Hromadné - Nejsem tady dobrovolně. - část 2.

(farma)

Hyeon-seong, Moo-yeol, Ricko

Hyeon-seong už na Taeho řečičky raději nic neřekne a stojí tam s obličejem odvráceným a založenýma rukama, jinak po něm skočí, poperou se a kdo ví, jak to dopadne. Trhne sebou a propálí ho pohledem ve chvíli, kdy se ho Tae zeptá, jestli o tom Kagami ví. 

"A ví Kagami, jak pěkně ses v poslední dny naučil chovat?" Nejraději by mu řekl, že je to pro to, že mu seržant ještě nedal, ale kousne se do rtu a mlčí. On to za sebou taky neměl a nechce si naběhnout před Tae, který už zkušenosti měl. Tae ho naštěstí ubezpečí, že Kagamimu nic neřekne, pokud ho už Hye nechá být a ten usoudí, že je nejlepší čas vyklidit pole. Stejně už jsou v kurzu ti noví před nimi a dokonce je znají jménem. Moo trochu pokrčí rameny. Morálka těch dvou vzadu je mu vlastně dost ukradená, ať se tam klidně sežerou, ale kdyby zase došlo na pěsti, bude poblíž a zabrání jim v tom, jinak pak Toshya zabrání jemu v dalším dýchání. Sice mu na triko nic nehodil, ale jeden to podvědomě vycítí. Kdo jiný by je tady měl teď hlídat? Moo-yeol nakloní hlavu k rameni, když mu Yusuke řekne, že by tahle dovolená mohla být méně zapomenutelná. Není si jistý, jestli mu bohatě nestačí Ji-hoon, ale než si stačí rozmyslet, co by mu odpověděl, už sem najíždí větší náklaďák a něco veze. Určitě něco speciálního. Trochu vytáhne obočí nahoru. Hye maličko zapomene na Tae a obejde koně, aby se došel podívat, co to je. Zvědavost ho jednou prostě zabije. Ani Ricko netuší o překvapení, které Yusuke nachystal, ale ať je to, co je to, brzy se to dozví a určitě to bude stát za to jako vždycky. Podá ruku Tae, který se jeho pohledu trochu vyhýbá. Vypadá smutně, je to kvůli tomu, co si před chvílí říkal vzadu s tím druhým klukem? Zůstane si ho chvíli prohlížet, ale Yusuke už zmiňuje, že jim určitě narušili program. Přitahuje si ho blíž k sobě a vymění si jasný pohled. Rickovi je všechno jasné. Ještě ho to sice samotného nenapadlo, ale proč ne? Tae vypadal dobře, on sám jezdil skutečně skvěle díky svému strýci a navíc je mu jasné, o co jde Yusukemu. O toho seržanta tady před nimi. Chce s ním být sám a on klidně někam vypadne, jenom jim tady zbývá ještě ten druhý mladík. Hye se chce jenom podívat. Vypadá to, že ten nový kluk Ricko někam odjede s Tae a on by tady pak musel zůstat sám se seržantem a tímhle novým. To ani omylem!! Nebyl tady ani Kagami ani JK. Omrkne to a zmizí. Moo-yeol zvažuje nabídku. Yusuke chce s něčím pomoct, asi je to práce spíš pro silnější chlapy a Ricko by ho mezitím vystřídal s koňmi. Prý je dobrý jezdec a on sám není, možná by to Tae pomohlo mnohem víc. Tae však nevypadá nadšeně, brání se, že je chtěl jenom koupat a on asi tuší proč. Chtěl s ním být sám. Moo přemýšlí, co dělat, ale má říct hostu, že si má vybalit sám? Yusuke si očividně nemíní do ničeho nechat mluvit, pobízí Ricka, aby se klidně vyjádřil a jak si to užije a tomu zasvítí v očích.

"Jasně, jenom si sundám věci na motorku a vezmu něco normálního, to můžu klidně tady na dvoře." Prohodí a dojde k náklaďáku, který vezl i jejich tašky s oblečením. Najde tu svoji a chvíli se v ní hrabe, aby našel volné bavlněné kalhoty a čisté tričko. Klidně se tam převlékne před nimi všemi a když se za chvíli vrátí, podívá se na Tae. 

