Aoi x Hyde - Šílené princezny s lahví whisky. - Část 1.

(Hotel)

Hyde

Hyde byl od návštěvy v nemocnici hodně nesvůj. Vlastě úplně nevěděl, c osi o tom má myslet. Ino nevypadal jako někdo zlý ale v té situaci, do jaké se dostal s ním nebyla moc řeč. Hyde mu to neměl za zlé, jen potřeboval vědět víc, aby se s tím dokázal srovnat. Vlastně ho tak trochu odbyl, když mu ukázal papíry: Vypadal stejně překvapeně jako on sám, když si je přečetl poprvé ale to bylo skoro všechno jak kdyby v Inoranově hlavě nebylo nic jiného, než Ruki. Jenže s tím Hyde úplně nepočítal. Někde v koutku duše si přál, aby našel novou rodinu a mohl si opravdu užívat pocit, že má bratra. Aoi byl sním celou tu dobu a dlouho do noci si o tom povídali. Byl to opravdu jeho strážný anděl a byl mu hodně vděčný. Události onoho večera…byly trochu odsunuty stranou. Nedokázal si to v hlavě pořádně srovnat a k tomu si začal vyčítat, že Aoi by jistě ocenil, kdyby i to řádně rozebrali. Několikrát se o to pokoušel ale prostě to nešlo. Viděl jeho pořezanou tvář a stejně. Dnes to chtěl změnit, dal si to v hlavě za úkol, když seděl několik desítek minut v hotelovém pokoji, který jim pronajal Aoi. Řekl mu, že bud za chvíli zpátky, chtěl jim sehnat jejich oblíbené nudle. Hyde se přinutí snad po třech dnech zvednout z křesla a pustit z ruky plyšového ptakopyska, kterého od něj dostal. Mohl by zatím aspoň nějak pěkně nachystat stůl, vybrat dobré víno a konečně se začít chovat jako kamarád a ne sobec zavřený sám ve své hlavě. Odloží tedy ptakopyska a rozejde se rázně ke stolu a  pokusí se mu dát nějaký přijatelnější vzhled. Dokonce i svíčky si vyptal a koukali na něj hodně divně, protože samozřejmě věděli s kým, že tu je. Asi jim přijde, že spolu něco mají. No on jim to nevyvrací, ať si myslí, co chtějí. Vybrali hotel na okraji Tokya, aby je ti dva nemohli jen tak najít a zapsali se pod jinými jmény. Nepochybuje o tom, že je vypátrají, když budou chtít ale…chvíli jim to potrvá. Trochu se pousměje nad myšlenkou na Gakka a nad tím co mu naposledy řekl. Nechce ho trápit, chtěl by jít za ním a zároveň se nechce dát tak lacino. Byly oba dva tak trochu jejich hračky a to se ani jednomu z nich nelíbí. Nakonec se přinutí i převléknout protože byl celou tu dobu zachumlaný v třikrát tak větší mikině s kapucí, no prostě depka jak vyšitá a už zas trochu vypadá jako on sám. Opře se zadkem o komodu a počká si na příchod Aoiho.

