Hromadné - Před akcí máš mít holku a ne knížku. - část 1.

 

(odlehlá oblast)

Yusuke

Pro Yusukeho byly další dny vlastně dost klidné. Čekal, že provokace od určitých chlapů přijdou znovu, jenže to se nestalo. Došlo mu velmi brzy, že to není jen tak a že prozrazení toho, co se stalo oné noci, kdy si se seržantem promluvili, mělo své následky. Poradil by si sám, ale takto to bylo mnohem jednodušší. Sice se pořád trochu ohlížel přes rameno, ale měl mnohem volnější ruce, aby se víc probojoval skrze hradbu Vran a dostal se k nim blíž. Pak tu byla ona laboratoř, kam nikdo neměl přístup. Motal se kolem ní velmi nenápadně a jak jen to šlo, jenže všechno bylo pečlivě hlídané a nic navíc se nedozvěděl. Něco málo odchytili jeho odposlechy, ale zatím šlo jen o domluvu na dovoz materiálu. Nebylo by to divné, kdyby ho neměli přivézt v noci. Na to bylo ale ještě pár dní času. Na zítra měli naplánovanou misi v blízkosti vesnice. Chystali se na ni všichni od Vran a Yusuke společně s nimi. Předtím ho však ještě čekala noční směna, kterou mu vlastně zařídil seržant. Yusuke měl za to, že pokud se něco bude dít právě před touto akcí, půjde to vidět právě teď. Na večeři se usadil ke stolu a znovu nezůstal sám. Poslední dobou si víc povídal s mladičkým vojákem. Byl to fajn kluk a podle něj měl potenciál. Možná taky proto, že si udržel dost empatie. Problém byl s jeho drobnými náznaky naivity. Podle Yusukeho by byla až škoda, kdyby o ni přišel. 

"Popřál bych ti dobrou chuť, ale oba víme, že by to bylo jen plýtvání slovy." Prohodí pobaveně, když se k němu připojí. Sice jídlo před nimi nebylo nic, co by se nedalo pozřít, ale ke gurmánskému zážitku to mělo taky hodně daleko. 

"Noční náhodou nemáš co? By mi to alespoň uteklo." Je to trochu divadlo, ale vlastně nelže. Měl by si s kým povídat. Z druhé strany potřebuje být ve střehu a chce zkusit ještě něco vyposlechnout. To by s ním nešlo, protože by ho určitě měl v patách. Nepochybuje však, že se zastaví seržant. Podle něj mu bude chtít ještě vrátit jeho provokace z první na noci a vlastně se na to těší. Kluk před ním byl vážně k sežrání a rozhodně by si dal říct, kdyby na to došlo, ale seržant...To bylo něco úplně jiného. Už jenom to, jak se bránil. Stejně by si to plácnutí nedopustil a udělal by to znovu. Zvedne oči k průchodu, když vejdou ti čtyři, kteří se mu snažili zavařit od prvního dne. Okázale ho ignorují a Yusukemu to zvedne koutky.

"Ještě mi to nakonec bude chybět nebo co." Málem by sám nad sebou protočil očima. Pomalu dojídá večeři, ale pak už se musí zvednout a jít na stanoviště. 

"Tak dobrou noc." Popřeje mu s mrknutím a vyrazí ven. Přebere si službu a pak už se chvíli nezastaví. Když dokončí žádné úkoly, je už tma a musí obcházet daný úsek základny. Když si je jistý, že už nikdo kolem není, vloží si do ucha sluchátka a snaží se zjistit cokoliv navíc. Nakonec přece jen zaslechne něco, co by rozhodně měl seržant vědět a tak se rozhodne, že mu to přece jen řekne rovnou. Všude už je ticho, většina už spí ale u seržanta je vidět světlo. Nepozorován se protáhne k němu do stanu a hned se mu blýskne v očích. 

"Kdybych tušil, že se budeš oblékat, přišel bych o malinko dřív." Neodpustí si drobnou provokaci, to triko už je bohužel na místě. 

"Ale možná si ta hezká gesta, která si mi věnoval předtím rozmyslíš, až ti řeknu, co jsem dneska slyšel." Ne nezapomněl nic z toho. 

"A neboj se, takové věci mě hned tak neodradí." Ujistí ho ještě, že to mělo úplně opačný efekt. 

