Ruki x Inoran - Neříkej, že umíš číst. - Část 2.

(jachta, vyhlídka)

Ruki

"Uhm." Přikývne, ale polovina jeho hlavy se ještě věnuje situacím se zmrzlinou, včetně toho, jak Ino chytil jeho dlaň do své, když si taky lízl. Přestane se věnovat okukování, když mu Ino řekl, aby počkal a najednou na něj zírá s pusou otevřenou, jak leze na cizí loď. Ani si nevšiml, že vpředu někdo je. On ho zná? Dolíže si svůj kornoutek a zahodí papírek od něj do koše, zatímco pořád nakukuje, cože to tam ten Inoran dělá, a když se vrátí a podá mu ruku, aby si nastoupil, už vážně zírá docela vyvaleně. To si dělá srandu? Prostě si tam naskočil, domluvil si plavbu a jede se? Kolik mu za to asi dal? Nicméně mu dlaň podá, musí hodně rozkročit, protože loď na vlnách pořád mírně odplouvá a zase se vrací a jak hrkne zádí o kamenný břeh přístavu, Ruki se málem přerazí a div, že neskončil ve vodě, přiražený mezi nimi. Ino ho doslova zachrání, zatímco se ho křečovitě chytí kolem pasu a v tu ránu mu začne stoupat červeň do tváří. Je v jeho přítomnosti neskutečně nešikovný. Znovu se na sebe podívají, teď už v obětí a Ino začne koktat, takže je Rukimu okamžitě už s definitivní platností jasné, co se mu prohání hlavou.

"Chci." Dostane ze sebe jediné slovo a pak se rozesměje, protože Ino si s tím rande očividně pokoj dát nechce.

"Asi tě to překvapí, ale pracuju. Co chceš dělat zítra, udělat ze mě průvodce po vesnicích za Tokyem? To už ti asi neprojde." Řekne mu a hihňat se přestane, když vtáhne rty dovnitř a pořád na něj s uzarděním hledí, až dokud se po nich nepřijde podívat kapitán a to, co vidí, asi vyvede z míry i jeho.

"Málem jsem se natáhl." Odskočí Ruki od Inorana a honem si rovná oblečení a kalhoty, zatímco kapitán pozvedne obočí a pak je pozve kolem boku lodi dopředu. Teď už mu flekatí i krk, protože tohle bylo přistižení. Jako by nestačilo, že si s tou situací sám neví rady. Docourá se na příď a chytne zábradlí oběma rukama. Radši. Loď se dá rychle do pohybu a jak se ocitne na moři a nabere rychlost, všechno je pryč a on se nepokrytě usmívá a sleduje tu nádheru kolem sebe. Na lodi je dokonce malé občerstvení, prý si taky smějí vzít. Hrábne do misky pro polovinu oloupaného banánu a už se ho chystá strčit do pusy, ideálně celý, když odněkud přiletí racek a doslova mu to vyrve z ruky těsně od pusy. A takových sprostých slov tahle paluba ještě neslyšela, když vztekle vyskočí na zábradlí a hrozí mu zaťatou pěstičkou, div nepřepadne přes okraj.

Inoran

Spokojeně mu zajiskří v očích, když mu tu plavbu odsouhlasí. Nic lepšího ani slyšet nemohl, tady by mohli mít trochu soukromí…+A na co hm? Ticho.+ Napomene se v duchu dneska už asi po tisící a vůbec mu nedojde, že Rukiho pořád jemně svírá kolem pasu a tiskne k sobě, ani to, že mu upřeně kouká do očí a už se přece jen podvědomě sklání k jeho rtům. +Měl bys ho pustit.+ Ozve se nicotný, sotva slyšitelný hlásek v jeho hlavě, když ho nahradí ten kapitánův. Ruki je v tu ránu metr od něj.

