Hromadné - Dávej si na mě pozor. - Část 1.

(Yoshiho večírek)

Yoshiki, Hide, Gackt, Ruki

Bylo to trochu z večírku do večírku, konečně měli za sebou celou Benefiční akci a všechny k tomu přilehlé dýchánky, tiskové konference a autogramiády, ale on si do toho musel vymyslet ten svůj projekt a čím víc nad tím uvažoval, psal a komponoval, tím víc se mu zachtělo vtáhnout do něj všechny aktuální celebrity benefice. Tedy ty hlavní. Hydovu a Hideho účast už měl slíbenou a nepochyboval o tom, že Ju-kenovi by stačilo napsat Za pět vteřin na druhém konci zeměkoule a přijel by. Ta představa ho na chvíli vytrhne z plánování, zasní se a usměje, ale pak potřese hlavou a dál sepisuje body k vypracování. Zbývají mu tedy Gackt, Miyavi, Ruki a Tetsuya. Všem rozešle k dokonalosti dotažený dopis v ozdobné obálce s ještě ozdobnějším písmem, kde je uctivě pozve na jím pořádaný večírek, kde by se všechno mohlo domluvit. K tomu připojí také celkový nástin projektu, je toho několik listů a spoustu dalších lákadel, včetně seznamu hostů, který zahrnuje producenty, dirigenty, hudebníky, zkrátka všechny, kdo by mu v tomto projektu mohli pomoci. Tak nějak si vzal do hlavy, že to bude něco, co Japonsko ještě nevidělo, ale ono toho už vidělo hodně, takže se musí snažit. Ani nemohl tušit, že Ruki s Tetsuyou budou svoje dopisy číst společně, protože od té doby, co Ruki na zkoušce přiznal barvu a vlastně představil ostatním klukům Tetsuyu jako svého přítele, strávili společně docela hodně času. Ruki byl zrovna u Tetsuyi doma a uprostřed hádky o to, kde budou bydlet. Oba dva si vedli svou, ani jeden se nechtěli hnout ze svého apartmánu, natož kupovat něco nového, kde nejsou zvyklí a Koron to všechno pozoroval z pohovky, kde si lebedil na Tetsuyově kabátu, který tam před tím pohodil a stříhal ušima podle toho, kdo zrovna křičel víc. Ruki měl svůj dopis s sebou v tašce, ještě mu ho neukázal a teď se po něm chystá vzteky hodit polštář, když někdo zazvoní a je to pošta, protože to jde doporučeně. Oba musí chtě nechtě zkrotnout a jakmile Ruki spatří obálku, je mu to jasné. Vyloví tu svou a zamává jí ve vzduchu, aby bylo jasno. Večírek je už zítra!!! Takže klid zbraní, musí si vybrat outfit! Gackt od toho večera, kdy mu vzal Miyavi kramle se Sugizem, nevylezl ze svého domu a jednoduše trucoval. V podstatě nepřetržitě hypnotizoval telefon, ale protože mu volal už v tu noc, nechtěl dolézat zase moc. Krucinál, tak jak to bylo? Jeden by přísahal, že jsou pár a teď, kvůli nějakému pitomci z baru dělá Miy drahoty? Nebo si to Gackt celé špatně přebral a nepochopil to? Nakonec toho měl tak akorát. Vykašlal se na auta a po dlouhé době vyvezl ze stáje svou rudou motorku. Samozřejmě má černorudé motorkářské kožené kalhoty a boty, ale jinak pouze upnuté bílé tričko, napínající se přes jeho postavu. On ho z té jeho family garden party prostě vyšťourá. Po cestě se staví pro dvě kytice barevného kvítí, skoro jako z louky, přiváže je za sebe a pokračuje, až dokud to smykem nezaparkuje u domku jeho mámy. Ani netušil, že tam bude, prostě intuice, ale byl. Ze silnice mezi domky je totiž vidět přes živý plot. Jsou tam všichni, celá jeho rodina. Stáhne si helmu z hlavy, pohodí vlasy, aby se rozčepýřily a i s kytkou v ruce dojde až tomu plotu. V tu chvíli už si ho začínají všímat. Všichni až na ty jeho čokoládové mandlové oči. Jeho matka vstává a ptá se ho, koho hledá a on kývne bradou rovnou na jejího syna. I s tou kyticí v rukou. Druhá je ještě pořád na motorce. Hide s Hydem měli z počátku dost problému vylézt z pavoučího bordelu, kterým se Hideho apartmán dal nazvat. Nicméně teď Hide dost nervózně přešlapuje po obýváku Hyda a rozhlíží se tmavýma očima do všech stran, zatímco si žmoulá žluté tričko. Tak takhle to tady vypadá? Takhle Hyde žije? Ještě tu s ním nebyl, je to poprvé a je to úplně něco jiného. Hyde je někdo úplně jiný, on je typický chlap, bordelář, co potřebuje k životu jen svou kytaru a pivo. A studio!!! A tohle? Apartmán snů. Hyde je chlap snů, to si připomene hned, jak se na něj podívá a po svém zvedne koutek rtů nahoru, ale jen na chvilku. I oni dostali své dopisy, i když jsou s Yoshikim v kontaktu na rozdíl od ostatních, takže moc dobře vědí, o co jde. Hide konečně popojde víc dovnitř, snaží se mu moc nepošlapat koberec a neosahávat ho, jak má teď nestále ve zvyku, ale ono to jinak nejde. Je z něj v koncích a nevybouřený. Možná by bylo na čase začít se bavit o tom, co to mezi nimi je? Co by chtěli? Nebo ne?