"Jestli ti nevadí mě vzít?" Blýskne po něm svým odzbrojujícím způsobem, o kterém ví, že mu tak moc jde. Pohne se dopředu, obejde seržanta a prohlédne si koně, kterého pohladí po krku a zaboří prsty do žíní. 

"Na to koupání potřebuje ten druhý sedlo?" Zeptá se ho a začne koně odstrojovat, i když je to asi troufalé. Pořád se ale tváří mile a příjemně a rozhodně se na Tae usmívá víc, než kdy Moo dovedl snad na kohokoliv v životě. Moo je z toho trochu vyvedený z míry, ale nakonec přikývne a vykročí směrem k náklaďáku. 

"Co je tam?" Zajímá se, na co jsou potřeba jeho svaly a jak je Hye zmerčí, vzdálí se, aby náhodou nezapojili i jeho. Nejde o práci, jde prostě o to, že je Yusuke cizí. Zkoumá ho a zvažuje, kdo to asi je.

Tae, Yusuke

Tae se na Hyeho ještě jednou podívá a tiše si povzdechne. Je vidět, že je mu to celé líto a že nic podobného neměl v plánu, ale co by mu měl říkat? Stejně to nepochopí. 

"Řekni si mu, co jen chceš." Prohodí vlastně dost odevzdaně. Jistě, školu zvládl dobře, ale v poslední dny má pocit, že s emu tak nějak všechno hroutí a na to není stavěný. Teď to vypadalo nadějně, ale když dění kolem pozoruje, zase to nedopadlo. Prostě to vzdá, aniž by cokoliv bylo jisté. Musí se s tím srovnat, koneckonců není to poprvé. Yusuke se jen pobaveně ušklíbne nad seržantovým pokrčením rameny. Koutek se mu pozvedne v nic neříkajícím pousmání. Vypadá to, že svým prohlášením ho zaujal. teď už je jen čas, aby svá slova splnil a udělal mu zajímavý program. Samozřejmě na Ricka nezapomene ani na chvilku a má v plánu pár věcí, které rozhodně budou dělat společně, ale to neznamená, že by si na seržanta nenašel čas. +Hlavně večer.+ No nejspíš mu to brzo řekne, ale na to je zatím ještě čas. Tae je asi jediný, koho nakláďák ani v nejmenším nezajímá. Jistě je plný zajímavých a drahých věcí. Stačí se jen podívat na motorku, ale tím víc je jasné, že si ho Moo už ani nevšimne. Proč taky? Co by dělal s malým klukem, který nemá nic, možná tak vroubek z minulosti, který se s ním táhne. Yusuke se teď věnuje Rickovi a jasně mu říká pohledem, že pokud nebude chtít, nic se nestane. Jenže jeho synovec znovu potvrdí, že lepšího parťáka do terénu by si nemohl přát. Samozřejmě se měl zeptat seržanta, ale tak nějak tuší, že by mu zrovna teď neměl dávat na výběr. Potřebuje ho dostat trochu stranou, pak to bude lepší. Hyeona zabaví později. 

"Skvěle, věci jsou v autě." Poděkuje mu očima a vyšle ho k náklaďáku. 

"Vidíš, jenom přijedeme a všechno, co jsme narušili, vyřešíme." Pochválí jejich vlastní kvalitu a ohlédne se přes rameno, Ricko už je zpátky. Taemu je jasné, že se z toho nevyvleče. Stojí tak trochu schovaný za koněm a prsty se probírá jeho hřívou. Jakmile se ozve Rickův hlas s otázkou, vykoukne a vyčaruje aspoň trochu přijatelný úsměv. 

"Ne, jasně že ne." Ujistí ho, že je to v pořádku. Pořád je to host a ani Su i Toshiya by ho nepochválil, kdyby na něj byl naštvaný. Ostatně taky jim dost dluží. Začne se chystat na odjezd, ale musí se překvapeně ohlédnout, když přijde otázka na sedlo. 

