Kagami
Kdyby jen tušil, jak se na to celé Doo dívá, asi by nemohl být spokojenější. Rozhodl se nepátrat po tom, proč to tak je a jen vnímat, jak se to celé bude vyvíjet. Klidně mu oplatí pohled, když se na něj podívá a jemně se usměje. Očividně jeho slova měla přesně takový dopad, jaký chtěl. Jeho největší zájem je momentálně tady a nic dalšího ho nezajímá. Už si asi i začíná zvykat na to, že na svá slova nedostane odpovědi. Podle něj to prostě chce čas a Doo si musí uvědomit, že to říct může. To není hned. Kagami měl trpělivost, bylo to potřeba pro to, o co se na farmě snaží. Ne, že by ho chtěl přirovnávat ke psovi, ale bylo to dost podobné. Kdyby spěchal mohl to celé nenávratně zkazit. Víc zatím není potřeba říkat. Nechává ho se učit a pozoruje ho celou dobu, kdy si je jistý, že ho Doo nepostřehne. Je na tom něco přitažlivého, když se nehlídá. Vlastně mu dochází, že toho přesně by chtěl dosáhnout. Doo by se časem mohl před ním přestat hlídat a říkat věci, které jsou ukryté v jeho hlavě. Kagamiho to opravdu zajímá. Rozhodl se pro to udělat všechno, co jen půjde a k tomu patří i způsob večeře, který mu připravil. Ani ve snu by ho nenapadlo, že místo učení mu myšlenky utíkají právě k němu. Asi by ho potom i vyrušil dřív. Z druhé strany mu slíbil, že ho nechá se učit. "Vypadáš trochu zmateně." Mírně si ho dobírá, ale znovu nečeká na odpověď. Je zvědavý, co mu řekne, až to celé uvidí. Je to sice skromné, ale má to určitou atmosféru a tu si Kagami rád dopřeje. Asi by se dalo i říct, že je romantik, jen to málokdy ukazuje. Teď by to mohlo být to pravé po dlouhém dni. Nepozastavuje se nad tím, že ho vzal za ruku, ale je mu to příjemné a vlastně ho mrzí, když Doo-hyuna musí pustit. Tiše se zasměje po jeho slovech a nenuceně pokrčí rameny.
"A co když ano? Změní to tvůj pohled na mě?" Ne, nestydí se za to, jen ví, že by se to ve škole nesetkalo s pochopením.
"Mám rád, když to má atmosféru, ale sám pro sebe bych to asi nedělal." Pokračuje dál, aby mu to celé vysvětlil a Doo si byl jistý, že to udělal pro něj.
"Je to jen pár polštářů." Otočí to zase na vtipnější notu, ale neshazuje to. Pokud pro to má člověk povahu, má to svůj efekt. Když se Doo usměje, Kagami se vnitřně uklidní. Vypadá to, že neudělal nic špatně.
"No, sponzoroval bych to já." Přece jen stíhá i něco málo vydělat, když se utrhne na brigádu.
"Ale stejně mě nenechají." Pokrčí rameny. Táta Su určitě ne a vlastně ani Toshiya ne. Jen to většinou dělá tak, aby na to nikdo nepřišel. Pokud by viděli, že na tom Kagamimu záleží, neměli by s tím problém. Mírně se pousměje, jakmile Doo skloní hlavu, ale odmítavá reakce nepřijde. dokázal by si představit, že povečeří, chvíli se tu natáhnou do polštářů a budou si povídat a pak si půjdou prostě a jednoduše lehnout k němu do pokoji. A ano, dokázal by si představit i mnohem intimnější verzi večera. Obě by se mu líbily a užil by si je.
"Rád tě přivádím do rozpaků. Už jen to, že se mi do daří." Broukne tiše a pak se uchechtne.
"Já mám spoustu práce, dost často." Dává mu najevo, že chápe i to, jakým způsobem by spolu mohli trávit čas. Totiž to, že se Doo bude učit a on zatím oběhá farmu. Pořád ale bude vnímat jeho přítomnost a sem tam na něj bude i vidět. Zatváří se nevinně, když si Doo uvědomí, jak dlouho ho musel pozorovat.
"Nemohl jsem odolat a zvládám to i při práci." Prohodí sotva slyšitelně, protože už vnímá, jak se k němu Doo naklání. Sám dělá to samé a těkne pohledem od jeho rtů zase zpátky do očí. Pomalu zvedne dlaň k jeho tváři a konečky prstů ho po ní pohladí.
