Aoi x Kaz - Kdo jsi a kde jsi nechal Aoiho? - Část 2.

(Kazův squat)

Kaz

Asi právě zapomněl zavřít ústa a je schopný jen vrtět hlavou ze strany na stranu. Jakože to staré Aoiho já prostě zpátky nějak nechce. Teda bere oba klidně, zvládne je ani nemrkne. Je jako mlsný pes, který kouká na kousek salámu na svém čumáku, když si Aoi milimetr po milimetru stahuje prádlo a …klidně může umřít, už totiž viděl všechno, aspoň si to zatím myslí.
"Tohle budeš dělat pětkrát denně a do konce života." Upozorní ho, aniž by přemýšlel nad tím, cože to vlastně říká. Dostal ho, dokonale ho odrovnal svým chováním a  už nikdy nikoho jiného nechce. Tohle je jeho Aoi, nikomu ho nedá a nikdo není schopný se mu vyrovnat. Má ho před očima v tom clubu na pódium, když se dokonale uvolnil a teď mu předvádí soukromou show, jen a jen pro něj. Nejradši by se na něj vrhl a dá mu ještě čtyři vteřiny…no možná spíš dvě, pak se na něj vrhne sádra nesádra a nedá mu možnost ani protestovat. Ale najednou je celý podivně krotký, když se Aoiho prsty dotknou na tváři a on se zase poslušně položí na záda. Hrozně s ním cvičí, má nad ním snad až kouzelnou moc, jinak si to nedokáže vysvětlit.
"Aoi-koi." Broukne to jediné, co ze sebe dokáže vydolovat a znovu si vzdychne, když se usadí obkročmo na něj. Kouká na něj nahoru a ten pohled…Jak může být někdo tak dokonalý? Poslední kapkou je dotek na jeho přirození. Tím už ho donutí opravdu zavrátit hlavu, co mu to postel dovolí a hlasitě si vzdychnout. Úplně klidně mu tu gumuje mozek z hlavy ale dokonale. Kroutí se pod ním slastí, boky neodkáže udržet na místě ani na chvilku, kdyby na něm Aoi neseděl, tak by rozhodně na místě nezůstal a jediné, co si přeje je mít Aoiho se vším všudy, být mu tak blízko jak jen to jde.
"Hrozně moc tě chci." Zvládne ze sebe vyrazit v posledním záchvěvu příčetnosti a hlavně schopnosti poskládat nějaká slova k sobě. Jestli se to nestane dneska, pak už se opravdu zblázní.
"Aishiteru  Aoi-koi." Vyrazí ze sebe tlumeným hlasem a v tu chvíli se mu podívá do tváře, než se obratně vyhoupne do sedu se zatnutím břišních svalů, aby se nemusel zapírat o ruku v sádře a přitiskne se na jeho tělo. Vjede mu dlaní do vlasů a políbí ho takový způsobem, že málem odpálí sám sebe, dřív, než vůbec začali.

Aoi

Už se vidí, jak namátkově prochází okolo Kaze, třeba s košem, a u toho si provokativně popotahuje prádlo, aby splnil jeho požadavek. Musí se tomu trochu pousmát, ale mnohem víc je fascinovaný pohledem na Kaze, který vypadá, že za malý okamžik zešílí. Asi nikdy neviděl tolik lásky a touhy v jednom pohledu, rozhodně to ve své hlavě nechce porovnávat, ale prostě musí. Jak mohl být tak dlouho slepý a nevidět to? Vždycky, když už to vypadá, že to Kaz nevydrží a sebere mu jeho dominantní postavení, zase ho nějakým způsobem přiměje zkrotnout a je to hrozně příjemný pocit. Teď ho má ve své moci, on to ví, aby ne, když ho drží tam dole a prostě dělá to, co si intuitivně myslí, že je nejlepší. Zvedne k němu oči, když ho Kaz osloví, ale neodpoví a za chvíli už má co dělat, aby ho udržel na místě. Dokáže to jenom díky svojí váze a pevnému stisku vlastních stehen kolem jeho boků. Poslechne jeho prosbu, i když chvíli sám váhal nad tím, jestli tohle dokončit nebo sebrat všechnu odvahu a trápení mu ještě pořádně prodloužit. Utne to jen malou chvíli před tím, než by mohl být Kaz hotový a nechá vrchol odplynout, ale ne moc, ne tak, aby ho přešla touha. Tohle je riskantní, když to dělá poprvé, ale zná sebe a vlastní tělo a musí se o to pokusit. Posune se na jeho klíně trochu

