Hromadné - Život toho nabízí spoustu. - část 2.

(městečko)

Ricko

Ricko si samozřejmě uvědomuje pohled, kterým se na něj Tae dívá, stejně jako dobře slyšel jeho vyděšenou reakci na jeho slova o tom, že ho Yusuke mlátí, ale nějak mu nezbývala kapacita na to konkrétně reagovat, protože ho zahrnoval dalším a dalším přívalem slov a nápadů. Ricko byl vždycky jako velká voda a kamarády to většinou bavilo, ale doma mu často vyčítali, že se chová nedospěle a že by měl být rozvážnější. Nejdřív myslet a pak něco říkat. Jenže jeho pusa byla občas jako kulomet a nálada až moc veselá na to, aby seděl na místě a byl zticha. To prostě nešlo. Rozuměl tomu jenom Yusuke a to se rozhodně nedalo říct, že by byl stejný jako on. Prostě ho to jenom bavilo a chápal to. Pak už jdou společně za ruku a Tae se mu nepokouší vytrhnout, jenom ucítí pevnější stisk jeho ruky a pro sebe se usměje. Najednou ví, že teď už na něj nebude nepříjemný a že prolomil jistou hradbu. Nedal to moc práce, ale o tom to nebylo. Něco mu říkalo, že je toho ještě hodně, co by se o něm mohl dozvědět a víc tak pochopit jeho jednání a tohle celé maloměstské divadlo okolo něj. Usměje se o něco víc, když Tae dojde, proč sušenku otevírá zuby. 

"Město to ví, ale stejně bys mohl zase utíkat. Samozřejmě bych udělal scénu a honil tě a volal na zebe jako v Romeovi a Julii. Zajímalo by mě, co by pak říkali, až půjdeš do školy." Udělal by to úplně klidně. 

"Neunudil." Odporuje mu. Bylo to nemožné už jenom kvůli tomu, jaký byl on sám. Kromě toho se mu o program hodně staral Yusuke a tak by Tae vláčel za sebou po celé zeměkouli nejspíš taky a kdyby byli doma… 

"Tebe by unudili moji rodiče." Odtuší docela kysele a v ten moment mu dojde, co by asi na Tae řekli. Že jim nesmí přes práh. Že je to nejen kluk, ale ještě chudák a k tomu ta kauza okolo něho. Příšerná partie. A Ricko by si to jako vždycky udělal po svém, ale bylo by mu Tae líto, že to uslyší, protože tomu by se nevyhnuli. +Jeden se mnou vyloženě chce chodit. Ani netušíš...+ Řekne mu v duchu. Ti dva by od něj odehnali snad kohokoliv. Pak že je Ricko nějaký výhra… Když o tom přemýšlí, má v očích vždycky nezvyklé temno. Musí se zastavit, když mu Tae řekne, aby počkal, ale je to jen malá chvilka, než se seběhne to všechno a on se nedozví, co mu chtěl vlastně říct. Když se snaží Tae dostat na nohy poté, co ho strhl stranou, aby ho taky nezasáhli, je to složité. Je mu jasné, jak moc to muselo jeho psychikou otřást. Prostě nečekáte, že se to může dít i někde jinde, než ve filmu, Japonsko byla velmi bezpečná země. Táhne ho za sebou, dav jim tak trochu kryje záda a když na něj uhodí, kam se schovat, vypadá to, že Tae zapomněl rodný jazyk, ale nakonec něco zacvakne na správné místo, Tae se konečně pořádně rozeběhne a neomylně ho někam vede. Ricko má skvělý trénink, takže se nezadýchá a společně doběhnou k cizímu domku. Je to dost daleko a možná si nikdo na ulici ani nevšiml, co se stalo. Jednoho dne možná někdo najde místo, kam se kulka zavrtala. Rád by pro ni poslal Yusukeho, aby zjistil, ke které zbrani patří, ale než se k tomu dostane, kulka bude určitě dávno pryč. Chvilku to trvá, než se Tae podaří odemknout a Ricko tyhle chvíle nesnáší. Má pocit, že má na zádech terč. Nakonec zapadnou dovnitř. Okamžitě obejde nejbližší okna. Ujistí se, že jsou zamčená a zatáhne závěsy a rolety. Pak chce zamířit do zadní části, zjistit, že jsou zajištěné zadní dveře a… ozve se za ním hlas Tae. Hodně vyděšený hlas. Je zraněný… Ricko se mimoděk dotkne čela. Pořád mu teče krev. Asi jí má plný obličej a teď si ji ještě rozmazal. Potřeboval by dokončit zajišťování domu, ale ví, co se s Tae děje. Jede na automat, dojíždí mu adrenalin a až vyprchá, mohlo by to s ním otřást a tak ho poslechne a prostě se posadí do křesla. Samotnému mu začne docházet, že právě utekl hrobníkovi z lopaty. Někdo mu málem prostřelil hlavu. Rozechvějí se mu konečky prstů, ale schová je, aby na ně Tae neviděl. Podívá se nahoru do tváře Tae, jak tak sedí na područce. 

