Aoi x Hyde - Šílené princezny s lahví whisky. - Část 2.

(Hotel)

Aoi

Opravdu po lahvi sáhne a pořádně se napije, protože ještě stále nemůže uvěřit tomu, že tohle udělal, že to udělal s ním a že se Hydovy rty pohnuly, i když nemusely. Začíná to dost cítit v hlavě, i když by přísahal, že ještě před chvílí byl naprosto střízlivý. I on musí uznat, že jim to tam sluší, taky přece nebyli kluci úplně k zahození, no ne? Už chtěl fotku přikládat do zprávy, když ho Hyde zastaví a on k němu zvedne zvědavý pohled. Vyšší level zní docela nebezpečně, ale když už s tím začali...?
"Máš pravdu." Přikývne rozhodně, trápili se opravdu až dost. Jenže pak udělá krok blíž k němu, když si ho k sobě Hyde přitáhne a málem rovnou narazí klínem o ten jeho. Ustojí to jen tak tak, jak se mu začíná stírat rovnováha a foťák cvakne. Zrovna si hleděli upřeně do očí s jakousi otázkou. Jenže jak se Hyde položí na stůl přímo pod ním a jeho vlasy se rozprostřou kolem jeho hlavy, málem neukočíruje reakci vlastního těla. Pořád je jen kluk, co má dost alkoholu v krvi, pod sebou krásného chlapa a ještě je v té dobyvačné vrchní pozici, o které si s Tetsuyou může nechat zdát. Vlastně je dost úsměvné zkoušet si ho představit na Hydově místě. Vyprskne smíchy, když Hyde okomentuje, jaká bude reakce jejich princů.
"Myslím, že jsme tohle měli dělat minimálně na Aljašce. Abychom měli pár hodin na útěk." Řekne mu, ale nevěřícně sleduje, jak se Hydův obličej promění jako lusknutím prstů. Je to skoro divné. Opravdu ovládá tohle? Jenže je opravdu moc krásný a sexy, když vypadá jako by byl v nejlepším. Foťák cvakne znovu a znovu a Aoi si uvědomí, že on si výraz vůbec nehlídal. Zíral na něj tak, jako musí kdokoliv další, když ho vidí tohle dělat. Buď by byl herec na Oscara nebo někdo tak upřímný jako je. Měl by se od něj vzdálit co nejdál, dát si silné kafe a sprchu a jít spát. Místo toho se mu chce provokovat ještě víc. Schválně do lahve drkne, aby spadla a převrhla se a její obsah se rozlil po stole. Sám se opře dlaněmi o stůl, jednou rovnou do alkoholu, aby to vypadalo jako výbuch vášně a totálního mozkového zkratu. To by jim mohli věřit, že byli tak strašně opilí a zoufalí, že šli spolu, no ne? A foťák cvakne zas a znovu.