výš, musí ho pustit a ucítí dotek jeho špičky proti sobě. Ve stejnou chvíli se Kaz posadí a znovu sevře v dlani prameny Aoiho vlasů. Aoi je už úplně rozhicovaný, podívá se mu do očí ze dvou milimetrů a rozklíčovává si v hlavě slova, která Kaz před pár vteřinami vyslovil.
"Kaz-chan." Vydechne tiše, ale políbí ho a nadzvedne se pro to jediné, co jim ke spojení ještě chybí. Nějak se nedokázal sám sebe dotknout rovnou tam a připravit se, na to se ještě moc stydí, ale zadoufá, že on je vlhký za ně za oba a když poprvé opatrně dosedne a ucítí tlak na své nitro, vjede mu oběma rukama do vlasů na zátylku a opře si čelo i nos o jeho.
"Aishite iru, Kaz-koi." Vydechne a pak prudce zakloní hlavu a jeho hlas se zvučně rozezní po celé ložnici, když dosedne zcela.

Kaz

On sám ani nečeká, že by mu jeho vyznání mohl oplatit. Nedokázal však svá slova ovládnout, protože momentálně nemá v hlavě nic jiného, než jeho blízkost, než to, co s ním provádí a jak se u toho tváří. Ano, Aoiho výraz, který zvládne pozorovat, bude mít před očima ještě dlouho. Snaží se ovládnout pocit, že z něj zešílí a o to víc, když se pohne na jeho klíně. Tak moc ho chce, jako snad nikdo, nikde nikoho. Jeho hluboké, černé oči jej vábí k sobě, své jméno z Aoiho rtů, to je skoro jak kdyby slyšel nějaké zaklínadlo, které rozzáří celý okolní prostor už dávno ví, že je z něj úplně mimo a teď  se to jen potvrzuje. Zalapá po dechu a sevře jeho prameny o trochu víc, když na něj začne pomalu dosedat. Ruku v sádře má částečně položenou na jeho stehnu a kousek na boku. Tak moc by ho chtěl sevřít, společně s rostoucí touhou ale nemůže... je to k vzteku. Kouše se do rtu a jen se zvládá modlit, aby se neudělal dřív, než na něj Aoi dosedne úplně. Ta úzkost mu způsobuje zatmívání před očima a Aoiho vyznání…Přirovnání k ohňostroji by ani zdaleka nestačilo na to, co se odehraje v Kazově nitru. Rozline se mu po těle krásný pocit, že je to přece jen vzájemné, že se nemusí bát jeho o svého Anděla. Zaboří tvář do jeho hrudníku, když se mu naskytne příležitost a olíbá jej všemi směry. Opravdu se to stalo a není to jen sen, neprobudí se za několik málo minut a nebude si nadávat, že se nechat tolik strhnout. Tohle je snová realita, pro Kaze rozhodně. Má plně uši jeho hlasu, který se dokonale odráží od stěn a jakmile se pohne na jeho klíně, přidá se směle k němu, tohle ani ovládat nechce. Tiskne jej majetnicky k sobě a pravděpodobně mu dá na záda cedulku Kazovo, bude hrozně špatně nést, když se na něj někdo jiný podívá jinak, než by měl. S narůstajícím tempem je i jeho hlas mnohem hlasitější a ví, že vyvrcholení není daleko, ani nemůže po tom všem. Jeho tělo se v jednu chvíli napne, všechny svaly na něm dokonale zahrají a on naplní Aoiho nitro společně se zabořením zpocené tváře do jeho hrudníku a rozhodně ho odmítá pustit.
"Myslím, že jsem umřel." Zamručí ochraptěle a hrozně připitoměle se usmívá.

