Hromadné - Proč bys vůbec měl žít. - Část 3.

(Gacktova rezidence)

Ju-ken, Uruha

Je to všechno v háji a jeho…no řekněme, že klidný život právě skončil. Nebude hodiny, kdy by se nemuseli ohlížet přes rameno. Kdy by neměli stíny za zády. Ne, nemyslí si, že by se tomu nakonec Kai vyhnul a pokud zůstane pod ochranou Démonů, pod jeho ochranou, je nějaká šance, že by to třeba mohl přežít. A proč mu na tom vlastně záleží?  Promne si tvář po druhé, když se dlouze napije z lahve a upře se pohodlně do křesla. V tu samou chvíli vyjde Kai z koupelny a on k němu stočí svůj trochu unavený pohled. I tygři potřebují odpočívat a on by nejradši zalezl do pelechu a…Vydechne dlouze a kývne krátce hlavou na jeho slova.
"Hai, Kai-chan, je to hodně zlé." Odpoví mu nakonec popravdě, on se s tím nikdy příliš nepáral a nevidí důvod mu lhát nebo říkat, že se nic neděje, když děje. Nakloní se dopředu a netáhne se po jeho zápěstí, musí se i zvednout z křesla, aby na něj dosáhl a stáhne si ho k sobě do klína. Příliš si na něj zvykl a samota už mu rozhodně nevoní. Ušklíbne se a bez váhání zaboří tvář do ohybu jeho krku a zamručí hluboce jak raněný tygr. Hrozně hezky voní.
"Měl by ses naučit bránit…musím Tě něco naučit." Jeho hluboký hlas příjemně zavibruje, když se nepatrně odtáhne a prohrábne mu mokré vlasy. Krátce kývne hlavou k nožům v ozdobném pouzdře na stěně, jsou to jen makety ale on má originály schované v malé skříňce v rohu místnosti.
"Je to jako krájet cibuli, jen nebrečíš ty ale ta cibule. Půjde ti to." Odtuší klidným hlasem, jednu paži má obtočenou kolem jeho pasu. Druhou dlaň mu položí na tvář.
"Musíš na sebe dávat pozor slyšíš, nikomu nevěř, nikdy nevíš ke komu patří, ani tví nejlepší přátelé. Nikdy nevíš, kdo na ně má páky." Jeho hlas je pevný ale nese v sobě jistou stopu starosti,  on je jediný, kdo ho za dlouhou dobu takhle viděl a nejspíš i jediným zůstane.
"Slib mi to."

"A jaký je rozdíl mezi smrtí a vězením? Hm?" Opáčí mu Uruha s ledovým klidem, ke kterému se rozhodně nutí. Nelíbí se mu, jak je blízko, protože z něj nedokáže spustit oči, je jimi doslova přitahován a nejradši by sám sobě nafackoval.
"Máš pocit, že k přikrotnu? Nejsi na tom stejně jako já ale brzo na tom budeš mnohem hůř. Poštval si proti sobě všechny." Oznámí mu a dlouze vydechne, když ho odstrčí a on se musí zapřít dlaněmi dozadu. Probodne ho jiskrným pohledem nesoucí stopy hrdosti, která ho neopouští ani teď. Je to to jediné, co momentálně má, nic jiného mu nezbývá a on si ji hodlá udržet do konce.
"Měl jsem Tě odprásknout na té motorce." Sekne po něm ostrým hlasem a odvrátí od něj tváře stranou. Vůbec nechápe proč je tady, proč za ním přišel? Aby mu tohle všechno vykládal, proč by se obtěžoval.
"Jestli jsi mi přišel dělat kázání, raději vážně použij hračku, co máš u pasu a ušetři mě toho." Protočí očima v sloup a v tu ránu už je zase zpátky, ze rtů mu unikne dlouhý výdech, který nedokázal ovládnout. No jestli si s ním hodlá házet, jak s hadrovou panenkou, to se má opravdu na co těšit. Bez váhání splní jeho příkaz a mírně pozvedne bradu, aby bylo jasné, že se ho nic z toho co říká, nedotýká.
"Třeba proto, aby se Drak připojil k Tobě? Hm?" Uhodí na něj věc, která ho napadla před několika sekundami a měla ho napadnout dřív.
"Jaké máš šance hm? Osmdesát ku dvaceti, že se dožiješ konce týdne, když po tobě půjdou všichni? To ti možná trochu fandím. Ale s ním se značně zvednou, jestli se nepletu. Protože já jsem Tvůj černý kůň ve hře, nikdo jiný." Oznámí mu chladnokrevně a stejně sebejistě jako celou dobu.
"Jinak už bych byl dávno mrtvý leda…by tě Labuť už nudila." Trefí se do něj s nádechem pobavení, když si vzpomene na jejich poslední rozhovor na večírku. I tohle je cesta z pekla, něco přece vydrží a pak by mohl utéct.

