Hromadné - Proč bys vůbec měl žít. - Část 1.

(Takeshiho restaurace)

Uruha

Večeře s Takeshim…No, proč by ne. Přišla mu před dvěma dny krásně zdobená pozvánka s vyraženým písmem a k tomu další náhrdelník s diamanty. Polovinu dne jej Uruha převaloval mezi prsty a pak si ho zkoušel k všemu možnému se spokojeným výrazem. Ale ano, on se prostě nechával rád hýčkat. Pálkoval Myiaviho komentáře, že mu taky takový koupí, když mu dá a snažil se nevidět jakousi starost v Hideho očích. Však on moc dobře ví, co dělá. Asi tři hodiny, před plánovaným odjezdem, začal s přípravami a dal si rozhodně záležet. Vlasy hezky v dokonalém tvaru podél tváře spadající přes pravé oko, které je zvýrazněno ani ne moc ani málo, jen aby dostatečně vyniklo a působil o něco víc uhrančivě. Náhrdelník se mu samozřejmě houpe na bledém krku, ve výstřihu černé košile a dostává i jménu, pod které patří a neodpustí si rudé sako, hezky střižené přesně na jeho štíhlou postavu, které podtrhne barvu vlasů, nesmí chybět ani znak draka na klopu.

 Na zápěstí si připne jen velmi jednoduchý náramek, obuje si boty na nízkém podpatku, kryté pod lehkou látkou tmavých kalhot a zkontroluje svůj vzhled v zrcadle. Přesně tak chce působit, hrdě, vyzývavě, ostatně jako vždy. Po cestě z jednoho ze svých pokojů k autu narazí na Myiaviho, který sice své narážky má pořád ale přestal po něm tlapkat. Stočí na něj pohled s mírně přivřenýma očima, prozkoumá výraz v jeho tváři a přemýšlí, co tomu ptákovi zas přelétlo přes nos. Dál si jím kazit večer rozhodně nehodlá. I Hideho černá očka ho doprovází a Reita, které se právě zabydlel, zkoumá ovládání televize. Zapluje do připravené limuzíny, ne takhle není Draků ale Takeshiho a vydá se do jedné z restaurací, kterou Takeshi vlastní, prý tam budou mít o trochu víc soukromí. No jemu je to jedno hlavně, když se luxusně nají. Je uveden přímo k jeho stolu, kde se jako první posadí naproti němu a vede s ním celkem nudnou konverzaci. Přesto je u toho pořád zdánlivě uvolněný a samozřejmě okouzlující. Okázale ignoruje neustálé doteky z Takeshiho strany a později se přesunou na jednu z pohodlných sedaček, určenou k posezení pro VIP, po večeři. Tam už pomalu přichází o svůj osobní prostor a začíná se mu to nelíbit. Vlastně by se nejradši zvedl a odešel.
"Jste velmi laskav ale kvůli práci se budu muset ještě vrátit do doupěte." Ujistí Takeshiho, že s ním opravdu domů jít nehodlá ale to už má jeho paži přes ramena a rty blíž ke své tváři.+Uhm a je to tady.+
"Domluvili jsme se přece na jaké úrovni tohle bude probíhat." Začne opatrně, protože si to s ním rozhodně rozházet nechce ale taky mu nepodrží! To nehrozí, už jen minimálně proto, že se mu vůbec nelíbí, fuj.
"Jsme na veřejnosti." Uruhův hlas začne být nepříjemný, když ucítí dlaň na svém stehně a už mu olíbává tvář. Zapře se dlaněmi do jeho hrudníku a snaží se ho do sebe odtáhnout a prská u tohu jak kočka, kocour samozřejmě.
"Ale no tak Uru-chan, nenech se pobízet, koupím ti, co budeš chtít, když si Tě budu moci nechat." Sykne nadrženě Takeshi.
"Já nebudu ničí majetek nikdy." Sekne tentokrát Uruha hrdě hlasem, skřípe u toho zuby a ještě chvíli a vážně mu tu facku a aspoň dupnutí na nohu věnuje, i když by si tím pěkně zavařil, už teď si dovolil příliš.

