Hromadné - Život toho nabízí spoustu. - část 4.

(farma)

Ricko, Moo-yeol

Když Ricko mluvil s Tae o Yusukem, vycítil jeho nesouhlas a taky moc dobře tušil, že je za jeho pohledem něco, co neřekl nahlas, ale zároveň nedovedl poznat, co přesně to bylo a jak dalece to mohlo sahat. Bylo to dobře, protože Yusukeho měl nade všechno rád a jejich vztah s Tae byl mladý. Nebylo by dobré, aby se mezi nimi objevil podobný názorový problém hned na začátku, protože Ricko by nedopustil, aby se s Yusukem neviděl a plánoval s ním společnou spolupráci. Zároveň by nechtěl přijít o Tae a všechno by bylo hrozně těžké. Takhle měli čas a pak budou připraveni na ústupky oba dva. Jednu věc ale Tae nahlas řekl a to bylo to, že by sám nikdy nedopustil, aby komukoliv, koho má rád, hrozilo podobné nebezpečí. Něco na tom bylo… Ricko o tom nikdy nepřemýšlel, protože kromě Yusukeho nikoho neměl a následoval ho jako svůj velký vzor, ale kdyby on byl jednou o mnoho starší Yusuke číslo dvě a měl své svěřence, dopustil by to? Jistě, jinak by nemohli dělat tuto práci. Znal ale Yusukeho minulost a ví, jak se k tomu dostal a přes koho. Tohle nebylo stejné. Yu nenašel Ricka na ulici a nedával mu tím možná jedinou šanci na přežití… Tae mu mimoděk pěkně zamotal hlavu. Vědomě ohrožoval právě jeho?? A to myslel proto, že byli s Yusukem rodina nebo proto, že Tae na Rickovi záleželo? Kdyby nepřijel Moo, zajiskřilo by mu v očích a chytl by se toho, ale takhle už museli z domu ven. Nakonec je to celé za nimi a on zůstane sám u náklaďáku, aby pomáhal na dálku seržantovi. Moo-yeol se zatím neozývá a tak má čas na svou slabou chvilku, ale je na chvíli tak mimo, že ani nezaslechne cizí kroky. Podobné přešlapy by neměl dopustit, ale už je pozdě. Naštěstí je to jenom Tae a nikdo další, kdo by ho viděl v podobném stavu, ale i tak. 

"Co tady děláš, máš být zamčený v bezpečí." Napomene ho, ale nevyhání ho od sebe a přijme jeho objetí. Ano, bylo toho moc a on se pousměje do Taeho vlasů, když mu slibuje, že zbytek léta bude vypadat úplně jinak. Jestli tohle Yu vyřídí, pak snad nebude nikdo další, kdo by po něm takhle šel. Zapraská mu ve sluchátku a tak se od Tae trochu odlepí a začne se soustředit. 

"Ricko-kun, potřebuju, aby ses zeptal Tae, kde jsou tady nejpravděpodobnější místa, kde by mohli být. Něco, co není moc daleko, ale je to dost opuštěné a možná i velké, pokud tam má být hodně lidí." Ozve se seržantův hlas. Je to maloměsto, nemělo by být tak složité něco takové najít. Hyeon-seong by to věděl, ale nechce mu nic říkat. Nechce ho do toho zatahovat. Tae byl taky místní. A on pochybuje, že by po tomhle spal. 

"Jasně… ehm…" Odkašle si Ricko, protože má Tae přímo v klíně. Chvíli počká, aby to nebylo tak pitomé a zeptá se ho. 

"Cokoliv tě napadne." Řekne mu tiše. Moo-yeol zatím parkuje u krajnice poblíž lesa a prohlíží si mapu na mobilu, ale co on ví, co na ní je opuštěné a co ne. Pár objektů připadá v úvahu. 

"Trasování motorky…" Napadne Ricka najednou a řekne si, jestli ti mamlasové budou tak pitomí a nechají tu Yusukeho motorku jenom tak. Přece je jim jasné, že tady s sebou má věci a taky Ricka… Komplice… 

"Prosím, ať blbí jsou." Říká polohlasem, když vyskočí na nohy a běží do náklaďáku. Zapne všechno potřebné, hlavně počítač a na svoje heslo se pohodlně dostane k motorce. Nemůže ji na dálku ovládat jako Yusuke, ale může se podívat, kam s ní jel.

"Jsou to úplní dementi…" Prohodí spokojeně a když za sebou uslyší kroky Tae, který se asi bude fascinovaně rozhlížet, pro jistotu náklaďák zavře, aby je nikdo další neviděl. 

"Doufám, že se Kagami nevzbudí." Řekne přes rameno. 

