Hromadné - Chytit tě, bude ten nejmenší problém. - část 1.

(doupě)

Valerian

Nechá v bytě naprostou tmu a sám vyčká ve stínu zádveří, tak aby ho Lucas minul, jen co se objeví ve dveřích, pokud možno bez povšimnutí. Neměl by to být vůbec žádný problém, protože v tomhle je profesionálně trénovaný. Na sobě má černé oblečení, ruce kryté v černých kožených rukavicích, garrotu připravenou k útoku, jen co bude potřeba. Umí být velmi trpělivý. Jednou prostě musí přijít zpět, obzvlášť, když Gigi ještě stále bydlí v domě na stromě, jak si samozřejmě zjistil. Není tady na ničí žádost ani poslání, je tady prostě proto, že Kastel drží na toho malého blonďatého hajzlíka a on zjistil, že mu je někdo v patách. A ten někdo mu tím zlomí srdce, až se to Elli dozví. Obzvlášť, když blonďák kopl matku svého dítěte do zadku jenom kvůli němu. Ano, i to si zjistil. Že už spolu vedli jistý rozhovor, kdy Elli vyložil karty na stůl, že si brečeli v náručí, když ho ujišťovala, že to nevadí, protože srdce si nevybírá, když brečel on, že jí nedokázal dát, co slíbil a umíral studem, že se to stalo teď, když je těhotná… Domluvili se, že se o dítě dál budou starat oba dva, ale že se Gigi odstěhuje, protože přece jenom každý budou chtít časem začít žít svůj život. Patetické... vždycky věděl, proč se těmhle situacím vyhýbal, i když se mu to v poslední době taky slušně vymklo z rukou. On ale nebude tak pitomý jako ten blondýn. Umí si hlídat svoje okolí a svoje záda. Rozhodně si nevybral někoho, koho na něj nasadili. Brzy uslyší na schodišti kroky. Pak šramocení klíčů. Koutky se mu zvrhle zvednou nahoru. Už dlouho nikomu nepocuchal ciferník a pomstu z rodinných důvodů má nejradši. +Těš se ty hajzle, šetřit tě nebudu.+

Lucas

Zdržel se v jednom baru po cestě domů a nebyl tam zrovna chvíli. Zase ho dostala jeho ne moc tajná milenka lahev a k tomu skleněný panák, který jí dělal společnost. Musel ze sebe alespoň na chvíli dostat to zhnusení nad sebou samým, které ho sžírá už nějakou dobu. Trochu vratkým krokem míří k domu, kde se nachází jeho byt. Ruce má vložené v kapsách a jeho výraz nepovídá, že myslí není zrovna přítomný. Smysly značně ovlivněné alkoholem, takže i kdyby mu někdo dupal za zády, nejspíš je mu to jedno. Nemůže se dokonce ani pořádně trefit do zámku, nakonec to stejně vzdá praští ramenem do chatrných dveří. Ty se s hlasitým cvaknutím otevřou a prásknou o stěnu za nimi. Všude kolem je tma, jako v jeho nitru a on je celkem zmatený, takže hodně hledá místo, kde je lampa, aby si mohl rozsvítit. 

"Kruci, nejsem schopný už v ničem." Houkne si pro sebe, když konečně nahmatá lampu a pokusí se na první pokus rozsvítit. V tomhle stavu je to ale nadlidský výkon, to začíná pociťovat i on sám. Má sto chutí s ní prasknout o zeď, ale nejspíš by si moc nepomohl. Dveře v tento okamžik budou muset stačit. Je jen zázrak, že se v hospodě s nikým nepopral. Naštěstí už začíná být známá firma, a tak se mu všichni vyhnuli obloukem.

Valerian

Zamračí se, když klíč několikrát narazí o kování zámku a nic. Co to má jako být??? Pak rána do dveří a ty se rozletí. To vidí dvojmo nebo co? A pak spatří jeho záda a především! - ucítí ten alkoholový pach. No to snad ne?! Právě mu zkazil všechnu radost. Jak si ho má plnohodnotně vychutnat, když je ožralý jak Dán? Protočí oči znechuceně dokola a vystoupí ze stínů doprostřed pokoje. 

"Nenamáhej se, tu lampičku už nebudeš dlouho potřebovat, ty parchante zasranej." Oznámí ledově a drží si od něj zatím rozestup přes celý pokoj. Znechuceně ho provrtává bledýma očima. Mohl to udělat hned, ale potřebuje, aby věděl za co. 

