Hromadné - Tak! Na kolena patříš! - Část 1.

(Hideho hacienda)

Hide

Hide zuřil. Naprosto řádil jako pominutý, obrátil polovinu haly a obýváku vzhůru nohama a kdo mu přišel pod ruku, skončil zle. Jak mohli dopustit, aby Uruha odešel za Takeshim a byl odtamtud unesen? A ještě jím? Teď, když Gackt vyhlásil válku celému podsvětí a zabarikádoval se v tom svém hradu? Má tam chudáka Uruhu s sebou, nikdo se k nim nedostane. Žije ještě? Mučí ho?Byl strachy bez sebe o něj a neměl jak zařídit, aby ho dostal zpátky. Ne, žebrat on tam rozhodně nepůjde, ale někdo si to šeredně slízne. Teď tady měl mít Labuť, měl jí tady mít jako první krucinál!
"Zavolej mi Inorana a hned!" Štěkne po jedné z holek, která je po ruce a div ji neprohodí dveřmi, jak ji strčí za loket ven místnosti. Guvernantce nařídil, aby odvedla kluky na druhou stranu domu, aby tohle celé nemohli jeho synové slyšet a být tomu svědky. Propaluje Miyaviho očima a z nozder mu jde skoro dým jako skutečnému drakovi.
"Tohle jsi pěkně zpackal." Ukáže na něj prstem, ale Miyavi tam jenom stojí, mlčí, tváří se vzpurně, ale taky celkem pokorně. Má štěstí!!! Však to taky byla jeho vina, že ho neuhlídal.
"To ti na něm vůbec nezáleží?" Křičí Hide a za zády zaznamená příchozího Reitu, který se tváří ostražitě, asi mapuje situaci pohledem. A jakmile jeho muži dovedou Inorana, vykročí k němu jako tank, rozmáchne a hřbetem dlaně mu vrazí takovou, až si chudák klekne.
"Tak! Na kolena patříš! Teď můžeš sám dobře vidět, kam tě tvoje opatrnost vůči Takeshimu zavedla! Pustil jsi toho ptáka, se kterým jsme mohli mít na vrch a jak vidíš, Takeshi se na tomto světě moc neohřál!" Rozkřikne se i na něj.
"Tvoje rodina pro tebe nic není? Jsme vzduch, který není potřeba chránit, protože  někdo jiný ti dá víc? Kdo to je!" Urve se na něho, popadne ho pod krkem a div ho neuškrtí jenom tím, jak si ho za límec přitahuje k sobě nahoru.
"Měli byste se všichni navzájem podříznout, jak jste k ničemu!" Rozhodí rukama, když ho od sebe zahodí a dojde ke stolu, kde sáhne po krabičce cigaret a cpe si do pusy už asi dvacátou za poslední dvě hodiny. Chvíli těká černýma očima kolem sebe s volnou rukou v bok a zuřivě přemýšlí.
"Hned chci vědět, co s tím uděláte, jak je vám to líto a jak mě odprosíte." Ozve se po chvíli nebezpečně tiše.

