Tae, Yusuke
"Chtěl jsem, ale chci užít i zbytek volna." Křikne po něm zpátky, aby bylo jasno, že kvůli němu to není.
"Ale k tobě určitě nepůjdu. Bude bezpečnější, když se od tebe budu držet, co nejdál." Dodá ještě, aby mezi nimi bylo jasno. Jenže to není kvůli Rickovi, ale spíš kvůli tomu, jak se při jeho polibku pod vodou cítil. To už se prostě nemůže stát! Nakonec se přece jen zvedne a zamíří zpátky do vody. Koně si popošli do stínu pod stromy a chvíli tam oškubávají větvičky. Očividně jsou spokojení. Usadí se na dno a opře o předloktí, aby si mohl užívat pohodu voda mu příjemně sahá na hranici mezi krkem a hrudníkem.
"To tak zkoušíš na každého nebo o co ti vlastně jde?" Přemůže ho jeho zvědavost. Nepočítá s tím, že se Ricko přizná, ani nechce slyšet komplimenty. Prostě je jen zvědavý, co ho k tomu vedlo. Yusuke ani nepočítá s tím, že by na jeho slova nějak reagoval a tak to dál nerozvádí. Prostě ho nechá, aby mu to zůstalo v hlavě a může nad tím přemýšlet, až ho nebude trápit jeho klín. Možná ani on sám. Ale to se ještě chvíli nestane. Kdyby jen tušil, co tím v jeho hlavě všechno způsobil, asi by se upřímně zasmál. Na to už ale taky nemá tolik času a je potřeba, aby ho ještě trochu potrápil, než mu dopřeje tu nejlepší odměnu za to, že byl nakonec hodný. To, co tomu předcházelo bere jen jako příjemné zpestření. Další odpor už nepřijde a Yusuke si je jistý, že pokud dostane, atak až se po tomto zážitku vzpamatuje. Ale spíš už si to nemyslí. Znovu se pousměje, když se mu dostane chtěné reakce na jeho dotek. Bylo by tak snadné se jím nechat pořádně pobláznit. Uvědomuje si to mnohem víc, když ho vidí, jak se neovládá. Proto měl vždycky slabost a rád byl tím, kdo to celé řídí a kontroluje, aby se nestalo nic, co ani jeden nechtějí. Klidně mu oplatí pohled a vidí překvapení nad tím, co mu právě řekl. Sám si moc dobře uvědomuje, co mu tady nabízí a že to myslí vážně. Podle něj by to stálo za to a proto to vyslovil nahlas. U něj si totiž může být jistý, že pochopí, jak se věci mají, až mu nastíní, kde pracuje. Moo to s tím volnem má taky dost podobně. Yusuke už měl popravdě dost známostí, které se nedokázali smířit s tím, že spíš k nalezení nebyl, než ano. A známosti na jeden příjemný večer...Měl pocit, že by to chtělo něco jiného. Chce to vyzkoušet a tak do toho klasicky míří po hlavě. Dál provokuje jeho vzrušení, než Moo konečně promluví a on si na chvíli opře čelo o to jeho a už malinko udýchaně se zasměje. Ani na vteřinu však nepřestává s drážděním a odpověď si nechá až na chvilku, kdy Moo konečně sevře jeho zadek. +To je jedna z těch nejlepších částí.+ Rád by mu tu myšlenku poslal, ale asi se ho zeptá pak, jak si to užil.
"Ano, já vím." Odtuší jako první, když se mu znovu podívá do očí.
"Ale víš, přesně na takové typy jsem expert. Můžeme se klidně celé léto bavit tím, že se pokusíš, abych tě měl plné zuby. Když se ti to povede dám ti, co jen budeš chtít." Nemá problém to celé otočit v sázku. On má na své straně roky praxe, kdy ho nesmělo vykolejit vůbec nic a pokud mu někdo lezl na nervy, musel se třeba celé měsíce tvářit, že to tak není. Stal se v podstatě imunním, ale taky má radar na ty, kteří mu na nervy časem opravdu polezou. Tohle se podle něj u seržanta nestane.
