Doo-hyun x Kagami - Ptal jsem se, jak se máš. - část 5.

(farma)

Kagami

Kdyby věděl, co si Doo myslí, nejspíš by mu dal za pravdu, i když nerad. Řešil hodně to, jak vypadá, tedy spíš v dřívějších dobách a teď se to s ním tak nějak táhlo. Chtěl udělat maximum proto, aby byl Hyeon v bezpečí a neměl na zádech terč, skrze svůj nepřehlédnutelný původ. Nikdy to nikomu nevysvětloval, ale podle něj to byla nejjednodušší cesta, jak se vyhnout problémům. Sám je dost nervózní, když míří zpátky k domu. Nedává to na sobě znát, ale vážně by byl nerad, kdyby cokoliv pokazil. Podobné pochybnosti už vážně dlouho neměl. Ani si proto nevšimne, že Doo-hyunovi nedošlo, jak farma funguje a že tu spoustu věcí mají. prostě to přejde, jak kdyby se vůbec nic nestalo. Obyčejné věci se podle něj dost často přejdou jen tak a prostě to člověku nedojde. 

"Máme tu i věci na spaní pro hosty. Ale mnohem raději ti půjčím něco svého." Zarazí se a snad by i zčervenal, jak kdyby podle toho bylo jasné, jak moc vážně to myslí. 

"Totiž jen když ti to nebude vadit." Ujistí ho, že to klidně může odmítnout, kdyby nechtěl. obočí mu jde malinko nahoru a koutky mu zacukají, když Doo pronese větu, která zní... No kdyby to nevztahoval jen na ráno, ale na celou noc...Může na to vůbec nějak reagovat a udělat z toho ten správný dvojsmysl nebo ne? 

"Ráno se hezky vyspíš. Mám se o tebe přece starat, to k tomu patří." Připomene mu, co s ním měl v plánu do první chvíle a je jasné, že si to nenechá vymluvit. 

"Já už svoje povinnosti ráno dělám v polospánku, stejně bych asi byl mimo." Zavtipkuje, aby se taky trochu uvolnil a nebyl nervózní ještě víc. 

"No jo, máme každý svou. Táta Toshiya na těchhle věcech prostě nechtěl šetřit. Kdybys viděl místo, kde vyrůstal nechápal bys asi stejně jako já." Je vidět, že je na něj Kagami pyšný, kam až to dotáhl a vybudoval svou firmu v podstatě z ničeho. Mají spoustu hezkých a nových věcí, ale není to nic přehnaného. Táta Sugizo s radostí vyprávěl, jak ho musel při přestavbě krotit. Klidně mu to celé bude vyprávět, ale později. Teď má na práci mnohem příjemnější věci a těch se nechce jen tak vzdát. Polibek by klidně ještě protahoval, ale zase ho nechce zdržovat od koupelny. Přece jen už musí být unavený a možná by si šel radši lehnout. Pozoruje ho celou dobu, než za ním zaklapnou dveře a na poslední chvíli ho chtěl upozornit, že sebou nemá věci, ve kterých bude spát. Tiše se zasměje a vážně se těší na to, až mu to dojde. No co, on sám si to rozhodně užije. Kdyby viděl aspoň kousek, bude spokojený a ne, necítí se kvůli tomu ani trošičku provinile. Stáhne zatím deku z postele a nachystá mu své vlastní věci, ve kterých může spát. Usadí se na pohovku s jednou nohou skrčenou pod sebe a pohodlně se opře. Vyčkává až voda přestane téct. Když se dveře začnou otevírat zvedne k nim oči a rty mu jdu mírně od sebe. Kdy Čekal hodně a byl přesvědčený, že se mu to bude líbit, ale tohle...? Jak teď usne, když ho viděl? Bude asi každých deset minut běhat do koupelny pod studenou vodu, aby Doo necítil, jak moc se mu líbí. Hlasitě polkne a očima ho sjede od hlavy až k patě, i když se tomu vážně bránil. 

"Páni." Vypadne z něj tak trochu pitomě, ale jinak to prostě nejde. 

