Hromadné - Chytit tě, bude ten nejmenší problém. - část 2.

(domek na stromě)

Valerian

Překvapeně pocukne obočím, když z Elliho vypadne, že bral nějaké drogy. Anděl není ani zdaleka takový anděl, jak vypadá a jak se tváří. Za tím bude mnohem víc, když se tak snadno vyděsil a přiznal, to bude muset taky zjistit. Nicméně pak zaslechne Lucasův hlas a musí se rozesmát. Skutečně nahlas. Obrátí se zase čelem k němu. 

"Já mu to mám vyprávět sám?" Ukáže na svou hruď. 

"A já jsem se domníval, že ho snad i miluješ. Nestojí ti ani za to?" Zavrtí hlavou a podívá se na Elliho. 

"No vidíš Elli, mám ti to říct sám. To je ještě horší, než jsme čekali." Vyžívá se ve své roli mučitele, o to víc po tom, co se mu teď stalo se Shelle a musí si na někom zchladit žáhu. Přistoupí tedy k Lucasovi a skoro něžně ho pohladí po tváři. 

"Poslal ho na tebe tvůj papa, Elli. Zdá se, že na tebe ani po pěti letech stále nezapomněl…" Zapřede.

Elli

Je si jistý, že mu to Valerian řekne sám? Cože??? Takže tady je něco, co by mu měli oba dva říct? Vyskočí na nohy a obejde Valeriana tak, aby na Lucase viděl. Vrhne na něj podezřívavě přimhouřený pohled a pootevře rty. Valerian se jim oběma celkem s chutí vysmívá, ale evidentně k tomu má pádný důvod. Zmateně a odmítavě zavrtí hlavou, když čeká, co z toho bude, ale to co Valerian řekne vzápětí ho přinutí udělat krok zpátky. To není možné... to přece není MOŽNÉ!!! Ne, to není pravda. Utekl a dávno. Nikdy ho nikde nenašel a na ostrov se dostal úplnou náhodou, jak by mohli vědět, že je tady? Jak by to mohl kdokoliv vědět? A jak to ví Valerian? Vědí o něm oba dva všechno? Vědí, kdo je jeho otec? A proč ho na něj nasadili? Proč???!!! Třeští na Lucase naprosto šokovaný a vyděšený pohled. 

"Ne, on... to není pravda, on by ne... ne..." Padá z něj zmateně a celou dobu zírá na objekt svých zájmů. 

"Co ty dárky, náramek, to všechno... já...." Na chvíli utichne. 

"Vymyslel sis to? Vymyslel sis to všechno?" Vřískne na něj nakonec.

Lucas

Tak fajn, tohle už je hodně špatný. Myslel si, že když dojde na příležitost, zachová se správně. Jenže to se neděje. Nedokáže se ani přimět mu to říct sám a nechává to za sebe udělat jiné. Vážně začíná uvažovat o tom, kdy se z něj stal takový srab, asi už to pár týdnů bude vlastně od doby, kdy potkal jeho a zjistil, že to nebude tak jednoduché, jak si myslel. Měl v hlavě jasný plán, když ten úkol vzal. Vydělat nějaké peníze a začít znovu po co se stalo s jeho manželkou. Snadné vydělané prachy říkal, zaplacení dluhu, samý kecy. A on mu na ně skočil. Nebo spíš mu Elli ukázal, že to není tak, jak mu jeho otec řekl. 

"Jo, mrzí mě to, ale je to tak." Přizná se, než se nadchne, aby zvedl hlavu a podíval se Valerianovi do tváře.

"Nejspíš ti ale v tom málem mozku nedošlo, že ho ještě nenašel." Jediné, co na svou obranu dokáže říct, nejradši už by to ale měl za sebou. Hysterická slova od jeho spřízněné duše, ho zabily víc, než by si dokázal přiznat. Teprve teď se odváží zvednout hlavu jeho směrem. Poslední, co v životě chtěl, je mu ublížit a stejně se mu to povedlo. 

"Jediné, v čem jsem ti lhal je to, že nevím, kdo jsi. Všechno ostatní už pravda byla Elli." Mluví tiše a vážně, pochybuje ale, že mu někdo z nich uvěří. Nepočítá s tím, že by mu Elli kdy odpustil. Vzdá svůj boj s krční páteří a položí čelo na zem, aby mohl zavřít oči a přinutit slzy lítosti zůstat za očními víčky. Už zase si přeje umřít a vypadá to, že k tomu jen tak nedojde. Zavinil smrt své nejbližší osoby a teď….Zamiloval se do toho, na koho byl nasazený. Někdo má hodně špatný smysl pro humor, když se tohle všechno děje v životě jednoho člověka. Jenže pořád nelituje sebe, ael Elliho, který to odnesl nejvíce.

