Moo-yeol
Pousměje se, když mu Yusuke slíbí, že mu později ukáže mnohem delší hry. To si dovede představit, i když je jejich obsah samozřejmě tajemstvím budoucnosti. Jestli ale budou spolu, jistě budou dny, kdy se jim nebude chtít vylézat z postele. Napadne ho, že nejen Yusuke má svoje zkušenosti a že třeba by ho mohl něčím překvapit i on sám, ale Yusuke působí, že si podobné věci nepřipouští a vidí sebe v té dominantní pozici. Moo nemá čas příliš uvažovat nad tím, jestli ho bere dostatečně rovnocenně a ne jako nezkušeného kluka, teď se prostě dějí trochu jiné a důležitější věci. Na Yusukem je vidět, že se musí hodně přemáhat, aby dokázal pokračovat a to bylo dobré znamení. Ne, že by chtěl, aby byl hotový hned a ani s tím nezačali, ale zároveň mu to lichotí. Pak už se všechno nese jenom na vlnách jejich společných prožitků. Sám nemyslí na to, jak u toho vypadá, kdo je dřív nebo později, nepřemýšlí prostě vůbec nad ničím a tak by to podle něj mělo být nejlepší. Až po nějaké chvíli si uvědomí Yusukeho ruku ve vlastním klíně a samozřejmě mu dojde, že má díky jeho předešlé péči náskok ve výdrži. Yusuke už nemůže, snaží se ho uhnat mnohem rychleji a on se tomu provokativně usměje. Dá si záležet na tom, aby to Yusuke viděl, ale pak už uvnitř sebe ucítí jeho horkost a oba dva se vyhoupnou na vrchol téměř ve stejné chvíli. Zatne svoje tělo i nitro a propne se v zádech, aby se nějak pokusil ovládnout slastné křeče, ale čím víc se o to snaží, tím víc se vrchol pořád vrací, i když postupně slábne. Užil si to přesně podle svých představ a cítí, jak jeho tělo a mysl zaplavují příjemné pocity. Takhle spokojený by chlap měl být pořád. Otevře trochu unavené oči, ve kterých už není původní divokost, ale spíš spokojený klid a podívá se do tváře nad sebou. Pousměje se tomu komentáři o sportu, ale pak zvedne obočí nahoru. "Nemluvil jsi před tím něco o andělech? Už zase nevíš, co vlastně chceš a co si máš vybrat?" Připomene mu. To by nebyl on, mluvit přece nezapomněl. Obecně toho nenamluvil moc, tak ať to alespoň stojí za to. Oplatí mu polibek a znovu se usměje, když vidí ten jeho omluvný pohled. To už je Yusuke vedle něho a potřebuje odpočívat. To má z toho, že se cpe nahoru, kdo by ho litoval? Obrátí k němu obličej, když ho Yusuke tak osloví a čeká, co z něj vypadne. Musí se uchechtnout, když je to pozvání na další rande. Oni spolu nechodí? Myslel si, že po tomhle všem je to už jasné, i když na rande asi můžete chodit i potom.
"Ještě chceš zůstat v režimu námluv? Tím líp pro mě, mám mnohem víc času utéct, až tě líp poznám." Řekne mu a naznačí, že by souhlasil i s tím, kdyby odtud dnes odešli jako oficiální partneři. Pak ale přikývne.
"Půjdu. Pořád čekám na tu večeři." Nebo co to vůbec bylo. Nějak jim to obyčejné rande zapadá v mnohem divočejším programu. Snad už teď nikdo nikoho unášet nebude. Posadí se a trochu se opláchne z toho všeho. Jejich oblečení zůstalo někde za nimi o kousek dál. Není zima, ale stejně. Někde po cestě nechali ty plechovky a tak…
"Projdeme se ještě?" Napadne ho. Měli volno, nepotřeboval jít spát. Nebo… mohli skončit v pokoji u někoho z nich, kde ještě snad nebyl nikdo jiný, kdo by chtěl soukromí pro sebe. I když… nebylo lepší se teď farmě vyhnout? Existovala nějaká záruka, že nepotkají Toshiyu a ten se je nepokusí zavraždit? A existovala nějaká záruka, že někde na stromě neseděl Hye a zvědavě je nepozoroval?