"Dohadovali se, jestli na tu zítřejší akci poslat někoho na sběr vzorků." Začne radši rychle, než ho seržant vyhodí rovnou za ty řeči, které pořád má. Mávne sluchátkem, které si vytáhne z ucha. 

"Pravděpodobně nás čeká nějaké hezké překvapení a nikdo z nás z toho nadšený nebude. Kluci by to měli vědět, než tam půjdou a měli by být připravení na všechno." Povzdechne si trochu.

"S hromadou civilistů za zadkem, budeme mít co dělat." Prozradí mu to, co se mu prohání hlavou. 

"Víc jsem toho bohužel nezjistil. Nejsou zas tak pitomí, aby řešili víc detailů." Pokrčí rameny. Ais by se měl vrátit zpátky, ale počká, jestli to seržant bude chtít probrat víc, nebo ho rovnou vyhodí. Po tom, co mu tady řekl…Tedy hlavně po těch narážkách by se tomu ani nedivil. Jenže je těžké to nedělat.

Chan-yeong, Moo-yeol

Chan-yeong se tiše zasměje nad svým tácem s jídlem a se lžící v ruce se do toho pustí. Vrány si ho k tělu nechtěly pustit úplně stejně jako naproti němu sedícího Yusukeho, i když na rozdíl od něj byl alespoň Korejec a taky miláček poručíka Tchaka. Jenže proti Yusukemu neměl žádné zkušenosti, jakkoliv byl dobrý na cvičišti, takže jim měl hodně co dokazovat. Ještě si nezvykl na to, jak se tady po něm otáčelo dámské osazenstvo základny. Mnoho žen tu nebylo a když, tak to byly hlavně vědkyně a další takové práce, ale nějaké byly hned u výdeje jídla a pokaždé to bylo to samé. Jemu připadalo, že to v uniformě sluší každému, ale asi to byli moc staří a drsní chlápci nebo co. Seo-jin si z něj utahoval, že jsou z něj hotové jenom proto, že jim připadá jako jejich syn, ale něco takového dovedl Chan-yeong ještě odlišit, no ne? S trochu lítostivým úsměvem zavrtí hlavou, že noční opravdu nemá. Podle něj je dohromady jen tak nedají, protože prostě nejsou důvěryhodní. Ohlédne se přes rameno, když Yusuke zmíní, že mu bude cosi chybět. Ví, o čem mluví, povídali si o tom. Podle něj to bylo opravdu ubohé, co tady zkoušeli, on by něco podobného nikdy neudělal. Yusuke ale vypadá nad věcí a on na sebe nechce přitahovat pozornost, takže už se tam nepodívá.

"Dobrou noc." Popřeje mu taky, když si ještě trochu popovídají o pitomostech, hlavně o posledním zápase v baseballu a zbytek večera zůstane víceméně sám. Má alespoň čas na svoji oblíbenou knížku. Mezitím uběhne den seržanta Kima v obvyklém duchu. Pečlivě se připravuje na novou misi u vesnice, protože za žádnou cenu nemíní připustit, aby tam přišel o dalšího chlapa a navíc má s sebou mít nováčka a taky benjamínka. Jestli se mladýmu něco stane, poručík Tchak ho stáhne z kůže a to nebere na lehkou váhu, takže musí všechno pořádně naplánovat a kromě toho i o hodně víc. Všechno to kolem těch příšer, o kterých většina lidí tady nemá ani tušení. Je už málem nad ránem, když se rozhodne, že se musí trochu propsat a začne ze sebe svlékat uniformu, aby si mohl natáhnout khaki tričko a jen tak ve spodním prádle zaplout pod deku. Prudce se ohlédne, když mu někdo vleze do stanu, div že nesáhne po pistoli a rovnou mu neustřelí palici, ale dívá se rovnou do Yusukeho drzých očí a nejspíš ani nechce přemýšlet nad tím, co že to právě řekl. 

"Ty jsi zapomněl nebo tě nebaví život?" Zeptá se ho, když mu připomene to gesto s podřezáváním krku. Kruci, kdyby měl alespoň kalhoty, nepůsobilo by to tak komicky. Yusuke se brání, že mu má co říct, když mu odpustí, ale nemůže si nechat poznámku o tom, že ho to stejně nevyděsilo a on zvedne obočí nahoru. 