Aoi

Když společně dorazili do nemocnice, čekali asi oba dva něco úplně jiného, než co se nakonec stalo. Hydův asi bratr tam seděl s hlavou v dlaních a nevypadalo to, že by vnímal cokoliv kromě sester, kterého se ho snažily přesvědčit, že stav jeho blízkého je stabilní a že se má vrátit ráno. Aoi to chápal a nemohl uvěřit tomu, že jeho neštěstí má na svědomí Tetsuya, jenže stejně jako ho drtilo to uvědomění, že takhle ubližoval kde komu, stejně tak věděl, že nedokáže poručit své lásce vůči němu. Bylo to k zbláznění. Hyde se pokoušel navázat s Inoranem řeč, ukázal mu složku a on na něm viděl, jak moc je pro něj důležité, aby byl taky tím podstatným. On a jejich nemocná matka. Jenže Inoran neslyšel a nakonec se rozhodli nechat ho být a odejít. Býval by byl raději, kdyby si navzájem mohli pomoci, třeba odejít z nemocnice společně, podpořit se a rozmyslet si, co bude dál, ale to prostě nedopadlo. A tak se společně schovali do hotelu, kde měli dost prostoru a vzájemné tolerance na všechno. Překvapivě to byl Aoi, kdo to všechno bral s o něco větším nadhledem a dokázal si držet náladu, ale bylo to hlavně proto, aby do deprese nespadli oba. Hyde měl podle něho mnohem těžší život a k tomu jeho matka. Ani tam nemohli, protože oba jejich princové je tam nutně museli hledat. Už to byly tři dny, co to převraceli dlouho do noci, vyprávěli si, odkrývali si navzájem svoje emoce a zklamání, taky to, co by měli a budou dělat a pokaždé z toho vyšel jiný závěr, jednou odpuštění, jednou rozhořčení, jednou sliby o rozchodu a jindy zase zamilovanost. Byli strašní oba dva. Aoi se zrovna vrací z restaurace, zvesela utrácí Tetsuyovy peníze a ani u toho nemrkne, protože si to prostě oba s Hydem zaslouží, tak je to. Tohle je sotva odškodnění za to, co s nimi teď prošli. Jeden den neuvěření, že pohádky neexistují a druhý den kopanec od reality a prozření, jak se to ve skutečném životě vlastně má. Oběma drčely telefony, oběma bylo jasné, že je hledají a že se jim nemohou vyhýbat do nekonečna, ale potřebovali si tímhle projít, aby věděli, co mají vlastně dělat. Odemkne dveře pokoje, vejde dovnitř a zuje si boty, aby se rozhlédl kolem a zůstal zaskočeně hledět na připravený stůl. Vlastně si myslel, že ho najde na posteli s kapucí na hlavě a ptakopyskem v ruce a ono tohle...
"Nebylo by nám líp společně?" Nadhodí Aoi, když položí jídlo na stůl a zatváří se opravdu potěšeně. Po očku sleduje jeho tvář, vypadá už dobře. Že by se rozhodl zase žít a dýchat?

Hyde

Hyde už si zase kouše ret a nechává myšlenky zabloudit k Inoranovi a vlastně i k Rukimu. Doufal, že bude v pořádku a pak se snad věci urovnají, tak jak mají být. Musí se jen modlit, aby to nemělo špatný konec, ostatně nebylo by to v jeho životě poprvé. Na chvíli měl pocit, že se všechno obrací k lepšímu, to byl ten neskutečný den po boku Gakka a dopadlo to…na jeho život vlastně úplně normálně.+Tak a dost!+ Okřikne sám sebe v duchu a vrátí se k módu jsem tu pro Aoiho a ne hromádka neštěstí zavěšená na jeho noze jako koule. Donutí se k úsměvu, když dveře cvaknou a ten se vzápětí změní v naprosto upřímný, když zaslechne jeho poznámku.
"Princezny se vykašlaly na prince a žijí spolu šťastně až do smrti. Přiznej se, co jsi dobrého po cestě pil." Dobírá si ho trochu a krátce se zasměje, než sklopí pohled k zemi a stáhne obočí k sobě.
"Chtěl jsem se ti hlavně omluvit za poslední dny." Vypadne z něj úplně upřímně a zvedne oči k těm jeho s hlavu nakloněnou na stranu.
"Nedal jsem ti vůbec žádný prostor a přitom jsi mi tolik pomohl. Mrzí mě to." Dodá ještě naprosto vážně, než kývne hlavou ke stolu, na kterém se odrážejí plamínky svíček.
"Chtěl jsem udělat aspoň něco, čím bych to odčinil a konečně ti vrátit tvou starost, protože si ji zasloužíš." Pozvedne koutek v náznaku úsměvu a popadne jej za zápěstí, aby mu pomohl usadit se a přisunou ho. Sám se ujme chystání jídla, nalévání vína a za pár okamžiků se usadí naproti něj.
"Slibuju, že na sebe tu mikinu už nevezmu." Ušklíbne se sám nad sebou a vůbec nechápe, jak to Aoi dělá, že vypadá pořád takhle skvěle.
"Budeš mi muset prozradit recept na to, jak vypadat takhle i po tom všem. Není to fér." Složí mu upřímný kompliment a uchopí do svých prstů sklenku, aby si s ním mohl připít.
"Na tvůj večer." Prozradí mu přípitkem svůj jasný záměr a odsouvá své pocity posledních dnů někam hodně stranou. Je načase, strat se zase o někoho jiného, než o sebe, umí to dobře ale musí to v sobě zase objevit.
"Vlastně jsem ti chtěl něco ukázat." Dodá ještě když krátce vstane a podá mu výtisk dnešní novin, kde je Aoiho fotka z posledního focení a k ní text – Staň se kým chceš. Perly přináší štěstí. Bez nich nežiješ.-
"Já ti nevím ale…tohle nezní úplně jako typická reklama."

