Doo-hyun x Kagami - Ptal jsem se, jak se máš. - část 3.

(farma)

Doo-hyun

Doo-hyun přikývne, když mu Kagami nabídne, že mu ten příběh bude vyprávět celý. Možná by mohl večer, pokud tady vážně zůstane spát. To budou mít dost času. Když mu Kagami řekne, že chce zůstat v Japonsku, přikývne. Ani on neměl ambice dělat lékaře někde ve světě. Japonsko bylo v tomto směru na velmi vysoké úrovni a i když chtěl dělat něco nadstandardního, tak rozhodně někde tady, takže ho těšilo, že to měli podobně. 

"Psům, ale jak?" Moc tomu nerozuměl, nedovedl si představit, jaké měl Kagami v tomhle směru možnosti. Chtěl být chovatel, trenér nebo na volné noze napravovat psy jako to dělal teď, jenom za peníze? Doo-hyun slyšel o nějakém Američanovi, který se tím živil, jezdil po celých Státech a napravoval zlé psy. Měl o tom pořad. Představí si Kagamiho v televizi. Tím by si mohl docela vydělat. Cítí na sobě Kagamiho pohled, ale to by ho jeho bratr nesměl začít vystrkovat z farmy pryč. Myslel si, že je tady pro sestru a když ne tak co? Vadilo mu to? Zatím se na Kagamiho nepodívá, jenom Hyeonovi opětuje upřený pohled, který značí, že se taky snadno nelekne. Pak už je tady JK a jeho trest a Doo-hyun udělá chápavý obličej. V tom případě žádný traktor řídit nebude. Chtěl pomoct, ale do tohohle se jim nebude nijak plést. Je znát, že Kagami JK nemá rád a když mu řekne, že ho potřebuje s sebou, přikývne. Taky se chce hlavně učit a ne tady běhat po práci, i když by samozřejmě pomohl, kdyby to bylo potřeba. 

"Potřebuješ ho? A proč? Nemáme dost vlastních lidí? A doktor pomáhá Felixovi." Hye nechápe, proč by měl Doo-hyun následovat Kagamiho a kromě toho práskl něco, co by jinak bylo utajeno. 

"Jsou na valníku. Támhle." Ukáže někam za sebe. Ano, slavný sexy blond Felix, který působil jako princezna stál v holinkách na hromadě hnoje společně s Ji-hoonem, oba byli do půl pasu a práce jim šla rychle od ruky. Jakmile se Hye zamotá do řečí okolo kina, JK se začne smát a on má co dělat, aby vážně neutekl. Jistě, že mu to nikdo nemůže věřit. 

"Někdy až moc." Zamračí se a klidně slepicemi nazve některé lidské bytosti poblíž. Nemyslí tím zrovna nikoho konkrétního, ale sem tam si taky do pusy neviděl, když ho tu někdo štval. Kagami a JK se ještě chvíli dohadují a JK se nakonec klidí jako první. Když Hyeho míjí, pošeptá mu, aby přišel a on… zřetelně cítí, jak se mu chvějí kolena. Samozřejmě, že půjde, ale stejně si to s ním vyřídí! Jakmile je JK pryč, Kagami ho nazve pitomcem a Hye protáhne obličej. Je trochu zády, ale… co má říct? Cokoliv řekne, Kagami všechno pozná. Otočí se a zapíchne pohled do Doo-hyuna. Pak klesne očima k Sanovi. San mu věří. Měl by on taky? Nakonec zakotví v pohledu Kagamiho. 

"To je tvůj nový kluk?" Řekne bez obalu, jak je jeho zvykem a Doo-hyun cítí, jak otevírá pusu. 

"No nic, mám…" Všimne si někde za nimi pohybu. Je to Yusuke a míří k tomu svému náklaďáku. 

"Mám práci." Chce si pospíšit oklikou tím směrem. Chce vidět dovnitř. Ještě se zastaví a ohlédne se na Kagamiho, když ho před JK varuje a v ten moment je mu v nestejných očích vidět, že je to slib, který možná nemůže dát. Je to jenom vteřina, ale Hye bratrovi nikdy neuměl lhát. Než se toho ale Kagami chytí, musí rychle zmizet. Proto zavrtí hlavou. Podívá se krátce na Doo-hyuna. Není to o tom, že by nechtěl křenit, ví, že Kagamimu by nikdy nepřekážel a je mu za tu nabídku vděčný, ale musí k náklaďáku, jinak nebude spát a pak na pastviny. 

