Aoi x Kaz - Zastav se na chvíli. - Část 3.

(Kazův byt)

Kaz

Milimetr za milimetrem se posunuje po jeho kůži, jen kousíček dál, co kdyby ten další chutnal jinak. A ono je to tak, je to s každým dalším polibkem, čím dál lepší. Musí si nad tím faktem spokojeně vzdychnout, protože tole je na něj vážně příliš. Nechal se dokonale unést a teď dostane vynadáno. To si aspoň myslí, když se Aoiho dlaně ocitnou na jeho tváři a on je donucen se narovnat a vzhlédnout. Vypadá skoro až provinile, když mu kouká do očí a krátce pokrčí rameny vy stylu - To já ne, to samo-.

"Pro-" Chystal se mu omluvit ale ani to nestihne, protože už jsou v tom znovu. Nechápe to, nerozumí tomu, čím dál víc ale dokut ho Aoi líbá, je všechno v naprostém pořádku. Ztratí se v jeho polibcích, dokonce je mu několik okamžiků schopný jen odpovídat svými rty. Je to na něj už moc, i kdyby stokrát chtěl, tohle nedokáže ovládnout a jeho polibky se stanou naléhavějšími a mnohem vášnivějšími s každým dalším pohybem. Dlaně už svírají dokonalé boky a tisknou je k sobě, ze rtů mu unikne tiché vzdechnutí, kdy se zlehka srazí jistými partiemi a pomalu ho tlačí směrem k posteli, která je kupodivu ustlaná. To je asi jediné, co se pořádku týče, co zvládl za celu tu dobu a proč? No přece si nebude Aoi lehat do brlohu, to je jasné. Tiše se uchechtne, když si Aoi kecne na zadek do měkkých pokrývek a nenásilně ho donutí se položit, když se rty už zase věnuje jeho hrudníku, tentokrát je jeho prioritní pozornost u bradavek, rozhodně se mu tam hodně líbí. Pravou dlaň se opírá vedle jeho těla, levou ž šmejdí po Aoiho těle, kam jen dosáhne a nemá v plánu vynechat ani stehna a ani jeho klín, zatím ještě zahalený v kalhotách.+Ne na dlouho.+ Pomyslí si odhodlaně. Společně s tou myšlenkou zavelí taktický přesun k druhé bradavce a má v plánu ji o nic ošidit. Jestli tohle je jeho příležitost dokázat, že tohle stojí za to, nehodlá to zkazit. Krátce se odtáhne od dokonalého těla, když mu shlédne do očí a prohlíží si každý rys jeho tváře. Je vážně krásný a Kazovy to musí být vidět na očích, jak moc je tím pohledem unesený. Zkousne si spodní ret s provokací vepsanou v očích a pomalu sjede dlaní do jeho klína, který jemně stiskne.

"Snad se ti bude přání dobré noci v mém podání libit." Neodpustí si poznámku a skloní se k jeho bříšku, které volá po pozornosti Kazových rtů.

