(Hotel)
Reita
No dobře, tak se mu prostě nechtělo z postele, to je toho. Moc dobře slyšel, jak se ostatní připravovali na cestu do města, ale on se k nim prostě nepřidal. Ne, že by mu poznávání nových míst a prolézání obchodů nějak zvlášť vadilo, jen prostě nemá dneska svůj den a tak se rozhodl vůbec nedávat najevo, že je vzhůru. Když se mu nechce, tak se mu nechce. Válí se už nějakou tu dobu v posteli a kouká nad sebe do stropu, když zaslechne konvici ve společné místnosti.
"Hmm, kafe!" Broukne si pro sebe s mírným pousmáním a začne se pomalu kopat zpod přikrývky. V jeho pokoji panuje dokonalý chaos, stejně jako po většinu času v jeho životě, takže mu to ani nepřijde, když se pomalu zvedá do sedu a prohrábne si vlasy padající mu do tváře a kryjící pravé oko. Pomalu vstane, protáhne si celé ztuhlé tělo, oděné jen v boxerkách. Tyhle hotelové postele mu byl čert dlužný. Zamíří k oknu, vyhýbajíc se všem věcem na zemi. Jedním pohybem rozhrne závěsy, v tu ránu by si nejraději nafackoval, když ho praští do tváře denní světlo. Pobaveně se ušklíbne sám nad sebou, než sáhne po volných kalhotách a natáhne si je. Chvíli přemýšlí, co za triko není v nepoužitelném stavu a nakonec sáhne po černém nátělníku, který si obléká za pochodu, vycházejíc ze dveří svého pokoje.
"Doufám, že ses na mě nevykašlal?" Broukne směrem k Rukimu místo přání dobrého rána.
Ruki
Skoro si mohl vsadit, že to kafe Reitu z postele vytáhne, i když měl jisté pochybnosti. Obrátí k němu v tuto chvíli nenalíčenou tvář a kývne bradou směrem k lince, kde stojí konvice. Skoro v tu stejnou chvíli dojde i pokojová služba a zaklepe kvůli snídani.
"Otevři jim, když už jsi tam." Broukne svým sametovým basem a zase líně otočí tvář na okno, zatímco popíjí a pokyvuje nohou. V hlavě mu létá tisíc a jedna myšlenka o tom, co by chtěl dnes stihnout udělat. Oni Japonci jsou velmi cílevědomě vychovávaní. Včera o něj měli kluci opravdu velký strach a divil se, že s ním nespali všichni v posteli. Ne, že by na to nebyl zvyklý. Když spolu začínali, spali v náklaďáku s technikou na posteli pro jednoho. Všichni. Dodnes má hloupý zvyk omotat se jako housenka kolem kohokoliv, když usne moc blízko něj. Takže si dává velký pozor, aby neusnul s nikým jiným, než s někým z nich. Už se navyváděli dost pitomin, i při fan servisu, takže se opravdu nestydí. Kromě toho, většina kluků včetně něj, měla v minulosti nějakou tu přítelkyni, takže... nic, jak kdyby to něco znamenalo... on sám od smrti Reily vytrvale odmítal jakýkoliv blízký kontakt s kýmkoliv kromě kluků, pokud nešlo o one night záležitosti.
Reita
Koukne první na Rukiho, který se rozvaluje v křesle, taky jak jinak a pak těkne mlsným pohledem ke konvici.
"Ha, nevykašlal. Výborně!" Vypadne z něj s naprostým klidem, když se ozve zaťukání na dveře. Nečekal nic jiného, než že ho pošle otevřít, což se nakonec i stane.
"Taky jsem mohl mít snídani do postele." Snaží se trochu rozptýlit jeho myšlenky, protože za ty roky už je mu úplně jasné, co všechno má v hlavě a na jeho seznam dnešní úkolů, by nejspíš nestačil ani toaletní papír, i přes fakt, že mají volno. On se v takové dny většinou jen bez ostychu válí, taky proč by ne, když nic nemusí. Rozejde se ke dveřím, kde si od ženy střední věku převezme vozík a dotlačí ho doprostřed pokoje. S jistou zvědavostí, začne nahlížet pod jednotlivé poklopy, kde co je a co by si tak dneska ráno dal.