Valerian

A je to tady. Blondýn začíná hysterčit. Skryje svoje potěšení za kamenným výrazem. 

"Naštěstí jsem tu já, abych tě ochránil před všemi krysami, co se za tvými zády snaží dělat věci, co by neměli." Řekne směrem k Ellimu a začne přecházet po místnosti s rukama za zády. 

"Oooo... jenom jsem ti zamlčel, že jsem na tebe přijel donášet a vyzvídat, ale jinak tě miluju až za hrob..." Paroduje Lucase s protaženým obličejem. 

"Ten kluk!" Namíří na Elliho prst, když na Lucase zvedne hlas. 

"Zahodil svou rýsující se budoucí rodinu kvůli tobě. Svoje křehké, utrápené srdíčko a nic to nemění na faktu, že jeho otec je neskutečná svině, která ho mučila od útlého věku. Pro takovýho jsi začal makat." Vrčí. 

"A já tě teď zabiju." Z ničeho nic k němu přejde, popadne ho za triko na hrudi a zvedne, až je od něj jen kalý kousíček obličejem. 

"Tedy, já jsem schopný udělat toho hodně, ale předhodit malýho důvěřivýho kluka takovýmu hajzlovi...." Nesouhlasně zamlaská.

Elli

"Je to tak?" Vřískne znovu až mu hlas přeskočí a zírá na něj jako na zjevení. Srdce mu bije tak silně, že ho málem trefí a začne se mu motat hlava. Tohle nejde, na tohle není stavěný, tohle prostě nezvládne. Zvedne oči nepřítomně někam před sebe a začne přecházet po místnosti sem a tam. Nenašel... ještě ho nenašel. Neřekl mu nic? Udělal snad na něj nakonec nějaký zvláštní dojem? 

"A co jsi kurva zač? Jako co pracuješ?" Křikne na něj znovu, ale to už je u Lucase Valerian a vyhrožuje, že ho zabije. 

"NE!" Vřískne pro změnu na něj, pár skoky je tam a popadne ho za ramena, aby ho od Lucase odtrhl, což se mu částečně podaří. 

"Je to můj vězeň! O mě tady jde a já si rozhodnu, co s ním bude!" Udělá nemožné a prostě se Valerianovi postaví. Přísně se střetne s jeho nevěřícným pohledem. 

"Chci všechno vědět, rozumíte? Oba dva! Chci všechno vědět, všechno!"

Lucas

Jasně, svým způsobem má ten zmetek pravdu. Nechal se na něj najmout, ale nic z toho, co mu později řekl Elli absolutně netušil. Prostě jen vzal první práci, ke které potřeboval jen své svaly a vztek, který po všech událostech měl. 

"Kdybych věděl, co je to za svini, vykašlal bych se na to." Vypadne z něj ostře, když už hledí Valerianovi do tváře a v té jeho se mísí vztek se znechucením, jak to všechno dopadlo. Nechce, aby si někdo myslel, že by dělal pro takového zmetka dobrovolně. Sice neměl moc hranic, ale tohle za ni rozhodně patřilo. To, jak se otec k Ellimu choval se dozvěděl, až mnohem později. To už bylo po tom, co se rozhodl, že mu ho prostě nedovede. 

"Jeho otec si myslí, že už tu není." Řekne ještě jako poslední, bylo to spíš ale mířené směrem k Andělovi. Nedokáže se na něj podívat, ublížil mu strašně moc, i když se ho ve výsledku snažil zachránit. Přesto takové úmysly při příchodu sem neměl. Musel ho poznat. Pokud by nevěřili mu poslali by někoho jiného. V tom se ale stane něco naprosto nečekaného Elli řekne, že je to jeho vězeň a chce slyšet všechno. Tak asi už není, co ztratit, musí mu to říct, teď nebo nikdy. 