"Já vážně nechci tak zírat, ale nemůžu si pomoc." Omluví se mu rovnou, protože to nemůže přestat dělat a pomalu začne vstávat. Přijde až k němu, nakonec ho pomalu obejme a přistoupí k jeho zádům. Jednu ruku mu položí kolem pasu s dlaní na pevném břichu a pomalu se rty skloní k jeho ramenům, kterým věnuje několik polibků. 

"Jen chvilku. Pak si dám hodně studenou sprchu, nebudu moct spát a budu se na tebe dívat. A ano, můžeš za to ty a to, jak skvěle vypadáš." Šeptá mezi jednotlivými polibky. Jestli se mu Doo nevytrhne, bude v tom ještě chvíli s radostí pokračovat. Čisté věci, které mu připravil se zatím bez užitku válejí na připravené posteli. Když se svými rty dostane až ke krku zlehka se o něj otře nosem a chvíli se zdrží zase tam. 

"Doufám, že se ti nechce hrozně moc spát." Začíná šeptat úplně nesmysli, jenže jeho mozek si právě vzal dlouhou dovolenou a jen tak se nevrátí. Nejspíš kvůli myšlenek na něj bude narážet do lidí, tak moc mimo je už teď.

Doo-hyun

Kagami si samozřejmě trval na svém, že se ráno vyspat musí, protože on se o něj má starat. Kdo ví, proč si tohle vzal do hlavy, asi proto, že jinak se staral jenom Doo o druhé, ale to přece nemusel dělat. On mu rozhodně neměl co kompenzovat, to spíš jeho vlastní rodiče. Na to půjčování věcí trochu zapomněli, když šel Doo do sprchy a podle toho to taky dopadlo. To, co mu Kagami prozradil o svém otci, ho zaujalo. Znělo to totiž tak, že taky vyrůstal hodně skromně a pak pracoval, aby svůj osud mohl změnit a dneska měl tohle. Farmu, kde jeho syn mohl mít vlastní koupelnu. To jednomu přece bohatě stačí. Napadne ho, že by si s ním mohl docela rozumět, ale zatím samozřejmě neměl tušení, s kým by mohl mít tu čest a že by to mohlo být docela složité. Pak už je čas vyjít ze sprchy a ten okamžik, kdy Kagami začal zvedat oči a dívat se na něj, asi nezapomene do konce života. Je to skutečně jako ve filmu, kde se zastavil čas. Vnímá tvar mandlových očí, které jdou nahoru a všechno, co se v nich odehraje. Kagami je krásný sám o sobě, ale teď byl ještě krásnější. Skutečně okouzlený, i když Doo-hyun nechápe proč zrovna jím. Nic tak skvělého na sobě neshledává. Nebyl žádný tlusťoch, snad ani nebyl nějak ošklivý, ale takovou reakci nečekal zase on. Je trochu starší, blíží se mu věk na univerzitě, takže už slyšel, že sem tam působí nečekaně vyspěle, už ne jako kluk, ale tak… Plaše se usměje, ale vypadá spokojený sám se sebou. To polknutí už mu přijde jako šaškování, ale… ono nebylo? 

"Nech toho." Řekne tiše, ale je vidět, že se mu všechen obdiv moc líbí.