"Ty Ruki, nechceš se po včerejšku na všechno vykašlat? Neměl jsi zrovna zdravou barvu. Možná by to chtělo den volna?" Zkusí to na něj zatím pěkně v poklidu, věří tomu, že ho sice pošle někam, ale jeho povaha mu brání v tom, aby to nechal jen tak být.
"Zajdeme ven, něco pokoupíme.?" Hází na něj jeden nápad za druhým, doufajíc, že se něco z toho chytne a mezitím si na talíř nakládá nějaké ty dobroty, dneska si dá pořádnou snídani, pro jednou ho to nezabije, no ne? Po očku ho ale sleduje, jak se tváří a snaží se odhadnout, co se mu tak honí hlavou. Od smrti Reily je skoro jen samá práce. Je mu ho svým způsobem líto. On sám má za sebou nedávno rozchod, i když to nebylo z jeho strany, tváří se, jako by bylo.
Ruki
Zasměje se pro sebe, aniž by odvrátil oči od okna.
"Snídani do postele. Jsi si jistý, že ode mě?" Vrátí mu rýpnutí a pak k němu pootočí hlavu se silně vykolejeným výrazem a nevěřícně pootevřenými rty.
"Jestli chceme, aby zítra všechno sedělo a nepřesvětlili to jako minule, tak ne, nemohl." Odpoví mu jako by to bylo snad jasné jako den. Něco pokoupíme je takové malé zaříkávadlo, on by se mohl unakupovat k smrti. Na letmém stínu, který mu přeběhne přes tvář je jasné, že ho to láká.
"Kluci nás roztrhnou, protože jsme jim dali košem," Vymyslí si nakonec kontrující poznámku. Sklouzne očima na talířek, co si nandává a má hroznou chuť na ten jeho slaný croissant. Jen co si Reita sedne poblíž něho, přetočí se na pohovce do sedu na kolena, přitáhne se až k němu a ten rohlíček mu vezme. Požitkářsky si pořádně kousne a nahodí rozplývající se výraz.
"Co jsi nám ještě nandal?" Vyptává se a okukuje jeho talířek. Jsou spolu v kapele dost jedna ruka, ono všichni se všemi, ale pokud někdo utvoří pakt proti ostatním, bývají to oni dva. Ideálně proti Kaiovi, Uruha je dobrák a Aoi se to snaží držet v mezích. Někdy... vlastně on sám se taky přece pořád drží v mezích. To Kai a Reita za všechno můžou. Jistě... olizuje si prsty a tváří se moc spokojeně.
Reita
Koukne na něj s mírně pozvednutým obočím, než se upřímně zasměje a vyplázne na něj jazyk.
"Tak když nikdo jiný není po ruce." Odpálkuje mu rýpnutí zpátky a zamíří k pohovce, kde se rozvalí s koleny od sebe, než přemýšlí, do čeho se zakousne jako první.
"Ty světla dáme do kupy pak, to se zvládne, jen to chce klid. A klukům to politicky vysvětlím, určitě to pochopí. Mmm, že jsme potřebovali soukromí na rande." Šije do něj dál s naprosto klidným, hraně nevinným výrazem a zrovna se chystá sáhnout pro croissant, jenže se ho ani nedotkne, protože mu ho Ruki zabaví.
"Hej, ten byl můj. Běž si pro svůj. Zrovna jsem si ho chtěl vzít!" Zatváří se naoko naštvaně, ale má co dělat, aby se upřímně nerozesmál.
"Nám nic, ale pro sebe toho mám spoustu." Houkne se sobeckým podtónem, když si talířek přitáhne k sobě a otočí se zády k němu, aby už mu nic ta straka v černém pyžamu nemohla vzít. Tolik práce mu to dalo a on mu to všechno sež…ehm sní, tak to vůbec.
