Hromadné - Vidíš? Všichni si to myslí! - Část 1.

(Hotel, Náměstí)

Reita, Kaz, Uruha

Dny v LA utíkaly jako voda. Bavili se, i když kluci měli předem stanovený program, vždycky se našla chvíle, kterou trávili společně a za stálého napomínání jejich dozoru, protože s Kazem nebylo nic jen tak. On sám měl však v hlavě svůj plán, který začal vyřizovat už v Jokohamě. Nevěděl, jestli to klapne, netušil, zda Aoi bude souhlasit, přesto to ale vyběhal a nepřeje si nic jiného, než aby to vyšlo. Nikomu se se svým úmyslem nesvěřil a čekal jen na vhodnou příležitost. Byla středa, už od rána bylo příšerné horko, s radostí vzpomínal na počasí doma, kdy si musel obléct víc, jak triko, kdyby náhodou třeba začalo pršet ale tady to skoro nehrozilo. Vtrhl za doprovodu nechápavých pohledů do pokoje kluků a bylo mu jedno, že Rei vyběhl z koupelny, protože rozrazil dveře ve stylu teroristy, skoro si ani nestihl omotat ručník kolem pasu.
Uruha na něj třeští oči s mírně pootevřenými rty, zrovna se snažil Kaiovi vysvětlit, že teď bude v sauně opravdu plno a nebudou mít soukromí.
"Za půl hodiny vám začíná volno." Začne Kaz trochu udýchaně. Jejich rozvrh už zná nazpaměť a ví, že teď je čekají dvě hodiny, které mají pro sebe.
"Před hotelem bude taxi, nacpěte tam Aoie...slibuju, že budete včas zpátky. Otázka života a smrti." Sdělí jim jenom, než zase rychle vypadne z pokoje, bez dalšího vysvětlování. V kapse ho hřeje povolení, v druhé speciální krabičky a ještě mu chybí sehnat pár věcí ale to stihne. Někdo jako on určitě.
"Kazi, co blb-" Nestačí ani doříct Rei, jen si ho změřil pohledem, vůbec nechápe, kde se v Kazově šatníku vzala košile a kouká na ostatní, jestli to někdo z nich pochopil. Očividně nikdo. Kaz mezitím sedá do taxíku a začíná souboj s časem. Po včerejší večeři, na kterou Aoiho vzal a při níž se dožadoval naprostého luxusu v podobě několika chodů a šampaňského, pak romantika v jeho podání a proválený večer v posteli, hudba, kytary a oni dva....líp to vážně vymyslet nemohl. Cestou se ještě zastavil pro náramek, masivnější s vyleptanými růžemi doplněnými černou a rudou barvou, vlastně to mají místo kytky. Objednal ho už před týdnem na zakázku, aby bylo na dnešek všechno připravené. Místo slavnostní hostiny vezme několik hamburgerů, pro Rukiho bez masa samozřejmě a zákusky! Ty nesmí vynechat. Objednal taxi, aby je vyzvedlo v domluvený čas. To, že je představa o tom, jak by to celé mělo vypadat se pravděpodobně neshoduje s zažitými pořádky, mu vůbec nedochází. Je to šílené, přesto však promyšlené, jeho osobitým způsobem, ostatně jako všechno, co dělá. Má ještě pět minut náskok, když stane u kašny naproti úřadu, který ke svému plánu potřebuje a koukne na telefon. Stihl to, fakt se mu podařilo dorazit včas, může se poplácat po rameni. Mezitím v pokoji na hotelu se všichni stačili obléknout a...ano, začali plnit Kazovo přání, proč by taky ne? Vypadalo, že je to důležité a po tom, co pro ně udělal on. Rei je z nich nejrychlejší a tak vypadne z pokoje a zamíří za Aoim, aby mu řekl, že se má taky obléknout.
"Jsi tam?" Nadhodí po zaklepání a počká až mu otevře.
"Obleč se, musíš jít s námi. Kaz se asi zbláznil a máme u toho být prý všichni." Pokrčí rameny, nikoho z nich by nikdy nenapadlo, co má vlastně opravdu v plánu. Kaz byl šílený po většinu času dost ale že se chystá k něčemu podobnému.....