"Nechci mít jizvu." Řekne mu tiše. I on by chtěl, aby to někdo zašil. Stojí ho to hodně, aby na něm nebylo nic poznat. Kdyby neřekl slovo kulka, mohl to okecat jinak… co mu má říct?

Tae

Je toho všeho najednou nějak moc. Tae by si hrozně rád promyslel všechno, co mu Ricko říká, ale vlastně ho vůbec nestíhá. Je toho až příliš a zároveň to jsou věci, které by prostě slyšel rád. Nechápe, kde se zrovna tento kluk vzal na farmě, a ještě mu tady v podstatě nabízí takové věci. Ricko nevypadal jako někdo, kdo by jisté věci myslel vážně a přesto...Když se dívá do jeho očí, tak nějak mu připadá, že tohle všechno vážně myslí. +I kdyby to bylo jen jedno léto?+ Optá se sám sebe v duchu, ale jeho hlava odpovídá rovnou, že ano. Uvědomuje si, jak moc mu podobná pozornost chybí a taky to, že na něm někomu záleží a že mu chce vytvářet program a být s ním. Podívá se mu upřeně do očí, když mu řekne, že by se s ním nenudil. někdo jako on, který žije každou vteřinu na plný plyn a snad nikdy se nezastaví. Oproti němu byl Tae neskutečně klidný a nudný člověk, i když byl pořád v jednom kole. Jenže to byla jen škola a pak farma, nic navíc. 

"Jsi si jistý?" Asi to vážně potřebuje slyšet znovu. Je po tom všem vlastně dost zlomený a tohle prostě potřebuje, aby se cítil dobře. Ricko na to jde dobře a s každou vteřinou si získává jeho sympatie a důvěru. Zavrtí hlavou, když mu řekne, že by ho unudili jeho rodiče. 

"Ať jsou jakýkoliv, všechno jde vydržet." Prohodí jako první přesvědčeně. On sám byl většinou velmi klidný a dospělými oblíbený. 

"Navíc jsem na urážky a ponižování zvyklý." Dá mu jasně najevo, že si uvědomuje, co by mohli mít za problém. Nedochází mu, že by se měl divit tomu, proč by ho měli nudit zrovna Rickovi rodiče. Proč by je měl vidět, pokud...Přivře na něj oči, jak kdyby se z jeho výrazu mohl dozvědět pravdu. 

"Rodiče si nevybíráš." Doplní ještě. Ricko už určitě ví, co se tu stalo a jak dopadl Taeho otec. Byl to extrém, ale je přesvědčený o svých slovech. kdo jiný by to měl vědět. 

"To přece neukazuje, jaký jsi ty." On sám si je jistý, že nikdy nebude jako jeho otec a snaží se svůj možný vztek krotit, co to jen jde. Ne vždycky má úspěch, to však neznamená, že by někomu ublížil. To už se prostě nestane. Ani ve snu by ho nenapadlo, že Ricko díky svým rodičům má takové myšlenky. Už pochopil, že ho nechávali často samotného, ale myslel si, že ho brali takového, jaký je. Podle toho, jak se tváří, to tak nevypadá. Udělal by hodně věcí, ale nic nestihne. Strach dělá své a nepřejde, ani když se dostanou do domku. Nechápe, jak to dokázal, ale jede spíš na setrvačnost. Díky ní a adrenalinu se nezastaví. Skoro ani nevidí, co Ricko dělá a že vše zatahuje. Všimne si, jak v křesle rychle schová prsty a začne mu ošetřovat zraněné čelo. 