Aoi

Pod tlakem Kazova těla dosedne na postel a krátce k němu vzhlédne, ale vzápětí už se pokládá do peřin a jeho má stále nad sebou a dost blízko. Tohle začíná zacházet mnohem dál, než chtěl dovolit, ale pořád to není nepříjemné a pořád se neděje nic, co by ho přinutilo říct Dost. Kazovy rty si zrovna hrají na jednom z nejvnímavějších míst lidského těla, totiž na jeho bradavkách a on si ani neuvědomuje, že při tom potichounku vzdychá a že má prsty zabořené v jeho střapatých vlasech. Oči už má pevně zavřené a jenom prožívá to, co s ním Kaz právě dělá. Když Kaz přestane, oči zase otevře a podívá se za ním dolů. V očích mu sedí skoro napomínavý výraz, jako by mu chtěl vyčinit, proč s tím přestává, když to bylo tak dobré, ale vydrží mu to přesně do chvíle, než se ho Kaz dotkne přímo mezi nohama a něžně stiskne. V tu chvíli se Aoi prudce propne v zádech a předvede jeden ze svých legendárních výrazů vrcholu blaha, o kterých ještě neví, že je umí. K jeho uším se dostanou Kazova slova, ale rozklíčovat, co přesně znamenají, je teď pro něj velice těžké. Je to příslib toho, že s ním Kaz rozhodně nekončí, jenže on má zrovna teď mozek pěkně po pánsku v kalhotách. Další povzdechy protnou noční vzduch, když se ho Kazovy rty začnou dotýkat na břiše a on se prsty přehrabuje v jeho vlasech, převrací je sem a tam a laská ho v nich, zatímco se hranou paty levé nohy zasekne o pelest postele, jak si pokrčí nohu pro lepší pohodlí. Vytočí koleno víc do strany a udělá mu tak podvědomě mnohem víc místa, ale začínají mu dost citelně překážet kalhoty, které teď vypadají, že každou chvíli prasknou. Džíny jsou hold džíny a moc toho nedovolují, obzvlášť, když je někdo nosí narvané jako Aoi, aby mu v nich ten zadek pěkně seděl.

Kaz

Koutky se mu zvlní, když se v jeho ložnici konečně rozezní Aoiho hlas a tohle je teprve ta pravá hitovka pro jeho uši. Asi tsi to nahraje a bude si jeho vzdechy pouštět před spaním, možná i na dobré ráno. Kouká na jeho slastí pozměněnou tvář a nic lepšího by v tuhle chvíli vidět nemohl. Aoi u sice dělá místo mezi svýma nohama ale jako první ho stejně musí připravit o kalhoty.+Kde mám nůžky?+Pomyslí si pobaveně, než mu ty nožky zase dá hezky k sobě, rozepne mu hbitě zapínání a stáhne je rovnou i s prádlem, No rozhodně se s ním pak nehodlá zdržovat, stejně mu budou překážet.

"Tohle ti bude na spaní k ničemu. Všechno." Okomentuje své počínání a jedním rozmáchlým pohybem paže to odhodí někam stranu. Než by Aoi mohl začít protestovat, věnuje mu několik polibků na kůži těsně nad jeho chloubou a bez váhání ho obemkne rty, to už určitě protestovat nebude na to on sází. Sám moc dobře ví, jak je mimo, když…Pohybuje se nahoru a dolů, sem tam si dovolí jazykem obkroužit jeho špičku jazykem a ještě chvíli si spokojeně hraje, než se začne zase přesouvat po jeho těle nahoru. Sám už se vysvobodí ze svých kalhot, protože ani ty jeho volné nejsou nic moc na to, jak na něj tahle situace působí a rty si vytvoří vlhkou cestičku od jeho pupíku až ke klíčním kostem, kde se ale nezastaví a zakotví až na krku, těsně po jeho ouškem.

"Jsi vážně dokonalý." Ozve se touhou naplněný hlasem, pravá ruka pokračuje dál v dráždění Aoiho chlouby a špička Kazova přirození se otře jen zlehka v místech, kde nejspíš ještě nikdo nebyl. Jen z té myšlenky by mohl být hotový, kruci. Ne, nemyslí si, že se bude dít něco víc, chce ho jen vydráždit na nejvyšší možnou míru. Třeba si o to Aoi nakonec řekne sám. Má toho za sebou už hodně, aby věděl, jak moc vzrušující to může být.

