Tae, Yusuke
Tae se v tom už nechce hrabat. Podle něj to stejně nemá smysl. Ricko si je jistý tím, co říká a on vlastně nemá důvod ho přesvědčovat. Nemají spolu vůbec nic a on by byl opravdu naivní, kdyby si myslel, že to bude jinak. Sám nad sebou si povzdechne, když si i on vzpomene na to, jak se choval při jejcih prvním setkání. Bylo to vlastně hrozně hezké a zábavné a on to tak pokazil. Zase si uvědomuje, že některé věci si kazí sám. Je to pro něj opravdu hrozně zjištění. Kdyby se choval jinak, možná se i jeho život bude ubírat jiným směrem. Pak je tu ale chvíle, kdy byly společně v křesle. Nechá víčka na chvíli klesnout, když je Ricko někde v domě a uvědomuje si, jak příjemné to bylo. Je mu vlastně líto, že odešel a kdyby mu to nepřišlo hloupé, požádal by ho ať se vrátí. Měl by být odvážnější nebo by to tím zase zkazil? Měl by se spíš věnovat svému strachu a stejně mu teď hlavou létají hlavně myšlenky na Ricka. Ani ve snu by ho nenapadlo, o čem přemýšlí jeho dnešní společnost. Jak by to vypadalo, kdyby po něm nikdo nestřílel? Procházeli by se po městě? Dělali by hlouposti? Mimoděk se mu zvednou koutky nahoru, protože si je jistý, že by to byl skvělý den. Rozhodně by jich nebylo mnoho, kdyby počítal ty, které strávil ve městě. Zvedne k němu oči, když k němu dolehne Rickův hlas a vlastně ho to uklidní. Určitě s je jistý, že to tak je. Věří mu úplně každé slovo. +Zase se do toho motáš úplně špatně.+ Upozorní sám sebe v duchu. +Uklidňuje tě jen proto, abys mu tu nevyváděl.+ Jeho hlava v tom má jasno. Překvapeně zamrká a trochu se narovná, když Ricko rozšlápne telefon a ještě dodá, že to není první. "Něco takového se ti neděje poprvé?" Zeptá se ho a neví, jestli ho případná odpověď děsí nebo na něj bude hledět obdivně. Málem by nad ním protočil očima, když se ptá na karty. To je to poslední, co by chtěl dělat, no vážně. Stejně by se nesoustředil.
"Pomoc? Kdo sem jede?" Jeho slova v něm vyvolávají jen další otázky. Nakonec si povzdechne a dojde mu, že nemůže dělat nic jiného, než počkat. Bez dalšího slova k němu natáhne ruku a vezme ho za dlaň. V ten okamžik jím projede příjemné teplo a Tae si okamžitě uvědomí, že se ho nechce vzdávat. Mohl by? Měl by mu něco říct? Hledí na něj a všechny ty otázky mu snad musí být vidět i na očích. Nakonec vstane, pomalu Ricka obejde a zatlačí volnou dlaní na jeho hruď, aby ho nasměroval zpátky do křesla. Aniž by se přestal dívat do jeho očí, počká, až se usadí a beze slova se mu znovu nacpe do náruče.
"Tady se nebojím." Zašeptá tiše a když znovu zvedne oči, otře se nosem o jeho tvář. Pak už chybí jen kousek, aby udělal to, na co už potřetí myslí.
"Vůbec nevím, co dělám." Broukne zdánlivě úplně mimo a pak konečně překoná poslední milimetry a opatrně ho políbí. Yusuke by se asi jindy zasmál, když svým jednáním vyvede seržanta z míry. Rád by si to užil víc, ale teď prostě nemá čas. Rozhodně to ale nezapomene a rozhodně si to zopakují, jen s jiným závěrem. Koutky mu nemístně trhnou nahoru, když vyjede z otázkou cože a je jasné, že tohle Kim nečekal. Není sám, ani Yusuke si nemyslel, že by je mohlo potkat něco takového. Proto bral Ricka na místa, kde by je našel jen málokdo. Tím se jen ujistí, že nepřítel bude mít dlouhé prsty a jeho výraz ještě víc potemní.
