Hromadné - Aoi má málo sexu. - Část 1.

(Zkušebna)

Kaz, Reita, Uruha

Od víkendu mimo Jokohamu se Rei s Rukim viděli jen párkrát, teda mimo školu. V ní to bylo o něco lepší, i když pořád byli hodně vytížení, takže se konala jen letmá dostaveníčka všude možně. Uru si ho trochu dobíral, že je to jak z červené knihovny ale rozhodně to nemyslel zle, protože on měl prostě od společně stráveného víkendu s Kaiem na očích růžové brýle.  Naplánovali si společně s Aoim a Kazem zkoušku na tuhle neděli a dokonce svolali válečnou poradu, aby se domluvili, jak na ni dostat Rukiho. Nic lepšího, jak doučování stejně nepadlo a tak si plácli, že mu znovu pomůžou s úkoly, aby opak měli mnohem víc času na samotné zkoušení. Do toho se museli ještě poskládat na pronájem oné místnosti, protože zadarmo to samozřejmě není. Nebylo to moc, dali to dohromady celkem hravě a ani jeden z nich nepostřehl Kazův výraz, protože to byl on, kdo jim doplácel, aby to nebylo tolik. Však on přece k životu moc nepotřebuje. Navíc, pracuje v obchodě a pak hrává v klubu a o víkendech uklízí, takže si vydělá poměrně dost. Ten malý krcálek, který má v pronájmu tolik nestojí. V neděli brzy ráno Rei žhaví telefon, aby naspal smsku Rukimu, v kolik se sejdou na zastávce ve městě, protože on sám musel být celou sobotu u babičky a dědy, je to na úplně druhém konci Jokohamy. Je to peklo mohli si užít společnou cestu a takhle…pojede každý sám. Rei si samozřejmě vzal basu sebou a opatruje ji jako oko v hlavě. Málem je hrubý, když při vystupování z autobusu do něj někdo vrazí, skoro totiž s pouzdrem narazí do dveří a to...by nepřežil. Rozhlédne se kolem dokola a hledá Rukiho, už by tu měl být. Oči se mu rozsvítí, když ho spatří stát kousek od zastávky.
"Ahoj." Mrkne na něj se širokým úsměvem, je hrozně rád, že ho tu vidí, že to vůbec vyšlo.
"Máš připravené hlasivky?" Ne, Reie rozhodně nepustila ta myšlenka, že Ruki by se měl stát jejich vokalistou a hodlá to dneska na plnou pusu říct na zkoušce, hlavně mu vyzjistit od Kaie, jak to s těmi bicími má, to přijde na řadu jako první. Bez váhání hodí ruku Rukimu kolem ramen, však co, na tom jim nikdo nic říct nemůže, asi by ale nesměl mít v očích ty zamilované plamínky, aby mu to tak jednoduše prošlo, nedokáže si ale pomoct.
Vlastně na tom je hodně podobně jako Uruha. S Kaiem byli od víkendu pořád spolu, pokud tedy nemuseli na brigádu a stejně se po ní zase viděli. Hledali si každou volnou chvilku a vlastně se i učili společně, zatím jim celkem stačily výmluvy, že jsou na střídačku u jednoho z nich. Uruhova máma ale už začínala mít podezření a padaly různé otázky, jestli se opravdu učí a nejsou jen pořád u Kaie a nezkouší potají za jejich zády nebo někde jinde. Nevadilo jí, že by Uru hrál ale nesměla by kvůli tomu jít škola stranou. Naštěstí si držel pořád dobré známky a s Kaiem nic nezanedbávali, takže jí mohl její podezření vyvracet. Na zkoušku ho ovšem pustila.  Sbalí si tedy všechno potřebné a počká si, až ho vyzvedne Kai, jak byli domluvení. Skoro se ani s mámou nerozloučí, popadne ho za zápěstí, aby to nevypadalo podezřele a už letí na  autobus do  města, aby jim náhodu neujel. Celou cestu se snaží aspoň dotýkat prsty, smějí se, kdečemu od psa v divně růžové tašce, kterou má jedna stará dáma na klíně, až po Uruhovo zaškobrtnutí, když vystupovali, protože se ho Kai dotkl nenápadně na zadku a  ještě na ně mrkl, když si myslel, že se nikdo nedívá. Před klubem na ně už čekají Rei s Rukim a pokuřují. Ani je nestihnout pozdravit  a za nimi se ozvou kolečka skateboardu, když se zpoza rohu vyřítí Kaz a ruku má až po loket v sádře.

