Sugizo x Tetsuya - Co jiného se dá ještě napřímit před sebe? - Část 1.

(Parkoviště, jelení teritorium)

Sugizo

Když se sešli vzadu na parkovišti, byla už venku tma. Sugizo byl dokonale vybavený na cestu do lesa, měl na sobě černé úzké kalhoty, kotníkové boty s pořádnou podrážkou a nepromokavou bundu střiženou trochu jako sako, ale na první pohled velmi outdoorovou. Motor jeho temně zeleného Jeapu už běžel a světlomety oslňovaly kohokoliv snad na kilometry daleko. Auto mělo dokonce i šnorchl a po pravdě, nic jiného by cestu lesem ani nezvládlo. Samozřejmě mělo naviják s lanem a kde jakou nutnou výbavu včetně uspávací pušky, kdyby je v horách něco nemile překvapilo a pak tu byl taky velký pytel s krmením pro jelínky. Jeap uvnitř neměl zase tolik místa, ale věřil, že oni dva se v něm pěkně pomačkají. Celkem zvědavě si počká na Tetsuyu a na to, do čeho se oblékne on, ale příjemně ho překvapí, že to není oblek.
"Ahoj, můžeme jet rovnou, ať se neokrádáš o tu masáž." Začne si ho okamžitě dobírat, když kolem něj projde záměrně hodně blízko a vezme za kliku auta, aby mu otevřel jeho dveře. Pak se usadí na místo řidiče a vyrazí. Nějakou dobu jedou po asfaltové silnici, ale brzy musí uhnout na lesní cestu plnou kořenů a výmolů a les vypadá takhle v noci docela strašidelně.
"Není to zas tak daleko." Prohodí Sugizo, který se tváří jako by jeli jachtou na Bahamy a ve tváři mu sedí pořád ten decentní a snad nikdy neupadající úsměv.
"Nikdy bych nevěřil, že zrovna ty tam se mnou pojedeš." Kmitne k němu pohledem, než se jím vrátí zase na cestu, sáhne po rádiu, tlumeně ho pustí a hned si začne prozpěvovat. +Jestlipak máš nervy ze železa?+ Pomyslí si pobaveně, když si oba málem dají hlavami o strop auta, jak to s nimi na kořenech hodí. Sugizo se rozesměje a v podobném duchu cesta ubíhá ještě asi dvacet minut, než dorazí na místo. Sugizo otočí auto tak, aby svítilo směrem odkud přijeli, vystoupí a najde baterku. Jednu podá i Tetsuyovi.
"Zapni ji jen takhle tlumeně, nesviť jim do očí." Instruuje ho, zatímco stojí blízko něho a předvádí mu, jak se s ní zachází. Pak mu z ničeho nic sáhne do kapsy.
"Pamlsky." Vysvětlí rozverně, když se střetnou očima a chce vyrazit mezi stromy.