"Měli jsme jít na hotel…" Zamračí se, jako kdyby mohl Yusuke tušit, čemu jeho slova patřila.
Yusuke
Yusuke je rád, když vidí, že se Moo usmívá. Kdo ví, co si pod delšími hrami představuje, ale silně pochybuje, že přesně ví, co tím myslí. Však mají ještě spoustu času na to, aby mu vše ukázal a je zvědavý, jak se mu to bude líbit. Sám si dokáže dost dobře představit, že bude mít problém opustit jeho blízkost a nezavřít se s ním v jediném pokoji na dlouhé týdny. Asi si tu tvoří dokonalou závislost, ale léčit se vážně nechce. Bez váhání mu oplatí úsměv a zatím si pořád některé věci nechává pro sebe. Yusuke se vážně těší, až budou oba dva navzájem zjišťovat, co b se jim mohlo líbit, i když tak na první pohled nejspíš nevypadá. Ani na vteřinu by ho nenapadlo, že by se Moo třeba nemusel cítit rovnocenně. Kdyby to jen tušil, hned ho vyvede z omylu. Moo svým postojem a činy dokázal, že rozhodně nezkušený není a Yusuke si ho opravdu váží. Jsou prostě věci, o kterých si budou muset ještě promluvit, aby nějaké nejasnosti s jejich vzájemné blízkosti úplně vymizely. Pro tuto chvíli se ale nechá unášet společným prožitkem a vrcholem, který ho pořádně odrovná až jej to samotného překvapí. Bylo to opravdu intenzivní a byl to zážitek, který jen tak z hlavy nedostane. Je mu to vidět ve tváři, jak moc si to užil a klidně se k tomu přizná i nahlas. Když si vzpomene na jeho provokativní úsměv, je mu jasné, že mu Moo nic zadarmo nedá, a to je přesně to, co potřebuje. S ním se rozhodně nudit nebude, o tom je přesvědčený. Na chvíli se zamyslí nad jeho otázkou a pak se trochu ušklíbne. "Aby si dával pozor na to, co řeknu co?" Nenechá to jen tak, ale pak jen pokrčí rameny.
"Když to vezmeš kolem a kolem a i to, co o mě víš, nejsem si úplně jistý, že bys neměl být spíš temný anděl, abys mě vůbec mohl strážit. Pak už to dokonalé prokletí dává smysl. Vždycky jsem spíš tíhnul k tmavým barvám." Vlastně si to docela dobře odůvodnil a je se svou odpovědí spokojený. Pozoruje ho a čeká, co mu na jeho pozvání na rande odpoví. Tiše se zasměje a pak přikývne.
"Asi mám strach se vůbec zeptat, jestli spolu chodíme." Otočí se na břicho a opře se o předloktí.
"To víš, někdo jako ty? Vážně bys mě chtěl?" Není to tak úplně legrace. Měl sebevědomí docela vysoko, ale to neznamená, že nebyl věci, ze kterých by měl obavy.
"Ale ne, nechci abys mi utekl, asi bych utíkal za tebou a pak uvidíme, kdo má lepší fyzičku. Jen počkej, až se mi úplně zahojí noha." Krátce sklopí pohled ke svým dlaním a u toho se usmívá.
"To jsem rád, bude mi potěšením to zařídit." Užívá si Moo-yeolovu blízkost i chladnější vodu, která mu vůbec nevadí. Moo se začne zvedat a on ho vlastně docela automaticky následuje.
"Jasně, uklidíme ten nepořádek a myslím, že jsou tu hezká místa i po tmě." V očích se mu blýskne a je jasné, na co právě myslí. Ono po tom zážitku to nejde jinak.
"Proč? Máš obavy, že by někdo mohl vidět tvůj zadek? Nemáš se za co stydět, věř mi." Je jasné, že Yusukemu by asi bylo i docela jedno, kdo by je viděl nebo ne. Vyloženě podobné situace nevyhledával, ale kdyby se to stalo…No a co, bylo to skvělé, tak proč to úplně schovávat.
