Doo-hyun x Kagami - Ptal jsem se, jak se máš. - část 6.

(farma)

Kagami

Kagami se trochu zarazí, když mu Doo tak trochu připomene, jak ho vnímají ostatní. Vlastně o tom nikdy zase tolik nepřemýšlel a využíval toho, jak na ostatní působí. Mělo to ten správný efekt a tak, jak vystupoval v jeho společnosti, se choval většinou jen doma a se svým bratrem. Nejspíš šlo i o důvěru, kterou ke své rodině měl, i když nebyli pokrevní příbuzní. To samé zdá se cítil i s ním, proto neměl vůbec žádnou potřebu se přetvařovat. 

"Ne, ani nechci, aby to tak bylo. Jsi pro mě speciální a věděl jsem to, aniž bych o tom přemýšlel." Prozradí mu bez okolků, jak to je. Asi to znělo moc vážně na to, že jsou společně první den, ale pokaždé byl k němu upřímný a nehodlá to zrovna teď měnit. Doo mu nic na jeho formu žárlení neříká, a dokonce to vypadá, že by se mu líbilo, kdyby ho bránil. Bude to dělat s velkou radostí, zároveň si ale začíná uvědomovat, že za dveřmi to může být celé jinak. Otázka je, co se jim bude líbit. Na tom jediném podle něj záleží. Nikdo přece neříkal, že musí zapadnout do běžných tabulek a podle nich fungovat celou dobu. Uculí se nevinně, aby trochu rozsekl své prohlášení a dál to nerozebírá. Nemusí nutně všechno dořešit dnes. Je čas, aby se začali poznávat na všechny možné způsoby. Kagami rád věci řešil narovinu a neměl problém říct, co mu vadí a co se mu líbí. Takto by se mohli vyhnout problémům a nedorozuměním. Dál už se chce věnovat jen tomu, co vidí, a hlavně to cítit. Vládu nad jeho hlavou přebírá touha, která začíná být neúnosná a stupňuje se dál, když mu sedne na klín. Sám čekal, že se bude cítit podivně, jenže to se neděje. Uvědomuje si, že se mu to líbí a je zvědavý, jak se Doo zachová. Chce z jeho nitra tahat spoustu věcí, ať už jde o jeho myšlenky nebo chování, které by mu mohl ukázat. Přece jen se staral o svou sestru a všechno řešil sám. Musí to v sobě mít, jen je nejspíš třeba to z něj dostat. Udělá to rád a podle toho, jak se teď cítí, si to ještě užije. Musí se pousmát, když vidí jeho výraz a je jasné, že ho tím překvapil. 

"Neboj, překvapuju i sám sebe, ale není mi to nepříjemné. Právě naopak." Ujistí ho šeptem, že je všechno v pořádku a nic jiného nechce. Prostě se to stane a on sám asi stavil, jakým způsobem to bude. Přišlo mu to v chvíli zvláštním způsobem přirozené. Spokojeně vydechne, jakmile ucítí jeho ruce kolem pasu a pak už neexistuje nic, jen jejich polibky a doteky. Už se mu nechce nic říkat a taky není co. Prostě se nechává unášet jednotlivými prolnutími. Vydechne znovu s tichým zasténáním, když ucítí jeho prsty mezi svými rty a tuší, co bude následovat. Nebrání se ani trochu, spíš jeho tělo i mysl ovládá očekávání. Samozřejmě už něco málo slyšel, ale tohle a tímto způsobem nic podobného nezažil. Je připravený na všechno, ne však na to, jak Doo-hyunovy doteky budou příjemné na místech, která byla pro některé prostě a jednoduše zakázaná. Odtáhne se od jeho rtů, vypadá překvapeně, jaké pocity to v něm vyvolalo. zatne víc ruce do jeho ramen, která právě svírá a tiše si zasténá. 

"Nečekal jsem, že to bude takové." Vydechne roztouženě a trochu nepřítomně se usměje. 