Aoi

Aoi se zasměje té odpovědi a pak sáhne do tašky, odkud vyloví kelímek s... no jo, je to usvědčující jahodový shake. Sám se zatváří trochu provinile, když kmitne obočím a zase ho uloží, jako by mohl předstírat, že tam nikdy nebyl. Jakmile se ale Hyde začne omlouvat, nadechne se, aby mu v tom zabránil, mávne nad tím rukou a snaží se to nějak přejít, ale nakonec ho nechá domluvit a pousměje se.
"Myslím, že omlouvat by se měl někdo úplně jiný. Až si rozmyslíme, jestli to vůbec chceme poslouchat." Řekne mu a těžce si povzdechne. Jeho Tetsuya byl šéf podsvětí, on se rozhodně nechce stát nikým takovým a jak má žít s tím, že po nocích dělá, co dělá? Má nad tím zavřít oči a tvářit se, že jeho druhý život neexistuje? Podle něj všechno skončilo, protože z toho neexistovala cesta ven a jeho únik bylo předstírání, že se nic neděje a že je v pohodě. Nechá se jím usadit ke stolu, chvíli ho mlčky sleduje, jak se o něj stará, ale jakmile dojde na přiznání, jak a proč tohle dělá... znovu se na prázdno nadechne a vůbec si není jistý, jestli na to odpovídat. Kdyby Hyde věděl, co má zavřené v sobě. Věří, že to s Gacktem ještě dá dohromady, ale on...? Zvedne sklenku za nožičku, přiťukne si s ním a napije se a pak sáhne po novinách, které mu Hyde podává. Viděl svoje fotky jenom ten den, kdy se pořídily na počítači, ale nikdy hotovou reklamu nebo snad slogan. Zírá na sebe, jako by se díval na někoho úplně cizího, musí si přiznat, že se tam sám sobě líbí, i když ta slova nejsou zrovna to, co by řekl on o perlách. Jenže někdo jiný... +Bez nich nežiješ...+ Ne, to není reklama, to je jeho vzkaz, on to prostě ví. Nemůže s ním mluvit, tak smsku pro něj nechal natisknout do novin. Prudce srazí dlaně k sobě, až noviny zmačká a podívá se na několik okamžiků s divoce bušícím srdcem před sebe. Nejradši by se za ním rozjel, jenže to nejde, prostě to nejde, vždyť někoho otrávil!!! +Třeba za to nemůže, nevybral si to, říkal to v autě...+ Hájí ho zoufale sám před sebou a vrhne nešťastné oči do těch Hydových. Jsou na tom oba dva úplně stejně.
"Dáš si nudle?" Zeptá se ho úplně vykolejeně, jako by snad neletěl do restaurace jenom kvůli nim a proto, že je Hyde chtěl. Vezme si hůlky, ale o dvě vteřiny později jimi loví ve skleničce s vínem a nakonec je s jemně se chvějícíma rukama odloží a zapře se do opěry židle.
"Vůbec nevím, co budeme dělat. Dokonce mě napadlo nechat si ho vyhnat z hlavy někým jiným, ale bojím se, že nikdo takový neexistuje..." Svěří se mu a zahledí se do desky stolu před sebou.