"Támhle máš celý vozík, a když můžeš pracovat a poslat mě do háje s nákupy, můžeš si dojít i pro něco k snídani," Dodá ještě, když na něj pootočí tvář s naprosto vítězoslavným výrazem a dá si do pusy celý plátek sýra nejednou. Má sto chutí to do sebe nacpat, aby mu ještě vůbec něco zbylo.
Ruki
Ty světla dají do kupy pak - jistě. Jeho typický přístup, ale je to on sám, kdo pak běhá po aréně z místa na místo a hlídá, aby všechno bylo perfektní. A ono to vážně zabere hodně času... Udělá obličej pro to soukromí na rande. Jednak se toho kluci okamžitě chytnou a druhak...
"Takže snídani do postele, tou vezmeš za vděk, jen když tu nikdo jiný není, ale na rande do města, to chceš? To myslíš vážně?" Založí si ruce na prsou. Jenže to už se k němu Reita točí zády a hamouní si talířek pro sebe. Obrátí stisknuté rty k jeho lopatkám a přisune se až těsně k němu, až se ho dotýká horní polovinou zad a plné rty nakloní smyslně k jeho uchu.
"Tak já tě s těmi nákupy do háje nepošlu a ty mi dáš trochu ze své snídaně." Broukne podmanivě a v očích mu zajiskří. Hned na to se natáhne přes jeho rameno a sebere mu další plátek sýra, který si požitkářsky vloží do úst s hlavou zakloněnou. Hned na to se na něj podívá, co poví.
Reita
"Samozřejmě, že myslím." Odvětí mu s naprostým klidem, možná spíš zahuhlá, protože má pusu pořád plnou. Přece je pořád dost pravděpodobné, že mu z toho moc nezbude. Jak se nakonec ukáže, tak daleko od pravdy není. Ucítí jeho přítomnost za svými zády, teplo jeho těla ho hřeje přes látku nátělníku a z nějakého neznámého důvodu, mu skoro až naskočí husí kůže. Nepatrně se ošije, když pocítí horkých dech na svém uchu, tohle mu byl opravdu čert dlužný. +Co se to se mnou sakra děje? Tohle není normální. Už jsem moc dlouho sám, tím to je!!+ Proběhne mu krátce hlavou, než se mu v ní objeví různé další myšlenky a ani jedna z nich, by ho snad kdykoliv předtím nenapadla. Tráví spolu moc času, tím to bude, to je jasné. Tváří se pořád stejně, jakože se nic neděje, když postřehne jeho ruku, jak se natahuje pro plátek sýra, přemůže nutkání, ho po ní plácnout. Nemá ani na výběr, když se s ním nerozdělí, bude zase celý den makat a zítra to dopadne mnohem hůř, než včera. Otočí se jeho směrem zrovna, když si vloží plátek mezi rty, chvíli ho hypnotizuje pohledem s podmračeným výrazem, jen na oko.
"Tak fajn…ale mám u Tebe oběd." Ukáže na něj prstem, položí talíř mezi ně na pohovku, aby si od něj udržel bezpečnou vzdálenost a skoro až uraženě si založí, s napnutím svalů, ruce na hrudi.
Ruki
Protočí demonstrativně očima.
"Oukej...ty abys nevynechal příležitost se nechat pozvat," Zabručí a pak už spokojeně snídá z jejich společného talířku. Mezitím zabloudí očima k jeho vyrýsovaným rukám. On takové rozhodně nemá, z nich všech je na cvičení nejhorší.
"Tvoje úsilí začíná být hodně vidět," Pochválí ho s lehkým pousmáním. Vzpomene si na to, jak Reita honí Kaie každé ráno běhat a v duchu si oddechne, že po něm to nechce.