"Ano, tvůj otec si mě najal, abych zjistil, kde přesně jsi. Měl jsem dluhy a potřeboval jsem prachy a práce, kde nikdo nebude řešit mou minulost. Hledal jsem tě rok a informoval ho o svém neúspěchu, než jsem se dostal sem a zjistil jsem, kdo jsi a jaký jsi. Od té doby mlžím, že jsem tě sice našel, ale že jsi odtud odešel, kdybych nebyl úspěšný poslal by někoho jiného, a to jsem dopustit nemohl." Tak tohle je celá pravda, nic vymyšleného a nic navíc. Pomalu k němu zvedne smutný pohled, jak kdyby mu chtěl říct, že má právo s ním udělat naprosto cokoliv.

Valerian

Na krku se mu ocitne Elliho váha a málem se z toho osype. Nespokojeně se po něm ožene, aby ho ze sebe setřásl a narovná se v ramenou. Zamračí se na něj jako bůh pomsty a dá si ruce v bok. Ale Lucas pak začne mluvit a vysvětlovat a proti jeho vlastní vůli to dává docela smysl. 

"Hm... já naštěstí nejsem zamilovanej jako on, takže si to nejdřív všechno ověřím. A jestli je na tom zrnko lži, dopadneš tak, jak si nikdo tady neumí ani představit. Nezachrání tě nikdo a nikde." Prskne na Lucase svázaného na zemi. 

"A do té doby tě u něj nechci vidět." Řekne studeně a je naprosto jasné, že si nedělá legraci. Sakra... tak strašně moc se těšil, že ho oddělá. Nevěří mu a nebude mu věřit ještě dlouho. Podle jeho soudu mu měl dávno všechno říct a proto si myslí, že lže, aby se z toho vylízal. Antonio ho ale zabije a Kastel jakbysmet jestli ho Ellimu oddělá zbytečně... to je život na hovno v poslední dny!

Elli

Zírá na něj, poslouchá jeho vysvětlení a upírá na něj vyděšené, slzami zaplněné oči. On to nevěděl? Nevěděl kdo je jeho otec a co se mezi nimi stalo? Byl to pro něj jen boháč, co si ho najal, aby našel ztraceného syna? Není si jistý, čemu má věřit, protože ho mate, že mu sám nic neřekl a muselo to dojít tak daleko, že to zjistil Valerian, ale... do prdele on ho snad doopravdy miluje nebo co. Málem mu slezly vlasy, když Valerian začal vyhrožovat že ho zabije. Najednou se v něm něco zlomí, už není schopný dál jasně přemýšlet a lámat si s tím svoji křehkou mysl. Zajede si dlaní zoufale do vlasů, po tvářích mu stečou vystresované slzy a najednou se k nim otočí zády a klesne na kolena. Ruce se mu chvějí a hlavu začne ovládat neskutečný zmatek. Je vidět jen jeho slabě se otřásající ramena. 

"Pusť ho..." Hlesne nakonec k Valerianovi.

Lucas

Vnímá Valeriana jen tak na půl, jeho veškerou pozornost teď má Elli, který vypadá zmateně a zlomeně. Nepřál si nikdy ho takto vidět a už vůbec v případě, že by za to mohl on sám. Má chuť se zvednout a jít jeho otce sprovodit ze světa, aby alespoň trochu odčinil, co mu provedl. Je to tady po druhé. Za svůj krátký život měl ve své hlavě jen dvě osoby, jedna kvůli němu přišla o život a druhá tu teď stojí jako hromádka neštěstí. Jeho existence snad úplně postrádá smysl. Zavře oči a sklopí je opět k zemi. Svírá se mu hrdlo pocitem viny, možná by byl opravdu raději, kdyby jeho zbytečně býti skončilo teď a tady. 

"Ověřuj si, co chceš. Neřekl jsem to dřív jen proto, že jsem srab." Štěkne po něm skoro jako by po něm plivl. Svým způsobem mu je ale vděčný za to, že musel jít s pravdou ven. Sám by se asi neodhodlal ještě dlouho, měl strach, že ho bude Elli nenávidět, což se nejspíš i stalo. Byl by ale radši, kdyby mu dal pěstí, než aby vypadal právě takto. Nadechne se a dlouze vydechne, když se ozve jeho hlas se slovy o propuštění. 

"Elli, já..." Zvládne jen říct, není schopný že sebe ale vyrazit víc, ani neví, co by to mělo být, aby odčinit alespoň část z toho všeho. Výhrůžky, že se má od Anděla držet dál jen přejde ušklíbnutím. Přece je to ho stejně nebude chtít už nikdy vidět, tak mu nemusí vyhrožovat. Podle něj se teď vidí naposledy.

