Gackt x Hyde - Hezky se vyspi, Neko-chan.- Část 1

(restaurace)

Gackt

Schůzka s Inoranem dopadla opravdu dobře. Byl to šarmantní mladík s nejlepším vychováním a Tetsuya z něj doslova zářil. Vypadalo to, že už si nemohl vybrat lépe a jeho Casinu to jenom prospěje. Zbytek dne měl hodně práce jako obvykle a se setměním ještě víc. Nakonec se ale zapomněl u svého pockerového stolu do dvou v noci a než se dostal do postele ve svém střešním apartmánu v Tokyu, byly tři. Jeho postel byla obrovská a pro dnešní noc prázdná a jemu najednou přišlo na mysl to podivné ranní setkání. Vůbec netušil, jak dopadlo Tetsyovo auto, už si pak nevolali, ale... kam asi šel mladík s velkýma očima? Přijde dneska? Když ne, společnost si tam určitě najde, ale převracel si v hlavě, cože si to s ním chce vlastně počít. Minimálně se bavit nad tím, že mu ukáže věci, které nikdy neviděl. Trochu někoho ponaučovat, to mu vždycky šlo, vlastně ho to docela vzrušovalo. Teď a tady... No tak půjde spát až za chvilinku... I jeho další den byl ryze pracovní, ale odpoledne si stihl dát své dvě hodinky v posilovně a hodinku na tenisovém kurtu. K večeru se hodil do gala a sjel výtahem až do podzemního parkoviště. Na sobě mí bílé kalhoty a temně rudou košili s rozhalenkou, na nose nezbytné brýle a vlasy na spánku spletené do naplétaných copánků, jinak organizovaný rozcuch. Dal si záležet, ne že ne. Protočí v prstech klíčky od rudého lamborghini, oznámí autu kód a křídlo se zvedne. Za chvíli si to už míří rovnou na místo setkání. Zaparkuje kousek dál od restaurace a vypne světla. Chvíli pozoruje ulici a snaží se ho najít a nakonec doopravdy přijde. Na tu dálku ještě nemůže nic moc hodnotit, ale je si jistý, že je to on. Nakonec přece jen vystoupí, zamkne a s rukama ležérně v kapsách vykročí setmělou ulicí směrem k němu, ozářený pouze světlem pouličních lamp. Vždycky si potrpěl na maličkatý wow efekt, ať se mu to zkusí nelíbit, ale kdo může říct u kluka jako on, co hraje a co ne? S tím ho hrozně rozčiluje už teď. To prostě zlomí.

Hyde

Po podivném setkání v bistru, už šlo všechno jako vždycky. Nádherné dopoledne u růží, kde se zastavilo pár známých tváří, které tu každý měsíc přicházely koupit květiny svým drahým polovičkám, neznámé tváře, které se u něj stavily poprvé a on byl zase spokojený a nemyslel na nic, ani na večer. Čas byla neúprosný a večer se chtě nechtě blížil. Noc nebyla ničím zvláštní a on si odbyl nicotné dva kšefty a zamířil asi ve čtyři ráno do svého malého krcálku v jednom ze starých domů, kde ze sebe smysl všechnu špínu ale ze svého nitra nikoliv. Dneska měl volné dopoledne a chtěl ho rozhodně dospat, aby byl opravdu odpočinutý, vlastně vůbec netušil, co ho večer čeká. Nejspíš to, co vždycky. Hlavní téma večera …postel. Přesto se v žaludku usadil zvláštní pocit, že to nebude jen tak, možná jen takové malé přání, protože Gakkův obličej neodkáže dostat z hlavy, hlavně ty oči a ten hlas. +Haido, nezapomínej na pravidla!+ Upozorní sám sebe, opírajíc se dlaněmi o umyvadlo a hledí na svůj odraz v očích se mu zračí zvláštní nádech smutku nad svou vlastní osobou.