Hyde

Nadechuje se, že by mu něco odpověděl a telefon drží pořád ve stejné úrovni a pořizuje další a další snímky, aniž by si to pořádně uvědomil. Kouká na Aoiho, trhne hlavou mírně stranou, aby se krátce podíval na lahev a dlaň v rozlité whisky. Tohle už je dost provokativní i na něj a rozhodně si musí přiznat, že ho to nenechává úplně v klidu. Uměl se dost dobře ovládat ale pořád je jenom člověk. Vzhlédne k Aoiho tváři, která se nad ním sklání a nevědomky si skousne spodní ret. Je sexy, možná až příliš, ta rána na tváři mu vlastně celkem dost sluší a dodává mu zvláštně tajemný nádech, k tomu hloubka jeho očí. Musí ocenit, že ně něj svým způsobem působí.  Sám neví, kam až chtějí tuhle provokaci hnát ale pořád je ještě prostor to poposunout kousek dál a ukočírovat to, vážně tomu věří. Prsty volné ruky se rozběhne obratně a zkušeně po knoflících Aoiho košile a za chvíli už se povolené kraje houpají vedle Hydeho těla. Krátce těkne pohledem na jeho odhalenou hruď ale pořád to není úplně ono. Hbitě vjede prsty pod košili na jeho ramenou a s táhne ji tak do půlky paží, vlastně se mu opře do ohybu loktů a foťák cvakne znovu. Dlaní zajede zezadu hebké šíje, když si přitáhne jeho tvář na milimetr od rtů a znovu nechá špičku jazyka, aby se o vlastních proběhla a cvakne znovu. Za chvíli dost reálně hrozí, že tahle galerie bude s popiskem osmnáct plus.
"Zešílí." Zavrní tiše Hyde, když se do jeho hlasu dostane úplně jiný podtón, který už tolik neovládá, jak si původně myslel a soustředí se spíš na výraz ve tváři. Jenže po chvíli si někde v koutku mysli uvědomí, že se až tolik snažit opravdu nemusí. O to víc začíná mít pocit, že ty fotky budou mnohem věrohodnější, možná až příliš ale to jde momentálně trochu mimo něj.  Stáhne ruku z jeho krku, aby si jej donutil přesunou váhu na dlaň, která není namočená v alkoholu a tu mokrou si přitáhne ke rtům, aby slíbal kapky whisky a podráždil své chuťové pohárky a fotoaparát cvakne několikrát za sebou. Nespouští pohled z Aoiho tváře, nějak se k tomu nedokáže přinutit a tak trochu čeká, jaký výraz se v ní promítne, pořád je přesvědčený o tom, že kvůli tomu, aby mohl fotit dál.

Aoi

Nechá Hyda, aby mu rozepl košili a odhalil ploché břicho, zatímco se nad ním sklání docela nízko a drží svou váhu na rukou, na kterých mu nabíhají bicepsy. Naskočí mu husí kůže všude po těle, když ucítí jeho dlaně na šíji a skloní se ještě blíž jenom proto, aby byl zblízka svědkem těm jeho hrátkám s jazykem.
"Divíš se jim?" Vydechne skoro do jeho rtů. Rozhodně by neočekával, co se stane vzápětí. Poslechne ho, dá mu svou dlaň a rty mu klesnou od sebe, když se kolem jeho prstů začnou obepínat jeho horoucí ústa. Dívají se jeden druhému do očí a on začíná trochu zapomínat, že Hyde ještě nějaký foťák drží v ruce. Jeho klín už je na půl v pozoru, při tom mu zapomnělo vadit, že se opírá o ten Hydův a citelně se zachvěje po celém těle, když sleduje to představení pod sebou. A pak se jednoduše skloní a políbí ho. Prostě proto, ne kvůli fotkám. Líbá svého nejlepšího přítele, někoho s kým prožil nejtěžší okamžiky své lásky, komu bezvýhradně věří a ke komu bude mít už navždycky úplně jiný vztah, než by kdy kdo mohl pochopit. Miluje Tetsuyu, neskutečně mu chybí a zároveň jako by potřeboval vybít všechen žal, aby se na něj mohl zase normálně podívat a zkusit mu věřit. Netuší, jestli by mu zahnul a s kým a jak by na to sám reagoval, neměl by to dělat, jenže to dělá, líbá ho a máčí si předloktí ve whisky, jak se položil břichem na to Hydovo a kolem boků cítí jeho horká stehna. Je to jako malá přestávka v jejich vztazích, než se rozhodnou, jestli budou po reklamě pokračovat nebo tu romanci vypnou. Takže to vlastně není tak docela podvádění nebo je? Chodili spolu vůbec? Vždyť si řekli, že se milují...
"Hydo-san..." Vydechne. Potřeboval by, aby ho od sebe odstrčil a oba se konečně vzpamatovali.

