Hromadné - Vidíš? Všichni si to myslí! - Část 2.

(Úřad)

Reita, Kaz, Uruha

Uru se pomalu rozpouští nad Kaiovým slibem. Vážně je přesvědčený o tom, že to tak jednou bude a pokud ne s ním, tak s nikým jiným. Neví, jestli má se rozněžněle koukat do jeho tváře nebo smát nad debatou ohledně závoje ale jedno ví jistě, nikde by teď nebyl raději, než právě tady a s nimi. Tak na půl se na něj pověsí, když už kouká na Aoie s Kazem a loupne očima po Reitovi, který nemá očividně tendenci se ani vztekat.
"Je na měkko." Šeptne Kaiovi do ouška, jen pro jistotu, aby ho slyšel jen on. "Když si chceš zkazit vlastní svatbu." Rýpne si do Rukiho Reita a vzápětí se ušklíbne, aby bylo jasno, že by si vymyslel jakýkoliv způsob, aby toho pak litoval. "Už včera bylo pozdě." Ozve se Kazův hlas a ukládá si pečlivě do paměti každý Aoiho výraz, ani jeden z nich by nechtěl nikdy zapomenout a ví, že se rozhodl správně a jinak by to ani být nemohlo. Proplete s ním svoje prsty a vydá se vstříc budově.
"Vypadáš dokonale jako vždycky a kdo si to nemyslí...hm, skate jsem nechal na pokoji, chyba." Ujistí jej Kaz, protože v tu chvíli by byl schopný jej o kohokoliv přelomit, kdyby si to nemyslel a skoro výhružně se rozhlédne kolem, jakoby čekal nějakou negativní reakci. Žádná nepřijde, ještě, že tak.
"Už budeme jenom svoji." Dodá ještě a ví, koho tím odstřihává ale ani on nechce cokoliv ve třech. Užili si dost, jenže tohle je pro něj mnohem důležitější, než cokoliv jiného. Je to všechno hrozně rychlé a krátké, kluci se tisknou jeden k druhému.
Uruha se tváří, že se každou vteřinou rozbrečí, Ruki na tom není o moc líp a Rei se ho snaží konejšit hlazením po zádech. Kaz si neopustí zašeptat tiché miluju tě, když si řeknou své ano, nikdo kromě kluků a svědků jim nevěnuje přílišnou pozornost. Pro ostatní je to rutina, něco co se tu děje pětkrát denně ale pro ně to má mnohem větší význam. Stačí už jen podpisy a všechno je oficiální. Černé oči se zahledí na papír, který hlásá, že jsou svoji.
"Henry se bude zlobit, není na seznamu hostů." Utrousí ale u toho se šťastně kření, než mávne paží.