Hyde

Je pravdou, že mu nechtěl vracet myšlenky na Tetsuyu ale ve své hlavě nenašel lepší způsob, jak zjisti, co se uvnitř nějak odehrává. Tetsuya byl hajzl, o tom nepochybuje ani na vteřinu, měl by mu to nejspíš vymlouvat. Chtěl by mu to vymluvit ale z druhé strany, pokud ho Aoi miluje, copak může? Copak to jde? Má pak sledovat,  jak je nešťastný? Nutně potřebuje zjistit, jak moc se do toho jeho přítel zamotal a vlastně nejspíš taky trochu jeho vinou. Vždyť mu radil proboha! Nejradši by si nafackoval. Kouká na něj sleduje jeho reakci a je přesně taková, jaká se tak trochu bál. Není to jen tak a rozhodně za tím vidí víc, než se snaží Aoi dát najevo. Hlavně když máčí hůlky ve víně. Jeho samotného trochu přešla chuť. Rýpe se v nich, kousek si vloží mezi rty a požvýká, než je odloží a vstane ze židle a odejde pro lahev, která je v baru, nějaká lepší whisky ale čert to vem, tohle si žádá radikální řešení. Přejde k jeho židli, kterou chytne z boku za sedátko a otočí ho čelem k sobě, když si přidřepne před jeho kolena.
"Hrozně s tím bojuješ, já to vidím." Začne pomalu měkce, jak kdyby se bál, že ho vyděsí.
"Ty ho miluješ viď?" Zeptá se jej opatrně a trochu nešťastně, protože mu to chtěl v první chvíli vážně vymlouvat. Byla to trochu hloupá otázka, spíš jakési ujištění, už jenom to, že si Aoi myslí, že nikdo podobný neexistuje, mu mělo dát odpověď.
"Nejsem si úplně jistý, že se s něčím takovým dá bojovat. Jenže, co když máš tu moc s tím něco udělat. Přece ses nezamiloval do toho kým je ale jaký je." No dle jeho názoru taky žádná výhra a upřímně vůbec nechápe, co na něm Aoi vidí ale asi se s ním chová jinak? Možná se pravdu k němu jako jedinému na celém světě chová přívětivěji, než k ostatním.  A proč se s ním vlastně baví Gakku? Upřímně to úplně nevypadalo, že to jen kvůli obchodům, co na něm všichni vidí?
"Víš, že já nemám žádný důvod se ho jakkoliv zastávat ale…Proč ti na něm tolik záleží?" Zeptá se ho ale tím pravým důvodem proč položil zrovna tuhle otázku není to, že by on sám chtěl slyšet odpověď, snaží se donutit Aoiho si to srovnat v hlavě a dát tomu nějaký směrem. Opře se o jeho kolena předloktími a otevře lahev, aby mu ji podal. Bez sklenky.
"Jsme přece kluci z ulice." Mrkne na něj a tak nějak doufá, že trochu popít nebude spíš na škodu.

Aoi

I Aoi se rýpe v nudlích, když jde Hyde pro lahev s pitím a zvedne k němu oči až v okamžiku, kdy se s ním tak nečekaně otočí celá židle. Vlastně na něj spíš shlíží, jak mu dřepí mezi nohama a pojmenuje všechno to, co se mu honí v hlavě. Jistě, že ho miluje, vždyť mu to sám řekl v tom autě, když ho vezli za lékařem, aby mu zašil břicho. V tu chvíli měl o něj neskutečný strach, bylo mu jedno, že byl celý od krve a vyznal se mu naprosto spontánně. A tak pomalu přikývne a zase oči sklopí, jako kdyby prováděl něco hodně špatného. To proto, kým Tetsuya je. A pak Hyde vysloví něco, co by mu mohlo dát jistou naději. Vůbec nerozuměl tomu, jak Tetsuyův svět funguje, jestli je to možné, aby s těmi věcmi prostě přestal, ale pokud to byla Aoiho pohádka, měla by mít šťastný konec no ne? Jen tu není zlý drak ani čarodějnice, ale Tetsuyův druhý život. Nebyl si jistý, jak moc naivní takové představy jsou, ale Hyde měl vzácný dar vydolovat i z bezvýchodné situace něco pozitivního a pokud si to myslel on...
"Neříkáš to jenom tak, že ne?" Splyne mu tiše ze rtů. Natáhne ruku po lahvi a pousměje se, než ji mírně pozvedne na znamení přípitku a napije se. Alkohol ho zapálí v krku a otře si ústa hřbetem dlaně, když mu oči trochu hřejivě zasvítí. Ano, oni jsou kluci z ulice a do smrti na to bude pyšný. Určitě na to nikdy nezapomene. Pak se ale rozhodne vrátit k odpovědi na jeho poslední otázku. "Proč? Protože mám od první chvíle pocit, že pro mě nepřišel jenom proto, že ve mě viděl dobrou reklamu na šperky. Protože jsem s ním zažil některé chvilky, u kterých bys nás nepoznal ani jednoho." Šťastně se usměje, když si vzpomene na večeři na posteli a na to, jak si před zrcadlem zvedal vlasy, aby ho podráždil.
"Nevím, proč si to myslím, je to jako nějaká intuice. A párkrát to nepřímo potvrdil, když říkal nebo dělal věci a bylo očividné, že to není normální, ti lidi okolo tak koukali." Pomalu se nadechne nosem a uvědomí si, že má před očima Tetsuyovy oči, přísné, ale také plné energie a života. "A co ty? Tvůj princ nevypadal, že by váhal, kdyby mi měl ublížit v reakci na to, kdyby někdo sáhl na tebe." Vysloví nahlas i tenhle problém. Gackt možná nebyl kriminálník, ale rozhodně byl jeho přítel, věděl hodně, kryl ho a sám byl očividně schopný zajít daleko. A takových lidí už musel mít Hyde po krk.
"Když si uvědomím, co udělali Rukimu..." Zase se zamračí. To byla chladnokrevná vražda, která nevyšla. A když s Hydem odjížděli, Gackt už byl s Tetsuyou zase jedna ruka.

