Gackt x Hyde - Hezky se vyspi, Neko-chan.- Část 2.

(restaurace)

Gackt

Zatváří se o něco spokojeněji, když mu Hyde řekne, že je tu s ním a pak dokonce poprvé popíše něco z toho, co se mu na Gacktovi líbí, což je něco pro něho. Lhal by, kdyby řekl, že mu lichotky nezvedají už tak dost vysoké ego. Ano, on se hodně snaží držet si tvář, ale jsou situace, kdy dokáže vyletět a za nevhodné chování už jednou někoho dokonce praštil. A pak se stane něco, co vůbec nečekal a co ho dokonale vyvede z míry, a to si myslel, že je připravený na všechno. Uvolní svou ruku v sevření té jeho, když si ji Hyde nese ke svým rtům. Všimne si toho letmého zaváhání, zda smí, ale sám se mu beze slova upřeně dívá do tváře s jistým očekáváním. A pak se ty dokonalé, horké a vlhké rty sevřou kolem krevety a částečně jeho prstů a jím projede vlna dokonalého vzrušení. V tu ránu má problém, krytý dlouhým ubrusem, ale to ho vůbec netrápí. Jeho jediná starost je, že jsou na veřejnosti. A tohle samo o sobě mu překlopilo mističku vah ohledně váhání, koho to má proti sobě. A Hyde pořád nesmlouvá o žádné ceně, zvláštní. Gacktovi oči jsou ještě o něco dravější, když Hyde takhle zavrní a ani ho nenapadne utírat si ruku do ubrousku. Pak se pousměje. To mohl čekat. Chvíli ho pozoruje, jak se s tím pere, protože jeho po

rce už vzala za své a teď je to on, kdo popíjí mezi chody. Neko-chan je skutečně trefná přezdívka, když si tu před ním oblizuje prsty jako kočka packy a nakonec padne přímočará otázka, vyžadující přímočarou odpověď.

"Nejsi tady kvůli mě, jsi tady kvůli odměně za čas strávený se mnou." Upřesní to celkem tvrdě a podívá se mu zpříma do tváře.

"Dáváš lidem pocit, že jsi tam pro ně, ale oba víme, že to není pravda. Je to práce. Nutnost." Vede si dál svou s jemně přivřenýma očima a v tu chvíli jim talíře vezmou a přistane mezi nimi celá kachna na horké plotýnce. Kolem rozestaví spoustu misek s přílohami od nudlí po rýži, ještě víc omáček, zeleniny a kde čeho a dva čisté talíře na to, co si nandají.

"Když dovolíš." Gackt vstane a naporcuje maso, které mu naservíruje a posléze i sobě. Chvíli to trvá, než mají na talířích všechno.

"Takže, Neko-chan... když už jsme se otevřeně dobrali té nejistoty mezi námi... není na čase, abys začal obchodovat?" Je docela zvědavý, na kolik sám sebe nacení, jak bude odvážný nebo drzý nebo naopak.

Hyde

Ne, neunikl mu přímý pohled Gakkových očí a ví, že ho tímhle dostal. Nedělá to první večer, moc dobře si uvědomuje, co na koho působí a už v tom za tu dobu umí celkem chodit. Vždycky byl schopný odhadovat jemné odchylky v chování, i když si nikdy nemyslel, že to bude používat tímto způsobem. Věnuje mu ještě jeden mírný úsměv a je dost pravděpodobné, že si svou večeři bude muset oddřít a nebude to jen tak. Nikdy to není jen tak. Krátce skloní pohled ke stolu, aby si srovnal myšlenky a když vzhlédne už má zase ve tváři svůj okouzlující výraz, jakousi smyslnou bariéru, za kterou kryje všechny své niterní pochybnosti a pocity. Nesmí je pustit ven, o to nikdo nestojí a tak by moc kšeftů neměl. Padne přímočará odpověď, která ho vůbec z míry nevyvede, vlastně to řekl ještě moc pěkně a nepadly žádné urážky ani podobné věci. Světlá výjimka mezi všemi nechutnými osobami z ulice.