Hyde

"Asi ani ne." Vydechne tiše, když nechá vyklouznout Aoiho prsty ze svých rtů a promne si ty své o sebe, aby si dopřál chuť výborné whisky, na kterou by mohl tohle všechno svést. Stejně ale má zapíchnutá velká očka do těch temných naproti sobě a nedokáže se přinutit přestat na něj koukat. Vydechne trochu překvapeně, když ucítí odezvu v Aoiho klíně a sám na ni částečně reaguje. Je to jeden z mála těch případů, kdy své tělo v podobné situaci neovládá. Párkrát zamrká, jakmile ucítí měkké rty na těch svých a kouká někam nad sebe do stropu a snaží se odolat pokušení a odtlačit ho od sebe. Telefon tiše dopadne na desku stolu, když se jeho prsty zaklenou do látky košile kousek od jeho boků. Původně měl opravdu v plánu jej od sebe odsunout a zabránit tak něčemu, co by mohlo dopadnout úplně jinak, než si oba mysleli. Zároveň ho něco v nitru příjemně zahřeje a po těch několika dnech, kdy se utápěl ve vlastí hlavě a pocitu méněcennosti je to velmi příjemná změna. Ztrácí se ve svých vlastních pocitech a ovládají jej neskutečnou silou. Trochu konejšení po tom všem. Nechat se zase chvíli hýčkat bez pocitu, že se musí rozhodnout, jak se zachová.  Pustí košili, aby se drobné prsty přesunuly na Aoiho pokožku na bocích, která ho snad pálí do konečků a jemně je stiskne, když nechá víčka pomalu klesnout a začne mu polibky vracet se svou typickou smyslností. Nechal se na chvíli pohltit jeho blízkostí. On je tu ten starší a zkušenější, měl by se umět ovládnout a přinutit se uvažovat zase racionálně a odstupem. Protáhne paži kolem Aoiho, o kterou se opírá kousek do jeho hlavy a odtáhne se znovu na několik milimetrů od plných rtů, po kterých přejede konečky prstů. Upře do temných očí ty ocelové a s mírně pootevřenými rty zhluboka oddechuje. To vyslovení jeho jména mu pořád zní v hlavě, jak kdyby ji celou zaplňovalo a nedává mu prostor příliš přemýšlet. Z jedné strany jej od sebe chce odstrčit a z druhé na to nemá sílu. Má nad sebou překrásného kluka a v hlavě Gakkovu tvář, tohle je prostě šílené.
"Co to děláme?" Zeptá se úplně pitomě, jak kdyby to sám moc dobře nevěděl.

Aoi

Ucítí sevření jeho prstů kolem vlastních boků, zatímco ho líbá a jakmile mu to Hyde začne oplácet, celá situace ho pohltí mnohem víc a nechce ho pustit. Začíná být příliš vzrušený, už se ho dotýká až moc. Hydovo tělo ho hřeje do břicha, jeho rty jsou měkké, známé, bezpečné... ani nezaznamená pohyb jeho ruky, dokud na něj nepromluví. Trochu zaskočeně se přiměje odtáhnout od něho, oči má zamlžené touhou a je vidět, že tak trochu přichází k sobě a snaží se rozklíčovat, co že mu to říká a proč. Pak se dlouze, hluboce nadechne skrz otevřené rty a plynule se narovná. Zajede si dlaní do vlasů, s konečnou platností ho dostihne uvědomění, že Tetsuyovi málem zahl a že to ani nebyl on, kdo řekl dost a pootočí se bokem. "Promiň. Prosím zapomeň na to..." Dostane ze sebe a doopravdy se stydí. Kam dal hlavu a zdravé uvažování, když se na něj pokládal a začal ho líbat? Očividně nemá zdaleka tolik sebeovládání jako Hyde. Stočí černé oči k telefonu, ale najednou ani neví, jestli chce něco podobného posílat. Měl by, jenže to na okamžik přestala být hra a on už bude mít navždycky černé svědomí. Už se na ty fotky nedokáže podívat jako na zdroj škodolibé odplaty. Spíš to bylo jako náplast na bolavé srdce. Podívá se na druhou, nevylitou lahev, ale očividně už by neměl pít, takže ji tam nechá stát, podá mu dlaň, aby mu pomohl do sedu a pak se otočí a patě, aby se odešel posadit na pohovku. Po cestě si zapíná košili a snaží se přinutit necítit se jako idiot, co něco totálně pokazil, ale vůbec mu to nejde.

