Hromadné - Málem jsem Tě zabil. - Část 3.

(Hideho hacienda)

Inoran, Reita, Miyavi

Inoran nespouští pohled z Draka, stejně jako Rei. Bylo to hezké, co Rei řekl a  taky to byla pravda, z jeho strany určitě ale silně pochybuje, že něco z toho by na něj mohlo tolik zapůsobit. Je ostražitý a pravený na cokoliv. Oči neopouští dračí tvář a pořád je nakročený před Aiho tělo, aby ho  případě mohl zkusit krýt, je to zbytečné, bylo by, kdyby se Drak rozhodl mu ublížil ale stejně by nedokázal žít s pocitem, že to jenom nezkusil. A pak přijdou slova o věrnosti a něco v Hideho výrazu mu napovídá, že je zle. Nepřesvědčil ho ani Rei ani Aoi. Pohne se trochu, když ho zarazí Hideho gesto a on jen stáhne obočí k sobě a v očích má nefalšovaný strach. Ne o sebe a svůj život ale prioritně o ten Aoiho. Miyavi mezitím pozorně sleduje celé dění a v očích se mu sadisticky zablýskne, když Hide vynese rozsudek. Ano, tohle je přesně podle jeho gusta a začne se zvedat ze židle.
"Hai, bude mi potěšení." Broukne Miy zvráceným hlasem a vydá se pomalu k nim, když vidí jak přinášejí meč. +Hmm…to je lepší jak večerníček.+ Pomyslí si pobaveně a chytne Inorana pod krkem, když se snaží pohnout, aby tomu zabránil. Přiloží mu hlaveň pod bradu a přiloží rty k jeho uchu.
"Budeš se hezky koukat na to krásné divadýlko." Zavrní spokojeně, bude to jeho pomsta za to, jak mu utekl, když ho měl hlídat. Jemu se prostě jen tak neztrácí z dohledu a konečně po celém dnešním dni není rozmrzelý. Konečně si přijde trochu na své. Ino se vzpouzí a snaží se vymanit z Miaviho sevření, ať se mu hlaveň do krku zavrtává sebevíc. Nakonec skončí v zajetí několika paží Hideho mužů, kteří doteď jen přihlíželi.
"Nenuť ho k tomu prosím." Zkusí to ještě, ve tváři i v hlase má neskutečné zoufalství a bolest.
"Prosím, udělám cokoliv. Udělám to místo něho." Pokračuje dál a už pomalu visí v náručí goril, jak se celé jeho tělo třese strachem o svého Aoiho. Rei jen nevěřícně kouká a těká pohledem od jednoho k druhému. V očích má zvláštní zklamání z toho, co se před ním odehrává ale….měl to čekat. Viděl Hideho v jiném světle v tu noc, kdy byly spolu ale to přece nemění nic na faktu, že je to Drak, tohle si prostě neuvědomil a trhá ho to na kousky. Nechce sledovat, jak se Aoi zabíjí. Nechce sledovat Inorana, který se zblázní, jestli k tomu dojde. Ať je to jakkoliv, bere ho za svého přítele. Už přišel o Kaie a nesnese ten pocit po druhé. Vážně si na vteřinu myslel, že probudí něco v Hideho nitru a on se zachová jinak, spletl se a nedokáže nést následky svého rozhodnutí. Ustoupí v nepozorovaný okamžik o dva kroky stranou směrem od nich. Možná jen oči Miyaviho postřehnou ten pohyb.
"V tom případě bych ti měl dokázat svou věrnost i já sám." Ozve se jeho pevný hlas který v tuto chvíli nenese žádné známky strachu, i když uvnitř je ho plný.
"Nebylo by fér, aby jeden musel a druhý ne, nemyslíš?" Zeptá se ho a nespouští z něj pohled, v očích má vyhasínající plamen. Ani jeho dotek na tváři, který ho tak neskutečně hřál, nedokáže zvrátit jeho rozhodnutí. Plynulým pohybem vytáhne revolver, který od něj dostal a přiloží si ho do prohlubně pod bradu a nasměruje ji vzhůru skrze svou hlavu.
"Nebudeš se zlobit, když se nebudu držet tradic…ale dostal jsem ji od tebe, tak to snad vykompenzuje jejich hodnotu." Dodá ještě naprosto vážně a položí ukazováčky na kohoutek a rozhodně pozvedne bradu.
"Rei-kun!" Ozve se Inoranův hlas zpola šílený, co se mu to před očima děje. Tohle je snad zlý sen a on se z něj nedokáže probudit, ta bezmoc, že s tím nedokáže nic udělat je neskutečná. V jednu chvíli by mohl přijít o svou lásku i o přítele, který s ním šel do skoro sebevražedné mise za vysvobození Aoiho a teď se rozhodl zemřít společně s ním.
"Zastav to sakra." Křikne na Hideho nepříčetně a snaží se nevnímat šíleně se pochechtávajícího Miyaviho, který to očividně bere jako to nejlepší představení svého života,  a že toho už viděl hodně. "Tady poteče krev." Uchechtne se se zvráceným pobavením a položí si ležérně zbraň pes rameno, čekajíc na svou chvíli a počítá s tím, že přijde brzo.
"Jak za mladých let." Zasměje se ještě Miy a spokojeně se mu blýskne v očích.
"Říká se, že fénixovy slzy léčí, tak třeba nakonec vyléčí duše zrádců." Prohlásí sebejistě Reita.