"Nakonec je asi dobře, že to tak je, ne…" Odkašle si trochu, protože kdyby se na něj dívat nechtěl, asi by neměli moc budoucnost. Kagami se zvedne a jemu se něco zhoupne v žaludku. Zvážní a znervózní. Za chvíli ho má u sebe a za zády a na ramenou ucítí jeho horké rty. Není rozpálený, taky si musel dávat chladnou vodu, aby se trochu probral a pivem to vážně nebylo, takže teplotu Kagamiho rtů vnímá velmi intenzivně, podobně jako jeho dlaň na svém břiše. Bylo roztomilé, co mu tady říká. Podle něj po vší té práci stejně odpadne jako špalek, ale to by mu neměl za zlé. Kagami se svými polibky nepřestává a pomalu se přesouvá k jeho krku a Doo-hyun si dovolí zavřít na chvíli oči. Je to velmi příjemné a když Kagami prohodí, že doufá, že se mu nechce spát, znovu se pro sebe pousměje. Jsou oba dva v podstatě dospělí, rozhodli se tady být spolu a dovolit si jisté věci, možná spolu dokonce chodit, tohle je logické vyústění a on z něj nemíní nijak utíkat. Kagami je ohleduplný, možná si myslí, že by se vyděsil a možná by se to dřív skutečně stalo a nebo je naopak Doo-hyun odvážnější, než si sám myslel, ale teď ho ani nenapadne myslet na to, aby se oblékl, zalezl pod peřinu a šel spát. Neví, jak si Kagami představuje, že by se to celé mělo stát, nikdy se o tom nebavili ani o svých dominantních nebo opačných preferencích. On sám si není jistý, co vlastně chce, ale za toho něžnějšího se nikdy nepovažoval. Tohle bude asi ještě zajímavé. Trochu se po něm ohlédne a pod jeho rukama se otočí, aby byl čelem k němu. Kouká se maličko dolů a i když ví, že věci neumí vzít do vlastích rukou a že Kagami je mnohem zkušenější, stejně mu příroda velí zvednout ruce, vzít jeho tvář do dlaní a pohladit ho palci po lícních kostech. Trochu mu odhrne ty neposlušné vlasy stranou a uvědomuje si, že se znovu naklání pro jeho rty v novém polibku. Z tohohle už ani jeden necouvnou, to je jasné. Pohne se o pár milimetrů blíž a tělem se opře proti tomu jeho. Dělí je jenom jeho ručník a Kagamiho oblečení, nic víc a on si to dost jasně uvědomuje.

Kagami

Je vidět, že Doo není zvyklý, aby se o něj někdo staral. o to víc má Kagami pocit, že by se mu to mohlo líbit. Kdyby ne, už by mu dávno něco řekl a poslal ho do patřičných míst. To se ale ještě nestalo, a tak to Kagami s radostí bude dělat dál. Baví ho to víc, než by si kdy dokázal představit. Je znát, že minulost jeho rodiny ho zaujala. Rád si o tom klidně popovídá, ale popravdě...Bude zajímavé sledovat první setkání. Hlavně táta Toshiya byl...Měl ho rád, o tom není pochyb, ale většina si na něj musela zvyknout. Pokud člověk nebyl vyloženě povaha, která mu sedla. Těch bylo málo, i když seržant bude asi přesně ta výjimka, jak si stihl všimnout. Je spoustu věcí, které Doo ještě neví a později se je jistě dozví. Klidně ho tím provede, ale později. teď momentálně není schopný myslet na nic jiného, jen na to, jak skvěle vypadá. Očima přejíždí každičký kousek kůže, který je k vidění. Má pocit, že se ještě trochu leskne a není schopný z něj spustit oči. i kdyby stokrát chtěl jít spát, teď je dokonale probuzený. Ve všech ohledech. Překvapeně zamrká, když ho Doo napomene, aby to nedělal. V první chvíli si není vůbec schopný uvědomit, čemu to patřilo. taky podle toho i vypadá. Skoro jako někdo, koho vzbudíte uprostřed noci a vylovíte ho z toho nejlepšího snu. 

"Kdyby to bylo hrané, poznáš to." Usměje se skoro až něžně. 