"Tobě se nedá odolat. Počkám si, až to budeš mít stejně." Doplní ještě svá slova zakončí jemným polibkem. Nikam nespěchá, ani se nedobývá mezi jeho rty. Jak kdyby se bál, že kdyby byl moc hr tak ho odežene. Dlaň pomalu položí na jeho tvář a pokračuje v jemných prolnutích. Připadá mu, jak kdyby se čas na chvíli zastavil a stejně mu to přijde málo. Neoddálí se moc, jen o pár centimetrů a otevře oči, aby se mu mohl podívat do těch jeho.
"Zůstaň." Požádá ho šeptem. Nejradši by ho znovu políbil, ale tentokrát si počká, jestli to Doo udělá sám. Chce mu dát najevo, že to co se dnes stane je jen v jeho rukách.
Doo-hyun
Vypadá zmateně… Takže to na něm skutečně je vidět, i když si myslí, že to tak není. Není schopný to popřít, protože by to stejně působilo pitomě a tak se jen nechá odvést na místo. Z jeho odpovědi není schopný poznat, jestli to Kagami chystal nebo ne, ale pousměje se a mírně pokrčí rameny, když se ho zeptá, jestli by to nějak změnilo jeho pohled na něj."To ne, ale…" Chtěl říct, že by mu to o něm něco napovědělo, ale ono bylo jedno, kdo to připravil. Důležité bylo, že to byl Kagamiho nápad a takhle to chtěl, takže výsledek byl vlastně úplně stejný.
"Žádné ale." Řekne nakonec měkce a usměje se ještě o něco víc. Jen pár polštářů? Znovu se rozhlédne okolo sebe. Jemu to tak nepřipadalo. Jeden důvod byl ten, že žili opravdu velmi skromně a druhý ten, že mu to přišlo nachystané tak vkusně, že to vůbec nepůsobilo nijak levně. Překvapit ho nakonec nebylo tak složité. Vytáhne obočí nahoru, když mu Kagami řekne, že by to byl on sám, kdo by sponzoroval jeho snídaně a večeře a chvíli si ho měří tím svým nic neříkajícím pohledem, kdy je jasné, že analyzuje v hlavě všechno možné. Doo-hyun nepracoval, prostě to nestíhal. Zatím mu platila stipendium škola, protože byl tak chytrý a doufal, že to tak bude pokračovat, protože učení mu bralo všechen čas a kdyby stipendium neměl, mohl by rovnou se vším skončit, prostě byl moc chudý. Někdy nebylo fér, že mladé talenty zapadly jenom kvůli penězům, ale toho byl plný svět. Kagami očividně do práce chodil, byl prostě běžný student, ten z nich dvou, kdo dělá rukama. Když se ale Doo-hyun bude snažit, jednou by mu svým vzděláním mohl všechno vrátit. Až bude mít nějakou prestižní práci. Viset na krku jeho rodičům by ale nechtěl. A tak se rozhodne, že lepší bude nic neříkat, ostatně jako vždycky a když mu Kagami řekne, že se mu líbí přivádět ho do rozpaků, znovu si ho dlouze prohlédne. Kagami byl sexy kluk, potetovaný, takový ten rebel od vedle, co z něj jdou všichni do kolen, ale to nebylo to, co ho k němu táhlo. Bylo to něco v jeho očích a v tom úsměvu. Něco mnohem víc schovaného. To všechno ostatní, celý ten vizuál, se mu samozřejmě líbil taky, jak by nemohl, ale jako kdyby dovedl vidět ještě o něco dál. A to se mu ještě s nikým nedařilo, protože sociální vztahy pro něj byly složité. Moc se jim nevěnoval. Lidi byli prostě lidi, ale Kagami? Nějak z toho vybočoval. Možná to vnímali i jeho adoptivní rodiče, když si ho vybrali a možná si to Doo-hyun jenom namlouvá, protože se mu prostě poprvé v životě někdo doopravdy líbí. To bylo stejně jedno. Tiše se zasměje, když Kagami vypíchne rozdíl mezi nimi. Jeden moc myslel a druhý moc pracoval, ale to by je mohlo spojovat a doplňovat a alespoň se ten druhý nebude nudit a žárlit na promarněný čas. Pak už sedí naproti sobě a je to kupodivu on, kdo iniciuje první pohyb. Kagamiho dlaň se jako na povel zvedne a dotkne se jeho tváře a jím projede mírné zachvění. Nakonec je to mnohem jednodušší, než si myslel. Počká si, až