"Ano, máš pravdu ale oba víme, že to ani jinak nejde. Každý máme své prostředky, jak si zařídit život, někdo má víc štěstí jiný ne." Odpoví mu úplně jednoduše s pokrčením rameny a hledí mu zpříma do očí, do pozadí utalačuje znechucení nad sebou samým ale to teď nesmí pustit ven, to nikdy nesmí pustit ven, pokud je v práci. S kývnutím mu odsouhlasí porcování a upřeně jej při tom sleduje. Chvíli se mu do hlavy vloudí myšlenky, že by si dokázal představit takhle žít, jenže tohle je realita ne pohádka, tohle se běžně neděje. Zrovna vzal do ruky příbor, aby se pustil do jídla, když se začne řešit to podstatné.

"Hm…nejspíš je na to to nejlepší chvíle." Zavrní tichým hlasem a příbor zase odloží, když si složí bradu do dlaní opírajíc se lokty o stůl. Ani trochu se nezačervená, přesně jak to řekl Gackt je to jen obchod a tak se to snaží brát, rozhodně z toho není na rozpacích.

"Všechno se odvíjí od toho, co by se dle Tebe mělo dít ale má základní cena je 120000 jenů za noc, za hodinu 15 000 s ochranou samozřejmě. Polovinu předem a polovinu po." Nastaví si vlastní pravidla, aniž by z něj spustil pohled.

"Všechno navíc kromě běžného sexu je za příplatek." Upozorní ho ještě, než napůl vstane opírajíc se o desku stolu a mírně mu poupraví růži za uchem.

"Tak si to hezky rozmysli, hned jsem zpátky." Broukne tiše, když si přejede jazykem před horní ret a odporoučí se na záchod. Musí se trochu vzpamatovat a rozebrat si v hlavě, proč mu to přijde jiné, než kdykoliv jindy.

Gackt

Hyde ho svojí odpovědí dokonale překvapí. Opravdu čekal, že uvidí jakoukoliv emoci, nějaké zaváhání, cokoliv, ale zůstal docela chladnokrevný a naúčtoval si nemalou, ale vlastně přiměřenou sumu. Se všemi aspekty, které čekal. Samozřejmě, že mu ten nutný kousek gumy vadí, ale není padlý na hlavu, aby to takhle zkoušel bez toho. Co ho ale zaujme je to, že mluvil o štěstí. Dělá to, protože neměl štěstí. Štěstí na co? Mělo by mu to být ukradené... Nicméně tohle pro něj štěstí není, to je z toho jasné. Pro koho je? Četl dost článků o tom, že si tím vydělává kdejaká studentka, takže pro někoho evidentně ano.

"A co je to tajemné všechno navíc? Opravdu všechno?" Zajiskří mu v očích, protože tohle už můžou být docela nebezpečné vody. Pro jeho společníka, ne pro něj. Ale Hyde dřív vstane, než odpoví. Gackt se trochu rozmrzele zapře do opěry židle, když zůstane u stolu sám. Nechce jíst bez něho a kachna pomalu stydne. Ne, nebyla to nejlepší chvíle. Modré oči upírá před sebe a převrací si v hlavě, kam až chce tohle nechat dojít. Protože původně sem nešel kvůli tomu, původně sem šel, aby si dokázal svoje. Počká, až se Hyde vrátí, než se společně konečně navečeří. Padne už jen několik nezávazných témat, nic není o jeho zaměstnání a podobně, Hyde je velice diskrétní. Ví, že to není rande. Gackt nakonec zaplatí účet a pomalu vstane od stolu.

"Projdem se." Oznámí mu, neptá se. Znovu mu nabídne rámě a zamíří s ním rovnou do uličky, která vede na silnici kolem pláže a dál přes ní, až na měkký písek v přístavu. Vůbec nikdo tady není, je tma jako v pytli, jen hvězdy na jasném nebi. Pustí ho, aby se mohl sehnout a vyzout si boty, které vezme do jedné dlaně a volnou ruku si neškodně zasune do kapsy kalhot. A rozhodne se ho rozebrat.