Hyde

Ušklíbne se na jeho otázku, když protočí očima v sloup.
"Věř mi, že ne. Pořád se ještě rozmýšlím, jestli tě nemám před ním spíš někam zamykat." Oznámí mu naprosto upřímně a poplácá ho dlaní po stehnu. Sám se natáhne po flašce, jakmile se Aoi napije a krátce uzme jeho bradu mezi palec a ukazováček.
"Možná by se opravdu měl někdy pořádně podívat do zrcadla Aoi-chan." Tentokrát si ho trochu dobírá.
"Možná bys pak pochopil, jakou moc můžeš mít a očividně máš. Copak jsi neviděl, čeho byl kvůli tobě schopný. Nemyslíš si doufám, že ten nůž schytal kvůli mně?" Pozvedne obočí s trochu pobaveným výrazem, pustí jeho bradu a tentokrát si cvakne on sám.
"Nevím, jestli je možné, aby s tím přestal ale pokud tam nějaká naděje je, udělá to kvůli tobě, vážně tomu věřím." Ujistí ho s mrknutím, vždyť jemu se taky Aoi líbil ale byl přesvědčený, že na kluky není a za druhé…no prostě potřeboval něco silnějšího něco víc osudového, aby se přestal bránit cokoliv cítit a to nedávno dostal v jedné vilce.
"No vidíš, vlastně sis na to odpověděl sám a mě k tomu ani nepotřebuješ." Uchechtne se vzápětí, než mu lahev podá, aby si zase cvakl. Vzápětí se rozhovor stočí směrem k němu a ke Gacktovi a stáhne obočí k sobě. Všechny ty drobnosti i velká gesta ho nutí zatlačovat pocit, že udělal něco špatně někam do pozadí. Vlastně to udělal celé kvůli němu ale nemůže jen tak skousnou, že ohrozil Aoiho a že mu ublížil a k tomu ta nedůvěra v tom, co na ulicích Tokya prováděl nebo ne. Trochu to pořád celé špatně nese.
"Já nevím. Upřímně je toho nějak moc najednou." Pokrčí krátce rameny.
"Tetsuya mě chtěl zabít a teď si někde spokojeně notují společně." Ušklíbne se nad tím a vezme si flašku rychleji, než měl původně v plánu a tentokrát si lokne řádně.
"A stejně mám pocit, že jenom ho uvidí, odpustím mu cokoliv." Protočí sám nad sebou očima v sloup.
"Asi už jsem se opravdu zbláznil a nejde s tím asi nic udělat." Zaváří se nevině a v očích se mu blýskne.
"Asi jsme se úplně zbláznili oba. Šílené princezny s lahví whisky. Tohle už ani není vtipné." Koukne na Aoiho a vzápětí se upřímně rozesměje, když se plácne do čela.