"Moo-kun, vypadá to, že je ani ve snu nenapadlo, k čemu všemu mě Yusuke pustí. Kdyby to věděli, spíš by mě zajali, než po mě stříleli. Posílám souřadnice." A teď už je to na vojákovi. 

"Tak… můžeme jen čekat." Otočí se na Tae. Moo-yeol mezitím nevěřícně hledí na svůj mobil. Ten kluk je k neuvěření. Okamžitě zamíří na místo, které mu Ricko poslal. Ti lidé Ricka šíleně podcenili. 

"A pak, že o tobě všechno věděli." Prohodí k Yusukemu, který ho samozřejmě nemohl slyšet. Areál je nezvykle klidný a vylidněný. Kde by ho napadlo, že jsou všichni uvnitř, polovina se klátí k zemi a druhá se snaží Yusukeho umlátit. Snaží se tam dostat nějak nepozorovaně, neví, jestli ho mohly vidět nějaké kamery nebo ne a jde hlavně po sluchu.

Tae, Yusuke

Taeho by ani v nejmenším nenapadlo, že Rickovi nasadil brouky do hlavy. Částečně mu jen řekl to, nad čím přemýšlí a jak by dokázal vidět podobné věci. Kdyby se nad tím víc zamyslel, asi by mu došlo, že se stará až příliš a že je v tom něco víc, jenže teď na to nemá čas. Později se nad tím asi zamyslí mnohem víc a už asi bude pozdě. Některým věcem by stejně poručil nedokázal. Nakonec bude stačit jen uvědomění, že u něj cítí ty správné věci, které nejde s něčím zaměnit. Asi proto nehledí na vlastní bezpečí a vyleze ven okem. Kagamimu nechal vzkaz, kdyby se náhodou do pokoje nevrátil o tom, že je s Rickem a pak už se ani neohlédl. Tráva ho trochu studí do chodidel, ale není to nic, co by mu vadilo. Ani neví, proč si nevzal boty, ale asi to bude tím, že se tak rychle chtěl dostat ven. Když ho objímá, je mu zase dobře, jen není rád, když ho vidí v takovém rozpoložení. Mírně se odtáhne, když ho napomene, že tu nemá co dělat. Jen se malinko ušklíbne a přitáhne ho znovu k sobě. 

"To ty taky ne." Vrátí mu to, protože měl přijít za ním a to neudělal. Vidí jen periferně jeho úsměv a vypadá to, že pokud všechno dopadne dobře, mohlo by to být fajn léto. Jedno z těch nejlepších za poslední dobu. Nemá smysl přemýšlet nad tím, co bude potom. Dnešní události mu vlastně dost otevřeli oči. Trochu sebou trhne, když se ozve seržant. Asi se teď bude lekat docela často. Jeho hlava začne hned vymýšlet možnosti. Jenže kolem městečka je celkem dost opuštěných míst a on si není jistý, které z nich je nejpravděpodobnější. Koutky mu těknou nahoru, když si uvědomí, že tu nemá být a Ricko se podle toho chová. Musí ho pustit, když vyskočí na nohy a žene se do náklaďáku. Vyskočí hned za ním a pak nestačí zírat. Nechápe, kde se to všechno vzalo, ale je to neskutečné, co všechno tu je. Trochu mu z toho naskakuje husí kůže a Yusukeho práce dostává další rozměr. 

"Ty s tím umíš?" Zeptá se úplně pitomě a vlastně i dost obdivně. Tiše se zasměje, když zaslechne poznámku o dementech, ale je to vlastně příjemné odlehčení. Pozoruje místo, kde jsou a ví, že tomu domu se vyhýbal. Měl prostě podle něj divnou energii. Mlčí, ale popravdě by měl problém tam jít. Podívá se Rickovi do očí, jakmile prohlásí, že teď můžou je čekat. Tiše si povzdechne. 

"To bude dlouhá noc." Dodá, ale není v tom nic takového, že by šel radši spát. Podívá se na své ruce, které si promne o sobe, a pak udělá krok k němu. Zvedne prsty k jeho čelu a v očích se mu objeví starost. 

"Musíš za Ji-hoonem." Připomene mu, že mají ještě něco na práci, ale ven se mu vlastně vůbec nechce. Tohle auto vypadá dost zabezpečeně a on se tu cítí v klidu. Taky díky Rickovi. Těkne pohledem od jeho očí ke rtům, promne si ty své o sebe a asi i trochu zčervená. 