Hyde

Sám si tak na půl uvědomuje, co svými slovy způsobí. Vůbec o tom nepochybuje a někde v titěrném koutku duše ví, že to bylo příjemné. Jenže taky si moc dobře uvědomuje, jak by si to vyčítal, oba dva. Ještě před chvíli byl na Gakka naštvaný, že žárlil a teď mu málem dal za pravdu. S trochu bolestně staženýma obočím sleduje změnu v Aoiho tváři a začíná tušit, jak moc s ním ta situace zamává. Nadechne se, aby mu odpověděl na jeho omlouvání ale nakonec se zatím tiše nechá zvednout do sedu ale nepřestává ho pozorovat. Opravdu přemýšlí, co by mu řekl, aby mu zase vrátil dobrou náladu. Zkazil to spíš on, on je přece ten, který by se v podobných chvílích měl umět ovládat a stejně to nedokázal. Po očku ho sleduje, jak se odebere na pohovku a krátce si povzdechne, tak daleko to zajít nemělo ale nemůže s čistým svědomím říct, že by mu to tolik vadilo. Byla to trocha něčí blízkosti, možná jako trochu pofoukání bolístek, kdo by jim to mohl mít za zlé, i když to nepatrně překročilo jistou hranici, zas tolik se nestalo. Seskočí ze stolu a zamíří k mini baru, odkud vytáhne dvě lahve s vodou a zamíří k pohovce, kde se Aoi usadil. Klekne si na ni vedle něj a podá mu lahev s vodou s mírným úsměvem.
"Aoi-chan, neber to tak vážně a rozhodně se za nic neomlouvej." Začne ho trochu konejšit a jeho oči jsou vřelé. Povzdechne si krátce, když vezme mezi prsty jeho bradu a donutí se na něj podívat.
"Nic se nestalo ano…není důležité, co bylo…ehm tady." Kývne hlavou směrem k jeho klínu a zasměje se.
"Je přece podstatné, co je tady." Položí mu krátce ruku na hruď v místě srdce.
"Jsme pořád jen kluci a přiznám se, že jsi mě dostal…a to jsem byl…ehm profesionál. Jak by to po tom nemohlo působit na Tebe." Mrkne na něj a sám se napije dlouze vody.
"Ber to jako test tvých přesvědčovacích schopností." Zkusí to ještě trochu odlehčit.
"Prošel si na výbornou, co víc si přát hm?"

Aoi, Gackt

Ani se na něj nepodívá, když se pohovka prohne pod tím, jak si Hyde sedne, i když moc dobře ví, že chodil okolo. Ticho se trochu natahuje, jenže on si dokáže jenom hrát s rukávy košile a jako by mu někdo vymazal z hlavy celý slovník. Podívá se na něj, až když ho Hyde přiměje a oplatí mu pohled do očí, zatímco v rukou cítí ledovou lahev vody. Znovu se začervená, když Hyde jasně naznačí pohled někam k jeho klínu a mírně se pousměje.
"Kdyby to tak bylo, tak by si každý běhal kde chce." Odpoví mu, ale snaží se si to v hlavě nějak poskládat. Je to hezká omluvenka, ale podle něj spíš výmluva. Obhajoba špatného jednání. A pak se znovu uculí a zrudne ještě víc, když mu Hyde řekne, že ho vážně dostal a ještě zamíří na svou bývalou profesi. Tedy on rozhodně doufá, že bývalou.
"Lhal bych, kdybych tvrdil, že mě nenapadlo už dřív, že kdybych ho nepotkal... ale to ti asi říká každý." Přizná se, odmávne to rukou a taky už se o něco víc usmívá. Co by mu to neřekl, když už stejně zašli tak daleko? Jejich přátelství stejně už nikdy nebude obyčejné, bude to mnohem víc bratrství, tím si je jistý. Taky odšroubuje víčko lahve a napije se, než mu v očích trochu zajiskří. Pokud dokázal svést Hyda, mohl by i Tetsuyu, opravdu by mohl... Přivře oči, chvíli přemýšlí a pak vstane a dojde pro telefon. Přepošle všechny fotky i k sobě.
"Tak které?" Srazí se s ním ramenem, když se vrátí k původnímu plánu a už se mu dýchá o něco snáz. Co se stalo, bude navždycky mezi nimi, on ví, že mu může věřit a kromě toho to bylo v okamžiku krize, kdy ani nevěděli, zda ve svých vztazích chtějí pokračovat. Snad to není moc pokrytecké...? Nakonec si vyberou několik z nich, mrknou na sebe a dají ODESLAT.
"Děj se vůle boží." Řekne Aoi a žaludek se mu stáhne.