Aoi, Ruki, Kai

Dny skutečně plynuly jako voda a Ruki z toho byl čím dál tím víc rozmrzelejší, čím víc se blížil den jejich návratu domů. Sice tady byli pod neustálým dohledem učitelů, ale zároveň se tu cítil dostatečně svobodný. Mohl být s klukama celé dny a každý den spát s Reitou v posteli, o čemž mohl doma jenom snít. Ani mu u toho nepřekáželi Uruha s Kaiem, protože si nečekaně dokázali vyjít dokonale vstříc a rozuměli si vzájemně. Z toho měl obrovskou radost, protože to potvrzovalo smysl jejich kapely a budoucí spolupráce. A Aoi s Kazem byli jenom vedle o pár pokojů dál. Mohli zaťukat na jejich dveře kdykoliv se jim zachtělo. Když šli se školou do zoo nebo do hvězdárny, kluci tam byli taky. Když měli oběd v plánované restauraci, kluci tam jedli taky a při každém rozchodu třídy se sešli a společně nakupovali nebo šli jen tak k moři nebo na zmrzlinu. Dokonce hráli celodenní hru s hledáním pokladu, kdy bylo nutné běhat po městě s mapou a plnit různé úkoly a v samotném závěru měl být nalezen obchod se sladkostmi, kde měl závodník zařvat Price Surprise a dostat odměnu. Všechno kompletně v angličtině, s anglicky zadanými úkoly a texty. Jaké bylo překvapení učitelky i prodavačky, když tam na ní z plna hrdla zařval Kaz, který do třídy nepatřil!
Když ve středu Kaz rozrazil dveře do jejich pokoje, Ruki zrovna ležel na břiše v posteli, klátil nohama ve vzduchu a počítal cigára, která jim zbyla. Všechna mu popadala všude kolem, jak se hrozně lekl a očividně nebyl sám, když se podíval na Reitův skoro nahý zadek. Chtěl to s nadávkami sesbírat, ale vůbec se k tomu nedostal.
Kai vypadal stejně vykolejeně, když se snažil Uruhovi domluvit, aby nedělal drahoty a šel. Všichni ale zůstali svorně zírat na Kaze, který už tam vlastně ani nebyl, pak dalších pět minut zírali na sebe vzájemně a nakonec začali konat. Kaz říkal, že to je důležité, tak to bylo důležité. Kai je hotový jako druhý a vyrazí dolů za učitelkou, aby jí nakecal, že budou v obchoďáku přes chodník a půjčil si simku, na kterou jim může zavolat a ujistit se, že jsou celí. Aoi mezitím prochází v turistickém katalogu možnosti prohlídek nahrávacích studií v okolí a zjišťuje, že jsou dost omezené a většinou v časy, kdy nemají šanci jít nebo jde o kapely, které je fakt neberou. Když se za jeho dveřmi objeví Rei, dojde na další dlouhé zírání, ale už zná svého miláčka natolik, aby chápal, že nemá smysl se o tom dohadovat. Hodí na sebe svou obvyklou kombinaci černých džín, jen dneska k tomu má prostě žabky a černou košili s krátkým rukávem. Ocákne se parfémem, poupraví hřívu, zapne pár kožených řemínků a společně sejdou dolů, kde už čekají i ostatní tři kluci. Až tady mu dojde, že jsou nějací vyfiknutí, ale nikdo vlastně neví proč, asi se podvědomě řídili tou Kazovou košilí, o které on neví. Taxi skutečně přijede na domluvený čas, vejdou se do něj akorát a všichni jsou stejně zakřiknutí a s hlavou plnou toho, o co jde.
"Doufám, že to je fakt něco, jinak ho zaškrtím, že mi spadlo cigáro do pavučiny." Pronáší zrovna Ruki a Aoi ve předu vedle řidiče nervózně proplétá prsty.
"O co mu jde?" Nevydrží to konečně a Kai se zahihňá.
"Nevím, asi našel mega obchod s kytarami a chystá se ti říct, že ho koupil." Nadhodí a Aoi protočí očima.
"Za co? To ho snad zabiju..." To už se hihňá i Ruki.
"Co sis navezl domů, to máš a ještě ti nestačí." Rýpne si do Hyda, který je teď zdrojem všech vtípků a narážek a Aoi hmátne za sebe a plácne ho přes koleno.