"Slušelo ti to." Prozradí mu to, co si pomyslel, když ho viděl u těch přístrojů a s tím vším kolem. nějak není schopný se od něj držet dál a vlastně se tomu ani bránit nechce. Yusuke je zatím uprostřed boje. Je jen těžko říct, jestli má navrch nebo zrovna tak trochu prohrává. Je to jak na houpačce a můžu kolem je pořád dost. K jeho smůle jsou i dost trénovaní a jen tak nějaká rána je nesundá. Yasuo zatím všechno opodál pozoruje a vyčkává, až bude Yusuke na kolenou, aby ho mohl slavnostně dorazit. Kdyby jen Yu tušil, jak mu Ricko pomohl, asi by nemohl být pyšnější a jeho slabou chvilku…Ani by nespočítal, kolik jich za ty roky měl on sám. Tohle k jeho práci patří a důležité vždycky bylo, jak se s tím člověk popere. Začíná mít zase převahu a díky tomu mu do žil koluje ještě víc energie. Je odhodlaný to dneska celé skončit. Ne, Yasuo není jediný nepřítel, ale dostal se příliš blízko. Yu bude pak hodně přemýšlet, jak Rickovi zajistit větší bezpečnost anebo ho rovnou zasvětit, aby byl schopný se plně bránit. Teď se ale musí soustředit. Je tu už jen pět chlapů, kteří jsou ještě schopní boje a on se právě pere s nimi a snaží se si od nich držet odstup. Sám krvácí na několika místech a tvář…No bude to pár dní rozhodně vidět. Zrovna sundává k zemi dalšího, když se ozve výstřel a on poklesne na jeho koleno. Schytal do nohy. Vzhlédne a nad ním stojí Yasuo se zbraní, kterou vzal čert ví odkud. 

"Došla ti trpělivost, nebo máš strach, že se s nimi vypořádám a pak jsi na řadě?" Yusuke by možná měl mlčet, ale ví, ž díky tomu Yasuo udělá chybu. Jeho nepřítel mu přiloží zbraň na čelo a vysměje se mu. 

"Jak bych mohl být na řadě, když ty teď skončíš." Je si jistý, že Yusuke skončil.

"A kdo ti řekl, že jsem tu sám." Samozřejmě, že Yusuke blufuje, protože netuší, že je tohle pravda. 

"Zabiješ mě a bude dost důkazů, aby tě konečně sebrali." Pokračuje dál a využije moment překvapení, aby se mu zbraň pokusil vzít. Je z toho další boj a je jen otázkou, kdy zbraň znovu vystřelí a ještě větší loterie, koho trefí.

Ricko, Moo-yeol

Tae se napomínat nenechá a hned mu to vrátí. Už si všiml, že je většinu času hrozně hodný a pak, když na to přijde, najednou je jako vichřice. Asi mu tak bude z legrace říkat. Moje malá Vichřice… úplně vidí ten výraz. 

"Nemůžu jít do ložnice, musím tady hlídat, kdyby se něco dělo." Vysvětlí mu s milým úsměvem, ale Tae zatím nemůže tušit, proč hlídkuje u náklaďáku a co v něm všechno je. To mu má ukázat až za malou chvíli. Ucítí Taeho trhnutí, když se Moo-yeol ozve do sluchátka a jemu líto, že to s ním takhle cvičí jenom kvůli němu, ale teď se tomu bohužel nemůže věnovat. Musí do náklaďáku a zajistit seržantovi souřadnice. Zatímco na tom pracuje, uslyší za sebou Taeho obdivné vydechnutí. Přikývne. 

"Jo, s většinou z toho docela umím. Ještě mi toho dost zbývá nebo to třeba neumím tak dobře, ale poradím si skoro se vším alespoň nějak." Řekne mu upřímně. Nakonec je všechno potřebné zařízeno a on může jenom doufat, že Moo-yeol dovede Yusukeho zachránit. Podívá se na Tae, který jde pomalu k němu. Nadechne se, aby mu nabídl, že si tady můžou uvařit kafe z kapslí nebo dát čaj, ale Tae se dotkne prsty jeho zranění, na které úplně zapomněl. 

"Nemůžu za ním teď jít, musím hlídat, kdyby něco potřebovali." Řekne mu tiše. Nechce ani, aby ho šel budit Tae, kdyby se mu na dvoře náhodou mělo něco stát. 

"Počká to do rána." Ujistí ho a opětuje pohled do jeho očí. Mimoděk zvedne dlaně a položí je na jeho boky, ale ne proto, že by mu něco chtěl. Prostě jenom tak, jako chytnete někoho, koho máte rádi a s kým zrovna mluvíte. Všimne si toho, jak Tae utíkají oči a pousměje se pro sebe. Ani v téhle situaci to nedovede ovládat a to bylo dobře. Později by si mohli užít vážně hezké chvilky. 