Aoi

Kaz mu vrátí kolena k sobě a on je v tu ránu velmi nejistý. Oči už má doširoka otevřené a hledí někam nad sebe na strop, když převrací v hlavě, co je špatně. Neměl to udělat? Možná má Kaz pravdu, je na čase to zastavit. Nadzvedne se na předloktí, ale jen proto, aby byl svědkem toho, jak ho Kaz bleskově připraví o kalhoty včetně spodního prádla. Vůbec netušil, že je něco takového tak rychle možné. Tak trochu na něj zírá s lícemi trochu začervenalými, ani nemrká a dost pochybuje, že ho svléká kvůli spaní... jenže už je před ním prostě do půl těla nahý s trikem vyhrnutým až někam pod bradu. Takže nahý. +Nemáš se za co stydět... nemáš se za co stydět!+ Opakuje si dokola jako mantru, ale Kazovy rty se ho prakticky okamžitě dotknou sakra blízko toho místa a on se znovu napne a zatne prsty do prostěradla, div se boky nevtiskne do matrace postele. Ztichlým domem se ozve Aoiho táhlý sten, když mu Kaz nedá ani šanci se nadechnout nebo si jakkoliv zvyknout a rovnou ho obemkne rty. Tohle zná, jen to zná od holek... Není v tom rozdíl, až na ten malý fakt, že Kazovy rty jsou mnohem šikovnější a moc dobře vědí, co mají dělat a kde. Zakloní hlavu dozadu, nechá ji jen tak viset mezi rameny a tiše vzdychá, až dokud z Kazových úst zase nevyklouzne a nepocítí, jak se jeho rty přesouvají po Aoiho těle nahoru. Vystřídá je jeho ruka, Aoi obdrží kompliment a panenky v očích mají velikost černých děr, jak je má zamlžené touhou a rozstřelené, jako by si něco dal. A pak se o něj Kaz otře přímo tam vzadu, jako by se na něj chystal a Aoi se vyděsí. V tu ránu je skoro v sedě a posune se od něj v posteli dozadu, zatímco na něj skoro vyděšeně hledí. +Cože? I kdyby to bylo, to si jako myslí, že on vleze na mě?+ Proletí mu bleskově hlavou a hledí mu přímo do očí skrz oponu svých dlouhých pramenů, které mu napadaly do tváře.

Kaz

Stojí ho to veškeré ovládání, aby nedokončil to, na co zatím jenom myslí. Ale ani on v tomhle případě nehodlá nikam pospíchat, chce si jej užít ale nepotřebuje ho hned. Stačí jen ten náznak provokace, jen myšlenka na to, co by v budoucnu mohlo být a on se prve zachvěje a stiskne víčka k sobě. Jenže chyba lávky, Aoi je v jednou okamžiku u něj a v druhém na druhém koci postele a kouká na něj …vyděšeně? Vážně? Tohle přece nechtěl.

"Ehm." Vypadne z něj jako první, když si projede dlaní krátké vlasy a je tak trochu mimo, jak neví, co by měl říct.

"Já jsem přece nechtěl...teda…" Začne se do toho trochu motat, když podvědomě stahuje obočí k sobě.

"Nikdy bych neudělal nic bez svolení Aoi-chan ne po tom co..." Zarazí se v půli věty a mávne nad tím rukou. Přesune se na všechny čtyři a pomalu se přesune až k němu, koukajíc mu zblízka do tváře.

"Tak se hezky vrátíme tam, kde to bylo okey." Zamluví to celé celkem obratně a bez problémů a skloní se rty, k jeho šíji, které věnuje spoustu polibků a pokračuje níž a níž, poslední polibek věnuje jeho podbřišku, když krátce vzhlédne.

"Nebo ne?" Zeptá se ho s nádechem provokace a předešlou debatu a hlavně vzpomínky, které z ní vyvstaly tlačí hluboko do své hlavy. Místo toho si přejede jazykem přes horní ret a tentokrát si počká na svolení. Zařekne se, že už neudělá nic, pokud ho Aoi nepožádá, bude ho to stát všechnu vůli ale…co by pro něj neudělal.

"Tohle se ti taky nelíbilo?" Utočí na něj přímočaře svými slovy a dlaní pomalu přejíždí po jeho dokonalém stehně. Pichlavé oči ale nespouští z jeho tváře a snaží se z ní vyhnat jakýkoliv náznak vyděšení nebo nejistoty, však on mu ji vyžene z hlavy a s tím ostatním…na to je pořád čas.