Miyavi, Reita, Inoran

Miyavi rozhodně peklo očekával. Sám byl nepříčetný, protože měl o Uruhu strach. Jen představa, že na jeho bratra někdo sáhne, mu otvírala šuplík s náboji a skříň s jeho krásným velmi sadistickým nádobíčkem. Už to ale nebyla taková ta chtivá touha, že na Páva někdo sáhne, po noci s jedním Hadem měl v hlavě pěkný bordel. Byla to spíš chuť pomsty, která se mu drala na jazyk, a že v tomhle ohledu měl ty nejlepší  vlohy. Samozřejmě čekal, že si to pěkně slízne, i když ho Uruha sebou nechtěl. Měl tam s ním jít a bere si to na své triko. Měl mu prostě stát za zadkem jako vždycky. Drak zuří právem. Sleduje jeho řádění a s pohledem upřeným přes sebe a rýpe si vrhací hvězdou, kterou ukradl Reitovi do své vlastní kůže na zápěstí, jak kdyby tím dokázal usměrnit všechny své myšlenky. Přitom tam stojí s pohledem upřeným do země, dokud se Hideho hlas nestočí jeho směrem.
"Samozřejmě, že záleží." Houkne tichým hlasem a stáhne obočí k sobě. Na něm i na Drakovi mu záleží je to jeho rodina, i když jí momentálně ve své hlavě podráží nohy.+Do prdele.+ Proběhne mu hlavou a už pomalu otáčí pohled za Inoranem, kterého si přivedl na kobereček. Slyšel, co se dělo v klubu, taky proto ho tolik hlídali ale ať se snažil sebevíc nenašel na něj nic kromě tohoto pochybení, i když čuchal podraz.
Reita stojí opodál s rukama vraženýma hluboko v kapsách a radši zatím ani nepípne. I jemu je jasné, že teď by měl minimálně držet hubu a krok. Už se tu celkem zabydlel, ví kde je jeho místo a musí si přiznat, že se tu vůbec nemá zle. Zatím ho dle jeho názoru Hide trochu šetří a on čeká, kdy přijde první zkouška. Dost času tráví s Hideho kluky, rozumí si s nimi. Miyavi ho od posledního incidentu u bazénu už nechal být. Ne, že by mu vadilo a narážky má pořád ale prostě už na něj nesáhl, je to vlastně celkem zvláštní, jak kdyby jeho zájem úplně upadl. Na škodu to rozhodně není. Pohledem doprovodí Inorana až před Hideho a trochu se zamračí, když se na něj nikdo nedívá. Poslední, co by chtěl je sledovat, jak ubližují jeho kamarádovi a že tím Inoran je. Potkali se tu včera, chvíli si povídali u baru a on sám viděl, že ho něco trápí ale nedokázal to k ničemu přisoudit, maximálně tak k životu mafiána.

Už když si ho přitáhli sem Inoran moc dobře věděl o co půjde a k tomu se k němu Hide blíží jako tank, má strach a ne, že ne. Uruha byl u démonů a on to dostane na vrub, protože teď mohly mít skvělou páku, kdyby nezasáhl. Ale on by se ani na podruhé nerozhodl jinak. Po facce ani nepípne, jen dlouze vydechne, když se chytne za tvář a na ruce mu zůstanou kapky krve ze rtu, když se snaží posbírat aspoň do sedu. Hledí pokorně do země a v duchu se usmívá. Slíbil Aoimu, že pro něj klidně umře a pokud se to má stát dneska…vzpomene si na noc s ním a v očích se mu zablýskne, aniž by to kdokoliv postřehl. Nepřísluší mu se podívat nahoru.
"Nikdo mi nedá víc, než naše rodina. Udělal jsem to kvůli ní." Odpoví mu tiše a rozhodně. Lže, jako když tiskne ale…nemá jinou možnost. Už je tažen nahoru a rozhodně nemá v plánu se bránit, a ani ho nenapadne kouknout mu do tváře, to mu nepřísluší. A jeho tělo dopadne na zem před Hideho nohy a začne se pomalu sbírat. Vlastně zatím může být rád, že to odnesl jenom tak, zatím.
"Prosím o odpuštění." Ozve se z jeho rtů tiše.

Miyavi si po slovech Hideho o odprošení zajede ostřím hvězdy hluboko pod kůži a nechá krev, aby se prodrala na světlo.
"Je mi to kurva líto Doragon-sama. Nejradši bych si tam pro něj došel." Zavrčí tiše a vzpurně ale není to odpor vůči Drakovi ale vztek vůči Gacktovi, však on viděl, jak na něj kouká a bůh ví, co mu provádí.
"Nemůže ho hlídat věčně." Myiaviho horká hlava se hlásí o slovo.

"Bude ho hlídat věčně, je to jeho trumf." Houkne Rei, aniž by si uvědomil, že vůbec něco říká.
"Král jde po moci. Co mu teď chybí, aby ji měl pocit, že jí má dost?" Dokončí nakonec svou myšlenku a modlí se, aby to v tuhle chvíli nebylo příliš.