"Vážně? Díky." Řekne mu tiše a už se zase začíná zubit. Musí zůstat ve střehu a brzy sluchátko začne přenášet zvuky blížícího se boje, to jak se k němu přibližuje i seržant Kim. 

"Poslouchej." Povytáhne sluchátko a dá ho k uchu Tae, aby si to vyzkoušel. Má o Yusukeho vážné obavy. O ně oba… Moo-yeol už se nečekaně hravě dostává přes areál farmy. Pokud měl někdo hlídat, tak v tom hodně selhal a nebo byli z nějakého důvodu všichni uvnitř. Nahlédne, co se to tam děje a nestačí se divit. Hrozně moc chlapů se válí po zemi a něco jim očividně je. Vypadají jako otrávení nebo tak něco. Yusuke sám vypadá příšerně, krev z něj doslova lije, ale žije. Opodál stojí nějaký chlap, Japonec a vypadá důležitě. To bude Yasuo. Proto jsou všichni tady a nikdo venku. Podcenili ho a hodně. Dokonce i ti, co ho mají znát. Zvažuje situaci, kdy se objevit a zakročit. Ozve se výstřel a Yusuke klesne. Moo-yeol pro sebe zanadává. Jestli ho trefil blbě, žádný ortoped mu to koleno dohromady nedá a Yusuke skončí ve výslužbě. Ne, že jemu by to vadilo, když vidí ten blázinec tady. Yasuo přiloží Yusukemu zbraň na čelo a on najednou dostane strach, že to nestihne. Upřímně nechápe, proč se tady dobře baví, místo aby ho zastřelil už dávno. Je to jako z nějakého pitomého filmu, kde se otálí tak dlouho, až se všechno podělá a Yasuo, k tomu měl nakročeno. Tak moc si chtěl užít svou pomstu, až to prostě přepálil, protože je to okamžik, když si všímají jenom jeden druhého navzájem a Moo se dostane jako myška dovnitř. Je si jistý, že ho nemohl vidět ani Yusuke, ale upřímně… přes tu krev v očích by se divil, kdyby viděl vůbec něco. Trochu v něm trhne, když Yusuke nahlas řekne, že tady není sám, ale je to jenom bluf. Protočí očima. +Přestaň mě vyvádět z míry alespoň teď.+ Vynadá mu v duchu. Ano, mohl by Yasua jenom zajmout a udat ho, ale pak by řešili i Yusukeho a on říkal střílej. Rád by, kdyby se nezačali zase prát. Dostane se díky tomu až k nim, takže nemusí střílet na slepo a v jeden okamžik přiloží vlastní pistoli k Yasuově spánku. Ve stejnou chvíli si ho Yu všimne a ustane v pohybech. 

"Já to zdržovat nebudu. Nebudu čekat, až se otřepeš." Řekne a vystřelí. Kulka proletí spánkem na druhé straně, vezme s sebou velkou část kostí, vlasů, mozku a dalších věcí a Yasuovo tělo se skácí k zemi. Zbylá čtveřice se snaží rychle zmizet. Moo-yeol se plynule otočí a ve stejnou vteřinu podá druhou zbraň Yusukemu a zároveň vystřelí a sundá dalšího rovnou mezi lopatky. Kašle na nějakou čest. Společně dorazí zbytek a on se podívá na to monstrum vedle sebe. 

"Vypadáš… no, koukni se sám." Rozhodí rukama a zajistí pistoli. +Nemysli si, že tě budu objímat a litovat tvoji nožičku.+ Pomyslí si, ale už se pro sebe usmívá.

Tae, Yusuke

"No jo já vím." Povzdechne si. Tae sám by si rád zalezl někam do pokoje a byl tam, dokud se všechno neuklidní a nebude jasné, že jsou všichni v bezpečí. To, že s Yusukem a jeho chováním nesouhlasí neznamená, že o něj taky nemá obavy. Nikdy nebyl vyloženě zlý a nepřál by nikdy nikdo něco hrozného a teď s tím vážně nehodlá začínat. V nakláďáku je vážně těžké nekoukat na všechno kolem, ale stejně jeho oči prioritně zajímá Ricko a to, jak se obratně stará o místo, kde by mohl jeho strýc být. Ne, asi by to nechtěl umět, nebyl typ, kterého by zajímala technika, ale stejně to na něj dělá dojem. Ušklíbne se nad jeho skromností. 

"Vážně a jak dlouho se tím bavíš? Já mám pocit, že bych potřeboval tak sto let, než bych to vůbec zapnul." Není to o tom, že by sám sebe chtěl shazovat. Vlastně je to kompliment pro Ricka.