Tetsuya

Den byl vlastně stejný jako každý jiný, až na tu masáž v kabinetu od Sugiza. Tvářil se nepřístupně jako vždycky ale v duchu měl dobrou náladu. Samozřejmě ji okolí ani v nejmenším nepocítilo a on si vychutnal poradu, následně i Reitu, který odcházel dost nabručeně. Sám pak zajel do svého většího domu, kde bylo  uklizeno a byl očividně opečovávaný. Seřval  jak malou holku novou uklízečku, protože srovnala skleničky jinak, než byl zvyklý a je přesvědčený o tom, že podruhé nepřijde. Však co, sežene si druhou.  Dokud  to nebude bez chyby hned na poprvé, nebude spokojený. Blíží se večer a on stojí u skříně  a s pozvednutým obočím shlíží do svého šatníku. Ani jeden kousek oblečení si těmi paroháči rozhodně zničit nenechá! To ani náhodou. Připomene si v duchu odměnu a s protočením očí v sloup nakonec vybere jednoduché jeany. Asi jediné, které má a k tomu samozřejmě košili, jen na ni hodí teplejší bundu tmavé barvy, něco jako delší kabát. K tomu kotníkové boty a víc už asi nevymyslí.
"Ještě, abych si kvůli němu musel pořídit tepláky, to ani náhodou." Ušklíbne se na svůj vlastní obraz v zrcadle, než vyrazí na cestu. Celkem zaujatě si prohlíží Sugizův jeep, tímhle by se rozhodně rád prohnal po lese, něco mu však říká, že tohle nebude záživná, pořádná offroad jízda, protože by Su zajel nespočet brouků a bůh ví jaké ještě havěti. Ne, to přece ochránce přírody nedopustí. Jemu by to rozhodně žíly netrhalo. Stejně je to všechno jen otravný hmyz a ti jeleni…jestli bude mít oslintaný jen kousek látky, půjdou do guláše!
"O co se okradu, to mi vynahradíš." Zamručí místo pozdravu a nakonec přece jen dravčí pohled stočí k Sugizově tváři. Zatváří se překvapeně, když mu otevře dveře a připadá si trochu jako šelma nahnaná do pasti ale nepřipustí, aby se mu něco z toho odrazilo ve tváři.
"Uvidíme jak daleko, stopky už běží." Dobírá si ho na oplátku po cestě a po pár přejetých kořenech se zapře rukou o strop auta, aby se nepraštil ještě víc.
"Já taky ne ale ta odměna za to stojí."+Doufám!+ Neovládne své vlastní myšlenky, a když si začne Su prozpěvovat nejradši by si promnul obličej, jen silou své vůle to opravdu neudělá. Nakonec…nezní tak špatně. Po chvíli už se zapírá i nohama, jak je terén čím dál horší. Mlčí, radši jinak by asi začal opravdu nadávat ale jeho utrpení se přece jen nachýlí ke konci a on trochu rozlámaně vystoupí. Střelí pohledem kolem sebe a hledá ty prokleté jeleny, kvůli kterým se sem táhnou. Střelí pohledem k baterce a pak vystoupá k Sugizovým očím, v těch jeho ledově zasvítí a objeví se v nich i jistá pomstychtivost.
"Ani trochu?" Neodpustí si otázku ale není jisté, jestli to myslí opravdu vážně. Ruka v kapse už je na něj celkem dost, uchopí bez váhání jeho zápěstí a druhou paži u omotá kolem boku, aby jej přitiskl k sobě. Tady nejsou žádné oči, ty zvířecí nepočítá.
"A co pamlsek pro mě, trochu sladší, za to, že budu hm hodný?" Nadhodí otázku, když přiblíží rty k těm jeho a nechá se přitáhnout Sugizovýma očima. Jeho hlas zní úplně jinak, než normálně, spíš připomíná chvilku, kdy byly společně sami v kabinetu, je smyslný a má i jistý nádech provokace. Vůbec se mu nechce jej pouštět.
"Proč by oni dostali a já ne?" Pokračuje dál v jejich malé hře ale sám se trochu začíná ztrácet¸ kde začíná a končí pomyslná hranice. Ať žádnou zvěř nenapadne je teď rušit nebo bude vážně nevrlý a pravděpodobně bude na baterce krev!