Hide

Hide stojí několik dlouhých minut jako zařezaný, tichý a nehybný, což je po tom, co se tu před chvílí dělo opravdu divné. Je k nim ke všem zády a hledí jako by do země. Přemýšlí. Už moc dobře tuší, jak se tady věci mají. Ošije se, když se ozve Miyaviho hlas o tom, že mu to je líto. On ví. Věří mu to. Zná ho dobře, moc dobře a taky ví, jak to ve své hlavince Miyavi má. Všichni ho mají za blázna jenom on ho bere vážně a dává mu hodně moc autority, moci a svobody. Nechává mu volnost v jeho psychopatickém já a za oplátku dostává naprostou věrnost. Je  o tom přesvědčený, protože spolu fungují celé roky a pokud se ho někdy někdo pokusil zradit, Miyavi o tom věděl, řekl mu to a společně ho zlikvidovali. Otočí se na patě, nasadí si otcovský úsměv a přejde k němu. Rozhodí rukama.
"Ale no tak Miy, drahoušku, ššššš...." Začne konejšivě, když mu tu hvězdu sebere a hodí ji na stolek opodál. Vezme ho za krvácející zápěstí, stiskne ho a pak ho obejme.
"Nemusíš se trestat, dostaneme ho zpět." zašeptá do jeho ucha, když ho drží za zátylek u sebe a pak stočí oči na Inorana, který si dovolil vstát, i když pořád hledí do země. Má dost rozumu, aby mlčel.
"V tuhle chvíli bys mi měl lízat podrážky a slibovat věčnost. Proč ti nevěřím? Co jsem udělal špatně?" Pustí Miyaviho a přejde k němu, aby se mu podíval ze dvou milimetrů do tváře.
"Nedávám ti dost? Nelíbí se ti tady, hn?" Nakloní se ještě o kousíček blíž.
"Nemysli si, že si to můžeš jen tak rozmyslet. Sliboval jsi mi hodně a já taky hodně dal. Jestli se ti to nelíbí cesta odsud vede. V penále." Zasyčí a pak se otočí na Reitu a zkřiví rty.
"Přesně tak. Pokud ještě dýchá. Uru-chan má jazyk po mě." Řekne hrdě, jako by to byl jeho syn a pak si zamyšleně přejede palcem po horním rtu.
"Tak co uděláme Rei-kun? Co chceš udělat tomu muži, co ti provedl tohle s obličejem? Protože nám do prdele šlápl na kuří oko!" Začne se zase rozčilovat, když praští otevřenou dlaní do vázy a ta se zřítí k zemi a rozletí se na kousky. A pak mu jeden z jeho mužů donese telefon. Ode dveří se připlazí po kolenou, zvedne ho s hlavou sklopenou směrem k Hidemu a jakmile si ho Hide vezme, zase pozadu odleze pryč. Hide chvíli telefonuje a tváří se čím dál tím kyseleji.
"To je vedení. Chtějí přísahu věrnosti proti Gacktovi." Oznámí svým chlapcům, jak se věci mají. No jemu se do toho vůbec nechce. Když už Gackt rozpoutal tohle peklo, celkem uvažuje o tom, že by se sám vymanil ze sevření nadřízených a posunul se co nejvýš to jde. Urvat si nejvíc!
"K tomu bude ode dneška za týden Takeshiho pohřeb. Oficiální akce, kde bude neutrální území pro všechny. Přijde tam i Král démonů a nikdo na něj nesáhne. Kvůli poctám zemřelému a budhistickému obřadu." Ksichtí se víc a víc.
"Musíme to udělat tam. Zjistit, kde Uruha je a jak se k němu dostat."

Miyavi, Reita, Inoran

Miyaviho zápěstí už značně krvácí, udělal si samozřejmě, ještě hlubší ránu v jeho tváři sedí sadistické uspokojení. Bolest, to je to, co ho drží permanentně v bdělém stavu. Pomalu vystoupá pohledem do Hideho tváře a kloní hlavu na stranu, když se mu v očích usadí zvláštně klidný výraz. Ano, Hide ví, jak na něj, i když se trochu smutně ohlédne na hvězdu, která je nyní tak daleko. Nechá se obejmout, i když se podvědomě trochu napne a pak si v hlavě připustí, že je to jeho bratr, je to drak a ten může. Mírně mu povolí ramena a kývne hlavou.
"I kdyby to bylo to poslední, co udělám." Šeptne mu nazpátek slib, který myslí…no, smrtelně vážně. Když se Hide otočí na Inorana, přejde k baru a natáhne se pro panáka rumu, který do sebe obrátí, popadne svou černou lásku  a začne se s ní mazlit.
"Brzy si ho vychutnáš, určitě." Šeptá jí s koutkem mírně nahoru a stočí pohled k dění.