"A navíc, já bych ještě teď hysterčil, co mám dělat." Připomene mu, že nebyl schopný navrhnout ani jedno místo. Za to Ricko už to měl vyřešené a směroval seržanta na místo. +Ať se vám, nic nestane.+ Modlí se v duchu, ale navzdory obavě se mírně pousměje. Když je u něj blízko a dotýká se ho, uvědomuje si, jak moc to s ním zahýbá. Ví, že by teď měl mít úplně jiné starosti, ale nemůže si pomoct. Mírně a příjemně se pousměje, když ucítí Rickovy dlaně na svých bocích. Bere to jako ujištění, že tohle není špatné a že na něj snad taky trochu myslí. Prostě to potřebuje cítí, jinak bude nejistý celou dobu.

"Tak s tebou počkám do rána." Uzavře to celé bez váhání. Samotného ho tu nenechá, jen si měl vzít něco na nohy. Sice je léto, ale začíná mu na ně být vážně zima. Když chce Ricko ujistit, kývne krátce hlavou a měkce se pousměje.

"Myslím to vážně." Ujistí ho a v podstatě tím nemyslí jenom svá slova. Jen to nechce říkat naplno, protože má obavy, že bys se Ricko lekl a utekl by. Nakonec to vyřeší jednoduše, protože chce slyšet, co se ve sluchátku děje, i když mu to nedělá vůbec dobře a bledne v závislosti na tom, co zrovna slyší. Dnes už podruhé zatlačí Ricka do sedu na židli a usadí se mu na klín. Uchem je blízko sluchátka, tak slyší všechno, co potřebuje. 

"Kolik je tam lidí pro kami?" Zeptá se vyděšeně. Je znát, že je tam hromada hlasů a nedokáže si představit, že by tohle někdo mohl přežít. A seržant je tam taky. Schová si obličej do Rickova ramene a stejně dál poslouchá. Yusuke na farmě netuší, jak lehce se Moo dostal dovnitř. Kdyby to věděl, asi by se Yasuovi vysmál do obličeje. Podle něj musí mít člověk při takové akci vždycky někoho v záloze, kdyby se cokoliv…no víme. Teď má ale ruce plné práce a nestačí se soustředit na nic jiného. Uvnitř se zvráceně baví nad tím, co se tu děje a taky tím, že je schopný pořád odolávat. Jeho síly sice nejsou nevyčerpatelné, ale už toho zažil dost, aby dokázal dost dobře posunout své hranice. Rána v noze, kterou schytá o pár sekund později je…Bolí to příšerně a cítí, že by se nejradši poskládal k zemi, ale neudělá to. Když to půjde a kulka netrefila žádné vazy ani šlachy, tak prostě a jednoduše znovu vstane. Dokud bude dýchat, nic ho nezastaví před tím, aby dotáhl svůj úkol do konce. Ani nemrkne, když je mu přiložena hlaveň přímo k hlavě. Kdyby jen tušil, že svým prohlášením seržanta vyvedl tak z míry, asi by se vážně nahlas rozesmál. Ano i teď. Nebojí se smrti, když děláte něco podobného, musí s tím člověk prostě počítat. Už od svých dvaceti má sepsanou závěť, která se pořád dokola aktualizuje. Trochu černého humoru při tak pěkném odpoledni není nikdy na škodu. Pak už je čas zase ukázat svou sílu a v malém souboji se snaží mít navrch. Ta zbraň, která se mezi nimi motá není vůbec ideální, ale zatím se mu daří, aby nevystřelila. A pak se v jeho zorném poli objeví někdo s kým prostě nepočítal. 

"Hm…" V očích se mu blýskne, když sleduje, jak Yasua vlastně dost chladnokrevně odpráskne. On to měl v plánu taky, i když by mu to trochu prodloužil. 

"Myslím, že slovo sexy dostává úplně jiná rozměr." Zní to asi trochu sadisticky, ale myslel to spíš tak, že je tady a Yusuke má v sobě pořád dost adrenalinu. Převezme si s kývnutím zbraň a přesně mířenou trefou sundá další dva, kteří utíkají. Zbytek je buď mrtvý anebo se válí na zemi a skučí. Ty odrovnají později. 

"Zachránil jsi mi krk, jak se ti jen odvděčím?" Podívá se na seržanta a po jeho slovech mu dojde, jak musí vypadat. 