"Pokračuj." Vyzve ho a sám se dlaní podívá do jeho klína, aby ho v jeho jednání podpořil. Trochu si poposedne, aby měli oba lepší přístup k místům, kam zrovna potřebují. Je znát, že mu naprosto věří a nechává mu volné pole působnosti. Byl by rád, kdyby ta důvěra byla vzájemná nejen v intimnostech. Asi to nakonec potřebuje k životu, ale do dneška to ani netušil. Užívá si každý okamžik doteků a podvědomě si uvědomuje, že je potřeba aby se pořádně uvolnil. Podle něj se mu do daří, když cítí Doo-hyunovy prsty uvnitř svého těla. Neví, jak moc potřebuje, aby mohli pokračovat, ale s tím, jak vydechuje a jak se cítí tuší, že už to déle nevydrží. 

"Myslím, že tě potřebuju mnohem víc." Pošeptá mu do ucha, které zahrne polibky a nakonec i vtáhne jeho lalůček mezi rty. Pomalu se odtáhne, aby se mu mohl podívat do tváře. Chce vidět, co to s ním provede a zároveň si není jistý, že dokáže udržet oči otevřené.

Doo-hyun

Nemá problém Kagamimu věřit jeho slova o své speciálnosti, protože se tak k němu opravdu choval od prvního okamžiku, jakkoliv mu to mohlo připadat k neuvěření. Teď už je všechno jasné a vzájemné. Vlastně by ho zajímalo, co řekne jeho sestra, až zjistí, že dokonce i o něho někdo zavadil pohledem. Musí se trochu zasmát, když ho Kagami ujistí, že i on překvapil sám sebe svým jednáním, když se mu posadil na klín. Tohle nejspíš nikdy nezkoušel, možná si ani nepředstavoval, že by do toho s někým šel, ale teď se to dělo a jemu se vnitřně uleví, když ho Kagami ujistí, že se mu to takhle zatím líbí. Není si jistý, jak by se sám tvářil na to, kdyby mu řekl, že tohle nezvládne ani omylem a že se musí prohodit. Nakonec by to asi zkusil, protože nechce o jejich nový vztah přijít a bet toho to prostě nejde, ale je rád, že tuto otázku může řešit někdy později a ne hned. Jakmile se mezi polibky dostane svými prsty mezi jeho rty, Kagami si povzdechne a vypadá hodně roztouženě. Je to fascinující pohled, ale on si ho nemůže prohlížet moc dlouho a zdržovat, protože by ty prsty musel namáčet do nekonečna. Jakmile se ho jemně dotkne tam dole, přímo v místech, kde je jeho vstup, Kagami se s ním přestane líbat a podívá se mu do očí. Doo na chvíli strhne v pohybech, protože si není jistý reakcí a pootevře rty, ale nic odmítavého nepřijde. Cítil ten stisk, slyšel to zasténání a přesto… je rád, že dostane i slovní ujištění. Přeci jenom je to jejich poprvé, ještě se tolik neznají a zkazit tohle by mohlo být vážně katastrofální. Nečekal, že to bude takové? To ani jeden z nich. Ten další úsměv a pobídka ale mluví za všechno a Doo-hyun si honem pospíší, aby jeho nový přítel na jeho klíně moc nevychladl. Trhne sebou a unikne mu hlasitější sten, když ho Kagami sevře v klíně. Jeden by v podobné situaci skoro zapomněl, že nějaký má a že na něm sedí kluk, který to nenechá jenom tak, ale teď se mu všechno razantně připomene a najednou je složité soustředit se na dvě věci najednou. Nemá žádný problém dostat se dál do Kagamiho těla. Kdyby si představil sám sebe, má pocit, že by se dovedl sevřít tak moc, že neprojde ani voda, ale tohle je něco docela jiného a on si moc dobře uvědomuje, jak moc mu Kagami musí věřit, když tohle dovolí. Kromě toho se mu to hodně líbilo, to na něm bylo vidět. Vážně je to tak skvělé? Má o tom zatím svoje pochybnosti, ale stejně mu na tváři vyskočí pobavený úsměv. 

"Rozptyluješ mě." Řekne mu tiše svoje myšlenky. Jako kdyby nestačilo, jak Kagami vypadá, on ho ještě dráždí v klíně, takže možná nevydrží ani do prvních společných chvil. 

