Chan-yeong
"Ne?" Zopakuje po něm, když mu Jae řekne, že s poznámkami ještě neskončil. Usměje se a chvíli to převrací v hlavě. "To znamená, že se ještě nechystáš odjet? Ten chlap u tebe v autě bude čekat prostě tak dlouho, dokud se nerozhodneš vrátit?" U toho přemýšlí, co by tak ještě mohli dělat, aby to nebylo okaté, ale mohli se spolu třeba trochu projít sami dva. Moc věcí ho nenapadalo, ale motat se ve skladu mezi bednami tak, aby je nikdo neslyšel o čem mluví, to docela šlo. +Nebo bychom se mohli tajně přiblížit k budovám laboratoře...+ Napadají ho pěkné pitomosti, ale s oběma bratry venku kolem základny by třeba něco vymyslet šlo. Měl by o tom říct Yusukemu? Teprve až když na sebe Jae ukáže, povšimne si, jak pevně svíral jeho ruce. Vytáhne obočí udiveně nahoru. Tohle se mu nikdy nestalo. Samozřejmě měl sílu, ale nikdy se nezapomněl natolik, aby druhému ublížil.
"Bolí tě to? Promiň…" Nakrčí starostlivě obočí a myslí to upřímně. Tohle se mu nemůže stávat, musí být příště opatrnější! Jae se sehne k zemi, aby mu podal jeho věci a on musí ze stolu slézt, aby si mohl obléknout prádlo a potom i kalhoty. Nakonec si přetáhne tričko přes hlavu a trochu se upraví a u toho se zadkem pořád opírá o desku stolu. Jae se taky obléká, ale nečekal by, že se k němu přitiskne hned, jakmile je s tím hotový. Nevypadal jako někdo, kdo by se rád mazlil, ale teď působil jinak a Chan-yeog byl rád, že to tak je nebo že tu moc má alespoň on sám. Nepotřeboval se vodit za ruce celé dny, nebyl vysloveně skalní romantik, ale doteky by mu jistě chyběly. Musí se rozesmát, když mu Jae řekne, že přehodnocuje to papírování. To si dovede představit, když vypadá takhle. Diví se, že nic neshodili a nepomíchali.
"To mi připomíná, že to budeš muset doopravdy…" Chtěl říct podepsat, ale místo toho se mu dostane nového polibku. +Zase mi řekneš, že moc mluvím a tak jsi mě musel umlčet?+ Zeptá se ho v duchu. Jae se mu z ničeho nic rozhodne říct pravdu o tom, kde je zrovna Woo a jeho to upřímně překvapí. Snaží se mu po svém dokázat, že mu věří a že je ochotný s ním ztrácet čas. Nakloní hlavu trochu k rameni a když mu Jae řekne, že sem taky za někým jezdí, nejdřív si myslí, že si z něj dělá jenom legraci, ale Jae vypadá docela vážně. Cože? Za kým? Koho by kde mohl potkat? Dojde mu, že při tom útoku ve vesnici byly jenom Vrány seržanta Kima a tak to musí být ještě někdo z nich. Není tedy sám… ale kdo? Jediný, koho může s jistotou škrtnout je Yusuke, protože ten si je našel a seržant Kim, který odjel v bezvědomí. Kromě toho to vypadá, že Jae má z toho jejich setkání trochu strach a není mu to úplně lhostejné. Přece jenom, oni dva teď byli v bezpečí základny, ale Woo byl někde venku a ta upláchlá Vrána taky riskovala kariéru.
"To jistě je…" Odtuší, ale najednou je vážnější a myslí to trochu jinak. Jde mu o tu laboratoř. Jako jim všem v jejich skupině. Jae pořád pokračuje o tom, jak se cítil Woo a u toho se k němu přitiskne ještě mnohem víc. Chanův klín je pořád dost citlivý. Zadívá se mu do očí. Cože to říká? Myslí tím to, co tím myslí? Doopravdy? Jeho vlastní reakce přijde spontánně, když se spokojeně usměje a jeho oči zahřejí a zajiskří.
"No…" Jeden by se začal snad i stydět. Culí se a pohledem hledá cosi na podlaze.