"Když prohraju můžeš si vybrat jakoukoliv odměnu a dokonce mi ji teď nemusíš říkat." Dál už to nerozvádí a nechá ho, ať si to probere v hlavě, až na to bude mít čas. Teď už si to chce jen užít. Tuší, že by se měl krotit a nechtít po něm všechno a hned, protože by to spíš špatně dopadlo, a tak si nechá na jeho nitro zajít chuť. Místo toho udělá něco, co Moo nejspíš čekat nebude. Už jen proto, jak dominantně většinou vystupuje. Prostě si před něj klekne a dopřeje mu na pár okamžiků své rty. Je znát, že si to umí užít, a hlavně to nedělá poprvé. Taky ví, kdy ho stisknout mezi prsty, aby neskončil dřív, než chce on sám. Takto mu to dovolit nechce a má k tomu sůvu důvod. Pak už je čas, aby se k němu nahoru vrátil a místo toho, aby sevřel jen jeho chloubu, vezme do dlaně jeho i své vlastní přirození. Nemají tam moc místa a o to je dráždění intenzivnější. Volnou rukou najde tu seržantovu, aby ji položil na svou, která spojuje jejich klíny a naznačí mu, že tohle udělají společně. Pak už ho nic nedokáže zastavit, aby je oba nedohnal k vrcholu. Jeho vlastní stany nejsou skoro patrné a pokud by se mělo něco ozvat utlumí to v seržantových rtech, kterých ještě nemá dost. Po výletu do jejich soukromého vesmíru se předloktím opře o stěnu vedle jeho hlavy, druhou rukou mu sevře bok a čelem se opře o toho jeho.
"Myslím, že tohle představení, je mnohem lepší, než rána pěstí." Připomene mu, co mu udělal, aniž by se přestal tisknou klínem na ten jeho.
"Pivo nebo něco ostřejšího?" Stará se rovnou a ano, i to tady v tomhle nakláďáku plném překvapení má. Konečky prstů mu sklouzne po tváři a je vidět, že si to užívá do posledního okamžiku. Kdo ví, co se stane teď.
Moo-yeol, Ricko
Ricko pořád leží naznak ve vodě, když mu Tae odpoví to prsknutí a jak se rozesměje, lokne si vody a pošle ji vzhůru jako malá velryba. "To rozhodně ano." Šeptne pro sebe tak, že to Tae nemůže slyšet, ale pak se ve vodě konečně postaví na nohy a zatřepe hlavou, až se mu vlasy rozježí všude kolem. Podívá se jeho směrem, i když na něj pořád nevidí. Tae se za chvíli objeví a zamíří znovu do vody, ale daleko od něho, tedy tak, aby se alespoň slyšeli. Nejde plavat, prostě si tam sedne a dál trucuje.
"Budeš mít všude v prádle všechno to, co je na dně." Okomentuje to. Vždycky to tak bylo, jenže když jste byli u moře a byl tam třeba písek, tak jste ho nějak zase vysypali a nebo se doma převlékli, ale teď pojede na koni zpět v trenkách od bláta a kde čeho?
"Nechceš to pomoct vyklepat?" Prohodí další nevinnost a zamrká, ale to by se nesměl tak zubit.
"Vůbec nejlepší by bylo, kdybys jel na ostro a všechno to uschlo na zadku tvého koně. Je sluníčko, půjde to rychle. Mají takové zadky, že se tam vejde celá garderoba." Brebentí dál a jeden z koní frkne, jakoby mu rozuměl a poznámky o zadku mu vadily. Pohrává si s hladinou vody a cáká si tam sám pro sebe, když se ho Tae zeptá, jestli to zkouší na každého. Ááá, tak o tohle mu jde…
"Na každého, kdo za to stojí." Řekne mu a už se zase rozpustile šklebí a v očích mu vesele jiskří. Tae se pravdu dozví jenom těžko, protože Ricko je samý žertík a nedá se určit, co myslí vážně a co ne. Jasně, že to Ricko zkoušel často a užíval si život, jak to jen šlo, ale to neznamenalo, že se mu líbil kde kdo nebo by toho kde koho chtěl vidět víc jak jednou. Nebo že by si třeba nemyslel, že na něj někde v budoucnosti čekal někdo speciální. Jak by měl toho někoho hledat, kdyby jen seděl doma se založenýma rukama?
"A ty? Nechtěl jsi mě moc pouštět." Připomene mu a zase vypadá nevinně.
"Proč ti to v jednu chvíli nevadilo a pak jo?" Tuší odpověď, ale když chce pravdu Tae, chce ji taky. Mohli se na to vykašlat, ale Tae nechtěl, tak si poslechnou pár nepříjemností a můžou se klidně líbat dál. Moo si připadá, že už má mozek slušně vygumovaný, ale moc dobře si uvědomuje obsah věty Na takové typy jsem expert. A taky se přistihne, že mu to vadí. Kolik jako potkal lidí jako je on sám? Nejde vlastně ani tak o žárlivost jako o to, že každý chce být jedinečný.