to bude mít stejně? Ono je na co čekat? Jejich rty se poprvé setkají, ale není to nic podmanivě smyslného a přehnaně intimního. Je to první seznámí a je velmi sympatické. Když jeden uváží, že jsou oba kluci a někteří nemají jisté zkušenosti, vyhovovalo mu to. Netrvá to zas tak malou chvilku ani příliš dlouho a Doo-hyun ani na chvíli neotevře oči a kupodivu ani moc nepřemýšlí. Čas plyne přesně tak, jak by měl. Když se od sebe na pár milimetrů oddálí, Kagamiho pohled je najednou velmi blízko a velmi intenzivní. Je to trochu spalující a hypnotické a jeho prosba rozhodně působí. Přikývne. Pořád se děsil toho, kde je jeho sestra, když ji rodiče nehledají, ale… musel žít i svůj život. Ani ho nenapadne, aby se oddaloval a jakmile vyjádří svůj souhlas, jeho víčka jdou už zase dolů a tvář blíž, aby ho mohl znovu políbit. Nesnaží se změnit tempo, chce jenom konečně něco cítit. Jenom s ním mu to šlo.
Kagami
Mírně se pousměje, když mu Doo řekne, že by to pohled na něj nezměnilo. Čeká, jestli své ale nějak rozvine a pak se malinko víc uculí. "Chystal jsem to sám. Prostě jsem se chtěl trochu víc snažit." Přizná se bez dalšího otálení. Líbí se mu to, tak proč by zapíral? Jsou věci, které prostě stojí za to, aby se člověk trochu zamyslel a přidal další snahu. Je rád, že ho dokáže překvapit a bude doufat, že se mu to povede i v budoucnu. Jsou věci, na kterých prostě záleží. Je mu jasné, že Doo na brigády prostě nemá čas. Uvědomuje si, jak moc mu na učení záleží, a i když je chytrý, musí se určitě otáčet, aby se na své úrovni udržel. Nebylo to jednoduché, to si uvědomuje.
"Každý máme své cesty, jak dosáhnout toho, co jsme si naplánovali." Vlastně se mu přizná, že i on má plány do budoucna, které chce realizovat, jen jde jiným směrem, než je učení a škola. Tedy učení se věnuje, ale není to nic, z čeho by psal ve škole testy. Jeho notebook má plnou historii ohledně studií o chování psů, odlišností jednotlivých plemen a podobné věci, které se mu při jejich výchově hodí. Každý měl prostě své zaměření a jeho by nikdy nenapadlo zpochybňovat cokoliv jiného.
"Prohlížíš si mě, jak kdybys tomu nedokázal uvěřit." Zareaguje na pohled, který mu věnuje a má sto chutí zkoušet jeho rozpaky znovu a znovu.
"Ale je to tak. Mám chuť s tebou trávit hodně času a zkoušet to znovu a znovu. Jen můžu doufat, že tě to jednou třeba nepřestane bavit." Sdělí mu vlastně své obavy, které někde v hloubi mysli má. Další, co ho vlastně dost odzbrojí je jeho smích. Byl slyšet jen málo, ale rozhodně stál za to. Pozoruje jeho tvář a snaží se odhadnout, jak se Doo cítí, když se ho dotýká. pro něj to má dokonalý náboj, které ho zabrní v celém těle a začíná to právě u konečků prstů, kterými ho pohladil po tváři. přistihne se, že zatajil dech a vlastně se snad i modlí, aby mu neucukl. Chce ochutnat jeho rty, a to se mu nakonec podaří. První polibek je něco tak dokonalého, že se mu ten pocit zavrtí hluboko do hlavy a už teď ví, že ho to jen tak nepustí. Nemá v plánu to hnát zatím kamkoliv jinam, jen si to nutně potřebuje užít a stačí mu jen první prolnutí, aby věděl, že na to bude myslet pořád a nedá mu to spát. Tak moc na něj Doo působí. Ví, že by možná měl říct ještě něco, když se od sebe odtrhnout, ale Doo ho umlčí, když se znovu přiblíží a pokračuje v tom, co začali. Kagami se nebrání, ani ho nenapadne, že by další nechtěl, a tak mu další polibek začne bez mrknutí oplácet a jediné, co si dovolí navíc je další pohlazení po tváři. Tentokrát se vydrží líbat o něco déle a když ho velmi opatrně přeruší, je znát, že se jeho dech prohloubil.