Reita, Kaz, Uruha

"Nebo koupil tu trafiku naproti." Podporuje Rei další hihňání, když Kai dostane plácnuté přes koleno a málem schytá taky.
"Ještě je tu ten obchod se skaty." Pípne Uru sotva slyšitelně a už se taky usmívá do dlaně, aby ho nebylo vidět. Jak se zdá, nikdo z nich vůbec netuší a Kaz by si řekl, že je to dobře. Však to má být pořádné překvapení.
"Aoi to má dobrý, když si zabije jednoho, zůstane mu druhý. Nikdo z nás takovou výhodu nemá." Broukne Rei, aniž by si uvědomil, jaké by to mohlo mít následky a pak se radši přikrčí a snaží se splynut se sedačkou. Jestli mu po tomhle nepřistane od Rukiho, tak to bude zázrak. Místo toho mu přistane pohlavek od Uruhy.
"Na to zapomeň, už je nás akorát, žádného další člena nechceme." Upozorní ho naprosto vážně, dokud se mu podaří výraz ve tváři ovládnout a pak se rozesměje. Taxík mezitím dorazí na smluvené místo, je samozřejmě už zaplacený, takže po nich řidič už nic nechce. Jakmile se všichni vysoukají z auta, začnou se zvědavě rozhlížet kolem a pak uvidí Kaze balancovat na hraně kašny na menším náměstí, kde je spousta betonu a kolem i trocha té zeleně. Není to nic, co je k vidění v Jokohamě ale přesto je to udržovaný kousek a sem tam i něco kvete. Nechtěl vybírat nic příliš daleko, aby si to po cestě náhodou Aoi nerozmyslel, pokud kývne. A hlavně, je tam momentálně dost přeplněno a kolem něj hlouček pouličních muzikantů, kteří hrají jejich společnou oblíbenou píseň.
Rei se nakloní k Rukimu, kolem jehož ramen už má přehozenou paži. Bude se mu hodně špatně zvykat, že by to neměl dělat, až budou doma.
"Říkal jsem, že mu z toho horka přeskočilo, koukej." Kývne hlavou směrem k výjevu a Uru zírá úplně stejně, jenže už začíná tušit, co by se mohlo dít.
"Tohle bude pecka." Broukne měkce, když sáhne po Kaiově zápěstí a proplete s ním prsty.
"Asi bys měl jít za ním." Dloubne Aoiho do zad Uru a koutky mu cukají nahoru.
Kaz se nehýbá, jen stojí jako socha a čeká až přece jen přijde blíž a hlouček hudebníku se postupně rozestupuje, aby udělali dlouhou uličku a pustili Aoiho až k němu. Jakmile je dost blízko, Kaz hbitě seskočí dolů a vydá se mu několika kroky vstříc.
"Aoi-chan, chtěl jsem pro tebe poslat helikoptéru ale nepovolili mi přelet nad městem." Začne jako první se svým typicky širokým úsměvem a chvíli jen tak stojí, drží jej za ruce a nakonec si ho přitáhne k dlouhému polibku. Musí se hodně přemáhat, aby ho pustil a donutil se pokračovat v tom, co původně chtěl.
"Kvůli tomu to celé nebylo. Nechceš se otočit zády?" Obviní ho, jak kdyby za to mohl, že se nemůže soustředit a ona je to vlastně pravda.
"Potřebuju tě u sebe, potřebuju tě, jinak se noční můry vrátí. Chci svého černého anděla, abych mohl létat." Odmlčí se a pak klekne na koleno a vytáhne z kapsy krabičku s prstenem z černého kovu a na něm jsou vyryté stříbrné noty jejich písně, jenž napsali společně.
"Přiletěl černý anděl, roztáhl křídla novým dnům." Zarecituje kousek toho, co kdysi pro něj napsal.
"A já už ty dny bez Tebe prostě nechci, bez tebe nemají vůbec žádný smysl. Vem si mě Aoi-koi. Slibuju, že už nikdy víc nebudu chtít. A ty Reito mlč a nic se ti nestane." Dodá ještě, aniž by se tím směrem musel podívat.
Rei se zrovna nakláněl k ostatním a chtěl jim říct něco o tom, že by ho měli zavřít do blázince.