"Jeden by přemýšlel o tom, že tě k něčemu přiváže, aby se mohl soustředit." Tohle nemyslel tak, jak to asi vyznělo, spíš byl zvyklý cílevědomě dělat jednu věc a dlouho a teď ho prostě někdo vyrušoval. Asi jako když píšete a někdo vám drká do lokte. Asi by se vážně měl nechat vyšetřit. Ani on si vůbec není jistý tím, co dělá, jak by to mělo být a na co by si měl dát pozor, na tohle budou přicházet později a postupně. Teď vnímá jenom Kagamiho hlas, který mu dává najevo, že i tohle amatérství je dost dobré na to, aby už se nedalo snést a že chce mnohem víc. Cítí Kagamiho horoucí dech na svém uchu, jeho prosba mu rezonuje v hlavě pořád dokola, sám přivírá oči pod jeho laskáním a vnímá, jak automaticky zvedá jeho boky kousek výš a posouvá si ho blíž k sobě a na sebe, aby si byli co nejblíž. Ten začátek asi připadá obtížný jim oběma, ale snaží se postupovat tak pomalu, aby mu nic neprovedl. Jen doufá, že nebude nutné přestat, protože opravdu nechce. Jakmile jednou pocítí jeho nitro, už se asi nikdy učit nebude, protože bude myslet jenom na to. Nejspíš umřou hlady a vyčerpáním a nejspíš vůbec nejsou jediní, kdo myslí v posteli na podobné nesmysly, ale jemu to teď tak přijde. Drtí hlas mezi zuby, dokud ho nevnímá po celé vlastní délce. Dokonce si ani neuvědomuje, že se na něj Kagami dívá, nezvládá se na to soustředit.

Kagami

Jsou věci, které se předem prostě nedají naplánovat a tohle je jedna z nich. Doo vypadá spokojeně s tím, co právě udělal a Kagami už nepochybuje o tom, že žádnou hranici nepřekročil. Prostě se to má dít právě takto a jemu to ani v nejmenším nevadí. Vždycky byl ochotný udělat všechno pro ty, na kterých mu záleží a teď...Je mu jedno, jak to bude, hlavně aby se to stalo. Je pravdou, že nikdy nebyl tak netrpělivý, jako právě dnes a možná i proto udělal to, co udělal. Doo vypadá zaujatě, když ucítí jeho prsty mezi svými rty. Klidně by si to užil mnohem víc, ale dneska na to asi nebudou mít čas. Oba si to očividně potřebují vyzkoušet hned a pak si můžou hrát. U Kagamiho to tak je. Rád by se později Doo-hyuna vyptal na různé věci, ale teď na to nemá myšlenky. Otázka je, jestli to vůbec stihnou do rána. Připadá mu to natolik skvělé, že si vůbec není jistý, jak s tím vůbec dokážou přestat, a to se ještě vůbec nic neděje. Sám se nedokáže ovládat, když ucítí jeho prsty mezi svými polovičkami a nedochází mu, že by Doo třeba potřeboval ujištění. Slova z něj vyšla naprosto spontánně. Hravěji se pousměje, když se ozve zasténání. Asi tušil, že dotek v klíně bude mít podobnou odezvu, ale představa nebyla tak skvělá jako realita. V tomhle by taky rád pokračoval později, až si sebe užijí napoprvé. Ne, dneska ho nenechá spát a ráno si to pěkně odnesou, ale to je mu jedno. Teď ho nic jiného nezajímá. Tiše se zasměje, když ho Doo obviní. 

"Budu to dělat často neměj strach." Ujistí ho, že s tím nemá v plánu jen tak přestávat. V očích s emu blýskne a obočí mu jde mírně nahoru. 

"Měl bych se tě začít bát?" Uculí se. 

"Někdy to můžeme vyzkoušet." Vydechne, protože ta představa prostě dráždivá je, i když nad ním nikdy víc nepřemýšlel. 