"Ano, chci. Už dlouhé roky pracuju sám." Odpovídá mu narovinu. Moo si asi hodně věcí domyslí, ale teď na tom nezáleží. Možná je to spíš dobře. díky tomu si nejspíš uvědomí, jak zlé by to mohlo být. Vidí jeho výraz a jen se ušklíbne.
"Kohokoliv zabiješ, nikdy se to nestalo." Vysvětlí mu, že je schopný zařídit opravdu hodně. Potřebuje, aby neváhal. Jediná vteřiny navíc by ho mohla stát život. Někdo by mohl namítnout, že to přehání, ale on ví moc dobře, že ne. Pokud si někdo dal tu práci a zjistil si, kdo je a kde je, bude to někdo velmi mocný a Yusuke mu nejspíš v minulosti dost šlápl na kuří oko. Stačí mu jen jeho přikývnutí, než vyrazí. sluchátko však funguje okamžitě.
"To si nechávám na později. Tak sexy motivaci přežít, už jsem dlouho neměl. Ještě s tím, že sis o to řekl sám." Ozve se jeho hlas, který zní vlastně dost čistě a je znát, jak moc drahý tento kousek musel být.
"A navíc...Po akci jsou některé věci mnohem lepší. Jen budeme muset odjet kousek stranou. Tohle neodhluční ani můj náklaďák." Je plně soustředěný, a přitom je schopný mít podobné poznámky. Svou motorku mezitím žene cestou mezi stromy a dost často je to tak tak, aby se kolem nějakého i se strojem neobtočil. Jakmile dorazí do města, míří rovnou na místo, kde se střílelo. Díky datům z Rickova telefonu dokáže odhadnout, kde to bylo. Rychle se rozhlédne a pak sleze ze svého stroje, aby našel místo, kde se kulka zavrtala. Chvíli to trvá ale díky Rickově krvi najde jejich místo a pak už není takový problém najít místo střelce a v závěru i trajektorii kulky. Ve své hlavě má starost o synovce a zároveň ví, že musí udělat úplně jiné věci, než ho jít hledat. Kulka už na místě není, ale pozůstatky ve zdi mu prozradí hodně. Zamíří na místo, kde stál střelec, rozhlédne se a uvidí kousek látky, který tu rozhodně nenechal omylem. Ví, z čeho je a během vteřiny mu dojde, kdo po něm jde.
"Pozdravy z domova." Prohodí si pro sebe, než mu zazvoní telefon.
"Dlouho jsme se neviděli Yasuo." Řekne rovnou a z druhé strany se ozve smích.
"Nakonec bylo jednoduché tě dostat tam, kam potřebuju. A ty přijdeš Yusuke." Ozve se hluboký a chraplavý hlas z druhého konce.
"Jinak to s tím klukem dokončím. Je dost lidí, kteří si hon na něj užijí. Čekáme na tebe, tak ať ti to netrvá dlouho." Ozve se jako poslední a pak se hovor přeruší. Yusuke se jen ušklíbne na displej, kde mu naskočí souřadnice, kam má přijet. Nemá si co rozmýšlet. Je čas, aby jednu známost ukončil a tím zajistil bezpečí Rickovi i rodině.
"Moo-chan." Prohodí, když sedá na motorku a jeho výraz je zvláštní směsí odhodlání a odevzdanosti.
"Arigato. Jsou věci, které jsem chtěl zažít a díky tobě se mi to povedlo." Neloučí se, nic nevzdává předem, ale…Kdyby náhodou. Nasměruje motorku ven z města skrz nedaleký les a za ním stojí starý, opuštěný statek.
Ricko, Moo-yeol
Ricko se ještě několik vteřin dívá na telefon na zemi, když pomalu zvedne velké oči k Taemu v křesle. "Musím to uklidit." Zazubí se nejdřív, protože by tady nikdo nic takového neměl najít a majitel domu taky ne. Zatím ale nehledá žádný smetáček nebo vysavač.
"Neděje." Potvrdí mu místo toho, když se už zase dívá na telefon. Nechce se mu do žádného vysvětlování. Poprvé v životě má strach, že to bude naposled co s někým důležitým mluví.
