Chan-yeong x Jae - Jsi to ty, kdo chtěl někoho vidět. - část 2.

(odlehlá oblast)

Chan-yeong

Pitomí ti lidé ve vesnici asi nebyli, ale taky tu byla varianta, že se ho třeba báli. Chan-yeong si nemyslel, že to tak je, ale klidně by se s ním takhle mohl hašteřit donekonečna, což bylo samo o sobě zvláštní, protože takový normálně vůbec nebyl. Povytáhne obočí nahoru, když zmíní, že je lovec. Podle něj to nebylo zase tak jedinečné povolání, v minulosti musel umět lovit kde kdo, no ne? Proč to neumí nikdo další v téhle podivné vesnici? To s tím složením mutanta je samozřejmě působivé. 

"Mrtvý jim ale k ničemu nebudeš, ne? Vládci se vždycky chránili především právě proto, že byli až moc důležití a bez nich to byl problém." Pořád mu to celé přijde divné… Podle něj byl Jae prostě vysoce funkční psychopat a jako takový dovedl lidi účinně přesvědčit, měl omezené emoce, byl velmi inteligentní a výkonný a tím si je dovedl podmanit. Pak už jsou sami u stolu a Jae se ho ptá, jestli mu jeho náklonnost přijde tolik nepochopitelná. 

"No, vlastně ano…" Ne ale kvůli Jae, spíš zase tolik nevěří sám sobě. Kdyby jenom tušil, že ta nesnášenlivost trochu opadla a že se mu dokonce zamlouvá poručík Tchak, asi by mu tu pusu dal sám. Jakmile se mu podaří od sebe Jae odstrčit a říct tu pitomost, odpověď by si mohl dát i sám. Samozřejmě, že chce jít zamykat a on… se zmůže jenom na tu větu, která Jae pobaví a dokonce mu laskavě řekne, že jméno stačí. Protočil by očima, ale takhle jenom odvrátí tvář bokem, jednou dlaní se opírá o stůl za sebou a druhou si hřbetem přejede přes rty. Vlasy mu při tom padají trochu do očí, ale zas tak dlouhé je nemá. No jo, pokud na nich zrovna nemá naraženou helmu, docela si s nimi dává záležet. Gel a tak… Většina Vran se mu za to směje, ale on nikdy nechtěl vypadat jako křupan jenom proto, že byl tady. Když tvář zase narovná, Jae si o něj opře čelo. Zblízka se mu podívá do očí. Takhle nevypadá zase tak šíleně. 

+Na tohle nemáš, Chane, budeš z něj nešťastný. Yusuke je mnohem bezpečnější volba.+ Nabádá v duchu sám sebe, ale víte jak to je s tím zakázaným ovocem… Cukne sebou, když se ho Jae dotkne v klíně a stiskne čelist, aby mu neunikl ani hlásek. Ta výmluva zní racionálně, kdo by si co pomyslel, nikdo Jae nezná a to málo tuší jeho povahu. Všechno se dá hodit na to, jak je tu nesnáší… Za chvíli už ho sleduje, jak si to kráčí ke dveřím a vážně je zamkne. Zajede si dlaní do vlasů, ale to mravenčení v žaludku je k nesnesení. Cítí se jako puberťák na školních záchodech s učitelským dozorem za dveřmi. Jae mu zrovna říká, že přijel jenom kvůli němu a je snadné tomu věřit. Několikrát zamrká, když si všimne, jak si na něj svléká tričko a není schopný pustit se stolu, to by asi omdlel. +To, že se muž snadno vzruší, ještě neznamená, že to chce.+ Odmlouvá mu alespoň v duchu, ale není teď schopný moc mluvit. Znovu se po něm ohlédne, když mu Jae začne říkat, jak by zabil každého, kdo by se na něj jenom podíval. Kruci, začíná vypadat nějak vážně. Bylo lepší, že bude daleko, nic by z té základy nezbylo. Za chvíli ho má zase proti sobě a Jae se vyznává dál, teď s tím, jak po něm touží od začátku. To může po ledaskom, ale tohle bylo asi vážně jiné. 