"Tak jdi klidně za nimi, máš natrénováno." Pošle ho obratem do háje, i když by samozřejmě nechtěl, aby to teď nedokončil a vážně odešel. Protočí očima, zatímco cedí steny mezi zuby. Yusuke si je velmi jistý, takže v tom bude háček. Moo si dovede domyslet, že věří svému sebeovládání a on neuměl být protivný na přání. Byl takový prostě od přírody, takže to možný nebylo zas tak hrozné… Uvažuje, jestli mu za to sázení stojí, ale asi nebyl ten správný typ. Neměl v sobě soutěživost tohohle typu. Když kluci v jednotce o něco soutěžili, většinou protočil očima a byl si jistý, že to stejně umí líp.
"Co bych od tebe asi tak mohl chtít." Prohodí, protože se nikdy nepovažoval ani za někoho, kdo si přeje drahé věci. Samozřejmě existovalo mnoho věcí, ideálně nehmotných, které by jednoho dne mohl potřebovat, ale teď prostě nemůže přemýšlet! A pak se stane něco, co ho vážně vyvede z míry. Uvidí Yusukeho, jak si před ním kleká a na několik vteřin zatají dech. Nevěří, že se to stane, dokud se to skutečně neděje a on se není schopný podívat kamkoliv jinam, než na to, jak jeho vlastní přirození mizí v jeho ústech a jak vypadají jeho rysy, když je tam dole. Tohle ho prostě dostává, protože Yusuke nevypadal jako ten typ, ale on to klidně udělal a získal si u něj hodně plusových bodů. Moo by nesnesl být jen tak celý život dole pod někým, na to nebyl dost submisivní typ. Potřeboval to alespoň různě střídat. A v armádě moc andílků nebylo. +Tenhle není ani trochu.+ Napadne ho. Má pocit, že už to vážně nevydrží a to ani tehdy, když se mu Yusuke svými stisky snaží ve vrcholu zabránit, ale nakonec se Yusuke zase zvedne na nohy. Nechce to dodělat tam dole, ale má vlastní způsob, kdy je obejme oba dva najednou a po něm chce, aby to udělal podobně. Nebrání se mu, už se chce dostat nahoru a nakonec to přijde a jemu se zatmí před očima. Dovede se udržet na nohou, ale je to těžké a chvíli si ani moc neuvědomuje, co se okolo něj děje a jak se u toho tváří. Kdyby ho chtěl někdo zastřelit, snad by se mu to i podařilo a on se tak na chvíli stane vlastně velmi zranitelným. Udýchaně se vrátí zase zpět na zem, to už se Yusuke opírá o stěnu a připomíná mu, že mu chtěl vrazit.
"Radši o tom nemluv, nebo mě to popadne." Řekne mu udýchaně. Chtěl by říct Něco ostřejšího, jenže má velkou žízeň a po obojím by asi musel vylézt po čtyřech.
"Pivo." Vyrazí ze sebe nakonec. Obličej i vlasy má zpocené a když se Yu nemá k tomu, aby se od něj vzdálil a ještě mu dojde, jak ho tady hladí, polkne a vrhne do jeho očí skoro plachý pohled.
"Co je?" Chce se mu zase zvedat bradu nahoru. On ho vážně přerazí, jestli toho nenechá.
"Romantická chvilka s princeznou se nekoná." Snaží se ho odstrčit bokem, ale je to jen takový motýlí dotek. Záměrně do něj nedal vůbec žádnou sílu.
Tae, Yusuke
Tae přemýšlí, proč vlastně tak vyjel. Někdy sám sebe nechápal, ale stejně to nevmyslí. Prostě to byla reakce, která přišla sama od sebe. Ve výsledku to není Ricko, na koho se zlobí. Zvedne oči jeho směrem, když mu připomene, co bude mít ve spodkách a on nad tím musí protočit očima. Má totiž pravdu. "Jsem už dost velkej na to, abych to zvládl sám." Trochu se na něj zamračí a pak i přes svá slova na něj vyplázne jazyk. Chvíli ho poslouchá a nakonec se prostě musí rozesmát. Ještě víc, když to koně okomentují po svém.
