Moo-yeol, Ricko
"To říkáš jenom proto, že to tam neznáš. Vsadím se, že bych ti ho dovedl představit tak, abys změnil názor." Řekne mu s úsměvem. Přikývne, když Tae dodá, že je většinu času sám.
"Teď už mi to tak nevadí. Přece jenom je lepší umřít ve vlastní vile, než na ulici." Vážně si to myslí, ale ví, kam tím Tae míří. Naštěstí má Yusukeho.
"Hned tady někde? Ukaž." Řekne spontánně a přikývne, když se ho Tae zeptá, jestli mohou zrychlit. Jenže Tae na něj nepočká a žádný start se nekoná, prostě jenom pobídne koně do cvalu a vyrazí a Rickovi chvíli trvá, než se zorientuje, pobídne vlastního koně a vyrazí za ním. Kůň by asi stejně chtěl běžet za svým kamarádem, ale on se nechce vozit, chce ho předjet. Začne ho hnát svým hlasem a nohama a pusu má při tom od ucha k uchu. Jestli nebude mít mouchu za každým zubem, tak to bude vážně zarážející. Tae je skvělý jezdec, zná terén i koně a dohnat ho bude asi nemožné, ale nedá mu to zadarmo. Moo-yeol se musí doopravdy rozesmát, když Yusuke krátce, ale výstižně popíše svého bratra. Asi je mu jasné proč. Přivezl sem jeho syna a všechny tyhle věci… očividně je z úplně jiného těsta a navíc, pokud je někdo vaše vlastní dítě, asi jste mnohem ochranitelštější, než ostatní členové rodiny. Řeč se na chvíli stočí k Hyemu.
"Třeba ano. Nemyslím si, že jeho rodiče nejsou dost kreativní na to, aby to sami věděli, Toshiya má odvahy i peněz dost, ale z nějakého důvodu to není stejné. Asi podobně jako u tebe a Ricka." Řekne svou domněnku. Kagami byl taky student, Ji-hoon už si oběť našel a on sám podobné ambice neměl. Yu chtěl ale zkoušet všechno. Už si to otestoval na synovci a asi rád pracoval s mladými lidmi, co měli potenciál a ten Hye měl. Podle něj měl nějaký blok, byl přece z děcáku. Proto utíkal? Těžko říct… Na rampě za ním se ozvou Yusukeho kroky, když ho dál zve na večeři. Cítí na sobě jeho pohled a převrací všechno v hlavě sem a tam. Yusuke začne mluvit o tom, jak vnímá skákání.
"Pro mě je to spíš práce. Znám vliv adrenalinu, ale je to droga. Skáču, protože se nebojím a protože musím. Nemyslím na to, jestli se otevře nebo ne a nechechtám se pak jako šílenec." Vysvětlí mu. Soustavně všem kazí jejich pokusy ho sbalit, ale je to jako nějaký štít. Vlastně je v tom podobnost s Hyem. Konečně do něj zapíchne pohled, když mu Yusuke řekne, že střelnice taky není tak daleko. A pak to přijde. Otevřeně a taky tak na dlani jako to Yusukeho skákání. Prý ujistil jeho hlavu… to bylo vlastně roztomilé. Nestává často… kdo by mu to měl věřit? Přivře na něj oči a zatím se nechává pootočit, ale sáhl mu do osobního prostoru a voják má v kódování bránit se.
"To zní osudově." Řekne tiše a je v tom cosi vrčivého. Zároveň ale není nepřátelský.
"Jo? A co přesně to je?" Vytáhne obočí nahoru a začne zvedat bradu, jak je jeho zvykem. Yusuke se nebezpečně blíží a soudě podle toho úsměvu si hodně věří. Moo zase věří jemu, že jen tak neplácá, aby ho dostal a myslí to fakt vážně, ale stejně to přehnal. A facky jsou pro holky. Napřáhne se a prostě mu ji vrazí rovnou na bradu, aby si odcouval zase o kus dál. Nijak silně, nechce mu ublížit, ale dost na to, aby to cítil a pochopil, že on není kluk, jak ti tři, co tu před chvílí byli.
"Mohl jsi uhnout!" Vyjede po něm vzápětí a najednou má pocit, jako kdyby mluvil s Ji-hoonem.