Sugizo

Tak ta odměna za to stojí? Tohle mu chtě nechtě musí vrtat hlavou velkou část cesty. Ano, v tom kabinetu bylo celkem jasně cítit, že něco zajiskřilo, ale pořád to nepřisuzoval něčemu víc, než takové hře mezi dvěma kolegy, ale co byla tahle narážka? Měl by být dalším zářezem do jeho pažby, pěkně po Hydovi, pokud byly ty zvěsti pravdivé? A vadilo by mu to? Jsou přece dospělí, oba vědí, co a jak... Jakmile stojí venku proti sobě a on mu sáhne do kapsy, Tetsuya ho chytí za ruku tak, že se v první chvíli vnitřně lekne a hlavou mu proběhne, že to přehnal. Dívají se jeden druhému do očí a on nemůže uvěřit vlastním uším. Brzy má jeho druhou ruku kolem pasu a jeho rty opravdu na dosah, takže k nim sklouzne očima. On chce... vážně to chce? Cosi mu trošku bláznivě zaskotačí v žaludku.
"Mám vzadu jablíčka. Jsou šťavnatá a sladká." Vydechne a horečně uvažuje, jestli by měl nebo ne. Co se potom asi bude dít u Tetsuyi doma, když to teď udělá? Asi s tím měl trošičku počítat, ale mohli si taky prostě dát pár skleniček a přátelsky si popovídat. +Ne, nemůžeš mít všechno tak snadno.+ Probleskne mu myslí a jako by mu jelínci přišli sami na pomoc. Jejich oči svítí ze tmy za Tetsuyovými zády. Přišli sem, protože už ho znají a jsou zvyklí a samozřejmě nenažraní. Jeden z nich strčí drze čumák do Tetsuyovy kapsy, ve které jsou ty lákavé pamlsky, oba se ho trochu leknou a Sugizo se rozesměje. Obratně se mu vysmekne a popojde před zvířata.
"Něco ti s nimi ukážu, bude se ti to líbit. Je to přesně tvůj styl." Řekne mu vesele, když podrží ukazováček ve vzduchu, aby dodal svým slovům důraz. Pak sáhne po pamlsku do vlastní kapsy, vysekne jelínkovi elegantní úklonu, jakou umí jenom on a jeho specifické pohyby a ke všemu překvapení jelínek zopakuje hlavou něco podobného. Pak dostane odměnu a Sugizovy oči doslova září nadšením, když se na Tetsuyu podívá.
"Zkus to taky, ale moc je nehlaď, někdy jsou trochu zákeřní." Poradí mu, i když jsou jim sikové sotva do pasu. Jenže je jich hodně. Pořád víc a jejich oči svítí všude kolem. Sugizo mezitím vykročí do auta pro pytel s krmením  a se senem, aby oboje vzápětí nasypal do krmelce. Sikové jsou všude kolem Tetsuyi, domáhají se jeho sladkostí a jedna samice ho dokonce trochu trkne zezadu. Sugizo musí sklonit hlavu a kousat se do rtu, zatímco se snaží vymotat od krmelce, kam se hladoví jelínci cpou hlava nehlava. O kus dál po sobě dokonce dva samci vyjedou a střetnou se čely. Sugizo tam trhne očima, ale jsou daleko.

Tetsuya

Tetsuyovy oči těkají od jeho očividně velmi měkkých rtů tam a zpátky a přibližuje se pořád víc. Teď, když ho má takto v hrsti by si nedokázal říct dost. Proč by taky měl, vždycky si bral to, co chtěl a teď to přece nemůže být jinak.
"Ty budeš jistě taky sladký." Zavrní měkce s chtíčem a touhou patrnou v hlase. Tohle všechno způsobuje Sugizova blízkost a on se tomu rozhodně bránit nebude. Jejich rty dělí jen milimetry, když se mu něco začne dobývat do kapsy. Být to Sugizova ruka a trochu na jiných místech, klidně by ho nechal ale tohle se tomu ani trochu nepodobá. Trhne sebou.
"Do…" Zarazí se právě včas, než by řekl něco, po čem by na něj asi zůstal koukat nejen on ale pravděpodobně celý les. Bude ho mít na svědomí a ti kopytníci taky. Střelí pohledem ke své kapsy a nejradši by ho přes ten čumák plácl.+Zmiz nenažranče!+ Osočí drzouna v duchu, pak se ozve Sugizův smích. Ušklíbne se na něj a nespokojeně zamručí, když najednou nesvírá jeho tělo.
"Taky mohli chvíli počkat, třeba tak hodinu nebo dvě." Sekne ledovým hlasem a věnuje stejně nevrlý pohled i jednomu páru očí. Zatváří se značně pochybovačně, když mu chce ukázat něco co se mu bude líbit. Ale vlastně má pravdu, ty potvory jsou celkem i poslušné za odměnu.
"Budeš poslouchat i ty, když ti něco dám?" Pokračuje ve své provokaci a stojí tam s rukama nad hlavu, když se kolem něj vyrojí těch jelenů několik.
"Hej, nic nedostaneš mr…" Znovu se pomalu kousne do jazyka, jak se krotí a udělá krok dopředu po trknutí. Z druhé strany jsou očividně drzejší, než bývá obvykle on a za to mají body k dobru. Když se Sugizo nedívá, škodolibě jednomu zasvítí do očí a dostane se mu dalšího trknutí. Zavrčí na něj tiše s namířeným ukazováčkem na tu bestii, co si to dovolila ale nakonec sám nad sebou protočí očima v sloup a ten pamlsek mu dá. No co, oni to nikomu neprásknou. Jenže tím si zavaří ještě víc, protože se k němu nahrnou a nehodlají mu dát pokoj, dokud je po chvíli nekrmí všechny s nezvykle uvolněným výrazem. Část z nich zamířila ke krmelci. Poslední kousek udá jedné samici, která se dožaduje další dobroty.
"Nemám." Houkne tiše a natáhne k ní prázdnou dlaň, trochu sebou trhne, když mu ji začne oblizovat, nakloní hlavu na stranu a snad poprvé za poslední týdny se příjemně pousměje.
"Počkej, pomůžu ti." Zavolá na Sugiza, kdy se pomalu s celým stádem vydá k autu a vytáhne druhý pytel, který po jeho vzoru vysype do krmelce a úhledně ho složí.
"Tohle tě bude stát víc, než jednu masáž." Odtuší tak, aby ho slyšel a sám si uvnitř sebe jen velmi těžko přiznává, že se mu tu opravdu líbí. Nemusí řešit nic, zapomíná na své vlastní starosti a fakt, že svého syna dost dlouho neuvidí, všechno jde najednou trochu stranou a on popouští uzdu svému pečlivě skrývanému já.
"Víc toho není?" Zeptá se, když vidí jak si jelínci plní břicha a chtě nechtě zjišťuje, že je to příjemný pocit. Z rozpoložení ho vytrhne až situace u auta, kde odkládají pytle. Něco se v něm probere a on chytne Sugiza za bok, otočí ho čelem k sobě a k tomu autu ho přirazí svým vlastním tělem. Nešlo prostě odolat a rozhodně nemá v plánu se krotit.
"A co ten můj pamlsek?" Opře se předloktím o auto, aby byl jeho tváři blíž, druhou rukou svírá štíhlý bok, svým tělem ho drží bezpečně opřeného. No přece mu nedovolí, aby mu po druhé utekl.
"Jen malou ochutnávku? Neříkej, že tě to neláká." Pokračuje dál, než si bez dalšího váhání si dravě a sebejistě uzme rty .

