Hromadné - Proč bys vůbec měl žít. - Část 4.

(Gacktova rezidence)

Kai, Gackt, Aoi

Oddálí se od sebe a on ucítí, jak mu jeho dlaň klesá po boku až na pásek u yukaty. Ehm... už? On ho chce svlékat? Mimoděk ale skoro vyprskne smíchy a vtáhne rty dovnitř, když Ju-ken řekne to o kočkách a provázcích.
"Koupím ti klubíčko." Pípne. Mohl by jeho ruku chytit a stáhnout ji ze sebe, říct mu, že tohle nejde, že... je to brzo nebo vůbec úplně mimo a místo toho mu dál sedí na klíně a jako gazela se nechá mást tygřími pruhy ve vysoké trávě. Vázání yukaty povolí, on se znovu začervená a zachvěje, ale látka se nerozestoupí úplně, jen mu dovolí sáhnout na jeho kůži na citlivých žebrech. Další naléhání na to, aby byl v pořádku, vidí všechnu tu starost a péči v jeho očích a přijde mu tak moc opravdová. Kde se to bere? Pousměje se, zatímco jeho oči jsou velké a důvěřivé. Naprosto zapomíná na to kde je a s kým vlastně. Jejich rty se znovu setkají a teď už ho Kai následuje mnohem spontánněji a odevzdaněji. Jeho dlaně se zvolna přesunou na ten vypracovaný hrudník, o který se trochu opřou, zatímco mírně zaklání hlavu. Už dlouho si nepřipadal tak moc v bezpečí navzdory tomu, že opak je pravdou. Už dlouho necítil, že by na něm někomu tolik záleželo. A pak se přitiskne blíž k němu a jeho ruce vyjedou po hrudníku výš a omotají se kolem jeho krku. Vlastně se teď o něj opírá celou horní polovinou svého tělo a netuší, co si myslí, že vlastně dělá.
Aoi se skrz déšť podívá do Uruhovy tváře. Jeho ret je rozbitý, stéká z něj trochu krve a na líci má obrovskou modřinu, která bude za pár minut ještě mnohem horší. Je to doslova rudá podlitina, ale neucukne pohledem a když mu Uruha poděkuje, pousměje se a jemně přikývne. A pak je odvedou každého jinam. Jeho do jeho vlastních pokojů, jenže teď dostal na vrch ke všem problémům ještě hlídání za dveře a Uruhu zpět, odkud ho Gackt vyvlekl. Stráže jsou snad desetinásobné. Zbytek noci prosedí Aoi v mokrých šatech i vlasech opřený u stěny pod oknem, ze kterého vyhlíží nepřítomně ven a myslí jen na jednu jedinou osobu. Nic si od něj nevzal, nemá tady nic, na co by se mohl podívat nebo k čemu přivonět. Po tvářích mu stékají tiché slzy nastupujícího zoufalství.
Gackt sám tu noc spal jen velmi špatně. Situace byla náročná i bez těch dvou vzpurných holubiček. Netěšilo ho, co se stalo, ale jak byl na Aoiho rozzlobený za to, že si dovolil se mu postavit, tak mu byl vlastně vděčný, že toho Páva zachránil, protože to byla jediná cesta. Teď žije a Gackt při tom neztratí tvář. +Co s nimi?+ Přemítá navzdory tomu, že by se měl soustředit na úplně jiné věci. Na Ju-kenovu novou slabost radši ani nemyslet... byl Sugizo jediný, kdo se nezbláznil? Nebo bláznil on? Ráno vstane brzy a ponoří se do zenových zahrad, aby tam našel v meditacích odpovědi na všechny svoje otázky a vrátil se dokonale klidný a vyrovnaný.