"Bát by ses určitě měl…" Odkývá to nakonec a to je asi ten poslední okamžik, kdy ho Jae vydrží nelíbat. Zvedne ruce a obejme ho při tom. Pak poslepu najde propisku.
"A teď to konečně podepiš." Usměje se, jako kdyby mu dával podepisovat svatební smlouvu, přepis veškerého majetku, darování ledviny a doživotní otroctví.
Jae
Jae se maličko zarazí, když ho Chan upozorní na to, co vlastně řekl a že tím nejspíš prozradil, jak moc se mu odtud nechce. To úplně neměl v plánu, ale nakonec asi nebude na škodu, když to přizná."Asi bude muset, mám tu ještě dost práce." Blýskne se mu v očích a je jasné, že to myslí vážně. Očividně nemá problém s tím toho zneužít. Chan očividně nechce, aby hned odjížděl a on sám...Je s tím vlastně dost v pohodě. Nakonec na tu prokletou základnu bude jezdit rád. Baví se nad tím, jak Chan skoro vyděšeně hledí na jeho poznamenanou kůži. Kdyby jen tušil, jak moc ho to těší, asi by s tím rychle přestal.
"Proč se omlouváš?" Pozvedne nad tím obočí a ušklíbne se.
"Aspoň vím, jak moc jsi vypnul hlavu." Bere to vlastně jako kompliment pro sebe. když se tak moc přestal kontrolovat, je jasné, že to bylo dobré. Nic menšího by asi ani nedopustil, na to je jeho ego dost vysoko.
"Jen tak dál." Prohodí ještě, než se sehne pro jeho oblečení a podá mu ho. Chan se ani potom nebrání jeho blízkosti a Jae si to očividně užívá. Dokonce Chan ani nedokončí myšlenku o podpisu. Jae to samozřejmě ví, ale taky se to snaží oddalovat. To by totiž znamenalo, že by musel opustit kancelář a venku už podobné věci nebude moci dělat. No, mohl by, ale byly by s tím problémy, které by jim znemožnili další společné chvilky a to nechce. Když se od něj oddálí a podívá se do jeho tváře, snad i dokáže odhadnout, co se mu prohání hlavou.
"Neříkáš špatné věci, ale to neplatí u těch podpisů." Uchechtne se, protože do nich se mu vážně nechce. Protahuje to, co jen to jde. Chvíli vážně přemýšlel o tom, jestli mu říct, co tu Woo vlastně hledá. Z druhé strany ho taky napadlo, že by toho mohly obě strany využít a vzájemně si pomoct. Pak by bylo jednodušší najít chvilku, kdy by mohli trávit čas o samotě. Začínají mu docházet všechny výhody, které by to mohlo mít a že jich není málo. Nějaké krytí ostatně potřebují všichni, jestli to má celé pokračovat. Uvědomuje si, že to vážně chce. Chan vypadá udiveně, že si tu Woo taky někoho našel.
"Je to ten voják, co s ním byl na střeše a pak spolu jeli na koni." Prozradí mu úplně všechno a je vlastně docela zvědavý, jak s tím naloží. Věří mu a asi víc, než si před příjezdem sem myslel. Pozoruje ho, jak vážně se tváří.
"Ale no tááák." Protáhne trochu a protočí nad ním očima v sloup.
"Máme dost zkušeností s nenápadností. Nikdo na to nepřijde." Myslí si, že přemýšlí právě o tomto. Pak se ale zarazí, když mu začne docházet, že se tu děje něco navíc.
"Nad čím přemýšlíš?" Uhodí na něj a nemá v plánu ho hned tak pouštět, dokud mu to neřekne. je vidět, že je ochotný jít do čehokoliv, co by jím mohlo pomoct. Jakmile se ale Chan začne culit, zase to celé na chvíli pustí z hlavy. Jeho výrazy jsou vážně návykové, o to víc, když za ně může on sám.
"Bojím se toho, že se mi bude dost špatně odcházet." Dá mu najevo, že na závazky vážně zvyklý není a je to to, co ho nejvíc brzdí. Chan ho zároveň nikam na sílu netlačí, a tak říká věci, které by asi jindy neřekl. Nechá se obejmout a už se zase naklání, ale dojde na propisku. Ušklíbne se a protočí očima.