"Myslím, že už to bylo horší." Odkulhá poněkud ztěžka kousek stranou a vezme si lahev s vodou, co se tu válí. Vylije si ji na obličej, i přes fakt, že to bude štípat a pak si svlékne triko, aby se do jeho vnitřní strany mohl trochu utřít. Pak si tím samým trikem zaváže nohu a řádně to utáhne, aby nejhorší rána nekrvácela. Samozřejmě to má jen jediný důvod. První ale ještě vyřídí jeden hovor z telefonu mrtvého, aby to sem někdo přijel uklidit. Po tom, co se tu dělo nezbude vůbec nic.

"Nicméně jsem ti něco slíbil a hodlám to dodržet. Jen se musím trochu dát do kupy. Ty máš prý kamaráda doktora hm?" Vtipkuje, protože s Ji-hoonem toho zažili dost a ano, s radostí ho vzbudí a bude sledovat, jak se šklebí. 

"Poslal tě sem Ricko že jo?" Zeptá se a je vidět, že chce slyšet jen jedinou odpověď. To by totiž znamenalo, že to všechno zvládl na výbornou a celé jeho snažení má smysl. 

"Doufám, že je v pořádku." Dodá něco, o čem je vlastně přesvědčený po tom, co mu Moo řekl ve vysílačce. Pak si prohlédne celého seržanta a i když ho bolí celé tělo, stejně zatím nikam nespěchá. Natáhne k němu ruku, popadne ho za triko na hrudi a přitáhne si ho k sobě. Je vidět, že to není příjemný pohyb, ale i tak to musel udělat. 

"Nemohl bych tě nechat, aby ti cokoliv chybělo." Blýskne se mu v černočerných očích a přitáhne si ho ještě blíž k dlouhému polibku. A ano, je jasně cítit, jak moc na něj prožitý adrenalin působí. Kdyby nekrvácel, asi ho už nic nezastaví.

Ricko, Moo-yeol

Ricko se rozesměje, když mu Tae řekne, že není zrovna technický typ. 

"Už dlouho. Všechno mě naučil Yusuke. Pouštěl mě k těm věcem, jakmile jsem byl dost starý na to, abych o ně projevil zájem, takže jsem začal brzo. Škoda jenom, že na to není tolik času, kolik bych chtěl, je pořád pryč." Vydechne upřímně a dá tak najevo, že jeho vztah se strýcem je dost neochvějný a že má sám zájem na tom, aby to všechno pokračovalo. Chudák Tae, asi se s tím bude muset nějakou dobu smiřovat. Jenže to asi každý, s kým by si Ricko začal a on to chce alespoň zkusit. Pokud to mezi nimi nevyjde, je mu jasné, že to bude hlavně vina jeho samotného a ne Tae. Trochu smutně se pousměje, když Tae dodá, že on by hysterčil ještě teď. To asi každý, kdo s tím nemá žádnou zkušenost. On už toho s Yusukem hodně zažil a zároveň… tohle by mohlo být takové malé potvrzení, že by na tu práci mohl mít. Vlastně ho to vnitřně potěší. 

"Já jsem taky docela hysterčil." Připomene mu svůj zkrat před autem, než ho tam Tae našel. 

"Šel jsem něco dělat jenom proto, že jsi přišel a uklidnil mě." Řekne mu a znovu se usměje. Přikývne, aby Tae viděl, že mu věří a když mu nabídne sluchátko, Tae udělá to, co dneska už poněkolikáté. Posadí se mu na klín, takže mohou poslouchat oba dva. Ty zvuky nejsou příjemné a vzbuzují mnoho obav i v něm. Je slyšet, že je tam opravdu hodně lidí a když někdo vystřelí, trhne sebou dokonce i Ricko, protože to v uchu není příjemné a taky… kdo to byl a po kom střílel? Vymění si s Tae docela vyděšený pohled, ale nechce seržanta rušit nějakými dotazy nebo vlastním vykřikováním, sykáním a obecně připomínáním vlastní přítomnosti. A pak se ozve další výstřel, mnohem hlasitější a Ricko se přistihne, že vůbec nedýchá. A pak uslyší nezřetelně hlas svého strýce a cosi jako Sexy. Hlasitě si vydechne a na chvíli zavře oči. Sice neví, jestli je už po všem, ale znamenalo to, že zastřelený nebyl Yusuke a ještě měl sílu vtipkovat. Mezitím se Moo-yeol s nataženou a velmi pevnou rukou se zbraní ještě chvíli dívá před sebe, než pomalu skloní ruku dolů a ohlédne se po Yusukem. Je po všem. Vypadá to, že tu nikdo další není. Teď se to mohlo zdát jako snadné, ale tak to nebylo. Yusuke vydržel jako nějaký polobůh, spíš mu připadalo, že si byli až moc jistí svou převahou a zapomněli na jakákoliv zadní vrátka. Vlastně by od arcinepřítele čekal víc, ale bylo možné, že ten ještě někde čekal a tohle nebyla špička. 