"Pěkný..." Vypadne z něj po chvíli a vypadá skoro jako dítě, co se ocitlo v perníkové chaloupce a neví, zda si smí líznout šlehačky ze zábradlí nebo ne.

Hyde, Tetsuya, Miyavi, Ju-ken

Aby přiznal Ju-ken barvu, byl úplně mimo pokaždé, když se mu rozezněl telefon hlásající Yoshikiho jméno. Sešli se od té doby jen párkrát ale on byl dokonale ztracený jako nikdy. Většinu času trávil ve svém domku u jezera, na který měl momentálně čerstvé a ty nejlepší vzpomínky. Dařilo se mu tvořit, přijal i nějaké nabídky a občas musel přece jen vytáhnout paty. V hlavě se mu rodil plán, který rozhodně nesměl postrádat velký styl. Věděl moc dobře, co se chystá a rozhodl se, že obrovská Yoshiho akce bude tou nejlepší dobou, kdy to zorganizuje. Po telefonu vyřídí pár potřebných věcí a nakonec sám sedne na motorku, vybral si pohodlného choppera černo zlaté barvy a vyrazí na cestu do města, kde musí zařídit ještě jednu věc. S oblékáním si moc hlavu neláme prostě jeany, těžké boty s rudými tkaničkami a k tomu triko černé barvy. Zastaví se u jednoho květinářství, kde si objednal kytici, jsou to sice typicky růže ale v netradičních barvách, převážná část je bílá, vprostřed je pár černých a v jejím středu se nacházejí zlaté. Trochu buransky zhodnotí její vázání ale asi je to okey a tak ji, vzhledem k jeho konstituci a vzezření nacpe celkem opatrně do jedné ze sedlových brašen a vydá se do posledního obchodu, takové celkem honosné zlatnictví. Má ještě spoustu času a hodlá si dát záležet, večírek začíná až za půl hodiny a plném proudu v tu dobu rozhodně nebude.

Za to Tetsu rozhodně v klidu není. Ruki ho vytáčí do běla svým názorem, že jeho pidi apartmán je lepší, než velký dům.

"Ty ses úplně zbláznil. Podívej se kolik je tu místa a jsi slepý nebo jak si mám přebrat tvůj nezájem o studio, co tu je? Můžu tu udělat ještě jedno, můžu tu udělat i pět bože." Pokračuje si dál na svém s rukama založenýma na hrudi a už mírně zvedá hlas. Střelí pohledem k polštáři, který svírá, když se rozezní zvonek. Přejde pár kroky k Rukimu, vyškubne mu polštář z ruky. Odhodí ho někam za sebe a přitáhne si jej trochu hruběji za pas k sobě. Políbí ho rázně, sebevědomě, přesně ve svém osobitém stylu, ono to na něj stejně platí nejvíc.