"Chceš jet bez něj?" Zamrká a pak se usměje, tentokrát upřímně. Konečně si prohlédne trochu jinýma očima. Většina jezdců by mu sedlo nechala, hlavně proto, že mají koně víc pod kontrolou. On sám byl radši, když je tím nezatěžoval a spíš se jim snažil porozumět. Ostatně je to i jeho ročníková práce. 

"Nepotřebuje, vůbec ne." Souhlasí s ním a pak kývne hlavou. 

"Je tam stolička." Nabídne mu možnost, jak se dostat na hřbet a sám se obratně vyhoupne nahoru. Sedlo může klidně zůstat tady, většinou ho tu nechává, aby se trochu provětralo. 

"Vezmeme to doleva kolem farmy. Ukážu ti to tady." Prvotní ledy zdá se prolomil a Tae už je zase příjemný a milý jako vždycky. Nechá ho projet prvního otevřenou branku a sám se ještě krátce a nenápadně ohlédne přes rameno na seržanta. Ten už míří k náklaďáku a ať už je tam cokoliv, jistě to bude zajímavé. +Nech to plavat.+ Přikáže sám sobě. Pobídne koně a brzo srovná krok s tím, na kterém jede Ricko. 

"Odkud jsi?" Začne být společenštější a i když má pořád trochu smutný výraz, vypadá zaujatě svou momentální společností. 

 Yusuke už vykročí a ohlédne se na seržanta, když padne otázka na obsah náklaďáku. 

"Spoustu věcí, abychom se na žádném místě nenudili. Mám dost práce, ale když mám volno, beru Ricka s sebou. Rád mu vynahrazuju, že se nevidíme tak často." Prozradí mu část ze svého života. Když dojde k náklaďáku, cvakne s pojistkami ode dveří a zmáčkne tlačítko. Ty se začnou pomalu sklápět a odhalují velmi nákladné vybavení. Je tam snad úplně všechno, co by mohli venku použít od padáků, přes kuše a luky, dokonce i nějaké zbraně, ale tyto zrovna jsou na paintball. Na dalších hácích visí vybavení na skály a dokonce tu visí i několik longboardů na rychlé sjezdy. Samozřejmě tu má všechno nálepku, když uděláš cokoliv špatně, tak se pravděpodobně zabiješ. Asi až na ty zbraně. To největší a rozhodně nejdražší, co tu je, jsou dvě krosové motorky. Nádherné a očividně drahé, na zakázku vyráběné stroje. Odstoupí kousek stranou, aby se mohl Moo pořádně podívat. Sám udělá par kroků stranou a přiblíží se k jeho zádům. 

"Tak co, zaujalo tě něco? Já osobně doufám, že ano. Nerad bývám nudný a u speciálních lidí mi to vadí dvojnásob." Svým hlasem dává jasně najevo, že pro něj je seržant rozhodně speciální. 

"Ubytování se mi teď řešit nechce, ale energie mám dost. Ještě zabavíme posledního a můžu věnovat pozornost jenom tobě. Vlastně to chci od první chvíle." Klidně mu prozradí, že to byl celý jeho záměr. Pak se ohlédne a Hye už je dost daleko.

"No nejspíš jsme vyřešili i tento malý problém." Nabídl by mu klidně, aby se podíval, ale očividně nechce. Tedy v tuhle chvíli. Nechá seržanta, aby si vybavení prohlédl. Jen on sám ví, že to není všechno, co náklaďák obsahuje. Má tu ještě jedno skryté místo, kde je úplně jiné vybavení. S jeho profesí si nikdy nemohl být jistý a tak byl vždycky připravený úplně na všechno. 

"Samozřejmě, že můžu vzít i na večeři. Do postele tě nepozvu, tu ještě nemám." Nedává mu ani chvíli oddechu. Sáhne do náklaďáku pro svou vlastní tašku, vybalí si čisté triko a teď je to on, kdo se tady klidně převlékne a záměrně nikam nespěchá. Se sovu postavou si to samozřejmě může dovolit, jediné, co narušuje první dojem e několik jizev a ano už ho i postřelil, i když je to dávno.