"Umíš to. Vyhnul by ses!" Vyčítá mu to a dá si ruce v bok. Ještě neví, co je zač, ale všechny tyhle věci, kontakty, to tetování! Umí sebeobranu a možná líp, než on sám. Mohl ustoupit nebo ho popadnout a zkusit ho znehybnit a on si nechal vrazit pěstí?
"Ty mě teda štveš…" Řekne tiše spíš pro sebe a propaluje ho pohledem. A to nemá ponětí, jaká bude reakce.
Tae, Yusuke
"Náhodou, máš na to mnohem lepší postavu, aby to mělo efekt." Prohodí Tae a vlastně mu ani trochu nedochází, jak to celé mohlo vyznít. A nedojde mu to ani později, protože už poslouchá slova Ricka a pak zavrtí hlavou. "Nevím, možná je to tím, že místech vždycky vidím to nejlepší, ať jsem tam jednou nebo dvacetkrát. Dokázal bych to i v tom malém zapadákově, kde žiju." Prohodí nadneseně, protože to místo opravdu miluje. Ještě sám nevím, jestli chce odcházet nebo ne. Přemýšlel o tom, že by si zkusil po studiu otevřít ordinaci tady, ale kde na to vezme, to zatím vážně neví.
"Ale těžko říct, možná máš pravdu, kdybys mi ukázal místa, která znáš ty." Mohlo to taky znít zvláštně, totiž tak, že by ho tam vzít měl, ale tak to samozřejmě myšleno nebylo. Dívá se na něj trochu posmutněle. Tuší, že teď už mu to tolik nevadí, ale muselo to být hrozné, když byl malý. Nic na to neřekne, protože by ho asi musel minimálně obejmout a to...By nebylo vhodné.
"Uhm." Zarazí se trochu, protože teď tím směrem ani nejedou a kdyby měli, tak to bude trvat a on si se Sugizem nedomluvil, že by jel někam dál. Možná by z toho byly problémy.
"Nejsou to mí koně. Ale můžu se zeptat, domluvím koně a můžeme zajet na výlet." Nabídne mu a je očividně rád, že by s ním někdo podobné výlety mohl absolvovat. Tae byl vždycky dost přátelský a teď je to znát. Pak už je čas na trochu divočejší jízdu. Po chvilce cvalu se ohlédne přes rameno a hlasitě se rozesměje, když vidí, že se Ricko nenechal zvlášť pobízet a vyrazil za ním. Je na první pohled poznat, že zkušenosti má. Sám pobídne koně ještě víc, aby ho Ricko nemohl předjet.
"Je tam malý kmen, oni ho znají, ale dávej si pozor." Upozorní ho křikem na překážku, kterou budou muset na konci louky absolvovat. Podaří se mu ke kmeni dorazit jako první, trochu si koně stáhne, aby mu vyšel odskok a bez problému překážku přejdou. Za ní trochu zpomalí a ohlédne se, aby si byl jistý, že to zvládnou taky. Tak trochu se nechá unést pohledem na něj, aniž by si to uvědomil a ztratí celý svůj náskok.
"To mám z toho, že jsem moc starostlivý." Stěžuje si s dobrou náladou, a nakonec se i znovu rozesměje. Vážně to vypadá, že prohraje a k vodě nakonec dorazí úplně stejně. Tae má trochu rudé tváře, ale je vidět, že si to užil.
"Umíš vážně dobře jezdit." Pochválí ho spokojeně a ladně seskočí dolů. Odstrojí koně úplně a pustí ho do vody. Je vidět, že je má dobře naučené.
"Mám to tu rád." Broukne a už se zouvá a vyhrnuje si nohavice lehkých vzdušných kalhot, aby se mohl jít trochu brouzdat.
"Je tu čistá voda." Ujistí Ricka, aby třeba neměl obavy. Yusukemu jen neznatelně trhne koutek nahoru, když se seržant rozesměje. Je rád, že ho mohl pobavit a vůbec ho netrápí, že je to na úrok vlastního bratra. V tomhle ohledu byla jeho empatie na nule.
"Protože jsou to rodiče. Ve většině případů to tak prostě není a nebude. Většina mladých má pocit, že se některé věci rodičům prostě neříkají." Ne, že by s tím měl nějaké výrazné zkušenosti, ale z toho, co zatím viděl, to tak většinou bylo.