Aoi, Hide

Hide sleduje pozorně Aoiho ruku, která sahá po meči. Samozřejmě, že je tohle jeden obrovský test, ale jediný, kdo u něho nepropadl, je bohužel Aoi. A Miyavi. Naprosto okázale ignoruje Inoranovo zoufalství, jako by byl vůči němu imunní. "Jak se má důstojně zabít, když se chováte jako děcka." Nakrčí nos Hide. "Tohle je obřad, posvátná věc." Zakroutí zápěstím ve vzduchu jako by byli v první třídě. Pak se ale pohne směrem k Inoranovi a skoro si opře nos o jeho, jak se mu zblízka podívá do očí.
"Ty mi chceš nabízet svůj život? Teď? Tak na to je pozdě. Nevěnoval jsi mi ho nikdy, lhal jsi mi bezostyšně do očí a teď, když je v ohrožení to, co miluješ, máš pro mě velká slova a velké skutky? Do teď sis ale ze mě dělal dobrý den, hm? Ohrožoval jsi celou tuhle rodinu, když jsi chodil za ním a sebral jsi mi JEHO!!!" To už křičí, když ukazuje někam za sebe, kde stojí Reita.
"Radši tady bude páchat sebevraždy, než by pochopil, proč je všechno tohle nutné, abych udržel klan pohromadě. Jste sobečtí všichni do jednoho, není možné se o vás opřít. Něco vás napadne v těch vašich makovicích a jdete to udělat, však co, Hide-chan vyměkne! Měli jste zůstat doma a pít mlíko od svých matek, když na tohle nemáte žaludky." Už zase skoro šeptá. Pak se narovná a něco bolestného se promítne v jeho tváři. Aoi svěsil dlaň podél těla, když se začal odehrávat celý ten cirkus, viditelně se chvěje a po tváři mu stéká jediná slza. To proto, v jakém stavu teď Inorana vidí, to proto, že kvůli svým srdcím zrazují své pány jeden za druhým. Možná má Hide pravdu… ještě před chvíli si myslel, že svlékne košili, klekne a udělá to, dokud má kuráž, ale najednou toho není schopný. Hledí před sebe, rty pootevřené a zadržuje pláč. Hide se otočí, dojde pro změnu k Reitovi a podívá se do očí i jemu.
"Byl to test… test rozumíš?" Hlesne a pokývá hlavou.
"Myslíš si, že jsem neviděl zklamání v tvých očích, když jsi ve mně mávnutím ruky ztratil důvěru? Teď se podívej na moje, když dáš přednost jim dvěma před… víš co? Zapomeň na to." Odmávne to. Chtěl jmenovat svoje syny, ale ne… nebude tu hrát na city a už vůbec do toho nezatáhne děti. Chtít se někomu přiblížit byla totální blbost. Tenhle život nelze žít s možností lásky a rodiny. To by nesměl být šéf.
"Sbalte se všichni tři a jděte, kam chcete. Je mi to jedno. Máte deset minut, než se rozmyslím." Jeho hlas je stále velmi tichý, když se otočí, dojde k Miyavimu a vezme ho kolem ramen.
"Jdeme pít." Broukne k jeho uchu, když se k nim oba dva stočí zády a pomalu