"Yusuke má… nebezpečnou práci pro stát." No, pro stát… nebyl státní zaměstnanec, ale v podstatě tuhle zemi chránil… tak nějak… někdy sledoval vlastní cíle… to bylo jedno. Někde začít musí a prozradit, kým je, stejně nemůže, ani kdyby moc chtěl. To nebylo o důvěře v Tae, prostě to nešlo.
"Někdy se stane, že se zapleteme s lidmi, o kterých nemáme ani tušení, čeho jsou schopní a pak se mu chtějí pomstít. Jsem cíl číslo jedna, protože mu na mně záleží." Řekne a vlastně vůbec nelže. A taky chce Tae ujistit, že nejde primárně o něho. Zatím… Sehne se a posbírá největší kusy. Dojde je vyhodit do koše a zase se vrátí. Ten koš musí vlastně taky někde vyhodit… ach jo… Pokrčí rameny, když se ho Tae zeptá, kdo sem jede.
"Nevím, doufám, že Yusuke ne. Mohli by tady na něj čekat." Vysvětlí. Jeho přítelem byl Ji-hoon. Ji-hoon měl za přítele profesionálního vojáka. Měl kamarády daleko? Pomohl by on? Má ho před Tae vůbec zmiňovat? Pořád se mu seržant Kim líbí? Tae se natáhne a dotkne se jeho dlaně a on se na ni podívá. Sleduje ho, jak pomalu vstává, jak ho obchází a nechá se od něj dostrkat zpět do křesla. Musí se tomu usmát. Za chvíli už má Tae na klíně a nediví se, že se mu to líbilo, to jemu taky. Pootevře rty, když mu Tae řekne, že jenom tady se nebojí. Imponuje mu to a zároveň nedosahuje takové úrovně jako jeho strýček a má strach, aby ho dokázal ochránit. Ucítí dotek jeho nosu a trochu vydechne. Natočí tvář za ním, jejich rty se skoro dotknou a Tae mu řekne, že netuší, co dělá. To bylo jedno, tahle chvíle byla jejich. Políbí ho nazpět, ale je to opatrný polibek, plný před chvílí prožitých emocí. Díky němu zapomene na to, že málem umřel a zároveň taky na to, že sem asi za chvíli někdo přijede. No a co podruhé… Zvedne ruku a položí mu ji zboku na přechod krku a tváře. Mezitím se Moo-yeol v náklaďáku dozví, že Yusukemu obvykle záda nikdo nekryje a pokývá hlavou. Do tohohle mu nemíní mluvit. On byl zvyklý na jinou práci, se svou jednotkou. Byl v tom rozdíl a každý z nich věděl nejlépe, co dělat ve své vlastní roli. Yusuke ho podruhé ujistí, že opravdu může, dokonce by měl střílet a on nakonec přikývne. Nebylo by to poprvé, kdy někoho zabil a jestli tím má ochránit ty dva mladé kluky, tak to udělá. Yusuke vyrazí na cestu a po jeho komentáři by se vzápětí plácl do čela. Úplně zapomněl, že si to sluchátko nacpal do ucha hned a že okamžitě přenáší… Protočí nad sebou očima a něco si pro sebe neslyšně zamumlá.
"Neřekl jsem si o nic sám, jenom jsem tě už prokoukl a tys nesplnil očekávání." Brání se, když kráčí k druhé motorce.
"Ale jestli to kvůli tomu přežiješ…" +A ještě ti to připadá sexy...+
"… tak se budu bránit ještě o něco víc, ať neřekneš, že to nemělo šťávu." Nedá mu za pravdu a nedá! Jestli mezi nimi k něčemu dojde, tak zbourají i to pancéřové auto…
"Buď už zticha a soustřeď se na cestu." Napomene ho, když Yusuke pořád vykládá, jak si to potom rozdají, ale pro sebe se pousměje. Motorka už míří ke svému cíli a Yusuke se na dlouho odmlčí, ale díky sluchátku ví, že zastavil a pracuje na svém úkolu. Sám zaparkuje daleko od domu, protože nejdřív musí prohlédnout okolí a to nějaký čas zabere. Překvapí ho, když se ve sluchátku ozve Yusukeho hlas. Nemluví k němu, ale k sobě a vzápětí na to přijme nějaký hovor. Neodpojil ho, takže Moo-yeol jeho odpovědi slyší. Yasuo… to nezapomene. Je to jediné, co ví, protože druhou stranu slyšet nemohl. Za chvíli Yusuke promluví k němu. Začne mu děkovat jako před popravou a Moo se zamračí.