"A zvlášť když jde o věci, které se nedělají." Usměje se tak nějak zvláštně a tajemně. On ty puberťáky klidně protáhne peklem, pokud budou chtít. Ať se taky něco užitečného naučí. Navíc už měl tu možnost školit mladé kluky, protože byly situace, na které se prostě hodili víc. Vytrénoval je, co nejlépe, i když by kde kdo byl proti. On se radši postaral o to, aby to prošli bez úhony. V zemích třetího světa se neřešila morálka a to, jestli nejsou moc mladí nebo ne. Viděl sebevražedné atentátníky, kterým nebylo ani devět. Nikdo se jich neptal, kde chtějí být zachránit všechny taky nešlo. O tom ale nikdy mluvit nebude. Moo to jistě věděl taky, ale Yu díky své práci byl u jejich výcviku. Několik útoků překazil, ale pak ho z mise stáhli, aby se vyhnuli jeho odhalení. Některých nočních můr se ani někdo jako on nezbaví. Yusuke se troch ušklíbne a napůl and ním protočí očima.
"Dobře, s tebou to nebude jednoduché. To se mi líbí." Otočí jeho odmítání úplně jiným směrem.
"Osud si řídím sám." Odtuší sebevědomě a pak to skoro vypadá, že přemýšlí, co přesně by něm označil za nejlepší. jeho instinkty jsou ale v pozoru. Podvědomě nejspíš tušil, co přijde a proto trochu natočí bradu stranou, aby pečlivě kontroloval místo, kam rána přijde. Ale ne, neuhne. Udělá dva kroky zpátky a promne si bradu, než si trochu setře koutek, jak kdyby se chtěl ujistit, že nekrvácí.
"Dobrá rána." Pochválí ho jako první.
"Mohl." Odtuší jako první a chvíli zírá do země. Nechce, aby věděl, jak mu jiskří oči a připravuje se tak na další kroky.
"Ale víš, zasloužil jsem si to." Zvedne teď už nečitelný pohled a krátce rozhodí rukama v rezignovaném gestu. Opatrně k němu natáhne ruku stejně jako když se někomu omlouváte a dotknete se jeho předloktí.
"Vážně mě to mrzí, prostě jsem to přepískl. Na odmítnutí nejsem zase tolik zvyklý." Zatváří se skoro nevinně a stačí mu jen, aby se konečky prstů dotkl jeho ruky a pak už mu jen dva pohyby. Pečlivě naučené a nepředvídatelné. Vojáci jsou skvěle vycvičení pro boj. On byl prioritně cvičený, aby zabíjel. Jen dva pohyby mu stačí, aby měl Moo ruce za zády a tváří se tiskl na stěnu nakláďáku. Yusuke ho svým tělem drží přitisknutého a stojí tak, aby ho nemohl kopnout a taky tak, aby nedostal hlavou, kdyby se Moo rozhodl bránit. Vážně si užívá dotek svého klína, na seržantově pozadí.
"Zavřít a zamknout." Nařídí vnitřnímu systému auta. Má to své důvody, že to tady je, hlavně kvůli věcem, které na první pohled vidět nejsou. Usmívá se, když se rty přiblíží k jeho uchu, o které se jemně otře.
"Má to přesně dva důvody, proč jsem tě nechal, abys mě praštil." Vydechne tiše a smyslně.
"Za prvé jsi mi ukázal, jak podvědomě útočíš." O něco déle vydechne na jeho krku a je vidět, že ho stojí velké přemáhání, aby ji taky neochutnal. Je to tak lákavé. Mezitím se dveře dovřou a uvnitř se rozsvítí tlumené světlo.
"A za druhé…Kdybych uhnul a odrazil tvou ránu v lepším případě bys pěstí trefil hranu kovové konstrukce. To by se do konce tvé dovolené stihlo zahojit. Ta horší varianta jsou háky pár centimetrů dál. Mohlo by tě to vyřadit z provozu na dlouho, možná napořád. Ztratit ohebnost prstů pravé ruky nechceš." Uchechtne se krátce ale pořád tiše.
"Máš v sobě jistou impulsivnost. To se mi na tobě líbí a k tomu smysl pro to, kdy se postavit před ostatní, i když o to nestojí. To je sexy." Poví mu, co ho na něm přitahuje.
"Ale co si budeme, tvoje tělo dělá vážně hodně." Pochválí i fyzickou stránku.