"Jednou s tím budu moct přestat, jednou to půjde." Ujistí sám sebe rozhodně a usměje se na svůj vlastní odraz. Odpoledne tráví u růží a pak už pospíchá domů, aby se stihl připravit. Vlasy tmavě hnědé barvy nechá ledabyle dopadat na ramena, nebude s nimi dneska nic dělat ale na oblečení si dá záležet. Jemná linka na zvýraznění očí a samozřejmě šperky. Když kráčí po ulici osvětlené pouličními lampami, má na sobě čistě bílou košili, kterou má nedbale rozepnutou a ve výstřihu se mu houpe několik náhrdelníků přesně k sobě ladících. Zpoza tmavých rukávů delšího saka mu koukají konce bílých, jsou něco delší, aby je mohl svírat v dlaních, takový menší zlozvyk. K tomu samozřejmě ladící kalhoty, a i když je to všechno trochu obnošené vypadá nejlíp jak dokáže, nesmí chybět ani rudá růže, spíše jen poupátko v dlani s velmi krátkým stonkem, pro štěstí, jak si vždycky připomíná. V jednom z temných míst mezi lampami nasadí svůj okouzlující úsměv, když vidí, že už je tady a vypadá…+Haido!+ Napomene se rázně v duchu a krátce sevře víčka k sobě, aby si srovnal myšlenky v hlavě.

"Ahoj." Pozdraví ho, když jej sjede pohledem od hlavy až k patě.

"Vypadáš sexy." Složí mu kompliment a snad poprvé v životě to neříká, jen tak ale to Gakku nejspíš nepozná a to je dobře.

"Tudy jsem ještě ani nešel." Přizná mu bez váhání s krátkým zasmáním, když se rozhlédne po okolí.

Gackt

Jakmile dojde dostatečně blízko, musí se přistihnout při tom, že ho překvapil. Kdo ví proč čekal něco podobného jako včera ráno a ono ne. Vypadá skvěle. Možná to nejsou značkové hadry, ale fascinuje ho už jenom to množství šperků. +Vyděláváš víc, než se zdá, hm?+ Pomyslí si a nakonec se i on kouzelně usměje, přesně tak, jak to umí, když někoho nenápadně loví.

"Ahoj." Pozdraví ho taky a sklouzne očima k růži, kterou svírá. Jemně povytáhne obočí, ale zatím nic neříká.

"Díky. Ty vypadáš... hm... roztomile." Vybere si nakonec nejhezčí slovo, které ho napadá. Přece mu neřekne, že vypadá tak dobře, že by ho přehl přes lavičku, že ano? Rozhlédne se po ulici, kde chodí jen několik lidí.

"Je to čínská restaurace, ale vyhlášená. Myslím, že nebudeš zklamaný." Řekne znalecky a nabídne mu rámě. Vycházkovým krokem ho odvede přes silnici a rovnou dovnitř, kde si u vstupu vyřídí rezervaci stolu. Kvůli tomu, jak jdou si rovnou vyslouží několik zaskočených pohledů. Číšník je provede skoro celým podnikem až na prostornou terasu, kde je několik stolů dost daleko od sebe a ten jejich rovnou u zábradlí. A protože je to hned u moře, mají výhled na malou pláž, zakotvené lodě a třpytící se vlnky. Je to prostě dokonalá romantika a vítr jim tu oběma jemně čechrá vlasy. Dokonce sem ani nedoléhá hluk zevnitř, kde štěbetá milión lidí. Jak si nenásilně zajistit soukromí... U stolu mu odsune židli, pěkně si ho posadí a v duchu pořád uvažuje, jestli je to rajda nebo ne. Buď jak buď, na ceně se zatím nedomlouvali. Pobaveně se nad tím usměje a posadí se naproti. Obsluha jim okamžitě podá nápojový i jídelní lístek a odejde. Otevře ho, ale nedívá se na řádky, dívá se do tváře naproti sobě. Je nádherný. Diví se, že si ho dávno někdo nevydržuje na stálo. Všechno je čínsky, ani slovo japonsky. Hodlá se blýsknout tím, že ten jazyk umí. Zatím ale mlčí a čeká na to, až to Hyde otevře a pokusí se to přečíst. Pořád ho sleduje modrýma očima, každý malý detail. +Necháš se znervóznit?+

Hyde

Jakmile dolehne kompliment k jeho uším, jen mírně sklopí pohled k zemi. Všechno jsou zatím nacvičená gesta, a i když ho vnitřně potěší, že vypadá roztomile...no, možná by jiné přirovnání slyšel taky rád a hned si všechny podobné myšlenky zakáže. Koutkům ale neporučí a stále se usmívá, proč by taky ne, jediné, co má je svůj vzhled a úsměv, nic víc, nic míň, jestli chce bydlet dalších pár měsíců, musí vsadit na sovu jedinou kartu.