"U většiny věcí ti neřeknu, že se mi nelíbí, dokud to nezkusím." Jeho mysl byla vždycky otevřená a teď to nehodlá měnit. Samozřejmě i on má hranice, za které by nešel a zkoušet to nepotřebuje, ale tohle znělo jako něco, co by si mohl užít. Pak už vážně není čas, aby cokoliv probírali. Už ho chce jen cítit uvnitř sebe a podle toho vypadá i jeho chování. Tiskne se k němu a mírně pozvedne boky, aby mohli pokračovat společně. Doo ho nějak neomezuje a nechává ho, aby si řídil každý milimetr, o který e posune dolů. Nespěchá, protože to na malou chvíli není úplně příjemné. nechá víčka klesnout a soustředí se, aby se víc uvolnil. Ví, že to bude dobré, prostě si je jistý, že to tak bude, jen musí vydržet. Kousne se do spodního rtu a pohltí ho úplně plynulejším pohybem. Pak se všechny nepříjemné pocity promění jako mávnutím proutku a ozve se jeho hlas s tichým zasténáním. Nikdy nic podobného necítil a je to opojné. Netrvá to dlouho, než se na jeho klíně pohne poprvé. To už se víc narovná, aby s emu mohl podívat přímo do očí. Chce vidět, jak moc si to Doo užívá. ruce nechává na jeho ramenou a tím si trochu pomáhá v prvních pohybech. Ví, že to takto dlouho nevydrží, protože ho vábí Doo-hyunovy rty, ale každá minuta se počítá. Promne si rty o sebe, když se začne pohybovat pravidelněji a postupně zrychluje. Ví, že to nevydrží dlouho, ale má v plánu zničit sebe i jeho. Prsty jedné dlaně zapluje mezi jeho prameny a nakloní se k polibku, ve kterém utlumí své další sténání. Ani si neuvědomuje, jak moc zpocený je a že si tu dávají slušně zabrat. Na to přijde asi taky až ráno. Rád by mu řekl, jak skvělé to je, ale nedostává se mu slov. místo toho své pohyby zintenzivní a žene je snad oba k nádhernému vrcholu. Když se podívají oba do vesmíru, ani si neuvědomí, že o tomu nepotřeboval nic navíc, jen to, co se právě dělo. Vrchol ho odeslal za hranici lidského vnímání. Udýchaně nechává víčka zavřená, pitomě se usmívá a opírá se o Doo-hyunovo čelo. Prsty se nevědomky probírá jeho prameny a užívá si nádherné dozvuky jejich milování. 

"Nemyslím si…" Ozve se jeho hlas, když se dostatečně vydýchá. 

"Že kdy opustíme ložnici." Uchechtne se a pomalu otevře oči, aby si prohlédne výraz v jeho tváři, zda je na tom aspoň trochu podobně.

Doo-hyun

Doo-hyun už mohl podobnou odpověď čekat. Kagami byl tolerantní k jeho učení, ale dost pochybuje, že jinak neudělá všechno proto, aby strhl jeho pozornost na sebe a taky na to, co se dneska společně naučili. Kagami není sám, komu vystoupá obočí nahoru. Sice se ho zeptal, jestli by se ho měl začít bát a Doo-hyun vlastní neví, co má odpovědět, ale zároveň dodal, že by to klidně zkusil, aby mohl odpovídat s jistotou a on se přistihne při myšlence, že by do toho šel. Prostě by to zkusili a jeden neví, jestli by neměl mít strach z toho, kdyby se jim to náhodou líbilo. Nikdy v tomhle ohledu sám sebe nepoznal, protože na podobné věci neměl čas a podceňoval je. Není si jistý, co přesně se v Kagamim odehrává, jestli je to příjemné nebo ne. Má ho plnou hlavu a taky toho, o čem se před chvílí bavili, ale snaží se mu pomoct držet jeho váhu a úplně se nepřestat ovládat. Chvíli neslyší jeho hlas, ale když se konečně ozve, je mu jasné, že Kagami našel něco, co se mu líbí. Byly tam nejisté momenty, to vnímal dokonce i on, ale jsou pryč a nakonec na tom asi vážně něco bude. Podívá se mu do očí, když cítí jeho pohled ve své tváři a ani si neuvědomuje, jak se mu z toho všeho na čele perlí pot. Jakmile mu Kagami zajede dlaní do vlasů, mírně se zakloní a přivře slastně oči. Hned na to se políbí a on začne intenzivně vnímat jeho stále rychlejší pohyby. Musí mu hořet stehna, možná by ho měl otočit a položit, ale líbí se mu mít ho takto před očima. Pevně ho tiskne k sobě, dlaně mu kloužou po Kagamiho zpoceném těle a když je najednou na vrcholu, připadá mu to rychlejší, než by kdy čekal. V jejich věku to pro ně nebyl žádný problém, ale stejně si myslel, že čas bude plynout pomaleji a především, že se potom vůbec nebude cítit unaveně a bude moct klidně pokračovat. Jenže je všechno trochu jinak. Jeho tělo se třese vypjatou intenzitou všech emocí a slast je tak silná, že se skoro nedá unést. Nechce, aby to kdy skončilo, ale když se všechno v něm trochu uklidní, ucítí podivný klid a vyrovnanost a jeho tělo dostane uvolnění a dávku spokojených emocí, takže svět je najednou to nejpokojnější místo a všechno je v rovnováze. Je to nebezpečně návykové. Cítí Kagamiho prsty ve svých vlasech a nechává na chvíli víčka zavřená, než uklidní svůj dech. Samozřejmě je to Kagami, kdo promluví jako první a on se musí pousmát. 