"Chtějí to chytit a dovést?" Podiví se. Vzorky mohly vzít i z mrtvé tkáně, ale podle něj jim pak zase tak k něčemu nebyli. Jedno tělo přece vezli teď. Zapřemýšlí, ale jeho jednotce nikdo cizí přiřazen nebyl. Nejspíš je zítra postaví před hotovou věc. Teď, když ví, proč se to stane, nasadí jim za krk Seo-jina a toho se jen tak nezbaví. 

"V to přesně doufají. Že budeme mít, co dělat a nevšimneme si toho. Podle mě pošlou vědce. Někoho s námi, o koho se budeme muset starat. Pod záminkou prohlídky kde čeho. Pak tu věc nalákají mezi lidi. Nebudeme mít čas se jim věnovat." Vůbec by se nedivil, kdyby šlo o vesnici ne proto, že ji chtějí zachránit, ale proto, aby ji obětovali a získali ty stvůry. Koho ta vesnice zajímala? Kdo o ní věděl? Stejně tak nebudou vědět, že zmizela… Svede se to na epidemii nebo něco podobného. 

"Tohle bohatě stačí." Potřese hlavou a zamne si dlaní spánky. Bylo toho až moc, než dovede jeden velitel zpracovat. Posadí se na postel a zapomene na všechno, co Yusuke vykládal za řečičky. Tyhle starosti ho zaměstnávají víc. Tu vesnici neopustí, nedovolí to. 

"Díky." Řekne nakonec naprosto jednoduše a podívá se na něj.

Yusuke

Možná taky proto se k němu vždycky přidal, když byla možnost. Chan to tady taky neměl jednoduché. Občas se stávalo, že i když byl oblíbencem poručíka, pořád ho k sobě nevzali. U podobných jednotek většinou prostě záleželo na tom, co už má za sebou. Yusuke toho má na triku víc než dost, ale to tady nikdo neví a taky se to nedozví. Nesmí, jinak by celé jeho snažení přišlo vniveč. Samozřejmě si všiml, jak po něm holky tady koukají a když měl možnost, tak do něj vždycky dloubl. Ostatně většina chlapů tady měla slabost pro dámské osazenstvo. Kdo by se jim mohl divit, když Chan vypadal tak, jak vypadal. On sám by se rozhodně ohlédl, a to měl velmi dobré sebeovládání. Je to vážně škoda, že spolu nemohli sloužit. Asi to bude chtít čas, než je oba dají dohromady. Rád by se o něm dozvěděl něco navíc, to by nikdy nemohl popřít. Má zvláštní pocit, když ho tu nechává samotného. Jen...Je to velký kluk, umí se o sebe postarat. Tuhle stránku v sobě Yusuke nikdy neodkázal úplně potlačit a samozřejmě z toho pramenila hromada problémů. Nejednou se mu stalo, že málem ohrozil celou akci jen proto, že chtěl zachránit někoho, koho neměl. Pořád mu to promíjeli hlavně proto, že měl skvělé výsledky. Nepochybuje o tom, že tentokrát se mu to stane znova. byl se vědom svých slabostí, ale taky s nimi počítal a vždycky to nějak zahrnul do svého plánu. Když se dostane do stanu seržanta a vidí jeho reakci, neubrání se úsměvu.

"Nezapomněl a život mě baví. Stejně bych to udělal znova." Pokrčí rameny, ale je to vtip. 

"Ale klidně příště zatroubím nebo něco podobného, než vejdu." Narazí na to, že by nikdo neměl vědět, kde se právě nachází, a proto se sem musel dostat nepozorovaně. 

"Nejspíš. Mám obavy, že se chtějí přiblížit těm pitomým akčním filmům." Ti nahoře byli někdy vážně šílení. Vůbec by ho nepřekvapilo, kdyby se snažili vylepšit jejich armádu takovým způsobem. Je vidět, že ho seržantova slova zasáhla. Hodlají ohrozit obyčejné lidi, hlavně ty, kteří se neumějí bránit. Budou tam ženy a děti, které se možná taky nebudou mít kam schovat. V podobných oblastech neměli většinou vystavené honosné a pevné domy s dvoumetrovým betonovým plotem. Je potřeba, aby si nějak pomohli, ale jak? Pozoruje ho potichu ještě chvíli, když si mne spánky. 