"Můžeš si to tu předělat podle svého." Nabídne mu s jasným blýsknutím v očích, kde se zračí veškerý chtíč a cit, který si pro něj schovává, než se vydá pro poštu, kterou očividně dostali oba.

"Hm a co takhle si na tu příležitost pořádit něco dokonale speciálního." Prohodí s hlavou mírně na stranu a rozroluje své pouzdro na karty, kde je jich požehanně. +Však ty zkrotneš+ Proběhne mu hlavou pobaveně a už jde chystat tašku pro Korona, silně pochybuje, že by ho Ruki nechal doma. Ještě ho zatáhne na rychlovku do ložnice, protože ta hádka v něm zase probudila úplně něco jiného, než by měla a za nějakou dobu už se jako králové nechávají odvézt do obchodů minimálně pro nové šperky na večírek. Mají ještě asi dvě hodiny, když zaplují do klenotnictví.

"Zlato ke zlatu nebo ne Ru-chan?" Broukne mu do ucha, když si jej hned za dvěřmi přitáhne za pas zády k sobě a spokojeně mu zavrní do ucha. Rozmazluje ho přesně, jak slíbil. Vezme ho bez váhání za ruku, nedbaje pohledů obsluhy a vydá se s ním k těm nejlepším a rozhodně nejdražším kouskům. Sám se ohlíží spíš po nových hodinkách.

"Tyhle nevypadají vůbec špatně. Měli bychom si pospíšit, ať jsme tam včas." Pobídne ho ještě, když zkontroluje čas. Na sobě má přesně padnoucí oblek tmavě modré barvy, bílou košili a rudý lehký šál, sluneční brýle má zaseknuté v kapse saka.

"Až budeš hodný a přestaneš se bránit stěhování, začnu přemýšlet i o tomto." Zavrní s nádechem pobavení a kývne hlavou směrem k prstenům. Miyavi strávil celou noc se Sugizem ve studiu. Jeho projekt ho dokonale pohltil, přes to se však nedokázal přinutit nemyslet na Gakka. Trochu se mu svíraly vnitřnosti, když si představoval různé možnosti, jak se mohl tvářit a jen doufá, že to nepřehnali. Ano, opravdu mu na něm začalo hodně záležet ale Su měl pravdu, nebude zboží, se kterým se bude handrkovat jak na trhu. Nakonec si se Sugizem plácli, že do toho půjde a se svítáním dorazil domů, totiž k rodičům. Proběhla krátká hádka, ale nakonec se přece jen dohodli, že takhle to bude lepší a vzali ho na milost. Ani jeho mámě se otec Ayako nelíbil, celkově se jí nezamlouvala celá rodina, takže byla v podstatě ráda, že to dopadlo, jak to dopadlo. Celý den proběhl v klidu, pohledem pořád zkoumal svůj telefon a čekal na zprávu, čekal zprávu od něj. Krátce po poledni mu byla doručena obálka a jemu bylo jasné, že se tam s Gakkem potká a tentokrát se mu sevřelo hrdlo. Co když už ho nebude chtít vidět? Co když to opravdu přehnal? Rýpe se zrovna ve svačině na sobě jen obyčejné tílko bílé barvy a světlé kraťase a řeší zrovna něco se strýčkem, když se máma zvedne a jde k plotu. Zvedne pomalu pohled a uvidí jeho. Překvapeně se mu rozšíří oči a začne pomalu vstávat. Snaží se vrátit klid do své tváře, ale koutkům se vůbec nechce dolů. +Přijel si pro mě!!+ Hlásají balónky, které se právě na oslavu vznesou v jeho hlavě do nebes. Pomalu přejde ke svém mámě a položí ji ruku na rameno na znamení, že je to v pořádku a ona se vrátí k ostatním.

"Ahoj." Začne klidně a nakloní hlavu na stranu s výrazem plným očekávání, co z něj vyleze jako první. Pečlivě ignoruje pohledy celé rodiny a snaží se tvářit nezaujatě ale v očích mu blýská typická hravost, kterou jen bídně maskuje.