odcházejí. Chce si sednout támhle na gauč, chlastat až do rána a opřít se o toho jediného a posledního, kterého má. Po cestě mu vtiskne pusu na spánek a prohrábne vlasy. Jeho malý šílenec… pitomci, kdo mu nerozuměli. Když je Hide i Miyavi dost daleko, Aoi najednou povolí a klekne na to připravené plátno. Musí se opřít dlaněmi před sebou a vydýchat se. Doopravdy uvěřil tomu, že umře a otáčí se mu z toho žaludek. Zvedne oči nahoru k Inoranovi, který vypadá, že snad pozbyl příčetnost a pak jimi překlouže na Reitu.
"Strašně mě to mrzí. Opravdu… Teď už víte, proč se říká, že nosím smrt. Vždycky to tak dopadne. Je to moje vina Rei-chan. Omlouvám se. Vám oběma." Venku je ani jednoho nic dobrého nečeká, to chápou všichni tři. Zadržuje pláč a neštěstí, které mu svírá hruď. Ať se stane, co se stane, on životy jenom ničí. Skloní hlavu mezi ramena.

Inoran, Reita, Miyavi

Inoran byl vážně přesvědčený o tom, že je to nechá udělat. Jeho hlava si nedokázala připustit nic jiného, jak by taky mohla po tom co všechno tady viděl a zažil. Všechny ty chvíle se mu promítají do pozadí, když sleduje, jak se Hide přibližuje k Aoimu a v něm je jen malá duše. Nedokázal by přežít ani vteřinu, když by byl přesvědčený o tom, že svým rozhodnutím zapříčinil jeho smrt. Dostal se do skoro panického stavu, kdy nedokáže pořádně vnímat obsah slov, kdy nedokáže myslet na nic jiného. Nespouští pohled z Aoiho a ve svých očích má neskutečnou bolest a bedlivě sleduje každý pohyb, jak kdyby tím mohl něčemu zabránit. Jenže nic z toho se nestane. Hide má pravdu ale on je takový a nedokázal svému srdci poručit. To on by měl být prioritně trestán a nikdo z nich.

"Před čím, před rodinou?" Něco v Reiově nitru bolestně pohne, když se donutí vyslovit ta slova. Právě proto, že měl tuhle rodinu, šel Inoranovi pomoct, protože on je prostě takový a pokud mu na někom záleží, udělá cokoliv. Stejně jako neodešel od bazénu, když byl Hide nepříčetný po Uruhově zajetí. Neodešel, i když je všechny vyhazoval, v tomhle dokáže být paličatý a není to poprvé. Stojí na místě a nepohne se ani o milimetr jen stáhne sovu ruku se zbraní podél těle, odloží ji na stůl a hledí už na záda odcházejícího Miaviho s Hidem. Možná propadl v testu ale rozhodně to nic nezměnilo na tom, co cítí uvnitř sebe samého a o to víc v něm roste vztek. Tímhle to prostě hodlá skončit? Pošle ho pryč stejně jako je …Z jedné strany tomu rozumí ale jeho impulzivní stránka tomu nechce uvěřit. Ne on není mafián  ale to Hide moc dobře ví.

Ino mírně poklese v kolenou, když ho ruce najednou pustí a Aoi vzápětí klesá na kolena k zemi. Bez váhání udělá těch několik kroků k němu a klesne vedle něj.
"Málem jsem Tě zabil Aoi-koi." Měl  by si uvědomovat důsledky Hideho slov ale nedokáže v sobě najít dost rozvahy, aby mu jejich význam dokonale docházel. Popadne ho za paže a přitáhne k sobě do obětí, než se mírně odtáhne, aby mohl vzít jeho tvář do dlaní a kouknout se mu zblízka do očí.
"Je to všechno moje vina, neměl jsem po tobě toužit, nic z toho by se nestalo." Broukne Ino tichým hlasem, než si ho znovu přitáhne k sobě.
"Nedokážu si ani představit, že bych o Tebe přišel." Vydechne ještě naposledy ale vůbec netuší, co teď budou dělat. Nejspíš by opravdu měli odejít. Co kdyby si to náhodou Hide rozmyslel a opravdu to dotáhl do konce. Venku ale začíná válka a Gackt je bude hledat, o tom vůbec nepochybuje.