Hyde, Tetsuya

Mile se pousměje, kdy mu sdělí, že to mohlo všechno dopadnout jinak. Dle jeho názoru nemohlo. Ne proto, že by se mu Aoi nelíbil to vůbec. Podle něj má neskutečné kouzlo. Jenže oni dva čekali každý na toho svého, je o tom opravdu přesvědčený. Vnitřně ho potěší, že na Aoiho udělal dojem.
"Možná už jsem to slyšel ale věř mi, že od Tebe mě to těší mnohem víc." Sdělí mu naprosto upřímně a uculí se s hranou nevinností. On to prostě bere víc s rezervou, i když by si nakonec vyčítal, kdyby se to opravdu stalo. Tolik ho Gakku změnil, nedokáže na něj přestat myslet, stejně jako Aoi na Tetsuyu, jsou hrozně v háji. Sleduje ho, jak vstává s trochu nechápavým pohledem, který se hned projasní, když vidí, že si vzal telefon; bez váhání vezme ten svůj a začnou vybírat fotky.
"Hmm, myslím, že máme talent Aoi-chan." Dobírá si ho trochu tím oslovením ale o tom talentu to myslíš upřímně. Jemu se ty fotky prostě libí a nepochybuje o tom, že budou mít patřičný efekt.  A pak stiskne odeslat a krátce vydechne. Nakonec to opravdu udělali. Uchechtne se nad vlastní myšlenkou, než mu telefon pípne. Trochu si kouše ret, když otálí s otevíráním a mezitím přijdou další. Střelí pohledem k Aoimu, když i jeho telefon pípne.

Tetsuya nevěřícně hledí na fotky a silně tiskne čelisti k sobě, jiný mimický sval se v jeh tváři ale nepohne.
"Zabiju tu rajdu, vykuchám ho čajovou lžičkou." Zavrčí si ledově pro sebe a prudce se pohne. Okamžitě se ozve rána v břiše a on ji počastuje dvaceti nadávkami.+To by ti neodpustil.+ Dojde mu hned vzápětí a nutí se ke klidu.

Hyde ještě pořád trochu váhá, než přece jen ty smsky otevře a jako první mu pohled padne na bačkůrky. Úplně se v nich vidí a ukáže je se smíchem i Aoimu. Ty zprávy ho ale zahřejí u srdce. Chvíli přemýšlí, co mu odepsat. Nejradši by mu napsal, aby za ním přijel ale…ještě chvíli.

Aoi, Gackt

Když Hydovi pípne telefon hned čtyřikrát po sobě a to asi vteřinu po odeslání, hlasitě se rozesměje, ale zároveň je velmi nervózní, co se dočtou ve svých odpovědích. A vzápětí se ozve i ten jeho.
"Kruci..." Pronese jenom. Dráždit Tetsuyu, to je asi jediný na planetě, který si to dovolil. Nakonec i on zprávu otevře, ale když si přečte, co je obsah, rozhodně ji Hydovi nemůže ukázat. Ne, že by čekal něco jiného. Místo toho se sám nakloní blíž k Hydovi, aby se podíval, co mu Gackt poslal a znovu se rozesměje.
"V tom budeš vážně chodit? Sexy..." Okomentuje to a drcne do něj, zatímco čte další smsku.
"Chce vědět, kde jsme, chce abych jel domů." Řekne nakonec nahlas a celkem vážně. Vůbec netuší, co by měl dělat, co by měl odepsat. Zůstane hledět před sebe s telefonem v klíně, zatímco Hyde píše svou odpověď.
Mezitím Gackt u sebe ve vile přechází po garáži sem a tam jako lev a má chuť rozbít to auto, kterým sem přijel z města zrovna před chvílí. Jak kdy mohl dopustit, aby si Hyde vybral někoho jiného? Toho svého pohledného kamaráda a proč? Protože to byl naivní mladý kluk, který nic nezažil a evidentně byl čest sama? No nejspíš... jakmile mu pípne odpověď, hned ji otevře a stiskne čelist k sobě. Tohle si mohl myslet, měl to předvídat a stejně udělal znovu stejnou chybu. Jistě, že to na něj narafičil a to jen proto, aby viděl jeho reakci a ta byla opět stejná, i když to nebyla zdaleka stejná situace. Důvěra... nepomůžou žádné řeči o tom, že se teprve poznávají a že má právo být opatrný. Nemá, pokud ho miluje...