"Skočím si do koupelny," Řekne mu, když dojí a Reitovi může být jasné, že má pro sebe tak čtyřicet pět minut. Nakonec vyleze ve své černé klasice, nalíčený jen lehce a jako vždycky to jistí brýle, klobouk a na ulici taky ústenka. Ne snad kvůli strachu z fanoušků, ale především ze strachu o hlasivky. Zabalí si všechno potřebné do velké tašky přes ruku - spíš kabelky a nalije na sebe půl lahvičky Calvina Kleina - One. Takhle vyzbrojený by snad mohl vzít Reitu na oběd no ne?
"Víš o tomhle městě něco nebo se budeme prostě toulat?" Zeptá se ho, zatímco píše klukům smsku, aby je nehledali dřív jak kolem třetí.
Reita
Koukne na něj s mírně pozvednutým obočím a možná až přehnaně se usměje. No co, financí je pořád málo, tak proč by ne, hlavně po takovém náletu na JEHO snídani.
"Musel bych být idiot, kdybych toho nevyužil," Nechá ho tedy, aby si z talířku přece jen něco vzal, sám si ještě uzme pár kousků, aby uklidnil žaludek, který prostě rád protestuje. Pak přijde kompliment, chvíli na něj překvapeně kouká, jestli to myslí vážně nebo si z něj střílí. Jak to tak vypadá, tak to bylo opravdu upřímné. +Dej mu najíst a bude hodný, poznámka do deníčku.+ Neubrání se svému podvědomí, než mu oplatí upřímný úsměv.
"Díky. Taky bys mohl začít…jsi jak párátko!" No dobře, rýpat asi úplně nemusel, takže vystřídá omluvný úšklebek, než se vydá zapnout znovu konvici, na to kafe prostě úplně zapomněl. Divné. Ruki oznámí návštěvu koupelny, se kterou rozhodně počítal. Sám si tam taky odskočí, rychlá sprcha, natáhnout na sebe něco pohodlného, dneska to bude triko s celkem šíleným potiskem s nápisem Sex pistols a volné kalhoty s velkými kapsami u kolenou, než sáhne po své pásce a nacvičeným pohybem si ji nasadí na nos, už v tom má celkem praxi za ty roky. Ještě jeden delší stříbrný doplněk na krk a kožený, široký náramek nad loket a je ready. Vrátí se do společné místnosti, kde se natáhne na pohovku, dopije své polo studené kafe a čeká na Rukiho, který se objeví asi za další patnáct minut ve dveřích.
"Kvůli mně ses nemusel tak strojit. Už jsem tě viděl i bez make-upu." Neodpustí si prohodit pobaveně, když ono za tu dobu by se dalo stihnout věcí a začne se pomalu sbírat z pohovky.
"Koukal jsem, že o dvě ulice dál je velký nákupák, tak co třeba tam. Hodilo by se mi nějaké nové Cdčko. Nebo sis ty nákupy rozmyslel?"
Ruki
Na první dojem to vypadá, že tu jeho poznámku ani neslyšel, na ten niterní ale nerad poslouchá řeči o své výšce nebo štíhlosti, pokud to zrovna někdo nemíří jako kompliment, takže dělá, že se to od něj odrazilo. Po návratu k němu jen rozhodí rukama s kolébající se taškou.
"Vždyť vidíš, že jsem připravený, ne?" Nahodí nechápavý výraz, narazí si brýle na nos a vyjde společně s ním na chodbu pokoje. V rámci hotelu je nikdo nezastavuje, personál je vyškolený a hosti ohleduplní. Pokud zrovna vědí, kdo jsou. Pak už zamíří společně na ulici a směrem k obchoďáku. Samozřejmě se můžou podívat na CDéčka, ale jeho zajímá hlavně oblečení, potažmo doplňky. Zakuklený je jak jen to jde, ale ta Reitova páska je co chvíli někde prozradí, takže se občas fotí, občas něco podepisují a doufají, že nezpůsobí davovou hysterii.
"Pojď támhle," Vtáhne ho do jednoho z obchodů s rockovým oblečením a stáhne si z nosu brýle. Okamžitě se začne přehrabovat svršky a sem tam něco vytáhne. Pak si to přiloží k tělu a otočí se na Reitu, co on na to.