Jeho vztah s Aoim se vyvíjel tak nějak zvláštně. Vlastně pořád ještě chodil s Kimiko ale dost času trávili společně. Od osudného večera, kdy spali společně v posteli, u něj byl na noc už jen jednou a dopadlo to úplně stejně. Bylo to ale v pátek, nemuseli vstávat a skoro do rána si povídali, smáli se a vtipkovali. Pak v sobotu ráno vyrazili na pláž a zopakovali si ty skútry. Lepší dopoledne by si Kaz opravdu nevymyslel a věděl, že pokud si to Aoi náhodou rozmyslí, bude dokonale v háji. Pak se ale nahrnuly povinnosti a neměli na sebe příliš času. Kaz se snažil zaměstnat, aby na to nemyslel a nenechal se unést svými vlastními strašáky a ani na vteřinu si nepřipouštěl, že by si to Aoi mohl třeba rozmyslet. Dohánělo ho to k šílenství, stejně jako včera, kdy se to snažil vyhnat z hlavy ve skate parku. Aoi se prý musel učit. Zkoušel těžší triky, dařilo se mu, až do toho posledního, kdy to prostě neustál a rozplácl se jako žába na zemi. Tím jak se snažil zbrzdit levou rukou pád…no prostě si ji ne moc hezky zlomil. Tvářil se, že je to v pořádku, dokud mu nezačala otékat a navečer už byla bolest k nesnesení a i on sám usoudil, že k tomu doktorovi bude muset. No, řekněme, že v nemocnici udělal dobrý cirkus, když mu oznámili, že bude mít na šest týdnů sádru očividně s ní moc nezahraje. Celou noc nespal, kouřil jednu za druhou. Aoimu taky nenapsal, prostě na něj padla příšerná deprese a stejně si dal kytaru na kolena a zkoušel to…Bez úspěchu. Ráno se hrozně moc přemlouval, aby se vůbec oblékl ale taky věděl, že by mu to ta písklata neodpustila. Snaží se na kluky usmívat ale černé oči jsou úplně bez života a to i když jede na prkně.
"Kde máte zbytek?" Zeptá se, když začne odemykat zadní dveře klubu, potřeboval by pořádně zabrat ale moc mu to nejde. A Aoi taky nikde.+Tohle je den pod psa.+ Brblá si v duchu a práskne do dveří ramenem, aby ty mrchy povolily.

Ruki, Kai, Aoi

Vymyslet si po návratu domů lži o tom, co dělal na golfovém turnaji, který se nikdy nepořádal, kdo se jak umístil a co všechno zažili, nebylo vůbec jednoduché už jen proto, že ani po cestě domů nemyslel na nic, než na to, co prožil a na Reitu. Nic si v duchu dopředu nepřipravil. Naštěstí rodiče bezvýhradně důvěřovali Reitovu dědečkovi a nikam nevolali, ani si nic nezjišťovali. Po tom, co utekl z pokoje, měl pořád velmi přísný režim, takže se na malé zkoušky ke Kaiovi ani náhodou nedostal. Reie viděl jen málo, hodně si s ním psal, volal nebo mailoval, ale potají mu to všechno rvalo duši na kousky. Ta bezmoc. A láska, která byla naplňována jen maličko. Po noci s ním se mu nezdálo týden v kuse o ničem jiném, občas měl pocit, že ho cítí ze spaní a to bylo opravdu peklo. Nedělní doučování mu naštěstí zase klaplo a kromě toho si od té doby držel o něco lepší známky, takže měla máma pocit, že mu to prospívá. A stejně si neodpustil navléknout na sebe černé tričko, na kterém bylo stádo bílých ovcí, uprostřed jedna černá a nad její hlavou nápis Černá ovce rodiny. Málem za to schytal pohlavek ve dveřích, ale v hrudi ho hřála satisfakce vůči rodičům a už utíkal na autobus. Když dorazil na místo, Rei tam ještě nebyl, takže nervózně přešlapoval na chodníku a kouřil, za což sklízel nevrlé pohledy a poznámky o mládeži, co nestojí za nic. A pak ho uviděl i s tou jeho nádherou co táhl v ruce.
"Vypadáš, jak když máš v pouzdře samopal." Zubí se na něj a chce mu padnout kolem krku, ale jen tak tak ho Reitova dlaň stočí po jeho bok a odvrátí veřejnou pohromu. Stejně se spokojeně culí, když se tiskne co nejvíc k jeho boku a společně vyrazí ke klubu.
"Nech si toho." Broukne jenom na ty hlasivky a kouše si při tom ret.
Když se Kai od Uruhy dozvěděl, že jejich mámy mají podezření, že jsou pořád spolu kvůli té