Gackt

Objevil se v Takeshiho restauraci naprosto cíleně a tentokrát s sebou nemá vůbec žádný doprovod. Je tady, aby si obhlédl terén, protože tohle bylo zmijí hnízdo a tady Takeshi pobýval nejčastěji. Gackt nepochyboval o tom, že tu někde vzadu bude plno jeho mužů a po zuby ozbrojených, ale to ho nemohlo zastavit, protože pod lampou je přece největší tma. Odmítne asistenci s odkládáním kabátu, pod kterým má samozřejmě dvě podpažní pouzdra a v nich smrtící Desert Eagl.

Kabát má temně modrou barvu, pod ním má černý rolák a stejně černé oblekové kalhoty s páskem a sponou z matného kovu. Na nose mu sedí neprůhledné černé brýle a dlouhé vlasy má spletené do copánků, takže nijak nepřekáží, jen působí efektně. Oznámí, že si stůl hodlá vybrat sám a projde celou restaurací, zatímco po něm pase očima. Nikomu zatím nepřipadá podezřelý, jistě bude na někoho čekat a proč by tu měl chtít něco nekalého, když je sám? Kromě toho to Hide tu byl ten neloajální, kdo porušil příměří v klubu. Gakt svou černou labuť dostal a neměl se za co mstít. Nikoho by to nenapadlo. Nikdo kolem něj se nechoval podezřele, nikdo totiž nevěděl. Když ho konečně zahlédne, je s ním Páv a nevypadá to, že by se dobře bavil. Takeshi má ruku v podstatě mezi jeho nohama a zdá se, že mu trochu vyhrožuje, pokud si nedá říct. Gackt projde posuvnými dveřmi, otočí se a potichu je zavře, aniž by si ho ti dva všimli. Pak se zase obrátí čelem k nim a chvíli sleduje to divadýlko. Sáhne do vnitřní kapsy pláště a vytáhne luxusní cigaretu, kterou si vloží mezi rty a cvakne zapalovačem. Ani teď na sebe neobrátí jejich pozornost, protože Páv už je skoro na zádech, zlobí se a Takeshi z něj začal rvát košili. Gackt si o tom myslí trochu svoje, protože vidět bosse při takovém chování - no to je nechutné. Ale divil by se, kdyby před ním Páva nikdo nevaroval a teď ho ani nikdo nehlídá. Mohl by mu říct, že má, co chtěl, a že za blýskavé věci se draze platí. Na místo toho vydechne obláček dýmu, nechá cigaretu mezi rty a vytáhne obě pistole naučeným, hladkým a plynulým pohybem. Namíří obě hlavně přímo na ně a vystřelí. Zpětný ráz ho málem pošle do dveří, udělá půl krok zpět, ale je na něj cvičený. Má asi pět vteřin, než to vypukne. Z Takeshiho lije krev, promáčí Uruhu pod ním, který je nedotčený a právě rozpoutal válku mafie. Zasune pistole do pouzder, přejde k pohovce a odvalí tělo z Uruhy.
"Jdeme, dělej!" Štěkne na něj a tahá ho na nohy jako panenku.