Ju-ken

Tiše se uchechtne, když mu sdělí, jaký dárek od něj pravděpodobně brzo dostane. V očích se mu vřele blýskne, když se na chvíli odtáhne, aby se mu mohl kouknout do očí a ještě si neodpustí prozkoumat jeho nyní už odhalený hrudník.
"Prosím nějaké XXL, ať ho neztratím." Vtipkuje, i když se to teď vůbec nehodí, už jenom to, co se děje za dveřmi. Bez toho by se taky mohli brzo zbláznit. Vzdychne si hlasitěji, když ucítí dotek na svém hrudníku, který je obepnutý jen látkou tílka a jakmile skončí ty proti němu štíhlé paže kolem krku, přitáhne si jej k sobě ještě blíž. Už chvíli se probouzí i jeho klín, aby ne, když ho tak neskutečně přitahuje a on si to teprve teď opravdu pořádně přiznává. Jeho polibky nabírají na vášni a naléhavosti, ruce už putují po zádech níž, než se dostanou na zadek, který mu do nich akorát padne. Bez přemýšlení, podvleče jednu svou paži pod koleny a vezme jej náruče s napětí svalů, aniž by přerušil jejich polibek a přesune se společně s ním k jednomu futonů, na který ho velmi opatrně položí a rychlým pohybem si přetáhne tílko přes hlavu. Odhalí tak vypracovaný hrudník a hlavně obří tetování na zádech, které končí až na zadní straně paží a v půli stehen, což je zatím skryto pod látkou kalhot.
"Má to jednu výhodu, je na tom málo místa ale nikam nespadneme." Okomentuje futon a nejradši by si přitáhl i ten druhý ale na to prostě nemá čas. Obratně se přesune nad jeho tělo. Mlsně si jej prohlédne a koutkem mu vystoupá vzhůru.
"Bude to zní trochu hororově ale jsi k sežrání,  víš o tom." Složí mu osobitý kompliment, než se rty probojuje na hebkou kůži na šíji a dlaní mapuje hrudník a sjíždí pomalu dolů na stehno, které stiskne.
"Vůbec se divím." Zamručí do jeho kůže.
"Že jsem to vydržel tak dlouho." Pozastaví se nad vlastním ovládáním a sune se rty výš, aby si zase uzmul ty jeho  tak sladké.

Kai

Vázání yukaty už visí opravdu na vlásku, když se Ju-kenovy ruce proběhnou po Kaiově těle dozadu a skončí na jeho zadku. Kaie doslova polije horko, protože tohle prostě ještě před chvílí vůbec nečekal. Vůbec si není jistý tím, jak daleko chce tohle nechat zajít, ale jak ho zastaví, kdyby toho bylo moc? A pak už se jím nechá zvednout jako by vůbec nic nevážil, pevně se ho drží kolem krku a nepřestávají se při tom líbat. On ví, kam jdou a jeho nervozita narůstá. Opravdu si tak trochu myslel, že by vlezli pod tu deku, klidně oba a on by se opřel a zavrtal a....spal! Místo toho je položen na polštář a sleduje tělo hrající svaly, jak je připravováno o tílko. Už je to tady, už se na něj svléká! On je skoro svlečený! Má úplně rudé tváře a trochu vyplašený pohled, když se dívá do jeho očí. Znovu to jemné zasmání, protože Ju-ken svými poznámkami vždycky nějak šťouchne do celé té atmosféry, ale v dalším okamžiku už ho má přímo nad sebou a tlačí se lopatkami proti podlaze. Nebojí se ho, jen... zalapá po dechu po tom komplimentu a přijde si jako panna. No vlastně trochu je a to je ještě šílenější. Jenže pak se Ju-kenovy dobyvatelské rty přitisknou na jeho krk, on uhne bradou trochu do strany a přivře oči. Je to příjemné, staví mu to chloupky do pozoru a trochu rozhání všechny jeho obavy a zábrany. Ta dlaň, co mu klesá po těle, mu je ale zase připomíná a brzy skončí až na stehnu. Tu nohu jemně pokrčí v koleni a propne se pod ním, což rozhodně nebylo v plánu!
"Ju-chan..." Vydechne, když se mu konečně podaří podívat do očí.
"Víš jistě, že... eh... víš." Vzdá to hned na začátku. Nuťte tygra v říji, aby byl rozumný...
"Já... mám strach." Přizná prostě na rovinu, co se v něm děje a snaží se nepřipadat si jako pitomec, ale připadá. Vůbec není tak cool jako všichni tady, nedělá to se samozřejmostí coury, je citlivý a romantický, teda většinou. Před hodinou si nemyslel, že by kdy byli víc, než přátelé a teď na něm leží dvoumetrový chlap a chce... no... navštívit místa, která... nemůže na to ani myslet, aby se nečervenal.