kapele, musel se hodinu smát, jak se to geniálně vyřešilo samo. Jen ať si to obě myslí, bylo to dokonalé krytí a dokonalá výmluva. Kai si připadal jako dítě štěstěny a byl ochotný poslouchat lamentování na kapelu od rána do večera, jen když s ním mohl beztrestně být a ani nevypadal divně. Proč jdeš za Uruhou? Mami hrajeme! A bylo to! Kromě toho se spolu dokázali učit a společně je to bavilo. Kai byl génius na matiku a Uru zase na jazyky a vycházeli si tak dokonale vstříc. Nikdy ho škola nebavila tak, jako teď, i když jeho bavila vždycky.
"Přemýšlel jsi o tom, jak by se naše kapela mohla jmenovat? Měli jsme to za úkol od posledně, vzpomínáš?" Zeptá se ho v autobuse, ale pochybuje o tom, že by mu Uruha svůj nápad nesdělil, kdyby nějaký měl. On ho koneckonců taky nemá. Nějak neměl moc místa v hlavě na nic kromě něho. Byl zvědavý, jestli si někdo vzpomněl a co to bude za nádheru, určitě se hodně zasmějí. Nakonec vystoupí i oni a přidají se k Rukimu s Reiem. Jsou odvážní, jak ho Rei drží za ramena a Ruki se k němu mačká, podle Kaie je to dost vidět, ale tak co. Z těch koleček má málem infarkt. Otáčí za Kazem hlavu, jak projíždí kolem nich a hned ho praští do očí ta jeho sádra.
"No páni, to zírám, co jsi dělal? Neměl by jsi teď radši chodit pěšky? Co kdybys na to upadl znova?" Stará se Kai a Rukiho obočí je až ve vlasech. Zatím jen studuje jeho výraz a jako by čekal, že mu z kapsy vyskočí Aoi, ale nevyskočil.
"Ukaž." Řekne, když Kaz zápasí s dveřmi, div si nezhmoždí i rameno, trochu ho odstrčí a vrazí do nich, že se rozletí. Kai pískne. Nejmenší a nejkřehčí a hele. Rukiho to vnitřně potěší stejně jako, když máma viděla tričko a významně se podívá na Reie, co on na to.
 Aoi se na zkoušku samozřejmě vypravil, ale na to, že zkouškové bylo ještě daleko, měl pocit, že ho ta škola sežere za živa a k tomu jeho černé svědomí, když se jeden den hádal s Kimiko a druhý den spal u Kaze… ne nemohl to táhnout na dvě strany, takže se k němu domů už nevrátil. Musel si konečně přerovnat v hlavě, co udělá a kdy, aby z toho mámu neodvezli na kardio. Psali si, šli na pivo, ale vrátilo se to do roviny přátelé a oba z toho byli čím dál tím rozmrzelejší. Aoiho vlasy jsou dnes prostě rozpuštěné, černé džíny, obyčejné černé triko a samozřejmě kytara na zádech. A plná hlava toho, co mu řekne, na místo not a názvů kapely. Jenže když se objeví, kluci už vcházejí dovnitř a on uvidí. Jeho se sádrou a skatem v ruce? Najednou je dvěma kroky u něj, ten skate mu prostě vytrhne a obejme rukama, aby mu ho Kaz nevyrval z náruče a vrhne na něj pohled Já tě snad roztrhnu.
"To nemyslíš vážně! Co jsi dělal? Byl jsi u doktora? Jak tě napadlo na to teď lézt?" Začne ho pucovat ve dveřích a Ruki vleče Reie dovnitř, aby to taky neschytali. Bradou kývne i na kluky, aby jim dali pět minut soukromí.
"A vůbec, jak je to vážný? Nalomený? Zlomený? Co přesně? Na jak dlouho? Pojď sem!" Opře skate o stěnu a přitáhne si ho do obětí. Ani si neuvědomuje, jak silně ho mačká. Pitomec jeden pitomá, co kdyby spadl na hlavu? Co kdyby si ještě víc zmrzačil tu zlomeninu? Aoi stejně ví, že Kaz z toho skateu nesleze až do smrti, ale tohle?
"Myslel jsem, že ty nemáš nehody." Broukne najednou tiše.
"Jeden tě týden nehlídá..." Čím víc nadechuje jeho vůni tím, víc to hýbe s jeho nitrem. Jako by na něj něco uvnitř hrudníku křičelo, že ho Kaz potřebuje a že on je úplně slepý a pitomý, když to nevidí.