"Kdybych byl jím, prostě bych Ricka zastřelil. Dostal bych tě tím na kolena… žádný pokus." Pronese spíš pro sebe. Byl to blbec, tenhle Yasuo. Zajistí zbraň a schová ji, ohlédne se po něm a usměje se. 

"Ještě si vymyslím jak. Nevyklouzneš z toho po svém." Ujistí ho a sleduje ho, jak se svléká. Na tomhle bylo něco sexy zase pro něho, možná proto, že to nebyla cílená provokace, ale Yusuke to udělat musel, aby se trochu utřel a hlavně zastavil krvácení. Nechá ho, aby vyřídil, co bylo nutné kvůli zametení stop a opře se zatím zadkem o staré balíky slámy. Uchechtne se, když dojde na kamaráda doktora. 

"Nevím, je to jen takový mastičkář." Pokrčí rameny. Trochu tajuplně se usměje, když se ho Yusuke zeptá, jestli ho sem poslal Ricko. 

"Je v pořádku." Řekne mu a o tom čele zatím mlčí. Kdyby mu teď řekl, že mu stříleli na hlavu, asi půjde rozsápat i ty mrtvoly. Vzápětí na to ho Yusuke už zase bere za triko a přitáhne k sobě. Za to může to zapomenuté sluchátko u motorek… Protočí očima, ale nestihne mu ani říct, že tak trochu nejsou sami a Yusuke už ho líbá. Dlouze a vášnivě a on doufá, že nefuní tak moc, aby tohle bylo Rikcovi jasné. Ricko na druhé straně zatím zvedá obočí hodně vysoko a přemýšlí, jestli zůstat na příjmu. Vyměňuje si s Tae tiché pohledy a šklebí se. Když ten nekonečně dlouhý polibek skončí a Moo se diví, že neskončil v záklonu, připomene si, jak se dýchá a narovná se. 

"Ricko-chan, běž vzbudit doktora. Teď už se na farmě nikdo neobjeví a Yusuke taky potřebuje náplast." Řekne mu, vytáhne sluchátko a podá ho Yusukemu. 

"Proč se ho nezeptáš sám, jak to celé bylo?" Usměje se a nechá jim prostor, když se vzdálí. Jo, jenom díky Rickovi se dozvěděl, kde přesně má Yusukeho hledat a kdyby přijel jenom o chvíli později, Yusuke by byl po smrti. Nemuseli by si nic nelhávat, nepřežil by to. Taky jim utekl, když po něm stříleli ve městě. Byl to šikovnej kluk.

Tae, Yusuke

"To je skvělé, že jsi měl někoho, kdo tě spoustu věcí naučil. Když k nám přišel můj táta, byl jsem už moc starý na to, aby to nějakým způsobem fungovalo." Tak trochu neplánovaně mu Tae prozradí kousek z rodinných poměrů, které u nich vládli. Některé věci prostě nešlo dohnat, i když by si to moc přál. 

"Ale je jasné, že ti chybí." Přikývne souhlasně a je vidět, že to dokáže pochopit. Sice s Yusukem v jistý věcech nesouhlasí, to ale neznamená, že nechápe, jak to mezi sebou mají. Vlastně mu takový vztah závidí. Kromě mámy a teď už i její přítele se k němu nikdo z rodiny nezná. Pro ně byl hlavní ukazatel Taeho povahy to, co provedl. Prohlédne si jeho tvář, když Ricko řekne, že taky hysterčil.

"To možná ano, ale taky jsi to celé vyřešil. Nezasekl ses jako já. Jak ve městě, tak tady." Připomene mu, že díky němu utekli a taky, že zjistil, kde Yusuke je a mohl za ním poslat seržanta. To bylo důležité, ne to, že si chvíli pobrečel. 

"Já?" Překvapeně zamrká a najednou se necítí tak neschopný, jako před chvílí. 

"Děkuju. Kdykoliv budeš potřebovat stačí říct." Tohle zní taky úplně jinak, než vlastně chtěl. Tedy on by tu byl rád pořád pro něj, ale nějak neměl v plánu to prozradit tak brzo. Úplně se mu nepovede potlačit červenání. Pořád se před ním stydí. Je však rád, že si může znovu sednout k němu na klín. Vážně si tak připadá líp a taky v bezpečí. Měl by mu to říct? Ne, to si nechá třeba na později. Když slyší zvuky ze sluchátka, není mu z toho vůbec dobře. Jeho hlava dokáže vymyslet minimálně dvacet černých scénářů, co by se oběma mohlo stát. Kruci, jak tohle jeden může vydržet? Ptá se sám sebe pořád dokola. Jemu by z toho za chvíli přeskočilo o tom vůbec nepochybuje. Prudce vyvalí oči, když je najednou po všem a slyší Yusukeho hlas, jak vtipkuje. Přijde mu to snad až nepatřičné a pak mu dojde, komu to asi říká. Sklopí oči a uvědomí si, že proti někomu takovému neměl nikdy šanci. On by tohle nedokázal a seržantovi se to očividně líbí. Jenže...Už mu to ani nevadí. Pomalu se podívá na Ricka a zvláštně se pousměje. Vlastně to dopadlo úplně skvěle a je s někým, za kým nemusí běhat a je vidět, že mu na něj záleží. 