"Díky, ale nechci se učit." Pousměje se a vezme Doo trochu na milost. Zaváhá, když mu Kagami nabízí klíče. Do města by chtěl. Ne do kina. Není si jistý, jestli by mu je Kagami dal, kdyby mu teď viděl do hlavy a asi to nebylo fér, ale… kousne se jemně do spodního rtu a natáhne pro ně ruku.

"Děkuju." Řekne upřímně a pak skutečně odběhne. 

"Bojí se ti něco říct." Okomentuje to pozorování Doo-hyun, jakmile je Hye pryč. 

"Kolik mu je? Vypadá mladě." Neumí v tom chodit, je to ještě kluk. Podle něj.

Kagami

Kagami je rád, že mu Doo kývnul. Už jen to, že by mu to třeba chtěl vyprávět je vlastně pokrok. Po jeho odpovědích jako dobře a podobně, to bylo něco, co by možná ještě dneska nečekal. Klidně si s ním večer sedne, otevřou si třeba pivo a můžou to všechno probrat. 

"Mám v hlavě jeden projekt. Bylo by to vlastně to, co dělám tady. A zároveň bych k tomu asi zkusil cvičit psi, pokud by byl zájem. Vím, že útulky si na sebe moc nevydělají, ale takto by to možná šlo. Napadlo by mě, že bych s tím šel na sociální sítě. Nemám problém mluvit před lidmi, možná by se mi tak podařilo získat pozornost. Ale jsou to jen plány." Je toho samozřejmě víc. Ví, že Toshiya by nebyl rád, kdyby sem jezdili lidi na exkurzi, a proto by nejspíš musel odejít. Podobná propagace by pro něj totiž byla důležitá. Otázka je, jestli by si to nerozmyslel, kdyby za ním přišel. Chce to ale udělat až v době, kdy to celé bude mít jasnější podobu. Zatím na tom pracuje po večerech a snaží se přijít na to, kterou cestou by to šlo a byla by největší naděje na úspěch. Kagami se na Doo-hyuna pousměje, aby bylo jasné, že tohle přece nemohl vědět. Zatím se nebavili o tom, co tu ti kluci dělají. Pak mu to všechno poví, ale teď potřebuje mít pozornost na JK, kdyby se náhodou chtělo něco zvrtnout. Neměl by problém jít s ním do přímého konfliktu, kdyby ho naštval, klidně mu tu ránu dá, i když byl jinak dost klidný člověk a podobné střety nevyvolával. Tohle bylo ale úplně jiné. 

"Ano, potřebuju." Ujistí brášku a hodlá mu to později vysvětlit, ale ne teď a už vůbec ne před JK. Jakmile se JK dosměje, dojde mu, co Hye říkal o jeho kamarádovi. 

"Cože dělá?" Ohlédne se přes rameno a nechápe vůbec nic. Všiml si, že je teď Felix pořád v trapu, ale vlastně mu to nevadilo, protože to znamenalo, že bude mít čas na Hyeho. Až teď mu došlo, že to asi má další podtext. 

"Takže doktora dostal? Nebo spíš on jeho." Protočí nad tím očima, ale víc se zdržovat nechce. Jen doufá, že se k němu Hye připojí. Na jeho vkus už spolu sami nebyli příliš dlouho. Kagami se nadechne, aby Hyemu odpověděl, ale nestihne to. Sám těkne očima, kam míří jeho pohled a začíná mu být jasné, o co tady jde. Nebo tedy v tuto chvíli. Tak nějak tušil bratrovu slabost a je jasné, že si potřebuje všechno zjistit.

"Dobře." Kývne mu na souhlas, že se tedy k nim nepřidá a počká si, jestli si od něj vezme ty klíče nebo ne. 

"Není za co. Opatrně." Má pocit, že zní jako starostlivá máma, ale to už asi lepší nebude. Vždycky se o něj bude starat a vždycky se bude snažit na něj dávat pozor, i když o to třeba jednou nebude stát. Kdyby mu zavolal třeba i v jednu ráno, sedne do auta a přijede, ať už by to bylo kamkoliv. Ještě chvíli pozoruje jeho záda, než se překvapeně podívá na Doo-hyuna. 

"Myslíš?" Vypadá trochu ustaraně. 

"Tak doufá, že tu odvahu najde. Až bude možnost zkusím se ho zeptat." Je znát, že to nenese úplně dobře. Měl pocit, že Hye mu říká všechno, nebo alespoň ty podstatné věci, ale vypadá to, že to tak není. 