"Ale neboj, seženu nám ten nejlepší hotel v okolí." Má sice trochu obavy, že nejlepší hotel je právě tato farma, i když ne tak doslovně, ale stejně se o to pokusí. Anebo vymyslí způsob, jak nacpat do náklaďáku postel a bude vyřešeno. Když ho odstaví dostatečně daleko od civilizace, nikdo je neuslyší. Asi je rád, že mu Moo teď nevidí do hlavy. Oblékne se, počká až to udělá i seržant a trochu mu poupraví lem trika.
"Mám pořád nutkání se tě dotýkat." Osvětlí mu situaci a nakonec ho bez váhání vezme za ruku, než vykročí po cestičce. Chvíli mlčí, pak si připálí a nabídne i Moo-yeolovi.
"Je něco, co bys o mě chtěl vědět? Nebo máš nějakou otázku?" Pobídne ho. Sám už toho řekl docela hodně a později by se rád taky vyptal, aby ho lépe poznal. Názor na něj nic nezmění, ale to neznamená, že by to nerad věděl.
"Možná to bude poslední příležitost, než se se mnou vypořádá Toshiya. Třeba ať víš, co mi napsat na náhrobek." Tohle byl zase trochu černý humor, ale cítí se skvěle a tohle bylo vždycky těžké ovládat. „Asi ti pro jistotu dám i přístup ke všem schovaným věcem v náklaďáku. Někdo bude muset Ricka trochu krotit.“ Málem by sám nad sebou protočil očima v sloup.
Moo-yeol
Spokojeně se pro sebe šklebí, když Yusuke řečicky oznámí, že by si před ním jeden pořád měl dávat pozor na slova. Samozřejmě, že ano, přece si nemyslí, že si bude říkat, co chce a on to zapomene nebo to jenom tak přejde? S těmi temnými anděli to zní samozřejmě hrozně tajemně a sexy, ale to by musel býval být alespoň trochu romantik. Chvilku to převrací a pak zavrtí hlavou. "Ne, jestli mám dělat nějakého anděla, tak jsem prostě úplně normální anděl. Nic temného ode mě nečekej, jsem v tomhle docela nudný." Předpokládal, že postrádá některé Yusukeho rysy, které by ho mohly svádět na scestí a to bylo podle něj dobře. Někdo ho musel hlídat, aby nevyvedl nějaký nesmysl, který by ho přitahoval jako světlo můru. Usměje se tomu jeho dokonalému prokletí a je zvědavý, čím mu jednou začne lézt na nervy jako prvním. Co se ale tmavých barev týkalo, Moo nebyl zrovna blondýna a černou nosil raději, než bílou, to byla pravda. Znovu se usměje, když Yusuke nahlas řekne, že se zdráhal zeptat, jestli spolu chodí nebo ne.
"Já jsem si myslel, že jo." Prohodí, o čem před chvíli přemýšlel, aby ho nenechal tolik tápat. Zavrtí nad ním hlavou, když dodává, že by ho někdo jako on nechtěl.
"Nechtěl jsem, ale nedal ses odbýt." Připomene mu tu dodávku, ale upřímně… potřeboval někoho, kdo ho k něčemu kloudnému dokope. Nikdo jiný by s ním nepohnul. Hledal svůj protějšek podobně složitě jako Yusuke. Nakonec ani jeden z nich nebyl zrovna jednoduchá povaha, jen každý úplně jinak. Yusuke naráží spíš na svou práci a obecně na to, kým je, než jakou má povahu, ale když mu řekne, že by za ním utíkal, kdyby Moo prchal, musí se už vážně rozesmát.
"Prostě bys mě uštval? Nakonec unesl?" Jeden by litoval, že to nezkusil. Shlédne k ráně na jeho noze. Na to, co s ní má, tady pajdá a plave až moc. Možná do té vody neměl lézt vůbec a ještě tady pak předvádět výkony v poloze nahoře.