"To teda. Situace by nemohl být komplikovanější." Odtuší jako první zamyšleně a je vidět, že hodnotí všechny jejich možnosti. Nespouští z něj pohled, když si sedá na postel a vypadá tak ustaraně, že má vážně chuť si sednout vedle něj a obejmout ho. Kruci, tohle mu dělat nemůže. Nikdy nebyl tak sentimentální jako dnes. Jenže teď má proti sobě člověka, kterému záleží na tom, co se děje okolo a na lidech kolem. 

"Zatím jsem pořádně nic neudělal." Není to shazování toho, o co se tu snaží, ale sám ví, že dokáže být užitečný mnohem víc. Udělá několik kroků, aniž by přemýšlel o tom, jestli může nebo ne a usadí se vedle něj. Trochu do něj dloubne ramenem a pozvedne pravý koutek. 

"Nejsi na to sám. To zvládneme." Podívá se na jeho profil.

"A taky máš skvělej tým. Řekl bych, že ten nejlepší v celé zemi. Řekni jim, o co jde, ať nejdou na slepo." Ví, že si seržant tohle umí vymyslet sám, ale má pocit, že když to vysloví nahlas, bude to lepší. 

"Máme výhodu, že o tom víme. Dáme na vysílačky další frekvenci, která bude jen pro nás." Napadne ho vzápětí. Je sice možné, že ji objeví, ale chvíli to potrvá a jim by to mohlo dát výhodu. 

"Vědec bude vědět, o co jde. Můžeme ho omráčit, až to vypukne a tím jim trochu rozhodit plány. S radostí se toho ujmu." V černočerném pohledu se blýskne a je jasné, že s tím nebude mít sebemenší problém. 

"Budou řešit, jak pokračovat a nám to může dát trochu času navíc." Jeho mozek funguje s chladnou vypočítavostí a promýšlí každý krok. 

"Jak vypadá ta vesnice? Je tam nějaké místo, kam nahnat ty nejzranitelnější?" Vyzvídá. Sám má jen mlhavou představu, nikde nebyla žádným způsobme popsána. Trochu se zarazí, když ho něco napadne. 

"Ty příšery jsou tu už chvíli že? A lidé ve vesnici žijí? Musí to přece vědět." Přemýšlí nahlas. 

"Jak to, že ji ještě nezlikvidovali?" Podle něj musí mít nějaký způsob, jak se tomu bránit. 

"Možná mají nějaké místo, kam se můžou schovat. Nebylo by špatné, kdybychom se nemuseli ohlížet na ně hm?" Nechá ho chvíli, aby si to probral v hlavě a u toho ho pozoruje. 

"Měl by ses hlavně prospat. Vypadáš sice pořád stejně dobře, ale bylo by to lepší." Samozřejmě, že pokud bude chtít dál plánovat, zůstane tu a dotáhnou to dokonce. Z druhé strany do klidně počká do rána. Stejně budou vstávat brzo a seržant to bude chtít probrat i s ostatními.

Moo-yeol

Podobnou odpověď mohl Moo-yeol rozhodně čekat, ale díky tomu, o čem se začnou bavit hned na to, na to ani nijak nereaguje. Naučil se rychle, že ho buď zabije nebo si toho nebude všímat. Akčním filmům… On má strach, že spíš těm, kde zlovolné korporace vládnou světu a kde je vládám všech zemí úplně ukradené, kdo podlehne jejich honbě za penězi. Pokud by se tomhle vymklo z rukou, dopadnout by to mohlo taky vyhlazením lidstva, doopravdy si to myslí, protože s těmi věcmi už bojoval. Nejde o to, že by lidstvo nemělo prostředky s nimi bojovat, ale spíš o to, kdyby se vymkla kontrola ta mutace, jejich populace nebo kde se to vůbec vzalo. Z laboratoře nebo se děje něco, co nikdo z nich neumí ovlivnit a proto je zkoumají? Kde se tedy vzal ten první? Tyhle otázky si nutně musel pokládat každý, kdo se o jejich existenci dozvěděl. Když se podívá do Yusukeho obličeje, vidí na něm, že ho to trápí úplně stejně, jako jeho samotného. Musel by být skutečně excelentní herec, aby to jenom předstíral, což by klidně mohl, ale jaký by to teď mělo význam? Pokývá na jeho další slova o komplikovanosti situace a než se naděje, sedí Yusuke vedle něho a tvrdí mu, že ještě nic neudělal. Tohle dnešní zjištění se za nic označit nedalo. Vyčítavě se na něj podívá, když se mu tak roztahuje po posteli, ale Yusukeho to nezajímá a drcne do něj ramenem. Nebyli žádní kamarádi, neznali se a přes to existovaly situace, které dovedly lidi sblížit velmi rychle. Prý, že to zvládnou. Moo-yeol nevzdával věci snadno, ale tohle jim rychle přerůstalo přes hlavu. Bylo jich jenom pár… Jo, bude Vrány informovat, měli by se sejít co nejdřív a sami bez čumilů okolo, ale nemělo smysl je budit příliš brzy. On sám musel jít alespoň na chvíli spát. Dá si ale za úkol vstát trochu dřív a říct jim, aby za ním přišli na jejich místo. 