"Máš taky něco? Půjdeme si to vyzkoušet?" Láká ho ke kabinkám, protože on vážně uvažuje o tom, že dnes bude utrácet, když už si tu má odpočinout. Není nic horšího, než odejít z krámu s prázdnou.
Reita
S rukama v kapsách zamíří po jeho boku ven z hotelu a pak i na ulici. Jen po očku se rozhlíží, co se kolem děje, ale samozřejmě se to všechno neobjede bez občasných pohledů a nějakého toho podpisu. Jemu to rozhodně nevadí, fanoušci jsou přece důležití, to je jasné. Pár podpisů ještě nikoho nezabilo, ale těm fotkám by se nejradši vyhnul, kdyby to šlo; nejde bohužel. Sám se v obchoďáku rozhlíží, kde co mají. Už už chtěl vyrazit k obchůdku s CDčky, který vidět v dáli, ale Ruki ho vtáhne do obchodu, jak jinak, než s oblečení a doplňky.
"Ale já chtěl...No tak později." Rezignuje nakonec v rámci Rukiho odpočinku, asi bude muset něco vydržet. Sám se začne rozhlížet, zatím to vypadá na kalhoty a bundu, která mu celkem padla do oka, ale ty kalhoty asi víc. Chvíli si je prohlíží, vypadá u toho hodně kriticky a koukne na něj, co to má zrovna za triko.
"Hm...To by šlo a co třeba tohle?" Prohodí s nevinným mrknutím a vytáhne z jednoho stojanu síťované triko.
"Ale jo, něco málo jsem našel, asi to na sebe přece jenom hodím." Souhlasí s ním kývnutím hlavou, než se vydá ke kabinkám a vybere si tu nejvíc vzadu, aby měl klid na zkoušení. Má v plánu si tam hezky vlézt, zkusit si ten kousek a pak jen v poklidu v koutku čekat, až se Ruki vymotá, asi tak za hodinu.
"Pak na mě houkni, až budeš!" Připomene mu ještě a chystá se za sebou zatáhnout závěs.
Ruki
Zamrká na ten jeho kousek, který pro něj vybral.
"Chceš, abych si koupil tohle? A to máme na soukromé chvilky nebo to myslíš vážně?" Zeptá se ho a pobaveně zavrtí hlavou. Společně se vydají ke kabinkám. Vleze do té vedle Reity a zkouší.
"Tak už!" Zavolá na něj, ale asi má plné ruce práce se svým oblékáním, takže vyběhne ven a rychle vleze do té jeho, proto, že když trhnul jeho závěsem, stál tam jenom v prádle, tak aby lidi nekoukali. Nemá žádný problém se k němu vtěsnat a nadšeným výrazem ve tváři mu ukazuje svoje budoucí nové tričko, které je mu sice trochu větší, ale to je mu celý život všechno. Zvedne k němu oči, zatímco se na něj zubí, ignorujíc jeho skoro nahotu.
"Tak co myslíš, dobrý ne?" Vyptává se a pak stočí oči na ramínko - domyslí si kalhoty - a následně jimi klesne na...jeho boxerky. Aha... Zatváří se něco na způsob, tohle už jsem přece tak třicetkrát viděl. +Možná i cítil...+ Když spali v tom náklaďáku, že jo. Zase zvedne oči k němu.
"Překážím ti?" Začne ho provokovat. To má za to tričko a vůbec za všechno, co mu kdy provedl.
Reita
"Co takhle zkusit dětské oddělení?" Zeptá se ho pobaveně, než se zatváří o něco smířlivěji a hodlá udělat krok zpátky. Jenže došlápne špatně, přesně na hranu svojí boty a mírně poklesne, když si jej zvrtne.
"Sakra." Zanadává si, snažíc se udržet rovnováhu, ale místo toho se nakloní dopředu a zapře rukou a stěnu kabinky vedle Rukiho hlavy.
"Taky jsi mě mohl varovat, jaký je to s Tebou hazard." Prohodí s mírně bolestným podtónem a koukne mu zblízka do očí.
