(farma)
Kagami
Kagami celé dění na farmě hodí tak nějak za hlavu. Podle není nikdo, komu by JK věnoval pozornost. Kdyby to měl někdo být, tak by to nejspíš tipoval na Felixe, ale u toho už si všiml, že kouká úplně někam jinam. A ti co přijeli teď? Jk by se ozýval jeho sestře předtím, ale podle toho, co Doo říkal, se to od prvního dne nedělo. Byl to pitomec a to mu asi nikdo nevymluví. Hye ho nenapadne ani na vteřinu. Kdyby si to byť jen trochu připustil, jel by rovnou domů a udělal by něco, co by mu podvědomě schválil tak leda Toshiya. Rozesměje se, když Do zmíní baterky a jeho možný strach. "Já se rozhodně nebojím." Ujistí ho, že v tomto to není.
"Ale víš, jak děsivě vypadá, když si baterku namíříš na svůj obličej a na někoho vybafneš potmě. Hye by mohl vyprávět." Narazí na to, jak spolu vyrůstali a co všechno vyváděli. Pořád byli bratři a takové kočkování u nich taky bylo normální. Pak se jeho výraz změní a stane se trochu provokativnějším.
"Z druhé strany jsou věci, které si rád užívám i očima. Po tmě to není ono." Narazí na úplně něco jiného, co tak trochu souvisí s tím, že mu nabídl přespání. Je vážně zvědavý, jestli mu to dojde nebo ne. Je však rád, že Doo se při zmínce o Sanovi vždycky usměje. Ne každý to tak měl a San byl jeho přítel, měl ho pořád u sebe, pokud nebyl ve škole. I v tom náklaďáku ho vozil s sebou, když jel třeba pro nějaké zásoby.
"Máme ale ne tolik, co bychom mohli. Táta Su na to zase tolik není. Příroda je pro něj všechno. Druhý táta ho na pár věcí přemluvil, ale mohlo by to být lepší." Pokrčí rameny. Chápe oba dva a on sám byl zastáncem toho, že pokud se dá něco zlepšit proč to neudělat.
"Chtěl bych nějaké malé kamerky ke psům. Pořád je to přes celou farmu a někteří z nich nejsou úplně stabilní povahy. Kdyby se něco semlelo dozvím se to, až přijdu." Chtěl by si to vyřešit sám, ale s programováním moc kamarád není.
"Zas tolik se v tom nevyznám, abych to zvládl naprogramovat já." Přizná se ke svým nedostatkům. Zatváří se pobaveně, když se ho zeptá, proč zrovna on.
"Mohl, ale já si vybral tebe. Zaujal jsi mě na první dobrou." Přizná se i k tomuto a dokonce ani není v rozpacích.
"Otázky dávám já, zapoměls?" Nedopoví mu jen ho pošle s úsměvem do učebny. Když se setkají znovu, přijde odpověď, která zase obsahuje jen jedno slovo.
"Ty jsi vážně nepoučitelný. A jaká byla hodina? Co jste brali? Co bylo v testu, pokud jste něco psali? Uteklo ti to, nebo to bylo dlouhý?" Ukáže mu, že těch otázek vymyslí klidně milión, jen aby se něco dozvěděl a Doo se trochu víc rozmluvil. Usměje se spokojeně, když se usadí do auta a Doo se napije. Vypadá to, že mu chutná a to ho těší.
"Je to starej Ford. F-250. Tady jich moc není, ale v Americe s tím kolem farem jezdili všichni. Je to dost stará rachotina z roku sedmasedmdesát." Nebylo jednoduché tohle sehnat, ale jakmile ho viděl, prostě ho nutně potřeboval. V tu dobu tu byl J a...vlastně to byl dárek od něj.
"Koupil mi ho nevlastní brácha. Žije v Americe s manželem. Trénuje koně tak nějak po svém." Prozradí mu něco o své vlastní rodině, která je hodně netradiční.
"Obecně máme trochu širší rodinu." Zasměje se. Pak už vystoupí na farmě a San je tu během vteřiny. Vypadá to, že na Kagamiho čekal. Nakloní hlavu na stranu, když zavětří návštěvu. Spokojeně zavrtí ocasem, usadí se opodál a s viditelným nadšením čeká, až mu Kagami povolí jít blíž. Bylo to tak lepší, některé návštěvy psi moc nemuseli. Kagami kývne hlavou a v tu ránu už je San u Doo-hyuna, párkrát se o něj otře, pak se posadí před něj a nedočkavě se vrtí. očividně čeká, až ho pohladí a pak ho nejspíš povalí na zem.