"Když tak hezky prosíš." Prohodí trochu otráveně, ale nakonec to přece jen udělá. Stejně si ukradne ještě jeden polibek, než konečně odstoupí a povzdechne si.
"Tak to půjdeme dodělat. Hm, ve skladu?" Je jasné, že nemyslí zrovna přepočítávání krabic. Tam by trochu prostoru mohli taky mít. Pozoruje ho ještě malou chvilku a pak se pro sebe pousměje. Je jen těžko říct, co se mu zrovna teď prohání hlavou.
"Napadlo tě něco navíc?" Zeptá se ho znovu na to, co se mu prohánělo hlavou.
"Nebo se tu děje něco, co bych měl vědět?" Chce to z něj dostat, než se pohnout z místa. Přece jen mají poslední možnosti si promluvit a mít alespoň nějakou jistotu, že je nikdo neuslyší, což by venku asi neměli. Navíc to vypadá jako něco, co by nikdo jiný slyšet neměl.
Chan-yeong
Stáhne předstíraně obočí, když mu Jae řekne, že tady má ještě dost práce, jako kdyby mu dával najevo, že kdo říkal, že ho k sobě ještě někdy pustí, ale jenom si tak hraje. Samozřejmě, že mu to lichotí a že ho to těší. Zaskočí ho, když se ho Jae zeptá, proč se mu omlouvá. Není to snad jasné? Jenže on nevypadá, že by mu to vadilo a dokonce mu řekne, že je rád, že se přestal ovládat. "Myslel jsem si, že ty jsi ten dominantní typ, ne že mě budeš prosit, abych ti dělal modřiny." Řekne mu trochu podmanivě, ale upřímně na podobné praktiky nebyl. Nevadilo mu, že byl Jae divočejší a někdy drsnější, to bylo z vášně, ale jinak to měl rád prostě přirozeně a nějaké bičíky si ostatní mohli nechat třeba na koně. Zazubí se, když se Jae do podpisů nechce. Není to samozřejmě kvůli tomu, že tam bude jeho jméno, ale kvůli tomu, že odtud nechce odejít, to už si Chan-yeong klidně může sebevědomě myslet. Když se pokusí trochu vyptávat na to, kdo přesně je ten, kdo se líbí jeho bratrovi a kdo je teď venku mimo základnu a koleduje si o průšvih, Jae mu to nakonec vážně řekne. Cítí sám na sobě, jak vykulí oči a chvíli musí vypadat vážně zaskočeně. O něm se říkalo, že nadbíhá seržantu Kimovi, ale to bylo hlavně proto, že byli nejlepší přátelé a že mu Seok-chan kryl záda za všech okolností. Byl jeho řidič a parťák, to bylo očividně celé.
"Stihli to za tu chvilku na střeše? Jak?" Rozhodí rukama.
"Vždyť se vůbec neznají, neměli čas tam spolu mluvit a…" Zarazí se v polovině věty, protože oni dva… no… odkašle si a cítí, jak mu červenají tváře. Oni dva na tom nejsou o moc líp. Vrhli se a sebe, vyznávají si lásku, protože co jiného by tu vlastně dělali a nevědí o sobě dohromady nic. Chan toho vlastně ví asi o dost víc, než Jae.
"Seok-chan…" Řekne nahlas jeho jméno. Prostě by to do něj neřekl. Podrbe se ve vlasech a nakonec se usměje. Když už nic jiného, Seok-chan byl chlap na svém místě, byl vážně hodný a vždycky dělal pro druhé maximum. Jestli někdo někoho bude krýt až do konce, tak to bude on. U ostatních by se bál, že třeba zvítězí povinnost k armádě nebo nebudou tak empatičtí vůči druhým.
"To udělal nakonec vážně nejlíp." Myslí tím Woo a jeho výběr. Když dojde na Jaeho tvrzení ohledně nenápadnosti, Chan-yeong se ušklíbne. Není to o tom, že by mu nechtěl věřit, ale podle něj to v tomhle prostředí bylo neustále o život.
"Hmm…" Zahučí jenom a vážně doufá, že má Jae pravdu. Netuší, co by si počal, kdyby ne a teď už nejen on, Seok-chan na tom bude úplně stejně. Zvedne k němu ostražitý pohled, když Jae okamžitě pozná, že se změnil tok jeho myšlenek a chce vědět, co má teď na mysli. Pootevře rty, ale hned se mu do odpovědi nechce. Téma se na chvilku změní a on se opravdu vřele usměje. Přikývne.