Valerian

To, že se mu tam Elli hroutí, ho nijak zvlášť nezajímá. Dostal se už z mnohem horších věcí a tohle rozchodí během pár dní... Nebo taky ne, ale po očku na něj možná bude dohlížet, aby ho ti doma nestáhli z kůže. Pak ho vyzve, aby Lucase propustil a tak se vydá směrem k lince, kde najde nějaký kuchyňský nůž, s neutrálním výrazem se vrátí k Lucasovi a postupně ho zbaví všech pout. Nakonec nedošlo ani na to, aby ho trochu zmlátil, nic prostě. Čekal mnohem větší drama... Anděl byl v tomhle nějaký hodný a tolerantní. Narovná se a s nožem v ruce ho sleduje bledým pohledem. +Hodně štěstí, až se ti prokrví ruce.+ Pomyslí si. 

"Měl bys odsud vypadnout. Věřím, že ten kousek do města pohodlně dojdeš." Oznámí Lucasovi chladně. Rozhodně tu dnes v noci nenechá Elliho samotného. Možná dokonce ještě dlouhý čas, než se ujistí, že se mu nikdo nepomstí, ani si pro něj tajně nepřijde, protože to pískle se neubrání ani silnému větru, natož něčemu jinému. Ať si tady třeba sedí a bulí, pak ho popadne za límec a odvleče do rezidence, kde bude pod dohledem minimálně jich tří.

Elli

V uších mu zní Lucasův hlas, ale nevnímá doopravdy, co říká. Neví, ani co se děje za jeho zády, protože je jakoby neslyší. Chtěl by se jen smotat k němu do objetí, cítit jeho kůži a vědět, že je všechno pryč a řečené, že... že ho třeba taky má rád? Je to tady. Je v tom až po uši a odpustil by mu všechno... všechno... Valerian ale nevypadá, že by měl v plánu nechat je dělat něco takového. A tak tam jen sedí na patách, zády k nim, pažemi si objímá tělo a nechává slzy téct. Srab... Lucas a srab? To mu k němu nějak nejde. Přebírá se tím vším pořád dokola a přemítá proč jen po něm otec jde, proč ho chce zpátky... nikdy a nikde před ním nebude v bezpečí? A kdo Lucas ve skutečnosti je, že se nechá najímat na takové

úkoly? Asi mu z toho všeho praskne hlava. Začíná ho nesnesitelně bolet a proto pevně zavře oči a zase si zajedeme oběma rukama do vlasů. Už to nevydrží ani pět minut....Tiše si pro sebe něco zakňourá, pak se mu to všechno přepne a pomíchá a najednou vzhlédne někam před sebe. 

"Myslíte si, že se berušky kamarádí s mandelinkami? Já si myslím, že ne, že jim mandelinky fušují do oblíkání."

Lucas

Sleduje pohledem, jak si odchází pro nůž. Je tak nějak ve střehu, co se bude dít. Pořád má pocit, že ho v nestřežený okamžik podřízne. Nakonec mu přece jen povolí sevření provazu na zápěstí a ruce se mu volně zhoupnou podél těla. Hned na to pocítí, jak dlouho byl svázaný. Pomalu je ani nemůže zvednout, aby si je promnul to je ale to poslední, co ho v tuto chvíli zajímá. Pohledem střeli ke klečícímu Ellimu a rád by něco řekl. Znovu se nadchne, ale to už se ozve otázka ohledně brouků. Být to jiné situace nejspíš by se zasmál. Teď jej to bodne u srdce a sevře se mu hrudník. Mučí sám sebe, že ho sleduje a zároveň nedokáže jen tak odejít. 

"Ne, závidí jim bezprostřednost." Prohodí jako odpověď jeho směrem, než se otočí a zamíří kolem Valeriana ke dveřím. Když ho míjí, krátce k němu shlédne s nic neříkajícím výrazem. Nejspíš by mohl čekat nějaká ostrá slova na rozloučenou, neřekne nic, jen mu kývne hlavou, jakoby mu chtěl poděkovat, že tohle rozhodnutí udělal za něj. Nejspíš je mu i vděčný, že se to stalo a ne za několik dalších týdnu nebo déle. Pak už zamíří ke dveřím s posledním pohledem na Elliho a tiše si pro sebe něco zašeptá, než se sklopenou hlavou za sebou s tichým cvaknutím zavře dveře a zamíří zpátky do města. Nepůjde domu, to je jisté. První bar je jeho zastávkou s předsevzetím vypít všechno, co tam budou mít.