Hyeon-seong, Moo-yeol, Ricko

Ricko se široce a spokojeně usměje, když mu Tae nakonec řekne, že mu nevadí výměna jeho spolujezdce. Pokračuje tedy v sundávání sedla, které nakonec odloží na místo, které mu Tae ukáže a nechá ho tam. 

"Jasně, že chci. Přece se nebudu máčet i s ním, koni se to líbit nebude." Prohodí nenuceně, jako kdyby na koni uměl jezdit každý na světě. Nebojí se toho, protože Yusuke nikdy nejezdil na žádných beráncích. Byli to samí plnokrevníci, kteří se chtěli drát dopředu a Ricko v minulosti vymetl nejedno křoví. Byl si jistý, že nespadne. Zalétne očima ke stoličce a pro sebe se usměje, jako kdyby chtěl tajně říct, že stoličky jsou možná pro někoho, kdo se nedovede ani rozeběhnout a to on není. Předvede podobně elegantní vyšvihnutí na koně, jako Tae, i když si samozřejmě musel dávat mnohem větší pozor, aby to nepokazil, ale povedlo se mu to. Vezme otěže do rukou a pobídne koně dopředu. Na ty dva už se ani neohlédne, protože jeho strýček si teď vyhlédl lepší oběť, ale všimne si toho, jak se Tae ohlížel po tom druhém muži. Vypadalo to smutně a když si dá dohromady scénku, kdy přijeli, napadne ho, že jsou možná kamarádi, co se pohádali nebo v tom může být i mnohem víc. Jeden ale nemohl pracovat s verzí, že jsou úplně všichni kluci otevření možnostem s jiným klukem, takže se zatím nepřiklání k žádné verzi. 

"Z Kyota, ale moje rodina žije většinu času v Tokyu." Řekne klidně na Taeho otázku. Už jedou vedle sebe a pokud jde o něj, klidně mohou i rychleji, ale nevadí mu ani klidná procházka. 

"Mají tam všichni plno práce…" Odtuší s povzdechem. Ne, že by mu vadilo být bohatý, ale pokud nebyl Yusuke poblíž, uměl to být nudný a osamělý život. 

"Je tam zkrátka všechno, nejlepší školy, nejlepší možnosti…" Podívá se vedle sebe. 

"Ty bydlíš tady?" Samozřejmě, že díky Yusukemu ví, že ne, ale nechce je nijak prozrazovat. Moo-yeol si Taeho pohledu už všimnout nemohl, protože byl zády, ale stejně mu to vrtalo hlavou. Všechno okolo nich a jak to bylo celou dobu zvláštní… vážně by tomu po hovoru s Toshiyou dal šanci a všechno se tak otočilo… Možná měl víc mluvit a jednat. 

"Hmm…" Odtuší, když mu Yusuke řekne, že hodně pracuje a nikde se nechce nudit. Dovedl si to představit, měl přece Ji-hoona. 

"A to je tvůj bratr?" Zeptá se, protože to tak zní. Mezitím Yusuke nechá spustit zadní nájezd do náklaďáku a jemu se otevře pohled na jeho malý arzenál všeho možného. Některé věci poznává, některé moc ne, ale je to slušná sbírka. 

"Co z toho chceš vytáhnout?" Zeptá se, protože Yu chtěl přece pomoct. Chce vyndat ruce z kapes a vylézt na rampu, ale najednou si uvědomí, jak ho má blízko za zády. Speciálních lidí??? Jeden by si mohl říct, že tím asi myslí jeho práci, jenomže to zas tak speciální jednotky nebyly. Když si uvědomí dění s Tae a to, co se děje teď, má dojem, že se na něj někdo někde domluvil a tohle je jeden velký prank. Pomalu se po něm ohlédne, když mu na rovinu řekne, že se chce od začátku věnovat jenom jemu. Vykopnutí Tae společně s Rickem tomu dost nasvědčuje. Jako pokaždé vůbec neví, co na to má říct. Ohlédne se znovu, tentokrát za mizejícím Hye. 