Inoran sebou trhne, když se k němu zase přesune Hideho pozornost. Má z něj šílený strach, který mu zatemňuje mozek a nedává mu příliš prostoru přemýšlet. Jedno ale ví, pokud chce přežít, musí mu dokázat, že svého pochybení lituje.
"Víc bych si nemohl přát Doragon-sama. Dostávám víc, než si zasloužím." Houkne pokorně a stále klopí pohled k zemi.
"Nic není špatně. To já se rozhodl špatně a měl bych nést následky. Líbí se mi tu." Odpoví mu bez váhání.
"Nechci si to rozmyslet a udělám všechno proto, aby jste se mnou byl spokojený.“ Dodá ještě pevným hlasem a snaží se, aby se mu ani nezachvěl.

„Nejradši bych mu udělal to samé ale..." Začne pomalu Rei a je vidět, že nad svými slovy pečlivě přemýšlí. Mezitím jejich rozhovor přeruší telefon a jak se zdá má pozornost všech. Dokonce i Miyavi přestane s opečováváním svého miláčka. Poslouchají všichni a Miy se ušklíbne.
"Pohřeb?" Zasvítí mu v očích.
"Konečně pořádná párty." Neodpustí si poznámku.
"Mohl bych pro Uruhu dojít, když ho nechá doma. Jaká je pravděpodobnost, že ho potáhne sebou?"

"Nevím, jestli by ho nenechal bez dozoru, kolika lidem věří? Ví, že Uruha je schopný utéct, když jich bude málo." Ozve se i Reiův hlas.
"Mohl bych být černým koněm já. Nejsem si úplně jistý ale o mě ještě nikdo neví." Nabídne své vlastní služby. Pokud je na čase dokázat svou loajálnost, udělá to. Radši Drak, než Král a pokud mu tím šlápne do úsměvu jen a jen dobře. Nic jiného si od jisté doby nepřeje.
"Mám pár známých, myslím, že bych mohl zjistit, kde ho drží a kde v tu dobu bude, tohle se dlouho neutají." Dodá ještě a kývnutím hlavou. Z klubu zná spoustu lidí ale o něm nikdo příliš neví, toho by mohl využít. Nikomu neříkal, co se  sním děje, jen že má nový projekt a proto je v klubu provozní.

Hide

Už je to po druhé, co musí souhlasit s Reitovým uvažováním. Miy je moc unáhlený, nejradši by nakráčel na ten pohřeb a pozabíjel tam všechny a sám. A pak mu Rei nabídne svoje služby a k tomu vlastně křest. Otočí se k němu čelem a v očích mu zasvítí, když odloží telefon.
"Půjdeš do toho zmijího hnízda? Řeknu ti, jak to uděláme. Půjdete tam spolu, protože on má na to výcvik víš? A bude ti krýt záda." Ukazuje na Miyaviho.
"Já a Inoran půjdeme na ten pohřeb a omluvíme Miyaviho a o tobě se zatím nesmí vůbec nikdo dozvědět. Půjdeš tam čelem jako poslíček nebo cokoliv a pustíš Miyaviho dovnitř tajně, jinou cestou. Pak ho najdete a přivedete. Potichu. Ideálně bez rozruchu. Když to dokážeš, udělám z tebe člena rodiny. Myslím, tak jako jeho." Kývne bradou k Miyavimu. Inorana si nechá pěkně pod dohledem. Pořád nemůže přijít na kloub tomu, co mu na něm vadí. Nemyslí si, že by mu chtěl vrazit kudlu do zad, ale něco kuje, to on pozná. Jenže co krucinál? Ještě jednou se na něj otočí.
"V tuhle chvíli ti věřím. Ale měl by ses sakra snažit, aby to tak zůstalo." Vydechne nakonec a gestem dlaně mu naznačí, že může jít pryč. Inoran by si zasloužil minimálně přijít o prst a nakonec mu neudělal vůbec nic. Asi to nebylo dobře, nechat ho myslet si, že mu všechno projde, ale když se podívá na Miyaviho, který se u baru mazlí se zbraní, němými gesty mu naznačí, že ho má hlídat jako oko v hlavě a že mu může udělat cokoliv, pokud ho u něčeho přistihne. On ví, že toho Miy nezneužije. Počká si, až Inoran přešlápne a pak se v tom vyžije. Možná je to nakonec nejhorší možný trest, který mu tajně dal. A pak jeho ramena povolí a jako by si konečně dovolil uvolnit se a být sám sebou. Svěsí hlavu a promne si kořen nosu.
"Můžete jít." Broukne tiše a sám vykročí ven na nádvoří, kde si prostě sedne na lehátko u okraje