Aoi, Ruki, Kai

"Vy se smějete, ale on je toho schopný." Mumlá Aoi do hřbetu své dlaně a začíná být vážně hodně nervózní. Pak se ale nevěřícně ohlédne přes rameno a nestačí otevírat pusu.
"Hey! My s ním nechodíme, ani nežijeme! Bylo to jen…!" Kdyby řekl jednou, zalhal by. +Kruci...+ Jenže Rukiho výraz je úplně stejný, když se víc než výhružně dívá na Reitu vedle sebe. Naštěstí jsou tam ti čtyři tam vmačkaní, že se skoro nemůže hýbat.
"Tak já ti nestačím?" Sykne nebezpečně a kmitne obočím ve stylu No dobře! Uru se čertí úplně stejně, i když kvůli něčemu úplně jinému.
"To víš, Uru-kun, musíš si najít takového, co má svou kapelu, jako my..." Vydechne Aoi a schytá plácnutí od Kaie.
Řidič je celkem rád, když se jich už zbaví, protože ten pytel pubertálních blech se tam pořád pošťuchoval. Muzika přitáhne oči všech, když se rozhlíží kolem sebe a svorně nasazují sluneční brýle. Aoi udělá dva kroky a zůstane stát, jak na něj zírá, co to tam provádí. Kdyby muzika nehrála to, co hraje, řekl by, že tady prostě jen tak dovádí a nechápe, proč je sem tahal. Na rozdíl od Uruhy Kaiovi ani Rukimu nedochází vůbec nic a když Rei přehodí Rukimu ruku přes ramena a sdělí mu to o bláznění, rázně kývne. Kai se zatváří zmateně, když Uru zašeptá ta slova, ale stiskne jeho dlaň zpět.
"Já? Co?" Zamumlá Aoi, ale kdo jiný?
"Jasně." Vydechne ještě a vykročí ke Kazovi na kašně. Lidi mu dělají místo kromě náhodných kolemjdoucích, co očividně netuší, o to tady jde. Prodere se i skrz ně a v tu chvíli už Kaz seskakuje směrem k němu. Kluci se mu derou v patách, aby jim nic neuteklo a stáli dost blízko. Aoi se nechá vzít za ruce a kmitne rty do úsměvu, ale je na něm vidět, jak moc je pořád zmatený.
"Můžeme si ji zaplatit později." Vypadne z něj, ale je umlčen Kazovým dlouhým polibkem a hudba pořád hraje. Píseň vystřídá jinou, rozhodně ne místní a on už bezpečně ví, že muzikanti jsou tu s ním a kvůli nim. Po chvíli se od sebe oddělí, on zčervená, když je takhle viděla širá veřejnost a po jeho slovech chce skutečně udělat ještě zmatenější čelem vzad, ale je mu v tom naštěstí zabráněno. Poslouchá začátek jeho řeči, svírá pevně jeho dlaně a usměje se na něj těma nejněžnějšíma očima, které pro něj má.
"To přece máš, nikam se nechystám." Hlesne měkce a Rukimu začíná padat brada. A padne úplně, když Kaz klekne. Kai vypadá dost podobně, jen má obočí někde hodně vysoko a vypadá, že podobný společenský úkaz nikdy neviděl, a že vlastně netuší, co znamená. Aoi otevře pusu, chce něco říct, ale Kaz ještě neskončil. Stočí oči od jeho černých trnek k prstenu a začne prudce mrkat, jak rozhání slzy. V tu chvíli uvolní jednu ruku, aby hmátl po brýlích a hodil je Kaiovi do dlaně, chce, aby na něj teď Kaz viděl. Tohle vůbec nečekal, vůbec nepřemýšlel nad tím, že by se kdy ženil a pokud, tak kdo ví kdy v budoucnosti. Když chce někdo jako Kaz takový závazek, myslí to hodně smrtelně vážně, on to ví, ale byli tak mladí… tak nevylítaní, což se poslední dny ukázalo a přesto? Srdce mu divoce buší a krátce se zasměje, když Rei dostane spraženo, ale na kluky se teď nepodívá. Je skálopevně přesvědčený, že chce žít jenom s ním od té doby, co obrátil svůj život vzhůru nohama a přesto se znají vlastně teprve půl roku.
"Vezmu. Vezmu si tě." Řekne mu nakonec jednoduše s naprosto upřímným, jemným a šťastným úsměvem a natáhne k němu levou ruku pro prstýnek, který tu pro něho má. V tu chvíli Ruki neví, jestli má hledat kapesník, začít křičet, že je mu kolik mu je a že to už dál nesnese, nebo se někam schovat a vybrečet se z toho, co on mít nemůže. Vedle něj se ozve Kaiův hlas.
"Nebreč." Hlesne, když zatřepe s Uruhovou rukou, protože to patřilo jemu, a když se a něj Ruki podívá, zrovna bere Uruhu do obětí svých rukou a vášnivě ho políbí. Je z nich neuvěřitelně šťastný.