Ju-ken

Neopouští rty jeho tělo a vychutnává si každá milimetr. Ani ve snu by ho nenapadlo, jak to celé dneska dopadne. No co, tak je za okny válka, však tam na ně do rána počká no ne? Bůh ví, co se bude dít ráno a on nemá chuť na nic dalšího čekat. Je tu s ním, chtějí tu být spolu, teda vypadá to tak a víc řešit momentálně nechce, ani by mu to nejspíš nešlo, když vidí Kaie ležet pod sebou. Vzhlédne k jeho tváři, když se ozve roztomilé koktání a zabodne mu pohled do očí s hlavou mírně na stranu.
"Slíbil jsem ti, že ti nikdo neublíží ani já to nemám v plánu hm." Houkne hlubokým hlasem tiše, když mu věnuje ještě několik polibků na šíji a jeho dlaň si najde Kaiovu chloubu, kterou jemně stiskne a několikrát se pohne. Ten kus látky, který jako jediný doteď kryl drobné tělo, se sveze na futon a odhalí už kompletně všechno.
"Dej mi chviličku a pokud budeš mít strach…" Odmlčí se na chvíli a zase pohne dlaní nahoru a dolů s blýsknutím v očích.
"I pak, půjdeme si hezky lehnout. Souhlas?" Ano, sice se zeptal ale na odpověď už jaksi nepočká a pokračuje dál. Sklání se nad jeho tělem, že by Kaie z vrchu snad ani vidět nebylo a užívá si každý jeho plachý pohled, každý hlasitější výdech. No, prostě jeho Doe-chan, to už mu jen ta někdo nevezme.
"Ale jestli ti chybí svíčky, není problém, jen mám obavy, aby tu něco nechytlo." Brouká svým basem, aniž by přestal v jeho dráždění, a když Kai zavře oči, využije situace, nasliní si prsty a zamíří k jeho vchodu. Takové malí překvapení.+Jen zaťukám a uvidíme.+ Proběhne mu hlavou pobaveně ale dál už se vlastními myšlenkami rozptylovat nenechá. Obkrouží prsty ono místečko, kam se má v plánu dneska dostat a pak zase na chvíli přestane, aby ukonejšil Kaiovy rozporuplné pocity svými rty, kterými dobývá ty jeho, stejně dál laská kůži na krku, klíční kosti a vlastně všude, kam se jen dostane. Nutí se ovládnout a nic neuspěchat, to by si opravdu neopustil. Pokud ho Kai nezastaví ani teď, celé tohle kolečko znovu zopakuje, jen tentokrát do něj už trochu vstoupí. Chce ho dostat na hranici slastné příčetnosti, aby neměl šanci myslet na strach.

Kai

Oplatí mu pohled přímo do očí, když se na něj Ju-ken podívá a při tom ucítí, jak látka yukaty sklouzává po jeho bocích na futon. Tak a je úplně nahý. Slibuje mu, že mu neublíží a Kai mu chce věřit musí mu věřit, pokud nechce s křikem utéct. Dokonce mu nabízí, že přestanou, kdyby to pro něho bylo hodně divné a on nakonec přikývne. Od prvního okamžiku, co se poznali, si jde Ju-ken přímočaře za svým, jak kdyby si ho koupil v obchodě a Kai... Kai se právě celý napne a slastně vydechne, když ho ta velká dlaň sevře úplně celého, až se mu zatmí před očima a okamžitě nakopne pánskou žádostivost a nadrženost. Ten vtip už není příliš schopný vnímat, protože zatíná zuby, jak se snaží nebýt slyšet přes všechny ty papírové stěny, jenže ho to stejně za chvíli přemůže. Zavírá při tom oči, nedokáže si poručit, aby se pod ním nezačínal kroutit jako dešťovka a pořád dokola se jeho myšlenky honí kolem toho, jak velká je Ju-kenova dlaň. Až do chvíle, kdy ho překvapí vlhký a kluzký prst až úplně vzadu. Stáhne okamžitě obočí, jak si přivyká na ten divný pocit, ale oči neotevře, nechce se nechat ničím rozptylovat, chce se naprosto nechat pohltit prožitkem a vypnout svět kolem sebe, jinak si to bude pořád kazit. Ju-kenovy dravé rty se vrhnou na jeho a zdatně mu v tomto cíli pomáhají a jakmile si ho začnou podávat i na spoustě dalších míst, už se tolik nebrání, když se ho v těch místech Ju-ken dotkne znovu. Dokonce se do něj dostane, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světe a nebolí to. Kai nutí svoje tělo povolit se ještě víc a sám začíná konečky prstů mapovat každý záhyb svalů na Ju-kenových pažích, ramenou a lopatkách. A je hodně toho, co by si chtěl zapamatovat. Nikdy by si nepomyslel, že se mu začne líbit jiné mužské tělo a k tomu takové. Možná je to hodně tím, jak se k němu chová, jak k němu přistupuje. A Kai nikdy nebyl zrovna Fuy, koukej si na ženské typ.