"Až se to dozví Ji-hoon, zabije tě." Připomene mu. On sám ho na to zranění neupozorňuje. Podle něj byl Yusuke tím typem muže, kterého omezení štvalo a dráždilo ho, když mu ho někdo připomínal. Nebyl zraněný poprvé, jistě věděl, co si k sobě může dovolit a jak se o ránu starat a jestli tohle riskoval, nebo chodil i přes bolest… tohle znal z vojny moc dobře, uměl být podobně paličatý a když měl někdo řeči, poslal ho do háje. Vidí to jeho blýsknutí v očích.
"Kluci jako Hye můj zadek vidět prostě nemusí, věř mi." Stojí si na svém. Dlouze se na něj podívá, když mluví o nejlepším hotelu v okolí.
"Aby to nebylo až někde v Tokyu." Naráží na něco podobného, jako si Yusuke pomyslel. Zatváří se překvapeně, když mu chce Yu upravovat tričko, ale omluví to tím, že se ho chce dotýkat a tak se usměje. To bylo přece dobře, no ne? Nechá se vzít za ruku, takže začínají vypadat jako skutečný pár a s tichým díky si do volné ruky převezme i cigaretu. Ta otázka ho trochu zaskočí, protože jeden najednou neví, co říct, i když má jindy otázek milión. O práci se bavit nechce a o rodině mu toho Yusuke dneska prozradil hodně.
"Jaký bylo tvoje nejhezčí místo, který jsi viděl a na který by ses chtěl určitě vrátit? Když jsi cestoval po světě…" Musel vidět hodně hnusného, ale sem tam určitě i pravý opak. Nějakou nespoutanou přírodu nebo něco, o čem se běžně nevědělo? Cestování ho obecně dost zajímalo, taky měl za sebou nějaké mise a tak. Musí se uchechtnout, když dojde na toho Toshiyu.
"Jak zjistí, že jsem při tobě, zabije mě taky." Prohodí, jako kdyby jim smrt nijak nepřekážela.
"Jo, to mi raději dej. Nejen Ricka… Hye bude rychlejší, než on." Souhlasí s ním na oko vážně.
Yusuke
Je vidět, že Moo si užívá, když mu některé věci může slovně vracet. Jemu to ani v nejmenším nepřekáží, právě naopak. Je rád, že to tak je a ví, že díky tomu budou mít o zábavu postaráno. Prohlédne si ho, když začne mluvit o andělech a ještě dodá, že chce být ten dobrý."Nudný? Jsi hodně věcí, ale nudný vážně ne. Pro mě jsi naprosto dokonalý a dobře, budeš můj anděl strážný. nic temného. Dám si na slova pozor." Dá mu jasně najevo, že na jeho názoru záleží a pokud chce, aby byl ten dobrý anděl, klidně mu to dopřeje. Je to to nejmenší, co by pro něj mohl udělat. Je pravdou, že potřebuje u sebe někoho, kdo má správně nastavené morální zásady. Yusuke dělal většinou ty správné věci, ale dost často ne úplně korektním způsobem. Roky v roli agenta se na něm podepsaly, to si dost dobře uvědomuje. Je rád, že se Moo-yeol docela dost usmívá. Když přijel nepřipadalo mu to tak a s radostí pozoruje, jak mu to teď hezky jde. Teď se usměje on sám, když mu seržant řekne, jak už spolu chodí. No dobře, za tohle ujištění je vážně rád. Jeden si nemohl být jistý a Yusuke sám si byl dost dobře vědomý všech chyb, které má. Byl sice dominantní a sebevědomý, to ale neznamená, že by byl pitomý a nedocházelo mu, jaké úskalí by mohlo mít chození s ním. Moo už s ním zažil docela hodně, aby si to radši rozmyslel.
"A jen tak se odbýt nenechám, když už jsi mi to tak hezky potvrdil. teď už se mě nezbavíš a moc dobře víš, že k tomu mám i prostředky." Naoko mu vyhrožuje. Kdyby ho Moo pustil k vodě, asi by si občas neodpustil na něj dohlédnout, jestli se má dobře. Taky si je ale jistý, že by se to seržant nikdy nedozvěděl. Naoko se zamyslí nad tím, jak dlouho by mu trvalo, než by ho uštval. Pak pokrčí rameny.