"Rád bych ti pomohl, ale vážně nemám jak. Nevěděl bych ani, jak ti to uspat." Připomene mu, že studuje zvířata a ne lidi. Asi by to fungovalo podobně, ale rozhodně to nechce pokoušet zrovna u něj. 

"Na farmě je doktor." Opatrně mu začne čistit okolí rány, aby mu to mohl stáhnout mašličkami. 

"I kdybys měl jizvu, bude ti to pořád slušet. Možná ještě víc." Ani neví, proč to řekl, ale měl potřebu ho uklidnit. Zlehka ho vezme za bradu a donutí ho, aby se na něj podíval a on mu mohl lépe očistit krev z jeho tváře, Pořád se bojí, ale ruce už se mu netřesou. Jak kdyby to nechtěl zkazit. Nakonec sáhne po větší náplasti a hezky mu to zalepí.

"Možná to stihneme i tak." Chce na farmu, kde je voják, doktor a Yusuke, který...Rozhodně vypadá jako někdo, kdo se umí bránit. Nakonec se podívá Rickovi do očí a skloní se, aby ho mohl políbit na tvář. 

"Mohl ti ublížit mnohem víc." Asi mu došlo, jak moc by mu vadilo, kdyby se to stalo. 

"Co budeme dělat dál?" Sáhne po jeho dlaních, které sevře ve svých. hledí na něj, jak kdyby dokázal spasit celý svět. 

"Možná bychom tu mohli zůstat, tady nás nikdo pár dní hledat nebude." Napadne ho, protože pořád neví, že ten střelec nemá tak spojitost s Rickem, ale s mužem, který se motal kolem Moo-yeola. Zajímavé je, že už mu myšlenka na seržanta nepřipadá tak bolestivá. Místo toho tu sedí s Rickem, kterého málem zabili před jeho očima a…Zírá na něj v očích se mu objeví vlhkost. Slzy ještě nepustil, ale nemá k tomu daleko.

Ricko

"Nejde." Stojí si Ricko paličatě na svém, když jde o rodiče, ale tím teď stejně nechce Tae zatěžovat. Nechce tu stát a bavit se o nich ani za cenu, že by si na ně stěžoval. Jsou jací jsou, nepředělá je a je si jistý, že udělají všechno proto, aby mu jeho potenciální vztah opepřili. Tae nemá ani představu o tom, čemu by mohl čelit a Ricko si není jistý, že by měl něco podobného ve svém životě po tom všem zapotřebí. Zároveň ho ale svazovalo dědictví a jisté postavení a i když měl obecně všechno hodně na salámu, úplně jim čau říct nemohl. Vlastně ani nechtěl. Byly momenty, kdy je měl samozřejmě rád, dali mu toho hodně a hlavně máma na něj byla hodná, když byl malý, pokud tedy byla zrovna doma, ale teď… si prostě vůbec nerozuměli, podobně jako kdysi doma nerozuměli Yusukemu a to byl mnohem divočejší než Ricko. 

"Právě proto." Tae už si toho poslechl dost, nemuselo se tím pokračovat zase někde jinde na jiném místě. Měl sice pravdu, že si nikdo rodiče nevybíral a že to z něj automaticky nedělá jejich kopii, ale… 

"Jde spíš o to, že to nikdo nevydrží snášet dlouho. Raději mají klid." Neplánovaně prozradí konec jeho posledního vztahu, ale pak se stane to všechno okolo střelby a jejich úprku do cizího domu. 

"Nepotřebuju, abys to uspal, vydržím to." Řekne mu, když už sedí v křesle a nechává ho, aby mu otřel všechnu krev. Tae nebyl lékař, ale měl přece léčit zvířata a ta se taky šila. Sice se u nich asi tak nehledělo na estetiku, ale podle něj to bude i křivě lepší než jenom tak a do nemocnice teď nemůžou. 