Aoi

Nejsou schopní udržet své pohyby v pomalém tempu moc dlouho, je to příliš krásné a oni už jsou příliš pohlcení sami sebou. Přesto Aoi nemůže říct, že by ho to bolelo, protože mu na to v přívalech vší slasti, endorfinů a adrenalinu ani nezbývá čas. Konec konců dnes večer se zařídil tak, aby měl na tohle všechno právo a necítil se jako záletník. Vnímá Kazovy horké rty na své hrudi, stejně jako to, jak vyplňuje celé jeho nitro do posledního kousíčku. Je to tak moc jiné a velkým dílem nejen proto, že tohle je úplně jiný sex, ale taky proto, že je doopravdy zamilovaný, oni oba jsou. Tohle není vztah, který se od něj očekává, tohle je vztah, který mít chce. Teď už to ví. Cítí, jak ho Kaz celého objímá a mačká k sobě, jako by se bál, že o něj za chvíli přijde a on ho objímá svýma rukama tak, že má dlaně položené na jeho týle a vjíždí mu prsty do vlasů. Oba jsou už hrozně zpocení, ale Aoi velice rychle přišel na to, jak se na něm pohybovat, aby si dopřál to nejlepší a zároveň nebyl moc rychle. Trápí ho tím, protože jeho ruce už před tím začaly svou práci, ale on prostě nechce skončit ani za nic. A pak ho vyplní horká tekutina a on už nedokáže unést víc. Dovolí si několik posledních pohybů tím správným směrem a vyvrcholí na jeho břicho, zatímco se propíná v zádech a před očima mu jiskří. Panebože tohle bylo velmi silné. Vůbec nic takového nečekal. Kazův hlas se ozve jako první.
"Nejen černý anděl, teď už rovnou anděl smrti?" Broukne a tiše se zasměje, když se přinutí narovnat a sklonit tvář, aby se mu mohl podívat do očí. Odhrne mu zpocené vlasy z očí a přitiskne

svoje rty na jeho. Srdce mu bije jako splašené, dýchá velmi rychle, ale v jeho očích je něco velmi hřejivého, spokojeného, jako by osvobozeného. Mine rty jeho tvář až k uchu.
"Ráno chci zavolat do školy, že jsem nastydl a vzít si... tak dva, tři dny volno, co myslíš?" Broukne svoje malé překvapení, které mu ještě neprozradil. Nechce myslet na nic, vůbec na nic. Stačí, že bude muset domů a říct jim, že s Kimiko už rozhodně počítat nemají. A jakmile vyjde najevo pravda o Kazovi... jedna polovina jeho duše tuší, že tu vysokou nikdy nedodělá. Ne, pokud nedostane individuální nebo dálkový studijní plán. Protože pak už v tomhle městě žít nebude, nesnesl by to, že mu rodiče předhodí hanbu za chození s jiným klukem.