Uruha

Snaží se první jen odtáhnout jeho nenechavou, oplzlou dlaň ze svého klína. Ne, tohle opravdu s jeho citlivými partiemi vůbec nehne. Je mu to ale houby platné, Takeshi se opravdu odradit nenechá a on si může jen v duchu nadávat, že neposlouchal rady Draka. Byl příliš sebevědomý a myslel si, že to má celé pod kontrolou a teď to má pěkně na talíři a nejspíš si to bude muset hezky všechno sníst.
"Tady to přece nejde, nikde to nepůjde no tak." Snaží se ho od sebe odtlačit ale je přece jen o trochu víc  zavalitější a taky hodně nadržený a to je asi ještě horší. Už se s ním opravdu pere, protože ho podkládá na záda a jeho poslední naděje bude nejspíš kopnout ho mezi nohy a rychle utéct, aspoň to zkusit. Klidně ať ho zastřelí, on se smrti nebojí ale jemu se prostě nedá. Už už se chystal vyšvihnout nohu tím správným směrem, když se ozvou dva výstřely, díky kterým sebou v první sekundě trhne a pak ho zalije vodopád krve a o dech ho připraví prasečí postava Takeshiho, který na něm zůstane bezvládně ležet. Snaží se ze sebe toho tlouštíka dostat a rozhodně mu nevadí krev, jen kdyby se mu nedostávala i do pusy a navíc…Krev nejde z oblečení!!!! V duchu si nadává dost jadrně a nakonec začne i nahlas, když se najednou začne tělo zvedat a on přes něj nevidí a vypadá to, že se zvedá samo. Tak teď mu vážně zatrne, skoro jakoby viděl ducha. Kočičích oči padnou na Krále, které Takeshiho odsune stranou jako nějaký pytel s bůh ví čím a on se místo poděkování ušklíbne.
"Nemohl jsi ho oddělat o pět minut dřív." Protočí nad ním oči v sloup ale to, že mu nadává neznamená, že si neuvědomuje, co se kolem nich právě bude dít. Gackt rozpoutal to pravé peklo a Uru bez váhání vystřelí na nohy.Na tváři mu sedí maska ale uvnitř ho pohlcuje zděšení nad tím, co se kolem děje.
"Vzadu dveře, jsou tam jen dvě gorily, protože jsou zamčené…potřebuju pět sekund, jsou vyztužené." Oznámí mu ještě klidně a rozběhne se k nim tahajíc planžety s pouzdra, schovaného ve vnitřní kapse saka. Bez váhání přiklekne s naprosto soustředěným výrazem a prsty hbitě kmitají ze strany na stranu, když planžety vsune klíčové dírky. Tenhle je lepší má sedm pinů, takže 7 sekund. Zhluboka se nadechne a cvakne první, další pootočení cvakne druhů, a když se dostane k sedmému, dveře spokojeně cvaknou. To, co se děje za ním v podstatě nevnímá. To je přesně ono, když je něčím zaujatý nekouká kolem sebe, proto ho Hide tak hlídá.

Gackt

Ty rány by urvaly uši hluchému, takže je celkem překvapený, když si Uruha jen tak nadává a na to, že nad ním zemřel jeden z nejvyšších bossů, je nějak v pohodě. Buď je hloupý, otřesený a maskuje to nebo je prostě blázen. On sám nad tím rozmýšlel a meditoval tolik měsíců a nikdo jiný by se nikdy neodvážil, ale nezasloužil si tím ani jeho překvapený pohled. Gackt tuhle válku buď vyhraje nebo bude naprosto vyloučen z celé mafie, protože útok na bosse se neodpouštěl ani mezi rodinami. Musel by emigrovat a se vším by byl konec. Nicméně se společně s ním prodere ven z balkónu a uličkou mezi několika hosty, aby se dostali k zadním dveřím. Nikdo u nich není, takže ty gorily jsou nejspíš na druhé straně, ale jak dlouho jim potrvá, než jim dojde, co to cvakání znamená? Uruha ještě ani nestačil začít, když se z nitra restaurace ozve řev a vypukne tam chaos. Takeshiho muži začnou okamžitě pročesávat podnik a pokud chce Gackt alespoň pár vteřin navíc, nesmí střílet, aby je sem nepřitáhl všechny. Sehne se a z pouzder kolem lýtek vytáhne dva vrhací nože. Není na ně zrovna přeborník, ale na tuhle vzdálenost by se trefila i mula. První dva sundá, když se nože zapíchnou do jejich hrudníků a pak už se dveře otevřou a cesta je volná. Jenže za nimi je jich trochu víc. Teď už si cestu prostřílet musí.
"Dělej něco." Zavrčí na Uruhu, když míří jedním Desert Eaglem před sebe a druhým za sebe a snaží se kontrolovat obě situace, zatímco postupují a Uruhu drží při stěně, protože se nikam jinam v té chodbě ani nevejde. Cestu venku má nastudovanou a připravenou. Popadne ho za ruku a sprintem se s ním rozeběhne uličkou k boku restaurace. Po cestě se potkají s dalšími dvěma a sundá je pěstním soubojem. Vůbec nechápe, jak to dělá a jak může být tak bdělý a bezchybný, může za to adrenalin a celkově ten bláznivý pocit z toho, co to provedl. Teď je skutečný démon, budou se ho bát a padat mu k nohám. Dokud neudělá chybu. Motorka je zaparkovaná za popelnicemi s tříděným odpadem a krytá plachtou. Je to dělo, na kterém odsud hodlá doslova odlétnout. Strhne plachtu a jednu pistoli vrazí Uruhovi. Druhou vrátí do pouzdra a sáhne taky pro náboje, které mu vtiskne do dlaně.
"Přebij. Budeš nám krýt záda." Nařídí mu a nasedne na motorku. Okamžitě nastartuje a ohlédne se po něm, aby taky nastoupil. Vyřítí se odtud jen tak tak. Čeká je nepříjemná honička napříč ulicemi, ale i proto si nevybral auto. Potřebuje kličkovat a protáhnout se místy, kam by se s vozem nedostal. Za chvíli tu bude taky policie.