Kai, Gackt

Ju-ken potvrdí jeho domněnky a on jenom tiše vydechne, přikývne a skloní hlavu. Ještě se nestačí ani zamyslet a už jeho zápěstí svírá jeho velká ruka, Ju-ken si ho přitáhne k sobě jako nic, jako když spolu byli poprvé v jeho bytě a Kai dosedne, ale...jen v té tenké látce je to tedy vážně divné. Trochu mu zčervenají tváře a hledí zaskočeně před sebe, zatímco se Ju-kenův nos opře o jeho krk a zůstane tak. Kai se mírně zachvěje po těle a přemítá, co se to děje. Proč ho celou tu dobu chce mít poblíž, proč mu záleží na tom, aby tady byl? Je opravdu úplně jediný, koho má? Jednoho dne si řekl tohohle si nechám a prostě se tak zařídil? A přesto, když mu začne říkat, jak je pro něj důležité, aby se uměl bránit, něco v jeho nitru se hřejivě rozepne a rozechvěje jako ptáče ve svém hnízdě. Podívá se na něj, když mu Ju-ken opraví vlasy a tak trochu si vzpomene na film Lolita, i když jemu teda rozhodně není patnáct, jen prostě... spíš ten tělesný nepoměr. A pohlaví!!! Otočí tvář směrem, který mu ukazuje a rozšíří zaskočeně oči. Měl by je používat? On? Trochu nepatřičně se zasměje.
"Mám ti s tímhle porcovat krocana?" Jedna věc je umět s noži a druhá věc je... umět s noži! Vždyť je to rozdíl! Měl by to umět, když uváží, po kom by mohl dědit vlohy, ale niky v sobě neobjevil touhu učit se něco podobného a prozatím o své historii mlčí. Pak vrátí pohled do jeho očí a nechá si od něj pohladit tvář. Nikdy se jeho dotekům nevzpíral, ale teď není ustrašený, je dokonale klidný. Jeho slova ho ale nutí pootevřít rty a podívat se na něj s jakousi ustaranou něhou.
"Mám věřit tobě a přestat věřit všem, které jsem znal?" Zeptá se ho měkce. Jaký paradox. Měl by zapomenout na Reie? To nikdy. Nechce se mu ten slib dávat. Stiskne rty a dlouze vydechne nosem, když se ošije a chvíli těká očima všude kolem.
"Dám na sebe pozor, slibuju." Řekne nakonec, když se na něj znovu podívá.
"Vypadáš unaveně." Kývne mu bradou na připravené futony. Jsou poblíž sebe, ale letiště z nich teda nevytvořil.
Gackt se dlouze nadechne jako by mu s Uruhou docházela trpělivost. On přece ví, koho na sebe poštval a koho ne. A pak se melodicky zasměje.
"Možná jsi měl, ale neudělal jsi to. Zajímalo by mě proč. Tvoje největší hrozba a nepřítel, taková příležitost." Vydechne a dobírá si ho tónem svého hlasu.
"Provokuješ mě a při tom by ses u toho strachy počůral, kdybych ti to břicho začal párat." Přivře posléze oči... tahle hraná hrdost. Ale sluší mu, moc mu sluší. Má víc kuráže, než kdokoliv. Aoi se s ním takhle nikdy nebavil. Uměl se zlobit, ale nikdy si to nedovolil na něj. A pak si poslechne první důvod a ohrne nos.
"Dokážu to bez něj, nebudu se s ním o nic dělit." Odsekne mu. Ještě toho trochu, aby za ním lezl a žádal ho o pomoc, to ho radši povezou nohama napřed. A pak se rozesměje po druhé?
"Ty? Ty máš tu moc přesvědčit Hideho, aby za mnou přišel sám od sebe? A jak bys to chtěl udělat? Řekneš mi nech to na mě, odejdeš odsud a už se nevrátíš? Máš mě za úplného pitomce?" Trochu s ním zalomcuje. A pak dojde na Labuť. Znovu si ho přitáhne až na své tělo, až se o něj musí Uruha opřít předloktími a skoro se opře nosem o jeho, zatímco se mu v očích nebezpečně blýská.
"To je už po druhé, co na něj a na to mezi námi narážíš… co si z toho asi tak můžu vzít?" Odsekává pomalu a medově a pak z ničeho nic přitiskne svoje rty na jeho. Když tolik žárlí tady to má. Už jednou mu řekl, že není ničí manžel, on si může vymetat tolik postelí, kolik chce. Uruha si myslí, že si ho sexem omotá kolem prstu, ale to ještě neví, komu doopravdy čelí. Vloží do toho polibku tolik vášně kolik je mezi nimi vzteku a vzdoru a naslouchá způsobu jeho odezvy. Musí přijít na to, co je pod povrchem. Trvá to, než se od něj udýchaně odtáhne a pousměje se.
"Škoda, že si nemůžu sáhnout, jestli už jsi vlhký… kasal ses, že ti znásilnění nevadí, zkusíme to? Můžu ti šeredně ublížit, možná tě nechám si vybrat který konec mého meče v tobě skončí." Mluví o wakizashi u pasu. Je to zlé a oplzlé, ale on není ničí fackovací panák.