bazénu, opře lokty o kolena a schová tvář v dlaních. V srdci ho hřeje jediný slib, a to je ten, že ho Miy najde nebo pomstí za cenu vlastního života. Kdyby jen Uru věděl, co se tady kvůli němu děje. A venku řádilo peklo, kterému musel šéfovat, nějak se probít válkou rodin. Ochránit při tom tenhle dům a svoje děti. Svěsí dlaně, zatímco se stále opírá o předloktí a prostě jenom hledí před sebe, zatímco široko daleko nikdo není. Všichni utekli. A celou tu dobu je na to podvědomě sám. Měl svoje syny, ale ti byli moc mladí. Měl svoje bratry, ale to nebyla žena, ke které by si večer lehl. Žádná láska, žádné uvolnění. Ne v tomhle smyslu. Pořád si namlouval, že to takhle je lepší, ale byl velmi mladý na pozici, ve které se nacházel. Dosáhl toho mnohem dřív, než bylo běžné. Z počátku si všichni mysleli, že nevydrží dlouho, ale on se držel jako pravá víra.

Miyavi, Reita, Inoran

Reiův pohled se stočí k Hidemu, když se ho zeptá, jestli půjde. Bez váhání kývne hlavou a krátce stočí pohled na Miyaviho, který na něj se skoro až hororovým blýsknutím v očích mrkne. No,  přizná si to otevřeně, jestli mu má někdo krýt záda, mže být rád, že to bude zrovna on, který odpráskne kohokoliv a ani nemrkne.
"Hai, půjdu a páva přivedu. Už jenom pro ten výraz, jaký pak ten zmetek bude mít." Odsouhlasí mu to nakonec pevným hlasem, aniž by z něj spustil oči vykukující zpoza masky. Ne, ani tady ji neodložil, už  je na ni příliš zvyklý a zatím to nemá v plánu měnit.

"Aaaaw, budu u křtu nového masa. Je sice trochu opečené ale  to půjde." Promne si dlaně o sebe Myiavi a je to přesně to, co si přeje. Půjde pro svého bratra a čím víc se mu jich postaví do cesty tím líp. Samozřejmě si uvědomuje, že bude lepší projít tím vším potichoučku, i když to není jeho styl. Pokud se ale něco semele….budou litovat, že zkřížili cestu a že si dovolili držet Uruhu. Společně se svými myšlenkami už konečky prstů hladí chladný kov hlavně zbraně a sadisticky se usmívá.

Inoran svůj pohled nezvedne, v duchu si gratuluje, že pro tentokrát přežil. Může se jen modlit, aby to tak zůstalo a  musí si dávat sakra pozor. Ještě v jeho hlavě už je zase jenom ta jediná osoba a touha se k ní dostat blíž. V téhle situaci to ani není možné a kdyby věděl, co se v Gacktově rezidenci stalo byl by ještě zoufalejší. Kývne hlavou, že tomu všemu rozumí.
"Nezklamu Vás." Přidá ještě ujišťující slova, a když ho propustí vydá se pryč z místnosti.