"Je to naprosto úžasné." Pozvedne koutky ještě výš a konečně se rozhoupe, aby mu mohl být blízko. Má trochu obavy, aby nepřekročil nějakou hranici, kdy už by to bylo příliš, ale Doo ho nenapomene, když ochutnává jeho kůži a tak dál pokračuje. Začíná to být na něj příliš a je to znát, hlavně n tom, jak ho rukou an jeho břiše k sobě tiskne. Když se Doo chce otáčet, povolí své sevření a sleduje jeho tvář, než se ocitne čelem. hledá v ní známky odmítnutí. Šel by spát, kdyby to chtěl, i když by si vážně musel dát studenou sprchu. Mírně se pousměje, jakmile spatří jeho rozpaky a vážně se krotí, aby se na něj nevrhnul, to by se mu jistě nelíbilo. Tiše si povzdechne, když ucítí dotek na svých tvářích a tentokrát je to on, kdo vypadá tak trochu v rozpacích. Automaticky položí dlaně na jeho boky, když se k němu přiblíží a jakmile se jejich rty spojí, přitiskne ho k sobě víc. Oplácí mu polibky, se kterými jen tak nepřestane a dlaněmi znovu přejíždí po jeho zádech, tentokrát na holé kůži. Má pocit, že hřeje, jak se jí dotýká, ale to spíš jeho tělo topí víc, než bylo obvyklé. Chvíli se zvládne ovládat, ale nakonec ho zvědavost a touha přemůže. Dlaněmi sjede trochu níž a sevře jeho polovičky. Tiše se zasměje do jeho rtů a mírně se odtáhne.Čelem se opře o to jeho. 

"Promiň, tomu prostě nešlo odolat. Už jsem ho dneska několikrát obdivoval." Chvíli mu jen kouká do očí, než protáhne své ruce zpátky a vezme jeho dlaně do těch svých. Pomalu je namíří na své břicho a nechá je vklouznout pod své triko. Nechce to dělat sám, chce to znovu nechat na něm a trochu prolomit tu hranici ostychu. 

"Máš přede mnou náskok, to musíme napravit." Dodá ještě tiše a znovu se pohne, aby ho mohl políbit. Své polibky už prohlubuje a stupňuje jejich intenzitu. Pořád ale nikam nespěchá. Sám sice ráno musí vstávat, ale klidně nebude spát týden, jak aby si ho mohl užít mnohem víc. Své dlaně zatím přesune zpátky na jeho bedra a konečky prstů provokativně zapluje pod látku ručníku. Trochu ho tím povolí, aniž by si to pořádně uvědomil. Nebude se ale zlobit, když při dalším pohybu spadne, i když to vlastně není moc fér, když sám je ještě oblečený. Velmi rád ho však dožene. Ještě pár prolnutí mu věnuje, než se rty přesune na jeho krk, který si taky zaslouží dostatek pozornosti. 

"Asi už tě domů na noc nevrátím." Prohodí šeptem do jeho kůže.

"Vždycky si to tam půjdeš zkontrolovat, ale spát budeš se mnou." Znovu říká úplně nesmysly, ale je to všechno naprosto upřímné.

Doo-hyun

To sebevědomí si nějak vyměnili. Celou dobu byl Kagami ten, co všechno vedl a dával mu najevo, že o něho stojí a když jsou tady, najednou mu běží v hlavě samé nervózní myšlenky a obavy z odmítnutí, které sice Doo-hyun nemůže vnímat, ale za to sám nečekaně přebírá iniciativu. Vidí to na něm, ve způsobu jakým se na něj Kagami dívá, když stojí tváří v tvář a taky tehdy, když ho bere za tváře, aby ho zase políbil, ale jakmile se to děje, Kagami ho k sobě začne tisknout blíž a Doo si také poprvé tiše povzdechne. Po chvíli ucítí jeho ruce na svém zadku. Ten stisk je nečekaně příjemný, ale Kagami se tiše zasměje a skoro se omluví. Pořád si není jistý, kam až může zajít a Doo-hyun už nějakou chvíli ví, že asi kamkoliv. Měl by mu to říct a osvobodit ho tak z obav, ale tohle objevování mělo taky své kouzlo. Podívá se tedy znovu do jeho očí. Bylo pravdou, že Doo-hyun rád nosil džíny, které nebyly zase tak široké, pokud zrovna neměl školní uniformu. Často měl zadek schovaný v kostkované košili, ale teď bylo léto a takové teplo, že ji míval přes ramena. 