"Taky nebudu chtít, abys odcházel." Řekne mu klidně a upřímně. Dokonce zvládnou podepsat ty papíry a on je založí do správné složky na stole. Tím je tady všechno vyřešené. Vyprskne nepatřičně smíchy, když Jae pronese, že to půjdou dodělat do skladu a vrhne po něm jiskrným pohledem. Asi by měl velký problém se sezením, ale zní to skvěle. Všiml si toho jeho zvláštního úsměvu. Neví, čemu přesně patřil, ale líbilo se mu to. Dělal to, když si ho prohlížel, takže se ho to nejspíš týká. Jae vypadá spokojeně a on je taky. Vrátí se ke své předešlé otázce a Chan-yeong se ohlédne na dveře, ale ještě tam nikdo nechodí a nebere za kliku. Raději je dojde potichu odemknout, aby to nebylo podezřelé, kdyby něco a zase se vrátí. Pořád jsou tu zavření sami.
"My si s Yusukem a seržantem Kimem myslíme, že se něco děje v laboratořích. Něco jim uteklo a něco tam vozí zase zpátky. Mají nás tady na parádu, aby nebylo poznat, co tu dělají a abychom zametli stopy, když se jim to nepovede. Myslíme si, že vás používají jako test a nás vlastně taky. Chtěli bychom se tam nějak tajně podívat." Šeptá mu do ucha, protože i stěny mají uši.
"Napadlo mě, že my máme informace a vybavení a vy zase můžete svobodně ven."
Jae
Nic si nedělá z Chanova staženého obočí. už tomu začíná pomalu přicházet na kloub a je si téměř jistý, že je to jen hra, kterou s ním klidně hrát bude. Kdyby se nestalo to v kanceláři, možná bude obezřetnější, ale takto...Ne, tohle mu nevěří ani trochu. Ušklíbne se a rty naznačí, chybělo by ti to. Možná je to až moc sebevědomé, ale stejně jako si hraje Chan, může si hrát i on sám. Vlastně je to stránka, kterou zase tak často neukazoval. Teď mu to nevadí. Nakloní hlavu na stranu, jak kdyby přemýšlel o jeho slovech a pak jen pokrčí rameny. "Jsem dominantní typ." Prohodí jako první.
"Takže jsem si jistý, že kdyby to bylo příliš, bez mrknutí tě zkrotím." Ujistí ho, že to myslel vážně a že vážně není za co se omlouvat. Kdyby byl ještě trochu otevřenější, nejspíš by mu řekl, že si ty modřiny ještě užije, až bude muset zpátky. Jenže...Ne, to by bylo ještě příliš brzy. Je vlastně docela rád, že se na něj usmívá a domýšlí si, jak moc se mu odtud nechce. Klidně ho při tom nechá, protože je to pravda. Popravdě se mu ještě nestalo, že by se mu od někoho tak moc nechtělo. Většinou byl typ, který po podobné akci dotyčného vyhodí nebo sám rychle zmizí. Je zvědavý, jak bude reagovat na to, koho si jeho brácha našel a je jasné, že ho tím dost překvapil.
"Překvapení." Ušklíbne se s nádechem pobavení, když vidí, jak se tváří.
"To se mě neptej. Woo je z něj úplně vyřízený. Asi ho to jen tak nepřejde, i když jsem se vážně snažil." Je vidět, že s tím ještě pořád srovnaný není a samozřejmě nevidí žádnou podobnost mezi situací na střeše a tím, co se tu děje právě teď.
"Nikdy neměl rozum." Odtuší a pořád mu to jeho mozek nedovolí dát dohromady se sebou samotným. Chan si to zdá se uvědomil. Doteče mu to přesně za vteřinu, kdy se Chan zarazí. Podívá se na něj, jak se červená a zatváří se docela pobaveně.
"Copak? Snad ses nezamiloval. Nedivil bych se ti." Nebyl by to on, kdyby si neodpustil menší poznámku.