"To je Hye, zdejší synek. Je hrozně zvědavý, ale dost plachý. Vypadá chytře, jen se nechce nechat chytit." Vysvětlí mu. Byla to škoda, podle něj mel potenciál, ale ještě je nenechal ani zeptat se ho, jak se má.

"Jemu by se tenhle náklaďák rozhodně líbil." Zase vrátí svůj pohled do Yusukeho tváře. Nastoupí do náklaďáku a začne si věci víc prohlížet. Už jenom proto, aby to nevypadalo, že se Yusukeho a jeho řečí snad bojí. Když spolu tehdy pili, Yusuke mu nenadbíhal, něco se změnilo. Málem by mu řekl, že postel má pro změnu on, ale takhle by to rozhodně nemyslel. 

"Není tady kam jít na večeři." Řekne mu místo toho a víc si prohlíží padáky. S nimi skákal pravidelně v rámci výcviku. Nejvíc pozornosti měly asi přitahovat ty motorky, ale to byla spíš Ji-hoonova vášeň. Samozřejmě jsou krásné, jenom on raději střílel. Yusuke se tam začne převlékat, asi součást dojmu a balící techniky a on se musí pro sebe tiše rozesmát. O co všem jde? Zajede si dlaní do vlasů a zadívá se na něj. Kam tohle spěje?

Tae, Yusuke

Tae se jen pousměje, když Ricko přemýšlí takovým způsobem. Ano, nebylo by to rozhodně příjemné, ale on to ani takto neměl v plánu. 

"Chtěl jsem mu ho sundat až tam, ale takto to bude rozhodně jednodušší." Pousměje se a vlastně by mohl být rád, že to takto dopadlo. Taky mohl místo seržanta vyfasovat někoho protivného. Ricko vypadá, že by s ním mohla být zábava, a tak aspoň přijde na jiné myšlenky. Trochu se ale stydí za to, že by ho mohl takovým způsobem využít. Tae už je nahoře a ohlédne se na něj, aby zjistil, jestli stoličku použije nebo ne. Jezdit je jedna věc, ale dostat se takovým způsobem nahoru, to je věc druhá. Zatváří se nadmíru spokojeně, když se Ricko dostane nahoru stejně jako on a ani nezaváhá. 

"Super, jsi lepší než já." Pochválí ho upřímně a pak konečně vyrazí. Zatím jen zlehka, nechce je hnát hned, navíc tady na to není ani tak příjemný prostor jako bude později, až se dostanou na louku. Pozoruje Ricka s jistým zaujetím a čeká, co mu odpoví. 

"Páni, Kyoto, tam se mi moc líbilo. Byl jsem tam jen jednou." Přizná se, že toho zase tolik neviděl, ale ta atmosféra měla něco do sebe.

"V Tokyu jsem ještě nebyl přiznávám a asi by se mi tam ani tolik nelíbilo." Rozpovídá se mnohem víc. Pak zmlkne a vyslechne si i zbytek. Trochu se zarazí a prohlédne si výraz v jeho tváři. 

"Takže jsi většinu času sám." Dojde mu ta souvislost během vteřiny a přistihne se, že je mu to zvláštně líto. Tohle neznal, máma se mu vždycky věnovala naplno a teď už i jeho nevlastní táta. 

"Peníze jsou fajn, ale taky nejsou všechno." Doplní ještě o něco tišeji. Nepochybuje o tom, že je Rickova rodina bohatá, to jde vidět i na tom, na jaké motorce přijeli. Když nad tím přemýšlí do hloubky, nechtěl by být málo s rodinou na úkor toho, že budou mít víc peněz. Pro něj byly některé věci prostě důležitější. Pak přikývne a znovu se pousměje. 

"Bydlím ve vesnici za lesem." Prozradí mu bez váhání. 

"Je tam jen pár domů všichni všechny znají." Odmlčí se na moment a krátce se podívá před sebe. Když si vzpomene na jistou dobu…Nebylo jednoduché utajit, co přesně se stalo a někteří se na něj i tak dívali skrze prsty. Ne, nesmí and tím přemýšlet, jinak bude zase úplně mimo. Uvědomí si, že už jsou na kraji louky, kterou musí přejít. 