Odešle sms, dosedne zadkem na kapotu a zavře oči, zatímco si obejme tělo rukama. +Budeš muset kleknout, ale klekneš... aby přišel.+

Hyde, Tetsuya

Hyde se jen ušklíbne nad Aoiho reakcí na bačkůrky. Jen on sám ví, co má u sebe ve svém kutlochu. On a jeho plyšová deka, přátelství na život a na smrt. Teď ji nahradil Aoi…hm, někdy mu to bude muset asi říct, až si ho bude chtít dál dobírat.
"Chceš  snad říct, že mi nebudou slušet?" Zatváří se naoko uraženě, když do něj dloubne bokem zpátky ale prostě se nedokáže přinutit neculit. Trochu se obává Gacktovy další odpovědi. Vlastně ho svým způsobem chápe a zároveň chce vědět, že už se něco podobného opakovat nebude a že mu opravdu věří to, co říká. Snaž se nahlédnout Aoimu do zpráv ale jen chvíli, protože mu to nechce ukázat. Jenže Hyde tuší, co by tam tak mohlo být.+Snad to přežiju.+ Pomyslí si pobaveně a věří tomu, že by mu cokoliv proti němu Aoi zatrhl…teda snad.
"A napíšeš mu to?" Zeptá se Aoiho Hyde s blýsknutím v očích.

Po svém apartmánu přechází Tetsuya sem a tam a z druhého telefonu slovně týrá celé Tokyo, vyhrožuje kde komu, aby mu sdělili, kde se Aoi nachází ale zase nic. Zkouší to už tři dny ale marně. Buď na něj jeho lidi kašlou nebo se kluci schovali sakra dobře. Pohledem kontroluje telefon, kde čeká jakoukoliv zprávu od Aoiho a ono nic. Samozřejmě se tváři, že na nic nečeká ale jakmile pípne zpráva, málem tou rychlostí, jak ji otvírá telefon zavaří. Ale nic, je to jen od jeho lidí že ho zatím nenašli.
"Idioti."

Hyde netrpělivě očekává na odpověď a usadí se na područku pohovky poklepávajíc si na koleno. Najednou má pocit, že mu ta odpověď hrozně trvá.
"No tak." Pobízí ho šeptem, a když smska pípne, rychle ji otevře. Koutky se mu začnou zvedat vzhůru a oči se málem rozpustí nad tím, co vidí.
"Já už to asi dýl nevydržím." Přizná se bez okolků svému spolupachateli. I přesto chvíli ovládne své prsty.