"Ano, tak se nejspíš jmenuje." Nejradši by se vrátil k tématu zamilovanosti, protože by to docela rád slyšel od něj. No co, vědět, že na ně někoho tak zapůsobil by bylo vážně opojné. Uvnitř se mu docela uleví, když mu Chan řekne, že jeho bratr udělal dobře.
"Dobře, budu ti věřit. Když mu něco udělá, budete mít o vojáka míň." Ukáže svou část povahy, která je schopná udělat vážně všechno. I kdyby sem měl nakráčet s arsenálem, rozhodně by se o to minimálně pokusil. Překvapeně se na něj podívá, když mu řekne, že nebude rád, když odejde. První jen mlčí, než podepíše papíry a pak si ještě chvíli dopřeje jeho blízkost.
"Jsem rád, že to vím." Dá mu snad poprvé pořádně najevo, že mu to jedno není.
"No co? Kdo ví, kdy se sem zase dostanu." Obhájí tak své choutky, které možní trochu uklidnil, ale rozhodně bude potřebovat ještě trochu pozornosti. Nechá ho odemknout a tím je jasné, že se teď chvíli bude muset chovat slušně. Navíc začnou řešit jeden velký problém, který očividně trápí oba. Vyslechne si ho a pak přikývne.
"To si myslím taky. Byl tu klid, dokud tu nevyrostla tahle základna." Už dospěl k závěru, že některé z nich rozhodně obviňovat nebude. Vyslechne si i zbytek a dost nepatřičně se usměje.
"Vlastně máme ideální kombinaci toho, abychom na to přišli." Uvědomí si, že ho přitahuje blíž k sobě, když mu šeptá do ouška. Mírně se odtáhne, aby se mu mohl zblízka podívat do očí.
"Dáme dohromady ten nejlepší plán. Vím, kudy jezdí, když vozí důležité věci do laboratoře." Prozradí mu zase něco, co ví oni.
"Možná bychom mohli zajistit, aby se při dopravě něco přihodilo a dát dovnitř něco, co by nám později prozradilo, co se uvnitř děje a možná taky to, kdy by se dovnitř dalo dostat." Přemýšlí nahlas. Kdyby zajistili třeba píchlou pneumatiku při dopravě zásob a jeden z nich odvedl pozornost, druhý by se mohl dostat dovnitř a dostat tam třeba odposlech.
"Když budeme vědět, kdy pojedou, připravíme se." Odtud by totiž mohli vysledovat, kdy jezdí, aniž by kdokoliv z vesnice musel být celé dny na stráži. Narovná se, když zaslechne kroky.
"Je čas se pohnout z místa." Je vidět, že z toho radost vážně nemám. Rychle ho k sobě přitáhne ještě k jednomu intenzivnímu polibku a stihne ho ukončit přesně ve chvíli, kdy jsou kroky už příliš blízko.
Chan-yeong
Chanovy oči se usmějí a vytvoří kolem sebe drobné vrásky, i když se pořád tváří na oko odmítavě. Jo, teď už by mu to vážně chybělo. V jeho jednotce bylo hodně různých mužů, dominantních, zvláštních nebo jiných, ale nikdo nebyl jako Jae… k nikomu se necítil být tak blízko. Jako když si s někým od přírody prostě rozumíte. Nejde to moc vysvětlit slovy. Cítil se vedle něj dobře, jakkoliv působil divný. Vlastně to nikomu ani vysvětlovat nechtěl. Podobné lidi si vybíral a obklopoval se jimi i jako přáteli, což se přesně týkalo Yusukeho a taky poručíka Tchaka. Ti taky ostatním připadali divní a nikdo jim nerozuměl, ale vlastně si k nim nikdo nic nedovolil. Bylo zvláštní, jak se jeho vztah k Yusukemu v jeho hlavě sám pojmenoval. Necítil se kvůli tomu nijak nepříjemně a byl přesvědčený o tom, že ani Yusuke nebude. Pochopí to a budou dál přátelé. "Bez mrknutí?" Zamračí se na něj vzápětí doopravdy. No tohle? Co si o sobě myslí? A co si myslí o něm, že se nedovede bránit a je to s ním tak snadné? Má armádní výcvik elitní jednotky!! Založí si ruce na prsou a zatváří se uraženě. Téma se ale změní a Jae začne vyprávět o tom, jak moc je Woo unesený se Seok-chana. To si dovede představit, byl to vážně milý člověk. Když na sebe ale práskne, že se mu to snažil rozmlouvat, vytáhne obočí nahoru.