"Nemáš se za co omlouvat, rozhodl jsem se sám. Nikdo mě k tomu nepřinutil." Prohodí Rei naprosto vážně a tiskne čelist k sobě, jak se v něm hromadí zvláštní vlna vzteku a žárlivosti, když vidí, jak se Hide přitiskne k Miyavimu a věnuje mu polibek na spánek. Něco se v něm hodě změnilo od té noci, co byli spolu a on to teď těžce snáší. Jindy by za sebou nejspíš práskl dveřmi ale teď to prostě nedokáže. Buď se teď sbalí a už ho nikdy neuvidí nebo udělá něco, co ho přiměje nenechat jej odejít. Rozejde se rázně jejich směrem a bez váhání jej popadne za rameno. Je mu úplně jedno, jestli si dovolil příliš, nedokáže se ovládnout.
"Necháš mě jen tak odejít? Mám se sbalit a vypadnout." Nadhodí otázky, kterého pálí v hlavě a vezme ho za triko na hrudi v tu chvíli se proti němu obrátí zbraně všech Hideho lidí.
"Víš moc dobře na čem mi záleží viděl jsi to. Postavil jsem se za svou rodinu, stejně jako bych to udělal kdyby šlo o kohokoliv z nich. Kohokoliv z vás." Myslí tím jeho a kluky, za ně by se bil jako lev.
"Viděl jsi, kdo jsem. Víš jaký jsem, musíš to po tom večeru vědět a přesně proto odejít nechci." Ve tváři a v očích se mu blýskne plamen, který se rozrůstá v požár, jenž by dokázal sežehnout okruh třiceti kilometrů.
"Možná jsem se měl rozhodnout jinak…ale…tohle jsem já." Vydechne jako poslední a plamenně ho políbí.
"Řekni to ještě jednou a už mě nikdy neuvidíš." V tu chvíli trochu povolí stisk, kolem látky Hideho trika a vzápětí o něj přijde, když ucítí Miyaviho dlaň na svém hrdle. Společně s jeho vysokou postavou ustupuje dozadu a začíná mít problémy se nadechnout. Zavrčí ve chvíli, kdy prudce narazí zády o zeď a zamračí se na něj.
"Víš kulový o tom, co je rodina.  Kdo ti dovolil na něj sáhnout?" Sekne hlasem Miy a stisk na jeho hrdle zesílí. Zbraň odloží stranou a začne putovat po jeho těle se zvláštně spokojeným zablýsknutím, až se dostane k jeho rozkroku, který rozhodně nemine.
"Hm…to nevypadá zle." Okomentuje to pobaveně, než sáhne do  jedné z malých kapes a vytáhne Reitův shuriken, který přiloží kousek od krční tepny a mírně zatlačí, než se na hrotu objeví první kapka krve.
"Prý fénix…spíš holub, ti taky dokážou všechno pěkně posrat." Uchechtne se s šíleným zablýsknutím v očích a nakloní se k Reitově uchu.
"Nepřežiješ bez něj ani den ale jestli chceš hodný Miy ti ulehčí trápení." Zavrní, když ještě trochu přitlačí na hrot a sjede s ním o několik milimetrů níž.

Aoi, Hide

Inoranova postava se ocitne na kolenou vedle něho, pozná ho, i když jen jemně stočí oči někam na jeho kolena, ale ještě pořád je příliš otřesený tím, co se před chvílí chystal udělat a taky tím, jaké příšerné zoufalství v jeho hlase slyšel. Měl by mu zmizet ze života, ale to si rovnou může dojít pro ten Miyaviho meč. Je hodně sobecký, když to neudělá? Zavrtí hlavou, když k němu dolehnou slova o tom, že ho Ino málem zabil, protože on to vnímá přesně opačně, ale v dalším okamžiku už je přitažen k němu do náruče, pevně ho obejme a konečně z něj všechno spadne. Tiskne se na jeho tělo, dokud ho od sebe Ino mírně neodtáhne, aby mu sevřel tvář. „Ino-chan, i kdybych dnes zemřel, na několik dní jsi mě zachránil, copak to nevíš?“ Šeptá a navzdory všemu se pousměje. Oči má ještě uslzené, když ho znovu pevně obejme a je mu úplně jedno, kdo na ně hledí a nehledí. Asi by měli odejít a pokusit se přežít venku, možná emigrovat, ale chtě nechtě se musí ohlédnout po Reitovi a jeho jednání a celý se napne, když uslyší cvaknout zbraně.