Aoi

Kaz začne s vysvětlováním a nutno dodat, že to s Aoim pořádně zatřese. Vůbec mu v té chvíli nedošlo, jak to musí vyznít a vypadat před někým, kdo si v tomhle ohledu prošel svoje, a že mu měl možná o něco víc věřit. Ale on si vážně myslel, že to chce udělat, že se prostě moc rozjeli. Jeho oči změknou a zatváří se doslova zahanbeně.

"Kazi promiň já... tohle mi nedošlo." Hlesne a rychle se podívá někam do strany a zpět. Teď ho jeho vlastní reakce skutečně moc mrzí. Trochu provinile přikývne, lépe si sedne a prostě si to tričko, co má stále vyhrnuté, přetáhne přes hlavu sám a odloží ho vedle. Na znamení, že když už si s tím začali, budou pokračovat, tak jako Kaz navrhl- tam, kde to bylo ok. A aby mu ukázal, že se ho opravdu nechtěl dotknout. Povzdechne si, protože v tomhle je asi panna na zabití, ale už se to stalo. Nechá ho k sobě zase přijít blíž a přivře oči při prvním jeho novém polibku a jak se Kaz už zase posouvá níž, pokládá se on opět na předloktí a snaží se utlumit všechnu nervozitu v sobě. Nejradši by si nafackoval. Potkají se očima, když už je Kaz zase až úplně dole a jasně se ho ptá, zda smí dělat to, co před chvílí, tedy svými ústy. A Aoi přikývne a pousměje se. Může být rád, že se tu nepohádali a neskončilo to, protože to by většině chlapů asi stačilo.

"Tohle se mi líbilo." Řekne mu měkce, zatímco sleduje Kazovu dlaň, jak hladí jeho stehno. Je na tom něco přitažlivého pro oči a jeden by nevěřil, jak jsou stehna citlivá. Brní mu z toho v klíně. Přenese váhu na jeden loket a natáhne se za ním, aby ho mohl jemně pohladit po tváři.

Kaz

Narovná se a dosedne na paty, když se Aoi začne omlouvat. Kouká na něj vyjeveně, protože on přece nemá za co. To, že má Kaz ve své hlavě démony, za to přece nemůže. Právě naopak, on mu je po většinu času dokonale utlačuje někom do jeho nitra, kam skutečně patří. Mírně se pousměje, když si svlékne triko, to je pohled pánové a znovu se přesune na všechny čtyři, když mu zblízka koukne do očí.

"Nemáš se za co omlouvat Aoi-koi." Řekne mu naprosto upřímně, když si uzme jen krátký polibek, než se přesune rty do jeho klína a dál velmi zkušeně pokračuje v rozdělané práci. Tohle mu nevadí, tohle ho baví, zvlášť, když má proti sobě někoho tak dokonalého jako je Aoi. Všichni si můžu dát pytle na hlavu, mají se rozhodně za co stydět. Bude psát písně a před očima bude mít jen a jen jeho. Přidává svými pohyb na intenzitě, vnímá všechno drobné záchvěvy jeho těla, aby věděl, kde ubrat a kde naopak přidat. Je vnímavější, než by se mohlo zdát a když jde o tyhle věci, vždyť to jde úplně samo. Podvědomě zaregistruje záchvěvy těla pod sebou a je mu jasné, že za nedlouho už by mít plnou…eh pusu práce s něčím úplně jiným. A taky, že se neplete a má co dělat, aby to vůbec všechno polkl ale podaří se a on se může pomalu vrátit svými rty přes Aoiho krásný, odhalený hrudník.

"Hm…koupil jsem ti trik ale myslím, že dneska budeš spát bez něj Anděli." Zamručí spokojeně a celou tu dobu okázale ignoruje svůj vlastní problém v jistých partiích.