Ju-ken, Uruha

Postřehl to jemné chvění ve svém obětí. Je to zvláštně příjemné a nutí jej přitisknout se ještě o kousek blíž k drobnému tělu na svém klíně. Vnímá všechno, jeho vůně už má plný nos a vůbec se mu nechce pouštět ho od sebe dál. Jak rychle se mu dostal pod kůži ale ne, není to odlesk minulosti Kai pro něj má neskutečné kouzlo, aniž by sám nejspíš tušil. Kdyby věděl v autě, jak na něj bude působit, rozhodl by se jinak? Nejspíš ano, nechal by ho jít a sám by si vyzvedl trest ale teď? Nemůže dělat nic jiného, než se pokusit ho udržet při životě. Při jeho narážce na krocana se pobaveně uchechtne. Ano, to je přesně ten další důvod, proč to všechno dělá.
"Hai, je to v podstatě stejné, jak porcovat krocana, jen máš…trochu většího krocana ale hudrují většinou stejně." Odpoví mu bez váhání a jeho vyraz v očích je skoro až něžný.
"Ano, Kai-chan, u mě víš, že jsem Tě zabít mohl. A navíc…" Odmlčí se chvíli, když se mu podívá zblízka do očí a nakonec dlouze vydechne, je jasné, že si svá původní slova rozmyslel.
"Já už jsem zabil a ne jednou a taky k té mafii patřím a mám tu nějaké místo." Vysvětlí mu to úplně jinak, než měl původně v plánu. Chtěl mu říct, že mu na něm záleží a chce, aby zůstal na živu ale…Mírně se pousměje, když mu řekne, jak vypadá. Ano, je trochu unavený ale ne po fyzické stránce, dohání ho spousta věcí v hlavě.
"Pořád jsem jenom člověk." Odpoví mu s širokým úsměvem.
"Je to neuvěřitelné ale je to tak." Vtipkuje na svou vlastní adresu.
"Já jsem zvyklý ale na Tebe toho bylo dneska dost a ještě bude, běž si lehnout a odpočiň si. Leda bys ty futony poposunul a já měl důvod jít do postele dřív. Hezky hřeješ."  Ne, za celu tu dobu nesundal dlaň z jeho tváře a hladí ji jemně palcem.
"Tygr je taky pořád jenom kočka." Broukne svým basem, když se rty o něco víc přiblíží k těm jeho a nakonec přece jen tu vzdálenost mezi nimi zruší a políbí ho.