"Vážně?" Asi by se tomu neměl divit. Jeho to ale nenapadlo, to proto, že se učil. Většinu času trávil u Kagamiho obličeje, hlavně očí a pak taky u jeho tetování, která sám neměl a tak je neustále studoval pohledem jako nějakou knihu. Jednoho dne ho to opustí a dostane se zase dál, ale těšilo ho, že to bude mít jako seriál a ne jako něco, co je za hodinku a půl pryč jako nudný film. Tohle přirovnání mu nebude říkat nahlas. Sice se mu zdálo hezké, ale neznělo vůbec romanticky. Na to neměl moc hlavu. Kagami ho vezme za ruce a položí si je na břicho. Dojde mu i bez jeho slov, co by měl udělat. Je pevné a hebké a on se tím zase tolik nezdržuje, když štíhlé prsty zahákne za okraje látky a prostě mu ji přetáhne přes hlavu. Očima automaticky sklouzne na místa, která ještě neviděl. Kagami ho znovu políbí a trochu odvede jeho pozornost, i když tam ruce nechává. Oči musel zavřít. Polibky jsou stále hlubší a vášnivější a on moc dobře cítí jeho prsty za okrajem ručníku, stejně jako to, že povolil. Uhne tváří trochu do strany, aby měl Kagami na jeho krku trochu víc místa a pootevře oči, když mu šeptá, že ho už na noc domů nikdy nepustí. Vlastně by mu to asi ani nevadilo. Spát bude s ním? To asi doslova. 

"Jsi majetnický?" Zajímá se z ničeho nic. Ne, že by měl někdy myšlenky na vztah s více lidmi najednou nebo na zálety, to vůbec ne, ale zajímalo by ho, jakou míru žárlivosti by Kagami mohl předvést. Podle něj to nehrozilo, protože si všichni kromě něho mysleli, že je Doo-hyun pitomec. Někdy v tu chvíli ručník klesne k zemi a jemu dojde, že tam stojí už úplně nahý. Trochu se napne a znervózní, protože se nahým klínem otírá o jeho kalhoty, ale to neznamená, že ho teď pustí a uteče. Nakonec se přes jeho rameno trochu rozhlédne a všimne si té jeho postele, která jim oběma bude pohodlnější. Tedy… pokud teď Kagami neuteče do sprchy, ale nemíní ho nechat si na ni vzpomenout. Trochu od něj zacouvá a pozpátku dojde až k posteli, na kterou dosedne. Už na sobě nic nemá, takže doufá, že to dostatečně potáhne jeho oči. Odloží brýle na stolek vedle, aby mu do rána vůbec nějaké zůstaly. Kagami naštěstí není tak daleko, aby na něj nedoostřil, ale klidně by mohl jít blíž. Trochu si odkašle. 

"Nevidím moc dobře, víš…" Připomene mu to, kdyby se zdráhal. Je zvědavý, jestli po cestě odloží všechno oblečení nebo to budou dělat společně. Ani o sobě netušil, že bude tak moc vyrovnaný, až na podobné věci dojde.

Kagami

Ani neví, proč se tak mění jeho chování. Jak kdyby se ven dostalo něco, co jindy schovává pečlivě uvnitř sebe. Ostatně měl vždycky pocit, že si nemůže dovolit být takový. Doo v něm probouzí skrytou stránku a Kagami má pocit, jak kdyby celou dobu viděl dovnitř něj. Je rád, že se ujme dalších kroků a nenechá ho tápat v nejistotě. On sám je ochotný zajít až na konec, ale pořád si není jistý, jestli na to má Doo stejný názor. Pořád čeká, kdy mu řekne, že tohle už je moc a půjdou spát. Překvapeně zamrká, když se ozve první povzdech a hned na to se spokojeně usměje. To je znamení, že je všechno v pořádku a můžou klidně pokračovat. Vnitřně se uklidní. 

"Já vím, jsem drzý a dovoluju si moc." Prohodí tiše a pobaveně. Je to spíš takové škádlení, které ho ani nikdy nepřestane bavit.