"Takže to není láska na první pohled? Musíš lidi nejdřív líbat?" Musel říct alespoň něco, ale pak už mu dech nestačí. Jae nastolí mnohem divočejší tempo a jemu nevadí se tomu poddat. Dokonce se nelekne ani ve chvíli, kdy ho vysadí na stůl. Role jsou jasně rozděleny a projeví se jeho vrozená odvaha, když místo utíkání položí ruce okolo jeho krku. Když Jae znovu zaútočí na jeho klín, už nevydrží být zticha, odtrhne se od jeho rtů a nechá uniknout steny, ale připomene si, že musí být vážně tiše, aby sem nikoho nepřilákal a tak se začne ihned kontrolovat.

Jae

Kdyby jen Jae tušil, že Chan uvažuje o jisté formě strachu, která u nich ve vesnici panuje, asi by mu i poděkoval. Smál by se rozhodně dost. Ano, mohl by to udělat a vlastně by to byl přesně jeho styl, který by se rád prezentoval, ale v tomto případě to bylo jinak. Sám o to nestál, nikdy by se do čela nehrnul, protože na to nebyl ten typ. jenže bezpečí byla u nich docela dost zásadní věc a díky tomu zvolili jeho. V době, kdy přišli mutanti šlo o bezpečí ještě víc. Byly mnohem chytřejší, než běžné šelmy. tedy jejich lovci rozhodně. Stopaři na tom nebyli zase tak dobře. 

"Pokud obětuješ život za život ostatních, je v tom rozdíl." Prozradí mu svou vlastní vizi, které se drží. 

"Navíc nejsem jediný, je tam i Woo." Ví, že i když by nechtěl, převzal by to po něm a vesnice by nezůstala nechráněná. Jeho bratr má jiný pohled na život, ale i když mu to několikrát nabízel, Woo to vždycky odmítl. Měl rád svůj svým způsobem svobodný život, kde ho nesvazovala taková starost. Navíc nebyl ten, kdo by uměl tvrdě prosadit potřebné věci nebo kohokoliv rozsoudit. Podle Jae by se to naučil, kdyby to byla potřeba, ale to se zatím nestalo. Na to, že je to pro Chana nepochopitelné, se jen ušklíbne a dál to nekomentuje. Z jistého pohledu se mu vlastně ani nediví. on sám by to od sebe taky nečekal a vůbec nepočítal s tím, že by to vůbec řekl. Už se stalo a vážně to nechce brát zpátky. Pozoruje ho v kanceláři jen chvilku a vidí, jak si upravuje vlasy a koutek mu trhne nahoru. Jestli je to jeho jediná starost, je to dobře a Jae může v klidu pokračovat. Zatím od něj neslyšel nic, co by ho donutilo přestat. Sice byl občas šílený, ale byly věci, které si vážně nechtěl brát násilím, to pak nebylo ono. Chan nic neříká, když si přetahuje triko přes hlavu a kdyby Jae tušil, co se mu prohání hlavou a jak se s ním alespoň takto hádá, asi se zase rozesměje. Jakmile je u něj dostatečně blízko a Chan prohodí tu otázku, musí se usmát a vypadá u toho dost upřímně. 

"Většinou ne, nějak jsem si nemohl pomoct. první to bylo jen, abych tě umlčel a pak už to nějak nešlo ovládnout." Pokrčí rameny a pak už je čas na další polibky taky trochu provokace v klíně, po které se Chan přestává ovládat. Jae se to neskutečně líbí. Chvíli si užívá jen jeho rty, než najde prsty lem jeho trika a už mu ho tahá přes hlavu. Prohlédne si ho a pak se zase vrátí k dalším polibkům. Popasuje se se zapínáním jeho kalhot a aby je mohl stáhnout, musí ho vzít kolem pasu, víc přitisknou k sobě a trochu nazvednout. Síly na to má dost a je vidět, že mu to žádné problémy nedělá. 