"Je mladší. Je mu šestnáct." Vykročí s Doo-hyunem směrem ke psům a San je jim v patách. Vypadá to, že své obvyklé povinnosti odkládá stranou a hodlá se dneska zdržovat u svého nového kamaráda. 

"Promiň, jak jsem se choval. Ten kluk mi vážně leze na nervy. A to jsem si myslel, že bez problému snesu všechny." Ani neví, proč to tak je. I s grázlíky většinou vycházel dobře, ale na něm mu něco podvědomě vadí. Jakmile se přiblíží ke kotcům, psi uvnitř začnou vyvádět. je vidět, že většina je ráda, když ho vidí. 

"Tak se uklidníme kamarádi." Zavolá pobaveně a kývne hlavou ke vzdálenému kotci, kde z boudy vykukuje psí hlava a už teď začíná vrčet.

"Přivezl mi ho známý. Našel ho u cesty přivázaného ke stromu. Byl úplně zesláblý, proto se mu podařilo ho naložit a přivézt. Ale jakmile se nažral, už mě k sobě nepustil." Vysvětlí mu, co je tu nového. Je znát, že ještě přemýšlí nad slovy o jeho bratrovi. Pak to trochu pustí z hlavy. Jen pro tuto chvíli a dá si za úkol, že si s Hye promluví. 

"Tak co? Dokážeš si představit, že bys byl můj kluk?" Zeptá se ho zvědavě a doufá, že ho tím zase trochu vykolejí a možná dostane do rozpaků. Mezitím chytá misky na žrádlo a na vodu. Samozřejmě, že ho nechá se učit a k tomu tu má pod přístřeškem zavěšené křesílko na konstrukci. Má i prostor na nohy, takže se v něm dá v podstatě spát. Už tu pár nocí strávil, když byl nějaký pes nemocný a hrozilo, že by se mu něco mohlo stát.

Doo-hyun

Takže zachraňovat psy a potom je cvičit nebo cvičit každého psa, za kterého si někdo zaplatí. Jemu se to zdálo jako náročná práce bez odměny, spíš něco jako koníček, ale Kagami vypadal, že se spokojí s málem. Jiní kluci si přáli hezké byty, auta a dovolené. Podle něj se dneska člověk bez propagace na sítích neobešel. Už to prostě byla součást života mladých lidí a tak pokyvuje. Možná by mohl natáčet návody na youtube nebo někam a víc si vydělat právě tím, pokud by tedy chtěl prozrazovat svoje cenné techniky dalším lidem. Kagami měl ještě čas, než opustí školu a do té doby mohl několikrát změnit názor a dostat jinou inspiraci. Když potom řekne Hyemu napřímo, že ho s sebou skutečně potřebuje, Doo-hyun se dlouze podívá na Kagamiho profil, aniž by si ho Kagami všiml a nakonec se pousměje. Hye vypadá roztomile nechápavě, ale není prostor na další vysvětlování, protože pak už je u nich taky JK a řeší se, co Felix dělá na hnoji s doktorem. Doktor Joo byl hodně známý a pokud se Doo-hyun někdy chtěl stát někým takovým, měl školitele na dosah ruky a přesto ho ani na chvíli nenapadlo jít za ním a požádat ho o pomoc nebo radu. Na medicínu ještě nechodil, zatím se tam chce jenom hlásit a vlastně by si docela rád našel svou cestu sám a dokázal, že genialitu má sám od sebe, ne od někoho. Bylo to možná pitomé a možná časem změní názor a požádá doktora Joo nebo Felixe, když spolu budou, osobně, ale to byla pro něj zatím daleká budoucnost. Kdo by si pomyslel, že by mohl chodit do třídy přímo s Felixem a že by mohli studovat společně? Doo o tom zatím nic netušil. Pak už jsou JK i Hyeon-seong pryč a oni zůstanou zase sami. Konečně se podívají jeden druhému do očí a Doo-hyun přikývne. Je o tom přesvědčený a podle něj Kagami udělá dobře, když se bratra zeptá. Někdo by měl udělat první krok a to často bylo na nich jako na starších. Ten věk Hyemu seděl. Už vypadal dospěle, ale bylo vidět, že existovalo hodně situací, se kterými si nevěděl rady. Proto byl zranitelný. Vážně mohl někomu snadno naletět. Společně s Kagamim dojdou ke psům a on se pousměje, když se mu Kagami omluví. 