"Přišel jsem ti spočítat účty za blonďáčka. Přivleču tě k jeho nohám a budu se dívat, jak mu to drtí srdíčko, zatímco na tebe bude shlížet. Pěkně mu povyprávíš, jak tě na něj poslal papá z kurvy syn, co ho šukal celý dětství a pak si tě vychutnám já osobně. Skončils." Prskne po něm a v očích mu ledově zaplane. Doufá, že ten ožralej magor dobře vnímá, co mu tady říká, no tohle by ho mělo probrat. Realita je nejlepší sprcha a on si je jistý, že o Elliho adoptivní rodině neměl ani páru. Netuší, kdo ho na něj právě poslal, ale to měl. Jeho smůla, že ho kolem něj nic pořádně nezajímalo.

Lucas

Zarazí se uprostřed pohybu, když se za jeho zády ozve neznámý hlas. Jasně, lekl se ale jen trochu, přece jen už je na něco zvyklý, i přes svůj podnapily stav. Možná právě proto, to s ním tolik nezahýbá jako jindy. Už by byl asi v pozoru, připravený se bránit. Nakonec ale přece jen neposlechne jeho radu a lampičku zapálí. Teprve pak se pomalu otočí a poledne neznámému do tváře. Jeho oči jsou zastřené dávkou vodky, ale i tak mu v nich probleskne bolest posledních dní, kterou si nosí v duši. Jedině on ví, že už pár týdnů posílá zavádějící zprávy o Elliho odjezdu z Terayi, aby odčinil alespoň částečně svou vinu. Uvědomuje si, že je to málo, ale taky jediná možnost, jak ho chránil a zajistit, aby na jeho hledání neposlali někoho jiného. Najednou jako by vystřízlivěl, rozjede se bez okolků jeho směrem. 

"A, pomsta si přišla až ke mně domů. Sám si jistě dobře informovaný a víš, že tím ublížíš víc mu, než mě. Tak co se s tou zbytečností nezdržovat a skončit to rovnou." Řekne pevným hlasem a pomalu, ale hrdě se k němu přibližuje. Bylo by pro něj jednodušší, kdyby ho zabil. Ano, je zbabělec, ale nechci vidět, jak Ellimu pravdou ublíží, prostě to nedokáže. Zničí tím dalšího člověka, kterému na něm záleželo. To nejde snést. Jediné, co narušuje jeho lhostejný postoj, jsou ruce zaťaté v pěst.

Valerian

V pokoji se rozhoří plamen lampy a rázem je jasně vidět každý detail. Nespouští z něj oči, když se Lucas pohne směrem k němu, přece jen jsou to skoro dva metry masa a je statnější, než on sám. O jeho výcviku neví nic, ale určitě tu nějaký bude, když ho ten hajzl najal. Co mu hraje do karet je ten alkohol. Pohne sebou tak, že se napruží jako puma ke skoku, připravený na cokoliv. Vždycky byl na kontaktní akci víc, než na střelbu. A když už, tak brokovnicí. 

"Vážně? Tak za prvé s tím nesouhlasím a za druhé mi pranic nezáleží na tom, jestli mu ublížím nebo ne. Není to moje holka, je to chráněnec rodiny. A ty jsi té rodině rozlil mlíčko. La Familia di Rossi tohle nepřenese přes srdce, víš? Víš, jak jsou Italové temperamentní?" Provokuje ho a naschvál na něj sype informace, aby ho zmátl co nejvíc. Pocuchat mu myšlenky a nervy.

Antonio

Už pár dní pozoroval Valerianovy odchody a mizení na víc dní, ale ne vždycky to bylo za tou skladatelkou. Zajímalo ho ještě něco jiného a to něco bylo v tomhle bytě, do kterého směřuje. Na sobě má drahý oblek tmavé barvy a stejně tmavý klobouk, vypadá na poměry tohohle domu až moc luxusně, ale to je účel. Vzezření dělá divy. A peníze nahání strach. Schody bere po dvou a v duchu proklíná fakt, že tady nemůže mít svoje pistole. Zjistil si z Valerianových poznámek všechno potřebné, aby věděl, že nahoře se schyluje k vraždě a on sám má na toho muže víc vlastních dotazů. Až mnoho dotazů. Na chodbě před bytem se zastaví a naslouchá hlasům zevnitř a jejich konverzaci. Když se zdá, že začíná být hodně vyhrocená a uslyší taky kroky přes pokoj, objeví se ve dveřích do bytu a naváže oční kontakt s tím cizím mužem. 