Sugizo

Ohlédne se po Tetsuyovi přesně v tom okamžiku, kdy si nechal olizovat ruku a jemně se pro sebe usmíval. I on se usměje a odvrátí pohled k pytli, který skládá, aby nebyl spatřen a Tetsu hned nenasadil svou obvyklou tvář. Uvnitř ho ale nesmírně hřeje, co právě viděl, a že jelínci a něco, co je jemu tolik blízké doopravdy mohou být relax i pro člověka jako je on. Ani nedoufal v takový úspěch. Zvedne za ním hlavu, až ve chvíli, kdy na něj zavolá, že mu pomůže a nechá ho, aby vzal další pytel a donesl ho do krmelce, pouze se snaží udělat mu mezi jelínky místo, aby prošel. Skoro cudně se uculí, když klopí oči a dělá, že neví, co ta poznámka znamená.
"Neříkej, že nejsou kouzelní. A nic nás to nestálo, jen malý výlet, čerstvý vzduch v plicích a možná pár klíšťat." Zase se rozesměje a opatrně pohladí jednoho siku vedle sebe.
"Bohužel ne, ale můžeme sem zajet zase příští týden. Přežrali by se..." Vysvětlí, když jdou společně k autu. Zrovna hází pytel dozadu, když ho Tetsuya vezme za bok, otočí čelem k sobě a přibije mezi vlastní tělo a vůz. Má nebývalou sílu. Sotva se stačí zaskočeně pousmát, když ucítí jeho živelné rty na svých a teď už se nebrání. Ještě chvíli má ruce podél těla, než je taky opatrně položí na jeho boky a polibek mu oplatí, i když mnohem něžněji a s jistou grácií. Chvíli to trvá, protože jelínci teď mají úplně jiný zájem než je a nikdo už jim čumáky do kapes nestrká. Kolem je slyšet jejich kroky a chroupání, ale jinak panuje hluboká noc. Když se oddálí, jeho pohled je hřejivý. Promne rty o sebe a beze slova zapluje za volant. Už zase je zpět ten rozverně rozbrnělý pocit v jeho žaludku. Motor pořád běží, takže stačí zařadit a jede se.
"Je to zvláštní, ale za celou tu dobu jsem u tebe nikdy nebyl... takže, řekneš mi kudy mám jet?" Nadhodí po chvíli, takže je jasné, že není proti tomu, co se před chvílí stalo. Jinak by se mohl omluvit a jet prostě zpět do školy, kde teď bydlí. Nebude to úplně blízko, protože do nejbližšího městečka je to dost kilometrů, ale to mu nevadí. Mají celou noc. Jakmile vyjedou na asfalt, opět pustí hudbu a nepokrytě mu začne vyzpěvovat a klepat si do rytmu o volant.