"Jsi sexy, prostě jo." Pošeptá mu do ucha, když ho má tak blízko a jakmile ho posadí zpátky, zbaví se těch kalhot i s prádlem úplně. Prudčeji se nadechne nosem, jakmile si ho celého prohlédne a vlastně se jen těžko věří, že se to opravdu děje. Dlaněmi mu sáhne na stehna a po nic vyjede mnohem výš, když se k němu zase přiblíží a napasuje se mezi jeho stehna. Vážně doufá, že nikdo nepřijde, než to celé dokončí, protože on sám už se zpátky držet vážně nechce. Sáhne mu znovu do klína, aby opět podpořil Chanovo vzrušení a doufá, že ho co nejdřív pustí mnohem dál. 

"Mám rád rychlovky, i když bych si to teď rád víc užil, ale není čas." Skoro to zní jako omluva, než mu vezme nožku a opře ji chodidlem o hranu stolu, aby měl mnohem lepší přístup. Než nad tím Chan stihne přemýšlet, rychle si navlhčí prsty a zamíří mezi jeho polovičky. Snaží se, aby zapomněl úplně na všechno, kromě toho, co tu dělají. Je vážně zvědavý, jak rychle ho pustí dál. Není na něj ani trochu hrubý, i když dost často vystupuje úplně jinak. Asi to není ojedinělé, kdy někdo, kdo je trochu blázen je zacílený na jedinou osobu, které by v životě neublížil. S radostí pro ostatní zůstane psychopatem, ale teď to tak vůbec nechce. Asi ho to později vyděsí.

Chan-yeong

Jae měl s tím obětováním života nejspíš pravdu, ale pokud podobné věty posloucháte ve chvíli, kdy vám ten dotyčný nadbíhá, tak to vůbec slyšet nechcete. Sám měl práci úplně stejnou. Obětoval svůj život pro ostatní, když šel na misi a kdyby padl, byla to prostě součást jeho práce, riziko, se kterým souhlasil, takže co by mu asi tak mohl nahlas říct? Bratři očividně počítali s tím, že se v případě smrti toho druhého zastoupí. To chtělo docela odvahu, podobný obchod. Kdyby měl bratra, tohle by mu nedovolil. Pak už Jae zamkne a vrátí se k němu a u toho mu odpovídá na tu otázku o láskách na první pohled. 

"Já jsem se ale neptal na většinou, ptal jsem se hlavně na sebe." Řekne mu a zajímalo by ho, jestli je ještě pořád hodně obezřetný a začne před konkrétním vyznáním uhýbat nebo jestli mu klidně řekne, že by to láska být mohla. Ne snad, že by na tom Chan hned takhle z kraje trval, ale tohle hravé škádlení ho baví už jenom proto, že si uvědomuje, že je asi jeden z mála a možná taky jediný, komu tohle Jae dovolí. Ještě úplně nechápe proč, ale i když byl jinak klidné povahy, blbnutí s ním ho bavilo. 