"Dneska jsi vážně na kopanec. Jestli je tohle vrchol tvé zamilovanosti, tak to bylo docela málo, tak nezkoušej umřít." Vede tyhle řeči, ale ví, že Yusuke ví… Nechá to být, teď musí pomoct klukům. Zamíří k domu zezadu a zatím mu nikdo nebrání. Vezme za kliku a je samozřejmě zamčeno. Zkusí vojenské kódování, když zaklepe na stěnu domu. Může ho Ricko znát? Ricko doširoka otevře oči a přestane s líbačkou, jakmile to uslyší.
"Pst!" Dá si prst na rty, aby Tae upozornil a vstane. Míří ke stěně a zaposlouchá se. Tohle na ně mohl zkoušet i nepřítel.
"Ricko-kun, jste celí?" Ozve se známý hlas a Ricko začne honem odemykat.
"Seržante!" Uhne mu, aby se Moo-yeol protáhl dovnitř. V ruce má připravenou zbraň. Hned za ním zase zabouchne a zamkne. Yusuke pořád poslouchá, tohle ho uklidní.
"Trefil tě do…? No nic…" Tohle slyšet nemusí…
"Ahoj Tae." Pozdraví druhého kluka, o kterém ví, že se do něj zakoukal. To zpívání a všechno kolem…
Tae, Yusuke
Tae jen pomalu stočí oči k hromádce, která dřív byla telefon a jindy by se mu nabídl, že to udělá sám, ale dnes není schopný se ani pořádně zvednout. jeho mozek se tu událost snaží ještě pořád trochu přebrat a vytěsnat z hlavy strach, který tam prostě je. Koutky mu to malinko zvedne nahoru, ale nejde to skoro poznat. Znatelněji vydechne, když mu Ricko řekne, že se to neděje pořád. Dost se mu ulevilo. Zvedne k němu znovu oči, když se Ricko rozhodne mu aspoň trochu věci osvětlit. "Vystavuje tě riziku tím, že s tebou tráví čas?" Tak tohle už nechápe vůbec. Jak by mohl někdo ohrožovat osobu, na které mu záleží. nedokáže si představit, že by něco takového dělal, a ještě by o tom věděl. Je v podstatě jen malý kluk, který nad tím asi přemýšlí špatně, ale prostě to nechápe.
"Když chce být s tebou neměl by dělat něco jiného?" Trochu se nad tím mračí.
"Mohli tě zabít." Vydechne a už zase se mu do očí tlačí slzy. Vážně má o Ricka strach a ty pocity ho zastihly dost nepřipraveného. Ještě ráno si nemyslel, že by na něj reagoval takovým způsobem. Bylo mu skvěle u něj v náruči a zároveň ej mu příšerně, když si představí, jak to dneska mohlo dopadnout.
"A taky by je k tobě mohl dovést." Zase to vidí z úplně jiného konce, ale nemůže si pomoct. Pak už se rozhodne, že se v tom dál vrtat nebude. Nerad by zrovna před ním vypadal hloupě. I když to, co udělá potom asi není zase o tolik lepší. Hrozně se stydí. Ricko se ale nebrání a díky tomu mu dodává mnohem víc odvahy. Když se jejich rty potkají, v Tae to odstartuje něco, co vlastně ještě nezažil. Víčka mu během vteřiny klesnou a tiše si povzdechne do jeho rtů, když ucítí dotek na své tváři. Sevře víc látku na Rickově hrudí a najednou si je jistý, že s tím, co právě provádějí nechce jen tak přestávat. Už nezáleží na tom, kde jsou a co jim hrozí. Yusuke mezitím míří k městečku a rozesměje ho komentář seržanta.