"Tak a teď je otázka, co s tebou mám udělat. Vymyslíš si trest sám za to, že dáváš hostům pěstí?" Je zvědavý, co mu na to řekne.
Moo-yeol, Ricko
"Lepší postavu?" Stačil ještě Ricko křiknout za Tae, než se vydali cvalem kupředu, ale Tae už ho nejspíš nemohl slyšet. Pro sebe se tomu směje. Sice moc nevyrostl do výšky, ale díky Yusukeho tréninku vypadal vážně dobře, takže byl rád, že to bylo vidět. Tae nevypadal, že by mu vadilo jet s ním do Tokya a jeho napadne, že by si ten výlet mohli vážně udělat. Buď, až Yusuke bude muset zase odjet nebo ještě teď a zase se brzy vrátit. Tokyo odtud nebylo vzdálené. Byla škoda, že Tae nemohl jet do vesnice s koňmi hned. Klidně by se podíval na to kde a jak bydlí a byla by to zábava, ale pokud řekl, že to nejde, tak to nejspíš nešlo. On měl díky strýci hranice dost posunuté, ale taky byl životní optimista a vystačil si s málem. Procházka po přírodě mu musí stačit a šmejdit, jak to vypadá v něčím pokoji bude zase někdy jindy nebo taky vůbec nikdy. Pak už se musí soustředit na jízdu, protože Tae ho nechce nechat vyhrát, ale alespoň ho upozorní na ten skok. Nebojí se, není to žádná vysoká překážka. Překoná ho stejně snadno jako jeho společník, ale Tae z nějakého důvodu na druhé straně přibrzdil a pořád se ohlížel a on ho díky tomu dohnal. Jedou bok po boku, když zaslechne jeho hlas, jak si stěžuje, že je moc starostlivý. "To není proto, ale proto, že se ti líbilo, jak u toho vypadám!" Dobírá si ho nazpátek.
"Kdybys zůstal pozadu, mohl jsi vidět můj zadek!" Schválně ho vyvádí z míry a nakonec se k vodě dostanou společně. Ricko se ještě chvíli směje, když přehodí nohu přes krk koně a sveze se dolů na zem. Málem se u toho přerazí, jak není zvyklý a nohy ho zvláštně nenesou, ale se smíchem dovede koně k vodě a dřepne si, aby se mohl napít společně s ním. Všimne si, že Tae sundává koni uzdu a tak si stoupne, aby to udělal taky. Pověsí si ji na strom opodál a přikývne na ten kompliment. Ohlédne se po něm, jak si vyhrnuje nohavice.
"To jsem rád, nerad bych, abys ze mě musel obírat pijavice." Prohodí, protože už ze sebe zase souká oblečení až na prádlo a pak proběhne okolo něj, aby do vody mohl hodit šipku po hlavě a vyplašit koně. Klusem se brodí každý na jinou stranu a frkají, ale neutečou a on Tae schválně ohodil velkým šplouchnutím. Yusuke měl nejspíš pravdu, když mluvil o Hyem. Možná dokonce skutečně hledal informace tam, kde neměl, ale Moo-yeol zase poznal Sugiza a Toshiyu a nechápal, proč by měl komukoliv věřit víc, než jim. Viděl to prostě jinak. Pousměje se, když Yusuke poznamená, že to s ním nebude mít tak jednoduché a že se mu to vlastně líbí. Už se nedozví, co se na něm Yusukemu líbí nejvíc, protože dojde na tu ránu a on ho sleduje, jak si stírá koutek, kde ale není žádná krev. Přivře na něj oči, když Yusuke řekne, že si to zasloužil. Povolí svou ostražitost, když Yusuke pokračuje v omlouvání, protože ho přece jenom vůbec nezná a mohl to myslet vážně a i když se mu nelíbí, že se jeho ruka zase blíží, nevyhne se, protože nejsou nepřátelé. Kdyby tohle byl boj, nenechal by se polapit tak snadno, jenže tak to být nemělo a za dvě vteřiny už se Moo tiskne ke zdi jako k první lásce. Yusuke ho drží pevně, docela to bolí a když se snaží pohnout a vymanit, má pocit, že mu něco zlomí nebo vykloubí. Je připravený na všechno, zná