Uruha

Všechno se to děje hrozně rychle a on, na tohle prostě není tak úplně stavěný. On  je ten, kterému udělají volnou cestu a on si v pohodě propluje, i když nejednou se to šeredně zvrtlo. Umí být dokonale sebestředný v první chvíli mu nejspíš nedocházejí úplné důsledky toho, co se tu děje. To přijde nejspíš mnohem později, až si to někde v klidu rozebere. Pokud to přežije. Jediné na čem momentálně záleží je, že je Takeshi po smrti, nic jiného si totiž nezasloužil. Uru sám se potýká se zámkem, to je jeho písnička, tomu on rozumí a tady je doma, navíc se chce hodně rychle dostat pryč a nejradši by zmizel po svém ve stínech. Trhne sebou s tichým zabrbláním, když se za jeho zády ozývá řev a on ví, že má zatraceně málo času ale kdy ho měl dost. Ruce se mu ani trochu nezachvějí a on si udrží momentální ledový klid. Zámek cvakne naposledy a hned zjistí, že se po dlouhé době spletl a je jich za nimi víc. Sám se schová za pootevřenými dveřmi a v ruce se zaleskne nůž, který má vždycky při sobě, trochu s ním umí ale moc ho nepoužívá. Počká si na vhodnou chvíli a jednoho z nich si k sobě přitáhne, dokud o něm neví a bez milosti jej podřízne. Dneska už má té krve rozhodně plné zuby a ty ostatní..., sáhne do vnitřní kapsy svého saka a vytáhne dýmovnici své vlastní výroby. Šikovná věcička, vleze se všude a dělá dýmu jak ucpaný komín. Zapalovač má v mžiku, škrtne a hodí ji zpátky do restaurace, když už postupují chodbou. Tak mu aspoň trochu uleví, protože jinak je mu celkem k ničemu. Nechá se vláčet za ním chodbou a uličkou a nejradši by zmizel někde za rohem, to přece umí nejlíp ale v tu chvíli má v ruce zbraň a chce se po něm, aby sedl na motorku. Jenže ani nemá na výběr, když vidí, co se na ně chystá a řítí. Přebije zbraň, v tomhle by mohl poděkovat Myiavimu a jeho péči na střelnici a nakonec se přece jen usadí za Gakka na motorku, aniž by tuši, kam ho veze. Tvář celou od krve a oblečení taky.
"Máš štěstí, že jsi to prase trefil ale oba dva jsme stejně mrtví." Křikne po něm, když míří za roh a vřítí se do nočních ulic. Drží se ho jako klíště ale na motorce nejde poprvé, takže ví, jak nebýt spíš na obtíž a rozhodně mu nedělá problémy jim ta záda opravu krýt. Dokonce se i několikrát velmi dobře trefí a sundá jednoho na motorce. Ohlédne se na chvíli dopředu, aby zjistil, kde jsou. U jedné z volnějších křižovatek už to vypadá, že je mají skoro na dosah, jako první jim prostřelí čelní sklo ale netrefí se, tak jak by chtěl. Zanadává si pro sebe, když míjí druhou a vidí auto jedoucí zprava, které má zelenou. Rozhodně se ve vteřině a prostřelí mu pneumatiku, když ho jen těsně míjejí a tím ho odešle přímo proti jejich pronásledovatelům a může se jen modlit, že to zabere.