"Hm, a spoustu dalších partií samozřejmě. Ale tohle je vyloženě škoda schovávat." Asi nakonec potřebují ujistit oba dva, že je všechno, jak má být. Je pravda, že pro něj bylo dneska těžké, soustředit se na práci a pořád si ho po očku prohlížel. Nechtěl, aby ho u toho nachytal, ale teď už mu to snad říct může. Když ucítí jeho ruce na svém břiše, musí se víc nadechnout, tak moc příjemné to je. Nechce mu vnucovat, co by měl dělat, bere to spíš jen jako pobídku, že může a že bude rád. Zatváří se nadmíru spokojeně, když triko opustí jeho tělo a trochu potřese hlavou, aby vrátil neposedné prameny na své místo. Prohlíží si Doo-hyunovy oči, aby zjistil, jestli je s tím, co vidí spokojený. Nemá problémy se sebevědomím, ale stejně by rád věděl, jestli se mu to líbí nebo ne tolik. Další polibek mu zase vymaže trochu myšlenek a teď přemýšlí, jak mu odpovědět. 

"Tak na půl. Nikdy bych ti neříkal, s kým se máš bavit nebo tak. Klidně tě můžou balit a já se jim budu smát." Odmlčí se a vypadá trochu škodolibě. 

"Ale kdybych zjistil, že to někdo zkouší moc, i když ví, s kým chodíš, asi mu s radostí rozbiju hubu." Přizná se nakonec ke svým myšlenkám, a doufá, že to nebylo moc. Nepral se, dokud neměl pocit, že musí, ale dvakrát pobízet by se taky nenechal. Pousměje se, když si uvědomí, že je ručník na zemi. Na jeho vkus má on sám ještě moc oblečení. Vždycky si víc užíval dotek kůže, než oblečení a teď...By za to byl vděčný, ale taky musí být trpělivý. Tohle bude pravděpodobně jejich poprvé a chce si užít každý okamžik. dojde mu během vteřiny, proč se Doo ohlédl a proč do něj odchází. ještě, že tak, jinak by se po něm nejspíš natáhl a nenechal by ho udělat ani krok navíc. Oči mu sklouznou po jeho těle a vypadá stejně hladově, jako když Doo vyšel z koupelny. Očima skončí v jeho klíně a oblízne si spodní ret. Je vidět, že se znovu neovládá a má myšlenky jen na jednu věc. Trochu ho probere až jeho hlas. 

"Tak to bych měl jít malinko blíž." Jako první však sáhne po zapínání svých kalhot, která nechá spadnout ke kotníkům a tím, jak za ním vykročí se jich zbaví. Vážně by se smíchy potrhal, kdyby o nohavici zakopl, ale to se naštěstí nestane. Dojde až před něj a pozvedne mu tvář, aby ho mohl znovu políbit. Pak vezme jeho dlaně a položí si na boky, na lem prádla. Chce, aby mu s nimi pomohl. Spokojeně si povzdechne, jakmile látka opustí jeho boky. Položí mu ruce na tváře a znovu si vychutná jeho rty. Tentokrát se obkročmo usadí na jeho klín. Nemohl se dočkat až ho ucítí a teď se to děje a dost intenzivně. Nepřerušuje polibky, nepouští jeho tváře jen k tomu přidá malý pohyb boky, aby zjistil, jestli se mu to bude líbit. Sám se přistihne, že nemá vůbec problém s představou, že by se mu podvolil. sice celou dobu vystupoval jako ten dominantnější, ale je ochotný to vyzkoušet. Vždycky měl otevřenou mysl novým věcem a teď se mu to nejspíš bude hodit. Jediné, na čem záleží je to, aby byli spolu a udělali to, po čem touží oba dva. Dlaněmi sklouzne z jeho tváří přes ramena na hrudník a téměř neznatelně podráždí jeho bradavky. Už se nehlídá vůbec a chce ho cítit úplně všude. Boky se znovu zlehka pohne a teď už si i on sám tiše povzdechne.