Reita, Kaz, Uruha

Kaz jen klečí na zemi a kouká nahoru. Vidí, jak Aoi rozhání slzy a doufá, že to nejsou smutné slzy ale bere jeho nabídku vážně a přijme ji. Je to, jak kdyby se na jedinou odpověď upíral celý jeh život a nikdy nic nemyslel vážněji jako právě teď svou žádost. Nikdy by si nepomyslel, že by to chtěl udělat, jenže Aoi mění celý jeho svět, mění i jeho samotného a důvěra mezi nimi...je neskutečná. Jak by taky být nemohl, když mají za sebou tolik věcí za tak krátkou dobu. Hudba stále hraje a jako je jejich součástí celou dobu, chce aby tomu bylo tak i nyní. Mají pozornost zdá se celého náměstí ale to mu vždycky bylo jedno. Je však rád, že u toho jsou kluci, ať se tváří jakkoliv prožívali to všechno s nimi a pokud by kdy mluvil o rodině, jsou to oni.
Uru už pochopil, o co nejspíš půjde a od té doby přemáhá dojetí. Přeje jim to oběma samozřejmě ale taky by si jednou přál být na jejich místě...s Kaiem. Jedině s ním. V jeho věku je to asi naivní představa ale on vážně nikoho jiného nechce a už dávno ví, že si ho prosadí i na úkor rodiny, na úkor celého světa pokud o to bude stát.
Rei nakonec polkne všechny svoje komentáře, tohle jim přece kazit nebude, i když by to bylo jistě moc vtipné. Sám zatím tiskne Rukiho k sobě, protože ač by to nepřiznal, tohle ho dojalo taky, jen uvnitř a nenápadně ale je to tak.
"Chceš utřít slzy?" Šeptne k Rukimu, když si přitáhne k sobě a místo dalšího dobírání ho líbne něžně do vlasů. Vůbec nepochybuje o tom, že Aoi kývne a ono se to vzápětí hned stane. Pokud byl někdo prototypem že je možné všechno, jsou to oni dva, takže svatba...vlastně celkem přirozená věc.
Kazovy oči se rozsvítí, když Aoi souhlasí a už mu cpe na prst prsten, jak kdyby mu pak nemohl říct ne, kdyby si to náhodou rozmyslel a začne pomalu vstávat, aby ho přitiskl do náruče a zvedl několik čísel nad zem. Kolem se muzikanti roztleskají, pár kolemjdoucích taky a ti, kterým se to nelíbí se otočí zády a jdu si po svých. Uru by se nejraději schoval u Kaie v náručí, aby ho nikdo neviděl, jak moc ho celá situace dostala ale Kai to vyřeší za něj a ten polibek mu vymaže z hlavy veškeré myšlenky, když se od něj udýchaně odtáhne, položí mu dlaně na tváře a dlouze mu koukne do očí.
"Bude moc zlé, když v něčem podobném vidím naši budoucnost Kai-chan?" Zeptá se jej měkce a tiše, aby ho nikdo jiný slyšet nemohl.
"Aoi bude krásná nevěsta, co myslí Ru-chan. Z tebe taky, určitě." Dobírá si Rukiho Rei, kterému v očích svítí zamilovanost a zarazí se, když se ozve Kazův hlas.
"Tobě by závoj slušel mnohem víc, bílá a blond, no víš jak to myslím." Pak už svou pozornost ale věnuje jen a jen Aoimu.
"No...tak ještě kytku a můžeme jít na to." Usměje se zeširoka, když mu připne náramek, který vylovil z kapsy a kývne hlavou směrem k budově naproti.
"Víš, já už toho hodně zařídil předem a rád bych odtud odjel pod pantoflem." Sdělí mu svou vlastní představu.
"Máme tam i hostinu." Vtiskne Aoimu povolení, které sehnal už v Japonsku.
"A pak přijde na řadu svatební noc." Zavrní tiše, když kolem něj prochází a popadne jej za ruku. Další prstýnky má v kapse, v té druhé a je rád, že nevytáhl první ty, protože to by byl asi pěkný trapas.
"Bohužel pánové svědčit nemůžou, jsou to písklata tak jsem sehnal jiné ale...pak jim dáme podepsat úmluvu, že za to můžou oni." Dodá ještě, než kývne hlavou na dva z muzikantů, které si už předtím domluvil.