"Myslel jsem na to samé." Ubezpečí ho. Pak si konečně dovolí padnout dozadu na postel, ale nepustí ho a táhne ho s sebou. Chvíli tak leží bez pohnutí, ale mít nohy kdesi dole není pohodlné ani jednomu z nich. Nakonec se společně s ním pokusí dostat pohodlně do Kagamiho postele a konečně se uvelebit před spokojeným spánkem. Jejich spojení se kvůli tomu musí přerušit, ale necítí se nepříjemně a nemá potřebu se zvedat a jít kvůli čemukoliv do koupelny. Ráno je asi budou pálit svaly, hlavně Kagamiho, ale teď se cítí dobře. Chvíli se dívá na neznámý strop nad nimi a skládá si myšlenky ohledně všeho, co se dneska stalo. Jeho život se hodně změnil, možná dokonce otočil vzhůru nohama, ale nepřipadá mu to jako něco, co by ho vyvádělo z míry. Ještě pořád se zdráhá uvěřit tomu, že by všechno mohlo být až tak moc dobré. Že by najednou na všechno nebyl sám, že by měl okolo sebe lidi, co ho můžou mít rádi, nejen Kagamiho, ale možná i jeho rodinu a že by konečně mohl mít klid na učení, aby jednou mohl žít tak, jak chce. Najít někoho, kdo vás má doopravdy rád podle něj nebylo zase tak snadné. Měli by zhasnout, ale odmítá se zvedat k čemukoliv. S povzdechem prostě jenom zavře oči. Nechce, aby se cokoliv změnilo. Snad se to nikdy nestane.

"Myslím, že můžu říct, že tě budu milovat napořád." Řekne napůl ze spánku a jeden neuron jeho mozku zadoufá, že to Kagamimu zase tak moc nedojde a nevyskočí na nohy, aby mu svítil baterkou do obličeje při výslechu, co že to právě řekl.