"Ale to triko Ti sluší. Být tebou tak ho beru." Vypadne z něj nakonec, aniž by si uvědomil, co říká, v jaké pozici je a hlavně s jakým oblečením na svém těle. Na bolest taky skoro úplně zapomněl.
Ruki
"Ty!" Okamžitě se zamračí a plácne ho přes prsa na znamení, že tohle teda přehnal, ale pak mu Reita div nespadne do náruče. Instinktivně zvedne ruce, aby ho zachytil za obě předloktí. Za obě velmi namakaná předloktí. Reitova dlaň se opře o stěnu kabinky vedle jeho hlavy, ale on se zase rozesměje.
"Já jsem měl na čele napsáno biohazard už když jsem se narodil." Řekne mu jako jasnou věc. Pak mu ale Reita složí kompliment, čímž trochu vyžehlí tu předchozí poznámku a on se na něj opravdu upřímně usměje. A v ten moment dojde i JEMU, co je tohle za okamžik a jak by to mohlo vypadat.
"Neříkej nic divnýho. Opovaž se to komentovat." Zašeptá, aniž by odtrhl oči od těch jeho, zády se opírajíc o stěnu kabinky. Najednou je tady docela horko.
(Konec první části)
Archiv Komentářů
Reita s Rukim jsou spolu super :33 Úplně si dokážu představit Reitův výraz, když si naplánuje někam zajít a Ruki si zamíří jinde :D A jak se mu nacpal do kabinky... velmi sexy představa Reity v boxerkách :33
Jsem zvědavá, jak se to dál vyklube, jdu hned na druhou část :) Jen si musím zvyknout na přebíhání mezi úhly pohledu, dlouho jsem nečetla povídku, ve které se takto střídají, a trochu se v tom ztrácím :)
Jsem zvědavá, jak se to dál vyklube, jdu hned na druhou část :) Jen si musím zvyknout na přebíhání mezi úhly pohledu, dlouho jsem nečetla povídku, ve které se takto střídají, a trochu se v tom ztrácím :)
😍❤Děkujeme moc, to je hrozně super, když čteme takový komentář! Nakopává nás to pokračovat ve vkládání jednotlivých her. Je skvělý pocit vědět, že to nežereme a netetelíme se nad jednotlivými pasážemi jen my dvě (někdy si opravdu člověk uvědomí, co ze sebe dostal a jaký to má ve výsledku efekt, až si to přečte znova 😂). Btw ta kabinka se hrála vážně dobře😇😈
[2]: Ano, to věřím :) A určitě v tom pokračujte :33 Nad některými pasážemi se člověk opravdu musí tetelit - jako třeba zrovna ta kabinka, nebo polibek :33 Máte dobré nápady a navíc je supr číst si novou, česky psanou tvorbu :)
Jinak, nechcete zkusit místo odstavců odlišovat třeba jen barvou v průběhu textu, nebo dialogy opakovat v obou úhlech pohledu? Pro mě jako pro člověka, co neví, která bije, není snadné se vyznat v souvislostech, který dialog přichází po kterém... (Neberte to jako kritiku, hry jsem takhle nehrávala a nezkoušela z nich psát, takže se na to asi dívám jinak. Navíc já sama mám co říkat, pořád se s povídkami a hlavně dialogy peru :D Spíš je to taková zpětná vazba, rada, kvůli dalším čtenářům, kteří by text brali jako ucelenou povídku, i když vychází ze hry :) )
Určitě se vrhám i na další povídky :) První si nejspíš smlsnu Reituki (a už se na to těším :3) a pak jsem zvědavá na pairing Kai x Hyde (Kei), protože na ně jsem ještě nečetla :)
Jinak, nechcete zkusit místo odstavců odlišovat třeba jen barvou v průběhu textu, nebo dialogy opakovat v obou úhlech pohledu? Pro mě jako pro člověka, co neví, která bije, není snadné se vyznat v souvislostech, který dialog přichází po kterém... (Neberte to jako kritiku, hry jsem takhle nehrávala a nezkoušela z nich psát, takže se na to asi dívám jinak. Navíc já sama mám co říkat, pořád se s povídkami a hlavně dialogy peru :D Spíš je to taková zpětná vazba, rada, kvůli dalším čtenářům, kteří by text brali jako ucelenou povídku, i když vychází ze hry :) )
Určitě se vrhám i na další povídky :) První si nejspíš smlsnu Reituki (a už se na to těším :3) a pak jsem zvědavá na pairing Kai x Hyde (Kei), protože na ně jsem ještě nečetla :)
Ještě jednou díky, jsme rády, že se líbí.