Za to Hyde je ve svém svém živlu, vlastně od doby, kdy opustil společně s Pavoučkem Yoshikiho studio. Nikdy si nepřipadl tak živý jako právě teď s Hidem po boku. Užili si to dokonale, lepší dny by si opravdu dokázal představit jen těžko a on byl dokonale zapletený do pavučin. Konečně se jim podařilo přesvědčit ho ale i sám sebe, aby vytáhli paty z Hideho apartmánu a vydali se k němu. No, možná jen proto, že potřeboval své oblečení, aby se na večírek mohl hodit do gala. Rozejde se bytem, aby jim udělal aspoň kafe, postaví vodu a otočí se jeho směrem. Upřímně se usměje, když vidí jak si žmoulá triko a stojí uprostřed obýváku.

"Pavučiny to nejsou co?" Nadhodí s vřelým zablýsknutím v očích. Nadechne se dlouze, než vykročí jeho směrem. S rukama na jeho zadku si jej přitáhne k sobě a koukne mu upřeně do očí.

"Byl bych rád, kdybys tu taky byl jako doma." Broukne opatrně a zkoumá výraz v jeho tváři, jestli tohle nebylo příliš přes čáru ale nakonec se přece jen rozhodne pokračovat.

"Byl bych rád, kdyby kdekoliv budeš se mnou bylo jako doma, Pavoučku." Snaží se mu podsunout myšlenku, která se mu uhnízdila v hlavě a dává mu tím najevo, jak moc pro něj posledních pár dní znamenalo a jak nerad by se z pavučin vyplétal.

"Můžeme se po párty vrátit k tobě nebo sem ale přál bych si, aby jme šli společně."

Yoshiki, Hide, Gackt, Ruki

V před večer celého večírku měl Yoshiki tolik práce, že už nestačil Ju-kenovi ani zavolat. Musel být na místě jako první a to už od oběda, aby si osobně prošel, zda je všechno v pořádku, jestli je všeho dost, jak to tady vypadá, zda stačí personál a funguje parkoviště, prostě se z toho málem zbláznil. A ještě víc, když se doslechl, že mu Sugizo vyfoukl Miyaviho na nějaký jeho vlastní projekt, ale byl pevně rozhodnutý skloubit ty dva rozvrhy dohromady a Miyaviho nějak umluvit. Na sobě měl dnes černé kožené kalhoty, vysoké šněrovací boty až pod kolena, čistě bílou košili s rozhalenkou a šperky a krvavě rudé letní sako, které nemělo svůj typický tvar s pevnými rameny, ale spíš bylo splývavé. V okamžiku, kdy se začali sjíždět první hosté byl samozřejmě u vstupu, blýskal po nich svými trochu plachými a okouzlujícími úsměvy a s každým si podával ruku. Dokonce dostal několik pozorností, dárků a květin, takže si připadal jako by býval slavil narozeniny nebo co. Většina už byla uvnitř, Ju-ken ne, ale on věděl, že není typ, co chodí na čas a co by nutně musel absolvovat celý tenhle úvod, stejně by se mu nemohl hned věnovat, takže mu to odpustí a jen se v duchu kouše do rtu, zda vůbec dorazí. To by mu snad neudělal, ne? Ještě, že byl Ruki proti Tetsyovým poznámkám typu Jsi slepý celkem imunní, protože by mu snad jinak jednu střelil. Občas se s ním bavil, jak s těmi svými zaměstnanci, ale Ruki to dokázal ignorovat s rukama založenýma na prsou a protáčejícíma očima, což hádku většinou stupňovalo. Ne, jejich chození, bylo všechno jenom ne klid. A on se přistihl, že mu to vyhovuje, a že ho vlastně točí rád a schválně. Když mu pak Tetsu polštář vytrhl, jen nabručeně odkráčel do jiné místnosti, ale dlouho jim to nevydrželo. Přesně asi tak pět minut, než se dostali do ložnice, kde si po té rychlovce pomalu stejně dlouho zamilovaně špitali. Fakt na hlavu ten Tetsuya... on ne, Ruki rozhodně ne! Nakonec se spolu nachystají na celou slávu a Ruki musí chvíli zamilovaně pozorovat Tetsuyu, jak bere Korona automaticky s sebou. I na tu akci. On ho balí, on se o něj stará a Ruki se kvůli tomu zapomíná chystat, takže to nakonec opět dopadne tak, že ho Tetsu div nevyvláčí za nohu od zrcadla, aby nakonec skončili ve zlatnictví. To Tetsu moc nevyřešil, protože jestli si myslí, že Rukimu stačí dvě hodiny, tak to je po čertech málo. Ruki stočí oči na Tetsuyův výběr hodinek a pokývne ještě k jedněm, které se mu líbí.