"Můj manžel a já vás zveme na hostinu." Uchechtne se, když vezme Aoiho kolem pasu a vede jej přes chodbu do pronajaté, malé místnosti s jedním stolem a několika židlemi. Vleze se tam sotva dvacet lidí ale jich je i kapelou asi deset, takže vlastně mají místa dost. Na stole je několik lahví šampusu a k tomu samozřejmě ty hamburgery na několika z nich je napsané velkým pastva pro Rukiho, zákusky ani jeden z nich není jahodový, to by mu neudělal.
"Tak honem to seže...ehm sníme a zpátky na hotel." Přeřvává už Kaz hlasitou hudbu, která naplní během okamžiku místnost a už spisuje lejstro o vině zúčastněných a strká jim to k podpisu. Sám si nakonec za zápěstí přitáhne Aoiho k sobě a prohlédne si jejich prstýnky. Není to nic extra, po výletu do Ameriky a všem placení mu toho moc nezbylo ale pořád je to jeho návrh a ladí Aoimu i k tomu zásnubnímu.
"Aoi-chan, už nikdy, nic s nikým jiným." Složí mu svůj vlastní slib, ke kterým se ani v té rychlosti, se kterou je oddali nedostali a kouká mu odevzdaně do očí.
"Hyde si bude muset utřít slinu." Houkne Rei škodolibě kousek od nich a sám se tiskne na Rukiho záda.
"Začínám mít nutkání udělal to taky. Když vidím jak Kaz krotne." Naráží na jejich věčné debaty v situacích, kdy by nejspíš měli mlčet a ne do sebe rýpat, jak se tomu děje dnes a denně. Přesto všechno si Rukiho otočí čelem k sobě a přitáhne si jej, co nejblíže k sobě.
"Nic mi nezabrání být s Tebou Ru-chan." Broukne měkce, když se skloní k jeho rtům a věnuje mu dlouhý a procítěný polibek.
Uruha už se opírá zadkem o stůl a s úsměvem krmí Kaie vším možným, co mu přijde pod ruku až přijde na to, že když ho krmí zákusky, zůstává mu šlehačka na rtu a tu pak s radostí slíbává. Přitáhne si jej mezi svá stehna, když se usadí na stůl a přiblíží rty k uchu.
"Zítra je pokoj náš, co takhle, kdybych si udělal zákusek z tebe?" Zavrní tiše, když kolem nich projde někdo neznámý a zalapá po dechu, v tu chvíli je rudý až na zadku a zaboří si tvář do jeho ramene. Není to poprvé, kdy někdo slyšel něco, co neměl.
"Tady jeden nemůže ani nic říct."