Kaz

Má pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi, jak silně buší a snaží se dostat ven. Plíce už svůj boj vzdaly dávno a jen emigrovaly do jiného těla, Aspoň tak mu to přijde, když nemůže popadnou dech. Všechno jako by se dostalo do té správné roviny, konečně naplno cítí Aoiho pocity vůči němu. Všechno to čekání a odmítání stálo za tne to jediné okamžik, který si plnými doušky vychutnává. Zapírá se hlavou do jeho dlaní, přivírá spokojeně víčka, když vnímá jeho dotek.
"Hmm." Houkne jako první, jak kdyby nebyl schopný vnímat jeho slova a nakonec přece jen široce usměje.
"Budu umírat často?" Zeptá se jej s udýchaným zasmáním a oplatí mu pohled do očí a pak mu oplatí polibek vkládajíc do něj naprosto všechno, co se uvnitř něj odehrává. Je z něj dokonale mimo, skoro jakoby se před ním zhmotnily ty nejtajnější sny. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl ale Aoi ho opět dostane svým prohlášením, že si udělá volno. V očích mu nadšeně zasvítí a přitiskne si ho k sobě, jak jen to jde.
"Odkdy jsou v létě Vánoce?" Zeptá se ho jako první a dlouze si vydechne, protože Aoiho dech na svém uchu…no ať mu dá ještě minutku dvě a můžou si dát další kolo.
"Asi se taky hodím marod, nejspíš na mě něco leze." Opáčí mu nakonec spokojeně. Nemá v plánu přemýšlet nad tím, jestli se to majiteli bude líbit nebo ne.
"Půjdeme na pláž, na prkno, na skútry." Začne mu vyjmenovávat, co za ty dva tři dny všechno stihnou a nějak pozapomíná na ten malý problém, který má na ruce. No co, on to zvládne i s tím.
"Můžeme jít na čtyřkolky, prostě si uděláme nejlepší volno na světě." Pořád má tendenci ho na ně lákat, i když už by v podstatě nemusel. Chce mu ukázat, že může dělat cokoliv, Kaz si dělá co chce a, jde to, i když občas trochu s problémy.
"Anebo." Broukne tiše, když ho prostě stáhne sebou do peřin a odrhne mu černé prameny stranou.
"Nemusíme vytáhnou paty z postele. Tady je taky dobře." Navrhne mu vlastně ten nejlepší plán a zvedne hlavu, aby si mohl opět přivlastnit jeho rty.
"Nebudeš chtít pryč, slibuju." Ozve se jeho tichý hlas podbarvený novou vlnou vzrušení. Všechny strašáci  jsou zatlačeni někam hrozně hluboko a je dost možné, že už je Aoi konečně vyhnal úplně.

Aoi

Aoi se pro sebe usměje, když se ho Kaz zeptá, jestli bude umírat často a pak ho políbí na chladnoucí čelo. Nakonec se ale rozesměje.
"Kaz-chan, jaké léto? Vždyť je polovina podzimu, za chvíli bude padat sníh." Řekne mu a i jemu dojde, jak moc je Kaz mimo, chudáček. A pak se neudrží a opravdu hlasitě se rozesměje.
"Něco leze... já mám jméno!" Proboha vždyť na něm celou dobu sedí. Pak si ale povzdechne. Kaz samozřejmě vymyslí ty jediné věci, které ho Aoi nechce v jeho stavu nechat dělat.
"Nemůžeme na prkno, namočil by sis sádru. Nejde surfovat s rukou nad hlavou, Kaz-chan." vysvětluje mu trpělivě.
"Stejně začíná být zima." Vydechne a čtyřkolky se mu na chvíli zalíbí, ale pokud by je někdo potkal a oni tvrdili, že jsou nemocní... ne to by taky neměli. Nechá se jím stáhnout do peřin a zvedne oči k těm jeho. Po rtech se mu rozlije nový úsměv a jemně přikývne. To bude asi ze všech variant nejbezpečnější. Udrží Kaze doma jediným možným způsobem. Vymění si s ním polibek.
"Nebudu, i kdybychom koukali na televizi." Hlesne z ničeho nic vážně. Není si tak docela jistý, jestli Kazovi došlo, jak vážně to začal brát. Snad ne až moc vážně. On se prostě přenastavil, vyměnil loajalitu ke Kimiko za loajalitu vůči němu, teď je on jeho partner a pro Aoiho je to maličko na život a na smrt. Ještě chvíli se mu naléhavě dívá do očí, než ho pohladí konečky prstů po paži a sleduje husí kůži, kterou za sebou zanechává.
"Chci udělat jenom jednu věc. Jít domů a říct jim o tom rozchodu a pak... můžeme žít, jak nás napadne." Vyleze z něj jako z chlupaté deky, protože pod tím si jde představit vážně cokoliv včetně stěhování na Antarktidu.
"Zbláznil jsem se co? Promiň." Zatváří se trochu provinile. Třeba o takové superlativy Kaz nestojí, třeba se toho lekne. S Aoim je to nějaké s extrému do extrému.