"Vidíš, ani jim se to nelíbí." Zavrtí nad ním hlavou, ale stejně se zvedne a zamíří do vetší hloubky, aby si to prádlo tak nějak přepral, i když ho nesundá. S Rickem v blízkosti by to rozhodně nedopadlo dobře, tím si je jistý. +Takovou radost ti neudělám.+ Baví se s ním dál v duchu.
"A vůbec, neměl bys je urážet, oni to všechno chápou a jediný, kdo bude mít velkej zadek, budeš ty, až tě shodí a budeš ho mít naražený." Doplní ještě, aby s tím rýpáním nebyl pozadu.
"Pak už na něj chvíli nikoho nesbalíš." Nechce ho urážet, ale taky se musí nějak bránit, když si tu z něj celou dobu utahuje. Ohlédne se po něm, když mu odpoví tak, jak vlastně asi čekal.
"Hm, tak to nemáš moc náročný vkus, když ti stačí obyčejný kluk." Není to tak, že by se na sebe bál podívat do zrcadla. Jenže Ricko vypadá jako někdo, kdo toho i přes svůj věk viděl už hodně. S jeho tváří a postavou, dokázal jistě sbalit kde koho a podle ně to i dělal. Nějak na tohle téma prostě nedokáže vtipkovat. Teď je to on, kdo se ve větší hloubce položí na záda a hledí na oblohu. Je nádherná, nikde ani mráček a on by tu nejradši zůstal do večera. Povzdechne si, když padne velmi konkrétní otázka. Tak mu to neušlo, no super. Jenže Tae není ten, který by si něco vymýšlel.
"Protože to bylo hezký. Takové krásné chvíle jsem vždycky chtěl." Odmlčí se na chvilku, ale na Ricka se nepodívá.
"Jenže ne s někým, koho ani neznám. Vždycky jsem si přál, aby se podobné věci děly s někým, komu na mě záleží a na kom záleží mě. Ne s cizincem. Možná ti to přijde jako pitomost, ale pro mě je to důležité." Pokrčí rameny. Tak trochu mluví jako kdyby mu bylo tak čtyřicet. Jistá události ho však donutila, aby dospěl mnohem rychleji. Už si zvykl, že to má jinak než jeho vrstevníci a měnit to nechce.
"Ukradl jsi mi to, proto jsem se zlobil. Není to tak, že by ses mi nelíbil, ale...Vždycky mě přitahovali ti, kteří dokázali věci brát i vážně víš. Zodpovědnost. A ty spíš vypadáš jako někdo, kdo se tomu spíš vyhýbá." Možná mu odpovídá víc, než by bylo potřeba. Jenže byl vždycky dost upřímný.
"Promiň, prostě to u mě nikdy nebylo jen o vzhledu." Omluví se mu rovnou a čeká na jeho reakci. Tak nějak počítá s tím, že se mu vysměje že je určitě na dědečky. Místo toho se ale prudce postaví, protože k jeho uším dolehne zvuk telefonu.
"No kruci, kolik je hodin?" Úplně zapomněl na čas a už se hrabe z vody ven. Když se podívá na displej telefonu výrazně zbledne.
"Hai, samozřejmě. Budeme zpátky, co nejdříve. Omlouvám se, úplně jsem zapomněl na čas." Tak a teď začíná rudnout. Telefon se odmlčí a on si prohrábne vlasy.
"Musíme zpátky, měli jsme tam být před půl hodinou. Přijel kvůli nim veterinář." Už na sebe souká oblečení.
"Tak dělej." Houkne na Ricka, aby si pospíšil. Yusuke málem protočí očima, když seržant reaguje úplně jinak, než vlastně měl. Ale ne, rozhodně to není důvod, aby se na něj třeba naštval. To by se vážně musel snažit víc.
"Mohl bych, ale nechci. Vybral jsem si tebe a chci tu být s tebou." Odpoví mu něco, co asi slyšet úplně nechtěl. Jenže on si vždycky říkal to, co zrovna chtěl. Třeba se mu to nakonec bude líbit. Rád by se už jen věnoval jeho tělu, jenže přijde další věk, na kterou prostě musí reagovat.