Aoi, Ruki, Kai

Ruki klopí pohled někam do země, když k němu Rei promluví, ale pousměje se, když ucítí jeho líbnutí do vlasů a sotva patrně přikývne. Chce, chce utřít slzy a chce taky dostat svůj prstýnek. Zvedne k němu oči, ale vedle něho vrkají ti dva a on nakonec jen zavrtí hlavou a snaží se ze všech nezbláznit.
Kai se ztratí v Uruhových očích, a když si od něj poslechne tu krásnou představu, okamžitě mu přikývne.
"Jednou bude." Řekne mu velmi pevně a rozhodně, když ho pohladí po tváři a podívá se na Aoiho s Kazem. Aoi se pevně chytí Kaze kolem krku, když ho zvedne nad zem a šťastně se rozesměje. Jedním z důvodů je i to o nevěstě a hned Reiovi naznačuje rukama dlouhý závoj. Ruki se zrovna chtěl začít vztekat, že on žádná nevěsta rozhodně není, ale kluci to vyřešili za něj a jemu se škodolibě zablýská v očích, když se na Reitu podívá.
"Vidíš? Všichni si to myslí!" Zakládá si ruce na prsou a jednou dlaní poukáže na to, kdo tady bude ten se závojem.
"Cože? Teď hned?" Vydechne Aoi a těká očima po davu, kde se kdo objeví s velkou květinou, ale místo toho dostane další drahý a nádherný šperk s motivem růží a okamžitě pochopí.
"Kaz-chan..." Stačí jen říct, zatímco se mu po tvářích už doopravdy skutálí dvě slzy dojetí. Tohle prostě nejde! Jenže všechna ta překvapení nekončí, protože Kaz tohle očividně plánoval a to už před tím, než do Ameriky vůbec přiletěli, to je jasné, vždyť tady byli pořád spolu. Svoje oči zrovna upírá na zmiňovanou budovu a už chápe, proč je žádán tady na nějakém náměstí. Navíc kvůli klukům prostě nemají čas.
"Ani jsem se na to neoblékl." Zamumlá, ale v rukou se mu ocitne ten papír, takže k němu skloní oči a na krátko se začte. Povolení pro ně pro oba k registrovanému partnerství, které ještě budou muset nechat ověřit na úřadě v Tokyu, ale mají ho. Úplně se mu z toho všeho točí hlava, pořád je hrozně zaražený, ale zároveň se ho začíná zmocňovat jakási euforie.
Kluci jsou už u nich, Ruki mu bere ten papír, aby se pořádně podíval a Kai si zase prohlíží náramek na jeho ruce, zatímco Aoi rudne při tom šeptání o svatební noci.
"To by asi mělo být dost speciální, ne? Někdo by měl z kola ven, teď, když je to takhle..." Řekne trochu kousavě, ale vlastně dost pravdivě a všichni se rozesmějí a společně zamíří k budově, kde se má za pár minut odehrát jejich malý obřad.
"To rádi podepíšeme!" Jásá Kai po cestě a brzy se tam nahrnou jako voda. Jdou skoro pozdě. Není čas na žádné velké nastupování ani proslovy, rozhodně to není budhistický obřad, jak by taky mohl tady v Americe. Kapela se ale přesto rozehraje, když Aoi s Kazem skoro doběhnou před oltář a podivně vypadajícího oddávajícího, který vypadal, jak když si před tím něco dal. Před ním se zase chytí za ruce a teď už Aoimu doslova svítí oči nadšením a láskou.
Ruki pověsí obě ruce Reitovi kolem krku, přitiskne se k němu a položí si spánek na jeho hrudník, když k nim stojí bokem a takhle může všechno sledovat a zároveň mu být co nejblíž. Kai si postaví Uruhu před sebe, zezadu ho obejme kolem pasu a u toho svírá obě jeho dlaně ve svých, zatímco si opírá bradu o jeho rameno. Oddávající to bere kvapem, asi tady má za chvíli další páreček, ale nikomu z nich to nevadí. Je to naprosto neuvěřitelného, sledovat něco takového a hrozně ho mrzí, že si to ještě dneska nemůžou oslavit bez dozoru, ale oni to doženou, o tom nepochybuje.