Ruki x Inoran - Neříkej, že umíš číst. - Část 1.

(hotel, přístav)

Inoran

Do postele se dostal až pozdě v noci. Měl hromadu práce a rozhodně nikdy neodbyl čtení smlouvy, protože sebemenší háček, by mu mohl pěkně zavařit. Pár zkušeností už měl a sám na ní neshledal nic závadného ale…pro jistotu ji ještě pošle svému právníkovi. Nějakou tu kličku mohl přehlédnout, je přece jen jedna hodina ráno. Na sobě má jen volné, pohodlné kalhoty dopřeje si ještě jednu cigaretu u okna s pohledem upřeným na noční Tokyo, než proběhne koupelnou a zapluje do postele s poslední myšlenkou na svou společnost při obědě a hlavně s uvědomělým přesvědčením, že to zítra bude opravdu jen obyčejný výlet. Ráno ho vzbudí domluvený telefon, vstane a vypaří se z pokoje dřív, než přijde služba. Dneska to určitě nebude Ruki a navíc má dopoledne ještě dost práce. Chce si projít pečlivě celý projekt, aby se ujistil, že všechno bude na zítřejší focení v naprostém pořádku. Bere si obyčejné taxi, v poledne si ještě zajde na menší, lehký oběd, než se vrátí do svého apartmánu. Už včera obstaral hovor, kdy si domluvil Rukiho jako doprovod a mají se setkat ve dvě hodiny v hale. Nikomu nemusel nic vysvětlovat, prostě si o něj řekl a žádná otázka napadla. A to měl připravený dokonalý proslov, zase byl k ničemu. Chvíli stojí u skříně a přemýšlí, co si oblékne, nemá v plánu vůbec vynikat, takže vsadí na obyčejný nátělník světle šedé barvy, na krku jen jeden řetízek s masivnějším křížkem, k tomu stejně jemný odstín modré na košili s krátkým rukávem. Trochu potrhané jeany tmavší barvy a je spokojený. Na hlavně má takový nedbalý rozcuch, trochu oblíbeného parfému, hodinky na zápěstí, po kapsách cigarety a peněženku, a víc sebou nemá v úmyslu brát. Co by taky víc potřeboval, kromě Rukiho, který snad bude čekat v hale. U dveří z apartmánu si nasadí zrcadlové brýle a s mírným úsměvem zamíří k výtahu, do kterého jako první pustí s mírnou úklonou sousedku. Jde určitě o něco dřív, vždycky chodí o trochu dřív, takže ho ani nepřekvapí, když v hale ještě není. Rozhodně mu nevadí, že bude chvíli čekat a tak se usadí do jednoho z křesel a sáhne po novinách. Ano, jsou dnešní, ještě si je ani nestihl přečíst, tak třeba se mu to podaří teď. Aspoň jeden článek, ať neztratí přehled.

Ruki

Samozřejmě, že jakmile se Ruki dostal do zázemí pro personál, sneslo se na něj celé mračno jeho kolegyň a všichni chtěli vědět, co provedl takového, že tam byl tak dlouho, ale jeho šéfová si sama šla zkontrolovat stav Inoranova pokoje, jakmile to bylo možné a byla spokojená, takže Ruki vůbec žádné potíže neměl. Když se navíc doslechla, že si ho tenhle host vyžádal jako průvodce po Tokyu za slušný příplatek v recepci navrch, vlastně ho všude chválila a dávala za příklad a Ruki se pro sebe musel šklebit, že tam vlastně jenom seděl, cpal se a kouřil a občas si do toho chlápka, co ani netušil ten jeho věk, trochu rýpl. Byla to zvláštní ironie, ale musel říct, že se na dnešek s ním vlastně těšil. Život ho naučil mít ostré lokty a prořízlou pusu a poprvé to vypadalo, že stráví den s někým, u koho to nebude ani potřeba. Neměl toho zase tolik, co by na sebe mohl obléct, ale zaběhl si do obchodu pro pěkné nové tričko s potiskem Sex Pistols v černé barvě a k tomu svoje džíny v té samé. Naštěstí byl i on vlastníkem slunečních brýlích, takže se bude moct tvářit nepřístupně, až ho budou Inoranovy oči nutit tát jako zmrzlinu na Sahaře. Jde skoro patnáct minut pozdě, za což si v recepci vyslouží rovnou pohlavek, protože ho nechal čekat, ale on si vůbec neuvědomil, kolik je hodin. A stejně mu to nezabrání v tom, aby se k němu mezi mramorovými sloupy nepřikradl zezadu. Jedno ohlédnutí, jestli je sem vidět - není - a už se opírá oběma předloktími za opěru jeho křesla, zatímco má rty vedle jeho ucha.