"Nejsou tyhle lepší?" Zeptá se ho, zatímco připíná Koronovi nový drahý obojek, v podstatě náhrdelník. Taky potřebuje hodit do gala, když jde s nimi. Sám si nevybral ještě vůbec nic, jen nervózně těkne očima k prstenům a ušklíbne se.

"Oba víme, že nikdy hodný nebudu." Řekne mu na to, protože si vůbec není jistý, jestli měl být tohle vtip nebo ne. Co kdyby ne? Radši bude dělat, že nic. Sám si na dnešek vybral temně modré sametové sako a kalhoty stejné barvy, aby k němu ladil, jen je to všechno výrazně tmavší, skoro do černa. Líbil by se mu k tomu nějaký masivní blýskavý náramek, víc, než šperky na krk. Miyavi se konečně rozejde směrem k plotu a dokonce zařídí, že nebude poslouchat celá jeho rodina, i když se sem stále všichni dívají.

"Ahoj." Broukne Gackt v odpověď, ale to už vidí ty jeho jiskřičky v očích, i když se snaží dělat jako by nic a jemu samotnému leze úsměv nahoru. Vůbec netušil, jak moc s ním zahýbe, až ho zase uvidí. Ten plot mu teď neskutečně překáží, ale asi je dobře, že tam je, jinak by ztropil něco před rodiči nepřístojného. Pozvedne levici, ve které má kytici a podá mu ji přes plot.

"To je pro tebe." Připadá mu to trochu divné, dávat klukovi jako on květinu, no ale… třeba ho potěší. Pak najednou udělá čelem vzad a vykročí zpět k motorce, kde odepne i tu druhou a zase se začne vracet.

"Tahle je pro tvou mámu. Jestli můžu." Řekne a tak nějak decentně si odkašle. Prostě jim všem přijel oznámit, že Miy je jeho, že ho hodlá posadit na tuhle motorku a už nevrátit a tak nějak, že to teď bude. Oficiálně… tak trochu. Hledí mu pořád dlouze do očí a vyčkává, co bude. Jestli ho tam pustí nebo pošle do háje. A pokud ne, budou mít co dělat, protože ta Yoshikiho sláva za chvíli začíná a on má na sobě tohle. Kvůli němu, pochopitelně. Hide vrátí pohled do Hydových očích a znovu se nejistě pousměje.

"Ne, to nejsou." Připustí trochu nejistě a sleduje ho, jak kráčí k němu. Nechá se od něho obejmout, znovu zvedne koutek, když se jeho dlaně dotknou Hideho zadku a v podstatě nemrká, jak se snaží přečíst si, co mu chce říct, ještě před tím, než to udělá. Je to to, na co sám před chvílí myslel. Docela dlouhou dobu ho podezříval, že se nebude chtít nijak vázat, že možná bude řešit další jeho přelétavé románky, ale místo toho… tohle? Ani si neuvědomí, jak spokojeně a vřele se usmívá, zatímco se pomalu sklání k jeho rtům, které políbí něžně a pomalu.

"Tak uvidíme, kam se nám pak bude chtít." Broukne tiše, když se jemně oddálí a konečně trochu pookřeje. Pohodí hlavou, pustí ho, přetočí ho k sobě zády a vyšle do nitra bytu. Ještě ho u toho stačí plácnout po zadku.

"Tak se jdi připravit. Já jdu takhle." Oznámí mu. Má na sobě to radioaktivní tričko, jasně růžové kalhoty s kšandami po stranách a ani trochu nevypadá, že jde na nějakou slavností událost, ale demonstrativně sebou plácne do pohovky s nohama nahoru, zatímco se natahuje po ovladači. Říkal jako doma ne? A jemu ta příprava určitě zabere tisíc let. Za chvíli už přepíná kanály a zakotví na baseballu, u kterého začne do deseti minut fandit na celý barák. Samozřejmě radí, rozhazuje rukama a nadšeně pokřikuje, když se něco podaří.