"Myslíš kvůli tomu JK? Taky jsem ho chtěl praštit… tehdy…" Připomene mu. Pak už se Kagami musí věnovat zvířatům a i když je zajímavé ho sledovat a zjišťovat, kdo je kdo a proč, vydá se rovnou ke křesílku a začne si z batohu vytahovat učení. Nikdy mu nedělalo problém pragmatické myšlení. Když se teď zapomene a bude se rozplývat nad roztomilostí zvířat, nic se nenaučí a to nemohl dopustit. Jeho sestra by se mu samozřejmě vysmála, řekla by mu, že je pitomec a na učení se vykašlala. Dala by mu najevo, že ona má cit a on je divný, ale tak už to prostě bylo. Už sedí v křesle s knihou na klíně a blokem a tužkou v ruce, když na něj Kagami promluví a začne mu vyprávět jeden psí příběh. Sliboval mu, že ho bude vyrušovat a už to bylo tady. Podívá se směrem k tomu psovi a chvíli si ho prohlíží. Bylo hrozné, že někdo dokázal vyhodit zvíře na ulici, ale mnohem horší bylo, že ho tam uvázal, aby pošel. Kdyby ho nechali odvázaného, třeba by se někde nažral nebo by ho někde odchytili. 

"Ty ho spravíš. Bude ti věřit." Řekne a může to znít, že se ho jenom snaží odpálkovat, aby už nemluvil, ale Kagami svůj sen myslí dost vážně, takže to podle něj dokáže. Skloní oči znovu ke knize, ale přijde další komentář, tedy spíš otázka a on se doopravdy zarazí. Nejdřív s tím začal Hye, ale neodpověděli mu a teď se ptá přímo Kagami? 

"Se mnou nechce nikdo chodit." Řekne vyhýbavě, protože nikdo se vedle něj nechtěl nudit. Ve škole si ale pomyslel jisté věci… 

"S tebou někdo chodit nechce?" Obě věty jsou vyhýbavé. K čemu že se to má postavit čelem, jak si prve myslel? Znovu si ho prohlédne. Bylo toho tolik, co o sobě nevěděli a co mohlo za pár dní ovlivnit jejich názor. Kagami se ho ale neptal, jestli s ním chodit bude, jenom se ho zeptal, jestli si to dovede představit. 

"Ano." Řekne mu, jak je jeho strohým zvykem a vykolejeně nevypadá ani trochu. Dokonce si vzpomene, že by se mohl usmát a honem to udělá. +Ty si to ale představit nechceš. Nejsi ten typ, co by se dovedl na někoho dívat, jak studuje a pracuje, budeš se nudit.+ Pomyslí si. 

"Teď už buď ticho." Řekne mu měkce a zamává knihou ve vzduchu. Než s tím skončí, je vážně večer. Sestra se neozvala, ale podle telefonu byla chvíli doma. Možná je zaskočená, že tam není on. Doo zaklapne knihu a protáhne se. Nejedl a pil jenom ten čaj. Měl by teď odjet? Není to divné doučit se a odjet? Kagami byl… kam že to říkal, že jde? Rozhlédne se, ale nevidí ho. Je někde s ostatními?

Kagami

Ví, že by si svůj plán na budoucnost měl pořádně promyslet a že to nebude vůbec snadné. Je ale pravdou, že na tom pracoval už hodně dlouho, na svůj věk možná až moc. Podařilo se mu zkontaktovat pár firem, většinou výroby na věci nebo žrádlo pro psy. Dali mu nějaké informace, jak by jejich sponzorství bylo možné. Všechno si to postupně dával dohromady, aby měl co nejvíc možných aspektů podchycených. Nebylo to tak, že by si něco usmyslel a bezmyšlenkovitě se zatím hnal. Jen měl vizi, že by mohl žít pro to, co má skutečně rád, pomoci opuštěným psům a něco si k tomu vydělat. Periferně si všimne, jak se na něj Doo podíval, ale tentokrát mu pohled neoplatil. Prostě ho nechtěl vyděsit. Jakmile zůstanou sami, konečně se na něj podívá a mírně, i když pořád trochu ustaraně se pousměje. Bratra z hlavy nepustí, ale teď je čas věnovat se jeho návštěvě.

"No jo, některé osoby jsou asi vždycky na facku, ale stejně...Snažím se takovým věcem vyhýbat." Pokrčí rameny a dál už o tom nemluví. JK není téma, které by chtěl dneska probírat. U psů neměl v plánu Doo-hyuna příliš rušit, ale chtěl mu vysvětlit o co se dneska bude pokoušet. Nakonec mu vlastně bude ticho vyhovovat a půjde mu hlavě o čas strávený s novým přírůstkem. Usměje se na něj vřele, když mu Doo řekne, že psa dá do kupy. 