Kaz, Reita, Uruha

"Však je to zbraň ale na Tebe." Odpoví mu Rei, než sebou trhne a koukne na Kaze a hlavně na jeho výraz ve tváři, když se nehlídá. Ani se mu nediví, že se tak tváří i jemu dochází, že nemůže hrát, musí to být peklo. Jenže jeho pozornost si už zase krade Ruki, který se opře řádně do dveří a ony opravdu povolí.
"No teda, myslím, že si začnu dávat pozor, abych od Tebe jednu neschytal." Nahodí naprosto vyděšený výraz, dlouho mu ale nevydrží a vzápětí se rozesměje. Zase ho škádlí a dobírá si jej, musí se prostě nějak zabavit, jinak by ho nejspíš někam zatáhl a…Teď se ale musí soustředit na hraní a na zkoušku a hlavně ten zpěv! Na to, že má vymýšlet jméno kapely si v podstatě ani nevzpomněl. Ono už se mu to hlavně do hlavy nevejde, tam je po většinu času je Ruki a vzpomínka na onen víkend a kousek dál ještě basa, možná někde v pozadí naprosto nečekaně fotbal. Uru je na tom v podstatě úplně stejně, protože nad jménem prostě nepřemýšlel. Má za sebou svou první a několik dalších zkušeností a s Kaiem, do kterého se bezhlavě zamiloval a nic mu to nedokáže zkazit. Obavy z mámy rozehnal po cestě Kai, když mámino podezření vzal jako jejich pozitivum, to on vždycky uměl a od té doby, už se nepřestal usmívat. Všichni si tak nějak měří pohledem Kaze, doku se jim  za zády neobjeví Aoi a vlastně před ním všichni utečou dovnitř.
"Neví někdo, kde se tu dá rozsvítit?" Houkne Uru do prostoru, protože je v clubu samozřejmě tma a proudí sem jen světlo ze dveří. Snaží se najít nějaký vypínač ale místo toho narazí do Kaie  a málem ho shodí na zem, už ho nepustí místo toho si ho přitáhne k sobě do náruče. V očích se mu blýská, což nejde vidět a hlavně…se mu od něj vůbec nechce.
"Možná ta tma není tak moc na škodu." Broukne tiše s tichým uchechtnutím a na okamžik mu zajede dlaněmi na zadek.
"Promiň tohle se nedá ovládnout."

"Tak to ovládat začni Uru-kun, Aoi je v ráži, tak ať nedostaneš ještě ty." Ozve se Reiův hlas, který se snaží zorientovat ve tmě a vzpomenout si, kde jen tu skříňku viděl. Zakopne o židli, kterou s hlasitou ránou převrhne, drcne do Kaie s Uruhou a nakonec málem spadne sám  a musí se zapřít dlaní o stěnu.