Hide překvapeně vytáhne obočí nahoru, když ho Rei vezme za rameno a otočí se na patě čelem k němu, aby se mu s divokým zajiskřením v očích podíval do těch jeho. Jeho muži jsou okamžitě v pohotovosti, zatímco poslouchá jeho plamennou řeč a neudělá nic proto, aby ze sebe jeho dlaně sundal.
"Pořád to nechápeš… Nepřijal jsi fakt, jak to chodí, kdo je šéf a kdo určuje, co se bude dít. Není možné komukoliv dovolit, aby si myslel, že bude jednat na vlastní pěst a pak mi to jen tak řekne. On to chápe, zeptej se teda jeho." Kývne bradou na Miyaviho vedle sebe.
"Neudělal by nic za mými zády, i kdyby vraždili jeho vlastní mámu, už ti to dochází?" Přišel by o všechno, kdyby si chlapi začali myslet, že tohle můžou dělat.
"To jsi, ale tím jsi nebezpečný." Pokývá hlavou, ale vzápětí ucítí a svých rtech ty jeho a všechno v něm se ozve, protože on o něj doopravdy přijít nechce.
"Slíbil jsi mi, co všechno pro mě uděláš a co z toho je, tvoje vlastní hlava a přesvědčení znamená víc." Řekne mu se skoro nešťastným zavrcením hlavou, zatímco sleduje, jak se od něho vzdaluje Miyaviho vinou. Je rád, že ho Miy stále chrání vlastním tělem a zároveň mu strašně vadí, že se tohle děje. Když uvidí jeho dlaň, jak mu sáhla rovnou mezi nohy, všechno v něm se naježí a uhne pohledem do strany, ale pak oči zase vrátí při slovech o tom, že Rei bez Hideho nepřežije. Vážně si to myslí? Zlatíčko… Vykročí k nim, dotkne se jemně Miyaviho ruky se shurikenem a nechá ji volně klesnout dolů. Pak stejným způsobem stáhne i tu druhou, kterou měl na Reitově krku.  
"Měl jsi být moje všechno, ale jak jsi řekl Labuti, vybral sis to vlastně sám." Broukne.
"Co si myslíš, že by se teď mělo stát? Mám čekat, až si zase začneš hrát na svém písečku, že si budeš šéfovat svoje věci podle sebe? Láska, loajalita, oddanost… já nejsem nějaká coura z ulice, ani kluk, kterýho potkáš v práci a budeš s ním chodit do kina. Takhle můj svět nefunguje." Dovysvětlí mu konečně a mávne na jednoho z chlapů, aby mu konečně podal flašku. A jakmile to je, napije se tak, že by to skolilo grizzlyho.

Aoi s Inoranem už jsou na nohách a Aoi naznačuje dlaní Reitovi, aby šel raději s nimi. Společně budou mít o trochu víc šancí a oni mu vděčí za hodně. Opravdu nerad by ho teď viděl umírat, i když Hide vypadá, že už vychladl. Měli by se v tichosti vytratit a postarat se o svoje další dny.