"Díky, rád slyším, že mi věříš." Ujistí ho, že si jeho názoru váží, ale další téma ho zajímá mnohem víc. Málem by protočil očima, nad jeho vyhýbavou odpovědí. Počká si však i na další slova. Ví, že se potřebuje učit, a tak nedojde na další otázky. 

"Se mnou asi někdo chodit chce. Možná." Pokrčí rameny. 

"A já chci chodit s tebou. Takže ses spletl, někdo s tebou chodit chce." Usměje se na něj a tváři se, že se baví o počasí. Pak mu naznačí zamykání své pusy a nechá ho se učit. Otázka je, jestli Doo bude mít myšlenky na učení, nebo bude přemýšlet nad tím, co řekl. Sám odejde do kotce k novému psu, a i přes to, že na něj pes vrčí, k němu do kotce vleze. Zůstane však u vzdáleného rohu, a aniž by se na něj podíval mu hodí před boudu pamlsek. Postupuje krůček po krůčku, až na něj pes přestane vrčet a postupně si sbírá ze země pamlsky blíže k němu. Dnes se ho ani nedotkne, čeká jen, až pes přestane vrčet, kdykoliv se pohne. Už se stmívá, když z kotce vyjde a teprve novému psu donese žrádlo. Kdyby byl sytý, špatně by se mu s ním pracovalo. Samozřejmě měl žrádlo už ráno, když odcházel ze školy. Neměl v plánu ho nechat hladovět. Nakrmí ho tedy, doplní vodu a pak chvíli pozoruje Doo-hyuna, jak se učí. Vůbec Kagamiho nevnímá, a to je dobře. 

"Nevěřím ti, že s tebou nikdo chodit nechce." Prohodí si pro sebe tiše a pak se rozhodne, že mu nachystá menší překvapení. Prostě se vytratí a jako první odejde do kuchyně, kde si nabere jídlo, které bude potřebovat. Pak ještě posbírá nějaké deky a polštáře. No chvíli mu to trvá, než nachystá příjemné posezení. Ostatní jsou na verandě a on se tátům omluvil, že tu má kamaráda a že si udělají večeři sami. Odejde na odlehlejší místo, kde je ohniště s železnou mřížkou, kde se dají udělat špekáčky a klidně i maso. Všechno pečlivě připraví dokonce donese i světla, aby tu nebyly skoro potmě. Promne si ruce o sebe, když zkontrolujte své dílo a praskající oheň. Teď je čas přivést Doo-hyuna. Stejně už na to učení nebude pořádně vidět. Když se vrátí ke psům, už ho očividně hledá.

"Výborně, tak jsem to stihl akorát. Je čas na večeři, pojď." Popadne jeho učení pod jednu paži a druhou rukou vezme tu jeho a vede ho s sebou k připravenému posezení.

"Už žádné učení. Je čas na trochu odpočinku. Někdo tě hlídat musí." Kývne hlavou k polštářům, aby se usadil.

"Dáš si pivo?" Automaticky mu nalévá i vodu ochucenou kousky ovoce, kdyby měl žízeň. Pak už se začne starat o to, aby se maso připravovalo, což chvíli potrvá. Usadí se tedy na chvíli k němu a natáhne k němu ruku s pivem, aby si mohli přiťuknout. 

"Můžeš se tu učit častěji. Budeš to mít i s večeří. Klidně i se snídaní." Musí se pousmát, protože by mu to snídani s radostí přinesl až do postele. 

"Slušelo ti to. Líbí se mi výraz, když se soustředíš a snažíš se na něco přijít. Taky to, když se ti to povede." Už se vlastně nechce hlídat v tom, co říká.