"Ale když se tak hezky omlouval, co tak místo toho trochu…výpomoci." V očích mu zasvítí vzrušením, kdež se klidně přesune vedle něj a po paži sjede až k jeho zápěstí, které si přiblíží ke svému klínu. Jistě, mohl by si dát studenou sprchu ale řekneme si to otevřeně, copak je sebevrah?? +Dlouho to trvat stejně nebude.+ Pomyslí si pobaveně na svou vlastní adresu a s dlouhým výdechem si položí Aoiho dlaň na svou chloubu a spokojeně u toho stiskne víčka. Dvakrát nahoru a dolu a pravděpodobně bude hotový, no to bude trapas.

Aoi

Celkem ho upokojí, když mu Kaz řekne, že se nemá za co omlouvat. On to vidí jinak, ale pomohlo mu to. Kazovy rty ho znovu obejmou kolem dokola jeho chlouby a on už zcela klesne do peřin, aby mohl zavřít oči a dát průchodu vší slasti, kterou mu tím poskytne. Je to něco neuvěřitelného, je opravdu extrémně šikovný. Rozdmýchává v něm touhu a chtíč, zahání všechny zábrany a nutí ho být spontánní. Přes rty má zvolna položený hřbet dlaně, ale ne proto, aby tlumil svoje sténání, ale spíš proto, že je mu to tak sympatické. Jinak je jeho hlas totiž slyšet na celý barák, noc nebo ne. Začíná být slušně zpocený jenom z tohohle a jediné, co dokáže vnímat je jeho pohybující se jazyk a těsnost jeho rtů. Přísahal by, že občas narazí citlivou špičkou o jeho hrdlo vzadu, ale nechápe, jak to Kaz dělá a neudusí se. Orgasmus je silnější, než za posledních několik let nebo mu to tak alespoň připadá a on se ocitne doslova v nebesích, protože se mu zatmí před očima a v uších mu začne hučet. Chvíli nevnímá a neslyší a mrkáním se snaží vrátit zpátky na zem. Celé jeho tělo se zachvívá jako v horečce a v uších ho pohladí Kazův hlas, když mluví o tričku. Stočí za ním oči a začne si uvědomovat, že polkl. Prostě spolykal všechno, co v něm bylo, když si dají pusu, Aoi ucítí sám sebe a je to... ano, velmi vzrušující. Chvíli na něj bez dechu hledí jako by ho viděl poprvé a pak se jeho ruka začne pod Kazovým vedením přesouvat do Kazova klína. Říká mu Anděli. Je to nesmírně krásné. Líbí se mu to. Trochu omámeně se usměje, když ho jemně sevře v dlani a nechá se z počátku navést na správný pohyb a pak už pokračuje sám, tak jako by dělal dobře sobě. Je o trochu pomalejší, něžnější, ale jeho dlaň hřeje a brzy si zvykne na to, jaký je to pocit, držet jiného muže. Poznává jeho nejintimnější místa, tvar, velikost... rudnou mu z toho tváře, ale dobře slyší podle Kazova dechu, že i jeho vrchol se blíží.

Kaz

Tak dobře, neměl pravdu. Nestačí mu jen dvakrát nahoru a dolů, aby se udělal ale trvá mu to mnohem déle. Ne, tolik, jak by si představoval ale je to lepší, než kdyby byl hotový za pár vteřin jak puberťák, i když v Aoiho přítomnosti si tak trochu připadá. Sám už se válí v pokrývkách jednu dlaň vedle hlavy, kde svírá polštář a dává mu co proto a druhou se snaží nechávat mezi nimi volně položenou ale co chvíli trochu pěstí praští do polštáře, jak vnímá nastupující slast, která ho za chvíli pohltí a nechce se jí ještě poddat. Jenže vedle něj je Aoi, má ruku na jeho ehm a dělá mu neskutečně dobře. Jen ta myšlenka by ho mohla vystřelit na vrchol a on se mu nakonec přestane bránit. Celé tělo se propne proti Aoiho ruce, společně s tím zakloní i mírně bradu a z jeho tenkých rtů se vydere hlasité zasténání. Kapky dopadnou nejspíš všude, on to zatím není schopný posoudit, protože zatím jen zírá do stropu s trochu přiblblým úsměvem, než pomalu stočí tvář směrem k té Aoiho. Koutky se mu mírně zvednou vzhůru, než se k němu otočí celým tělem a přitáhne si ho k sobě do náruče, před tím ale zahodí jednu pokrývku někam na zem, je zaneřáděná, nejspíš ji vypere anebo vyhodí a sežene druhou. On a prát? Jen v největší nouzi.