"Samozřejmě, že bych tě unesl. Víš moc dobře, že jsem psychopat. Nedalo by mi to. Ale neboj můj sklep mám dobře vybavený, líp jak pěti hvězdičkový hotel." Je to vlastně docela dost nemístné vtipkování, ale jinak to asi ani neumí. Sám si vlastně málo uvědomuje, jak moc by si na své zranění měl dávat pozor. Kdyby to bylo něco kritického, tak by se na to trochu ohlížel. Zatím ho to však skoro vůbec nebolelo. Je ale pravdou, že jeho práh bolesti byl dost posunutý roky tréninku, a tak je možné, že by si nakonec i ublížit mohl. Zatím se to však nestalo. Protočí očima, když Moo zmíní, že ho doktor zabije.
"Další? Bude se muset postavit do fronty. Chce mě zabít polovina podsvětí na světě, teď k tomu i jeden vlastník farmy. Doktor nemá šanci, aby si aspoň kopl." Shrne to celé a když se nad tím teď zamyslí, asi bude i rád, když přežije v obyčejném životě déle, než pár měsíců. Zasměje se krátce, když si představí, že by jeho zadek Hye vážně viděl.
"Máš pravdu, nemusí. Ale spíš proto, že bych vlastně docela žárlil." Na chvíli se odmlčí.
"Vlastně docela dost." Upřesní to ještě.
"Rád bych byl jediný, kdo obdivuje tvůj nahý zadek, a i jiné odhalené přednosti. "Ne v Tokyu to nebude, má lepší plán." Nechá si nějaké to tajemství pro sebe. Pak společně vykročí za ruku a on čeká, která otázka padne jako první. Ohlédne se po něm překvapeně, když chce znát místo, kde se mu líbilo nejvíc.
"Byl jsem vlastně na hodně krásných místech. Ale co mi padne na mysl jako první byl můj pobyt v šaolinském chrámě v provincii Che-nan. Nebylo to ani tak místem a přírodou, ale spíš atmosférou a jistým klidem, který tam vytvořili." Prozradí mu první část.
"Podobnou atmosféru jsem cítil i na Machu Picchu. Tam jsou i nádherné výhledy." Ještě se zamyslí, o čem by rád mluvil.
"A pokud jde o adrenalinové zážitky…Dost náročný byl pobyt v Amazonii. Musel jsem se na nějakou dobu schovat v pralese a tam asi nikdy nevíš, co tě čeká. Přesto mě to svým způsobem bavilo. A občas si vzpomenu i na potápění s bílými žraloky, to bylo v Adelaide v Austrálii." Dokáže si užít opravdu hodně věcí, jak klid, tak i věci, které zase tak klidné nejsou.
"A taky se rád vracím do svého domu v Kjótu. Občas mě napadlo, že bych si tam jednou užil důchod, pokud mě něco nezabije dřív." Zase trochu pitomě vtipkuje.
"A co ty? Kam by ses chtěl vrátit nebo podívat?" Zeptá se na oplátku.
"Neboj, to mu nedovolím." Narazí ještě na to, že Toshiya půjde po něm.
"Nakonec mi z toho náklaďáku nic nezbude." Zasměje se ještě, když si představí, jak se tam Hye hrabe a jak ho třeba Ricko odhání, aby si všechno neodnesl.