Aoi

Aoi stočí oči zpět k Hydovým, když se ho zeptá, jestli to Tetsuyovi řekne. Rád by... Jenže se přece dohodli, že ještě chvíli a zatímco si Hyde čile píše, on není schopný napsat ani slovo, kromě adresy. Tetsuya to evidentně nevydrží, protože jeho telefon pípne znovu. Hned si zprávu přečte a znovu se pousměje. Další těknutí směrem k Hydovi, to když nervózně pobízí telefon, aby psal za Hyda a vzápětí už se ozve i jeho hlas s tím, že to dál nevydrží. Dobře, protože on taky ne, ale nechtěl psát, že chce domů, kdyby Hyde ještě nechtěl.
"Hmm a co jim napíšeme? Napíšeme, aby přijeli? Oba? Sem? Nebo odsud odejdeme každý zvlášť a napíšeme jim už sami za sebe?" Nadhodí Aoi, když už je nervozitou na nohách a připadá mu to jako obrovská věda. Možná by bylo lepší, kdyby šli každý samostatně, protože po tom, co jim teď poslali... stejně si skočí kolem krku a už nebudou mít jeden na druhého čas. Hydovi přijde další smska a Aoi se rozhodne dál už na nic nečekat. Nadiktuje adresu nedalekého parku, i když zapomene zmínit, u které brány to má být. Jen ať na něj chvíli čeká. Pak telefon schová do kapsy a podívá se na svého drahého přítele.
"Tak Hydo-san, připravený vrátit se za ním? Odpustíme jim?" Nadhodí. On je. Hyde ho skutečně přesvědčil o tom, že by se mohl pokusit Tetsuyův život alespoň částečně změnit. Nesmí teď o ničem z toho pochybovat, jinak by to totiž vůbec nemělo smysl. Přejde k těm několika málo věcem, které si sem koupili, aby je sbalil do malé příruční tašky. Ještě před chvílí by si vůbec nepředstavil, že tu už dneska nebudou spát. Vůbec nejradši by byl, kdyby Hyde bydlel někde blízko a mohli se vidět, kdykoliv by chtěli.

Hyde, Tetsuya

"Ne, že bych nechtěl vidět jak se tváří oba společně ale budu se hrozně stydět za to jak se budu chovat až ho uvidím." Prozradí Aoimu naprosto upřímně a zase se culí. To už má nohy nahoře na pohovce, kde sedí v podřepu a pohledem rentgenuje telefon, aby konečně přišla zpráva, kterou chce vidět. A ona se skutečně objeví. Zazubí se na Aoiho s jiskrami v očích.
"Nic neříkej." Upozorní jej, aby si komentáře nechal, protože on moc dobře ví, co by na to řekl. On sám by do sebe rýpl, kdyby se viděl.
"Odpustíme ale ne, že se necháš ukecat." Mrkne na něj, jak kdyby Aoi tady byl ten, který se chová jak zamilovaný puberťák. Jenže on tomu prostě nedokáže poručit. Sám hbitě seskočí z pohovky a nahází svých pár věcí do menšího batohu. Ještě se zastaví před zrcadlem a dá se dohromady. Nasouká do batohu i plyšového ptakopyska, kterého od něj dostal, čouhá mu hlava a zastaví se v jeho blízkosti a přitáhne si ho k sobě do obětí. Pak si ho prohlédne, když ustoupí na délku paži a upřímně se usměje.
"Je čas na nový začátek." Broukne a myslí to opravdu vážně, celý jejich život se teď opravdu změní od základu.
"Arigato Aoi-chan, za všechno. A nezapomínej, že dokážeš cokoliv. Brzo se uvidíme, slibuju. Nebo ho můžeš donutit sehnat vilku kousek od nás." Dodá ještě s uchechtnutím, než ho zlehka líbne na obě tváře. Teprve pak vytáhne telefon a napíše jen dvě slova.

Je jen na Gakkovi, jak rychle se dostane k restauraci a najde ho na pláži za ní, on tam bude hezky čekat.
Tetsuyovi stačí jen rychlý pohled na zprávu a už všechno kolem lítá. Do pěti sekund má přistavené auto, za další dvě minuty už ho u něj čeká poslíček s pugétem růží a krabičkou šperků z kolekce černých perel, které mu koupil. Řidiče nevybíravě, tedy snaží se vzhledem ke svému stavu, dostane zpoza volantu, aby se za něj sám posadil a  mohl hnát motor, až se z něj bude kouřit. Jakmile ho bude mít u sebe, už ho nikdo, nikdy nedonutí se od něj vzdálit víc jak na pět metrů a i to je moc.