"Myslím, že už se ho nezbavíš. A mě asi taky ne. Ale tak, nejsme zrovna nesympatické dárečky ne?" Uculí se a klidně nechá ty dva, aby se přivítali.
"První musím nakrmit psi a dát jim vodu. Pak si můžeme dát jídlo a vrátit se k nim. Mám tam jednoho nováčka, chci se s ním trochu sblížit. Zatím je trochu agresivní." Je tam samozřejmě i místo, kde se Doo může usadit a učit se, kdyby opravdu chtěl.
Doo-hyun, Hyeon-seong
"Ne, to nevím." Řekne docela suše, protože mu to děsivé nepřipadá, ale pravdou bylo, že to na něj nikdy nikdo nezkusil. Pousměje se, ale když si Kagamiho představí se svým bratrem, jak se takto baví. On se se sestrou nikdy takhle nepřátelil a byl rád, že jiné sourozenecké vztahy nejsou tak napjaté jako ty jeho. Cosi v Kagamiho pohledu se změní a začne mu říkat věci, o kterých by lhal, kdyby měl dál tvrdit, že je nepochopil. Zůstane mu pohled dlouze oplácet, ale ne proto, že by s ním flirtoval, ale spíš proto, aby zjistil, jestli si z něj dělá legraci nebo ne. Když ale jeden zapojil logiku a dal si dohromady celý dnešní den, mohlo to už vypadat trochu… jednoznačně. Do souvislosti s přespáním si to nedá ani trochu, spíš ho napadne, jestli by mohl vytáhnout z rukávu podobnou zkušenost. Ne, nemohl… Kagami naštěstí změní téma a baví se o tom, proč nemají doma zase tolik elektroniky. On se o přírodu zase tak nezajímal, i když by měl. Technické vymoženosti moderní civilizace ho zajímaly daleko víc. Chápe důležitost ekologie a přírodních věd, ale každý prostě nemohl myslet na všechno a jeho mozek byl vyloženě aritmeticko-logický, což chce uplatnit i ve své lékařské kariéře. Chce jít někam, kde se využívá robotika, možná neurochirurgie nebo tak něco. Byl rád, že Kagamiho pohled na věc byl bližší tomu jeho. Přikývne na ty kamerky u psů.
"To není problém." Řekne mu. Klidně to zařídí, podobné věci už zkoušel. Pak mu Kagami řekne, že ho zaujal na první dobrou a on si ho znovu dlouze prohlédne. Toho už si všiml a asi nemělo smysl dál zjišťovat proč. Podobné věci se děly a jemu se to nějak přihodilo, i když si nemyslel, že se to stane. Bylo to poprvé, co jeho divnost někoho neodrazovala. Pak už jsou na cestě domů a začne Kagamiho palba otázek. Musí uznat, že jich vymyslel fakt hodně. Posune si brýle na nose.
"Brali jsme derivace a integrály a musím říct, že je to trochu těžší téma, které většina ostatních ve třídě nezvládá, ale test mi přišel jednoduchý. Ano, psali jsme ho. Jo a… uteklo mi to." Na nic nezapomněl. V duchu se pochválí, nic navíc nepřipadá a zadoufá, že téma matematických lekcí nebude Kagamiho bavit. Prohlíží si auto, když o něm Kagami mluví, zatímco jsou na cestě. Autům moc nerozuměl, jenom tak obecně jako asi každý kluk, ale to s tou Amerikou je zajímavé a když Kagami zmíní, že tam má nevlastního bráchu, konečně se rozmluví.
"Ty máš ještě dalšího bratra?" Myslel si, že Kagami má jenom Hyeho. Nenapadlo by ho, že jich je víc a k tomu za mořem? Tam chtěl asi každý, kdo chtěl vycestovat z Japonska. A i když auto bylo velmi staré, dostat ho sem nemohlo být vůbec levné, takže to byl velmi štědrý bratr. On by nedostal ani kolo.
"Trénuje koně…" K těm zvířatům měli blízko asi všichni bratři.