"Ještě chvíli a už bych se asi neudržel." Prozradí mu to, jak to celé vnímá a najednou se ohlédne na maso, které se hlásí o pozornost.
"Kruci, málem jsem to spálil." Zasměje se sám sobě.
"Aspoň vidí, jak na mě působíš. Ty si snad jediný, před kým nemá jídlo přednost." Prozradí mu další věc na sebe, i když do toho zapojí zase trochu vtipkování.
"Promiň." Omluví se mu a posune se k masu, aby ho mohl otočit.
"Asi nechceme zůstat o hladu co?" Jen krátce se s úsměvem ohlédne přes rameno. Teď už ho nic netrápí, když mu Doo odkýval, že tu dneska zůstane a je vidět, že je zase o trochu víc v pohodě. Jídlo už za pár minut bude a Kagami se nadechne, aby mu to sdělil, ale když se ohlédne, Doo už není na polštářích sám. San se objevil tak tiše, že si ho ani nevšiml a rovnou se usadil vedle Doo-hyuna a už se k němu lísá, jak kdyby ho znal roky.
"Myslím, že jsi ho dostal, stejně jako mě. Budeme se o tebe hádat. Tohle není fér konkurence." Prohodí, ale na výrazu ve tváři je jasné, že by nemohl být spokojenější. San prostě je a vždycky bude jeho nejlepší přítel a těžko by snášel, kdyby se Doo-hyunovi vyhýbal.
"Přiznávám, že teď trochu žárlím." Prohlédne si je oba. San se víc uvelebí a jen trochu blafne směrem ke svému pánovi, jak kdyby se mu malinko vysmíval. Jeho čtyřnohý přítel si klidně odloží hlavu do Doo-hyunova klína a očima těká ke Kagamimu, jestli ho vidí, jak se má dobře.
Doo-hyun
Vážně to vymyslel sám… a on by si vážně myslel, že ne. Takže se nebojí svoje představy realizovat… Kdo ví, proč ho u toho napadnou nepřístojné myšlenky, ale do něčí hlavy naštěstí vidět není a tak jí jenom potřese a věnuje se zase tomu, co Kagami říká. "Nedokážu." Řekne klidně.
"Nečekal jsem to od někoho s tvou pověstí a způsobem, jakým vystupuješ." Tím nechce říct nic špatného, ale tipoval by ho spíš na rockový klub, než na něco tak moc romantického, i když nejkrásnější někdy byly právě rockové balady. Nakloní hlavu k rameni a zvažuje jeho další slova o tom, že ho chce stále zkoušet překvapovat, ale především o tom, že by s ním chtěl být co nejvíc. Kdyby vypadl z domova, rodiče by to jenom uvítali. Jenže co jeho sestra… To, že by se Kagami skutečně mohl bát, že by od něj Doo-hyun odešel, to ho ani nenapadne. Některé emoce neuměl chápat moc dobře a kromě toho mu přišel sebevědomý, jako někdo, u koho by se měli bát spíš ostatní, aby ho nepřestali bavit. Když pomine kouzlo druhého polibku, Doo-hyun si uvědomí, že tady prostě jenom tak oba sedí naproti sobě a dělají věci jako z nějakého romantického filmu pro náctileté, ale jemu to na motýlky v břiše docela stačí. Líbí se mu, že je tu klid a nikdo kolem. Jako kdyby nikdo přijít ani nemohl. Na čele mu vyskočí drobná vráska, jak ho nakrčí v hraném napomenutí, když mu Kagami řekne, že ještě chvíli a neudržel by se. Co by chtěl dělat, prostě se na něj vrhnout? Přijde mu to docela komické, ale mohlo by se to vážně stát? Tuhle zábavnou chvíli přeruší maso, které jim dá najevo barvou, že bude minimálně vysušené a ještě chvíli a nechá se i spálit a on se znovu tiše zasměje, když mu Kagami řekne, že jídlo je obvykle na prvním místě přede vším.