Doo-hyun

Bylo to skutečně tak. Doo-hyun Kagamimu opravdu věřil, i když byl klidně té povahy, že by mu to řekl i jenom tak, jen aby mu dal pokoj na učení. Dnes to tak ale necítil. Když Kagami řekne, že s ním, tedy Kagamim, někdo skutečně asi chodit chce, automaticky skloní pohled dolů, aby zamaskoval, že se mu ta odpověď vlastně vnitřně nelíbí. Ve tváři se mu však nepohne jediný sval. Vždycky se uměl dobře ovládat. Pak ale Kagami doplní svou myšlenku a přání a on oči za obroučkami zase zvedne a upře je do těch jeho, jako by v nich hledal, jestli je to jenom vtip. Kagami vypadá velice vážně, i když se snaží otočit všechno co říká v něco humorného. Není v tu chvíli schopen popsat, co přesně to v něm vyvolalo a tím spíš není schopen otevřít pusu a něco pořádného na to říct, ale i když jindy umí potlačit svoje myšlenky a soustředit se na svůj obvyklý výkon, teď mu od učení pořád utíkají ke Kagamimu, k tomu co mu řekl, jak se ohledně toho cítí on sám a taky ke všemu, co se mezi nimi za ten krátký čas stačilo odehrát. Nešlo ani tak o to, co spolu zažili nebo nebo co si řekli, jako o všechny ty drobnosti, které pro něj Kagami od začátku dělal. Dojde k názoru, že se znají moc málo na to, aby věděli, jestli mají naději nebo ne, ale že některé věci prostě vysvětlit nejdou a někam vás to táhne. Uvědomí si, že slyšel o lidech, kteří se poznali, za pár týdnů se brali a dokonce spolu zůstali celý život. Přišlo mu to nepravděpodobné a nezodpovědné a najednou se něco podobného dělo přímo jemu. Nepopíral v sobě touhu na tu větu kývnout, jakkoliv se nedala vysvětlit ničím, co znal. Nedala se spočítat, nedala se na ni uplatnit rovnice ani logika, prostě to nedávalo smysl. Jakmile tohle v sobě utřídí a vnitřně se tak uklidní, pousměje a pokračuje v učení do doby, než začne Kagamiho shánět. Ohlédne se po jeho hlase. Vůbec si nevšiml, že odešel a asi byl pryč docela dlouho, ale teď ho zve na večeři a tak nechá učebnice v tom křesle, ve kterém seděl, ale Kagami je ochranitelsky zvedne a nese je s sebou, zatímco jeho vezme přímo za ruku a někam ho vede. Jde o sotva půl krok za ním a celou dobu hypnotizuje jejich spojené ruce, takže vlastně ani moc neví, kam jdou, kdo je okolo a vidí je nebo ne a tak vůbec. To místo ho doopravdy zarazí, skutečně ho to připraví o dech. Nikdy nic podobného neviděl, jenom na obrázku a myslel si, že takové věci dovedou vytvořit některé ženy, ale tady tohle… 

"To jsi neudělal ty…" Vypadne z něj úplně pitomě, protože jestli ano, tak z vesnice není Kagami, ale on sám. Jak by tak mladý kluk mohl mít cit pro něco takového…? Klouže očima po detailech. Jejich rodiče se s podobnými hřejivými věcmi nikdy nezabývali a Doo-hyun si uvědomí, jak moc se mu to líbí a že není nutné žít ve strohém holobytě. Že něco jiného může být příjemného a není to jenom o tom, že se jeden nemusí rozmazlovat zbytečnostmi. Přejde k polštářům u hřejivého ohně a posadí se do tureckého sedu. Přikývne. Jedno by si opravdu dal. Musí vypadat pitomě, jak pořád vyjeveně kouká okolo. Teď je to on, kdo sleduje Kagamiho a když si k němu nakonec sedne a přiťuknou si pivem, konečně zvedne koutky rtů, až se mu okolo nich udělají drobné vrásky. 

"Kdo to bude sponzorovat? Vaši?" Jeho rodiče by ho s tím poslali pěkně do háje, má oprávněný strach obávat se, co řeknou ti Kagamiho, když tady bude pořád jíst. Vážně zčervená, když Kagami dodá ještě to o snídani a skloní pohled dolů. Po tom, co si řekli o tom chození… Ve svém věku už si dovede domyslet, co všechno by to mohlo znamenat. Kagami trochu odbočí a složí mu kompliment o tom, jak se mu líbí, jak vypadá, když se učí. 

"To je dobře, učím se dost často." Odkašle si a je na něm znát dávka nejistoty. Tohle znělo, jako kdyby už slovo dalo slovo… Když se mu to povede? On si všiml odchylek v jeho tváři? Jak dlouho ho pozoroval? Zadívá se mu z tou otázkou v očích do tváře a rty má u toho pootevřené a přistihne sám sebe, jak se začíná naklánět dopředu, ale nedovede s tím nic dělat, prostě se to děje. Nejspíš by si na chemické turbulence mezi nimi mohl i sáhnout rukou.