všechny vyprošťovací manévry, přesně jak si Moo myslel a nechce ho nechat vykroutit se. Nikdy by nevydal žádný zvuk, který by ho z bolesti usvědčil, ale ani trochu to není příjemné. Zamračí se, když Yusuke nařídí autu, aby se zavřelo a zamklo. Takže tady má tyhle technologie. Bude muset Ji-hoona pořádně skřípnout, aby kápl božskou, kdo přesně tenhle chlap je. Zatím se nebojí, přece ho nezavraždí pro nic za nic uprostřed farmy se synovcem za zády, ale stejně mu není příjemné, že neví, co chce dělat. Ucítí jeho rty na vlastním uchu. Yusuke si s ním hraje a on má sto chutí pořádně se s ním servat, jakmile k tomu dostane příležitost. Prostě ho asi zabije a možná se mu pak uleví. Ano, jistě, to mohla být chyba, ale záleželo taky na tom, na jaké straně barikády kdo zrovna stojí. To o té konstrukci ho překvapí. Možná ještě víc, než ty háky. Viděl je, bral je trochu v potaz, ale stejně… s tou impulzivitou měl Yusuke pravdu. Někteří mu to vyčítali a jiní ho nechávali jít dopředu právě kvůli tomu. Dokonce ho překvapí, jak vyzdvihne okamžik vlastního příjezdu, kdy se Kim rozhodl všechny automaticky chránit. Pak se ho Yusuke pokusí dostat, když mu připomene, jak tady stojí a že má sexy tělo. Protočí očima a trochu zafuní, protože ty vylámané klouby už jsou hodně nepříjemné.
"Nevymyslím, omluvil ses, uznal jsi chybu." Řekne mu s námahou. Ať si trhne, žádné tresty nebudou.
"A dostaneš stejně znovu." Prostě toho nemůže nechat, i kdyby tady měl umřít v téhle poloze. Byl paličatější, než kamenné sousoší.
Tae, Yusuke
Ne, tu poznámku, která přišla jako reakce na jeho slova už neslyšel a možná ej to i dobře. Asi by se vážně styděl, protože mu vůbec nedošlo, jak to mohlo vyznít. Ani na vteřinu nepomyslel na to, že by ho možná Ricko chtěl vzít někam na výlet. Obecně málo věcí si uměl domýšlet, hlavně v podobných situacích. Kdyby byl jen trochu víc zdatný v rebeliích, asi by ho ke svému domu doopravdy vzal. jenže měl dost dobře vyvinutý smysl pro povinnost a uvědomuje si, že kdyby se něco stalo, nikdo by nevěděl, kde jsou a to si na triko prostě nevezme. Velmi rychle se dostal do soutěživé nálady a chtěl by vyhrát, jenže jeho pozornost zaujme Ricko a není schopný od něj odtrhnout pohled, když skáče. V duchu si to omlouvá tím, že na něj přece dává pozor. Podvědomí mu však našeptává, že je v tom i něco jiného. Až se nad tím zamyslí víc, bude asi překvapený, že koukal takovým způsobem na někoho, kdo není jako obvykle o dost starší. Měl za to, že ho vždycky přitahují takové typy, teď se to však neděje. Vyrazí až v okamžiku, kdy s ní Ricko skoro srovná koně a pak překvapeně zamrká a výrazně zrudne. Teď to vypadá, že mu Ricko snad vidí do hlavy. "To není pravda." Brání se okamžitě, ale není to tak, že by se rozčiloval. Spíš se to snaží zahrát tak, že na hosty podobně koukat nemůže.
"Myslíš, že tvůj zadek je lepší, než výhra." Snaží se mu to aspoň trochu vrátit a už se zase soustředí na závod, dokud nedorazí k vodě.
"Copak zase tolik tréninku nemáš?" Zeptá se ho pobaveně, když vidí, jak dopadne. Po očku pořád pozoruje koně, ale už pomalu brouzdá ve vodě. Když se ohlédne, zůstane na Ricka zírat s otevřenou pusou. Právě se totiž skoro úplně svléká a on...Na něj úplně pitomě zírá. Dojde mu to vzápětí a rychle odvrátí pohled. Své červené tváře asi svede na to, že se při jízdě víc zahřál.