"Četl jsem o ní, jídlo je tu prý skvělé." Oznámí mu s kývnutím hlavou ale ne, nikdy tu nejedl a nejspíš už nikdy jíst nebude…moment. +My jdeme dovnitř?+ Musí být na nepatrný okamžik vidět zaskočení v jeho tváři, nepočítal s tím, že půjdou jíst a už vůbec ne, že na nějaké takové místo.
 "Nemám důvod být zklamaný." Utrousí poznámku a není vůbec jasné, co tím myslí, když se zavěsí do nabízeného rámě, jakoby to dělal pomalu každý den a bez váhání vykročí po jeho boku. Nesmí si dovolit udělat jedinou chybu ve svém chování a podle toho se taky řídí. Jakmile dojdou na terasu vymaní se z jeho blízkosti velmi jemně a elegantně a přejde k zábradlí, o které se opře dlaněmi. Najednou jakoby se úplně zapomněl, teď je to jeho nitro, které se tu opírá a s úsměvem a fascinovaným výrazem hledí na moře, které tolik miluje. Je to opravdu nádhera a on se vzpamatuje až po pár minutách, když se otočí směrem ke Gakkovi, který čeká s opěrkou židle v dlaních.

"Omlouvám se, tohle je opravdu kouzelné místo." Pokrčí krátce rameny a nevinný výraz ve tváři by mu nemohl věřit vůbec nikdo, v očích mu totiž spokojeně zajiskří a je to způsobené tímhle místem a celkově celou atmosférou a to by nemělo! Usadí se způsobně na židli a s poděkováním se nechá i přisunout, když se mu do rukou dostane lístek. Otevře ho a hned mu docvakne onen problém s jazykem. Vzhlédne a oplatí mu pohled, když pomalu odloží lístek stranou.

"Jsem tu na Tvé pozvání, takže výběr nechám na Tobě." Oznámí mu úplně klidně a vůbec se nenechá vyvést z míry, zažil věci, které se i Gackt ani představit nedokáže.

"Proč zrovna tohle místo?" Zeptá se jej zvědavě, když mu pohled znovu stáhne moře a on si poklepe růží o rty.

Gackt

Koutky se mu zvednou ještě o něco víc, když Hyde lístek zase zaklapne a podepře si bradu spojenými dlaněmi.

"V Číně jsou hrozně hrdí na svou kachnu. Myslím, že bychom se mohli držet tradice." Navrhne celkem neutrální menu, protože ne každý jí všechno a nechce tu příliš vymýšlet exotiku. I když by se mu líbilo dostávat ho do rozpaků.

"Co kdybychom si jako předkrm dali krevety?" +Ty tygří, co se musí jíst rukama a lámou se jim hlavy a ocasy, pak vylizují vnitřky...+ U toho ho rozhodně chce vidět, takže to objedná a k tomu dvě lahve vína. Bílé pro předkrm a červené na kachnu. Na chvíli jsou zase sami a Hyde už znovu zadumaně sleduje moře. Natáhne se po té jeho růži, kterou mu nenásilně sebere.

"Nedívej se tam pořád, nebo na tu vodu budu žárlit." Broukne. Už zase mu ji ukradl, tak jako v bistru. Strčí si ji za ucho, taky tak jako včera ráno a pak se narovná, když dostanou první chod večera. Gackt způsobně rozklepne ubrousek a založí si ho za límec košile, než vezme do rukou první kousek.

"Dobrou chuť, Neko-chan." Pojmenuje si ho rovnou a ulomí krevetě hlavu. Všechno, co se nejí odloží na malý talířek a pak si ji vloží mezi rty, aby velmi provokativně vysál ten vnitřek, zatímco ho už zase sleduje.