"Buona sera, pánové." Pronese melodicky a skoro přátelsky se usměje, ale jeho oči jsou zlé. Krátký pohled na Valeriana a je mu jasné, že ho tu nevidí rád. No to má smůlu chlapeček, však si to s ním ještě vyřídí, že si za jeho zády dělá co chce.

Lucas

Udělá ještě pár kroků směrem k němu. Jelikož je mu jasné, že ho nenapadne jen tak, musí ho trochu nakopnout, aby se nechal sprovodit ze světa a vyhnul se tak střetnutí s Ellim. Na to, kolik v sobě má alkoholu mu to vlastně myslí dost jasně, i když se jeho myšlenky neubírá tím směrem, kterým by měly. Vidí to jako jediné řešení všech problémů. Při jednom kroku mu práva ruka zmizí v kapse a vzápětí se mu na prstech zaleskne jednoduchý, přesto pevně vyhlížející boxer. 

"Jasně, tohle už se ke mně doneslo." Zastaví se asi tři kroky před ním a nahodí svůj typicky výsměšný výraz nad jeho postojem. On sám stojí naprosto klidně, jelikož je připravený na prohru. 

"Ale netušil jsem, že pošlou někoho hloupějšího, než jsem já, který si bude myslet, že tenhle byt hodlám opustit živý." Tentokrát už zavrčí s jistou výhrůžkou v hlase. Uvědomuje si, že v tomto stavu je nejen pomalejší, ale i slabší, ale o to mu přece jde. Nepotřebuje vyhrát, potřebuje konečně přestat cítit ten pocit zrady k člověku, kterého má na tomhle zkurveným světě nejraději. Nikdy jiný takový prostě neexistuje. V tom se ale dveře otevřou a v nich stojí další chlápek. Ušklíbne se a těkne pohledem z jednoho na druhého. 

"A ještě jeden do počtu. Fajn, nerad jsem v přesile." Prohodí bez opětování pozdravu. Ostatně na slušné vychování on nikdy neměl vlohy. Najednou je před ním řešení všeho, i jeho života. Vysvobození. Protáhne si s křupnutím svaly na krku a znovu zatne ruce v pěst, aby povzbudil své svaly na prackách. 

"Takže pánové, po jednom nebo naráz?"

Valerian

Myslí mu prolétne několik nevěřícných myšlenek, když se ve dveřích objeví Antonio. Jak se to kurva dozvěděl? Mohlo ho napadnout, že mu nic neujde proto byl taky šéf on... Okamžitě je mu jasné, že ho s ním čeká několik nepříjemných chvilek, až mu to bude celé vysvětlovat a především důvody, proč mu o ničem neřekl, ale to není otázka této chvíle. Drží si dál pozornost na Lucasovi a na tom, co se mu objeví v ruce. Nespokojeně zamlaská. 

"Tohle ti nepomůže a nemysli si, že z toho vyvázneš jen tak v klidu mrtvý. Na to rovnou zapomeň. Chytit tě, bude ten nejmenší problém." Zavrčí na něj a obejde ho lehce z boku, protože z druhé strany stojí ve dveřích právě Antonio. A pak po něm najednou skočí, drát připravený, aby mu ho mohl obratně hodit kolem krku. To se mu na první dobrou nepovede, a tak od něj mrštně uskočí dozadu, aby se vyhnul případné letící pěsti. Do obličeje to fakt nesnáší.

Antonio

Tak on chce umřít? Z důvodu? Proč tohle všechno tedy dělal, když ne pro nějakou jistě pěknou odměnu? Nebo je mu jeho zaměstnavatel dražší než jeho život? Ne, to si nemyslí. Nestačí nad tím přemýšlet nijak víc ani dál konverzovat, protože impulsivní Valerian po něm skočí jako kočka a jde mu rovnou po krku. Samozřejmě nehodlá stát jako tvrdé Y, počká si, až se Lucas obrátí pozorností za ním a pohne se k němu z druhé strany. Napřáhne se paží, aby zachytil jeho letící pěst a tou vlastní sevře dlaň, ve které svírá boxer. Co však nečeká je, že ta věcička bude nabytá energií a vzpomínkami a že ho jeho nově nabytá schopnost přepadne zrovna teď. Záblesk. Prudká bolest hlavy - vidí jak se s ním po někom rozpřahuje v jiném světě a v jiné realitě. Cítí bolest a vztek. Cítí chuť zabíjet. Lucasovu chuť zabíjet. Popadne se volnou rukou za čelo, zatne zuby a upustí ruku, kterou svíral, ale aspoň ho zpomalil.