Miyavi jako na povel zvedne hlavu za odcházejícím Inoranem a je mu jasné, co ho čeká. Nakloní hlavu na stranu, podívá se na Hideho a už taky pomalu vstane se svou láskou položenou přes rameno. Udělá ještě jedno  malé –hu- na holku u dveří, když do ní šťouchne hlavní a za ním se ozve už jen šílený smích, který se nese ještě další pár minut.

Rei zůstane stát a po očku sleduje odcházejícího Draka. Nikdo tu nezůstal, jen jedna holka se k němu přimotala ale tu se zavrcením hlavou poslal pryč. On vlastně nechtěl ani jednu z nich. Přijdou mu….trochu použité. Možná je to zlé ale on to nedokáže vnímat jinak. Těkne pohledem ke dveřím, ze kterých zmizel Miyavi a pak zase zpátky k těm k bazénu. Neměl by tam chodit ale…rozejde se přesně tím směrem. Zastaví se ve dveřích a opře se o ně ramenem, když sleduje Draka s hlavou v dlaních. Něco se v něm zvláštně pohne. Je mu ho líto ale spíš v něm konečně vidí člověka, stejně jako tátu tehdy v koupelně. Překvapeně pootevře rty, když mu to celé dojde. Má jen starost o svého bratra, kdo by se mu mohl divit.
"Dostaneme ho zpátky, určitě." Broukne vlastně trochu drze a poruší tím ticho.
"Je to vážně skvělý plán. Ehm." Počká si jestli ho nevyhodí a pokud ne, přejde k lehátku vedle a usadí se s rozkročenýma nohama a opře se předloktími o kolena, než si poupraví masku na tváři.
"Přijdou dneska kluci, slíbil jsem jim dřevěnou loďku?" Zeptá se, nějak má potřebu odvést řeč někam jinam. Trochu mu zvednout náladu? Ale sakra proč?+Reito, co blbneš??+
"Včera mi Hideaki ukazoval, jak se maluje táta. Heh..místo červené vzal růžovou." Zarazí se, když mu dojde, co mu tady vykládá a zatváří se omluvně.
"Jen jsem chtěl...no to je jedno." Zamluví to nakonec rychle a radši se zapře dlaněmi, že by možná měl jít. Po tomhle ho určitě pošle do háje.

Hide

Slyšel za sebou něčí kroky, ale byl moc rozmrzelý na to, aby se ohlédl po tom, kdo ho ruší. Všichni přece věděli, že mu mají jít z cesty, takže ten někdo se tam jistě nezdrží dlouho. Jenže na něj promluví Reitův hlas. Zůstane se dívat před sebe, když po něm natáhne uši, aniž by se pohnul a při zmínce o skvělém plánu se ušklíbne. On ví moc dobře, že je to přesně ten plán, u kterého nemáš jinou možnost, protože neexistuje lepší. Pořád mlčí, ale Reita se z nějakého důvodu nevzdá a dokonce se dojde posadit na lehátko vedle toho jeho. Až teď k němu stočí tvář a povytáhne obočí nahoru. Chce vidět kluky? Není to poprvé. Už si všiml, že se Reita podivně rozsvítí pokaždé, když je vidí, stejně jako to dělali Miy a Uruha. Přistihne se, že studuje jeho tvář nebo spíš to málo, co z ní zbylo a hlavně jeho oči, zatímco Rei pokračuje o té dětské malůvce. Hideaki kreslil tátu, vážně? Oči se mu najednou z ničeho nic rozsvítí a naprosto upřímně se usměje. Jako by ty děti byly to jediné, co mu dokáže udělat skutečnou radost.
"Růžovou? Chtěl by mě na růžovo?" Zavrtí hlavou a podívá se na své dlaně, zatímco se stále usmívá. To jsou nápady... celý on. Jenže, když Rei začne koktat, protože mu dojde, že by to mohlo být přes čáru a k tomu se chce zvednout, jediným gestem napřažené dlaně ho zarazí. Sáhne do kapsy pro svůj telefon a zavolá nejdřív Ayane s dětmi a potom ještě někomu, aby přinesli cosi. Ayane to trvá déle, protože když přijde poslíček, ještě tu nejsou. Hide vstane a převezme si od něj zvláštní kovovou krabici.
"Nechal jsem ti něco pořídit. Aby viděl, že tady se o svoje lidi staráme. Je to trochu něco za něco, třeba tě to namotivuje." Řekne a jeho slova patří Reitovi, když bere krabici do dlaní a pak mu ji donese. Poslíček zmizí. Reita zatím nemůže tušit, že uvnitř je naleštěný, kovově šedý Revolver Smith Wesson 500 Magnum. Hide se odmlčí až do chvíle, kdy Rei dárek otevře, aby ho nepřipravil o moment překvapení.
"Prý to sundá medvěda i slona. Je těžký, má skoro dvě a půl kila, ale je to nejvýkonnější sériově vyráběný revolver na světě. Říkají, že to je docela monstrum." Řekne mu a dívá se mu do tváře, na jeho výraz, ne na zbraň.