"Nevypadáš jako někdo, kdo tolik jí." V jídelně sice vypadal, že sní všechno pro celou školu, ale od té doby ho jíst neviděl. Zavrtí hlavou, že ani on nechce být o hladu. Vonělo to krásně a pro jednou to nebudou instantní nudle nebo tak něco, ale to mu raději nebude říkat nahlas. Doo-hyun neměl na vaření čas, jeho sestra by mu neudělala ani čaj a ti dva… raději o tom nemluvit. Ucítí na své ruce měkký čumák a podívá se tím směrem. Je to San, asi ho přilákala vůně masa, která se musí nést po celé farmě.
"Není to fér, ostatní žerou konzervu a ty čekáš na grilování." Řekne mu tiše. San se k němu místo odpovědi chce přimazlit a on ho nechá u svého boku a jemně ho hladí po srsti. Když si Kagami začne stěžovat, že tohle není fér konkurence, usměje se a podívá se na psa. Byl vážně roztomilý a hebký. Asi nebyla. Zatváří se nevině a předvede široký úsměv bez zubů. To už si pes pokládá hlavu do jeho klína a vypadá to, že se už nikdy nezvedne a Kagami bude mít smůlu. Nechá ho, aby dokončil přípravu jejich večeře a jakmile ji mají naservírovanou, pes se poslušně vzdálí. Tohle se Doo-hyunovi líbilo. Někteří psi otravovali a štěkali a San nejspíš věděl, co se sluší a že zkrátka stejně nepřijde.
"Díky." Řekne Kagamimu za jídlo a společně se do toho pustí. Po celém dni, v této atmosféře a potom, co běžně jí, mu to připadá jako jedno z nejlepších jídel na světě. Brzy je na talířích prázdno a první pivo dopité a on se usadí jenom tak, s jednou nohou pokrčenou, aby si mohl vychutnat atmosféru. Takže by měl spát někde tady… Mimoděk se trochu začervená a najednou neví, co by měl říct nebo udělat, ale ví jistě, že domů jet nechce. Trochu si odkašle, ale měl by říct Tak co, půjdeme spát? Nedojel si ani pro osobní věci…
"Měli jsme koupit i kartáček na zuby, ne jenom pamlsky pro něj." Pozve se tak nějak sám a snaží se působit nenuceně, ale ještě chvíli a asi nervozitou vstane a bude chodit sem a tam. Nejspíš se mu uleví, až bude po tmě v posteli. Tedy… tak to nemyslel!! Tedy...
Kagami
Kagami by se asi hodně divil, co se Doo-hyunovi honí hlavou, a nakonec by se z toho snad i červenal. Zvedne k němu pohled, když mu odpoví, že to od něj prostě nečekal. Vlastně si uvědomí, jak příjemné je, když někdo vidí i tu druhou stránku, kterou normálně neukazuje. Prostě se to ve většině případů nehodilo, tohle je jiné. "Víš, jak to je. Tohle se prostě nehodí." Pokrčí rameny.
"To, jak vystupuje odráží spíš to, kdo je kolem mě. S tebou mám pocit, že ti to ukázat můžu." Pokračuje dál ve své upřímnosti, kterou odhaluje kousky sebe. Nakonec mu to přijde i intimnější, než kdyby byl nahý. S tím by neměl větší problémy. Byl sice sebevědomý, ale to neznamená, že se s nějakým věcmi také nepotýkal. Pozoruje ho ještě chvíli, v myslí si probírá důvod, proč by tu Doo nechtěl zůstat, aby trochu zahnal své obavy. Napadne ho jeden fakt, který možná malinko opomněl. Ví, jak mu záleží na jeho sestře a taky, že ji chce mít na očích. Nikdy by ho nepřemlouval, aby se o ni nestaral. Moc dobře si uvědomuje, že to po něm nikdy nemůže chtít. Sám by to nedokázal, i když jednou je to asi čeká oba, až jejich sourozenci budou mít vlastní životy. Tohle nechá jen ve své hlavě, je si jistý, že dojde na chvíli, kdy si o tom budou moct promluvit, ale ne teď. Polibky jsou natolik pohlcující, že zvládne myslet jen na to a na pocity, které to v něm vyvolává. Když se oddálí a promluví, všimne si drobného napomenutí, nad kterým se jen tiše zasměje.