Hyde, Tetsuya, Miyavi, Ju-ken

Tetsu se jen spokojeně pousměje, když si vybírá Ruki a dostane se pozornosti i Koronovi, jsou to prostě jeho miláčci a ti si můžou dovolit naprosto všechno a ať se zkusí někdo jen křivě podívat. Sedře ho z kůže a ani nemrkne. Pobízí prodavačku netrpělivým gestem, aby Rukimu donesla cokoliv si zamane, i kdyby měla utíkat na druhou stranu Tokya a dokonce nechá Koronovi přinést misku a tu nejlepší balenou vodu, pro kterou si nechal poslat. Ať si o něm myslí, co chtějí, je mu to úplně jedno.

"Já vím, že nebudeš asi ti ho nakonec vyberu i tak." Pokračuje ve svých provokacích a nehledí na to, jestli je někdo pozoruje, prostě si ho k sobě přitáhne a políbí ho na spánek. Nakonec přeci jen dá na jeho radu a vybere si hodinky, které mu navrhl on. Ruki má velice dobrý vkus a jemu se přece jen líbily mnohem víc ale nahlas to samozřejmě nepřizná. Sepsuje ty druhé, aby měl k tomu důvod. Popožene ho ještě, když už se blíží hodina odjezdu a slíbí mu, že se tu ještě později nebo zítra zastaví, aby si vybral ještě něco. Takový menší kompromis, aby ho nemusel popadnout do náruče a odnést. Pochybuje, že by ho odtud jinak dostal. Na večírek dorazí samozřejmě mezi prvními, zdvořile se pozdravil s Yoshikim a věnoval mu pár poklon na vybavenost a styl párty. Během té doby ho ani nenapadne pustit Rukiho pas, ani když k nim přijde jeho manažer a očividně chce něco říct. Tetsu ho zastaví rázným pohybem dlaně a propálí pohledem.

"Rozhodl jsem se změnit pravidla." Oznámí mu takovým tónem, jak kdyby se kvůli tomu, že on to řekne, měla přestat točit planeta.

"Je v tom nějaký problém?" Zeptá se ještě a nespouští z něj svůj dravčích pohled, skoro to vypadá, že ho vynese v zubech, kdyby byl. Manažer ani nepípne, jen přikývne a odporoučí se pryč.

"Co si dáme?"

Miyavi se tváři pořád stejně překvapeně ale už se umívá, když mu podzrav oplatí a ještě…dostane kytku?

"Asi bych si měl pořídit vázu, jak to tak vypadá." Neopustí si pobavenou poznámku, ale jak se zdá udělala mu opravdovou radost. Obočí mu stoupne vzhůru, když se k němu otočí zády a jde k motorce. Vážně se lekne, že prostě nasedne a odjede a nechá ho ve svém zmatení a nejistotě. Jenže to se nestane a jemu se úsměv rozšíří.

"Eskortu ani bodyguardy tu nemáme, tak to můžeme zkusit. Ale pod jednou podmínkou." Založí si ruku v bok a opravdu se snaží tvářit vážně, čekajíc jak se na to Gakku bude tvářit.

"Až si mě příště budeš chtít koupit, mám k tomu taky co říct." Upozorní ho nakonec se smíchem, natáhne se přes plot pro ruku a odtáhne ho až k brance, aby jej protáhl dovnitř. Všichni u stolu na ně chvíli nechápavě hledí a on v tom škodolibě nechá Gakka chvíli koupat a nechá ho jim napospas, když zamíří dovnitř pro vázu. Po pár minutách se vrátí a zůstane překvapeně stát, protože nejen že Gakku už sedí u stolu ale ještě mu máma nabídne čaj a koláč.

"Je někdo, koho si neomotáš kolem prstu?" Zeptá se jej pobaveně a obejme jej zezadu kolem krku, no prostě se na něj přede všemi pověsí, však je doma no a co?

"Jdeme na párty?" Zeptá se jej a vlastně ho ani nenapadne, že by ho chtěl zrovna dneska Gaku stěhovat, spíš si myslí, že ho chce vzít nenápadně sebou a minulá cesta autem se mu líbila.

"Kam se nám bude chtít, tam budeme…" Broukne s dlouhým výdechem Hyde, který si neopustil po tak vřelém polibku. Tahle byl zase speciální a jemu začíná pomalu docházet, že ač by byl jakýkoliv, vydechne stejně pokaždé. Tulí se k němu jako nějaký plyšák a najednou se mu vůbec nikam nechce, jenž to slíbili a on sliby plní.