"Není zrovna šikovný." Neubrání se poznámce na Rukiho adresu a projede si dlaní vlasy a trochu rozpačitém gestu, maskujíc co nejvíc, ze svých vnitřních pohnutek. Už oto málem udělal ale opravdu. Už zase.

"Ale projde." Zamumlá si pro sebe, když nad sebou zavrtí hlavou, opravdu on, Inoran hodlá využívat svého vlivu, aby s ním mohl trávit odpoledne v lepším případě celý den? Ano. Projde za nimi na příď ale zůstane stát opodál s kapitánem a prohodí s ním ještě pár slov. Neznají se ale s jeho charisma si za chvíli opravdu dobře rozumí, navíc je to celkem zábavný chlapík, když nad tím přemýšlí asi stejně starý…+Uhm.+ Po očku ale pořád pozoruje Rukiho a nedokáže od něj odtrhnout pohled. Vůbec netuší, co si s tím počne a co má dělat. Na jednu stranu si neodkáže představit, když ho neuvidí a to má za tři týdny odjet domů a z druhé strany, je tu hlavně jedna překážka, proč by se nemělo dít víc. Prioritně to, že by ho Ruki nemusel chtít a taky…no však víme. Překvapeně zamrká, když z něj začne podat tolik sprostých slov a konečně mu dojde, co se tu stalo a jak racek odlétá pryč. V prvním okamžiku se rozesměje, než zaostří a uvidí ho, jak se naklání přes zábradlí. Kapitán je někde mimo asi na zádi.

"Co blbneš..." Houkne na něj skoro vyděšeně a přiskočí k němu, aby ho za boky stáhl dolů a nemusel ho nakonec lovit ve vlnách, vždyť by oho taky mohli přejet.

"Chceš se zabít?" Napomene ho se staženým obočím, a pokud se Ruki na něj podívá uvidí v jeho očích opravdový strach o něj.

"Koupím ti klidně celou plantáž, hlavně tohle už nedělej." Napomene ho ještě sotva slyšitelně a pomalu se uklidní a dlouze vydechne, teprve pak mu dojde, že se chová jak nudný patron a rozesměje se nad vlastní myšlenkou.

"Na tohle už jsem vážně starej, budu z tebe mít infakrt, říkal jsem, že mě musíš šetřit." Ne, že by měl komplexy ale prostě…Pomalu ho pustí a navzdory svým myšlenkám ho pohladí po tváři.

"Dávej an sebe pozor ano." Stáhne obočí mírně k sobě, než zaloví v kapse a vytáhne krabičku, aby si zapálil. Otočí se k němu zády a odejde se opřít předloktími o zábradlí. Plete se do toho neskutečně a vůbec neví, jak se mu to přihodilo.

Ruki

Ozve se za ním to jeho Co blbneš a v další chvíli už má jeho ruce kolem pasu a je stažen ze zábradlí dolů. Kouká u toho jako puk a nechápe, proč by se měl zabíjet, ale když se obrátí obličejem k němu a uvidí, jak na něj kouká, trochu přikrotne a nerýpne si.

"Vždyť se nic nestalo." Pípne a i když se Ino směje, on se nesměje a podrobuje ho zkoumavému pohledu. Při tom pohlazení na okamžik zavře oči a nepatrně pootočí tváří v sotva postřehnutelném otření se o jeho dlaň, ale pak mu Ino uteče kouřit a on se znovu otočí čelem k přídi. Většinu plavby stráví tiše, každý zabraný do své hlavy a Rukiho nakonec napadne, když proplouvají kolem břehu naproti této zátoky. Ohlédne se po něm a namíří prst na břeh.