"Seržant asi nestihne utíkat." Pošeptá Rickovi do ucha, aby ho ti dva neslyšeli a tiše se zasměje. 

"A ty nemusíš čekat do rána." Dotkne se znovu kousek od jeho rána a pak se nakloní, aby na kůži přitiskl své rty. Yusuke je rád, že se ve svém odhadu Yasua nespletl. Kdyby tolik netoužil mu vrátit všechny ty roky, kdy ho pronásledoval, asi by byl Yusuke už mrtvý. Takto mu dal dostatek času, aby se s některými vypořádal a taky na to, Aby mu Moo mohl přijet pomoct. Není si jistý, jestli by to zvládl sám. Možná, že nakonec ano. Jenže by to byla hrozná loterie a taky by mohl skončit v takovém stavu, ze kterého by se už nedostal. 

"Kdyby ho zastřelil, tak bych si ho našel kdekoliv a věř mi, že by mi bylo jedno, jestli se oddělám s ním." Nastíní mu, že zabít Ricka bylo to nejhorší, co mohl kdokoliv na světě udělat a pomsta by byla neskutečně bolestivá.

"Tohle byl jen slabý odvar toho, co by se mohlo stát. Ale dneska jsem chtěl přežít, i když to tak nevypadalo. Hlavně jsem se musel ujistit, že nepřežije Yasuo." Ohlédne se kolem dokola a mírně pozvedne obočí nad tou spouští. Je zvyklý na hodně, tak to s ním vůbec nezamává. Co s ním však mává je přítomnost seržanta, který se o balíky opírá takovým způsobem, že by moc dobře věděl, jak toho využít. Z druhé strany ani on to nemusí mít v vůní mrtvol, což za chvíli určitě bude cítit. Prohlédne si ho s úsměvem. 

"Už se neskutečně těším. Vydržím hodně, ale ty mě jistě vyvedeš z omylu." Provokuje ho nazpátek a je mu vyloženě jedno, kdo je slyší. Ricko to určitě pochopí a když to nebude chtít poslouchat, tak prostě nebude. Zasměje se upřímně, i když to trochu bolí, jakmile padne zmínka o mastičkářovi. 

"Nevadí, mě to stačí. Víš, co bych jindy dal aspoň za mastičkáře." Dělají si z Ji-hoona legraci oba a asi mu to pak i řekne, až ho uvidí. Chce si chvíli užít seržanta, když má tu možnost. Stačí mu prozatím ujištění, že je Ricko v pořádku. Užívá si každé prolnutí, které rozhodně odráží všechno nahromaděnou vášeň, kterou v sobě dokáže najít. Je to strašně, co všechno by byl schopný udělat po boji. Jenže je to prostě ta nejlepší odměna. Svírá ho pořád, jen o něco víc přistoupí, aby se mohl tělem dotýkat toho jeho. Potřebuje si to nutně užít všemi smysly. 

"Rád bych ti slíbil, že tě dneska nenechám spát, ale...Asi odpadnu jako první." Protočí sám nad sebou očima.

"Ale víš." Nakloní se k jeho uchu, kde není sluchátko.

"Dneska bych si užil hlídání. Kdyby mi náhodou něco bylo." Pozve se k němu do postele nebo opačně, to je mu úplně jedno. Jen prostě nechce dneska spát sám. Pak už se musí odtáhnout a ušklíbne se, když mu řekne, že potřebuje náplast.

"Minimálně celé balení." Vtipkuje na svou vlastní adresu a pak se překvapeně podívá na Moo-yeola a převezme si od něj sluchátko.

"No nazdar, ty malej potížisto." Pozdraví ho pobaveně, jak má většinou ve zvyku. 

"Nenapadlo mě, že mi budeš v kariéře tak šlapat na paty." Dobírá si ho ještě trochu. 

"Tak povídej, co se to semlelo?" Pobídne ho a na chvíli se usadí na balík. Všechno ho bolí, ale chce to vědět, než ho pošle spát.