"Neříkej, že umíš číst, odešel jsi ze školy moc brzo." Řekne mu pobaveně, když se zazubí a obejde křeslo dopředu, aby se na něj mohl podívat a oznámit mu tadááá tady jsem a jde se. Není na to připravený. Vůbec není připravený na jeho vzhled, na to jak voní a na to, že je to chlap krucinál a podle jeho vlastních slov sto letý, tak!

Inoran

Byl asi v půlce novin. Ano, umí číst celkem rychle a stihl si přebrat v hlavě události v politice a udělat si na ně svůj vlastní i názor. Zrovna se dostává ke sportovní rubrice, kde ho zajímá hlavně baseball, vždycky to byl hlavně baseball a kdyby si ho nenašli, tak by nejspíš hrál. Říkali, že byl dobrý ale to už je taky spoustu let, skoro dvacet. Proboha, ten čas letí. Dokonale se ztratí ve vlastních vzpomínkách, když ucítí rty u svého ucha a jeho hlas jej donutí mírně přivřít víčka a téměř neznatelně vydechnout. Zapůsobila na něj jeho blízkost, nebyl na ni připravený a úplně s ním zamávala.+Ino nádech, výdech... tohle se mi nestává. + Proběhne mu hlavou, když stočí tvář mírně jeho směrem a v obličeji už mu hraje upřímný, okouzlující říkají, úsměv.

"Možná se budeš divit ale číst při své práci umět musím, měl jsem čas se to doučit a co ty?" Oplatí mu rýpnutí a zatím zůstává sedět, jen vzhlédne a posune brýle kousek níž, aby si jej mohl prohlédnout od hlavy až k patě.+Kam jdeš Ruki? ale se strýčkem na výlet. Bože.+ Trefí se sám do sebe v duchu. On si moc dobře uvědomuje těch sedmnáct let a hlavně to, jak na něj každé jeho gesto působí. Narovná se v křesle a vstane, jenže se ocitne v jeho těsné blízkosti a shlédne mu do tváře, naštěstí brýle kryjí jeho zaujatý výraz.

"Takže... Jsi připravený na jedno obyčejné odpoledne?" Zeptá se ho s nádechem pobavení a pokyne mu paží k východu z hotelu, kde už na ně čeká taxi.

"Nevěděl jsem, kam půjdeme tak jsem ho radši objednal ať nemusíme čekat." Oznámí mu s klidem a sáhne do kapsy, aby vytáhl krabičku cigaret, novou a vloží mu ji do kapsy. U dveří se zarazí a samozřejmě pustí první Rukiho.

"Ale budeš mě muset trochu šetřit, rád bych se dožil zítřka." Dodá pobaveně, když se nakloní k jeho uchu a hned se zase narovná. +Co to děláš Ino! + Napomene se v duchu a nejradši by si nafackoval. On s ním přece nechce flirtovat. Nejde o to, kdo je Ruki ale on má pořád na paměti, že na něj přece působit nemůže, ať vypadá na svůj věk jak vypadá. Co by s ním taky Ruki dělal. Tyhle myšlenky jen těžko dostane z hlavy.

Ruki

A je to tady. Inoran se usměje a k tomu si posune brýle dolů a Ruki děkuje všem bohům Japonska za to, že má ty svoje na nose. Tahle jeho zbraň je pěkně nefér, ale nejhorší na tom je, že jich má asi tisíc dalších a Ruki si připadá jako někdo, kdo má prak. Super.