Tetsuya

Nebrání se. K jeho překvapení Sugizo ani nestrne a prostě mu ten polibek oplatí. Je z toho svým způsobem zmatený ale on sám nechá víčka na vteřinu klesnout  a opravdu si polibek vychutná. Působí na něj od chvíle v kabinetu a lhal by si do kapsy, kdyby řekl, že na něj podvědomě vždycky koukal trochu jinak, než by měl. Jakmile se oddálí v jeho jindy ledovém pohledu zaplane touhou ale vychutná si na pár okamžiků jeho blízkost a pozvedne koutek.
"Takže příští týden." Zní to trochu jako pozvánka na další rande, kdyby randil samozřejmě a to on nemá od jisté doby ve zvyku. Naposledy to zkoušel se svou ženou a jak to dopadlo? Zůstane stát opřený o auto, i když Su už si sedá za volant a stočí krátce oči k jelínkům.+Asi vás začnu mít i rád.+ Proběhne mu hlavou pobaveně, než auto obejde a usadí se vedle něj.
"To ještě nikdo. Navedu tě." Prohodí klidně a sám sobě se diví, že zrovna jeho si tam hodlá pustit. Měl krásný dům byl na něj hrdý ale taky to byl jeho osobní prostor, kam prostě nikdo nesměl. Cesta je plná Sugizova pobrukování, kdyby byl Tetsuya jiné povahy, asi by se k němu i přidal ale to je prostě nemyslitelné. Ukazuje mu cestu, tu lesem přetrpí tentokrát bez úhony. Pořád si připadá uvolněný až do chvíle, kdy zastaví na příjezdové cestě. Do školy budou muset nejspíš Sugizovým autem, to své nechal na parkovišti a autobus tam jezdí jednou denně. Ještě by si mohl vzít taxi ale je to pro něj skoro jak cestovat autobusem. Nemyslitelné. Vystoupí jako první a počká si, až zamkne auto, aby vyšli společně ke dveřím, které jsou z masivního dřeva. Odemkne a vpustí jej jako první do předsíně odkud vedou schody nahoru do patra. Dále jsou tu dvoje dveře, jedny vedou do jeho pracovny a druhé, na které mu ukáže do kuchyně s obývákem, kde je elektrický krb s projekcí plamenů. Jeho domácí pohoda . Vše je vedené v jednoduchých barvách, moderně; převládá zde bílá a šedá barva s černými doplňky; jediné co narušuje dojem, jsou vláčky v rohu na koberci s vysokým vlasem.
"Víno?" Zeptá se, a aniž by čekal na odpověď, rozejde se k vlastní vinotéce, kde vybere lahev červeného a rozlije do dvou velkých sklenic s tenkým sklem. Bundu odložil již v předsíni stejně jako boty. Košili si uvolněně rozepne do půli hrudníku a vydá se zpátky k němu. Vtiskne mu sklenku do dlaně a pohled opře do jeho tváře.
"Začínám mít pocit, že masáž chvíli počká." Zavrní sebejistě, když pozvedne sklenku v náznaku přípitku, přiťukne si s ním a krátce v lahodném víně smočí rty. Se zablýsknutím v očích, znovu popadne akurátní bok a přitiskne si jej k sobě. Možná trochu rázněji, než měl původně v plánu.
"Možná pár hodin."