Doo-hyun

"To o tobě říkají, to je pravda, ale zatím jsem to na vlastní oči neviděl. Viděl jsem jenom, jak někomu pomáháš, staráš se o psy a zvířata a taky o bratra. Přede mnou ti nic z toho nevychází." Řekne mu tiše. Byla to ale pravda. Kagami měl svou pověst. Ne někoho zlého, ale někoho velmi rebelujícího a když jeden tušil, kdo je jeho otec, říkali, že to má mít po kom, ale Doo-hyun nic takového nepoznal. Z čeho tuhle nálepku uvařili? Jungkookovi by ji věřil, Felixovi taky, ale jemu? Nebo byl pro Kagamiho na první pohled natolik jiný, že bylo všechno od začátku jinak a jenom mezi nimi? Klidně ho můžou balit a on se jim bude smát? Doo-hyun se pousměje a trochu zavrtí hlavou. To se nejspíš nikdy nestane, ale lhal by, kdyby měl tvrdit, že by to někdy nechtěl vidět osobně. O tom rozbíjení huby vůbec nepochybuje, protože viděl na vlastní oči ten den, kdy se objevil Jungkook, co se přesně dělo. Líbí se mu, že by ho Kagami takto chránil. Jakmile Doo-hyun vykročil k posteli, bylo mu jasné, že se Kagami bude dívat, ale i když se snaží udržet sebevědomý postoj, neujde mu, jak moc hladově si ho prohlíží a jak si Kagami olízl ten spodní ret. Bylo v tom něco trochu dravého, co v něm taky sídlilo a Doo-hyun to ještě moc nepoznal. Přesto ho pobídne, aby k němu šel blíž, protože přece špatně vidí a nerad by ty brýle rozlehl a Kagami ho ihned poslechne. Teď už tady vážně není prostor pro žádný ostych. Doo-hyun se zhluboka nadechne a sleduje ho, jak posílá kalhoty dolů a pryč ze svého těla a jak se k němu blíží jenom v prádle. Vážně mu to moc slušelo. Byl jako z reklamy na nějakou pánskou voňavku. Jakmile je Kagami u něho, skloní se pro další polibek a Doo-hyun zřetelně cítí, jak to trhá s jeho podbřiškem. Nechává si navést ruce na lemy jeho prádla a nejspíš už moc nepřemýšlí ani jeden z nich. Vezme okraje do prstů a snaží se je dostat co nejníže, kde mu Kagami pomůže a brzy je bez oblečení i on. Doo-hyun zatím drží dlaně pořád na jeho bocích a netroufá si posunout je nikam dál, zatímco ho Kagami líbá, ale to očekávání, kdy se vzájemně dotknou, je vážně k nesnesení. Vůbec by ale nečekal, co se stane vzápětí, totiž že se mu Kagami odhodlaně posadí na klín a jemu nezbývá, než na něj zírat s otevřenou pusou. Automaticky položí ruce okolo jeho pasu, ale hledí nahoru do jeho tváře a až moc palčivě si uvědomuje jeho pevný klín proti vlastnímu břichu a ten svůj zase kdesi pod ním, skoro tam, kde by být měl, pokud… Už se zase líbají a Kagami se na jeho klíně začne podvědomě pohybovat v dost jednoznačném signálu. Vážně by to mohl chtít takhle? Doo-hyunovi by to spoustu věcí usnadnilo, jen to prostě doopravdy nečekal. Kagamiho ruce kloužou dolů po jeho prsou, vypadá to, že nic už nedělá vědomě a je na čase, aby se zapomněli oba dva. Jakmile dojde na další pohyby a povzdechy, svůj hlas už nemírní ani Doo a taky nechá ruce, aby se prošly po Kagamiho těle. Hladí ho všude po zádech, na zadku, na krku a ve vlasech, nezůstává moc dlouho na žádném místě a zapomene na všechno, co by se okolo nich mohlo dít. Do mysli se mu vkrádají nějaké postupy, které by asi bylo vhodné praktikovat, nemůže ho jenom tak vzít za boky a posadit na sebe. Možná by si měli lehnout a věnovat se jeden druhému mnohem víc, ale kdo ví proč se mu to takhle líbí a nechce se už moc zdržovat. Najde konečky prstů jeho rty a vsune do nich své prsty, ale překáží sám sobě, když se ho u toho snaží hladově líbat. Musí zamířit po jeho těle dozadu a dotknout se ho na mnohem intimnějších místech. Srdce mu při tom divoce buší a očekávání má stejně velká, jako kdyby to Kagami prováděl jemu.