"Mám radistu." Řekne po chvíli ticha. Byl to skvělý kluk, šikovný a byl jejich. V terénu se trochu bál, většinou ho nechávali v autě, ale to ostatně byla jeho hlavní práce. Řešit rádio, ne střelbu. Nebyl si jistý, jestli se vědce zbavovat nebo ho nechat, aby je dovedl co nejdál, to ještě proberou, ale pousměje se, když Yu zmíní, že se ho klidně zbaví osobně. 

"Mám mapu, všechno jsme prošli. Už jsme tam byli." Zvedne se, aby ji našel, má samozřejmě i další kopie. Podá ji Yusukemu. Vrány měly svoje, to jim jen těžko mohli odepřít, když je tam posílali. Nebyla to žádná kdo ví jaká moderní vesnice, byl tam jenom obchod, malá čerpací stanice a škola pro první stupeň. Naprostý zapadákov daleko od většiny lidí, kde žili převážně starší lidé a místní, kteří se tu živili čímkoliv z divočiny nebo něčím užitečným jako třeba automechanici. Mladých tady moc nebylo. 

"Není tam signál, většina lidí nemá připojení k internetu, satelity od velkých firem jsou tam zakázané, jim řekli, že nemají dosah. Nechtějí, aby to kdokoliv točil na mobil a dával na sítě. Je to tam trochu jako pravěk." Vysvětlí mu. 

"Podle mě se na to připravovali dlouho, tu vesnici mají jako malovanou pro svoje potřeby. Domy jsou solidní, mají sklepy, největší je ten na obecním úřadě. Tam utekli, když jsme tam byli naposled. Je tam několik mladých kluků, co se umí bránit, mají převážně lovecké pušky na medvědy a podobně. Prodávají je pak na maso, kůže…" Bylo to docela drsné místo k životu, když si jeden představí, jak žil zbytek Koreje. 

"Vědí to, zkoušeli to hlásit. Proto nás tam poslali. Řekli jim, že to máme pevně v rukou. Od té doby tam monstra nebyla. Jakmile se někde objeví, posílají nás tam, ve vesnici byla jenom jednou." Vytáhne obočí nahoru, když mu Yusuke řekne, že se má vyspat, i když vypadá dobře. Už zase to nadbíhání… Měl ale pravdu, spát jít musel, alespoň na dvě nebo tři hodiny. 

"Sejdeme se ráno u jižní věže, vyhýbají se nám, když se tam scházíme." Prozradí mu.

Yusuke

Kdyby jen tušil, že jsou dvě možnosti, jak ho může seržant brát, asi by se nakonec zase zasmál. nejde o to, že by zlehčoval celou situaci, právě naopak. Taky už za ty roky zjistil, že občasný humor se prostě vyplácí. Ví, jak vážná situace může být. Už viděl, jak dopadá, když si někdo zahrává s něčím velmi devastujícím a je si sebevědomě jistý, že má všechno pevně v rukách. Myslí si, že tady to bude podobné a jen to celé čeká na chvíli, až se to zvrtne. Vypadá to, že ten zlom není daleko. Ten vyčítavý pohled záměrně ignoruje. Kdyby chtěl vyhodí ho hned, a to se zatím nestalo. Jen pořád dost dobře odolává jeho narážkám, ale nic, co by ho přimělo přestat nepřišlo.