"Já ne. Říkal jsem si, že pokoje poznám podle obrázků na dveřích. Na nic mi to není." Řekne úplně vážně a nenuceně a pokrčí při tom rameny, ale samozřejmě v očích tančí plamínky, které však nejsou viděny. Inoran se postaví, samozřejmě ho převýší a je najednou tak blízko, že musí udělat krůček dozadu, jenže narazí do konferenčního stolku a rovnou se málem přerazí. No pěkný začátek. Udělá jakési ehm, zatváří se jako že tohle se nikdy nestalo a vykličkuje do chodby, když spolu vykročí ke dveřím. Přikývne, ale pak se zaskočeně podívá ke své kapse, do které Ino zasouvá krabičku, tu pozná okamžitě. Zvedne k němu oči a usměje se.

"Díky." Rozhodně nepohrdne zrovna touhle pozorností. Jo kdyby to byly peníze, to by si připadal fakt divně. Překvapeně se podívá na taxík.

"Nemáš rád shinkanzeny?" Zeptá se ho, protože se už chystal směrem na vlak, ale místo toho zapluje dovnitř a řekne řidiči, že chtějí do přístavu. Kdyby tak mohli tušit, že to je podobné místo, jaké večer před tím navštívili jistí Gackt a Hyde... V autě po něm střelí pohledem a stáhne si brýle z nosu.

"Tak šetřit. A v čem prosím tě? Nemáš fyzičku? To máš z toho, jak pořádně nejíš." +Ehm a nebudeme se bavit o tom, že to jsem já, na kom nic není a ty, kdo má určitě svaly, aspoň podle toho časopisu.+ Inoran se při svých slovech nakloní tak moc blízko, že se mu to rozhodne oplatit a hbitýma rukama mu hmátne po spodním lemu jeho trička, aby ho trochu vyhrnul.

"No ukaž!" Skoro mu poručí, ale pak se rozesměje, opře si loket o okýnko, zacloní si jím rty a pobaveně se culí. Samozřejmě, že ho vůbec nezajímá ten jemný proužek světlých chloupků, mířící rovnou někam za lem kalhot. Taxík mezitím brázdí ulice Tokya, kde ještě na štěstí není dopravní špička a Ruki se snaží koukat hlavně ven, ale v hlavě má všechno jiné, jen ne, aby mu říkal, co kde je.

"Mám s sebou malý bloček a na každý z těch papírků se musíš podepsat, jinak nepřežiju s kolegyněmi." Řekne mu po chvíli. Bloček má sto listů, jako obvykle malé bločky na poznámky mívají.

Inoran

"Klidně Tě číst naučím, po večerech." A je to tu zase, tohle by si taky mohl přebírat asi dvaceti různými způsoby a on má opravdu co dělat, aby si nepromnul čelo. Co to sním je? +Tohle přece není normální Ino?+ Dneska ráno byl úplně v pořádku a jenom se po jeho boku objeví Ruki, chová se úplně jinak. Najednou je dokonale uvolněný a padají z něj věty, které by si jindy odpustil.

"No...Můžeme se projet zpátky, je pravda, že už jsem s ním dlouho nejel." Přizná se. Trochu sebou trhne, když mu Ruki vyhrne triko a podívá se na své vlastní břicho, jak kdyby nevěděl, že je samozřejmě naprosto v pořádku. Musí být, jinak by se neživil, čím se živí, to dá rozum. Stejně ho to trochu rozhodí ale vzápětí se uchechtne.

"Tak okey, to už se můžeme jít rovnou koupat, abych se taky podíval." +Inorane, do haje!!! Třicet pět si to napiš na čelo!+ Vyhlédne na chvíli z okna ven jak se snaží utříbit myšlenky. Tohle bude ještě šílené odpoledne ale přistihne se, že se na něj neskutečně těší.