Sugizo

Po cestě ho v duchu hřeje, že Tetsuya s tím příštím týdnem opravdu souhlasil. Zrovna si říká, zda neodjeli moc brzy, zda tam ještě neměli zůstat, chvíli pozorovat nebo mu mohl ukázat další věci, vzít si noční dalekohled... jeho představa romantického večera by byla klidně pod širákem a mohli by být i v jednom spacáku, ale to už je asi moc fantasie, když uváží, koho má vedle sebe. Možná někdy...? Možná by ho přemluvil? Trochu ho překvapí, že u něho doma nebyl nikdy nikdo. Málem mu z pusy vylétla otázka, zda ani Hyde ne, ale ovládne se včas. Jenom přikývne a po nějaké době dojedou až před dům. Vypnou motor, on si vezme malou tašku s věcmi a za chvíli už jsou v teple jeho domu. Sugizo se zvědavě rozhlíží, není to úplně jeho styl, trochu by oteplil barvy, krb by rozhodně vyměnil za pravý, ale Tetsuyovo já z toho dýchá na každém kroku a to mu zvedne koutky nahoru.
"Je to nádherný dům." Vydechne obdivně a zcela upřímně. +A jistě pěkně drahý.+ Napadne ho, ale zatím se zuje, svlékne bundu a odhalí černou mikinu se stojáčkem, kterou má pod ní. Přikývne.
"Rád." Dodá, když ho následuje do obýváku a vláčky neujdou jeho pozornosti. O jeho synovi slyšel, Tetsu o něm sem tam mluvil. I na ně se vřele usměje a chce si vybrat místo k sezení, ale nestihne to. Ten predátor už je zase u něj a než se stačí napít, jde přímočaře rovnou na věc. Takhle to je asi zvyklý dělat se všemi, je pokrok už jenom to, že je tady. Doopravdy se napije skvělého vína, udělá uznalý obličej a nechá ho, aby si ho k sobě přitáhl.
"Tolik spěcháš..." Vydechne a něco ho napadne. S ním musí být věci jinak... aby mu nezapadl tak snadno v davu.
"Ukaž mi, kde máš koupelnu?" Vyzve ho a nechá se jím odvést nahoru do patra. Zatím mu neprozrazuje, co přesně tam chce, že třeba nepotřebuje na záchod. Když spatří velkou vanu, je to přesně podle jeho gusta. Dojde až k ní, odloží sklenku na její okraj a prostě otočí kohoutky a začne ji plnit. Spěšně si prohlédne etikety všech lahviček, nalije mu to tam nějaký esenciální olejíček a zadoufá, že je přírodní a pak se na něj otočí.
"Šup tam." Pokýve hlavou. Kdyby ho chtěl náhodou tahat s sebou, zabrání mu v tom, teď velí on. "Zkus mi věřit." Šeptne.

Tetsuya

Ne moc pomalu se začal nahýbat k jeho rtům  a pokračovat přímočaře v tom, kde v lese skončili. Taky proč by jinak byli tady že? V jeho hlavě existuje jen jediná možnost, proč  Sugizo souhlasil s tím, že sem pojedou a nic víc si nepřipouští. Jeho svět byl v tohoto ohledu dost jednoduchý, snažil se, aby takový byl. Hyde se dostal pod slupku ale jen na kraj a Sugizo si tam nenásilně razí cestu taky jen mnohem hlouběji a to by ho mělo začít děsit, zatím se však tak neděje.
"Nespěchám, jen dělám rychlejší kroky." Oznámí mu s chladnou upřímnost jeho oči ale mluv jinak. Jsou to naučené vzorce chování, které si ukotvil hluboko v hlavě,  tak je to vždy nejjednodušší a on si nechce komplikovat život, stačí že už jednoduchý není, co se týče soukromí. Ušklíbne se, když po něm chce koupelnu a jako první ho napadne, že se bude ctít Su z toho všeho vyvléknout. Zatím bude ale dobrým hostitelem a zavede ho do ní, kde je vše zařízeno podle konceptu celého domu. Vana zabírá snad polovinu koupelny, má rád svůj prostor a večer si dopřává patřičný relax. Teď si ale není upřímně jistý, co to má všechno znamenat. Pozoruje jej obezřetně s jistou zvědavostí vepsanou ve tváři, vzal by ho do té vany nejradši sebou, možná ho tam později stáhne.
"Tak dobře." Souhlasí nakonec s kývnutím hlavou s dlouhým výdechem.
"Taky jsi mi mohl pomoct…" Zavrčí ale není to nepříjemný zvuk, spíš v sobě jakousi dobře skrývanou nejistotu, jestli se má podobnému chování vůbec podvolit. Postupně začne rozepínat knoflíky košile, aniž by ze Sugiza spustil pohled. Jeho pohyby jsou hbité a precizní, ostatně jako všechno, co dělá. S trhnutím stáhne košili z ramen a odhalí tak větší tetování ze strany na žebrech, jistá připomínka jeho mládí, které bylo všechno jen ne klidné a potvrzuje tím zvěsti, jež o něm kolují. Nakonec bez otálení stáhne kalhoty i s prádlem a vystoupí z nich, ovšem nezamíří první do vany ale za ním, aby mu vjel dlaní do vlasů a políbil ho znovu, o nic méně intenzivněji, než v lese anebo v obýváku. Chce, aby chtěl víc, musí ho k tomu přinutit.
"Vanu jsme si mohli dát potom." Neubrání se poznámce, když se odtáhne ale přece jen se ponoří do vany a znovu nechá na tvář popustit spokojený výraz.
"Svlékni se…" Přikáže mu osobitě ale skoro až měkce. Chce ho vidět nahého, ať má v plánu cokoliv.