Kai, Ruki, Aoi

Kai loupne očkem do strany a přikývne. Je a častokrát ho takhle neviděli. Lhal by, kdyby řekl, že on není. Sice to probíhá spíš v komediálním duchu, ale stejně by si nepomyslel, že půjde teď někdy někomu na svatbu a ještě rád. Řeč není moc dlouhá, některým slovům asi nikdo z nich ani nerozumí, ale kluci si brzy řeknou svoje ano a Kaz předvede i snubní prsteny.
Ruki vytáhne krk, aby viděl, jak vypadají, ale v tuto chvíli to není možné. Podle Aoiho výrazu to ale asi stojí za to, protože od nich nemůže odtrhnout zrak a ruka se mu trochu chvěje, když do ní bere ten svůj, který posléze Kazovi navlékne. Tiše se zasměje, když je na místě a nadšeně se mu podívá do očí. Můžou se políbit, a tak Aoi skoro opatrně přistoupí ke své lásce, znovu jej obejme kolem krku a procítěně ho políbí. Nakonec se vezmou za ruku a odejdou spolu podepsat náležité papíry, včetně jejich svědků, které už asi nikdy v životě neuvidí. Potřesou si rukama s oddávajícími, přeberou si svůj dokument a ruku v ruce odejdou. A jak procházejí kolem kluků, na hlavu jim zaprší drobné mince, které kluci honem našli po kapsách a rozhodili.
"Můj manžel, to zní tak… nádherně." Svírá Aoi pevně Kazovu ruku, a když vejdou do salónku, kde je ke slavnostnímu obědu sada hamburgerů, hranolky a dorty, musí se rozesmát.
Ruki si okamžitě všimne těch, které jsou pro něj, ale místo, aby se zlobil za to označení, je za to hrozně rád, že na něj Kaz nezapomněl. Usadí se společně k tabuli a kapela se na to vrhne jako by rok nejedla. Oni sami jsou o něco umírněnější, ale hlad mají všichni.
"Budete se krmit?" Zajímá se Kai a nikoho z nich ani nenapadne, aby zkontrolovali čas na mobilech, ani po té poznámce ne. Se zaujetím sleduje, jak Kaz sepisuje ten památný papír a hned si ho k sobě všichni přitáhnou jako smlouvu s nahrávací společností a zaujatě jej podepisují.
"Myslíš, že bych tam měl něco namalovat? Nebo udělat kočičí packu?" Mumlá Kai a kluci se smějí. Aoi mezitím stočí oči na Kaze, když položí své ruce vedle sebe a znovu si společně prohlíží prstýnky. Po jeho slovech k němu zvedne oči.
"To byl zákaz?" Neodpustí si, ale ví, jak to myslel a přikývne mu. Nakloní se blíž, aby mu mohl vtisknout polibek a přitáhne si blíž jeden z hamburgerů. Ruki mezitím poslouchá diskuzi o Hydovi. "Asi bude překvapený, až se to dozví." Prohodí, ale hned na to se podívá na Reitu a spíš než napruženě, skoro zaujatě.
"Ale zásnuby můžou být i před plnoletostí." Zažene ho do kouta medovým hlasem, přesvědčený o tom, že s tím nepočítal. Rei pod pantoflem? Místo jakkoliv odpovědi se však velmi něžně políbí, až z toho Aoi celkem dojatě vydechne. Vůbec netuší, jak to kluci stihli, že už jsou u zákusků, zatímco on je u první hranolky, ale už zase vypadají, že se na sebe vrhnou hned na veřejnosti.
"Oni jsou nadrženější, než ty." Hlesne Aoi směrem ke Kazovi.
"Nejsou schopní si ani normálně sednout." Dodá.
"Něco by je asi tlačilo..." Prohodí Ruki a spokojeně se cpe svým vegetariánským burgerem. U toho si olizuje štíhlé dlouhé prsty, ale Kai ani Uru nevnímají. Kai se zrovna culí jako hladový tygr a přikyvuje na nějakou Uruhovu prasečinku, to je Rukimu jasné.
"Se šlehačkou jsme ještě nic nezkoušeli..." Culí se Kai. Naprosto zbožňuje tohle Uruhovo vyzívavé chování, kterému dal tady v Americe jasný průchod a po obsluze, která sklízí nějaké věci ze stolu se sotva ohlédne. Místo toho olíbá Uruhovy rudé tváře a pak se od něj konečně odlepí. Otočí se čelem ke stolu a natáhne se pro šampaňské.
"My moc nemůžeme, aby to učitelka nepoznala, ale čas na přípitek už byl dávno!" Oznámí a bouchne flašku, kterou rozlije a všem podá skleničky. Všichni vstanou.
"Chtěl bych vám jenom říct, že jste naši nejlepší přátelé a je nám velkou ctí být s vámi v tento váš nejvýznamnější den. Z celého srdce vám přejeme, aby vaše láska trvala v tomto i dalším životě a abyste k sobě vždycky našli cestu." Ukloní se jim a po něm i ostatní kluci. Pak všichni zatleskají.
"Kampai!!!" Ozve se sborově div nespadne celá budova a konečně se napijí.
"Aoi si otírá slzy do ubrusu!" Napráší ho hned Ruki a všichni se znovu rozesmějí.