"Výborně, mám ale obavy, že teď nebudu myslet na nic jiného. Ty moc dobře víš, že mi to dá mnohem větší chuť se na tebe vrhnout." Zasměje se podruhé, když mu Moo nařídí, aby dával pozor na cestu.
"Dobře, nebudu tě rozptylovat." Otočí to hned proti němu. Jenže brzo musí jít žerty stranou. Tohle není situace, do které by se hodilo vtipkování. Tedy, jindy by si další poznámky rozhodně neodpustil, ale jde o Ricka a nejspíš i o jeho rodinu. je možné, že by mohl vytvořit nebezpečí i pro obyvatele na farmě, a to nehodlá dopustit. Musí to vyřešit ve všech ohledech, a i za cenu vlastního života. Po telefonu a jeho slabší chvilce, kdy mluvil na seržanta si and jeho komentářem povzdechne.
"Zatím je to vrchol mé zamilovanosti. Takže je jen otázka, kam až to může zajít." Odpoví mu se zvláštním úsměvem a pak už vyrazí. V hlavě má seržanta a taky to, co musí udělat. Když dorazí do okolí opuštěné farmy na chvíli se zastaví a pozoruje, co je kolem. Vidí hlídky a taky ukryté kamery. Když jeden ví, po čem se dívat, je jednoduché je odhalit. Nakonec stroj znovu nakopne a když uslyší, že je Ricko očividně v pořádku i když se mu nejspíš něco stalo, vnitřně se víc uklidní.
"Tak je pozdravuj." Okomentuje to celé a vyrazí překonat poslední metry. Před farmou už na něj čekají a musí slézt z motorky. Samozřejmě ho okamžitě odzbrojí a vezmou mu úplně všechno, i sluchátko.
"Čekáš na pomoc?" Smějí se mu muži kolem.
"Neboj, nikdo nepřijde a ty odtud neodejdeš." Smějí se dál a pak se ozve zapraskání a sluchátko vypne. Yusuke pak míří společně v jejich doprovodu do nitra malé stodoly, kde na něj čeká jeho dlouholetý nepřítel, který má za zadkem dvacet chlapů.
"Vidím, že se mě pořád stejně bojíš." Rýpne si do něj Yusuke a dostane první ránu do břicha. Tiše sykne, ale neohne se. Není to nic, co by neznal.
"Chceš mě jenom zabít?" Vysměje se mu podruhé a tentokrát schytá do obličeje. Vyplivne krev, ale z míry ho ani tohle nevyvede. Jeho mozek jede na plné obrátky a vymýšlí způsob, jak se z toho dostat. Mezitím v městečku jim chvilku, kterou s Rickem měli přeruší klepání. Tae se od Ricka hned odtrhne a začne se třást. Samozřejmě je přesvědčený o tom, že je našli. Zůstane vyděšeně sedět v křesle a zírá ke dveřím, jak kdyby pořád čekal, že na ně někdo vyskočí se zbraní. Jeho mozek si chvíli nedokáže přebrat, že vidí známou tvář a když mu to dojde, úlevně vydechne a taky trochu zčervená. Kruci, před pár sekundami se líbal s Rickem a teď se tu objeví seržant.
"A-ahoj." Vykoktá ze sebe.
"Můžeme odtud pryč?" Zeptá se možná až moc rychle, ale…Takhle se v tom neplácal dlouho. Jeho oči vyhledají Ricka a…Dojde mu, že by nejradši běžel němu, ať už se předtím na farmě stalo cokoliv. Rychle sklopí pohled a pohrává si s vlastními prsty.
Ricko, Moo-yeol
"Podobný pokus bych mu zakázal. Pak by nejspíš umřel zase on. Jako kdybys zavřel lva do klece a divil se, proč tam není šťastný. Tuhle práci měl před tím, než jsem existoval a já ani nejsem jeho syn. Něco takového bych po něm nikdy nechtěl a navíc… nebojím se." Pousměje se. Zatím mu nemůže říct, že u něj vlastně trénuje, beztak to není oficiální. Když vidí, jak na to Tae reaguje a že vypadá, že bude brečet jenom kvůli tomu, že Rickovi hrozí nebezpečí, kousne se do rtu. Tušil, že to nebude jednoduché. Na jeho rodiče se cítil, ale na jeho budoucí práci možná nebude mít nervy. Nedivil by se mu, kdo by měl? Proto byl Yusuke sám. A jestli se mu líbil ten voják, mohlo to být i proto, že by tomu rozuměl, protože jeho práce byla taky nebezpečná. Ne snad, že by ho Yusuke naháněl jenom kvůli jeho práci, asi se mu vážně líbil, ale určitě to pro něj bylo důležité.