"Tak mi vyprávěj o tom tvém neštěstí. A ber to jako předehru. Běží ti taxametr, tak se snaž."

Hyde

Sám si celou tu dobu v hlavě převaluje, co mu odpoví a hlavně jak. Ne, není schopný udělat pro peníze všechno ale celkem dost, když to bude lákavá nabídka. Několik dlouhých minut stojí s dlaněmi opřenými o umyvadlo a kouká na sebe do zrcadla, už zase. Je to takový prázdný pohled, za kterým se skrývá tolik bolesti a nejistoty, ty ale zůstávají pečlivě pod pokličkou. Prohrábne si polodlouhé prameny, poupraví přívěsky na řetízcích a vykrystalizuje si na tváři ten nejlepší úsměv, který jen dokáže. Je načase se vrátit a poslechnout si, jakým směrem se dnešní večer má ubírat. Kráčí klidně a vyrovnaně, dokonce si vyslouží i několik obdivných pohledů a jen krátkým těknutím zhodnotí, kolik z nich by mohlo využít jeho služeb. Jeden dva by se našli ale momentálně to pustí z hlavy. Dosedne pomalu na své místo.

"Kdybych to řekl obecně, tak všechno, co mě nebude stát krev, všechno záleží jen na ceně." Ujistí ho ještě, že domluva je v tomto případě prioritní a dál tohle téma nerozebírá. Konverzuje klidně a vyrovnaně, sem tam si dovolí hodit okem nebo pozvednout koutek v náznaku něčeho trochu provokativnějšího. Nebojí se žádného tématu, myslí si o sobě, že není hloupý a spoustu věcí si přečetl, takže co se týče všeobecného přehledu, má se rozhodně o čem bavit.

"Arigato." Poděkuje upřímně za večeři a kývnutím hlavou mu odsouhlasí procházku. Trochu ho tlačí svědomí, protože tohle by si účtovat už měl ale zaonačí to ve své hlavě tou večeří. Protáhne paži skrz jeho nabízené rámě, a když vyjdou z restaurace už se jemně opírá i druhou dlaní o jeho předloktí. Ano, je přítulný, tak by se to dalo hezky říct. Jsou na pláži a on si jen domýšlí, jestli jsou tu schválně kvůli němu nebo má Gackt jen stejnou slabost. Po jeho vzoru si zuje boty a sundá i sako a přehodí si jej přes předloktí. Nadechne se, aby se ho zeptal na jméno, když ho poprvé za celý večer dokonale vykolejí. Kouká na něj s mírně pootevřenými rty, tohle je poprvé, kdy se ho na to někdo ptá ale nemá na výběr, nemůže ho poslat do háje, když je to součást všeho. Odvrátí od něj pohled a otočí se čelem k moři, když kouká na vlny a žmoulá látku saka. Tak moc se mu o tom mluvit nechce.

"Bylo mi dvanáct, když od nás otec odešel, máma to nesla hodně těžce a já se snažil být jí oporou a začal na černo pracovat. V mých patnácti ji našli nádor na mozku a pak už do šlo spíš z kopce, když mi bylo osmnáct nechal jsem školy a začal pracovat. Šlo to do chvíle, kdy nepotřebovala stálou odbornou péči a to už zvládat nešlo. Prodejem kytek jsem nebyl schopný vydělat tolik, aby zaplatil dům a její ústav. Našel jsem levnější kousek od Tokya a přestěhoval se sem. Pár měsíc jsem to dokázal nějak platit i z peněz za dům ale pak už jsem dlužil na nájmu tolik, že by mě za týden vyhodili a tehdy jsem to udělal poprvé." Prostě to na něj vyklopí, chtěl to slyšet, spoustu detailů vynechává a nechává si je pro sebe. Třeba kolikrát ani nedostal zaplaceno, dokud nepřišel na to, jak se trochu pojistit, kolikrát se probudil v zaplivaném motelu s modřinami a neschopný vstát, než se naučil trochu bránit. Otočí se k němu čelem a tvrdým výrazem v očích, který jasně hlásá, že ho to vůbec nerozhodilo ale opak je pravdou a je to jen dobře tvarovaná maska, i když na jeho tváři nesedí úplně přesně.