"Cokoliv. Máš zbytek dovolené na to, aby sis to rozmyslel. Pokud budeme pokračovat dál, tak i zbytek života." Zní to, jak kdyby s ním plánoval být až do smrti, ale...Vlastně mu ani nevadí, kdyby si to tak přebral. Nechtěl dohadovat, jak by to mohlo pokračovat. Rád podobné věci nechává na tom, jak přirozeně vyplynou. Moo je první, u koho má pocit, že by to mohlo vyjít a ano je to hlavně kvůli tomu, co mají za povolání. Tuší, že ho kleknutím vyvede z míry, ale výraz seržanta je prostě k nezaplacení. Užívá si o to víc a ukazuje mu to nejlepší co dovede. Nemusí klečet dlouho, protože odvádí dobrou práci a je to znát. Pak už dojde na společný vrchol, když se postaví a pomůžou si k němu společně. Ne, podle něj už by si to lépe užít nemohli a je vidět, že je opravdu spokojená. Ta rána pěstí byla nakonec skvělá předehra. Nemůže přesta přejíždět konečny prstů po jeho kůži už jen proto jak se tváří. Je to seržant, voják, který se o sebe musí postarat a stejně má pocit, že teď pro tento okamžik by se nechal konejšit a rozmazlovat. Ano, dělal by to rád a velmi by si to užil.
"Hm, to by možná bylo druhé kolo." Ne, nemohl mlčet a pak se mu očima v podstatě omluví.
"Byl jsi sexy, nemůžeš se mi pak divit." Pochválí ho znovu, ale není to přehnané, prostě ho tak vnímá.
"Dobře." Přikývne na to pivo a pak se pousměje, když troch skloní tvář, ale odstrčit se jen tak nenechá.
"Ne, nekoná, ty totiž nejsi princezna. Jsi vážně skvělý kus chlapa s naprosto dokonalou postavou a poznámkami, které mě jen tak nepřestanou bavit." Opře se vedle jeho hlavy a hledí mu zblízka do očí.
"Bude pro mě vážně těžké se od tebe držet dál." Povzdechne si a pak se mírně pohne a políbí ho. Polibky jsou pořád dominantnější, ale tentokrát je znát, že si víc hraje a užívá si to. Když propustí jeho rty, přidřepne si, aby mu mohl natáhnou kalhoty i s prádlem. Udělá to samé i u sebe a pak mu porovná oblečení s jistým zaujetím v očích.
"Vyzvednu tě v osm, půjdeme se projet." Oznámí mu a pak poodejde k větší bedně, která je plná ledu a chladí se v ní několik lahví a taky pivo. Vytáhne dvě lahve, masivním prstenem je obě otevře a když se vrátí jednu mu podá. Vezme ho za ruku a zamíří ke dveřím nakláďáku. Ty se začnou automaticky otevírat a jakmile hrozí, že by je někdo viděl, tak ho pustí a přiťukne si s ním hrdlem lahve. Usadí se na kraj s nohama dolů a ohlédne se, než dlaní poplácá na místo vedle sebe.
"Tak povídej, kde jsi všude byl od chvíle, kdy jsme se viděli naposledy." Je vidět, že ho to zajímá. Není si jistý, jestli tu sním bude sedět, ale stejně to zkusil. Teď je to na jednom roztomilém seržantovi., jestli mu uteče hned nebo až za chvíli.
Moo-yeol, Ricko
Ricko našpulí rty, když se Tae tak brání, že je dost velký na to, aby si pomohl sám. Podle něho právě proto, že už byl dost velký, mohl chtít jistou pomoc, ale zatváří se andělsky, jako že ho něco takového rozhodně nenapadlo. Snaží se na něj vypláznout jazyk, ale Ricko dělá, že to nevidí a reakce koní je mu taky naprosto ukradená. Hlavní bylo, že se Tae smál. Pozoruje ho celou tu dobu, co se pokouší pomoct si sám a protáčí očima nad komentáři, že by snad spadl z koně. Nesmysl! "Naopak. Kdybych měl zranění, ležel bych v posteli, byl bych roztomilý a potřeboval bych pomoc a někdo by se pak o mě musel přece starat." Dovede vytěžit to pozitivní opravdu ze všeho. Cukne hlavou mírně ke straně, když Tae zpochybní jeho vkus kvůli nějaké obyčejnosti a v první chvíli snad ani nechápe, co to plácá, ale pak udělá chápavý obličej.
"Proč se podceňuješ?" Klidně mu dá na rovinu najevo, že myslí skutečně jeho.
"A nech na mě, kdo mi přijde obyčejný a kdo ne." Ubezpečí ho. Slyší ten jeho povzdech. Tou dobou je už na břehu a snaží se na sebe dostat věci, které si před tím svlékl. Na mokré tělo to jde hrozně špatně. U toho ho po očku pořád sleduje. Tae mu přizná, že ten polibek pod hladinou byl hezký a on se pro sebe upřímně usměje, ale Tae se na něj zrovna nedívá.