"Hm, je to výborné." Zkonstatuje, jakmile polkne a zvedne sklenku, aby si s ním připil.

"Proč tohle místo? Chtěl jsem jíst u vody, ale chtěl jsem taky něco netradičního. Sushi a nudle všichni známe, i když dobře připravené jsou výborné." V duchu se plácá po rameni, že nevědomky typl první věc, kterou má Hyde rád - moře. +Jachta? Možná... Podle toho, jaký bude.+ Plánuje si spokojeně a sahá po další krevetě. Převrací si v mysli kudy na něj. Obligátní otázky rovnou vytlačuje do pozadí.

"S tím flirtem sis trochu začal, proč?" Zaútočí přímočaře jako žralok, co kroužil dost dlouho kolem a najednou ucítil krev. Olízne si postupně všechny prsty pravé ruky a pomalu se chystá na poslední krevetu, zatímco mu ve tváři hraje lišácký úsměv.

Hyde

" V tom rozhodně nevidím problém." Odsouhlasí mu je výběr a v duchu se plácá po rameni, že dokáže udržet naprosto neutrální výraz.+Snědl bych odtud cokoliv, klidně i zbytky a rozhodně by byly mnohem chutnější, než to, co jsem jedl za celý svůj život.+ Pomyslí si trochu kysele ale zatím to zůstává všechno v jeho nitru. Nechá ho objednat s dlaněmi složenými v klíně a oči mu zase těkají stranou, je to hrozné lákadlo ale svým způsobem taky skvělá záminka, aby nekoukal do jeho tak uhrančivé tváře. Tohle bude ještě problém, to už ví teď. Věděl to už ve chvíli, kdy si domluvili dnešní večer. Nutí se do klidu a prudce stočí hlavu Gakkovým směrem, když znovu o růži přijde.

"Žárlit? Proč bys měl, jsem tu přece s Tebou a ne s mořem. Přitahuje mě klid, když se vlny jen pomalu přelévají, stejně jako ten Tvůj, který si držíš." Oznámí mu klidně smyslným hlasem, když si dlaní podepře bradu a nakloní hlavu mírně na stranu a párkrát zamrká. Jenže se musí zase narovnat, když jim přinesou překrm.

"Dobrou chuť." Nikdy to nejedl, pomalu ani neví, jak na to a rozhodně by si nerad uhnal ostudu. Zatím se do jídla nepouští ale sáhne po sklence, aby si s ním připil.

"V tom případě jsi to trefil naprosto dokonale." Oznámí mu, aniž by sklopil pohled a počká, než rozlomí další krevetu a teprve v tu chvíli se mírně nadzvedne ze sedu a popadne jej za zápěstí, aby si ho i s tou potvorou přitáhl k ústům. Krátce si uvězní spodní ret mezi zuby, než těkne pohledem od krevety zpátky k jeho uhrančivým očím a vysaje vnitřek se spokojeně přivřenými víčky. Oblízne si rty, když se mu chuť rozplyne na jazyku, tohle je něco neskutečného a je mu jasné, že o tomhle soustíčku se mu bude i zdát.

"Hm…." Zavrní naprosto spokojeně, když se usadí zpátky na židli ale víčka nechává pořád u sebe. Nejradši by se buransky vrhl na zbytek ale přece jen se donutí chovat se stále, co nejlíp a raději znovu sáhne po sklence.

"Poznám, kdy někdo zaujmu, takže sis vlastně začal ty a já to jen vyzkoušel." Vysvětlí mu to po chvíli, kdy sáhne konečně po té své a už se toho nebojí, jenom kvůli té chuti to musí minimálně zkusit. Nepočíná si úplně obratně ale povede se a on si vychutná další se stejně blaženým výrazem, ve chvíli kdy si Gakku oblizuje prsty a má jeho plnou pozornost udělá to samé jen s jasně patrnou provokací v očích.

"Proč se mě nezeptáš rovnou na to, co chceš? Je to jen otázka nic víc. Jsem tady jenom kvůli Tobě." Prohodí a pak se dlouze nadechne.