Sugizo

Znovu se uculí, když mu Tetsu vyčte, že mu nepomáhá s oblečením.
"To nejde, nemůžu se k tobě přiblížit, je to jako krmit medvěda, ukousl by mi ruku." Řekne mu a trpělivě čeká, ale ani on není schopný spustit z něho oči a čím míň toho Tetsuya na sobě má, tím je to horší a jemu se začíná dělat horko. Stojí ho to neskutečně moc nepodívat se mu mezi nohy, jakmile je nahý a po pravdě ho naprosto ozbrojil způsob, jakým to udělal. Tak rychle, bez cavyků a vytáček. Už si sám chtěl svléct alespoň mikinu, jenže Tetsu poruší jeho pravidla, jde k němu, v Sugizovi skoro zatrne, že tohle neukočíruje a vzápětí už se zase líbají. Tiše mu vzdychne do rtů a je upřímně rád, za to, že ho nakonec pustil a rozhodl se tuhle hru hrát, protože jinak by nepochybně vyhrál.
"Pořídím si ukazovátko a za každý spěch tě plácnu přes prsty. Možná i přes něco jiného." Vyhrozí mu šeptem a s jistou něhou v hlase a počká, až se do vany uloží. Během toho si svlékne mikinu, pod níž má ještě černé, upnuté tričko s krátkým rukávem a odhaluje zcela potetované ruce. Zdroj překvapení a uznalých pohledů všech jeho studentů, tímhle si prostě neskutečně šplhá, i když ředitel vidí raději, když má dlouhý rukáv nebo košili. Tiše se zasměje, když přijde to přání a příkaz v jednom, zvláštně mu to rozehraje nitro a probudí touhu, ale nevyhoví mu. Místo toho se usadí na okraj vany za jeho hlavou, takže na něj Tetsu ani nevidí. Zuje si boty, svlékne ponožky, aby měl chodidla v klidu a znovu sáhne po sprchovém oleji. Rozetře si ho do dlaní a pak mu jimi klouzavě přejede po šíji. "Prostě zavři oči. A prožívej." Zašeptá, když se skloní, aby mu byl blíž a pak se opět narovná a pokračuje. Mne jeho krk i ramena, dostává se na nadloktí a zase zpět a sám si prohlíží všechno, co má pod rukama.