Ju-ken

Chvíli to opravdu vypadá, že by ho mohl zastavit a skončili by v podstatě dřív, než začali. Je to ale jen takový miniaturní záchvěv, který mu dává jasně najevo, že tohle bude pro Kaie úplně nová zkušenost. Tedy ne, že by to nebylo poznat ale teď si tím je úplně jistý. Nepřestává s ničím, co začal, neřekl mu, že by měl a Kaiovo tělo začíná odpovídat na jeho doteky víc, než viditelně; vlastně i slyšitelně, i když se všemožně snaží tomu zabránit a on v podstatě chápe proč. Tady jde slyšet skoro úplně všechno. Jemu to rozhodně vrásky nepřidá a dál si pohrává svými zatím jen opatrnými doteky s každým milimetrem Kaiovy pokožky, která se pomalu rozehřívá. Mírně se pousměje, když zrovna míjí bradavku a spokojeně si zamručí, jakmile konečně ucítí i jeho ruce. Je to pořád stejně opatrné ale velmi příjemné, kdyby už nebyl v jistých partiích v pozoru, nejspíš to přijde právě teď.
"Strach v mé blízkosti nemá místo." Ozve se jeho hluboký hlas konejšivě, když se krátce podívá do hřejivých očí pod sebou a usměje se. Málokdo ho vidí takto se usmívat a Kai nejspíš nejčastěji z těch všech kolem, i když se znají jen krátce, stejně s ním dokáže divy a pravděpodobně o tom ani neví. Laň, jež zkrotila Tygra, tak tohle zní spíš jako dobrý vtip, než realita ale je to tak. Pokračuje dál ve svém dráždění v Kaiově nitru a pomalu si ho připravuje na to, co se bude dít za malou chvíli. Je velmi trpělivý ale to on byl vždycky a pro něj to udělá s radostí. Mají na sebe celou noc a on nehodlá nic uspěchat obzvlášť, když ani jeden z nich neví, co bude zítra. Může se stát úplně cokoliv a on na nic z toho myslet teď prostě nechce.
"Máš strach Kai-koi?" Ozve se jeho hlas, těsně pře Kaiovými rty s hlavou nakloněnou mírně na stranu a koutky se mu samovolně zvednout, když se do jeho nitra dostane i třetím prstem.
"Máš strach, že bych ti mohl ublížit?" Pokračuje dál ale je to spíš jistá provokace, aby z jeho rtů dostal ujištění, že to opravdu chce. Nerad by ho do ničeho nutil, možná na to nevypadá ale na tohle prostě není stavěný a nikdy nejspíš nebude.