Reita, Uruha, Kaz

Kaz skoro přestal vnímat, že se kolem nich něco děje. Nějak úplně pozapomněl, že nejsou v místnosti sami a zrovna cpe jednu hranolku Aoimu mezi rty, když se ozve to o krmení. Zarazí se v půli pohybu, vlastně několik milimetrů před plnými rty.
"Promiň, nedělám nic, co mi řeknou." Utrousí, když odtáhne ruku dozadu a chce hranolek sníst sám ale koutky ho hned zradí, když se vyhoupnout do širokého úsměvu, v očích mu spokojeně jiskří jako snad nikdy. Nakonec mu ten kousek jídla přece jen věnuje a vzápětí na to ho políbí.
"Ne, to ty jsi tu expert na zákazy." Připomene mu pobaveně dobu, kdy měl zlomenou ruku, a kdy celý den s úsměvem na tváři poslouchal, co nesmí a co může, aby to vzápětí udělal. Rei se zatím usadí na židli a přitáhne si Rukiho na klín, už při tom polibku ale ta věta o zásnubách ho v hlavě pálí, jak kdyby mu ji vyrazil rovnou do mozku a tam svítí jak neony v Tokyu. Vlastně je tak trochu uražený na Kaze, že to stihl dřív i se svatbou. Na chvíli přestane myslet, když ucítí chuť Rukiho rtů a místo toho, aby se sám cpal taky, což už je tak nezvyklé. Sáhne pod bulku hamburgeru a vytáhne z ní dlouhý kousek zelí. Neříká nic, jen se jemně usmívá a zaujatě, velmi opatrně, aby ten křehký kousek neroztrhl jej omotá kolem Rukiho prstu.
"Tak vím, že by jsi řekl ano...ale to víš, jsem chudý student na výletě v Americe." Broukne sebevědomě ale je na něm vidět, že si tím úplně není jistý.
"Zbytek vyřešíme doma, teď chci další pusu." Zamručí s hlasem podbarveným touhou, která se v něm zvedá v jeho blízkosti a opravdu lituje, že se tu není moc, kam zašít.
Kaz se po Aoiho poznámce jen ušklíbne, sám ví, co by teď nejradši dělal ale přesto jsou pořád tady a mají trochu slavit. Však bude mít Aoiho celý zbytek života pro sebe, musí být hodný a vydržet tu hodinku či dvě.
"Mě by taky něco mohlo tlačit Aoi-chan." Broukne místo odpovědi, dlaněmi sjede na jeho dokonalé boky a přitiskne si jej k sobě s dlouhým vydechnutím a mírně přivřenými víčky.
Uruha jen krátce těkne pohledem k ostatním, jestli je vůbec sledují nebo ne a oddechne si, když vidí Kaze zaujatého Aoiho boky a Reitu oblizujícího Rukiho prsty, stejně jako to dělal Ruki sám před chvíli. To je teda banda.
"Tak to je asi na čase to změnit hm? Kde je nejbližší obchod?" Broukne Uru s náznakem provokace, když se nechá rozmazlovat Kaiovými rty ale moc dlouho nemůže, protože je na čase přípitek. Všichni se postaví kolem Kaie, který si vezme slovo, jako leader je to skoro jeho povinnost a všichni se spokojeně culí, až na Uruhu, který zamilovaně kouká. Kazovo Kampai slyšeli nejspíš až v Japonsku jak moc má chuť slavit.
"Pak vysypu žvýkačky, co mám v kapse." Sdělím jim s naprostým klidem, přece pár skleniček nikdo nepozná.
"Kdyby jen utíral, on do něj i smrká...no teda." Doplní Rei Rukiho slova bez přemýšlení a rozesměje se společně s ostatními.
"Tak co bude dál, děti už máte, Henryho taky...ještě potřebujete dost velký dům pro..." Rozhlédne se kolem, jak je počítá.
"Ještě, že tvoje basa nemá víc, jak čtyři struny Reito." Ozve se hlas Uruhy a muzikanti konečně pořádně spustí. Kaz místo toho, aby se sám pokoušel tančit, shrábne obsáhlým gestem paže ze stolu zbytky a vysadí Aoiho na stůl.
"Tanec nevěs...ehm ženicha na stole. To prostě chci vidět." Ohlédne se po ostatních a vybízí je pažemi, aby Aoiho podpořili.
"A další nevěsty se klidně můžou přidat." Loupne pohledem po Uruhovi a chvíli přemýšlí, jestli kouknout na Reie nebo na Rukiho. Nakonec si vybere toho menšího a zakření se.
"Promiň, on by to celé zbořil." Zahuláká, než popadne první kytaru, kterou má po ruce a začne hrát první rytmickou skladbu, která ho napadne, aby se jim u toho dobře tancovalo. Klidně vyhodí i zbytek hostů,a by se kluci nestyděli ale něco mu říká, že to snad nebude potřeba. Rei skoro slintá, jen při představě, že by mohl viděl tancovat Rukiho na stole a už ho strká k onomu místu a nepokrytě plácá po zadku, šeptajíc mu, aby se nestyděl, že se mu za to pěkně hezky odvděčí. Uru zatím zvedá dlaně a nesouhlasně vrtí hlavou, že on na ten stůl opravdu jít nehodlá.