"A co mu odpovíš, až ti on bude rozmlouvat mě? Budeš s tím souhlasit? Přiznáš mě vůbec?" Vyptává se ho a už ho zase popichuje. Tamto mu stejně okamžitě odpustil. Když mu však Jae tak sebevědomě řekne, že by se vůbec nedivil, kdyby se do něj zamiloval, popadne jednu ze složek na stole a pořádně ho s ní přetáhne přes hlavu.
"Jak tě taková pitomost vůbec mohla napadnout?" Rozhodně míní dělat drahoty. Protočí očima, když Jae dál vyhrožuje, že Seok-chanovi něco udělá, pokud se Woo nebude cítit dobře. +To by odnesl vážně ten, co si to zaslouží nejvíc.+ Pomyslí si, ale mezi ně jako bratry se stavět nechce. Oba dva trochu zvážní, když Chan řekne Jae, že nechce, aby odcházel. Vypadá to, že si toho Jae váží, i když se to okamžitě snaží hodit jenom na sex. Když pak Jae pošeptá do ucha, co přesně ho napadlo, hned si všimne toho jeho všeho schopného úsměvu. Půjde do toho, to je jasné a on sám taky. Poruší všechna pravidla, ale jenom proto, že v tom jsou nevinní lidé a tu holčičku bez matky má pořád před očima. Nejraději by ji adoptoval. Ve snu viděl sám sebe, jak s ní utíká, jak ji nese… Ne, o tomhle Jae raději vyprávět nebude a to dítě na něj stejně dávno zapomnělo. Jae se mu zrovna dívá zblízka do očí, ale jeho hlava myslí jenom na plán, nepozná, na co myslí Chan a to je dobře. Přikývne.
"Dobře." O té trase on sám neví, ale rozhodně je to moc důležitá informace. Znovu přikývne.
"Takové věci má u sebe Yusuke. Nikdo o tom neví." Tím je jasné, že ho do plánu musí zahrnout. Neví, jak se na to bude Jae tvářit, ale on mu věřil na tisíc procent.
"To si vezmu na starost já, přihlásím se o hlídky." Vypadá dost vážně, ale jakmile zaslechne kroky, ohlédne se. Chce od Jae odstoupit, ale ten ho místo toho popadne a políbí. Chan-yeong uvnitř sebe ucítí narůstající paniku a taky příval adrenalinu. Kroky už jsou vážně až za jeho zády, ale když ho Jae pustí, nikdo do kanceláře nevejde. Chan si úlevně vydechne a protočí očima.
"Jdeme." Zavelí jako důstojník a oba dva opustí kancelář, aby se ještě rychle vydali ke skladu.
"Když je u auta omráčíme, můžeme si obléknout jejich uniformy. Dovnitř půjdu já, protože znám očekávané chování, ty bys to pokazil." Říká mu jako pan učitel a myslí to vážně. Klidně se ohrozí a taky ví, že Jae ho tam nebude chtít pustit samotného.
"Nemůžeš tam jít, hned by ses prozradil." Řekne mu dřív, než bude něco namítat.
Jae
Jae vidí, jak se usmívá a to mu momentálně ke spokojenosti stačí. Je pravdou, že málokdo se dokázal jeho řečem smát. Na tohle byl spíš expert Woo, který dokázal svým humorem a povahou rozzářit celou vesnici. Jenže neměl tu stránku, která by se dokázala rozhodnout, i když to bylo nepříjemné. Jae s tím nikdy neměl problém a bylo mu jasné, že pro některé věci je potřeba něco málo obětovat. Chan byl hodně výjimečný, když se s ním očividně cítil dobře. To nemohl říct jen tak někdo. Jae měl dokonce pocit, že občas před ním utíká i Woo. Nikdy mu to neměl za zlé. Ušklíbne se pobaveně, když se Chan ujistí, že by nebylo nad čím váhat. "Samozřejmě." Klidně ho dál provokuje a je zvědavý, jakou reakci tím rozpoutá. Krátce se uchechtne, když ho vidí, jak zakládá ruce na hrudi a je jasné, že se naoko urazil. Kdyby měli víc času a soukromí, velmi rád by mu ukázal, co si o jeho uražení myslí. Jenže teď to prostě nejde.