Kaz

"Zní to líp, jak vánoce na podzim, to už tak neuvěřitelné není." Zamručí a vyplázne na něj špičku jazyka. No jo jeho chaotická hlava  a přirovnání, to nikdy moc nešlo dohromady nebo tedy, alespoň tím obvyklým způsobem. Tiskne se k němu, aniž by dokázal odtrhnout pohled z jeho očí.
"Tak se budeme válet a nikdo nás nikam nedostane." Odsouhlasí mu tu poslední variantu, maximálně jim objedná jídlo, aby neumřeli hlady. Nepatrně se zachvěje pod jeho dotekem, on pořád podobné moc nezná, bylo jich hrozně málo a teď si je může beztrestně vychutnávat a nemusí se jich bát nebo před nimi utíkat. Jeho konečky prstů mezitím mapují linii jeho hrudi až k bokům a míří zase pomalu nahoru. Ani mu nedochází, jak opatrně s ním zachází a jak moc je pro něj ochotný udělat.
"A pak?" Zeptá se ho dřív, než to stačí doříct a pak dokončení se znovu upřímně a široce usměje. Pár sekund si kouše ret a pak zničehonic vstane z postele s holým zadkem zamíří ven z ložnice, aniž by se přestal culit. No co, pokud se Aoi rozhodl není proč váhat. Buď bude chtít nebo ne. Ale jedno ví jistě. Kaz prostě nechce, aby už odtud odcházel a vracel se jinam. Odejde až do chodby, kde ještě otevře klepající sousedce, která mu jde vynadat za hudbu a očividně nečekala nahého Kaze a konsternovaně na něj zírá na celého s rukou na půl cesty ke dveřím jak klepala.
"Neruš." Odpálkuje ji, zavře dveře, chvíli se hrabe na věšáku u dveří a pak už zamíří zpátky do ložnice. Cestou nezapomene tu hudbu opravdu zesílit, aby si měla na co stěžovat. S něčím, co svírá v dlani se znovu pohodlně uvelebí vedle Aoiho a vtiskne mu do ruky dva klíče.
"Mohlo by tě napadnout třeba tohle." Prohodí s blýsknutím v očích, když se culí potěšeně pro sebe a čeká, co mu na to vlastně odpoví. Nebude se na něj zlobit, když ho odmítne ale…byl by rád, kdyby se to nestalo.

Aoi

Kaz mu na to zbláznění se vůbec nic neřekne a pak se najednou zvedne z postele a on se dívá na jeho nahý zadek, jak někam míří. S otevřenou pusou se zvedne do sedu a převrací v hlavě, jestli něco řekl špatně nebo co to do něho vjelo, když nastaví uši a uvědomí si, že Kaz mluví s někým u dveří. Mohl slyšet něčí zaklepání a Aoi ne? Hudba znatelně zesílí a pak se Kaz zase objeví. Aoi se musí trochu přemáhat, aby se mu díval do očí a ne někam jinam, jak se blíží, ale sám si tiskne peřinu k hrudníku a posune se na posteli až k  jejímu čelu, o které se opře. Kaz si k němu přilehne a vloží mu do dlaně dva klíče. Chvíli si je prohlíží, ale je mu celkem jasné, od čeho by mohly být. I on se začne usmívat.
"Kdo to byl?" Zeptá se, i když ho to zase tolik nezajímá a když se na něj podívá znovu, prostě ho obejme kolem krku a dá mu krátkou pusu.
"Vysvětlím našim, jak je to s Kimiko a pak taky to, že už chci prostě vlastní život." Řekne nakonec rozhodně. Není si ještě jistý, jestli jim rovnou řekne, s kým chodí teď, možná by bylo lepší nechat je strávit jednu věc a pak až vytáhnout tu další. Na druhou stranu neví, zda Kaz snese označení spolubydlící. Ukázalo se, že má hodně pochopení, ale Aoi ho nechce schovávat. Jen nechce rodiče rovnou zabít.
"Hmm..." Pronese po chvíli s novým úsměvem.
"Takže mi uděláš poličku v koupelně a v tvojí skříni?" Začne se znovu culit. Měl několik svých věcí u své bývalé holky, ale nikdy rovnou celou skříň. Tohle pro něj bylo úplně nové. Žít sám v páru pro něj bude úplně nové.
"Mám si koupit zubní kartáček a hrníček na kafe a krást ti tajně kolínskou?" Dobírá si ho víc a víc a už se k němu přetáčí tak, že se nosem otře o tepnu na jeho krku a jemně ho do kůže kousne. Cítí se prostě dobře a svůj a navíc ten skvělý prožitek, který si před chvílí dopřáli... Poslepu odloží klíče na noční stolek za sebou. Jeden z nich s tichým cinknutím dopadne na zem, ale on tu ruku vrátí na jeho hrudník, po kterém ho začne hladit a pořád mu okusuje kůži krku. Vzmáhá se v něm touha mu na ten klín vysednout ještě jednou. To všechno uvolnění někam zahnalo toho utaženého Aoiho, do kterého se Kaz zamiloval. Bude ho ještě pořád chtít? Nebude moc jako ostatní kluci?