"Skoro bych se hodil marod." Zamumlá se smíchem, když se nechá otočit a popohnat do nitra bytu. U dveří do koupelny se ještě ohlédne, jak se Hide usazuje na jeho gauč a chvíli ho pozoruje. Je vážně k sežrání. Protočí sám nad sebou očima, než zapluje za dveře a začne s přípravami. Vytahané pramínky z copánků jsou opraveny. Na levé straně jsou sepnuté a na pravé volně. Na sobě má béžový top, který končí někde v půli stehen a částečně kryje tmavé kalhoty. Ve výstřihu se mu houpe nepřeberné množství křížků, oblékl se velmi jednoduše ale přece jen to má styl. Oči jsou jen jemně zvýrazněné černou linkou a v odhaleném uchu se mu houpe výrazný náušnice.

"Počkám, až to dokoukáš." Dobírá si ho, když se zastaví za opěrkou gauče a s úsměvem na něj shlíží.

"Ale Yoshi nebude mít radost a řidič asi taky ne." Pokračuje dál ve svém dobírání. Má trochu obavy, jak se bude Yoshi tvářit, když přijedou společně, oni dva vůbec nic netuší, jak trávil víkend po událostech ve studiu. Cesta jim uběhne celkem rychle, v autě se dobře baví, padne pár rýpavých poznámek a taky asi dva panáky, taky nakonec skončí povalený na zadním sedadle uvězněný pod Hideho tělem ale bránit se nebude, to je přece jasné. Trochu sebou trhne, když se otevřou dveře a v podstatě je všichni uvidí.

"Budeme v novinách." Zasměje se upřímně a nemá vůbec sílu to nějak řešit, prostě se vyvalí z auta a zamíří dovnitř.

Yoshiki, Hide, Gackt, Ruki

Ruki sleduje to běhání kolem Korona s trochu pobaveným úsměvem, protože on to zase tolik nepřehání, aby sháněl balenou vodu a podobně, ale je to roztomilé, jak se Tetsu snaží udělat maximum. A pak znovu padne ta divná zmínka o prstenu a on po něm střelí dalším ostražitým pohledem. Tohle už není jen tak. Ne, že by si nevšiml, jaký neskutečný vliv na něj od začátku má, ale tohle je vážně smršť a on nikdy o ničem podobném ani neuvažoval. Dělá si z něj legraci, tak je to! Nechá se od něho přitáhnout k sobě a přivře spokojeně oči, když ho Tetsu líbne na spánek. Už zase se sebou nechává mávat jako s panenkou, jenže tak je to mezi nimi taky od začátku. Nakonec si přece jen vybral ten náramek a dokonce tu nenechal ani yen. Když dorazí na párty, je kolem už slušný frmol sjíždějících se hostů, i když to nemá být něco zase tak velkého. Yoshikimu to sluší, vypadá odpočinutě a on nevěřícně sleduje Tetsyovu vynikající náladu a chválu jeho směrem. Nesnaží se z jeho obětí vymanit, i když má celou dobu pocit, že je Yoshiki sjíždí rentgenovým pohledem, rozhodně je to velmi zkoumavý pohled, ale decentně se usmívá a evidentně mu běží hlavou něco vlastního. Ruki po něm po očku vrhá kradmé pohledy a vždycky je zase rychle plaše skloní, když se potkají očima, ale Yoshiki se jen tajemně usměje ještě o něco víc a neříká nic ani po scénce s manažerem. Teď už je to tedy opravdu oficiální. Už se vlastně představili vší podstatné veřejnosti.

"Začneme šampaňským." Řekne Ruki a rovnou sáhne po dvou sklenkách, když je míjí číšník s podnosem. Yoshiki se omluví a vzdálí vítat další hosty. A vždycky u toho tak zvláštně vykukuje ven a prohlíží parkoviště, alespoň Rukimu to tak připadá. Gackt se trochu zarazí při slovech o Miyaviho podmínce, ale naštstí je to všechno jenom žert a on vypadá, že mu to celé snad odpustil. No ale Gackt to dělal s určitého důvodu!! Pořád si to myslí, ale radši už mlčí, aby mu Miy zase někam neutekl. Podá mu svou dlaň a vejde společně s ním do zahrady. Miy ho odvede až ke stolu, kde se na něho upřou zraky všech, těžko říct, zda proto, kdo je nebo zda jim Miyavi něco vyprávěl, nicméně si odkašle a začne.