"Abys mě umlčel…" Zopakuje po něm ještě, protože nikdy nebyl ani upovídaný a byl to jeden z důvodů, kvůli kterému utíkal před holkami. A on mu klidně řekne, že mluvil moc! Pak už se zase líbají a on pocítí jeho ruku v klíně, což ho donutilo začít být nahlas a hlídat se. Jae té chvilky využije, aby mu svlékl tričko vojenské barvy a odhalil tak horní polovinu jeho těla. Jako každý voják i Chan-yeong denně tvrdě trénoval a na jeho postavě to bylo patřičně vidět. Oproti Jae ale neměl po těle tolik jizev, vlastně téměř žádné, protože se mu nikdy nic vážnějšího nestalo. Dokud se nedostal k Vranám, tak těžké jeho mise nebyly a potom ho zase opatroval poručík Tchak. Nutno dodat, že měl i velkou dávku nezřízeného štěstí. Podívají se na sebe jenom na chvilku, než se začnou znovu líbat a Jae na nic nečeká a chce ho připravovat i o kalhoty. Chan nebyl malý, aby ho nenapadlo, že z podobného místa už by se těžko zastavovalo nebo že polibky budou to jediné, na co tady dneska dojde. S holkami se mu to nestávalo, byl k nim docela imunní, ale s ním se mu připomíná, jak dlouho s nikým nebyl a že je taky jenom kluk. Kdyby mohl víc přemýšlet… v tom autobuse taky nebyl sám… jenže Yu byl taky kolega… všechno hrálo roli. O tomhle vážně nemusí nikdo vědět a o to méně ho to svazuje. Musí se ho pevně chytit a díky tomu mu ve zvedání pomůže a za chvíli už na sobě nemá vůbec nic. Nemůže říct, že by se nestyděl. Stydí se a dost, ale taky už je hodně rozjetý. Kromě toho mu Jae před chvíli pošeptal, jak moc sexy mu připadá a kdyby mu viděl do hlavy a mohl si přečíst, že ani nevěří tomu, že ho má takto před sebou, možná by odtud odešel víc, než jenom mimo. Dovede ale vnímat to jeho prudké nadechnutí. Skutečně se mu líbí. Jae přistoupí těsně k němu a on ho ucítí na svém klíně. Srdce mu divoce bije a jeho dech už je hodně zrychlený. Rozumí tomu, proč se s tím nemohou zdržovat, nemá mu to nijak za zlé, spíš ho těší, že by zpomalil, kdyby mohl. Zavrtí hlavou na znamení, že to nevadí, ale když mu Jae začne dávat nohy nahoru, začne si připadat hodně nervózně. Tohle není poloha, kterou by si napoprvé vybral, ale pokusí se nějak přemoct svoje rozpaky. Ucítí jeho prsty vzadu a na chvíli se zatváří trochu nešťastně, ale je tam hodně příjemných míst. Potřeboval by si na chvíli vypnout hlavu, ale čím víc si s ním Jae hraje, tím spíš ho přemáhá jenom to hezčí. Ničím se teď nerozptyluje, ani polibky ani doteky na Jaeho těle. Pokouší se co nejrychleji uvolnit a na chvíli sobecky jenom přijímá, ale Jae si to za chvíli vynahradí, o tom nepochybuje. Nakonec se rozhodne klesnout na předloktí, aby nemusel tolik zatínat svaly na břiše a natáhne po něm ruku, aby šel blíž. Tak nějak úplně blíž.

Jae

Jae nad životem a smrtí vlastně vůbec nepřemýšlel. Nebyl ten typ, co by stál na místě a čekal, jestli se něco stane nebo ne. Podle něj to buď přijít muselo nebo ne. Byla to vlastně dost jednoduchá rovnice a on se tím víc nezabýval. Ušklíbne se, když chce Chan věděl, jak to má s ním. 