Kagami

Kagamimu vůbec nevadí, že mu prozrazuje, co všechno je schopný vyzkoušet a udělat, jen aby byli oba spokojení. Nikdy nepřemýšlel o tom, kde jeho zábrany vlastně jsou vystavené a teď je asi ta nejlepší chvíle, aby začal se zkoumáním. Ostatně už se mu to daří, i když nečekal, že by se to mohlo stát zrovna dnes. Nevzdává věci ani na první dobrou, protože už by asi vinou trochy nepříjemných pocitů skončil. Neví, jestli na to šli moc rychle, nebo to prostě tak je, ale z druhé strany ta odměna stojí za to. Vydržel by to klidně stokrát, ale to už by asi nepřežili. Podaří se mu zrovna otevřít oči, když Doo zakloní hlavu a ví, že tohle chce vidět znovu. je jasné, že si to taky užívá, a ne zrovna málo. Kagamimu to na tváři vykouzlí omámený úsměv. Necítí nic navíc, jen slast. Nějakou drobnou bolest svalů si nejspíš uvědomí až mnohem později. zatím se nechává unášet na vlnách, které ho nezadržitelné ženou k vrcholu. Už se ho nemůže dočkat a zároveň by to nejradši protahoval do nekonečna. Jsou věci, které prostě nejde ovládat a tohle je jedna z nich. Když se přes nějak přelije ta nejsilnější vlna, trochu se probere a ucítí Doo-hynuovo chvění. Připitoměle se pousměje a odhrne mu pár pramenů z tváře. Zatím nikam nespěchá, těch pár minut navíc, kdy zůstane takto mu rozhodně neublíží. Pak přijde ujištění a tomu se musí tiše zasmát. 

"Začínáme mít stejně myšlenky? To je nebezpečné." Vtipkuje, ale je znát, že se mu to hrozně líbí. Asi vážně potřeboval něco mnohem hlubšího, aby byl sám sebou a tohle takové bylo. No...Ve všech ohledech. Už už by chtěl slézt a konečně se trochu natáhnout, ale Doo mu to nedovolí a stáhne ho k sobě. Spokojeně se uvelebí vedle něj, mírně se přetočí a opře se o jeho hrudník tak, aby mu mohl koukat do tváře. 

"Je to zvláštní, jak si myslíš, že přesně víš, co se bude odehrávat a ono je to úplně jinak." Prozradí mu své vlastní myšlenky. 

"Hrozně si to užívám." Ujistí ho ještě, aby to nepochopil třeba nějak jinak, než to bylo skutečně myšleno. Pozoruje chvíli jeho výraz a pak se tiše zasměje, než ho krátce líbne a odvalí se stranou. 

"Nepřemýšlej nad tím tolik, stejně to nevymyslíš. Nejdůležitější je, že je to super." Skoro to vypadá, že mu vidí do hlavy, ale už ho přece jen stačil trochu poznat. Je si téměř jistý, že přesně nad tím přemýšlí. Sám se pohodlněji uvelebí a ještě, než stihne usnout, vezme ho za ruku a přiloží si ji ke rtům. Pak už pomalu nechá víčka klesnout. Nesune hned, takže jeho slova moc dobře slyší. Následuje další úsměv, která je víc, než spokojený a vlastně zamilovaný. Prostě mu to během vteřiny uvěřil a vůbec nepochybuje o tom, že by to tak mohlo být. Díky jeho slovům se uvnitř jeho hrudi něco nádherně rozhoří a ví, že už nic jiného nechce. 

"Myslím, že můžu říct, že tě budu milovat napořád." Zopakuje, i když si vůbec není jistý, že ho Doo slyší. Sáhne po ovladači a zhasne světla, pak už vážně odpadne. Čekal, že po tom všem zaspí, ale nestalo se. Ráno je ještě před svítáním na nohou a tiše se vyplíží z postele. Má totiž jeden veledůležitý úkol a to je snídaně do postele. Podaří se mu vše stihnout, než se Doo vzbudí. To, že cestou potkal Toshiyu a ten si nejspíš domyslel, cos e děje, protože velmi okázale protočil očima, už neřeší. Nenápadně vyzvídat nebude, to udělá až táta Su a ještě to bude vypadat, že mu to vlastně vyklopil sám. 

"Tobě to tak sluší, že bych tě přepadl hned znova. No dobře, s radostí to udělám." Uculí se a snídani zatím nechá stranou, než se vrátí k němu do postele a užijí si nádherné ráno, než bude muset za svými povinnostmi. Zdrží se trochu déle, než měl ještě včera v plánu, ale ten úsměv, který má pak na tváři rozhodně stál za to. Dává tomu ještě dvě vteřiny, než svému novému příteli začne psát zamilované smsky a bude ho neustále rušit od snídaně a sprchy, kterou si naplánoval. +Příště tam půjdu s tebou, ti to slibuju.+ Pomyslí si a práce mu jde od ruky jako nikdy dřív.