"Zvláštní předehra opravdu ale pravděpodobně bych věděl o dvaceti jiný a lepších." Pokračuje tam, kde by měli.

Gackt

Jedna nula pro něho, protože ten obličej mluví naprosto za všechno. Evidentně to nikoho nezajímá, proč by taky mělo, proč by si tím měl kdokoliv kazit náladu a večer. Většina z nich vyhledává společnost, aby na podobné věci zapomněla. Ještě chvíli sleduje jeho půvabný profil, když se Hyde otočí bokem a samozřejmě několik vteřin uvažuje nad tím, jestli by mu lhal a vymyslel si fiktivní příběh. To, co se ale dozví vzápětí mu podobné myšlenky na dobro vyžene z hlavy. Sevře se mu z toho žaludek, ne je mu z toho dokonale špatně. Tohle by se dít nemělo, ale děje. Všude na světě, nejde je zachránit všechny... bohužel. Obvykle si od sentimentu držel dokonalý odstup, ale když se na něj Hyde podívá s tím rádoby bojovným a nesmírně roztomilým výrazem v očích, je to ještě horší. Úplně nepatřičně se trochu pousměje. Co se ale změnilo, je výraz v jeho světlých očích. Výrazně zjemnily a zteplaly.

"Jenže já si platím tuhle, vzpomínáš?" Zatím nedává najevo, co si o tom všem myslí.

"Pojď." Řekne mu nakonec a malou oklikou ho odvede z pláže rovnou ke svému autu. Odemkne ho a pobídne ho, aby zaplul do sedaček z bílé kůže. Pak auto obejde a zaujme místo řidiče. Celý kokpit se rozsvítí, když nastartuje a z repráků se ozve tlumená, ale vážná! hudba. Prostě měl náladu. Auto pomalu brázdí noční Tokyo, ale jen on sám ví, kam vlastně jede. Má si hodně co přebírat v hlavě, ale možná by svou společnost neměl nudit mlčením a nejistotou. Všechny jeho nenápadné pokusy se ho dotknou jemně odvrátí, až dokud auto nezastaví. Před bistrem. Tetsuyův mustang tu už není.

"Nevím, kde přesně, ale musí to být někde tady hm? To místo, kde bydlíš." Řekne mu a zhasne na chvíli motor. Sáhne do kapsy pro peněženku, spíš takovou tenkou koženou věcičku, ve které jsou zlatou sponou sepnuty bankovky a je jich hodně. Odpočítá tu jeho celonoční taxu, pak se k němu pootočí, vezme ho za ruku a vtiskne mu ty peníze do dlaně.

"Tak mi dej pusu na tvář a utíkej. A jednou se hezky vyspi, Neko-chan." Řekne mu a poklepe si dvěma prsty na tvář. Už je sentimentální až hrůza. Asi záchvat konání dobrých skutků. Mohl by pro ty oči udělat mnohem víc, ale... +Brzdi Gaa-chan, brzdi.+

Hyde

Je pro něj hrozně těžké držet si sebejistý výraz, když se v něm všechno pere a nutí ho vzpomínat na minulost. Tohle se stát nemělo a o to těžší to je, když vidí jeho vřelé oči, které mu koukají do tváře. Bože, má sto chutí mu prostě padnout do náruče a hezky se v ní schovat, a že by to dokonale šlo. Tyhle myšlenky jsou hrozně nebezpečné, už od první chvíli, kdy ho něco podobného napadlo a snaží se je utlačit někam ha hranici svého vědomí, aby ho nakonec nepřemohly.