Inoran, Reita, Miyavi

Ino jen mírně pozvedne koutky, když slyší Aoiho slova a musí dlouze vydechnout. Je vůbec možné být natolik otřesený a zároveň šťastný v jednu chvíli. Takhle to prostě cítí, odtáhne se od něj na chvilku, aby se mu mohl zblízka kouknout do očí a jemně jej políbí.
"To ty zachraňuješ mě, každou vteřinu." Řekne mu naprosto upřímně a  přitáhne si ho k sobě zpátky. Vůbec nevnímá, že Rei na ně kouká přes Miyaviho rameno a obsah jeho slov mu tak napůl uniká. Trochu jim závidí tu jejich náklonnost. Nakolik je vidět a cítit ve vzduchu v další chvíli už střelí pohledem k Drakovi a mírně stáhne obočí k sobě. Jistě,  pravděpodobně udělal chybu ale jak dlouho oni žijí tímto způsobem. O něj se nikdy nikdo nestaral nikdo mu neřekl, takhle to dělej a takto to nejde. Protloukal se sám tímhle městem na rozhraní dvou světů Draků a Démonů a nikdo se o něj nestaral. Jeho vlastní matka s úsměvem přihlížela, jak mu pálí obličej, to na její udání ho chytili a tohle mu udělali. On se jen odmítl vzdát. Trhne tváří stranou i za cenu, že se zraní o svůj vlastní shuriken, aby nikdo neměl možnost vidět, co se v něm odehrává. Nedal mu ani příležitost napravit svou možnou chybu, vlastně by mohl být rád, že žije a bez trestu. Neřekne ani půl slova, jen se mu vnitřně uleví, když Miyaviho sevření povolí a ani si nevšimne pohledu, který uvrhly šílené oči na Draka. Miy totiž vůbec nechápe, proč by si nemohl hrát. Vždyť je zradil a on ho nechá jít? Copak se úplně zbláznil. Poslechne samozřejmě bez výhrad a ustoupí krok stranou.
"Mohl jsem mít novou hračku." Broukne skoro až uraženě a odejde se usadit na barovku, když to vypadá, že nebezpečí pominulo a on nebude potřeba. Škoda.
"Nefunguje, můj taky doteď fungoval jinak. Ale na tom nezáleží. Máš pravdu…jednal jsem na vlastní pěst…celý svůj život jsem tak nucený žít." Ohlédne se na Aoiho s Inoranem, než přejde ke stolku, kde má svou masku a se zvláštně bolestným výrazem si ji nasadí. Odhalil se až příliš, Hide byl jediný, kdo ho poznal do detailu, ukázal mu víc, než komukoliv jinému ale ani pro něj není snadné přijmout fakt, jak funguje mafie a změnit se ze dne na den, což po něm vlastně chce. Byl přesvědčený, že to zvládne…nedokázal to. Okolnosti ho vždycky nutili jednak úplně jinak. Podívá se na zbraň a sáhne pod lem trika, aby nahmatal zapínání řetízku a nechá ho u ní. Jeho plamen právě vyhasl. Bříšky prstů přeje po přívěšku ve tvaru fénixe, několik sekund na něj kouká a pak se otočí na patě a zamíří k těm dvěma.
"Půjdeme." Broukne jen téměř neslyšně a pomůže Inoranovi zvednout Aoiho ze země a nasměruje je oba dva ke dveřím, kde se ještě krátce ohlédne.
"Pozdravuj je Hide-san." Má na mysli samozřejmě kluky.
"U mě v pokoji mají dárky, dej jim je prosím." Stočí pohled zpátky ke dveřím, kdy si vzpomene na plyšového Draka a Fénixe, které jim koupil a smutně se pousměje, když z nich vykročí. Dvakrát v životě chtěl žít jinak jednou to odnesla jeho tvář a podruhé duše, ne on není fénix, tentokrát už se nenarodí. Před bránou se zastaví a zaloví v kapse kalhot, než vloží Inoranovi dva klíče na kroužku do ruky.
"Jeď na dálnici za městem to vem třetím výjezdem. Jakmile dojedeš do lesa odboč na první lesní cestu doprava a zastav se až u lomu. Kousek od něj na sever je menší chata. Není psaná na mě, budete tam na chvíli v bezpečí." Sdělí mu, kam mají jet a sám zamíří k motorce.
"Jsou tam zásoby tak na týden pak přijedu s dalšími." Ujistí ho s kývnutím hlavou. Ino na něj nechápavě kouká a mračí se u toho.
"Ale Rei-kun, to přece nejde, pojeď s námi." Snaží se ho přesvědčit ale je to očividně marné.
"Přijedu za týden, nenechám vás umřít hlady." Uchechtne se Rei ale není v tom nic veselého, otočí klíčem, motor zaburácí a zanechávajíc za sebou černé čáry vyrazí na cestu. Ino se za ním chvíli kouká a pak stočí pohled na Aoiho.
"Neměl jsem ho nechat odjet." Zamumlá ale nakonec stiskne Aoiho dlaň a zamíří k taxíku, aby se mohli vydat na cestu, která jim ještě nějakou dobu trvat určitě bude.