"Mám problém, nějak se mi na ten gauč nechce…" Oznámí mu s jasným blýsknutím v očích, on se do obyváku prostě nevrátí!

"Postel taky není malá." Pokračuje dál a už se kvartýruje pod pokrývku a přikrývá i Aoiho, kterého si přitáhne na své nahé tělo.

"Navíc tě chci vidět po ránu, možná i cítit." Dokončí a culí se u toho, jak kdyby právě vyhrál ve sportce, může se jen modlit, aby ho Aoi nevyhodil ale to snad po tom, co mu dopřál, nehrozí. I kdyby, v noci se přikrade zpátky, to už je ten nejmenší problém.

"Navíc potřebuju někoho, kdo bude odhánět noční můry." Zívne si s pusou dokořán a líbne ho do vlasů.

Aoi

Po chvíli svojí "práce" se nadzvedne na předloktí levé ruky, aby se k němu mohl natočit a měl volnou pravici na to, co s ním dělá. Vlasy se mu opět přelijí do tváře a on si dovolí sklouznout do těch míst pohledem. Drží za *** jiného kluka! Pousměje se a přesune se očima do jeho tváře, aby se podíval na to, co s ním provádí. Jak se u toho Kaz tváří, jak se mění jeho výraz a jak si u toho bouchá do matrace, protože se to nedá snést. A může za to on. Tohle u dívek nikdy neviděl a je to docela omamný pocit. Kaz se mu udělá přímo do dlaně, není v jeho moci to nějak pochytat, ale ani neucukne a jen po chvíli ruku oddálí, když ucítí, že v jeho ruce zase získává klidný tvar. Prohlédne si ji a v první chvíli neví, kam s tím, žádné kapesníčky nevidí. Prostě to nějak hodně nenápadně otře do povlečení, protože je stejně zašpiněné a pak už se nechá vtáhnout do jeho obětí. Dotýkají se navzájem rozpálenými a zpocenými těly a Aoi už se nesnaží, aby se to nedělo. Jedna deka skončí na zemi a Kaz se začne soukat pod tu druhou pěkně k němu. Aoi se pro sebe pousměje.

"Nechoď." Broukne k němu měkce a omotá paže kolem jeho pasu. Dokonce se přitáhne ještě o kus blíž. Zkusí si představit, jaké to bude, až se ráno probudí vedle něho, ucítí jeho tělo a ano, jak Kaz říká, i jeho vůni.

"Já je zaženu." Šeptne po chvíli a opře si čelo o jeho rameno, když skloní hlavu pod jeho bradu, kde se tak nějak stočí, skoro do klubíčka, jen mu u toho nacpe koleno pomalu mezi nohy, jinak by se tam nenaskládal. Nepochybuje o tom, že Kazovi to nebude vadit. Celý tenhle den dopadl úplně jinak, než by si kdy mohl myslet, že dopadne. Ale když si ho začne brát říše snů, cítí se dokonale klidný a spokojený. Dokonce mu ve tváři sedí jemný, nepřítomný úsměv.

"Oyasumi nasai, Kaz-chan..." Hlesne už na půl ze sna a jeho dech se skoro okamžitě prohloubí.