Kaz se jako první načuřeně podíval na Rukiho, když ho odstrčil ode dveří a nenechal ho je otevřít.
"Já bych to zvládl." Zamručí s jasnou nespokojeností, která odráží jeho aktuální stav v hlavě. Ne, prostě nemá dobrou náladu a je protivný i sám sobě. Kdyby tu byl Aoi…. Snad si ho i vymodlil, protože se právě u nich objeví. Ohlédne se po něm se zvláštním odleskem v očích, zase mu to hrozně sluší a on by mu dopustil cokoliv, naprosto cokoliv. Tak nějak předpokládá, že dostane minimálně vynadáno a vlastně se ani moc nesplete. Najedou vypadá trochu jako školák, který cpe starou svačinu za postel, aby nikdo nic nepoznal. On momentálně cpe za záda ruku se sádrou a z druhé strany skate, o který nakonec přijde.
"Trochu mi to nevyšlo." Houkne a nějak se nemůže donutit, aby se tvářil sebejistě jako vždycky a zaonačil to nějaký, samozřejmě velmi dobrý vtipem. Prostě mu to pod tím jeho pohledem nejde.
"Byl jsem u doktora." Začne jako první a nahodí skoro uražený výraz. No přece není malý kluk, aby k doktorovi nešel, samozřejmě ten poprask, který tam kvůli němu byl radši zamlčí a i to, že čekal několik hodin, dokud to šlo ještě vydržet. Kdyby se to Aoi dozvěděl, že ho málem napíchali sedativy, aby mu tu ruku do sádry dát mohli, dostal by asi vynadáno ještě dvakrát tolik.
"Je to jen zlomený…šest…" Stihne akorát pípnout a je upřímně rád, že kluci už jsou uvnitř. Nadechne se k další odpovědi ale Aoi ho naprosto vykolejí tím svým pojď sem a vzápětí i svou vřelou náručí. První se napne, jak kdyby si nebyl jistý, co to má vlastně být a nakonec celé jeho tělo povolí a on jej silně obejme zpátky.
"Nemůžu hrát. Vůbec, ani trochu." Broukne místo všeho ostatního a zaboří tvář do Aoiho ohybu mezi krkem a ramenem, když tiskne víčka silně k sobě. Kdyby nemohl jezdit na skatu, rozdýchal by to pravděpodobně mnohem snáz. Bez kytary je ale jak bez života, bez duše; vzala mu ji sádra a vrátí mu ji až za šest až osm týdnů, podle toho, jak dobře se to bude hojit. Umře do té doby! Mírně odtáhne tvář a koukne na jeho profil, aniž by ho pustil.
"Budeš mě teď hlídat?" Zamumlá tiše a chmury v očích mu tahle naděje na chvíli vyžene. Trhne sebou, jakmile se zevnitř ozve rachot padající židle.
"Udělají z toho kůlničku na dříví." Ohlédne se krátce přes rameno a pak pohled vrátí pomalu zpátky do Aoiho tváře s dlouhým výdechem.
"Blbnu, když mě nehlídáš." Zkusí ještě popíchnout Aoiho starostlivou stránku a má sto chutí ho políbit, aspoň jednu malou pusu, to je prostě lék na všechno. Ani si neuvědomí, že mu dlaně šmejdí po Aoiho zádech a konečky prstů, i ty se sádrou, se sunou pod triko.
"Radši půjdeme?" Je vidět a hlavně slyšet, jak moc se mu nechce jej pouštět ale místo dalších slov ho popadne za ruku a táhne sebou dovnitř. Celkem bezpečně ho protáhne kolem ostatních až ke skříni, kterou otevře a pocvaká polovinu knoflíků a rozsvítí se chodba k jejich zkušebně. Čím odhalí Uruhu s Kaiem v náruči a Reie, který se snaží poslepu zvednout onu židli.

"Já jím říkal, ať si to nechají na doma." Zasměje se Rei a bez váhání popadne Rukiho, než všichni zamíří do zadní místnosti. Kaz všechno rozsvítí i tam a zaujme své typické místo na gauči.
"Nachystat si to zvládnete sami." Pobídne je do jednoho ale oči nespouští z Aoiho, pořád nemůže z hlavy dostat představu, že by se o něj odteď staral, stejně jako červíčka deprese, že má momentálně s hraním utrum. No může jim do toho aspoň kecat.

"Uru-kun, už ho konečně přestaň obírat, potřebuju s vámi mluvit." Ujme se jako první slova Rei a mrkne na Rukiho. Ne, on s tím prostě pokoj nedá.
"Víš, totiž Kaii, kdyby jsi chtěl zůstat u bicích..." Začne pomalu a po sto letech si připadá trochu nesvůj. Je taky možné, že by chtěl Kai zpívat a plete se, nerad by mu něco bral z rukou.
"Myslím, že mám vokalistu." Dokončí nakonec s rozhozením rukama a pak si radši přitáhne před tělo pouzdro s basou, o které se ležérně opírá. Přece nebude chodit kolem horké kaše, jak nějaká ustrašená holka.