"Hodně by ses divil, jak moc na mě působíš." Dá mu jasně najevo, že je schopný se udržet. Prozatím. Je čas se postarat o jídlo, takže se chvíli věnuje masu. U toho mírně pokrčí rameny.
"To víš, jak mám chvilku, jdu se většinou najíst. Je tu hodně práce a potřebuju energii. Ale neříkám, že bych s jídlem trávil většinu času." Bylo to spíš ve formě, když jde kolem kuchyně, zastaví se tam a sní na co potká, než aby měl naplánované, kdy si dá něco na zub. Ohlédne se, když přijde San a po poznámce Doo-hyuna se rozesměje.
"To víš, má to dobře promyšlené." Prohodí ještě chvíli se stará o servírování, než se na ty dva podívá.
"Sluší vám to spolu." Zkonstatuje ještě, než Doo-hyunovi podá talíř a San odběhne.
"Už jsem čekal, že se od tebe neodlepí." Prohodí s úsměvem, ale není to tak, že by na čtyřnohého žárlil. Je prostě rád, že si rozumí.
"Není za co." Doplní ještě na jeho poděkování a začne se celkem způsobně cpát. Má hlad jako vlk a musí se krotit, ale kupodivu to zvládne. Když dojí a všechno trochu porovná, aby tu po nich nezůstal nepořádek, ohlédne se na Doo-hyuna a mírně pozvedne obočí nad jeho odkašláním.
"Máš pravdu, půjdeme už spát." Je roztomilý, jak je v rozpacích. Ano, už zase.
"A neboj, kartáček i všechno ostatní potřebné pro tebe mám. Ostatně nejsi tu jediný host, i když pro mě ten nejpodstatnější." Mrkne na něj a začne se pomalu zvedat. pomůže mu na nohy a posbírá to, co musí být odneseno. Pomůže mu posbírat i knížky a společně se vydají k domu. Zbytek uklidí ráno, teď se tím nechce zaobírat.
"Stejně to tu mám nejradši, když je tma a je tu ticho." Prozradí mu další věc na svou vlastní osobu.
"Ráno musím vstát brzo, ale vážně se pokusím tě nevzbudit." Má v plánu se vyplížit, udělat, co je potřeba a pak mu přinést snídani do postele. To mu neřekne, chce si to nechat jako překvapení. Když projdou kuchyní a odloží všechno, co mají, zavede ho dál do nitra domu, kde po cestě vezmou košíček s náhradními věcmi do koupelny. a rovnou do svého pokoje. Odhalí mu tak celkem velkou místnost s postelí a pohovkou, je tu psací stůl, na kterém ale nejsou učebnice, jen hromada popsaných papírů a různé poznámky, kterými je polepený i notebook.
"Koupelna je za těmi dveřmi." Kývne k nim hlavou, ale než ho propustí, vezme ho zlehka za látku trika a pomalu si ho přitahuje k sobě.
"Pořád se ještě držím." Prohodí tiše se svým typickým úsměvem.
"Ale na líbání s tebou začínám mít závislost." Trochu se nakloní a tiše si povzdechne. Ne, nemůže mu říct, že by s ním šel do sprchy nejradši taky. Pořád má na paměti, že nechce, aby mu utekl.
"Ale kdybys chtěl umýt záda, stačí jen říct." Dobře, tohle si možná měl odpustit, ale už to vážně nedokázal. Uculí se trochu, aby mu dal jasně najevo, že to samo a radši ho znovu políbí. Protáhne ruce kolem jeho pasu a přitáhne si ho s tichým povzdechem blíž. Dlaněmi ho tak může zlehka hladit po zádech a užívat si to, jak moc blízko k sobě stojí.