"Říkal jsi s manželem?" Jeho otcové, jeho starší bratr… nejspíš i on sám… ale obecně se po škole vědělo, že Kagami není jejich vlastní dítě. Že byl z domova. Jak by se to mohlo dědit? Jak by to mohlo poznat na malém dítěti? Je to výchovou? Není to divné? Bylo mu to dost fuk, ale někdo z oboru psychologie by na tom mohl postavit doktorát. A co myslel tou obecně širší rodinou? Jakmile jsou venku z auta, překvapí ho, jak San čeká na povel. Bylo to působivé, protože radost mu cákala z očí. Jakmile k němu pes vyrazí, sehne se, aby ho mohl pořádně podrbat. Nepřidřepne si, protože chce najít v tašce, co mu koupili. Rozdělá sáček a na nějaké sedni a čekej se vykašle, protože to stejně nezná. Prostě mu toho štědře nasype. No a co? Někdo musí být ten, co rozmazluje. Kagami se za to na něj nezlobí a místo toho vykládá něco o tom, že jsou oba hezké dárečky. Podívá se na něj a opráší si ruce. Sklouzne očima po jeho postavě, tetování, obličeji, vlasům… opakuje si v duchu výčet ze školy a… nahlas neřekne nic. Radši.
"Musím se učit." Oznámí, když ho chce Kagami úkolovat prací. Jídlo měli přece před chvílí, na školním obědě. Vážně Kagami pořád tolik jedl? Pomůže mu s tím krmením a pak se tomu musí věnovat. Už jenom proto, aby nemusel pokračovat do noci. A svoje myšlenky si zatím nechává pečlivě pro sebe. Někdy bylo fajn být tajemným autistou, nikdo do něj neviděl. Pořád si ho ale prohlíží a trochu zvláštně se usmívá. "Ahoj." Zazní mu za zády a Doo-hyun málem nadskočí, jak se lekne. Hyeon-seong už ho skenuje pohledem. Proč je tady? Proč přijel s Kagamim? Podívá se na brášku s vytaženým obočím.
Kagami, Jungkook
Ten dlouhý pohled, který mu Doo věnoval, bude mít v hlavě ještě dlouho. Vlastně byly věci, které nikomu neříkal. Neměl problém s tím prozradit, co si myslí a co chce udělat, ale tohle nevykládal na počkání. Asi by to ani nikoho nezajímalo. Nějak ale měl pocit, že tentokrát by to říct měl. Prostě nechce, aby si o něm Doo myslel, že je jen pitomý frajírek, kterému záleží jen na tom, jak před ostatními vypadá. Ve výsledku mu to bylo jedno, prostě to dělal z určitého důvodu. Podívá se na něj s pozvednutým obočím, když mu řekne, že kamerky nebudou problém. Usměje se široce a kývne hlavou.
"Tak si nad to sedneme, až budeš mít chvilku čas." Dá mu jasně najevo, že chápe, kolik toho má a rozhodně by mu nechtěl krást čas, který nutně potřebuje, aby byl nejlepší. Jen...Mohli by e u toho dobře bavit, jeho to totiž skutečně zajímá a není to jen nějaká záminka. Je rád, že se Doo nebrání, když mu prozradí, že ho prostě a jednoduše zaujal. On sám se v tom nehodlá víš šťourat. Ne, že by to vzdal to vůbec, ale vlastně nezáleží na tom, proč to tak je. Hlavní je, že Doo nemá nic proti, jinak by mu minimálně vynadal a řekl mu ať toho nechá. Na to ale nedošlo.
"To se ani nedivím. To asi není nic pro obyčejné smrtelníky." Je to vlastně kompliment, protože on se ztratil u prvního slova. Ne, pro něj škola a další studium asi nikdy nebude. Z druhé strany si z toho nedělá těžkou hlavu. Moc dobře ví, co by chtěl dělat a k tomu dobré známky vážně nepotřebuje. Rád by ale školu dodělat, takže se přece jenom trochu snažit musí.
"Vidíš." Usměje se na něj.
"Tohle je to, co mě taky zajímá." Ujistí ho, že mu může říct co jen bude chtít a on bude poslouchat. Dělal to vždycky, když šlo o lidi, na kterých mu záleží. Tae to ví, ale nebyl z těch, kteří by toho zneužili.
"Mám vlastně tři. A pak mají tátové ještě několik přátel, které bereme do rodiny. Teď se budeš smát, ale všichni jsou to muži a všichni mají přítele nebo manžele." Když to řekne takto nahlas je to vážně k popukání.
"Můj druhý brácha cestuje po celém světe. Jeho manžet je biolog. Dokonce spolu teď píšou knížku. Aki, můj brácha se věnuje chování zvířat ve volné přírodě. Boo jeho manžel to dál vědecky rozebírá. Aki měl vždycky talent na to, jak jednat se zvířaty." Mluví asi déle, než by chtěl.