"Zrychlíme?" V očích se mu blýskne. 

"Schválně, budeš rychlejší?" Provokuje trochu Ricka a je zvědavý, jestli se přidá. Nečeká na odpověď jen se smíchem pobídne koně, který bez váhání vyrazí kupředu. Jeho výraz je najednou ještě víc uvolněný a úsměv mu z tváře nemizí. Yusuke se ušklíbne trochu zvláštním způsobem. 

"Být tu můj bratr, tak ten náklaďák zapečetí a nechá odvézt někam, kde už ho nikdo nikdy nenajde." Má co dělat, aby neprotočil očima v sloup. Ne, nikdy si nerozuměli a podle něj ani nikdy nebudou. Černé oči krátce obsáhnout celý obsah, který si s sebou přivezl a pokrčí rameny. 

"Cokoliv, co by se ti líbilo." Klidně to nechá na něm, co by mu bylo nejvíc po chutí. Je teď dost blízko, aby si to mohl náležitě užít. Zaujme ho vyprávění o Hyeonovi. 

"Třeba by se mi to povedlo, když mu dám dostatečný důvod, aby byl zvědavější, než aby utíkal." Nevidí v tom zase takový problém. Klidně ho něco naučí a vůbec ho nebude trápit, že by to mohlo být něco, za co by mu jeho tátové nepoděkovali. 

"Uvidím, co se s tím dá udělat." Je jasné, že pro něj žádná výzva není dost velká, aby to alespoň nevyzkoušel. Oplatí mu pohled, který trvá na jeho vkus až příliš krátce, ale teď už nespěchá, zatím mají čas jen pro sebe. Moo mu uteče a vlastně to i čekal. Jsou věci, které se nedějí hned a on si klidně počká. Tohle za to stojí. Yusuke se uchechtne nad tou dopovědí ohledně večeře, dopřevlékne se a vyskočí za ním do náklaďáku. 

"Tady ne, ale nikdo neříkal, že o pár kilometrů dál nic není." Na motorce budou všude hned. 

"Jediná podstatná věc je, jestli chceš nebo ne." Podívá se na něj upřeně a skoro to vypadá, že to není jen o jídle. 

"Je to super pocit skočit do neznáma a doufat, že všechno klapne, jak má." Kývne hlavou směrem k padákům.

"Zároveň máš všechno jako na dlani." Stojí vedle něj a po svých slovech se na něj podívá. 

"Střelnice není daleko." Doplní ještě, aby si Moo byl jistý, že si zjistil opravdu všechno. 

"Copak?" Zareaguje na jeho gesto s dlaní ve vlasech. 

"Líbíš se mi." Řekne mu to narovinu. 

"A já jsem člověk, který věci říká narovinu, bez vytáček." Pokrčí rameny, než se pootočí k němu. 

"Takže, abych ujistil tvou hlavu a předešel nějakým dohadům… Opravdu se tě snažím sbalit a doufám, že se mi to podaří." Natáhne k němu ruku, vezme ho za vzdálený bok a zkusí ho pootočit k sobě. 

"Musím říct, že si mě víc, než zaujal do první vteřiny a tohle se mi nestává často. Vlastně jsem nečekal, že by se to mohlo stát, když jsem sem přijel a já většinou čekám víceméně všechno." Zatím ho nepouští, pokud se mu nevysmekne. 

"Máš všechno, co mám rád a vlastně i něco navíc." Postupuje opatrně a zároveň nekompromisně, aby nad tím Moo zase tolik nepřemýšlel. To je většinou na škodu. Zkusí se naklonit o trochu blíž a u toho ho propaluje pohledem s mírným, svůdným pousmáním.

"Vlastně mě napadá dost způsobů, jak si užít léto a všechno obsahují v hlavní roli tebe." Nejradši by ho políbil a v další vteřině to asi udělá, ale stejně mu ten okamžik dává, aby mu klidně vrazil, kdyby to opravdu nechtěl.