"Jo, to mohli. Taky jsem to nečekal." Řekne tiše. Nechce nad tím přemýšlet, aby taky nezačal plašit.
"Mohl by je ke mně dovést, ale oni nechtějí mě. Jsem jim ukradený. Jsem jenom prostředek, jak ho donutit, aby dělal, co chtějí. Takových prací je hodně Tae-chan, stačí, abych dělal třeba na kriminálce, nemusíš na to být ani nikdo tak speciální. Jsme chlapi a máme rádi nebezpečí a adrenalin. Hodně jsme za ty roky, kdy se nemlátíme v bitvách zdegenerovali a hodně z nás radši sedí na gauči a v kanceláři, ale lidi jako já nebo můj strejda děláme raději něco fakt užitečnýho. Ji-hoon taky, je sice doktor, ale víš, kde všude pracoval? Ten chlap umí pilotovat helikoptéru." Rozhodí rukama, když se mu to snaží vysvětlit. Pak už je čas na jejich chvilku v křesle a pro ten moment už ani jeden nepřemýšlí o ničem nebezpečném. Když Yusuke řekne Moo-yeolovi, že bude mít jenom větší chuť se na něj vrhnout, ví moc dobře, že to je pravda a taky si někde v koutku mysli uvědomí, že ho provokuje schválně. Takový nikdy nebyl… +Kruci...+ Protočí očima, když Yusuke prohlásí, že soustředit se musí hlavně on sám a radši na to nic neřekne. Zatím…? Zatím…? Chce se snad zamilovávat nějak víc? Jeden by kvůli němu spadl z motorky. Nakonec se mu podaří dostat za kluky do domu a ve sluchátku se ozve poslední Yusukeho věta, než oněmí. Moo-yeol do něj několikrát poklepe a pak si ho vytáhne.
"Pozdravuje vás Yusuke." Řekne jim a Ricko rozšíří oči a úlevně se usměje. Měl by být opatrnější, ale tohle znělo, že je v pořádku a komunikuje.
"Proč si ho nenecháš?" Hned ukazuje na sluchátko a Moo se jen usměje.
"Neboj…" Nevysvětlí mu nic, ale je mu jasné, že Yusuke je na místě a někdo moc dobře ví, o co ho má obrat. Jakmile kluky uklidí na farmu, musí za ním.
"Budeš mi muset pomoct s něčím v náklaďáku." Řekne Rickovi a stočí pohled na Tae. Vypadá hodně bledě. Zasune pistoli za kalhoty a přikývne.
"Jo,můžeme pryč. Venku jsem byl dlouho, nenašel jsem tam nic. Podle mě jim stačilo, že se o tobě dozvěděl." Řekne a Ricko stiskne rty. Kdyby mu nevolal… Jenže bylo nutné, aby je Yusuke vyřídil, nikdo jiný to za něj udělat nemohl a nikdo jiný by to ani nedokázal.
"Doufám, že Hye nic neví?" Prohodí a Moo-yeol přivře oči.
"Co spolu mají?" Zeptá se.
"Nevím, ale něco jo. Hrají si na úkoly." Odpoví Ricko. Není to nic žárlivého ani nemíří na nic mileneckého. Je mu jasné, že Hye by se zbláznil a vydal by se po stopě.
"Spí." Ujistí Ricka Moo a společně se vydají ke dveřím. První vyjde on sám a chvíli se motá ve tmě okolo, ale útočník se neobjeví. Ricko mezitím popadne ten koš.
"Mám jenom jednu motorku. Tři se na ni nevejdeme." Má vážné dilema. Pošle kluky samozřejmě napřed, ale on sám bude mít šílené zpoždění.