Kai

Po chvíli uslyší těsně u sebe zavibrovat jeho hluboký hlas a když konečně otevře oči, aby se na něj znovu podíval, uvědomí si, že už je vnitřně mnohem klidnější. Možná je to proto, že mu skutečně velmi důvěřuje a kromě toho, tlak v klíně začíná být nesnesitelný. Už dlouho nikdo nevydráždil jeho tělo takovým způsobem a i když jsou to úplně nové pocity, nejsou nepříjemné, právě naopak. Až se stydí za to, jak moc by se na nich mohl stát závislý. A pak se ozve otázka... V prvním okamžiku neodpoví, ale když se ho Ju-ken zeptá znovu, pokusí se dát dohromady nějaké normální myšlenky kromě Panebože, ještě... víc... zavrtí hlavou a to slůvko Iie, ze sebe skoro vyrazí. Tváře mu po tom trochu zrudnou, ale vůbec si neuvědomuje, jak daleko už Ju-ken s jeho přípravou je. Doopravdy zařídil, aby Kai myslel na něco úplně jiného a jeho pružné tělo se dokázalo přizpůsobit celkem hravě. Myslel si, jak nesmyslně bolestivé to bude, ale to zatím pořád ještě vůbec nepřišlo. Nehty se mu svezou po tygřím tetování a cítí, že se přestává ovládat.
"Udělej to." Hlesne mu do ucha.
"Vem si mě..." Přisadí si, kdyby snad nebylo k pochopení, co mu tady říká. Proboha on prosí jiného muže, aby ho přefikl! Trochu pitomě se usměje, když se na něj znovu podívá velmi zamlženým pohledem plným touhy. A strach v jeho očích doopravdy není. Vrátí ruce na jeho pokožku, tentokrát v pase a sklouzne jimi na boky. O moc níž už nedosáhne. Ani si ten jeho zadek neomaká, ne takhle. Bude si muset počkat na jinou příležitost, ale to už se zase bude moc stydět.

Ju-ken

Vyčkává s velmi klidným výrazem ve tváři, jeho oči ale mluví za všechno. Je v nich nekontrolovatelná touha to všechno posunout dál, dokončit, co začali a neohlížet se na nic. Dvě stránky v jeho nitru se přetahují a nakonec dostanou svou odměnu obě dvě. Stačí jen to jedno slovíčko z Kaiových rtů a k tomu doteky na mohutném těle a už si zhluboka vydechne i on. Jenž tím to celé nekončí a jemu se dostane mnohem lepší odměna ve formě pobídek,  ještě před pár okamžiky by nevěřil že je opravdu uslyší. Přenese váhu na pravou paži, kterou se opírá kousek od jeho hlavy a přímočaře se popasuje se zapínáním svých kalhot, jež mu už notnou chvíli dost překáží. Trvá to jen okamžik a konečně se z nich plně osvobodí, dosedne na paty, společně s tím se narovná a se skoro až nebezpečně hladovým výrazem ve tváři a pořádně si ho prohlédne. Celou tu dobu si nepřipouštěl, že by se tohle mohlo stát a ono se to děje; je to mnohem lepší, než by si to kdy dokázal představit. Bez dalšího váhání se přesune mezi jeho nohy a nad proti němu drobní tělo a nasměruje svou chloubu vstříc jeho nitru.
"Nechceš to říct ještě jednou." Ozve se jeho touhou zastřený hlas, když se natlačí boky víc k němu a začne do něj velmi opatrně a pomalu pronikat. Tohle už je i na něj moc, tiskne víčka k sobě a je rád, že momentálně nemá žádnou část Kaivoa těla v rukách nebo by mu nejspíš ublížil. Ovládá se na maximum a pak i chvíli počká, aby si na jeho velikost zvykl, než se začne pohybovat v pravidelném rytmu proti jeho tělu a jen tiché mručení naznačuje, jak moc t na něj celé působí. Čekal ale příliš dlouho, i kdyby chtěl nedokáže oddalovat svůj vrchol, i když by si to moc přál. Poslední zavzdychání umlčí v Kaových sladkých rtech a praští pěstí vedle jeho hlavy. Kapky potu se ztrácejí v rozsáhlé tetování na zádech, stejně jako jsou patrné na jeho čele. Paže se mu pod tím náporem silně zachvějí a je vidět, jak moc zatíná svaly, aby se vůbec na nich udržel, když si opírá čelo o jeho hrudník a zhluboka oddechuje.