Gackt, Sugizo, Aoi

Gackt musí uznat, že s tou dýmovnicí to byl mistrovský tah, protože hysterie v restauraci se ještě vystupňovala a Takeshiho muži měli plné ruce práce nejen s nimi, ale také se zákazníky a přijíždějící policí. Kromě toho byli sami otřesení, protože si nikdo nemyslel, že by se tohle mohlo stát, že by si někdo dovolil. A Gackt si dovolil. Budou na něj mít dvojí názor. Budou tací, co ho prohlásí za hrdinu a budou tací, co ho odsoudí jako rónina. On se ale v tuto chvíli řítí ulicemi Tokya, plně soustředěný na řízení a v duchu se modlí, aby byl Uruha se zbraní šikovný a taky trochu kaskadér, protože pustit se ho jednou rukou, ohlížet se dozadu a mířit, zatímco má nechráněná záda, to prostě chce odvahu.
"Neumírám snadno." Zabručí jenom v odpověď a žene otáčky motoru do neuvěřitelných čísel, zatímco se prosmýká mezi vozidly. Musí hodně kličkovat, v jednu chvíli taky brzdit a poslat motorku bokem, aby je nesrazil autobus a všude kolem piští lidé a náhodní kolemjdoucí. Uruha se s tím rozhodně nepáře, několik pronásledovatelů zastřelí a poslední náboj použije na auto. Ano poslední, protože Gackt to celou dobu v duchu počítá. Je to chladnokrevné, protože mohl pasažéry vozidla zavraždit, ale v tuto chvíli jeho plán vyšel a setřásli poslední vůz. Do jeho rezidence to už není daleko a tam je to jako podminované pole, nepůjdou tam za nimi. V dáli se rozezní sirény policejních vozů, město je vzhůru nohama, lidé twiterují a volají do novin a vzduch je najednou čistý. Už dlouho se za nimi nikdo neobjevil, možná mají strach, že má Gackt krytí nebo nepoznali jeho totožnost a nedomyslí si, kam má motorka namířeno. Proletí bránou vlastního sídla a Sugizo už mu s vytřeštěnýma očima běží naproti. I sem se rychlostí kulového blesku doneslo, že se něco děje, ale netušili, co přesně. Gackt prudce zastaví, div tu motorku nepřevrhne a Uruha nepřeletí přes její bok, ale oba dva to usedí. Sugizovy oči přeskočí zmateně na Páva a pak zpět na Gackta.
"Aniki-san!" Vydechne jenom. Gackt okamžitě hrábne po Uruhově rameni a pošle ho směrem k Sugizovi.
"Hlídejte ho stůj co stůj a pozor, je to útěkář. Jestli vám zmizí, budete mě prosit o možnost zabít se sami." Zavrčí. Musí toho hodně promyslet a hodně udělat, teď nebude čas na spánek ani odpočinek. V dalším okamžiku se ze dveří vyhrne Aoi v tříčtvrtečním černém županu a oči má jako vyděšené studny. Nikdo nic neví, pořád musí hrát svou roli. Padne Gacktovi do náruče. Ne, on má doopravdy strach, jestli se mu něco nestalo, na to spolu prožili hodně.

"Gackt-koi... nejsi zraněný?" Nechá se jím sevřít a vrhne zkoumavý pohled po Pávovi. Co ten tady dělá?