Moo-yeol
Pousměje se pro sebe, když mu Yusuke řekne, že si dá pozor na slova. Nemyslel to tak, že by musel nebo mu to kdo ví jak vadilo, ale bylo hezké, že ho to napadlo a chce být ohleduplný. Uchechtne se znovu, když mu Yusuke slibuje, že se ho už nezbaví a že k tomu má dokonce svoje prostředky. Věří tomu, že po tomhle všem mu bude záležet na tom, aby se nerozešli pro nic za nic a to bylo dobře. Bude se o to víc snažit vztah udržovat a on sám? Pokud už se pro někoho rozhodl, považoval se za vytrvalý typ. Vlastně mu to jejich společné dobrodružství s únosem hodně dalo. Připadalo mu, že přeskočili tak deset let žití vedle sebe. Jako kdyby jste na toho člověka měli větší než běžné pouto, protože jim šlo doslova o život. "Takže mám všechny přátele informovat, že budu někde ve sklepě, až zmizím? Aby mě nehledali na půdě nebo odlehlé farmě… Sklep nemá každý dům, takže se okruh trochu zužuje…" Jsou to nesmyslné řeči, o čem teď mluví, ale proč by nemohli jenom tak plácat, když jsou spolu sami v noci venku a jsou spokojení? Yusuke má pravdu, že jeho seznam lidí, co ho chtěli mrtvého nebezpečně narůstal, ale když si jeden představí Ji-hoona…
"Vážně si myslíš, že by je nedovedl všechny předběhnout? Dokonce i Toshiyu? Nerad to říkám, ale i když vypadá přátelsky, je to minimálně stejně velký blázen jako ty. Klame vzezřením a na vojenské operace jezdil taky. Nebyl náhodou u žoldnéřů?" Ne, Ji-hoona štvát prostě nechcete. S granátem to uměl stejně dobře jako se svým skalpelem. Podívá se na jeho profil, jak tak jdou vedle sebe a on mu prozrazuje, že by na něj žárlil.
"Už jsem si myslel, že jsi ten typ, co nežárlí na nikoho a na nic…" On sám žárlil docela dost, když na to přišlo, jakkoliv vypadal klidně. Jenže měl taky mód Stal se ze mě blázen a pak neposlouchal nikoho. Pokývá hlavou, když mu Yu prozradí, že jejich rande nebude v Tokyu, ale nevyptává se. Byl zvědavý, ale uměl si počkat. Nepotřeboval dorážet, aby mu Yusuke řekl všechno hned. Hyeho by tohle zabilo, ale on naštěstí nebyl Hye. Vidí ten jeho překvapený výraz, když mu položí otázku, která ho teď zajímá nejvíc. Nepřišla mu zase tak originální, ale lidé se ho na podobné věci asi moc neptali. Usměje se a pokývá hlavou, když mu řekne, že viděl hodně krásných míst. To si dovede představit a taky by je rád viděl. S tím chrámem ho to na půl překvapí a napůl vůbec ne. S Yusukeho tréninkem asi nebylo tak divné, že byl na podobném místě a podobná místa měla nepopsatelnou atmosféru, ale on sám tam nikdy nebyl. A chtěl by. Klidně… na pár dní nebo týdnů… Prostě jenom sledovat hory a přemýšlet sám o sobě… To druhé místo bylo trochu známější a klasičtější, ale všichni, kdo tam byli, říkali, že kouřící vrcholky všech těch sopek a pyramid jsou neuvěřitelné a kam oko dohlédne jenom džungle.
"Vážně, schovával ses tam?" Vytáhne obočí nahoru. Přistihne se, že ho baví jenom tak poslouchat a klidně by to vydržel u ohně do rána. Nezasahoval by mu do toho, jen by poslouchal cestopis. Jen k těm žralokům by asi nakonec nemusel.
"Máš dům v Kyotu…" Zopakuje po něm. Kromě Okinawy mu Kyoto přišlo jako jedno z nejhezčích měst v Japonsku. Neviděl zdaleka všechny, ale měl rád tradici. Jeho život byl mnohem obyčejnější, neprocestoval svět tímhle způsobem, takže najednou neví, co přesně odpovědět.
"Líbilo se mi ve Španělsku. Přijde mi to tam pro lidi jako my svobodnější…" Myslí tím, že jsou dva muži.
"Běžně se tam můžou vzít, aniž by to vypadalo divně, španělština je hezká, den slunečný, nikdo tě neřeší…" Cítil se tam anonymněji a svobodněji, prostě jeden obyčejný chlap v davu.
"Rovnou jim ten náklaďák odkaž… Nic jiného nemá smysl." Řekne a v očích má vlídný pohled po tom ujištění, že Yusuke by ho Toshiyovi nevydal.
Žádné komentáře:
Okomentovat