Kai

Brzy ucítí, jak se Ju-kenovo tělo pod jeho prsty narovnává, až z něj musí dlaněmi sklouznout a podívá se na jeho napřímenou postavu. No tak z tohohle už strach jde, obzvlášť, když se ozve cinkání pásku, ale dá kolena poslušně od sebe, musí docela hodně, aby se tam Ju-ken vešel a nechá ho, aby se opřel špičkou o jeho vchod. U toho neustále vidí jeho výraz, když si prohlížel Kaiovo tělo, v podstatě vydané na milost a k jakémukoliv konání. Zatváří se trochu překvapeně a podle něj to chce docela odvahu říct mu něco takového v téhle chvíli, ale...
"Miluj mě, Ju-chan..." Vydechne a ono se to vzápětí stane. Kai musí zavřít oči a poprvé ucítí nepříjemný tlak a slabou bolest, ale navzdory vlastní nezkušenosti a jeho velikosti, to stále není nic, co by nevydržel a brzy za svou snahu začne dostávat úplně jinou a netušenou odměnu. Ju-ken je ale velmi ohleduplný a dá mu dostatek času na všechno, takže když se jejich těla dají do pohybu v slastném souladu, už zase vnímá jenom to, jak mu naráží o prostatu a jak ho to dohání k šílenství. A očividně v tom není sám, soudě podle toho, jak Ju-ken vydechuje. Netuší, jak dlouho v tomhle dokázali pokračovat, ale sám se ztrácí v nějakém paralelním vesmíru, kdy dokáže vnímat pouze jeho blízkost a nastupující extázi. Dokonce není schopný rozklíčovat, kdo z nich byl dřív. Byl příliš pohlcený tím vším, než aby se dokázal soustředit na víc věcí na jednou. Měl by se za to asi stydět a naslouchat svému milenci víc, ale bylo to tak nové, že když se přes něj přenese největší vlna orgasmu, teprve po tom mu dojde, že jeho nitro už je plné horké tekutiny a že Ju-ken musel být někdy v podobnou dobu jako on. Jejich rty se opět potkají už v trochu unaveném, ale pořád velmi vášní nabitém polibku, když se začne zase trochu vracet nohama na zem a Ju-ken si opře čelo o jeho prudce se zvedající hrudník. Mimoděk se přehrabuje v jeho krátkých, zpocených vlasech, uvědomuje si, jak mu těžkne celé tělo a jak unavený vlastně ze všeho, co se dnes dělo je. A taky, že je nakonec nejspíš skutečně slyšel celý tenhle dům.

Ju-ken

V hlavě mu pořád znějí slova, ke kterým ho vybízel, i kdy ž je po všem. Neodkáže se pořádně vzpamatovat a dostat zase zpátky do reality. Byl to pro něj neskutečně silný zážitek, možná i proto, že Kaiova osoba se dostala hodně hluboko do jeho nitra a..do srdce. Ml by si nafackovat, aby se probral a poslala ho pryč, měl by si uvědomil, do čeho ho zatahuje ale…on do toho byl v podstatě zatažený mnohem dřív a ne jeho vinou. Jenže tím, jak se ho snaží chránit, vystavuje Kaie riziku a to by neměl. Pořád ještě hlasitě oddechuje, aniž by vystoupil z jeho nitra a nakonec přece jen pomalu hlavu zvedne a koukne mu to očí. Jestli přemýšlel, že by ho třeba nechal jít, tak v přesně teď si uvědomil, že to prostě nedokáže. Bud hodně špatně kousat, když ho nebude mít na očích a nebude vědět, že jev pořádku. Široce se pousměje, jakmile spatří jeho spokojený výraz ve tváři a skloní pro jeden krátký polibek, než vystoupí z jeho nitra, dosedne na paty a natáhne se pro druhý futon, který přisune s posledním vypětím sil vedle toho jeho.
"Trochu se přitulím nevadí." Uchechtne se nad svými slovy, když se vyvalí vedle ně a přitáhne si Kaie na své tělo, aby ho mohl pevně uzamknout ve své náruči a věnovat mu polibkem do vlasů.
"Dobrou noc Doe-chan a klidně spi…buduTě hlídat." Ozve se jeho hluboký hlas tiše a jen on ví, že to není řečeno jen obrazně, má velmi lehké spaní. Tedy spíš je naučený spát tak na půl a tady v téhle situaci, která pravděpodobně brzo vygraduje v něco hodně nebezpečného…ne, on prostě pořádně spát určitě nebude.
"Zítra Tě čeká trénink, tak ať mi při tom nespíš…a při tom bys taky nemusel." Zažertuje polohlasem, i když…ono na tom nejspíš něco bude a dlaní ho nepřestává hladit po paži a druhou po boku.+Tohle přežijeme přísahám.+ Proběhne mu hlavou rozhodně, když nechá svá víčka klesnout a za pár okamžiků opravdu usne.