"Řekl bych, že to máme v rodině, ale to...No, tak nějak to není možné." Pokrčí rameny. Jeho láska ke zvířatům asi spíš pramení z výchovy. Sugizo se dost činila zároveň mu nikdy nic nenutil. Pozoruje ty dva, jak se vítají a na jeho tváři je upřímný úsměv. Je vážně skvělé vidět někoho, jak z toho má opravdovou radost. Bylo to pro něj důležité, pokud s někým chtěl trávit čas a on chce.
"Já vím. Neboj, jen tě tam někde usadím, abych měl dobrý výhled." Zazubí se a pak překvapeně zamrká, když za sebou zaslechne hlas.
"Ahoj." Pozdraví brášku a zatváří se úplně nevině. Ten výraz zná, chce vědět úplně všechno.
"Mám rande a znáš mě, dlouho bez těch čtyřnohých nevydržím. Tak musel chudák se mnou." Je vážně zvědavý, jak se bude Doo tvářit a jestli ho zase dostane trochu do rozpaků.
"Co ty, co máš v plánu?" Zeptá se ho, než se k nim přidá ještě někdo.
"A jé vrchní tyran dorazil." Ozve se hlas JK, když zahlédne Kagamiho. Kvůli němu ale touhle cestou nešel. Potřeboval by mluvit s Hyeonem. Jenže se mu buď vyhýbá nebo na sebe prostě nemají štěstí. Kagami protočí očima a podívá se přes rameno.
"No tys mi tu vážně chyběl. Nemáš co na práci?" Snaží se ho rovnou vyhnat. San mu nepomůže, ten se nechce od jeho nového kamaráda ani hnout a už vůbec ne, když mu dal tolik pamlsků, které mohl sežrat najednou. Slupl je jako malinu a pak ještě oblízal Doo-hyunovi prsty, kdyby tam náhodou něco zbylo.
"Mám pauzu." Brání se JK.
"Pak musím nanosit a zkontrolovat vodu na pastvinách." Dodá ještě, aby mu Kagami náhodou nechtěl něco přidat. U toho se podívá na Hyeona, jak kdyby od něj čekal ujištění, že si ho najde.
"Tak proč se někam nezašiješ?" Vyhazuje ho Kagami a už teď se mu nelíbí, jak se na brášku dívá.
Doo-hyun
Na ty kamerky už jenom souhlasně přikývl. Kagami si očividně nepotřeboval nic rozmýšlet, spíš bude chtít mít svůj vylepšovák ke psům co nejdřív, ale jemu to nevadilo, byl to koníček. Zasměje se jeho komentáři o tom, že tahle matematika už nebyla pro každého a i když to zdaleka nebylo to nejtěžší, co by se mohl učit, měl pravdu. Povinné to bylo jenom pro zaměřené obory a vyšší a vysoké školy. On sám se taky nechce dát matematickou cestou, chce být doktor, takže podobná témata postupně opustí, i když by měl hlavou klidně na to, aby dělal třeba astrofyzika. Doma mu vyčítali, že s jeho talentem se jako doktor vlastně zahodí, což bylo zvláštní, protože snem všech rodičů bylo mít doma inženýra nebo doktora a tady to najednou bylo málo, ale co už. Tak jako si oni nevšímali jeho, tak si on postupně přestal všímat jich, až na sestru. Podle něj si to ještě nezasloužila, byla moc mladá a procházela tím samým, co on. Usměje se, když ho Kagami ujistí, že mu může říkat, co jenom chce a když mu pak řekne, že má vlastně tři bratry, vážně ho to překvapí. V dnešní době už takový počet dětí v rodině nebyl běžný a ještě to všechno byli kluci. Ti byli taky adoptovaní? Tomu zbytku už se asi ani nediví, ale je znát, že neví, co na to říct. Asi to bylo logické, když jste patřili k nějaké menšině, tak jste se prostě obklopovali lidmi, kteří přemýšleli stejně a sdíleli stejné zkušenosti. Kdyby mu ale někdo vyprávěl celý ten příběh, jak se neplánovaně poznali, asi by jim řekl, že to není možné a že si to snad vymysleli do nějaké knihy. "Páni." Řekne, když mu Kagami prozradí, že další bratr cestuje a kam to dotáhl jeho manžel. Očividně žádný hlupák.