Kai, Ruki, Aoi

Ruki velmi pozorně sleduje, co to Reita dělá s jeho prstem a tím kouskem zelí. Zvláštně ho z toho šimrá v podbřišku, ví že někde uvnitř by to chtěl, i kdyby to bylo pošetilé přání příliš mladého kluka. Tohle chtějí většinou holky, asi se všichni úplně zbláznili. Měli by razit heslo Svoboda nade vše a Na co je papír a místo toho?
"Tak já bych řekl ano?" Vydechne tiše, ale nějak se mu nechce to zelí sundávat. Už nikdy. Nechá se umlčet polibkem, ale vůbec netuší co to jeho Vyřešíme to doma mělo znamenat. Jenže pak už dojde na přípitek, hudba spustí a Aoi se ocitne zadkem na stole. Několik vteřin vykolejeně zírá na Kaze, jestli tohle myslí vážně, ale jsou tu v salónku a je sem ode dveří sotva vidět. Normálně by něco takového naprosto odmítal, ale… je přece jeho svatební den! A tak se nakonec nechá přemluvit a na ten stůl opravdu vyleze.
"Zahrajte mi něco plamenného, nějaké flamenco nebo něco." Jakmile se rozezní první tóny, spokojeně tleskne dlaněmi o sebe a nasadí pózu s tajuplným úsměvem. Pohazovat vlasy on umí na jedničku, když na to přijde.
Ruki cupitá ke stolu ani neví jak a ještě schytá plácnuto přes zadek. V tu ránu se začne bránit a tlačit se zpět proti Reitovi, ale nemá proti němu vůbec žádnou sílu a po chvíli se k němu ze stolu skloní Aoi a podá mu svou dlaň. Ruki na něj zírá jako na ducha.
"Přece bys mě v tom nenechal? Musíš trénovat sebevědomí." Řekne mu a Rukiho polévá horko i mráz najednou, ale nakonec se něco přepne i v něm.
"Ale jen, že je to tvoje svatba." Řekne mu a nechá si na ten stůl pomoct. A jakmile si sladí první pohyby do svůdného vrcení boky, začnou dělat ukazováčky gesta Pojď k nám i na Uruhu.
Kai je nadšením bez sebe a stojí mezi ním a dveřmi, aby jim nikam neutekl. Kluci nahoře vypadají neskutečně sexy, vážně jim sto spolu sluší a nakonec tam vytáhnou i Uruhu.
"Být ženichem je skvělé!" Raduje se Kai a nenapadne ho nic lepšího, než vytahat dolarové bankovky a začít je cpát Uruhovi za kalhoty. Zábava jim vydrží do okamžiku, kdy se rozdrnčí půjčený telefon a Kai ho chvíli nechápavě hledá po kapsách. A pak mu to dojde. Učitelka!!! Třeští oči na hodiny, už měli být dvacet minut zpět a ještě jim kus zabere cesta. Řekli, že jsou naproti, ale to by byli hned zpět, takže pozná, že jí lhali a pokud jim dá dýchnout, jsou v maximální kaši. Zbledne, vyběhne s telefonem ven a začne se omlouvat. Kolem halasí lidé i restaurace, tak se začne vymlouvat, že si dali něco k jídlu a donesli jim to pozdě, ale učitelka jim vynadá, že kvůli nim čeká celá třída a kazí jim jedinečný program. Kai se ještě šestkrát omluví a vletí zpět do salónku.
"Kluci máme průšvih! Už jsme měli být zpět, musíme jet! Hned!" Křikne na ně a podle jeho výrazu je všem jasné, že to není legrace. Naštěstí měl Kaz zaplaceno předem, takže se jen spakují a vysprintují na ulici, kde se dalších pět minut snaží odchytit taxi.
"Klid." Mává dlaněmi Ruki, ale sám je bledý jako stěna. Pokud z toho něco bude a řekne se rodičům, jak zlobil v Americe, na kterou je přemlouval, a za kterou se tolik zaručoval Reitův děda… Jen si vzpomene na ty modřiny a dostane ještě nezdravější odstín.
"Pojedeme radši sami!" Rozhodne Kai, aby je zase neviděli v přítomnosti Aiho a Kaze. Obejmou se s klukama a vecpou se do taxíku. Po cestě nemluví ani jeden z nich. Do recepce doběhnou před zraky celé třídy a velmi káravého pohledu všech učitelů a dozví se, že oni čtyři rozhodně nikam nejdou a pokračují rovnou na kobereček. Nemluvě o nabručených nebo pobavených spolužácích.