"Řekněme, že jsem kvůli tobě pár věcí přehodnotil." Je zvědavý, jestli mu to bude stačil, ale je vidět, že není ten typ, který by podobné věci říkal zrovna často. Doufá, že brzo donutí Chana přemýšlet nad něčím jiným a dál se nebude vyptávat. Chan si dovoluje možná až příliš, ale hlavním důkazem, že je to něco speciálního je to, že ho to nechá dělat, dokonce ho to i baví. Podle něj si to ten vojáček brzo domyslí a...Asi s ním bude konec. Stejně by to neudělal nebo neřekl jinak. Trhne obočím nahoru, ale víc na to umlčení neřekne. Samozřejmě má na mysli velmi konkrétní způsob nebo dva, ke kterým se dost rychle blíží. Samozřejmě jen proto, že jsou v kanceláři na téhle základně a nemají vůbec čas. Líbí s emu, jak pod trikem Chan vypadá. byl kombinací něčeho křehčího, co vyzařovalo z jeho povahy a zároveň jeho postava byla dostatečně vypracovaná, aby se to Jae líbilo. Prostě akorát. nejspíš se ještě dneska dostane k tomu, že mu to řekne. To přijde, až na to budou mít čas. Teď ho dost dobře zaměstnávají jeho rty, které se mu vůbec nechtějí pouštět. Je znát, že spěchá a zároveň by si to rád pořádně užil. Ostatně je to docela dlouho, co s někým byl. Přece jen ve vesnici byly pořád ty samé tváře a ven se nedostávali příliš často. Jae zase nebyl ten typ, co by si dovolil cokoliv mezi jejich známými. Asi proto, že by pak byl problém tomu utéct. Tady ale utíkat nechce. Trvá to jen chvilku, kdy ho připraví o všechno oblečení, a ještě pár okamžiků a dostane ho do polohy, kdy má v jistým místům velmi dobrý přístup. Chan si užívá jeho kompliment, a to je jen dobře. Jae jich nerozdával tolik a o to víc je myslel vážně, když už je řekl. Počká si na jeho souhlas, kdy mu stačí zavrcení hlavou, že může pokračovat a že mu nevadí, jak rychle na to jdou. Oba ví, že se zdržovat nemůžou. Jae není ten typ, co by dokázal čekat příliš dlouho. Uvědomuje si, že s Chanem by vydržel vyčkávat možná o jedno setkání navíc, ale víc ne. Dostává se pomalu do jeho nitra a snaží se, aby to bylo co nejpříjemnější. Zopakuje navlhčení prstů, aby se mohl vrátit k předchozí činnosti, a nakonec se mu podaří jeho vojáčka uvolnit dostatečně. Sleduje ho skoro až fascinovaně, jak si lehá na stůl a táhne ho k sobě. Tím jsou veškeré přípravy u konce, už nechce čekat ani vteřinu. nechá se přitáhnout blíž, klínem už se opře o bránu do jeho nitra a začne do něj postupně pronikat. Snaží se držet oči otevřené, aby viděl každou jeho reakci a jde to vážně těžko, ale zatím se mu to daří. Opře se na předloktí o desku stolu a tím je mu ještě blíž a jejich spojení intenzivnější. Chvíli se nepohne, ale když začne už to nejde zastavit. brzo zrychlí na únosnou hranici a sám má co dělat, aby vůbec popadnul dech. Když je vrchol velmi blízko, neudrží sám sebe a skloní se rty k Chanovu ramenu kam ho kousne, aby utlumil svůj vlastní hlas. nějak si nemohl pomoct a ví, že zanechá značku. Zároveň si ale vybral místo, které pod trikem nepůjde vidět. Pak už to trvá snad jen vteřinu, než naplní jeho nitro. Má pocit, že cítí vlhkost i na svém břiše, ale jistý si není. Ten okamžik ho dokonale smetl a vystřelil na hvězdné nebe. Chce tam zůstat vážně dlouho, a tak si dopřeje ještě pár velmi pomalých pohybů proti jeho nitru. Zvedne oči k těm jeho a usměje se. Je pravdou, že takový výraz v jeho tváři u něj viděl jen málokdo. Konečky prstů se dotkne jeho tváře a pak se ušklíbne. 

"Ne, že to někomu vykecáš." Dobírá si ho pořád trochu udýchaně a v očích se mu pobaveně blýská. Něco málo kdysi se svým bratrem měli společného.