"Všichni žijí hodně zajímavě, že? Co budeš dělat ty?" Jeden aby měl strach, že se taky odstěhuje na jiný kontinent. Hlavně ne na Antarktidu cvičit psí spřežení. Tam by mu asi mrzly prsty na klávesnici a musel by řešit samé zápaly plic a omrzliny. Tedy… kdyby tam jel s ním, ehm… Vrhne po něm pohledem, když mu řekne to o výhledu a trochu zčervená, ale pak už je tady Hye a Kagami nevymyslí nic lepšího, než že mu rovnou řekne, že tady mají rande. Nemrkne sice ani řasou, ale Hyeon-seong a jeho zvědavost byli vyhlášení a ani se na něj nemusí dívat, aby tušil, jak se mu právě úžasem rozšiřují oči. Hye pootevře pusu a chvíli přeskakuje pohledem z jednoho na druhého a vyhodnocuje pravděpodobnost.
"Tvoje sestra tady není." Zamračí se pak, protože kdyby byla, motala by se kolem JK a to on nechce.
"Já vím." Řekne Doo-hyun a nechápe, proč se Hye tak mračí. Co udělal? Na jeho bratra ani nesáhl! Hye našpulí rty.
"Víš to? Tak proč…" Podívá se na Kagamiho. To to jako myslel vážně? Kagami se ho místo odpovědi zeptá, co má v plánu on, ale než stačí odpovědět, uslyší za sebou hlas toho, koho chce vidět nejvíc a škubne sebou. Prudce se po něm otočí, protože teď by tady neměl být. +Přece jsem tě viděl uvnitř domu.+ Pomyslí si rozčileně a cuká to s ním k útěku. Poslouchá přestřelku mezi bratrem a JK a zatímco Doo-hyun tam stojí naprosto stoicky a působí, že s nimi ani nedýchá stejný vzduch a že San je jeho pes, on sám má pocit, že omdlí na místě a je to na něm asi vidět. JK se na něj podívá tak výmluvně, že mu musí oplatit konsternovaný pohled a Kagami se začíná mračit.
"Nanosit vodu? Myslel jsem, že cisterna jde napojit za traktor." Prohodí Doo-hyun, který naprosto zazdí Jkův potencionální trest a nechápe, proč by se s tím někdo dřel ručně.
"To můžu udělat sám." Dodá, aby tomu dosadil korunu a Hye chvíli zírá zase na něj. A to nikdo neví, co se tady dělo před tím u dodávky!!! Hye se cítí moc mladý a nejistý, aby konkuroval jejich trefným větám a JK chtěl nosit vodu jen proto, aby se tam zašil a zval ho za sebou, ale to Doo neměl šanci pochopit.
"Já… já… jdu dneska do kina." Plácne Hye a protočí nad sebou očima.
"Do kina? Dávají jenom pohádku o slepicích a Rozervané srdce pro holky." Doo má taky ledacos zmapované.
"No právě a na ty slepice chci jít." Plácá Hye očividné nesmysly.
Kagami, Jungkook
Kagami je spokojený, když mu Doo na kamery přikývne. Samozřejmě už začíná vnímat i to, že společné trávení času rozhodně chce zařídit a tohle je ze začátku dost dobrý důvod. Později se bude chtít ještě vyptat na pár věcí. Hlavně na to, proč se rozhodl zrovna pro tento obor a jak to má vlastně doma. Jen na to nechce jít příliš rychle, aby se Doo náhodou nerozhodl, že už mu nic říkat nechce. Vždycky byl dost empatický, aby si dokázal domyslet, že na některá témata je ještě dost času. A ano, nepřipouští si, že by s ním Doo čas trávit nechtěl. Ne, že by byl tak sebevědomý, ale na negativní myšlenky bude čas, až to přijde.
"Probereme to klidně celé, je to vlastně dost dobrá storka." Ujistí ho, že před ním nemá v plánu cokoliv tajit a jistě budou mít čas, aby to celé řádně probrali. Jen si myslí, že až mu to všechno řekne, nebude mu věřit. Když se to jeden dovídá postupně, není to tak divné, jak když to na někoho vybalí najednou. Usměje se mile, když Doo zareaguje vlastně dost obdivně.