Lucas

Slova, která k němu dolehnou, jsou pro něj prozatím jen ujištění, že se to muset víc snažit, aby odsud opravdu neodešel živý. S alkoholem v krvi si vymyslel skvělý plán a hodlá se ho držet za každou cenu. Zatím ho nenapadne, že ti dva s ním mají úplně jindy úmysl. Koutkem oka zaregistruje Valerianův výpad a celkem hbitě i přes jeho stav, se mu pokusí uhnout a vzápětí trefit útočníka boxerem do boku. Je to pro něj v tuto chvíli tak trochu nadlidský výkon. Místy má pocit, že se sotva drží na nohou. Máchne ale jen do dlaně Itala a samozřejmě se netrefil, stejně jako on. Zahučí pro sebe nadávky, které mu ale ani v nejmenším neuleví. Doufal, že když ho trefí do boku a nebude mířit na obličej, vyprovokuje ho k poslednímu a rozhodujícímu zásahu. Nestalo se, a tak se bude muset snažit mnohem víc. 

"Sakra, jste magoři oba dva nebo…" Nedořekne to a jen těká a pohledem z jednoho na druhého. Vypadá hodně naštvaně, už to chtěl mít konečně za sebou. Ale to, co se začne dít s Italem v něm vzbudí pocit nejistoty a vlastně i trochu zklamání. 

"Tohle není žádná zábava." Pokusí se udržet si svůj drsný postoj i přes to, že se celá situace nevyvíjí podle jeho představ. Potřebuje je nějak víc popíchnout, aby se do něj pustili a konečně celé to utrpení ukončili.

Valerian

Málem by jí schytal, což ho ujistí o tom, že jde o solidního protivníka. Aspoň něco - ale stejně nemusel být opilý, bylo by to mnohem lepší. Bok mu zachrání Antonio, ale to, co se s ním stane vzápětí ho upřímně vyděsí. Oči se mu doširoka otevřou, jak na něj zazírá, ale nemůže dát nic najevo, ani k němu běžet. Využije toho, že Lucasova pozornost směřuje teď k němu a znovu po něm vystartuje. Omotá mu drát kolem krku a zatáhne vší silou dozadu, aby ho od Antonia dostal. Jak jde o něho, jde o všechno a celý jeho život. Má tak silnou potřebu chránit ho, že to v něm vyvíjí nadlidské výkony. Ještě se nevzpamatoval a tak se po Lucasovi vrhne i vlastní paží, přitáhne si ho do kravaty a z jedné ruky si zubama vehementně rve rukavici dolů. Jde o vteřiny, než ho ten medvěd ze sebe setřepe, ale nakonec mu přece jen hmátne po obličeji a byť jen na chvíli, pošle do něj dávku neurotoxinu, kterým teď disponuje. Konečně! Konečně si to pořádně zkusí!

Antonio

Zábava... slyší jenom jeho hlas a najednou jsou vzpomínky pryč. Chvílí zírá tmavýma očima před sebe, potřebuje několik vteřin na to, aby se vzpamatoval, ale za chvíli už zase stojí pevně na nohou. Do prčic vypořádali se s Kasteliným upířím otcem, vypořádají se i s ním. Valerian se na něj zdařile věší a tím ho drží v šachu a on začíná mít všeho až dost. Není to moc chlapácké a není to ani fér, ale evidentně bude nejlepší, když vezmou zajatce a všechno si navzájem pěkně vyříkají. Proto sáhne po lahvi alkoholu, která stojí opodál na lince, rozmáchne se a vezme s ní Lucase úhledně po hlavě, takže se jim sesune k nohám. Oddechne si, když se narovná v zádech, pokrčí rameny, když se podívá na Valeriana s výrazem: Nešlo to jinak a pak promluví. 

"Odneseš si ho sám! První část tvého trestu." Pronese jako by se domlouvali, co bude k večeři, pak se otočí na patě a vyrazí z bytu domů.