"Co takové ty stehy z náplasti?" Napadne ho. Yusuke je dostával na obočí každou chvíli. Tae zmíní doktora na farmě a on udělá něco jako ahááá… 

"Ji-hoon, máš pravdu." Přikývne. Počká s tím tedy na něho, až se tam budou moci vrátit. Tae mašličky umí udělat a on se u toho pousměje. 

"Chceš mě s jizvou? Zajímavý požadavek." Začne ho pomalu zase škádlit, jako kdyby se venku nic nestalo. Nechá si zvednout bradu a pořád se mu upřeně dívá do očí. Tae se skloní a dá mu roztomilou pusu na tvář. Pootevře rty, aby mu mohl odpovědět na to, co by měli udělat. Tae mu ještě stihne nabídnout že by pár dní zůstali tady, ale to nemůže kvůli Yusukemu dovolit. A co víc, podobně v nebezpečí by mohl být i Hye, pokud si ho všimnou. Co by pak řekli Toshiya a ostatní? Chce konečně něco říct, ale všimne si, jak Tae stoupají do očí slzy. Je to tady, adrenalin vyprchal, všechno se uklidnilo a jemu to dochází. 

"Ale no tak." Řekne mu tiše a přitáhne ho k sobě do objetí. Samozřejmě, že se Tae tam nahoře neudrží a sklouzne mu víceméně na klín, ale Ricko mu nechce nic jiného, než ho pevně obejmout a zůstat tak tak dlouho, dokud bude potřeba. Může klidně brečet, jemu to nijak nevadí. Taky se bude muset v hlavě prokousat faktem, že před chvílí málem umřel. Nejspíš se mu o tom bude zdát. Počká, dokud je to nutné a pak se z jeho objetí opatrně vymaní. 

"Zařídím, aby se nám nic nestalo." Řekne mu a vstane. Vyloví z kapsy bundy mobil, který tam byl dobře zapnutý a vytočí Yusukeho číslo. Nechce prozradit, kým Yu je a tak se s mobilem na uchu projde domem a u toho se stará o další okna a dveře a opatrně nahlíží ven. Nikdo podezřelý tam nikde nechodí. Nejspíš tomu utekli. Jakmile se Yusuke ozve, ztiší hlas, ale šeptat nemůže, to by bylo moc okaté. Raději dělá hluk věcmi z kuchyně, jako že si nalévá vodu a tak. 

"Yu-kun, měl bys odjet. Vědí všechno, nemůžu vystrčit nos z úkrytu. Dostanu se na farmu, ale radši později." Nadiktuje mu adresu. 

"Hledej kulku, nejspíš někde ve zdi. Musíš u ní být první. U ní, ne u mě. Nejsem sám, byl se mnou Tae, všechno viděl. Je se mnou v bezpečí." Radši mu zavěsí dřív, než Yusuke chytí záchvat ničení zeměkoule za to, že je Ricko v ohrožení. Rozpitval by je kávovou lžičkou, tím si je jistý. Jakmile uslyší o tom, že má Ricko co do činění s kulkou, všechno mu dojde a to netuší, že nemá postřelenou ruku nebo nohu, ale rovnou hlavu. Jestli někdo bude vědět, co dělat, tak Yu. Nejspíš mu za chvíli pošle SMSku s instrukcemi, jak opustit dům. Pomalu se vrátí k Tae a usměje se. 

"Vodu?"

Tae, Yusuke

Jsou věci, o kterých by se Tae hádal, i přes fakt, že s Rickem ještě vlastně nic neměli. Jenže se zná a ví, že kdyby s někým chodil, vážně by mu nezáleželo na tom, co o něm jeho rodiče říkají. Hlavní by bylo, že na něm jeho protějšku záleží a že ho má rád takového, jaký je i s tím vším, co už má za sebou. Není toho málo a kdyby měl partnera, musel by se zase smiřovat s tím, jak na něj všichni kolem koukají. Kdyby se odstěhoval, nejspíš by to na čas ustalo, ale nepochybuje o tom, že by se to nějak zase vynořilo na světlo a začalo by to znovu. Tohle se s ním už potáhne celý život. Nejspíš to není jednoduché s takovými rodiči, z druhé strany pořád je to něco, co se dá vydržet. 