Uruha

V Uruhově hlavě zní pořád dokola jen ta jeho věta, že neumírá snadno. Jediné, v co může momentálně doufat je, že to bude pravda a on v tuhle noc nezemře. Rozhodně k tomu má blízko ale není z těch, kteří se bojí smrti. Jen by hodně nerad umíral tak mladý. Pokud dobře míří, nezemře a to ho taky žene kupředu a pouští se i za cenu toho, že by třeba nějaký jeho manévr neuseděl. K jeho velké úlevě to auto splnilo svůj účel. Ne, on opravdu nehodlá přemýšlet, kdo v něm byl nebo nebyl v tuhle chvíli, je stejně chladnokrevný a nezáleží mu na ostatních. Stejně jsou to jen figurky a dřív nebo později by se k něčemu podobnému připletly jako všichni. Hlavně, že on to přežil a hodlá přežít i zbytek, když mu budou hvězdy přát a on často a rád říká, že je jejich miláčkem, teď se ukáže, co je na tom pravdy. Zbraň schová do svého saka, protože je mu bez nábojů naprosto k ničemu a tak nějak podvědomě se při dalším prudkém zatočení natiskne na jeho tělo; jestli nespadl do teď, je to skvělé a nemá v plánu to měnit. Ženou se dál městem a on pořád netuší kam. Všechen chaos nechávají za sebou a Uru si může na chvíli vydechnout, i když podvědomě tuší, že pro něj nebezpečí ještě neskončilo a taky má pravdu. Vjedou bránou Gacktovy rezidence a on se mu musí přitisknout na záda, aby ho neposlal svým zběsilým manévrem zboku k zemi. Sesedne celkem obratně z motorky, i když si připadá, jak kdyby uběhl maraton, celou cestu muset obratně vyvažovat a držet se jako klíště, aby vůbec dojel až sem. Ušklíbne se pro sebe, když je poslán přímo Sugizovi do náruče. Od něj se odlepí se zhnuseným výrazem a opráší si s pohozením hlavou rameno, jak kdyby mu to bylo co platné, když má sobě spoustu zaschlé krve. Tohle už nikdo nezachrání a jeho taky ne. Mluví sice ke Králi ale v nestřežené okamžiky už si pohledem dává dohromady celý obraz prostoru kolem brány a dedukuje možnosti útěku.
"Můžeš je zabít rovnou, to si piš, že zmizím. Ušetříme si spoust času. Kolik Tvých poskoků mě bude hlídat, jeden? Pět? I tobě bych utekl." Sekne jeho směrem hlasem a dál cíleně provokuje. Je na něj taky naštvaný a taky ještě chvíli bude, ať je to Král nebo ne. Dle jeho názoru nebýt dýmovnice, tak se z restaurace nedostane, bylo jich dost další na cestě.
"Hodláš mě zabít? Vydírat Draka?" Mapuje celou situaci skrývajíc to za naštvaný, hrdý hlas, kterému dal schválně takový podtón, musí vědět, co s ním má v plánu. Pak se objeví i ta opelichaná labuť a ještě v županu. Sjede je pohledem od hlavě až k patě, jak se k sobě tulí a uchechtne se.
"Hm, už to chápu." Otočí se pomalu k Sugizovi a vytáhne si z kapsy kalhot krabičku cigaret. Tak zapálit si snad může no ne? Cigaretka před smrtí, no rozhodně to bude mít styl.
"Zkusíme i pouta?" Zavrní s nádechem ironického pobavení a dobře mířené provokace, když natáhne ruce se zápěstími u sebe směrem k Hadovi. I když to tak nevypadá, celou situaci bere nesmírně vážně a ano, má strach, který je patrný jen v téměř neznatelném náznak odlesku v očích. Je pěkně v háji a vypadá to, že se z toho jen tak nedostane ale rozhodně nechce dát svou kůži lacino, i kdyby to byl jeho poslední pokus o útěk. Ne, on prostě nezemře někde zavřený, už jenom z principu.