"Vidíš támhleto?" Ukáže na vyhlídku na vysokém útesu, kde se jako mravenci hemží nějací lidé. "Nikdy jsem tam nebyl, ale prý je to hezký. Jestli tam vyfuníš a nedostaneš ten svůj infarkt." Řekne mu škádlivě, když si založí dlaně na prsou a opře se zadkem o zábradlí. A loď hrkne a on sebou prudce trhne dozadu. Vytřeští oči a vteřinu si myslel, že tam fakt zahučí. Uvidí ten jeho obličej a radši se odklidí od zábradlí pryč, evidentně tam pro něj není bezpečno. Požádají kapitána, aby je tady vysadil a na břeh už si přeskočí docela sám a v pohodě. +Mě to moře snad nemá rádo nebo co.+ Pomyslí si a ohlédne se po něm, jestli jde. I tady je hodně stánků a lidí a musí se doslova prodírat davem, takže ho za tu ruku popadne a razí si cestu jako malý ledoborec s občasným neurvalým vražením do někoho, kdo prostě nechce uhnout, což je mu taky často oplaceno. Ale on se nebojí a vleče ho dál, dokud z toho nejsou venku a u úpatí výstupu nahoru na vyhlídku. Ruki není ani trochu udýchaný, i když je vedro k padnutí a tak trochu si to svou pacičku v jeho dlani pozapomene.

Inoran

Celý zbytek plavby kouká před sebe nebo do vln. To, jak ho viděl na zábradlí, s ním hrozně zahýbalo a on si plně uvědomí, co že se to vlastně děje. Záleží mu na něm, začalo mu na něm záležet za dva dny a co teď? +Teď se hezky uklidníš a necháš to být. Podívej se na to, jak jsi reagoval, je to kluk, v podstatě. Ale plnoletý…+ Dohaduje se sám se sebou, když se ohlédne na Rukiho, který ho chce hnát na vyhlídku. Zadívá se na to místo a mírně se pousměje, bude tam krásný výhled.

"Tak sám tam nebudu, mě kdyžtak vzkřísíš ne?" Padne poznámka a on by si už zase nafackoval. Copak mu nemůže nic říct, tak nějak normálně. To musí všechno znít jako narážka nebo dvousmysl. Anebo si to jenom on takhle přebírá v hlavě. Oddychne si opravdu až vystoupí, má pořád tendenci ho pořád tak nějak jistit i z lodi. S pozvednutým obočím těkne k jejich dlaním, když ho za nic vezme a prodírají se davem. Nedělá mu problémy stačit jeho tempu, i když je pravda, že nahoře už trochu zadýchaný je. To ty cigarety, určitě!

"Nejspíš přestávám kouřit." Zamumlá si pro sebe s protočením očí v sloup a už má tendenci lovit krabičku v kapse. Nakonec ji tam nechá, protože to vážně musí trochu rozdýchat. Narovná se a podívá před sebe na tu neskutečnou nádheru. Začal dělat model jen kvůli cestování a stejně z míst viděl po většinou jen města a přeplněné ulice. Jeho ruku prostě nepustí, nechce se mu ji pouštět a než opravdu začne přemýšlet, co dělá (asi nedostatek kyslíku); přitáhne si jej k sobě zády a obejme ho kolem pasu.

"Tohle za ten infarkt stálo hm.. je to vážně nádhera." Broukne tichým, hlubokým hlasem a přistihne se, že už chvíli nekouká na panorama ale spíš na Rukiho profil.

"Je mi pětatřicet Ruki." Vypadne z něj úplně neplánovaně a pak se bolestně kousne do rtu. Počítá s tím, že teď to přijde, pošle ho do háje a bude všechno vyřešeno. Možná si tak troch alibisticky přeje, aby to udělal a on tím dostal pomyslných pár facek a možná se trochu vzpamatoval. Bylo by to tak nejlepší, jenže on toho prostě sám není schopný. Ví, že pokud by o to Ruki stál, nedokáže si odepřít jeho přítomnost.