"Vezmu si ho večer jako domácí úkol a ráno jim ho odneseš hm?" Odmlčí se, když mu trochu pozdě dojde, jak to mohlo vyznít. Skoro, jak kdyby od něj měl odejít až ráno. +Odkdy máš pubertální nadržené sklony?+

"Asi mě neber dneska vážně, něco se se mnou děje a jelikož jsem byl dopoledne v pořádku, můžeš za to Ty." Obviní ho se smíchem, když vystoupí hbitě z auta a jde mu otevřít dveře, tak nějak automaticky. Zůstane stát vedle něj a skoro mu hodí ruku kolem ramen, když se v půli pohybu zarazí a zamaskuje to poupravením vlasů. Raději se rozhlédne a už se zase usmívá, je tu celkem rušno a skoro to vypadá, že si ho nikdo nevšímá.

"Koukej tohle vypadá super." Popadne ho za zápěstí, aniž by si to uvědomil a zamíří ke stánku, kde jsou různé kožené náramky a ocelové přívěsky. Stáhne si brýle z nosu a zahákne za triko. Není to nejlevnější mají tu mořskou přirážku nebo co ale to je to poslední, co řeší.

"Tenhle by ti slušel hmm..." Sáhne po něm a nakloní se přes jeho ramena, aby mu ho mohl připnout. Zarazí se, když si uvědomí, jak blízko jeho tváří je a hledí mu beze slova upřeně do očí.

"Moc hezké." Okomentujte to s krátkým výdechem a najednou mu mozek začne zase fungovat a když se Rukimu bude líbit prostě ho zaplatí. Maskuje tak svoje rozpoložení. Vážně ho málem políbil. Tohle začíná být hodně nebezpečné. Přejde ke stánku se zmrzlinou a koupí jednu sobě a Rukimu taky, jakou si vybere.

"Tahle je hodně dobrá. Zkus ji." Natáhne k němu ruku oříškovo- čokoládovou. Jeho tvář je uvolněná a spokojená, tváří se tak často ale teď.... Je to úplně jiné.

Ruki

"Po večerech?" Nevydrží to a pobaveně se zahihňá, protože ano, tohle vyznělo přesně tak, jak to vyznělo. Přikývne na večerní projížďku vlakem a jak dojde na koupaní zvedne dlaně na znamení, že to ne.

"Nemám v čem a kromě toho... hm... se nekoupu." Vyřeší to rychle.

"Na koupališti. V moři..." Opraví se honem a znovu se rozhihňá, protože ano, večer se koupe, kruci. Na co se chce jako koukat, na jeho břichu teda nic k vidění není. Radši si pro jistotu přidrží lem vlastního trička, jen tak podvědomě. A další, úplně stejná narážka. To už k němu nepokrytě obrátí obličej a chvíli na něj zírá, jak to myslel. Zdá se, že Inoran si to moc dobře uvědomuje, když mu říká, že ho dneska nemá brát vážně, a že za to může jeho přítomnost. To se mu teda líbí? +To by koukaly, kdyby věděly, že mají holky smůlu.+ Projde mu hlavou, ale v tu samou chvíli taxi zastaví, Ino ho zaplatí a pak ho oběhne tak rychle, že mu dokonce stačí otevřít dveře. Málem mu podá dlaň, ale jen málem a vyklopí se z auta sám. Je jím docela vyvedený z míry. Vystoupili rovnou na promenádě plné stánku s opravdu vším a plné lidí a turistů. Snadno se tu ztratí. Po levé ruce stánky, po pravé pláž, moře a kotviště. A Ino okamžitě ví, kam vyrazit. Cupitá za ním a zastaví se blbůstek na krk a na ruce. I jemu se to líbí, takže si to chvíli zaujatě pohlíží, než oči stočí na jeho profil. Má takové decentní vějířky vrásek kolem očí, když se směje. +Tak kolik ti je?+ Napadne ho, ale pak Ino promluví přímo na něj a začne mu připínat řetízek, který vybral. Sklopí k němu oči, aby se podíval, co přesně to je, a když je zase zvedne, má ty jeho jen malý kousíček. Mohl by si bokem zaznamenat každý odstín a odchylku od něj v jednotlivých částech jeho duhovek. Ta chvíle se začne natahovat a Rukiho pohled je zkoumavě otevřený, až do chvíle, než se Ino napřímí a zaplatí to. Další dárek, asi byl hodný. Musí se kousnout do rtu, aby se nezačal smát. Odejdou odsud ke zmrzlině a on si vybere jogurtovou a borůvkovou. Ino k němu natáhne ruku s vlastním kornoutkem, měl by si ho asi převzít, ale automaticky k němu přiblíží rty a prostě jimi obejme vrcholek zmrzliny. Nějak ho napadne zvednout k němu v tu samou chvíli oči a teď už se fakt začervená. Radši se napřímí.