"Je toho hodně, já vím." Prohodí ještě, když vidí, jak se pořád tváří. Potřebuje se z toho vyspat a najít ztracenou rovnováhu. Nepochybuje o tom, že bude vést své kluky sebejistě a pevně, na to už ho stačil poznat dost. V takovém rozpoložení ho vidí jen málokdo. Možná proto se chová, tak jak se chová. Prostě si dovolí víc, než kdy jindy. Pousměje se a podívá se na něj, když prohodí, že má radistu. 

"No výborně, ten zařídí naši komunikaci. Budeme ji potřebovat. První problém vyřešen." Nechce být přehnaně optimistický, to se sem ani nehodilo, ale každý plusový bod se počítá. Sám by to asi zvládl, ale trvalo by mu to déle, než někomu, kdo se v tom pohybuje dnes a denně. 

"Uklidíme ho na co nejbezpečnější místo, ať si hraje." Vypadá to, že nemá strach, ale to tak úplně pravda není. Jen se jím nikdy nenechal ovládnout a vlastně ho spíš používal jako další pohon pro své akce. Vyslechne si popis vesnice a znovu se mírně usmívá. Za tím výrazem se toho děje hodně. 

"To všechno nám hraje do karet. Jsou zvyklí a ví, že jim hodláte pomoc. Odpadá nám dlouhé přesvědčování, a navíc se mají kam schovat. Jakmile je uklidíme, nebudeme se muset ohlížet tolik." Jsou to věci, které jim rozhodně můžou pomoct. 

"Ne, že bych těch lovců chtěl využívat, ale mohli by se hodit třeba na střeše. Třeba budou chtít pomoct, jde o jejich domov." Napadne ho myšlenka, jak rozšířit řady a zároveň vesničany neohrozit. Nečeká však, že s ním seržant nakonec souhlasí a rozhodne se jít spát. +To bylo nakonec jednoduché přesvědčování.+ Byl by schopný ho k té posteli přivázat, kdyby se bránil. Ta myšlenka ho vlastně dost pobaví.

"Potkáme se tam. Zkusím ještě něco zjistit, třeba jim uniknou nějaké detaily, které by se mohly hodit." Vstane a věnuje mu tak jeho postel, aby si mohl opravdu lehnout. 

"Uložil bych tě, ale vím, že bys mě poslal do háje." Prohodí pobaveně, než vykročí k vchodu do stanu. Tam se ještě ohlédne a pousměje se. 

"Dobrou noc a klidné sny, pokud to půjde." Podle něj je to marné přání, ale zkusil to. Pak už vyjde ven a má v plánu obejít ještě jednou celý prostor. Překvapí ho, když se v jednom konkrétním stanu ještě svítí. Tam už by nikdo neměl být, ale stejně. Nahlédne dovnitř a pousměje se, když uvidí konkrétní osobu. Je rád, že je to zrovna on. Prohodí pár slov a tím zase trochu přemůže únavu. Protáhne se nepozorován dovnitř a chvíli pozoruje mladíka, jak si čte. 

"Před akcí máš mít holku a ne knížku." Zavrtí nad ním hraně hlavou a doufá, že se aspoň trochu lekne. Byla to jen taková poznámka, on sám by tu holku nechtěl ani za nic. Těžko říct, jak to má Chan. Třeba mu to svou odpovědí prozradí. 

"Copak to čteš?" Vyzvídá a pokud ho nevyhodí, vykročí s úsměvem za ním. 

"Vypadals, že je ti líto, že spolu nemáme službu, tak jsem se na chvíli stavil." Sice tím zase nabourává své povinnosti, ale většina už spí, tak proč si nezpříjemnit noc aspoň trochu. Kdo ví, co se stane zítra a jestli to má být poslední den, nestráví ho pochodováním sem a tam. Prohlédne si výraz v jeho tváři a snaží se odhadnout, co si o zítřku myslí a jestli má nějaké obavy. Odhadne to, ale stejně…Je zvědavý, co mu odpoví. 

"Jak se cítíš?" Polovinou zadku se opře o malý stolek kousek od něj.