"Nemám takové plány. Chci zůstat v Japonsku, mám to tu rád. Když by to vyšlo všechno, jak si přeju, věnoval bych se psům." To ej tak jediné, co má rozmyšlené. Asi by mu ani nevadilo, kdyby zůstal tady a zároveň to tak nutně nemusí být. Kdyby se mu podařilo sehnat místo, kde by byl dostatek prostoru, může žít kdekoliv. Jen by byl vážně rád, kdyby to bylo někde blízko farmy. Nedokázal by si představit, že by táty neviděl, nebo Hyeho. Po očku ho pozoruje a když se začervená, spokojeně se usměje. +Vážně mu to sluší.+ Pomyslí si a už tím snad ani sám sebe nepřekvapuje. Doo byl roztomilý a zároveň neskutečně zajímavá osoba. A co si budou, byl sexy a když si poupravoval brýle na nose, vlastně z něj nemohl spustit oči. Obočí mu jde nahoru, když Hye vlastně zaútočí na jeho dnešní společnost a vůbec nechápe souvislosti. Nadechne se, aby se pokusil zjistit, co e děje, ale nic nestihne. JK podle něj prostě všechno zkazí. JK vidí, jak se Hye napne a už mu dochází, co by nejradši udělal. Zabránil by mu v útěku a ví moc dobře jak, ale to by tu nesměli být ti dva. JK mávne rukou ke Kagamimu, jak kdyby mu chtěl říct, no vidíš, nemusím se dřít. Kagami se na něj ušklíbne a podívá se na Doo-hyuna.
"Normálně to používáme, ale on to má v rámci trestu. Ať si trochu mákne, rozhodně mu to neuškodí." Vysvětlí mu to a už se zase tváří mile, dokud mu pohled opět nepadne na JK.
"Nebudeš se tu flákat." Je na něj nepříjemný, ale hlavně proto, jak se choval hned po příjezdu a že málem zmrzačil Hyeho na kraji lesa.
"Tebe potřebuju s sebou víš." Znovu se podívá na Doo-hyuna, aby bylo jasné, že to rozhodně nebude kvůli práci. A pak to Hye zabije tím kinem. JK se drží vážně dlouho a pak vyprskne smíchy.
"Slepice...Jeden by řekl, že jich tu máš dost." Není to rýpnutí proti jeho osobě, ale prostě to říct musel.
"Můžu jít s ním, to by byl dost dobrej trest." JK v tom vidí příležitost, jak by s ním mohl strávit víc času a zjistit, proč s emu vyhýbá. To, že ho viděl s Tae a domyslel si svoje, ho nenapadne ani na vteřinu.
"Jasně, za test tě pustíme do kina. To je pěkná pitomost." Kagami toho má právě tak dost a jediné, co ho uklidňuje je pohled na Sana a Doo-hyuna, kteří jsou očividně jedna ruka. KaSan sedí vedle nového kamaráda a ostražitě sleduje JK, jak kdyby tušil, že od něj něco hrozí.
"No co, tak jsem to zkusil." Pokrčí rameny JK a znovu se podívá na Hyeho.
"Tak já půjdu na tu vodu, ať tě mám z krku." Prohodí otráveně směrem ke Kagamimu a vyrazí kolem Hyeona. když je u něj dost blízko, usměje se na něj a naznačí mu rty - Pojď se mnou.- Vlastně ho tak nějak prosí. On mu to kino tak nějak nevěří. Kagami propaluje záda JK a pak nad ním zavrtí hlavou. "Většího pitomce jsem vážně neviděl." Utrousí.
"No nic asi půjdeme k těm psům." Řekne Doo-hyunovi a usměje se na brášku.
"Radši se mu vyhýbej, jeden neví, co by ho mohlo napadnout. Ještě, že už to nebude dlouho trvat a zbavíme se ho. Felix je proti němu dost v pohodě." Všiml si, že se dost zklidnil a vypadá to, že za to může doktor, který přijel se seržantem na dovolenou. Jemu je tak nějak jedno, co je důvod, ale hlavně že to funguje.
"Jdeš s námi?" Zeptá se Hyeona, kdyby si to náhodou rozmyslel. Sice by byl rád s Doo-hyunem sám, ale brášku neodmítne nikdy.
"Ale jestli do toho kina vážně chceš." Podle výrazu je mu jasné, že do kina nejde ale mohl by si chtít vyrazit do města.
"Nechám ti klíče." Bez mrknutí mu nabídne auto. Sice řídit podle předpisů neměl, ale samozřejmě , že to uměl a do města jezdil i sám. Odtud se dostávalo jen dost těžko a ne vždycky bylo počasí na kolo.
Žádné komentáře:
Okomentovat