"Dovezu ho domů a vrátím se. Pojď mi napřed pěšky." Řekne Ricko a Moo přikývne. Neměl by Ricka dál ohrožovat, ale jinak to nejde. Posadí je oba na motorku a kluci za chvíli zmizí ve tmě. Byl by raději, kdyby jel s nimi a kryl jim záda střelbou, ale to nešlo. Jednoho by tady vždycky musel nechat. +Měl jsem jet autem, i kdyby bylo pomalejší. Měl jsem možná nějaké ukrást...+ Vyčítá si v duchu, zatímco kluše zpět k farmě, ale Ricko se brzy vrátí.
"Zamkl jsem ho do pokoje ke Kagamimu, byl doma. Snad mu toho moc neřekne." Hlásí Ricko a už jsou oba znovu na motorce. Moo-yeol si chce vzít z auta víc zbraní a vybavení a potřebuje, aby mu ho Ricko zpřístupnil. Alespoň to, k čemu má kódy. Za chvíli jsou u náklaďáku a Ricko mu radí, co všechno vzít.
"Půjdeš za Tae a nevystrčíš nos. Je to nebezpečné. Jestli jo, poštvu na tebe Toshiyu. Vyhoď Ji-hoona z postele. Bude tam nahatej Felix, nedívej se. Ať ti to zašije a ať je připravanej na všechno, až se vrátíme." Ricko kývá.
"Chci jet taky." Řekne nakonec.
"Zapomeň." Ohlásí nekompromisně Moo-yeol a vyjde z auta.
"Nemůžu tě hlídat a on nepřežije, jestli se ti něco stane." Ricko neochotně přikývne.
"Na, teď máš sluchátko ty a já, budu s tebou v kontaktu. A tady… tohle je můj kamarád z armády." Dá mu kontakt, kdyby se něco hodně podělalo… Je to jen chvilka a Ricko zůstane ve tmě sám. Po chvíli utichne i zvuk motorky. Zamkne auto a všechno na něj dolehne. Dřepne si ve tmě vedle auta, hlavu schová do dlaní a rozbrečí se. Kvůli strachu o život, kvůli strachu o Yu… o ně oba… +Máš na to vůbec?+
Tae, Yusuke
Tae k Rickovi zvedne oči a vyslechne si všechno, co mu chce říct. Chápal, že Yusuke je typ člověka, který adrenalin potřebuje a chápe taky to, že se ho nechce vzdát. Z druhé strany si on sám nedokáže představit, že by vystavoval někoho, na kom mu záleží vědomému riziku. Prostě ne. On sám by nejspíš odešel a už by se s ním neviděl. Nejde mu to do hlavy, ale to bude taky tím, kolik mu je. Jenže taky viděl, jak jeho mámě ubližují a…Udělal to, co udělal.
"Já vím, že se nebojíš." Odtuší jako první, ale o zbytku mlčí. Prostě si o tom myslí něco jiného, ale když je s tím Ricko smířený, co by víc říkal. Podle něj je Yusuke tak trochu sobecký. To však není na něm, aby to soudil. Když nad tím celým přemýšlí zase kouká na své ruce a zvonu vzhlédne s obavami v očích. Ano, kdyby se trefili jen kousek vedle, už Ricko nedýchá a pokud to byli takoví specialisté, tak je jasné, že ho zabít nechtěli. Jinak už by byl po smrti. Podle Tae je jen malá pravděpodobnost, že by se netrefili. No spíš nulová. Začne druhá vlna vysvětlování a on si to zase přebírá asi trochu jinak. Ano kriminálka, je to dost podobné a ne, nemá tušení, kde všude Ji-hoon byl. Je toho tolik, co má k přemýšlení, ale teď je to na jeho hlavu prostě moc. Asi bude na celé farmě jediný, kdo Yusukeho nebude mít rád.