Reita, Uruha, Kaz

Kaz se očividně dobře baví a visí očima na Aoim, který na stole předvádí hotový hříšný tanec. Tak to bude chtít rozhodně vidět někde v soukromí ale má pocit, že mu bude stačit jediné pohnutí v bocích a dotančil. Budou tančit úplně jinak a moc se na to těší. Nemohl si vybral lepšího manžela v tom má jasno už dávno. Za chvíli se k němu přidá i Ruki a Rei už je taky v sedmém nebi. Trochu teatrálně padne na kolena a rozpřáhne ruce, aby bylo jasné, že je jen jeho. Stačila jedna svatba a co to s ním provedlo. Jenže to je přesně ten Ruki, kterého miluje. V jednu chvíli stydlivost sama ale nechte ho vytasit růžky a změna je naprosto dokonalá. Uru v první chvíli chce opravdu utíkat a oči mu těknou ke dveřím, kde už stojí Kai. Ohlédne se ještě na kluky tančící na stole a nakonec zavrtí s úsměvem sám nad sebou hlavou, když klopí oči k zemi na ten stůl se opravdu vyšplhá. Jakmile se nechá pohltit hudbou, je to jako s kytarou a o to víc se zavlní v bocích, když mu za kalhoty začne Kai strkat peníze. Pošle mu několik vzdušných polibků, než se v rytmu melodie dostane až na kolena, vezme jeho tvář do dlaní a věnuje mu takový polibek, který u něj snad ani nikdo nečekal. A pak přijde pěkný pád na zem, když se rozezní telefon.
Všem rázem spadne úsměv, jakmile jim dojde, kde už měli být a začne ten pravý závod s časem. Rei venku píská na prsty a snaží se chytit nějaké taxi, v první chvíli je to bez úspěchu, než se jim to konečně podaří. Rozloučí se a nasoukají rychle dovnitř. Rei se nakloní a sedačce dopředu a pobízí řidiče slovy, aby jel co nejrychleji bude moc, i když je mu jasné, že rychlost nepřekročí. Jestli se to dozví Rukiho rodiče, odnesou to všichni a oni se už nejspíš neuvidí a to nedopustí. V hotelu už je čeká pěkné kázání od učitelky a vzápětí jsou odeslání za hlavní vedoucí celého pobytu, aby si to pěkně slízli a taky, že ano. Naštěstí je to jejich první prohřešek a alkohol nenapadl nikoho.
"Zbytek dnešní dne budete na svém pokoji pánové." Ozve se káravý hlas a Rei už ustupuje do pozadí, aby zdánlivě omluvně klopil pohled k zemi, místo toho se však hrozně culí, protože tohle zas takový trest není. Je jim oznámeno, že večerního barbecue se taky účastnit nebudou a loupne pohledem po Rukim, který asi taky nebude tesknit po grilovaném mase. Vlastně nakonec dopadli líp, než mohli čekal ale opravdu se jim uleví až na pokoji, když se za nimi zavřou dveře a začnou horem dolem probírat proběhlou svatbu a dobírat si kluky, jak bude vypadat jejich svatební noc a jestli to hotel přežije.