Ruki

Nakonec se ruku v ruce dostanou až nahoru a vzhledem k tomu, že už je skoro pět odpoledne, se to tu vážně hemží všemi lidmi, kteří mají volno, jenže je to Tokyo. Tady žije lidí prostě moc. Museli by někam do vesniček za něj, aby byli tohohle ušetřeni. Pobaveně se zasměje, když Ino zmíní konec kouření a uvědomí si, že si sám ještě vůbec nezapálil. +To je asi tou přemírou čerstvého vzduchu.+ Obhájí si to a pokukuje po něm, jak to bude s tím kříšením. Už chtěl udělat krok k zábradlí - dalšímu - když si ho Ino za pas přitáhne zpět a on se doslova ztratí v jeho obětí. Otevře pusu a střelí pohledem kolem sebe, ale asi je to tady všem jedno a nějaké ženské dokonce zavzdychají a zřetelně slyší štěbetání na téma, jak jim to sluší. Má po nich hodit botu? S jeho dnešním štěstím by ji přehodil přes okraj a dolů šlapal bos. Trochu se uklidní a začne se soustředit spíš na ně dva, na Ina za sebou, na jeho těsnou blízkost a na to, co mu říká. Přikývne a konečně se úplně uvolní. A pak padne to číslo. Vyprskne smíchy, ale hned toho zase nechá a hlavou se mu honí všechno možné kolem toho. To proto to nechtěl říct! Sedmnáct let no páni. Možná sedmnáct a kus, podle toho, kdy má narozeniny. To je Rukiho život ještě jednou. Na jazyk se mu tlačí něco jako Vypadáš zachovale, ale ušetří si to a přetočí se v jeho rukou čelem k němu, aby se mu mohl pořádně podívat do očí.

"To mi říkáš pro případ, že by to zítřkem nemělo skončit?" Zeptá se dost přímočaře a pak oči skloní někam k jeho hrudi, jako by přemýšlel, jestli doopravdy jeden nebo druhý uvažují o nějakých pletkách mezi sebou, hlavně vzhledem k jejich pohlaví.

"V branži došli hezcí kluci? Holky?" Doráží dál, protože si neumí vysvětlit, proč zabral zrovna na něho a tak rychle, když žije jak žije, kde žije, jaký je. Lidi se o něj rvou a jak někdo zjistí jeho povahu, musí to být nutně ještě horší.

"Na to je tě škoda, aby ses takhle zahazoval." Vytrhne se mu a jako štika propluje davem někam k okraji, kde sevře zábradlí a zamračí se. O tom je rozhodně přesvědčený. Je mu osmnáct. Je kluk. A dlouho bude. Necítí se ani trochu jako někdo dospělý, který by uměl žít, jak se patří, běhat na nákup a okopávat záhonky nebo ho decentně doprovázet na akce. Někdo trochu vylítaný a uvědomělý, tak akorát k němu. Co by s ním dělal? Co by dělal Ruki, až by na něj sáhl? Asi rovnou omdlel a Ino pak zjistil, že s ním není legrace ani v posteli a jak všichni víme, ta dokáže lidi rozejít, když si v ní nerozumí.

Inoran

Začíná být čím dál víc nervóznější, když nic neříká. Tohle je pravé peklo. Vůbec netuší, co od něj má čekat. Jak by se takový kluk k tomu mohl postavit. Co by taky s ním dělal. On má celý život před sebou. Jasně, Ino není zas tak starý ale i tak. Je dvakrát tak dlouho na světě. To řece není reálné nebo on by si to dokázal představit ale Ruki? Kouká před sebe s mírně staženým k sobě, pořád se nic neděje. Mírně se narovná, aby se mohl v jeho náruči přetočit směrem k němu a v jeho očích se blýskne jistá naděje, že by to možná mohlo dopadnout tak…no jak by v podstatě nemělo ale jak strašně moc chce.

"To říkám pro případ, že bys jsi nechtěl, aby to přestalo...teda jestli něco..." Nadechne se ale v tu chvíli ho Ruki dokonale odzbrojí svým prohlášením, po kterém na něj zůstane koukat s otevřenou pusou a sleduje už jen jeho záda, jak sevzdalují.