Kaz

Upřímně se mu uleví, když se k němu Aoi přitiskne a sdělí mu, že vysvětlí doma situaci a bude tady s ním. Nic víc by si nemohl přát. Vlastně by byl vděčný jen za to, že tu s ním chce být, i kdyby jen občas. Tohle je jako výhra v loterii, ten největší jackpot. Na sousedku už si ani nevzpomene a očka se mu upřímně rozzáří. Protáhne paži kolem jeho pasu a přitiskne si jej víc k sobě, když se rty otírá o špičku jeho nosu a o tvář, nakonec i o rty, i když mluví.
"Koupím ti klidně vlastní skříň a vlastní koupelnu." Už zase říká nesmysly ale v Aoiho přítomnost není schopný normálně, tedy normálně na své poměry přemýšlet.
"Co kdybychom to šli všechno koupit společně." Navrhne vzápětí, Aoi s ním ještě nakupovat nebyl. Neví, čeho všeho je v obchodě schopný. Nejspíš ho nacpe do nákupního vozíku a poveze ho celým obchodem, dokud je nezastaví ochranka. Uculí se nad tou myšlenkou. Dlouze vydechne a spokojeně sykne nad jeho kousnutím a jeho doteky jej nutí přivírat spokojeně víčka.
"Víš." Začne pomalu a ani si nevšimne, že ten klíč vůbec spadl. Však on nikam neuteče, a i kdyby, nechá mu jich udělat stovky, hlavně ať ho tahle nálada neopouští. Kdyby to bylo možné, řekl by, že se zamiloval podruhé.
"Já bych tyhle věci klidně nechal na zítra a dneska vyřešil ehm…jeden." Zašmátrá zdravou rukou do jeho klína.
"Dva takové větší problémy. Kartáček počká, možná tak týden." Vzdychne si po druhé a sevře prsty kolem jeho chlouby, staral se o něj doteď Aoi. Je načase mu jeho starost vrátit. Bez váhání využije chvilky jeho nepozornosti a šťouchne do něj, aby se svalil do peřin. S novou dávkou energii, kterou získal díky jeho souhlasu se stěhováním se vyhoupne do kleku a přitiskne rty na jeho podbřišek. Mírně kůži stiskne zuby, než se pomalu přesune až ke kořeni jeho chlouby a věnuje mu několik polibků na sametovou kůži.
"Hrát si můžu i já." Uchechtne se, koukne mu krátce do očí a se skoro až ďábelským pousmáním ho po vezme celého mezi své rty, které jemně stiskne kolem jeho přirození. Pak už se nechá unést svou hravou náladou, kterou Aoi probudil. Po těch dnech plných deprese bez kytary a bez něj je to hodně vítaná změna.  Párkrát pohne hlavou nahoru a dolů, než jeho špičku obkrouží jazykem.
"Možná tě trošičku potrápím, promiň." Mrkne na něj a zopakuje svůj pohyb dlaní bez sádry tisknouc jeho bok k posteli. Bože, bude rád, když ho z té postele bude schopný pustit za měsíc, natož tak třeba zítra domů.