Uru se ušklíbne, když se mu vysměje.
"Teď jsem si totiž kvit." Odůvodní své vlastní rozhodnutí a nejradši by se oddělal sám, když si uvědomí, že se držel faktu, život za život. Měl ho odstřelit na té motorce a byl by klid, prostě se vykašlat na nějaké zásady. Nemusel by čelit jeho pohledu, kterým mu kouká snad až na dno duše a jeho to rozhodně vytáčí.
"Ani bych nehnul brvou. Za co mě máš?" Odsekne mu pořád stejně naštvaně a čím déle se s ním baví, tím víc vzpurnosti se v něm probouzí. Pořád mu ještě neublížil a Uru silně pochybuje, že by se s ním kdokoliv kdy takhle bavil;  stejně pořád žije a vlastně se mu zatím nic nestalo.
"Pak , že já jsem naivní." Klidně nad ním protočí oči v sloup.
"Protože i já vím, že tahle válka se dotkne nás všech, tak proč ji hladce nevyhrát. I Drak i ty máte u sebe spoustu talentů, chceš jimi plýtvat pro co, pro hrdost? Pobijete se navzájem a někdo třetí slízne smetanu, protože se bude od začátku koukat a ty víš stejně jako já, že na to místo je pěkná fronta. Jak budeš nejslabší, oddělají i Tebe." Ne, on prostě nebude držet jazyk za zuby, a kdyby na něj nepůsobila ta jeho  vůně, nejspíš mu jednu vrazí taky a …Pak ho Gackt prostě políbí. Kdyby nebyl na zemi, asi se mu z toho podlomí kolena, kolik je v tom polibku energie a jeho to málem smete. V první chvíli se ani nestihne vzpamatovat, pak mu pohyby rtů a jazyka začne vracet, aniž by si uvědomil co vlastně dělá. Když se Gackt odtáhne, prostě se neudrží a jednu mu vlepí. Udělal by to i Takeshimu, kdyby ho nezastřelil.
"Opovaž se na mě sáhnout." Sekne po něm vzteklým, udýchaným hlasem a ne…on se prostě nedá jen tak lacino. I kdyby to bylo pak stokrát horší. Je naštvaný spíš sám na sebe, že se mu to …ne vůbec se mu to nelíbilo!