"Woo nikdy nic nerozmlouvá. Spíš bude až nesnesitelně nadšený." Protočí nad tím očima v sloup, než se podívá do těch před sebou. Není to o tom, že by ho chtěl zapírat, to vůbec ne. Vždycky si za svými rozhodnutími stál a málokdy snesl, aby mu někdo odporoval.
"Proč bych tě nepřiznal? Měl bych se za svůj výběr stydět? To jsem nikdy neměl v povaze." Odpoví mu zase dost po svém, ale je jasné, že když si někoho vybere a myslí to vážně, srovnal by klidně celý svět se zemí, kdyby mu někdo zkoušel říkat něco proti. Jen sebou stihne trochu trhnout, když ho Chan přetáhne složkou přes hlavu. Spíš se zasměje, než aby se bránil. Ani za ruku ho nechytne. Jen ať to klidně udělá znovu, až zase něco takového řekne, docela ho to baví.
"Napadá mě spousta věcí. Hlavně to, že by měl někdo na chvíli zkrotit." Blýskne se mu v očích. Ta rána složkou měla očividně úplně jiný efekt a zase nemůže nic, protože už jsou v té kanceláři příliš dlouho. Ze začátku nebyla taková šance, že by mohl někdo přijít. Teď už je ta pravděpodobnost větší. Je docela zvědavý, jak Chan zareaguje na jeho slova o tom, že věcem, které se tu dějí přijdou na kloub. Mohl by mu zkoušet bránit, ale je vidět, že mu taky záleží na tom, aby to celé zastavili a nemuseli umírat další nevinní lidé. Jejich vesnice byla docela daleko od ostatních, ale nikdo neřekl, že se ta monstra nemůžou dostat dál. Jistě mají docela výdrž. Kývne krátce hlavou, když ozve souhlasné slovo, a to jediné potřebuje k tomu, aby později začal jednat. Zarazí se trochu, když Chan zmíní jméno toho vojáka, kterého nemá ani trochu v lásce.
"No skvělé, nikdo jiný tu není?" Je dost jasné, že ze žárlivosti se pořád dost nevyhrabal. Pro tuto chvíli to nechá být, ale v hlavě to asi bude mít ještě chvíli.
"Tak dobře, ale dej na sebe pozor." Vypadne z něj dřív, než si stačí uvědomit, že by to mohla být až přehnaná starost. Musí mít na paměti, že Chan je voják a že má výcvik, jinak by se asi zbláznil starostí o něj. Jistě chránil lidi ve vesnici a o Woo měl taky starost, ale tohle bylo prostě jiné. Tohle mu říkat nebude...Radši. Místo toho se baví tím, jak Chan ustrne, když si ho přitáhne k sobě, i když slyší kroky.
"Takový adrenalin je fajn." Pošeptá mu, když ho přestane líbat, a ještě chvíli ho nepouští. Trochu se narovná a v očích mu zajiskří, když mu Chan zavelí, aby už šli. Cestou přijde s celkem dobrou myšlenkou, která by jim mohla zařídit úspěch. Jen se mu nelíbí, že by tam šel sám.
"Půjdu s tebou." Začne mu odporovat.
"Ty víš, jak se chovat a já se přizpůsobím." Je vidět, že samotného ho tam pouštět rozhodně nechce. Je vidět, že nad tím celou cestu přemýšlí a nic dál neříká. Taky hledá argumenty. Počká si, až budou zase sami a na místě, kde je jen těžko někdo uvidí. Vezme ho za bednami za ruku a odtáhne sebou do zadní části, kde narušitele uslyší dřív, než on je vůbec uvidí. Neotálí ani chvilku, když ho přitiskne k jedné z velkých krabic zády a uvězní ho mezi svými pažemi.
"Zapomeň na to, že tam půjdeš sám, to prostě nedovolím." Prohodí, když mu zblízka hledí do očí a je zvědavý, jakým způsobem, se mu to bude snažit vymluvit.
Žádné komentáře:
Okomentovat