"Chceš zkusit tuhle?" Nabídne mu a snaží se neznít nervózně. Radši vykročí dál a rozhlíží se po zboží. Obrazy, čepice, svíčky, koření, blešák... výrobce bubínků, sklo, zbraně???, dřevořezba... Jednomu oči přechází, ale nezdá se mu, že by cokoliv z toho potřeboval. Obrátí pozornost k pláži, kde překvapivě skoro nikdo není.

"Nepůjdeme se podívat na lodě?" Namíří k nim prst a pak vykročí. A málem mu vrazí ruku. No nic. Ukotví ji pevně v kapse svých kalhot a míří rovnou k té nejdražší, aby ji pořádně okoukal a podíval se, jak si někdo žije a co je z ní k vidění. Pěkná malá jachtička.

Inoran

Ta chvíle, kdy byli blízko...hrozně to na něj zapůsobilo a přemítá si ji pořád v hlavě. Nahradí ji ale vzápětí jiná a to, když se Rukiho rty obejmou kolem zmrzliny. Tak tohle se mu opravdu nikdy nestalo, aby tak nepokrytě zíral a představoval si úplně něco jiného. Málem zrudl i on ale spíš nad svými myšlenkami, které mu hlavou proběhly a snad poprvé v životě nebyly vůbec mládeží přístupné. Kruci. Krátce přikývne, když mu nabídne i Ruki. Nakloní se ke zmrzlině a krátce položí ruku na jeho dlaň, aby ji ochutnal. Mnohem raději by ji ochutnal z jeho rtů ale to přece NEJDE!! Pomalu se narovná a palcem si setře ze rtů zbytek zmrzliny, než si ho vloží mezi rty.

"Lepší jsem vážně nejedl." Oznámí mu klidně a rozjedou se směrem k lodím. On sám si vrazi ruku do kapsy ale Rukiho gesto mu neujde. On by to nejraději taky udělal.

"Vypadá dobře, že?" Zhodnotí loď zaujatě, než ho něco napadne.

"Počkej chvíli." Oznámí mu klidným hlasem, když se k lodi rozejde. Obratně přeskočí na palubu a dojde až k jejímu kapitánovi. Několik minut si s ním povídá, než se oba rozesmějí a Ino přejde k zábradlí, kde se ležérně opře rukama.

"Tak pojď, trochu se projedeme." Houkne na něj se širokým úsměvem a přejde k mezeře zábradlí, aby mu nabídl ruku a pomohl mu na palubu. V tu chvíli se ale loď zhoupne a Ruki skončí v jeho náručí. Ještě, že zmrzlinu už snědl nejspíš by skončila rozpláclá mezi nimi. Automaticky ho obejme kolem pasu, aby třeba nespadl a nějak se nemůže přinutit jej pustit.

"Teda jestli chceš... Projet se... Se mnou..." Vypadne z něj neobratně a vypadá najednou trochu rozpačitě.

"Ehm lodí." Dokončí nakonec a sám nad sebou si povzdechne, jenže ho pořád nepustil. Měl by. Nechce. Proč se mu ho nechce pouštět?

"Co děláš zítra?" Zeptá se ho dřív, než se stačí zarazit.