"Cože? Mě škoda…" Stojí na místě jak naprostý idiot a vůbec nechápe, co se to tu právě stalo. Rozhlédne se s dlaní na zátylku a promne si tvář, která najedou vypadá o pár let straší.

"A co teď?" Ptá se dneska asi po sté a nakonec si vjede oběma dlaněmi do vlasů. Teď má příležitost ho nechat být a zajistit mu sice n moc nenáročný život ale dává mu možnost žít, jak by v jeho věku měl. Nebo to teď rozčísne a půjde si za tím, co chce, prostě to zkusí a ono to nějak dopadne. Třeba by to šlo nějak dohromady, třeba by o to Ruki stál. Rozhodne se ve vteřině a protáhne davem směrem k jeho zádům. Položí dlaně na jeho ramena a pomalu sjede po pažích až k zápěstím. Jemně je sevře a nakloní se přes jeho rameno.

"Ruki já si nemyslím, že bych se s Tebou zahazoval…já myslím, že by to bylo spíš obráceně. Nejsem si jistý, že ti mám, co nabídnout. Ráno mám rád svůj klid, piju kafe a nudně čtu noviny. Sto let jsem nebyl v zábavním parku a někdy si připadám trochu jako dinosaurus. Ale to poslední, co bych si přál je, aby sis myslel, že by jsi pro mě nebyl dost dobrý." Narovná se, aby ho přetočil čelem k sobě, když si ho přitáhne na své tělo a znovu ho pohladí po tváři.

"Celé odpoledne se snažím si držet odstup, protože tuším, že kdyby náhodou jsi na tom byl stejně, za chvíli se se mnou budeš nudit a to nechci. Moc pracuju, často cestuju, a kdyby se něco mělo stát a ty se mnou v nějaké snové realitě zůstal, mám strach, že by Tě to za chvíli přestalo bavit." Řekne mu to nakonec úplně napřímo a vlastně nemá co ztratit a dle jeho názoru ani příliš nabídnout. Možná tak peníze…

Ruki

Ví, kdo na něj sáhl, kdo jiný by taky takhle mohl, ale stejně se slabě zachvěje a jak Inoranovy ruce jedou po jeho pažích níž a obejmou jeho zápěstí, po zádech mu přeběhne mrazení a žaludek udělá pár otoček. Jeho první slova ho překvapí, ale poslouchá dál. Snaží si ho představit u všech těch činností, které mu tady popisuje, snaží se představit si sebe, co by dělal, až by tohle viděl na vlastní oči. Asi by ho rozčiloval, otravoval, naschvál vyrušoval a všelijak mu obracel život vzhůru nohama a usměje se pro sebe. Často cestuje, to jediné se mu asi pramálo líbí, když by měl sedět v jiném bytě, než on, ale... +Chceš překrásnýho, prachatýho a evidentně naprosto dokonalýho a romantickýho chlapa? Má to háček cestuje a je mu pětatřicet.+ No má to srovnané v tu ránu a to by řekl, že je to v jeho věku nemožné. Nechá se znovu otočit a opět se podívá do jeho očí. A pak se bezeslova vytáhne na špičky, zvedne paže a položí mu je kolem krku a přitiskne svoje rty na jeho. Nikdy nikoho takového nelíbal a rozhodně ne takhle. Jasně, tahal se s holkama po kinech a hospodách, nijak extra zamilovaně s nimi měl pletky, ale většině vadilo, že on romantik fakt není a že si je po tom schopný dát cigáro a hlavně, že nechce randit. Ano, on nikdy nerandil, nikdy neměl nikoho na stálo.

"Nevím, co to znamená s někým chodit, natož s někým žít. Moc pracuju, vůbec nikam necestuju, mám kousavé poznámky a dělám ostudu. A jsem nešikovný, jak víš. Mám strach, že tě to za chvíli přestane bavit a dáš přednost někomu elegantnímu." Odpoví mu po jeho a zase klesne na celá chodidla.