Chan-yeong

Chan-yeong by nejraději udělal něco jako Ahááá a navrch dodal další poznámku, ale to by nesměli dělat ty věci, které zrovna dělali. Byl s tou odpovědí naprosto spokojený. Nebyl blázen, aby z někoho nutil plamenná vyznání, když se viděli podruhé v životě, ale líbilo se mu, že není jen tak někdo z davu, na koho Jae obratem zapomněl. Když kvůli někomu přehodnocujete věci, tak to není zrovna málo. Když si před ním začne lehat na stůl, odhaluje se mu možná až moc na tu krátkou dobu, co vědí jeden o druhém, že vůbec existují, ale nedovede s tím přestat. Jindy by docela rezervovaný, nemusel to mít pořád a s kýmkoliv, ale dneska je všechno jinak a jemu to nijak nevadí. Vede ho za sebou a Jae ho hned poslechne. Oběma je jasné, že další přípravy se konat nebudou, jakkoliv by to mohlo být nepříjemné, ale Chan je ochotný to vydržet. Ani teď nemyslí na to, že by kdokoliv mohl lomcovat s klikou nebo že spěchají, prostě už to doopravdy chce. Jae se nad něj skloní co nejvíc a on je tak spokojenější. Nechce být jenom objekt k uspokojení a nic víc. Trochu těch emocí k tomu vážně potřebuje a zvládá je vydolovat i z někoho takového, jako je Jae. Jestli si myslel, že v něm moc nejsou, tak mu Chan dokáže opak a to i neplánovaně. Vždycky byl takový. Ten dobráček, co bojuje proti zlu, jakkoliv naivní byl a jakkoliv se mu za to mohli posmívat. Jakmile se do něj Jae dostane celý a začne se v něm pohybovat, musí přesunout nohy ze stolu, protože mu z něj neustále kloužou a zaháknout je okolo jeho pasu. Je to mnohem jednodušší a příjemnější, ale teď už mezi nimi vážně není ani skulinka. Tempo je docela šílené, dovedl by si představit, že to bude celé pohodlnější a pozná ho mnohem lépe, ale nedalo se nic dělat a jakmile se Jae zakousne do jeho ramene, rozdmýchá v něm protichůdné pocity, které ale ve výsledku nejsou negativní. Na jednu stranu to bolí a na druhou stranu se díky tomu začne pitomě usmívat na strop, protože to jenom dokazuje, jak moc je Jae pohlcený a že nedovede svoje emoce ventilovat jinak. Nemohou být slyšet a tak si pomohl alespoň takhle. Pořád ještě zvládal dost přemýšlet na to, aby ho kousl tam, kde to uvidí někdo tak maximálně ve sprchách a to snad zvládne zamaskovat a za to mu byl vděčný. Jae si to mohl jenom tak odbýt a nic zvláštního by v tom nebylo, ale tohle působilo jinak. Je to nakonec Jae, kdo dojde na vrchol jako první, ale nepřestane se svými pohyby a kromě toho to vědomí zapracuje tak silně, že ho Chan-yeong okamžitě následuje. Není to o tom, že by potřeboval víc času nebo to nebylo ono, spíš se mu líbí pocit, že je jeho milenec skutečně nahoře a podvědomě čeká na ten okamžik. Jae by ho musel nutit cíleně, aby to bylo opačně. To uvolnění, které následuje, je neuvěřitelné. Něco podobného doopravdy potřeboval, ale moc dobře si uvědomuje, že by to nefungovalo s každým a taky, že se teď možná uvidí až za velmi dlouho, pokud vůbec. Doufal, že když Vrány budou dál pomáhat vesnici, že na sebe nějak narazí, ale všechno to bylo tak složité… Když oba dva trochu přijdou k sobě a Chan se podívá do tváře Jae nad sebou, nečekaně uvidí naprosto upřímný a příjemný úsměv a automaticky se na něj usměje taky, jenom o trochu víc plaše. Oběma se lepí vlasy na čelo a ani si neuvědomoval, jak moc zatínal prsty do jeho paží. Až ho teď povolený stisk docela bolí. Pokusí se trochu na stole posadit a svěsí nohy dolů. Uchechtne se té jeho poznámce o tom, aby to nevykecal. Reálně mu to hrozilo jenom u Yusukeho a to jenom proto, kdyby si s ním vyříkával, co mezi nimi bude, protože na dvě strany to nikdy táhnout neuměl. To teď ale řešit nechce a místo toho si zajede dlaní do vlasů. 

"Došly mi poznámky, vyhrál jsi." Řekne mu a znovu se spokojeně a příjemně usměje.