Je potřeba brát jednotlivé části jako součást celku. Je to jedna dějová linka, která na sebe navazuje. Proto je to vkládané hra za hrou a je potřeba to číst opravdu postupně, aby to dávalo potřebný smysl. Snažíme se, aby to bylo opravdu real life.
Bohužel přepisovat z toho povídky je mimo naše časové možnosti. Zatím reálně stíháme hrát a tagovat hry, aby byl každý den vložen článek, máme něco nahrané dopředu.
Navíc pokud by to přepsala jedna z nás, ztratilo by to osobitost stylu té druhé, což by byla rozhodně škoda. Je potřeba to opravdu brát jako textové RPG a ne jako klasické povídky. Ale určitě díky za zpětnou vazbu, moc si toho vážíme. :)
Je potřeba brát jednotlivé části jako součást celku. Je to jedna dějová linka, která na sebe navazuje. Proto je to vkládané hra za hrou a je potřeba to číst opravdu postupně, aby to dávalo potřebný smysl. Snažíme se, aby to bylo opravdu real life.
Bohužel přepisovat z toho povídky je mimo naše časové možnosti. Zatím reálně stíháme hrát a tagovat hry, aby byl každý den vložen článek, máme něco nahrané dopředu.
Navíc pokud by to přepsala jedna z nás, ztratilo by to osobitost stylu té druhé, což by byla rozhodně škoda. Je potřeba to opravdu brát jako textové RPG a ne jako klasické povídky. Ale určitě díky za zpětnou vazbu, moc si toho vážíme. :)
Bara-chan |
[4]: Jasně, jak říkám, osobně jsem se s tím takovou formou ještě nesetkala, takže se musím zorientovat a víc se na to soustředit :)
A s časem to chápu, že je boj, a ještě abyste mohly zrovna obě :)
Jsem zvědavá, jak se do toho nakonec dostanu :) (Abych to nakonec ještě nezačala preferovat :'DD)
A s časem to chápu, že je boj, a ještě abyste mohly zrovna obě :)
Jsem zvědavá, jak se do toho nakonec dostanu :) (Abych to nakonec ještě nezačala preferovat :'DD)
Je to dost specifické, co se "povídek" týče, tomu rozumíme. 😉 Bojujeme často s abstinenčními příznaky, když jedna z nás nemůže. ( To ani radši nevzpomínám léto a dovolené! 😱😂) Nicméně za mě osobně (Akurai) říkám, že od jisté doby mám spíš problém s normálními povídkami, kde mi chybí osobitost druhé strany. XD Nejspíš nějaký šílený druh pracovní deformace. XD
Oooooo ja som tak rada, že som sa nakoniec dopracovala k úvodu! (asi ma tu bude musieť niekto vzdelať v skratkách, akými sa dávajú srdiečka, smajlíky so svätožiarou a potom s čertovskými rožkami :D ) Lebo som si nevšimla druhú stranu a začalatrochu spoileroide čítať od miesta, kde spolu Ruki a Reita už strávili vášnivú noc, ale keď som si čítala spätne tieto OZAJ prvé časti, tak práve vyšlo do popredia, ako sa to medzi nimi ešte len rozvíjalo a musím povedať, že som nadšená a teraz zvedavá na všetky tie momenty, podobne ako tá v kabínke, kde to nimi až tak hrkne a musím pochváliť za tú záverečnú časť a úplne poslednú vetu, pretože presne takto si predstavujem koniec kapitoly. Niečo dráždivé, čo nabudí na ďalšiu. Veľmi sa mi páčilo to ráno, ako sa Reito zobudil, tá ležérna uvoľnenosť a potom ako ste vykreslili vzťah medzi členmi kapely, ktorý je skutočne jedinečný, veď tam prakticky žijú všetci spolu, a s tým, že Ruki mal priateľku a tá zomrela a Reito mal tiež niekoho (koho??? :O ), tak to do toho celého priliava ešte viac zvedavosti a vzrušenia.