"Když teď půjdeme dolů a skočíme na ten vlak tak budeme v sedm v centru a můžeme jít na ty nudle." Připomene mu jeden plán, který dnes neuskutečnili. Stejně ho chtěl Inoran brát na večeři. Zvolna svěsí paže dolů podél těla a dívá se na něj s vážným očekáváním. Pak ho ale znovu vezme za ruku a už naprosto vycházkovým tempem vede toho svého skoro čtyřicátníka směrem k sestupu dolů. Musí se nad tím v duchu pobaveně šklíbit.

Inoran

Nakloní hlavu mírně na stranu, když kouká Rukimu do očí. Hrozně se mu líbí, ty jiskry v nich, které viděl ale teď se trochu bojí, co přijde. Vážně je přesvědčený o své pravdě, přesto se mu ho rozhodně nechce pouštět. A tak se jeden skoro čtyřicátník úplně zbláznil a pravděpodobně zamiloval. A teď dostane hezky košem a Ruki si bude klepat na čelo, že se úplně pomátl. No určitě. Místo toho, aby si klepal na čelo ucítí jeho ruce kolem svého krku a on si ho automaticky přitáhne za pas k sobě. Nadechne se, že by něco řekl ale místo toho ucítí jeho rty na těch svých a dokonale se v polibku ztratí. Je to mnohem lepší, než si to vůbec dokázal představit. Oplácí mu něžně polibky a najednou, jak kdyby se svět kolem nich zastavil. Lidi přestanou existovat, obloha přestane existovat a jestli byl doteď přesvědčený, že to bez něj nějak dokáže přežít,…teď už ví, že to prostě nepůjde. Nepatrně se pousměje, když mu začne vykládat úplný opak jeho slov a bez váhání si opře čelo o to jeho.

"Tak to nám nezbude asi nic jiného, než zjistit, co je pravdy na tom, že protiklady se přitahují." Prohodí s tichým uchechtnutí jako ujištění, že už kašle na to, co by měl a neměl. Taková velká rebélie ale proč ne. Asi je na čase trochu vstát z mrtvých.

"Tak jdeme na nudle ale pod jednou podmínkou." Upozorní ho se zvednutým ukazováčkem.

"Zítra vybírám místo já, i když mám focení, leda by sis mě tam vyzvedl. Klidně ti zařídím další volno." Navrhne mu s pobaveným výrazem v očích .

"Zítra bude večer v mé režii." Dokončí, když se vymaní z jeho sevření, sáhne na lem trika pro brýle, které si nasadí na oči, vloží si cigaretu do koutku, aby si mohl zapálit. No co, už to trochu rozdýchal. Teprve pak mu přehodí paži přes ramena a nakloní se k jeho uchu.

"Tohle je cesta do pekla...ale..." Vyfoukne obláček, když se narovná a koukne před sebe.

"Aspoň nám nebude zima." Zasměje se upřímně, než se nechá dovést na vlak a na ty slíbené nudle. Užívá si to dokonale, každou minutu, dokud není čas se rozloučit. Nejradši by ho doprovodil až před dveře pokoje ale…nerad by mu přidělával problémy. Takže se ehm rozloučí za rohem u hotelu a tak nějak ho asi další půl hodiny nechce pustit a vždycky si ho přitáhne k sobě. Tak fajn, teď už se opravdu chová jako puberťák. Nadiktuje mu adresu, kam se má nechat dovézt a pak už se způsobně rozloučí v hlase a jemu v kapse zavazí bloček, který bude muset podepsat. No…má co dělat. S úsměvem zapluje do svého pokoje a snad po deseti letech si pustí nahlas hudbu a plácne sebou na postel s rukama pod hlavou, cigaretou mezi rty a nahlas se rozesměje.