"Možná už o mě něco víš, ale jsou ohledy, ve kterých mě neznáš." +Tím nechci říct, že s něčím počítám nebo tak.+ Brání se hned v duchu a doufá, že to na výrazu jeho tváře půjde poznat. Je pravdou, že už to radši nechce rozebírat, ale rozhodně by si nepřál. aby se stalo právě tohle. Je to jak z pitomého akčního filmu, ale on nikdy nechtěl být v podobné situaci. V domku, který je jejich momentálním útočištěm má plnou hlavu toho výstřelu a taky starosti o Ricka. To krvácení je příšerné, ale jemu vlastně pohled na krev nevadí. Rád by mu ale pomohl víc. 

"Nemůžu ti ubližovat." Vrtí nesouhlasně hlavou, když mu Ricko říká, aby mu to zašil i tak. Nedokáže si představit, že by do něj zabodl jehlu s vědomím, že to všechno cítí. Muselo by mu nejspíš jít o život, aby to dokázal. I když...Není si vůbec jistý, že si v tomto ohledu věří. spíš asi ne. 

"Dostaneme se na farmu a bude to všechno dobrý." Ujišťuje těmi slovy spíš sám sebe. Musí být vážně k pláči, když není schopný nic udělat. Jemu se přece nic nestalo a stejně vyvádí. Je to asi přirozená reakce, ale i tak. 

"Promiň." Omluví se mu, i když asi Ricko neví proč. Panikařil celou dobu, třese se i teď a není schopný to zastavit. Zvedne k němu oči a koutky mu povyskočí trošičku nahoru. 

"Sám moc dobře víš, že budeš hezký i tak a moc. Tak se nedělej." Není to pokus o rozveselení a zlehčení situace. Přesně takto ho vnímá. Jako někoho, kdo by si ho ve městě ani nevšiml. Tae na rozdíl od Ricka nebyl vůbec výrazný. Tedy myslí si to o sobě. Překvapeně zamrká, když si Ricko přitáhne k sobě a on tím pádem sklouzne k němu do náruče. Ani na vteřinu se nezarazí, prostě se k němu přitulí a prsty sevře pevně látku jeho trika na hrudi. Zaboří tvář do jeho ramene a vážně se snaží nebrečet. Když ho Ricko uklidní, že se jim nic nestane, zveden k němu důvěřivý pohled. Kouká mu do očí a je to podruhé dneska, kdy by mu nejradši dal pusu. je asi vteřinu od toho, aby to udělal, ale Ricko je rychlejší a už vstává. On sám musí opustit příjemné místečko v jeho náruči a pozoruje jeho záda. Stočí se trochu do křesla, přitáhne si nohy pod bradu a nakonec zírá do prázdna. I kdyby Ricko křičel, stejně by ho nejspíš vůbec neslyšel. Pořád je v rozpoložení, kdy by nejradši šel domů, zalezl pod deku a zůstal tam do konce života. jenže i teď, v tomto stavu si uvědomuje, že by tím mohl svou rodinu ohrozit. Yusukeho mobil nezvoní dlouho. okamžitě po něm sáhne a jakmile slyší první slov jeho oči se dočista změní. ej v nich něco, co rozhodně nechce nikdo vidět. V hlavě mu rezonují slova jako kulka a to, že jsou v úkrytu, kde je snad chvíli nikdo nenajde.

"Rozumím." Odpoví mu velmi jednoduše, protože je možné, že tento hovor není soukromý. Teď si musí dávat pozor na každý krok. 

"Uvidíme se brzy." Dodá ještě, než se hovor přeruší a jemu trvá sotva pár vteřin, než si promyslí plán. Očima najde seržanta, který zrovna prochází a ví, že ho bude potřebovat. Mohl zkusit být na dvou místech zároveň, ale taky nemusí a může udělat dlouhý a bolestivý proces s tím, kdo si dovolil sáhnout, na někoho, na kom mu záleží. Udělá několik rychlých kroků k seržantovi, kterého vezme za ruku a táhne poklusem k náklaďáku. 