Kai, Gackt, Aoi, Sugizo

Musí nakrčit nos, když ještě stále mluví o krocanech. Proboha jak by mohl do někoho vrazit ostří, dívat se na to, jak ho to bolí a... dost nebo se mu o tom bude zdát! Ju-ken mu pak dá dobrou odpověď na jeho otázku, i když tím ani trochu nevysvětlil to hlavní, totiž proč. I přesto si Kai stále někde v podvědomí vůbec nechce připustit fakt, že sedí na klíně vrahovi, někomu, kdo by se podle něj měl přece chovat úplně jinak. Mate ho to. Celý Ju-ken ho hrozně mate. Zatím neměl vlastně příležitost mít z něj strach kromě toho prvního dne, kdy si myslel, že ho zabije. Oplatí mu úsměv, když se na něj Ju-ken tak od srdce zazubí, i když ten jeho je trochu rozpačitější. Už chce přikývnout, že tedy půjde, jenže Ju-ken to dokončí něčím, co ho přiměje zachvět se po celém těle, doslova ztuhnout a vrátit k němu oči. To byl žert? Jenže se dozví, že hezky hřeje... bylo tohle celé pozadí jeho chování? To o kočce vlastně bylo mile vtipné, jenže on si nedovede přebrat, jestli to bylo svádění nebo ne. Do chvíle, kdy ucítí jeho rty na svých. Zmateně vydechne a zatočí se mu z toho hlava. Musí se ho poslepu chytit za předloktí, která chvíli nahmatával, protože není schopný udržet oči otevřené. Odehrávají se v něm různé pocity a žádný z nich není odmítavý, znechucený... nerozumí si a nerozumí jemu. Mělo by mu z toho všeho být do pláče a místo toho drží, ani se nehne a oplácí mu polibek v jeho tempu a režii. Nikdy ho nikdo takhle nelíbal. Kruci rozhodně žádný chlap, ještě takový, co ženskou fakt nepřipomíná. Svírá prsty kolem jeho rukou čím dál tím víc a vůbec si není jistý tím, co by se mělo dít v té posteli, jenže buď mu nafackuje, uteče a bude doufat, že ho nerozzlobí nebo se hned teď rozhodne, že mu to vlastně nevadí. Povolí v ramenou a tiše vzdychne.
Gackt konečně trochu pochopí. Uruha je navzdory všemu fair play? Tohle on dovede ocenit, protože tahle samurajská čest se v Yakuze vždycky cenila. A ano, on je na tradice, jak je vidět všude kolem. Ale když mu Uruha odsekne, že by to s ním nic neudělalo, má ho zase tak akorát. Při tom polibku by ale mohl přísahat, že pocítil vášeň, která mezi nimi vyšlehla jako vatra a on se mu poddal. Na okamžik, ale poddal. A pak mu přistane taková, až to štípne. Nechce to udělat, ale musí. Nemohl by se podívat do zrcadla a nemůže si dovolit, aby o něm Uruha rozhlašoval, jakou měl pro něj slabost. Je to strašné, ale nevyhnutelné. Rychle vstane, zatímco ho táhne sebou na nohy. Drží ho pevně a bolestivě za obě ruce, když ho doslova vyvleče z pokoje ven a na chodbu a za vyděšených pohledů všech okolo ho táhne až k zadním dveřím do zahrady, kde zuří noční bouře a lije jako z konve. V tu ránu jsou oba dva naprosto promočení. Smýkne s ním silou o zem a zůstane stát nad jeho klečícím tělem. Teď už by se vážně měl začít bát. Připadá mu jako jedna z nejkrásnějších bytostí, které kdy viděl, jak se tam choulí, voda mu lije po tvářích, promáčí vlasy i křehké tělo a on tasí meč. Udělá krok k němu, popadne ho za vlasy a zvrátí mu krk dozadu.
"Podříznu tě jako králíka… tak, jak si zasloužíš." Odsoudí ho a to ostří se skutečně dotkne Uruhova krku a vytvoří na něm tenkou ranku.
"Ne!" Pročísne noc Aoiho hlas, když do Gackta jeho tělo prudce narazí a setrvačností mu strhne obě ruce stranou. Je zázrak, že Uruhu nezabil tím manévrem, ale meč odlétl přesně na druhou stranu. Nebe ozáří blesk a následně uhodí hrom, když se Gackt zaskočeně podívá do očí Labutě a pak se rozmáchne a hřbetem dlaně mu vrazí takovou, že klesne k zemi metr od Uruhy. Drží se za tvář oběma rukama, ani necekne a ramena se mu slabě chvějí. V tu chvíli už je venku několik mužů včetně Sugiza, který nedokáže nebýt na stráži. Docela obdivuje Ju-kena a jeho schopnost vypnout, když asi spí.
"Odtáhněte mi je z očí." Štěkne Gackt a s mečem stále taseným vejde do domu. Aoi se pomalu narovná a otočí bolestí naplněné oči na Uruhu kousek od sebe. Jako by někdo jiný vedl jeho kroky a jeho jednání, když se rozhodl zachránit jeho život a sebe uvrhnout v nemilost. Ne, nečeká vděk od někoho, jako je Páv. A pak ho něčí ruce začnou zvedat na nohy stejně jako Uruhu.