Ruki, Kai, Aoi

Všichni čtyři kluci se konečně dostanou do nitra klubu, kde je tma jako v pytli. Kai se pochechtává přesně do chvilky, kdy do něj vrazí Uru, až oba klopýtnou a pak už se mu jen přetočí pod rukama, aby byl čelem k němu. Vzápětí ucítí jeho dlaně na zadku, jsou nenechavé a jemu kouzlí ohýnky v očích, když se tiše směje a sám mu chce jednou rukou sáhnout dopředu, zatímco ho druhou drží v pase, ale pak se ozve Reiovo napomenutí a Kai ve tmě protočí očima.
"Aoi má málo sexu. Kdyby neměl, vypadal by takhle." Pronese a dá tím jasně najevo, že oni dva rozhodně Rukiho a Reitu dohnali. Oba se začnou pochechtávat jako puberťáci a Kai z Uruhy dlaně ani náhodou nesundá, zatímco mu něco špitá a nevzdává svůj pokus. Ruki se snaží najít skříňku podobně jako Rei, zatím zůstává tichý, když slyší kluky a jen se trochu červená a pak leknutím nadskočí, jak židle spadne. Střelí očima směrem, kde tuší Reitu a vůbec by se nezlobil, kdyby se pokoušel o podobné věci jako ti dva o kus dál, ale když k němu udělá krok, praští se o něco do holeně a předvede výběrový slovník. Kai se znovu rozesměje. Mezitím Aoi venku objímá Kaze, zatímco poslouchá jeho koktavé vysvětlení, ke kterému ho pomalu ani nepustil a pak starostlivě nakrčí čelo, když si Kaz postěžuje, že nemůže hrát.
"Ou, ty můj chudáčku." Broukne měkce, když ho pohladí po vlasech na temeni a mírně se oddálí, aby se podíval do jeho provinilých očí.
"Ale když na to spadneš znova, nebudeš hrát mnohem dýl, chápeš? Možná taky nikdy." Domlouvá mu jako malému dítěti a tváří se u toho naléhavě. Bez kytary to je peklo, to on ví. Chvíli se na sebe mlčky dívají.
"Budu. Budu tě teď hlídat." Šeptne Aoi a znovu ho k sobě přitiskne jako to nejdražší, co má, než se ozve rána zevnitř klubu a přiláká Kazovu pozornost. V tu samou chvíli Aoimu dojde, že mu sahá pod triko na zádech a že ho tam škrábe špička té jeho sádry, ze které mu vykukují jenom prsty. A pak ho Kaz vezme za ruku, vejdou dovnitř, světlo se rozsvítí a on se jako první podívá na Kaie, který má ruku…. Otevře pusu a nahodí výraz To myslíte vážně, když od sebe kluci odskočí, zatímco ti druzí dva jsou od sebe zase podezřele daleko. Rei kluky hned dobrácky napráská a pak se společně pustí do zprovoznění všech věcí ke zkoušce. Aoi už má brzy kytaru přes krk jako kluci a otočí pozornost na Reie, který si vzal hlavní slovo. "Hmm?" Udělá Kai, který se zrovna motá kolem nástěnky, co tu po nich zůstala a nějaká jiná kapela, jim na to malovala a psala veselé vzkazy. A taky cosi o tom, že jim stejně nakopou zadek. Kai se na nápis zamračí, ale jak padne slovo Mám vokalistu, obrátí po Reitovi krk ve stylu V zajetí démonů, div ho neotočí jako sova a zvedne obočí v němé otázce. V tu chvíli se Ruki pokusí stát neviditelným, přemístí se nenápadně do druhého koutu klubu, kde si dřepne jako že rozmotává kabely a celý rudý je k nim zády a splývá s podlahou. Všichni kluci jsou ticho, protože Rei potutelně ukazuje na jeho záda a on ty pohledy fyzicky cítí, no vážně. Nakonec dojde i jemu, že už prostě nemůže dál dělat, že tam nejsou a tak se narovná do stoje a pomalu se k nim otočí čelem. Všichni mají v očích stejné očekávání. Ruki si odkašle, najednou má sucho v krku a dá si jednu ruku v bok, zatímco druhou rozhodí jako že něco řekne, ale neřekne.
"A ukážeš nám to?" Vybídne ho nakonec měkce Aoi a povzbudivě se usměje. Po jeho vzoru to udělají i všichni ostatní a Ruki se pomalu došourá k mikrofonu. Ani neví, co s tím má dělat. Zaťuká do něj, zkusí říct jedna, dva, jedna dva a pak se prostě nadechne, zavře oči a spustí národní hymnu, protože ho nic lepšího nenapadne. Dá si ji celkem s přehledem a čistě, jako by zpíval ob den ve sboru. Říká se, že na takových skladbách se ukáže nejvíc. Ani neví, kde to slyšel. Když s tím skončí, oči otevře a vrhne po nich ten nejplašší pohled na zeměkouli. Kai ze sebe vydá něco jako krátké zasmání, ale vypadá šokovaně, když se podívá na kluky a zase zpět.
"Když si pomyslím, že jsem před tebou chtěl zpívat!" Rozsekne to a Aoi uznale pokývá hlavou. "Nevím, proč jste to neřekli už dřív, takovou barvu jsem snad ještě neslyšel."