"Všechno ti vysvětlím cestou. Musíme do města a tentokrát to vážně není o sexu." Moo stejně musí vidět, že něco není v pořádku. Yusuke to nechce skrývat." oba vběhnou do náklaďáčku a ten se okamžitě zavře. Yusuke najde místo, kde stačí jen jeho otisk a brzy se před nimi objeví osvícený arsenál. 

"Vem si, co jen chceš. Potřebuju, abys dal pozor na Ricka a Taeho. někdo po nich střílela já sám nevím, jak na tom jsou." Hodí po něm lékárničku a sám si pak plynulým pohybem nabije postupně obě zbraně. Hodí po něm ještě klíče od motorky.

"Mám místo, kde jsou. Máš to v navigaci. Pochybuju, že by tam Ricko mobil nechal, ale je možné, že díky tomu ho najdou." Vybavuje se ještě noži a různými drobnými zařízeními. Je jasné, že tohle by zaplatilo minimálně několik jednotek. Sám se usadí na motorku, kterou klidně uvnitř nastartuje a nechá dveře otevřít. 

"Jakmile někoho uvidíš, střílej a nepřemýšlej. Věř mi, oni nezaváhají ani na vteřinu. Tohle není armáda." Varuje ho a pak si ho za triko přitáhne k sobě. 

"Nejdou po něm, jdou po mě. A já nejsem ten, kdo je na špatné straně." Nepochybuje o tom, že to Moo pochopí. Nestojí proti nikomu, kdo se drží v mezích zákona. Podá mu sluchátko a sám si druhé dá do ucha. 

"Tohle je bezpečné. Rickův telefon zničte hned, jak budeš u nich." Asi se mu nebude líbit, že ho úkoluje, ale nemá jinou možnost. 

"Vyřeším to velmi rychle." Naposledy se mu podívá dlouze do očí a nejradši by mu řekl, aby na sebe dával pozor, ale…S tím by ho stejně poslal do háje. Místo toho vyrazí ven z náklaďáku a po menším skoku, zmizí smykem v prachu. Mezitím v domku se Tae prázdným pohledem podívá na Ricka, když mu nabízí vodu. 

"Panáka nemáš?" Měl to být vtip, ale pravda, že by teď nejradši vypil celou flašku.

"Promiň, moc ti nepomáhám." Omluví se mu. Přijde mu, že je k ničemu. Prostě se bojí a nejde to ovládnout.

Ricko, Moo-yeol

"To je pravda, je tu hodně takových ohledů." Připustí Ricko, ale rozhodně nemyslí na to samé, co Tae. Jeho myšlenky utíkají spíš ke chvilkám v jezírku a bylo toho hodně, co neviděl, na co nesáhl, co si nezkusil… Ani to nemusí říkat nahlas, určitě je mu to vidět na očích, tak co? Nepřemluví ho, aby se pokusil zašít mu obočí jenom tak, ale Tae mu připomněl doktora a to bude stačit. S Yusukeho krytím se tam pohodlně dostanou velmi brzy. Prohlédne si jeho tvář, když se mu Tae omluví. Asi kvůli tomu, že to nechce udělat a tak jenom udělá obličejem gesto, že to chápe a že to vůbec nevadí. Při jejich malé objímací chvilce má trochu času přemýšlet o tom, co cítí, když ho k sobě tiskne. Bylo to jiné, než jindy. Nemyslí si, že by za to mohl ten incident nebo fakt, že mu Tae nešel hned na ruku a nejdřív ho od sebe odstrkoval. Nedovede to moc popsat, vypíchnout tu přesnou věc. Ale když někoho držíte, cítíte jeho vůni a máte čas se na něj napojit, tak nějak prostě víte sami od sebe, že je to ono. S někým vůbec ne, s někým možná, s někým v pohodě a s někým to jde samo, jako kdybyste ho znali celé věky. Tak se cítil, když ho teď objímal. Nebyl si jistý, jestli to bylo dobře, protože byl hodně mladý a chtěl žít život, který měl Yusuke. Bylo nebezpečné mít rodinu a zároveň není stejný jako Yu a neví, jestli by vydržel tolik let sám. Otázkou je, co na to řekne Tae, až se to dozví, protože Ricko bude často a dlouho pryč. Přežil by to? Někdo tak romantický a křehký jako on? Pokud by měl Ricko navíc pracovat s Hyem, možná by mohl Tae nechávat s tím, koho si vybere jeho parťák. Aby nebyl sám. +O čem to tu přemýšlíš...+ Napomene sám sebe, když vstává a chce dát vědět Yusukemu. Rozhovor je velmi krátký, ale moc dobře ví proč. Yu mu neřekl, co by měl udělat dál a Ricko se zatím rozhodne počkat. Nejspíš se ztratili v davu, nikdo tu kolem neobchází. Byl zázrak, že ten střelec netrefil Tae nebo kohokoliv dalšího a nezpůsobil poplach, asi mu záleželo na tom, aby rychle zmizel a to by měl, protože Yusuke mu bude v patách. Když se vrátí s vodou, Tae vtipkuje o alkoholu a pak se znovu omlouvá. Ricko už třes svých rukou zastavil. 