"Ano, to máš pravdu." Broukne sotva slyšitelně a zatím se ani nepohne. Čeká, že k tomu vyzve a konečně se dostanou k tomu, proč tu společně jsou nebo se dozví, jak bude večer dál probíhat, to se ale taky neděje a on je z toho ještě o trochu víc nervózní. Jen kývne hlavu, když ho vyzve, aby šel s ním a velmi nerad opouští prostor pláže, který mu dodává trochu bojovnosti. Vždycky chodí k moři, když už toho má po krk. Několik desítek minut většinou nadává a hází písek do vln, pak si jen sedne a kouká před sebe. Tak to bývalo do doby, než potkal Aoiho v bistru, s ním si povídá ale neříká mu skoro nic o sobě, přesto ho však dokáže vytáhnout z podobných nálad. Stejně jako on se snaží pomáhat jemu, kamarád bez prostředků, nejspíš trochu k smíchu. To auto, do kterého se nechá usadit je vrchol luxusu, skoro mu připadá, že by tomu mohl ublížit, jen když se podívá nějak špatně a sedí s rukama v klíně. Má pořád na paměti, proč tu jsou a ne, že to je jen jen přátelský pokec, proto ty snahy o nějaké doteky, aby byl Gackt spokojený. Začíná být zmatený z toho, že ho jemně pálkuje od sebe a rozumí tomu opravdu čím dál míň. + Měl jsi mlčet Haido nebo si něco vymyslet, teď se budeš muset hodně ohánět, aby ti to vyšlo.+ Napomene se v duchu a v očích se mu objeví posmutnělý stín. Najednou ví, kam ho veze a nadšený z toho není, musí si přiznat, že noc s ním by pravděpodobně byla příjemnější, než kterákoli jiná i proto, jak se k němu chová.

"Ano, je to kousek." Kývne hlavou, když shlíží na dlaně do svého klína a ví, že je to tady. Právě prošvihl svůj nejlepší kšeft a proč? Protože si neuhlídal myšlenky.

"Tak…" Začne pomalu, že se rozloučí a zarazí se, když mu v dlani přistane větší obnos peněz. Vlastně celonoční taxu měl v ruce asi dvakrát.

"To přece…"+Co nejde? Hodláš si to nevzít kvůli morálce? Trochu ironie ne?+ Proběhne mu hlavou, když sevře prsty kolem bankovek a poprvé se opravdu upřímně usměje. Je to skoro stejné jako jindy, jen ocelové oči změknou a roztřpytí se jako vlny na vodní hladině osvětlené měsícem v úplňku. Kouká na něj neschopný slova a položí mu dlaň na tvář, aby splnil jeho přání, v poslední chvíli se rozmyslí a místo na tvář přitiskne své rty na ty jeho. Není to nic vášnivého, jen prosté jemné políbení ale jen on ví, že na rty se se zákazníky zásadně nelíbá.

"Arigato Ga-chan." Vydechne jeho jméno se zvláštním podtónem, už ho ví, když si všiml vizitky v autě.

"Dobrou noc." Zavrní ještě, než rychle vystřelí z jeho auta, ještě chvíli by mu koukal do očí a byl by v háji ještě víc, než je. Nad tímhle asi bude přemýšlet, ještě několik týdnů, aby vůbec pochopil, co se to tu stalo. V kapse ho hřeje obnos, díky kterému nebude muset každý den v noci do práce, může si dát klidně čtyři dny volno a ještě něco málo ušetří…snad se za chvíli z toho snu neprobudí. Hned ráno si dá za úkol poslat mu pár růží na adresu na vizitce, jen pro jistotu, aby věděl, že jemu opravdu vděčný. Bez vzkazu, diskrétně samozřejmě ale nepochybuje o tom, že bude vědět, od koho jsou, snad ho potěší. Po pár krocích se ještě ohlédne a pak už zmizí za rohem a zapluje do svého bytu, kde se svalí na postel a po opravdu dlouhé době se upřímně usmívá.