A inak zaujímavá debata o forme textu, mne na druhej strane to nevadilo, pretože je to taká forma rpg písania, je to veľmi zaujímavé samo o sebe, aj písanie kníh vo dvojici a ja som si už takto zvykla na tento pohľado do hláv oboch, že sa na to ľahko namotáva, aj keď je to nezvyk určite pre toho, kto sa s tým stretne prvýkrát :)
Aaaaa ešte mám len otázočku, lebo v jednej pasáži Reita akoby nevidieť jeho priamu reč, musela som si to vyznačiť ako pri kopírovaní, asi splynula farba písma s podkladom: Je to tá, kde Reita hovorí: Tak fajn, mám u teba obed (angel face)
Ďakujem za odkaz na čítanie (teraz by sa mi srdco zišlo :D )
[7]:Aww vzpomínka na Kabinku v podání Rx R. Tohle je prostě srdcovka neskutečného rázu. Ještě teď se culím, když si to celé vybavím a přiznám se, že jsem si to musela přečíst znovu. Oni dva měli celkem těžký začátek ale o to víc ( troufám si tvrdit) mezi nimi bylo jiskření. Mě to aspoň tak přišlo a užívala jsem si to na plno. Snažili jsme se dostat do téhle kapitoly všechno potřebné a Reitovi přiřadit tedy imaginární holku. Ohledně té Rukiho, to je realita, bohužel.
Rpg psaní je pro nás asi tou nejpřijatelnější variantou. Aspoň si neodkážu představit, že by jsme to psaly jako typickou povídku. Asi by se nám to hodně pletlo ty odlišnosti by se tam pak dost ztrácely, teda dle mého názoru. Na Rpg si člověk musí zvyknout, pokud tom není zběhlý nebo se tomu sám nevěnuje, což u Tebe problém není . ;)
Za tu pasáž se omlouvám, v té době jsem ještě řešila boj s blogovým formátováním textu a dělala si to ze mě srandu po většinu času. Díky moc za upozornění, vůbec jsem si toho nevšimla, že to tam chybí ale už by mělo být vše opraveno. Doufám!! Někdy mám pocit, že mi tam lozí nějaký duch a schválně mi do toho hrabe :D
Tip na smajly…já osobně je mám, když kliknu pravým myší a objeví se mi v nabídce Emodži. Nejsem si úplně jistá, že to funguje všude ale snad ano. XD
Rpg psaní je pro nás asi tou nejpřijatelnější variantou. Aspoň si neodkážu představit, že by jsme to psaly jako typickou povídku. Asi by se nám to hodně pletlo ty odlišnosti by se tam pak dost ztrácely, teda dle mého názoru. Na Rpg si člověk musí zvyknout, pokud tom není zběhlý nebo se tomu sám nevěnuje, což u Tebe problém není . ;)
Za tu pasáž se omlouvám, v té době jsem ještě řešila boj s blogovým formátováním textu a dělala si to ze mě srandu po většinu času. Díky moc za upozornění, vůbec jsem si toho nevšimla, že to tam chybí ale už by mělo být vše opraveno. Doufám!! Někdy mám pocit, že mi tam lozí nějaký duch a schválně mi do toho hrabe :D
Tip na smajly…já osobně je mám, když kliknu pravým myší a objeví se mi v nabídce Emodži. Nejsem si úplně jistá, že to funguje všude ale snad ano. XD
Žádné komentáře:
Okomentovat