"Promiň, ale nějak nemůžu přejít to, že vědomě ohrožoval tebe. Ať je to, jak je to." Pokrčí rameny, a tak nějak neplánovaně mu prozradí, že to má mnohem hlubší důvod. Pak už je v domě i seržanta a Tae to nutí zase přemýšlet trochu jiným směrem. Je z jeho přítomností nervózní a asi nechce, aby ho viděl vyděšeného a…V tom je ten rozdíl. Je vidět, že je mimo, když mu to celé dojde. Chvíli pozoruje ty dva, jak si vyměňují informace. Překvapeně zamrká, když se zmíní i Hye, ale nic neřekne. Stojí na místě, dokud Moo neobejde dům a neřekne jim, že je to bezpečné. Konečně se rozpohybuje a následuje je. Jindy by se trochu obával sednou na motorku, ale teď to bere tak nějak rezignovaně. Uleví se mu až ve chvíli, kdy se přitiskne na Rickova záda a zavře oči. Nejradši by se hned zavřel do stáhne a tam zůstal. Kagami, kterému je předán, vypadá hodně zmateně a zároveň se tváří velmi vážně. Slíbí, že se o Taeho postará a zamkne se společně s ním v pokoji. Tae ho nakonec ukecá a vysvětlí mu, že je jen někdo zkoušel přepadnut a Kagami mu nakonec uvěří. Taeho nechá spát na posteli a sám se uvelebí na pohovce, kterou v pokoji má. Jenže je tak unavený z práce, že mu stačí pár vteřin a usne. Je přesvědčený o tom, že sem na farmu by se nikdo špatný nedovážil. Tae pozoruje stín náklaďáku a Ricko pořád nejde. Zase o něj má strach a tak se vyplíží z okna a bosky míří k náklaďáku. Když ho uvidí sedět na zemi a brečet, málem se rozbrečí taky. Hned k němu přiskočí, klekne si vedle a bez váhání ho obejme.
"Bylo toho prostě moc hm." Broukne tiše.
"Až to celé skončí, tak strávíme zbytek léta ve vodě a na výletech, slibuju." Plácá asi nesmysly, ale je to jen proto, aby se nerozbrečel taky. Nemůže ho takto vidět a vůbec mu nedochází, že mu řekl, jak by s ním trávil celé léto. Mezitím na opuštěné farmě dostává Yusuke dost zabrat. Jeho tvář nese jasné známky ran, které dostal a břicho by taky mohlo hodně vyprávět. Přesto všechno se pořád nebrání. Potřebuje totiž jednu věc. Zbraně sice odevzdal, ale to neznamená, že u sebe nemá nic, co by mu pomohlo. Jsou přece jen zbraně, i když ne legální, které nejsou vidět a působí pomalu a člověk je nezjistí, až je pozdě. Jen musí vydržet dostatečně dlouho. Když se mu povede, co má v plánu, bude bojovat jen s jedním.
"Myslel jsem, že si to se mnou chceš vyřídit osobně, ne aby to za tebe dělali ostatní." Provokuje Yasua, aby na něj poslal ideálně každého, kdo se na farmě nachází.
"Je smutné, že jsi šel přes malého kluka a nevymyslel jsi nic kreativnějšího, abys mě dostal. Docela mě to zklamalo. Po těch letech." Teď trochu uráží Ricka, ale je to v rámci provokace muže před ním. Další muž si do něj přijde bouchnout a jemu stačí jenom jediný dotek, aby postupně uskutečňoval svůj plán. Znovu vyplivne krev, která mu plní ústa a stejně stojí pořád vzpřímeně. Trvá to asi patnáct minut, když se mu podařilo počastovat svým dotekem polovinu mužů a těm teď začíná být pěkně zle.
"Karma?" Uchechtne se a podívá se na Yasua, který vůbec nechápe, co se děje.
"Zkažený oběd?" Nadhodí Yusuke, když začne klekat jeden muž za druhým, ale nejsou to bohužel všichni. Je čas se začít pořádně bránit. Jeho výcvik je skvělý a odráží první útoky, ale pořád jich je víc než dost. Zbraně u sebe nemají, jen nože, asi měli strach, že jim je vezme. Yusukeho ruka krvácí, stehno taky dostalo celkem zabrat, a přesto pořád stojí na nohou a brání se. V ruce už má svůj nůž. Má však obavy, že jakmile jich odrovná víc, Yasuo mu zmizí a už ho nenajde. To se nesmí stát.
Žádné komentáře:
Okomentovat