"Dobrý den, tohle je pro vás paní Ishihara." Začne a květinu jí podá. Mluví rovnou k ní.

"Já jsem si totiž přijel pro vašeho syna. Jsem to já, kdo vám způsobil potíže a zapříčinil neshody s rodinou jeho snoubenky, ale..." On se doopravdy červená? Je totálně na rozpacích!

"Pravda je taková, že ho miluju a nemůžu jim ho dát." Vybalí to nakonec a udrží si pohled do očí, ale nohy má jako želé a uvnitř doslova umírá. Je to několik nekonečných vteřin, než ho rodina nečekaně vřele přijme, on úlevou málem omdlí a nakonec už sedí u stolu, z každé strany někoho z nich a před sebou doslova hostinu. Miy nemohl slyšet nic z toho, co tady říkal, ale ono je to dobře. Dokonce ho ani nezabili za to, že je muž. Zvedne k němu oči, když se objeví a blýskne po něm svým typickým, ale teď dokonale šťastným pohledem.

"Jedeme na párty." Přitaká, když pohladí jeho dlaně, které má teď kolem krku.

"Bohužel nemáme moc času, musíme se připravit a ty… nemůžeš moc pít, protože zítra v osm jsou u tebe stěhováci ehm..." Vypadne z něj a rodina se rozesměje. Prý marod. I Hide by se klidně hodil marod, jenže to Yoshikimu nemůžou udělat. Docela stačilo, jak vypadal, když spolu posledně odešli a nechali ho tam a on si vůbec není jistý, co je v tomhle směru čeká, i když telefony s ním probíhaly jako obvykle. Strašně nerad by dopustil to, aby jejich vztah cokoliv narušilo a tohle by mohlo raz dva. Je mu docela jedno, kolik uběhlo času, než se Hyde pochystal, prostě se kouká na zápas a neřeší, jako většinou. No tak přijdou pozdě, aspoň bude mít Yoshi čas. Když se Hyde konečně objeví, zvedne k němu černé oči a zasekne se. Když si ty jeho takhle podmaluje, jsou ještě větší a intenzivnější a v tu chvíli nic moc jiného neexistuje. Všímá si, že se mu pohybuje pusa, asi něco říká, ale on neslyšel co.

"Hn?" Vypadne z něj pitomě, ale začne se zvedat a vypínat televizi a pak už jsou v autě a začínají s dobrou párty náladou. Pořád si mají hodně co vykládat a jak si Hide trochu nastaví hladinku, je s ním konec. Zadní sedačka je dost velká, on neřeší čas a byl by se na něj vážně vrhl, kdyby se ty dveře neotevřely. Asi to nikdo nestačil vyfotit, ale rozhodně dovnitř zírá asi dvacet vyjevených obličejů. Mohl by hrát scénku, že něco ztratili a hledají, ale místo toho se vysype ven jako první, vezme ho za ruku, proplete s ním prsty a dlouhým krokem ho protáhne až dovnitř. A hlavy se za nimi otáčejí a jejich počet narůstá. Hide je trochu jako parní lokomotiva, vůbec ho to nezajímá a už chce mít za sebou setkání s Yoshikim, takže ho najde očima - jde to rychle, vzhledem k té červené a pak už jsou oba u něj. A on vypadá… moc dobře???

"Á, konečně, jste jedni z těch, kdo mi scházeli." Řekne jim, oba obejme a líbne na tvář a Hide se začne podezřívavě mračit. Yoshikiho oči se na Hydovi zastaví o něco déle, je evidentní, že mu opět něco velmi tajemného a soukromého běží

hlavou, ale pak se jen uculí jako školačka, co málem něco prozradila a odvede je k jejich stolu, kde už jsou i Ruki a Tetsuya. Následuje velké představování a Yoshiki běží shánět Gackta s Miyavim. A pak už chybí jenom jeden… kde je?

(Konec první části)