"Pijavice tu určitě nejsou." Zareaguje až příliš pozdě, než aby to začalo být podezřelé. Měl by se vzpamatovat. Nadechne se, aby mu ještě něco řekl, ale v ten okamžik dostane pořádnou spršku.
"Ale no ták." Postěžuje si, protože je z poloviny mokrý.
"Já se nechtěl koupat." Dodá ještě spíš pro sebe a už se rozhlíží, kde jsou koně a jestli nemají tendenci utíkat dál. Naštěstí ne.
"Budu to muset nechat uschnout." Povzdechne si ještě, než vyjde z vody a začne se svlékat taky. Aspoň si trochu zaplave a využije toho, že dneska už toho tolik na práci nemá.
"Děláš podobné pitomosti pořád?" Hodí po něm trochu vyčítavým pohledem, než vstoupí do vody. Je vidět, že se nestydí za to, jak vypadá. Nikdy by se však neoznačil za nějak zvlášť hezkého nebo zajímavého. Prostě obyčejný kluk. Proto mu nedělalo problémy se svléknout. Když je po pás ve vodě, odrazí se a ponoří si celé tělo.
"Pořád přemýšlím, jak ti to vrátit." Křikne na Ricka s pobaveným výrazem a je znát, že se na něj zase tolik nezlobí, vlastně to byl dobrý nápad. Ano, Yusuke si byl jistý, že se mu to povede. Moo takový obrat jistě nečekal, a proto toho s radostí využil. Musí se krátce pousmát nad tím, jak nechce dát najevo ani kousek slabosti. Je mu jasné, že se ho rozhodně nebude prosit, aby ho pustil. A toho samozřejmě taky využije.
"Copak? Zlobíš se na mě?" Zeptá se ho pořád stejně tiše a vlastně ho neustále zkouší svádět svým hlasem. Svým osobitým způsobem se mu líbí, v jaké pozici teď je. Jsou ale věci, na které je pořád ještě dost času.
"A to jsem ti nabízel samého hezké a zábavné věci. Nic z oho jsi očividně nebral vážně. Asi to budu muset zkusit po zlém." Pokrčí krátce rameny, ale svůj stisk nepovoluje. Potřebuje, aby se jeho ruce aspoň trochu odkrvily a svaly pořádně napnuly. Tím si zajistí, že bude mít pár vteřin, až ho pustí a bude moct pokračovat ve svém dalším plánu.
"Kdyby ti moje balení bylo úplně proti srsti, pošle mě s tím do háje úplně jinak. Takové reakce už jsme taky viděl. Jenže ty nevěříš, že bych to mohl myslet vážně a že tě opravdu chci." Šeptá mu dál a podvědomě počítá minuty, kdy ho ještě musí držet.
"Omluvil...Ale za své chování předtím ne za to, co ti provádím teď a co mám v plánu ti dělat dál." Nechává ho přemýšlet nad tím, co by se mohlo dít dál. Tiše se uchechtne, když mu Moo zase začne vyhrožovat.
"Ano, s tím vlastně tak trochu počítám. Ale taky chci, aby ta rána měla pořádný důvod." Je to tak akorát, aby Moo v prvních pár vteřinách úplně neovládal svaly na rukou a nemohl se mu bránit hned, jakmile ho pustí. Je to jen vteřina, kdy povolí svůj stisk, otočí ho čelem k sobě a přitiskne jeho dlaně na stěnu nakláďáku. Svým tělem se natiskne na to jeho a stoupne si tak, aby nemohl dostat kopnutí do těch nejcitlivějších partií. Ty seržantovy pocítí během vteřiny a tiše si povzdechne. Dává si pozor na jakýkoliv náznak toho, že ho chce Moo přaštit čelem.
"Víš co je největší problém? Jsi ještě víc sexy, když se vztekáš." Krátce očima přejde celou jeho tvář.
"A mě už se nechce čekat, než si uvědomíš, že je to mnohem příjemnější než si dávat rány." Jeho příčetnost už právě dosáhl své hranice.
"Neboj, nikomu to nepovím a věř mi, že to ani nikdo nepozná, když nebudu chtít." Je to to poslední, co řekne, než si ukradne jeho rty ve vášní naplněném polibku. U toho cíleně trápí svým klínem ten jeho a je vážně zvědavý, jestli to bude mít aspoň nějakou odezvu. Teda takovou, která nebude negativní.
Žádné komentáře:
Okomentovat