Lucas

Tak nějak je v jeho bytě příliš plno. Když se vracel z hospody, ani ve snu by ho nenapadlo, že tady možná skončí celá jeho pitomá existence. Nestačí ani zaregistrovat, co se kolem něj děje a už má kolem krku tenký obojek. Překvapí ho, jak mrštný je a že s emu to podařilo. Podvědomí se snaží bránit, ale on sám…Rád by to vzdal, jen to musí dopadnout podle jeho představ. Cítí, jak mu postupně dochází vzduch v plicích a přichází zvláštně osvobozující pocit, po kterém tak toužil. Jasně, v prvním okamžik mu vystřelily dlaně automaticky ke krku, ale vlastně se skoro vůbec nesnaží odolávat sevření struny. Pak cítí dotek na tváři a do těla se mu dostává něco neznámého tím si je jistý. Je to konec, konečně se dočkal ideálního konce své mizerné existence. Posledních pár týdnů čekal jen na to. Byl však příliš zbabělý na to, aby to ukončil sám. 

"Diky." Vyjde z jeho úst jako poslední, než nečekaně dostane ránu lahví a sesune se s doprovodem hlasité rány, jak narazí na zem. To už je ale v jeho mysli jen tma a on nemusí přemýšlet nad ničím a hlavně nad nikým, komu ublížil.

Valerian

S velkým zadostiučiněním ho přitáhl až do domku na stromě. Dalo mu to hodně práce, ale naschvál to chtěl udělat tady v Elliho hnízdečku lásky, aby to bylo mnohem víc definitivní. Ne snad, že by chtěl nějak moc ubližovat blonďákovi samotnému - i když to věčné hraní na kytaru mu slušně pilo krev - ale Lucas tím utrpí mnohem víc. Teď ho drží svázaného vprostřed toho, čemu by se dalo říkat obývací pokoj, Elliho posadil na pohovku naproti němu a jediné, co mu chybí k dokonalosti je, aby ho probudil z bezvědomí. A pak může představení začít. Na sobě má černé kalhoty, společenské boty, bílou košili a kožené rukavice. To až si s ním bude špinit ruce. Antonio pravděpodobně dorazí, ale třeba už bude pozdě??? Ups, Tony, nechal jsem se unést... nějak to nerozchodil... Nakonec přejde obligátně k půllitrové sklenici s ledovou vodou a ukázkově mu ji chrstne do obličeje, aby ho vzbudil.

Elli

Vůbec nechápe o co tady jde, jeho zmatení dosahuje maxima a vůbec se mu nelíbí, co Valerian provádí s Lucasem, ale bojí se ho a není schopný mu v tomhle ohledu vzdorovat. Celou dobu mu tvrdí, že je to důležité a že musí vydržet a tak sedí na pohovce, rukama si objímá kolena, na sobě má jen světlé džíny a jinak nic a s očima jako dva talíře, plnýma zaskočené bázně hledí na svého svázaného miláčka. Krčí při tom čelo a popravdě nemá moc daleko k tomu, aby se rozbrečel. Už moc dobře ví, že život je pěkná kurva a má velmi neblahou předtuchu, že tohle nebude nic, co by chtěl poslouchat. Vždycky, když se nadechne a chce něco říct, Valerian ho zarazí gestem ruky a pak Lucase polije, aby se probudil. V tu chvíli, co se pohne, sebou trhne, vyskočí na nohy a vrhne se směrem k němu, aby ho objal, ale Valerian ho zarazí vlastní paží a postrčí ho zpátky k pohovce. Dosedne na ní neochotně a vrhne na Valeriana vyčítavý pohled.

Lucas

Má pocit, že už nejspíš musí být po něm. Jen mlhavě vnímá, že se kolem něco děje, a to vypadá spíš jako špatné znamení. Nikdy nevěřil v posmrtný život, takže útok lahví nejspíš přežil. Začíná podvědomě tušit, co by ho mohlo čekat a vůbec to není dobrá varianta. Jeho vědomí ale nechce přijít k sobě. Kdyby to šlo, zařídil by, aby se neprobudil vůbec. To však v jeho moci není. Pak ale přijde jako rána z čistého nebe studená sprcha. S trhnutím se probere a začne tiše nadávat a zároveň přemýšlet, jestli už má poté raně hlavu napůl nebo ne. Bolí ho jako kdyby v ní měl střep, jenže tuší, že to nebude to nejhorší. Pomalu začne zaostřovat. Samozřejmě mu po chvilce dojde, kde je. Jeho nejhorší obava se naplnila a byl dotažen až do domku na stromě. Pohled přesune z Valeriana na Elliho už zase sedícího na pohovce a do modrých oči se mu dostane záblesk bolesti. Hlava a stažené provazy, které ničí jeho kůži se můžou jít zahrabat. Jasně, měl v plánu se mu jednou přiznat, ale byl, tedy pořád je příliš velký zbabělec, proto to stále odkládal. Ví moc dobře, jak to bude vypadat a je si jistý, že mu to Elli nikdy neodpustí. Tak to vypadá, že dneska bude vše rozhodnuto, aspoň má jistotu, že tohle určíte nepřežije.