Jae

Jae vůbec netuší, jak jeho poznámky na Chana působí. Nikdy se nějak významně nesnažil, nebyl k tomu důvod. Později mu nejspíš dojde, že má před sebou osobu, se kterou to jde prostě samo a nemusí nad tím vůbec přemýšlet. Tedy, je dobře, že se Chan třeba neurazí, asi by jinak nevěděl, co s ním a přešel by ho jakýkoliv zájem velmi rychle. Takto všechno plyne, až podezřele snadno, aniž by nad tím Jae vůbec přemýšlel, a to je dobře. Není čas se moc rozmýšlet, jak by to celé mělo proběhnout, aby to bylo, co nejpříjemnější. Jae byl rád, když si to užijí oba, v tomto ohledu nebyl nikdy sobecký, ale teď je schopný jen následovat svůj instinkt a může doufat, že se to bude Chanovi líbit. Ne, není mu to jedno, rád by zanechal dobrý dojem, a to se mu taky nestávalo často. Povzdechne si spokojeně, jakmile ucítí Chanovy nohy kolem svého pasu. Díky tomu se dostane mnohem hlouběji do jeho nitra a o to rychleji se blíží k vlastnímu vrcholu. Nad svou vlastní menší, avšak pro tuto chvíli očividně důležitou změnou vážně nestačí uvažovat. Příliš si ho bere slast a až moc je spokojený se svou dnešní společností. brzo mu dojde, že začíná pomalu ale jistě vymýšlet způsoby, jak by se mohli potkat znovu. Nakonec na tom bude stejně jako Woo a bude se za to doopravdy proklínat. Jen periferně zahlédne, jak se Chan usmívá po jeho kousnutí. Je za to rád, protože občas měl podobné věci v oblibě a nějak zvlášť se tomu nebránil. Teď to taky bylo zcela spontánní a díky tomu je vážně není slyšet. Jeho vrchol je velmi intenzivní a užije si ho do poslední vteřiny. Je pravdou, že teď by se nejradši svalil a chvíli si užíval příjemné dozvuky. Dokonce je trochu naštvaný za to, že to není možné. Nebyl po podobných akcích zrovna upovídaný, ale chvíli válení, by si asi dokázal užít. Jakmile spatří Chanův úsměv má co dělat, aby nad tím neprotočil očima. těší ho to, o tom není nejmenších pochyb, ale rád by taky dostál své povaze. Na to už je asi pozdě. Pobaveně se ušklíbne a začne se pomalu narovnávat. Je vidět, že čeká, jestli jeho společnost nebude potřebovat pomoct a vzápětí si za to v duchu vynadá. Tohle chování u sebe vážně nezná. Musí Chanovi přiznat dost velké manipulační schopnosti, i když se nejspíš vůbec nesnaží. Krátce se podívá na své paže, kde zůstávají dost viditelné otisky. Ušklíbne se, když Chan konečně promluví.

"Vidíš a já s nimi ještě neskončil." Prohodí a poukáže na pozůstatky, které mu po jejich milování zůstaly. 

"Zdá se, že na tebe jen tak nezapomenu." Dodá ještě a je asi i vidět, že by nezapomněl i tak. Ještě pár vteřin si ho prohlíží, než se sehne a podá mu první kalhoty se spodním prádlem a pak i triko. Sám se oblékne, a nakonec neodolá pokušení se znovu napasovat mezi jeho stehna. Dlaněmi se opře vedle jeho boků a pak se mu zblízka podívá do tváře. 

"Přehodnocuju svůj názor, že papírování je nuda." Přisadí si ještě, než se víc přiblíží a ukradne si jeho rty. Je to pořád dost dobyvačné, ale je znát, že už má vrchol za sebou a trochu zpomalil. Když se odtáhne od jeho rtů, krátce si povzdechne.

"Brácha se mnou opravdu přijel. Nechal jsem ho kousek do základny." Je to od něj vstřícné gesto, kterým mu dává najevo, že mu věří. Asi jako jedinému tady. Je pravda, že poručík se k tomu taky blíží, ale má k němu jisté výhrady. Nejspíš jen proto, že nikdy neměl v lásce jakékoliv autority. 

"Šel ze jedním z vás. Prý bez něj nemůže žít." Protočí nad tím očima a povzdechne si. 

"Slíbil mi, že neudělá žádnou botu a že se nenechá chytit." V Jaeho očích se blýskne náznak obav, čímž se potvrzuje to, že by pro svého bratra udělal cokoliv. Taky proto ho kryje. Nakloní hlavu trochu na stranu a pořád si prohlíží výraz v Chanově tváři. 

"Tahle základna je asi prokletá." Má samozřejmě na mysli to, že se sem oba budou chtít vracet, i když je to obecně dost komplikované. 

"Chtěl jsem bráchu zamknout doma a nikam nepustit, ale vypadal, že během vteřiny umře, když mu to nedovolím." Je to trochu osobitý vtip, ale nějak si nemůže pomoct, aby to nedělal. Trochu víc se narovná, než ho vezme za stehna a přitáhne si ho víc k sobě. Jejich rty už zase dělí milimetry. 

"Mám začít mít obavy, že se taky nakazím tou divnou nemocí?" Promne si rty o sebe, ale zatím ho nechá mluvit. Asi tak dvě vteřiny.