Tetsuya

Stočí k němu pohled s pozvednutý obočím. Jen to, že to řekl ho neskutečně překvapilo a vlastně tak nějak víc probudilo touhu v jeho klíně, i když je dost možné, že by si to ukazovátko nakonec ukořistil sám. To jsou zase myšlenky.
"Začínám mít pocit, že Tě vůbec neznám. Ty a něco praštit? Myslím, že to nakonec budu chtít vidět." Dobírá si ho ale pohodlně se uvelebí a jednu paží se zapře o hranu vany. Pořád ho koutkem oka pozoruje.
"Přes co třeba?" Pobízí ho a uspokojuje tak představy, které se rozběhl různým směrem. Možná nakonec nezůstane jen u představ, když to tak hezky nakousl. No on se rozhodně bránit ničemu nebude, obzvlášť při představě, že to bude souviset se sexem. Otočí hlavu zcela jeho směrem, když se odporoučí i mikina a ty ruce….bude si je muset pořádně prohlédnout, později. Není mu to stejně dopřáno příliš dlouho a on se musí silou vůle nutit, aby se po něm neustále neohlížel. Jeho posed znatelně povolí, jakmile hřejivé ruce začnou klouzat po těle a rozhodně se nestydí za to, jak je v jistých partiích připravený na cokoliv, vlastně je skoro hrdý na to, že to netrvalo příliš dlouho.
"Vím, co bych si nejraději užíval ale…" Sjede ve vaně o nakolik milimetrů níž a spokojeně si zavrní.
"Tohle taky není vůbec špatné." Pochválí jej svým osobitým způsobem. Vydrží do několik dlouhých minut, svaly se tetelí blahem ale on prostě nemá myšlenky na nic jiného, než na Sugizovo tělo. Na celou jeho osobu a chce mu všechno péči, co nejlépe vrátit. Najednou je z něj někdo velmi netrpělivý, když se ve vaně hbitě narovná, chytne jej za pas a s úsměvem ho za hlasitého šplouchnutí vody stáhne k sobě. Dokonce se i krátce zasměje. To, že je oblečený mu momentálně vůbec nevadí. On to z něj klidně serve, když bude muset.
"Pokoušíš šelmy k útoku." Obviní ho se zvláštně zastřeným podtónem, když si počká, až se v té vaně trochu uvelebí. Nechají tu po sobě neskutečnou spoušť, v tomhle případě mu to promine. Dlaň už má opět mezi jeho prameny, které roztoužené stiskne, už zase jej líbá s narůstající vášní a druhá zamíří přímočaře do klína.
"Varoval jsem tě, že vana měla přijít až po tom."

Sugizo

Zasměje se a spokojeně pokývá nohou, co má přes nohu.
"Někdy musíš ukázat dostatečně dominantní stránku." Broukne, ale pravda je, že on hledá všechny možné cesty, aby se této vyhnul.
"Co jiného se dá ještě napřímit před sebe?" Rozvíjí jeho představy tím správným směrem a pro sebe musí nakrčit nos, protože tohle musí přece hrozně bolet? Jak to může někdo chtít? Zaznamená, jak se po něm Tetsu občas poohlédne, vlastně velmi často a pro sebe se culí spokojeností. +Líbím se ti?+ Pomyslí si, když dál mne jeho paže i ramena a sám se nechá ukolébat příjemnou atmosférou v koupelně, horkou párou, stoupající z vody i vůní olejíčku. Opravdu se lekne, když se Tetsu z ničeho nic posadí, sáhne po něm a stáhne ho k sobě. Hlasitě se rozesměje, voda vysoko vyšplouchne a jedna jeho noha zůstane ještě ohnutá přes okraj, než ji přitáhne taky pod hladinu. Kalhoty se okamžitě nasáknou vodou stejně jako většina trička a on se mu podívá do očí.
"Měly spokojeně příst." Stačí mu jenom odpovědět, než vydechne do jeho rtů a začne mu polibky vracet poprvé výrazně vášnivěji, než před tím. Obě dlaně se štíhlými prsty už má opřené o jeho nahý hrudník a pak se dlouze nadechne, když ucítí dotek ve svém klíně a celým tělem ho následuje nahoru a dolů. Je velmi vnímavý a teď to nebude jinak.
"Vadí ti voda?" Stačí jenom říct a pak ho políbí sám. Trochu se na něj přetočí, i když ne úplně a koleno opře někam mezi jeho stehna. Levou dlaň podvlékne pod jeho bokem a pravou si začne mimoděk hrát s jeho bradavkou. Koutkem oka si povšimne sklenky na okraji, která zůstala ušetřena a nespadla. Sáhne po ní, napije se a pak vloží její okraj i mezi jeho rty. Rozverně se usměje, úmyslně nechá trochu stéct po jeho rtech a následně mu z nich víno olíbá. Ani si nevšimne, že drží sklenku nakřivo a lije víno do vany.