Doo-hyun
Z nějakého důvodu všichni okolo něj řešili image a své vystupování ve škole. Kagami, JK, Felix… nebyli v tomhle ohledu zase tolik rozdílní. Jenom jemu to zdá se bylo jedno, ať už z toho koukalo jakékoliv příkoří. Jeho chránil jeho intelekt a oblíbenost u učitelů, podobné masky nosit nemusel a kdyby musel, asi by byl pěkně šikanovaný, protože by to neuměl. Takže na tu odpověď vlastně přišel sám. Když dojde na ten jeho komentář o kartáčku a on začne být tak moc nervózní, Kagami se po něm ohlédne a souhlasí s tím, že by už měli jít spát. Přesně v to Doo-hyun doufal, že to jen tak řekne a nebude potřeba, aby to nějak dál rozvíjel, jenže to taky znamená soukromí někde v ústraní. Kdo není při první schůzce nervózní, ten to rozhodně nemůže myslet vážně, o tom je přesvědčený. Loupne po něm očima, když mu řekne, že tady všechno mají k dispozici, protože farma tak trochu supluje hotel a uvědomí si, že pro jednou se vytratila jeho bystrost někam kdo ví kam. Jestli tohle znamená zamilovanost, tak se nediví, že před ní někteří utíkají, protože ho děsí, že kvůli tomu hloupne. Jistě, to ho vážně mohlo napadnout a raději to ani nebude dál rozmazávat, jinak si Kagami řekne, že někoho podplatil, aby mu to stipendium dal. Napomene se, že se to nesmí už nikdy stát. Kde kdo si může myslet, že je pitomec, ale ne on! Společně posbírají to nejdůležitější a vydají se směrem k domu. Po cestě nepotkají vůbec nikoho ani Kagamiho otce ne a on přikývne na jeho poznámku, že takhle to tady má nejraději. Taky má rád svůj klid a soukromí."Nemusíš mě nechávat spát." Řekne mu. Klidně by mu pomohl, kdyby to potřeboval. Nenapadne ho, že by pro něj mohl chtít chystat další překvapení, jenom si myslí, že je ohleduplný. A pak už jsou v Kagamiho pokoji a on stojí kousek za prahem a rozhlíží se. V jeho výrazu není zase tolik poznat, co si myslí, ale v podobném pokoji nikdy nebyl. Oni dva se sestrou sdíleli opravdu malou místnost, kde si mohli sednout tak možná na postel a kde stála skříň a to bylo všechno. Mít pořádný stůl nebo dokonce pohovku, to bylo něco pro něj trochu nepředstavitelného a co pak asi měli lidi jako JK? Až bude mít jednou dobrou práci ani nebude vědět, jak takový velký byt vybavit.
"Vlastní koupelna…" Řekne jenom tiše a pohne se z místa, aby odložil věci, které měl v rukou, na pohovku. Kagami nevypadá nijak vyvedený z míry tím, že mu ukazuje své soukromé místo. Nejspíš ho to nijak netrápí nebo si o tom nic nemyslí, ale Doo-hyun si zvyká na nové prostředí a novou vůni kolem sebe. Kdyby ho měl vzít k sobě – tedy kdyby bydlel někde, kde by to šlo – nejspíš by myslel na to, co na to asi říká. Vzápětí na to se ukáže, kde přesně jsou Kagamiho myšlenky, když ho vezme za tričko a začne ho tahat směrem k sobě. Už nic nedrží, takže se nechá otočit a přiblížit a podívá se mu do očí. Tak jemu se to líbání líbilo? Mimoděk se pousměje koutkem rtů, takže kolem nich znovu vyskočí ta vráska. Vzápětí na to okamžitě zčervená, když mu Kagami řekne, že by mu šel klidně umýt záda. Vlastně to není o tom, že by měl něco proti nebo se tolik styděl, jenom před sebou ještě nikdy nestáli jenom tak a on se potřebuje alespoň rozkoukat. Tedy… nejspíš.
"Jasně." Řekne jenom tiše a nervozita v jeho hlase je trochu cítit. To už má Kagami rty na těch jeho a on ucítí jeho pevné tělo, jak se k němu tiskne. Pár okamžiků na to ucítí na zádech i jeho dlaně. Není to nic dobyvačného, jenom ho hladí a jemu se to líbí. Nechává chvíli plynout, dokud sama neskončí a s trochu plachým úsměvem jo obejde, aby zmizel v koupelně. Musí se polít studenou vodou, jinak začne pitomět jako před chvílí s tím kartáčkem. Rozhlédne se kolem sebe, aby rychle přišel na to, jak se co ovládá a co kde je. Ručník si vezme prostě jakýkoliv, hlavně nechce moc zdržovat. Jakmile je hotový, vyvstane tu nový problém. Moc se mu nechce do těch věcí, co měl na sobě celý den. Nasadí si na nos brýle, omotá ručník okolo pasu a prostě vyjde ven. Co taky jiného může dělat? Rozhodí rukou a zatváří se nevinně zase on.
Žádné komentáře:
Okomentovat