Aoi

Aoi se ošije, když mu Hyde řekne, že by ho někam nejraději zavřel, však on ví, jenže si nemůže pomoct. A pak se začervená, když mu složí kompliment.
"Nech toho." Hlesne a jemně ho plácne dlaní po koleni. Jenže jakmile si uvědomí, že Tetsuya nastavil noži vlastní tělo jen proto, aby Aoi nebyl nešťastný, všechny emoce vůči němu se rozhoří na plno. Všechna láska a náklonnost se zase obnoví a on by nejradši sedl do taxíku a jel za ním domů. K nim domů... A ten pocit opravdu bolí. Nechá si od něj držet bradu mezi dvěma prsty zatímco se mu dívá upřeně do očí a naslouchá jeho slovům. Za jiných okolností a před tím, než se stalo tohle všechno, by si nejspíš uvědomil, že se mu moc líbí, a že by z tohoto okamžiku mohlo být něco víc, jenže všechno dopadlo úplně jinak. Převezme si od něho lahev, aby se znovu napil a zase mu ji vrátí. Ani jeden z nich doušky zrovna nešetří. Pokývá hlavou na jeho slova. Podle něj v tom Gackt nejel zdaleka tolik jak Tetsu, ale pravda byla, že si tam někde společně notovali a to bylo vlastně to samé. Přikyvuje dál, když Hyde řekne nahlas, že mu stejně odpustí. Oba jim odpustí, jen na to potřebovali několik dní, aby si to uvědomili, jenže Aoi má velký strach, že pokud Tetsuya s tím, co dělá nepřestane, nebude schopný vedle něj morálně existovat. Zničilo by ho to psychicky. A pak se rozesměje společně s ním, když je Hyde označí za šílené princezny a k tomu vypadá tak roztomile. "Takže... co teď šílené princezny udělají? Zavolají jim a pojedou za nimi? Nebo si vymyslí nějakou pomstu? Určí pravidla?" Nadhodí a natáhne se po lahvi, aby se znovu napil. Nudle už mají úplně studené.

Hyde

Je rád, že Aoiho donutil k smíchu. Asi to i sám potřeboval, se tomu pořádně zasmát a vidět to celé v trochu jiném světle. Jak by taky mohl bez něj být. Bez Gakka se cítil tak nějak poloviční a ví, že to celé kolem své rodiny bez něj neustojí.
"Tááákže." Protáhne  dlouze, když si lokne z první lahve, vrazí mu ji do ruky a vstane. Zamíří rovnou k baru, kde vytáhne druhou, protože jedna jim rozhodně stačit nebude.
"Jen pro jistotu." Zasměje se znovu a v očích mu trochu ďábelsky zajiskří. Jeho nitro hrozně křičí, že se za nimi  mají rozjet ale on ví, že tím by jen ukázali, že jim všechno projde snadno a to rozhodně nechce. Otevře i druhou láhev, když odsune co je na stole a usadí se na rovnou na desku poblíž Aoiho.
"Já jsem pro pomstu, jenom malinkou." Naznačí palcem a ukazováčkem jak moc velkou a  postupně je od sebe oddaluje, než se rozesměje znovu. Asi by u toho neměl pít ale po pár dnech se konečně cítí líp. Jak kdyby si to celé musel přerovnat v hlavě a dát tomu ten správný směrem. Vlastně za to vděčí Aoimu, ostatně není to poprvé.
"První by to možná chtělo trochu navnadit a pak nám budou zobat z ruky." Nastíní mu svůj vlastní plán a jak jinak přitom má chuť trochu provokovat.
"Aby náhodou za ty tři dny nezapomněli, jak moc jim chybíme." Mrkne na něj a natáhne se ke kapse odkud vyloví telefon.
"Nebo se stydíš?" Usměje se provokativně, než zapne foťák na kameru proti sobě. Povolí několik horních knoflíků své košile a látku trochu poodhrne. Jazyk nechá položený v koutku, nechá do ocelově šedých očí prostoupit nádech smyslnosti a cvakne. Pohledem zhodnotí své dílo a ukáže ho Aoimu.
"Jsi na řadě, trumfni mě." Pobídne jej rozverně a s těknutím bočím nahoru a dolu v jasné pobídce se znovu napije.

Aoi

Poposune se na židli, aby ho mohl provázet očima, když si jde pro další lahev, takže teď mají každý svou. U toho už se celkem culí, když Hyde zmiňuje, že pomsta bude. Ani jemu se nechce nechat je, aby si mysleli, že jim všechno projde jen tak a oni za nimi hned poslušně přiběhnou, ať udělají, co udělají, i když už se cítí mnohem líp, že se k němu po potřebných drahotách zase vrátí. Jednoduše potřeboval udělat nějaké konkrétní rozhodnutí, a to se dnes díky Hydovi stalo.
"Zobat z ruky?" Uculí se ještě víc, protože si neumí představit, jak je k něčemu takovému chtějí přinutit, ale věří Hydovým schopnostem. Nakloní hlavu k rameni, když se mu snaží vyčíst na očích, co přesně tím myslí a pak dojde na foťák. Sleduje ho, jak se snaží svést sám sebe před čočkou fotoaparátu a musí si dát dlaň před ústa, aby se nesmál, i když mu to po čertech sluší.
"Z tohohle se Gackt...po... zblázní se z toho." Málem byl sprostý. A jakmile Hyde prohodí, aby ho trumfnul, napadne ho něco naprosto nehorázného a nestoudného. On ho klidně trumfne, ale co na to řeknou ti dva, to teda neví, když se ještě před pár dny snažili zabít chvíli Aoiho, chvíli Hyda... Jestli budou tak žárliví, možná toho víc pokazí než vyřeší. A nebo taky ne. Vstane na nohy, i on si rozepne košili a rozpustí vlasy, když jimi několikrát pohodí. Vezme Hydovi telefon, postaví se vedle něj, natáhne paži, jako by se chtěl fotit při nějaké činnosti a v poslední chvíli ho vezme za bradu a