Ju-ken, Uruha

Ju-ken vlastně nezavřel celou dobu oči, až do chvíle, kdy ucítí teplo jeho dlaní na svých předloktích. Bylo to zvláštní nutkání, které ho donutilo to udělat ale nelituje toho ani na sekundu, a ani nemusí, protože Kaiovy rty mu začnou odpovídat a on si spokojeně zamručí. Bránil se tomu celou dobu a podvědomě si ho přitahoval k sobě a v podstatě ho nutil být s ním a teď? Kdyby mohl tak mu sbalí všechny svoje peníze a pošle ho na druhý konec světa, aby sem unci nestalo…vlastně to není tak nesmyslná myšlenka.+Nesmí v tom být jediná chyba.+ Strašně ho mučí fakt, že byl do něčeho takového zatažen ale to byl už v klubu. Paže kolem jeho pasu si ho k mohutnému tělu přitiskne o něco naléhavěji, stejně jako se prohloubí jeho polibky a konečně nechá víčka klesnout. Nakonec své obětí kolem jeho pasu povolí, přitáhne paži kousek k sobě a pohladí jej po boku, než se zasekne prsty o pásek, který to všechno tak nějak drží pohromadě. Na krátkou chvilku se odtáhne, když si opře čelo o to jeho s krátce se uchechtne nad svou vlastní myšlenkou, kterou mu vzápětí hezky prozradí.
"Znáš to, kočky a provázky." Zavrní tiše a prostě ten uzel povolí, aniž by čekal na souhlas a plynule zapluje dlaní na jeho bledou kůži na hrudníku.
"Nesmí se ti nic stát, rozumíš." Broukne najednou úplně vážně, stejně jako se trochu zamračí nad zvláštní směsicí svých myšlenek a přitiskne se na jeho rty znova,. Tentokrát do toho polibku dává veškerou starosto o něj a i jisté odhodlání to nedopustit. Udělá proto naprosto všechno.

Uru už tak nějak podvědomě tuší, že je zle. Tohle prostě dělat neměl, jenže své vlastní povaze nedokáže poručit. Nedokáže ze sebe udělat levné zboží i za cenu vlastního života a teď…pocítí následky. Už se mu dokonale sevře žaludek a v očích mu problýskne náznak strachu, když ho táhne na nohy. Ví, že právě nadešel jeho čas a může se jen modlit, aby to bylo rychlé a čisté. Nic víc, nic míň. Už mu ani nemá sílu odporovat, taky proč? Stejně se blíží neodvratný konec existence jednoho páva a jemu nezbývá, než si nechat před očima proběhnout svůj život. Nebylo to tak špatné, když nad tím přemýšlí. Jen ten konec. Venku leje jako z konce a delší vlasy s ohnivým nádechem se mu začnou lepit na tvář, stejně jako jeho oblečení, které se mu lepí na tělo. Na, on nebude prosit, umře tak jak se nenosil celý život s hrdostí jemu vlastní. V kleku se hrdě napřímí a věnuje mu dlouhý pohled do očí, než mu trhne za vlasy dozadu. Ani nesykne, jen stiskne čelisti k sobě a nespouští z něj pohled. Jen v odstínu duhovek se mihne krátký stín strachu ze smrti ale dál ho nepustí.
"Zemřu s hrdostí a ne jako laciná cetka." Sykne zpátky tichým hlasem a čeká na poslední pohyb na svém hrdle. Jenže nic z toho se nestane a bouři pročísne hlas Labutě a on…vážně žije. Překvapeně se po něm ohlédne přesně ve chvíli, kdy dostane facku. Nespouští z něj kočičí oči ani když se Gackt odporoučí do domu. Najednou se začíná zvedat, aniž by k tomu nějak pomohl a pořád kouká na Labuť jako by ho viděl poprvé.
"Arigato." Ozve se jeho hrd hlas naprosto upřímně, vkládajíc do svého pohledu veškerou vděčnost a také jakési odhodlání, že mu to jednou vrátí  a teprve v tu chvíli z něj oči spustí. Tohle mu nikdy nezapomene a pokud to přežije, zůstane mu zavázán.