"Nikdo tu není, vzdali to." Řekne mu. Neví, jestli zničit telefon nebo ne. Kdyby Yu ještě vola… nakonec ho vytáhne, rozloučí se s pozadím, obsahem a tak vůbec, hodí ho na zem a vší silou na něj dupne.

"Ach jo… kolikátý už." Prohodí s povzdechem. 

"Nebudeme tu trčet, pomoc je na cestě." Ujistí ho vesele. 

"Nejsou tady karty nebo tak?" Rozhlíží se. Po pravdě… nejradši by se šel natáhnout, strach o život docela vysává. Musí ale zůstat ve střehu. Seržant Kim se zrovna vrací z běhání, na které chodí společně s Ji-hoonem. Dobře si při tom popovídali a pročistili hlavy a teď měl v plánu samozřejmě sprchu, ale než se naděje, někdo velmi konkrétní ho popadne za ruku a někam táhne. 

"Po-počkej…" Trochu se brání, protože je zpocený, ale Yusuke má pevný stisk a dokonce ho ujišťuje, že nejde o rande v náklaďáku. Nechápe, o co mu jde, ale z pohledu na jeho profil pochopí, že je to něco, na čem mu záleží. 

"Suchý tričko… deodorant…" Vlaje za ním, ale má smůlu. 

"Tohle je trapný…" Mrmlá pro sebe, protože to je to jediné, co mu Yusuke dovolí udělat. V náklaďáku skončí tak jako tak a sleduje Yusukeho, co to dělá. Když se před ním otevře prostor se zbraněmi, oči se mu do široka otevřou úžasem. Klouže po nich, vyhodnocuje jejich názvy a použití a když Yusuke řekne, že někdo střílel po Rickovi s Tae, prudce k němu stočí pohled. 

"Cože?!" Vypadne z něj. Do jedné ruky chytí lékárničku a do druhé klíče. Samozřejmě, že se o ně postará. Napadne ho i Ji-hoon, ale byli by už nápadní a on první pomoc taky zvládne. 

"Chceš jít po pachateli sám?" Skoro by se ho zeptal, jestli nechce zavolat třeba policii, ale s tímhle kolem? Těžko… Udělá krok ke zbraním a vybere si spolehlivé pistole s dostatkem nábojů. S puškou by byl nápadný. Schová je pod oblečení a na mobil si dá navigaci. Podívá se na něj, když už Yusuke sedí na motorce. Tohle není armáda… Když někoho zastřelí, bude mít v armádě problém on. Půjde před vojenský soud. Musí věci zařídit po svém, ale přikývne, aby měl Yusuke v duši klid. Yu ho popadne za triko a přitáhne k sobě. Chce mu říct, že on není na špatné straně, ale teď Moo nerozuměl ničemu okolo něj. Budou si pak muset promluvit. Zasune si sluchátko do ucha a znovu přikývne. Pak už Yusuke vyrazí. 

"Žádný polibek? Myslel jsem si, že kvůli tomu jsi mě držel za oblečení…" Řekne teď už jenom pro sebe a vyrazí na cestu.