přitáhne si ho k vášnivému polibku. V ten moment cvakne a těch fotek pořídí radši několik, dokud má ještě kuráž. Kdyby se ta první třeba nepovedla. Zrudne, jakmile se od něj oddálí a pokrčí rameny jako nevinnost sama. Vtahuje u toho rty dovnitř a už hledá snímek v uložených obrázcích, aby se podíval, jak na něm vypadají. Vypadá to neskutečně věrohodně. Přepošle si fotku na své číslo a vytáhne i vlastní telefon.
"Na tři to pošleme. Každý svému. Jestli jsou spolu, budu do smrti litovat, že neuvidíme jak se na sebe podívají." Řekne poněkud ochraptěle. 

Hyde

"V to právě doufám." Ujistí Aoiho se svými typickým úsměvem a pak se hravě zaculí. Před pár minutami by ho to ani nenapadlo ale …začíná ho to vážně bavit. Jenže to vůbec nepředpokládá kolik v sobě najde Aoi kuráže. Což o to, on sám se podobným kouskům nebránil, nikdy v tom neviděl přílišný problém, ani nemohl, když dělal, co dělal ještě do nedávné doby ale, že tohle uvidí zrovna u něj to vůbec nečekal. Už to jak si rozepnul košili a pohodil vlasy, jej donutilo obdivně zírat s mírně pootevřenými rty vlastně se mu to hodilo ve chvíli, kdy ucítil jeho rty na těch svých. Nezaváhá ani na sekundu a polibek mu oplatí, když nechá víčka klesnout a moc dobře slyší zvuk spouště. Oddálí se od něj, koukne na zrudlé tváře a rozesměje se znovu, než sáhne po jeho flašce a naznačí mu, aby se napil.
"Tohle bylo hodně dobré." Koukne na fotku a uznale pokývá hlavou.
"Sluší nám to." Neopustí si ještě hodnotící komentář na to, jak na fotce vypadají.
"Počkej s tím chvíli." Sáhne po jeho zápěstí, aby ho ještě na chvíli zastavil.
"Dáme tomu trochu vyšší level." V očích mu zablýskne jistá pomstychtivost a ani netuší, kde se v něm vzala. To ta whisky určitě!
"Chce pořádný efekt no ne? Jedna je málo, za to trápení." Dodá ještě, než zahákne ukazováček za první knoflík od vrchu a v půl oblouku si ho přitáhne mezi své nohy, aniž by z něj spustil oči. Mezitím volnou rukou nastavuje foťák do správné polohy. Jednu fotku pořídí, když se Aoi ocitne mezi jeho stehny, trochu k němu vzhlíží, jak je o kousek vyšší a pak se začne pokládat na desku stolu a přitom si jej jemně táhne nad své tělo, ještě že ty nudle odsunul stranou nebudou a fotce vidět, za to ta flaška asi ano.
"Přestěhují celé Tokyo, aby nás našli." Zasměje se, než se výraz v jeho tváři změní na roztoužený, tyhle změny výrazů ovládá celkem bravurně a mírně zakloní hlavu s přivřenými víčky, teprve v tu chvíli cvakne spoušť znovu. Pak otevře oči a koukne na Aoiho, než stočí pohled k fotoaparátu a zjistí, že se trefil líp, než vlastně původně chtěl, protože jim není vidět dolní polovina těla, takže je jen těžko odhadnout, co na sobě mají nebo ne.
"Uhm. Hezký." Broukne tiše. Ne, že by si o sobě myslel nějak moc ale tímhle by se klidně mohli živit. Uchechtne se krátce nad svými myšlenkami.