"Ne s cizincem…" Zopakuje po něm nevěřícně.
"A já myslel, že o tom dobrodružství jsou všechny romantické filmy." Vede si svou.
"Když chceš s někým něco takového zažívat, vždycky to bude ze začátku cizinec, leda bys chodil s nejlepším kámošem od školky. To já opravdu nejsem." Zhodnotí to po svém. Na slova o tom, že mu to ukradl se znovu pro sebe zazubí, ale když Tae začne o zodpovědnosti, mírně rozhodí rukama. Ricko se o sebe uměl postarat a díky Yusukemu i o druhé, ale na první pohled působil jako někdo, kdo nic nebere vážně a vlastně to na sobě nechtěl měnit. Chtěl být zábavný a veselý, líbilo se mu dělat šaškárny a sledovat, jestli se ostatní smějí a zodpovědný a vážný nikdy nebude.
"Tak to jsi tam u toho byl správně." Řekne si pro sebe. Ten mu přišel starý a vážný a zodpovědný až moc.
"Jasně." Řekne mu zdánlivě bezstarostně na ten vzhled, ale upřímně, trochu ho mrzelo, že ho Tae posoudil na základě jediného odpoledne a tím bylo vymalováno.
"Nevím." Zavrtí hlavou na otázku, kolik je hodin a už sleduje Taeho úprk k jeho věcem a telefonu. Naštěstí je už oblečený, když na něj Tae vyhrkne, že musí být rychle zpátky a díky jeho jezdeckým schopnostem mu nebude vadit ani rychlé tempo domů, ale netuší, jak moc bude veterinář rád, že ty koně hnali cvalem těsně před prohlídkou, tomuhle nerozuměl. Pak už jde všechno moc rychle a když se dostanou zpět na farmu, Tae už na něj nemá čas. Rozhodne se raději dojít podívat, kde by měl bydlet a pak se asi domluví s Yusukem a někam s ním na chvíli zmizí. Mezitím ještě v náklaďáku dostane Moo svou odpověď o tom, že Yusuke za nikým jiným jít nechce. Nadechne se, aby mu na to řekl, že si ho vybral díky jedinému pohledu a to je takové trochu divné, ale Yusuke nedá pokoj a říká mu, že když se budou věci vyvíjet jako doposud, chce s ním snad žít nebo co. Neléčí se někde na psychiatrii? Vždyť vůbec neví, co je seržant za člověka? Musí protočit očima a zavrtět nad ním hlavou, když mu Yusuke řekne, že při pokusu o odpor bude jenom víc a víc nabuzený. Už si všiml, že se mu ta vzpurnost nějak líbí a sám sobě nedovede poručit, aby takový nebyl. Vyskakoval prostě sám od sebe. Tolik k vojenským psychologickým testům. Yusuke mu řekne, jak sexy v takovou chvíli vypadá a taky ho ubezpečí, že ho nevidí jako princeznu, ale úplně jinak. Jemnější chlapci mu očividně moc neříkají, asi má touhu krotit něco silného. Ty jeho poznámky…
"Hlavně, že ti připadají zábavné." Řekne jenom na to všechno. Víc ani nestihne, protože Yusuke ho chce už zase líbat a on si není jistý, jak se při tom cítí. Je to trochu jiné, když už nejde o sex a nemá z něj klapky na očích, je to víc o citech a prožitcích po něm, ale stejně s tím nedovede hned přestat. Nakonec polibek přece jenom skončí a Yusuke ho začne oblékat. Chce zvednout ruce, že to udělá sám, ale vzdá to a raději si počká na to pivo. Nad rovnáním oblečení už se zase začíná mračit a jakmile mu Yusuke doslova oznámí, že pro něj přijde v osm a co bude dělat, už vytahuje bradu do výšky.
"Jo?"Tón jeho hlasu zní jednoznačně. Chce se mu vytrhnout, když ho Yu bere za ruku, ale podává mu to pivo, tak mu to stejně zase promine, raději si pivo vezme a zacpe si pusu. Dokonce ho jako pitomec následuje ke dveřím, ale tam už vážně trhne rukou směrem k sobě a zatím stojí, když si Yusuke sedne. Sluníčko do očí skoro bolí. Nikdo tam ještě není, možná Hye někde za komínem a on se nakonec přece jenom posadí. Je toho hodně, co vyprávět a konec konců… vlastně proč ne?
Žádné komentáře:
Okomentovat