Reita

Na jeho otázku, jestli by ho chtěl na růžovo, se jen mírně usměje a kývne hlavou, vlastně už byl skoro na odchodu, když ho Hideho ruka zastaví v půli pohybu. Střelí k němu pohledem s mírně pozvednutým obočím, což vidět přes masku nemůže ale výraz v nich je značně zmatený. Opravdu čekal, že se s ním ani nerozloučí a bude rád, když ho tu nechá samotného. Vlastně sám neví, co ho to napadlo sem jít ale…nemohl si pomoct. Usadí se pomalu zase zpátky na lehátko do předchozí pozice s předloktími opřenými a ostražitě sleduje, jak zvedá telefon a někam volá. To s kluky pochopil rychle a přitom skloní hlavu a mírně se usměje. Samozřejmě, že je uvidí rád, má pro ně slabost už do začátku, i když tomu nerozumí. Je očividně trochu nesvůj ale prozrazuje to spíš jen poklepávání střídavě patou a špičkou do země. Vůbec netuší, co by mu mohl chtít, kromě toho, že přijdou kluci ale před chvílí viděl dost, aby z toho byl na vážkách. Pak přijde poslíček, kterému se očividně klepou ruce, když Drakovi balíček podává a je viditelně rád, že může zase rychle zmizet. Reie už to příliš nevyvede z míry, za poslední dny tu viděl spoustu takových, kteří se plazili po kolenou. Vstane pomalu, když začne o tom, že je pro něj. Teď už mu v očích svítí znatelné překvapení. Dostal od něj už dost. Luxusní střechu nad hlavou a starají se tu o něj opravdu skvěle. Mohl by říct, že je tu jako doma. Vezme si od něj krabici a těká pohledem od kovu k němu a zase zpátky, jak kdyby nevěděl, jestli sní. Nakonec přece jen zvědavě odklopí víko a rty se mu samovolně rozejdou od sebe.

I kdyby zbraně neměl rád, musel by nepokrytě žasnout nad tím kouskem co je uvnitř a on zbraně rád má. Ví i bez toho, aby mu to řekl, že je to něco za něco ale i tak mohl dostat nějakou obyčejnou…hračku.
"Já teda…" Zatřepe hlavou, jak kdyby si myslel, že se mu to zdá. Velmi opatrně přejede bříšky prstů po zbrani a teď vypadá skoro jako Miyavi se svou černou kráskou, jak jí rád říká, jen ten šílený výraz mu chybí.
"Totiž, je to fakt nádhera a…" Nějak ze sebe nemůže dostat souvislou větu ale už pomalu vytahuje revolver z krabice. Mírně mu poklesne ruka, je opravdu těžký ale nic na co by se nedalo zvyknout. Spíš bude mít, co dělat až z ní bude střílet.
"Ehm, díky." Dokončí, když svůj pohled opět vzhlédne a upřímně se usměje.
"Teď by to chtělo toho slona." Zažertuje, když se i s krabicí v ruce chtě poškrábat na temeni, jak ho to dostalo a uvědomí si v půli pohybu, že to nejde. Tak jen přešlápne z jedné nohy na druhou. Má fakt radost, připadá si jak kluk, takovou věc nikdy od nikoho nedostal. Naposledy byl tak nadšený, když si pořídil motorku. Neovládne se a prostě ho obejme.