Valerian

Elli se chová jako nadržená milenka, ale to s ním nehýbe ani trochu. Vlastně mu není líto ani jednoho z nich, jeho důvody jsou trochu jiné, především to je loajalita k rodině jako takové. S nimi prostě nikdo vyjebávat nebude a Lucas to udělal. Zarazí mladého zpátky do sedačky a počká si, až tomu všivákovi na zemi dojde, kde je a co se s ním děje. Jak se dalo čekat, okamžitě navazuje oční kontakt s blondýnem a hle ta náhlá bolest... jeden by se skoro rozplakal... skoro... 

"Vítej zpátky v realitě, zkurvysyne." Počastuje Lucase přáním pěkného rána a zastaví se před ním, aby mu shlédl do tváře. Sehne se, vezme jeho bradu do prstů a přinutí ho, aby se na něj podíval. 

"Tady Lucas by ti Elli rád něco povyprávěl. Třeba o tom, jakej je to falešnej parchant a proč se s tebou vlastně celou dobu zahazuje. Pro tvoje pěkný modrý oči to rozhodně není. Smutný je, že to není ani pro tvoji dokonalou úzkou prdelku." Mluví dostatečně hlasitě, aby ho Elli vnímal a zároveň se celou tu dobu vpíjí Lucasovi do očí. 

"Ne, že by mi na srdci leželo blaho tvojí ložnice, ale jak jsem si všiml, zašlo to někam dál a... s námi nikdo vyjebávat nebude. Na to sis vybral špatnou rodinu... Lucasi... pokud se tak vůbec jmenuješ." Skoro to vyplivne a odstrčí od sebe jeho tvář, aby se otočil na patě a zapíchl se očima do Elliho.

Elli

Setká se očima s těma Lucasovýma. Mučí ho vidět ho takhle, pokořeného na zemi a svázaného a netušit, proč mu to Valerian dělá. Je to sadistický parchant, možná je to pro to? Hledí na něj vyděšeně až do chvíle, než Valerian promluví. Hrdlo se mu stáhne a žaludek otočí vzhůru nohama. O čem to do prdele mluví? Proč by se s ním měl zahazovat pro cokoliv jiného? On sám přece nic nemá, nic neznamená, nic neví. On kurva přece nic o ničem neví!!! Trochu zpanikaří a zavrtí hlavou. 

"Nevím, co o tady jde, ale s někým sis ho spletl. S někým sis nás oba spletl." Dostane ze sebe nesouvisle a přejede očima na Valerianova záda, jak se s klání nad Lucasem. Proč by se tak neměl jmenovat? 

"Kurva, to už je pět let, co jsem bral naposled drogy o ničem jiným nevím!" Vyhrkne. Lže... na ulici se dostal do rukou kde komu a jeden velmi movitý muž, co si ho brával do auta byl zastřelen ve skladišti přímo před jeho očima. Může to mít něco společného s ním? Byl snad nějaký zvíře a jeho od té doby hledali, protože si mysleli kdo ví co? Jeho hlava vymýšlí jeden paranoidnější scénář než druhý.

Lucas

Pohled do tváře Elliho mu vydrží jen chvíli, nedokáže hledět do těch velkých oči a necítíte k sobě tolik nenávisti. Věděl, jak na tom je a co všechno si uvnitř sebe řeší a stejně nebyl schopný mu říct pravdu. Když byli spolu, jakoby problémy okolního světa s nimi neměly nic společného. Byl asi sobecký, že si to chtěl užít o chvilku déle a důsledky dohazoval stranou, dokud to nebude nezbytně nutné. Bylo to nutné, ale hned jak poznal, jaký ve skutečnosti je. Stočí pohled k zemi, to je to jediné na co se teď zmůže. Po dlouhé době se mu snad i chce brečet, když ho v takovém stavu vidí, ale zakáže si to. Dlouho mu ale komfort nevydrží a je přinucen vzhlédnout ke tváři toho, který byl v jeho bytě jako první. 

"Tak pěkně už mi dobře ráno dlouho nikdo nepopřál." Zavrčí jeho směrem nabroušené Nevydrží mu to dlouho, jeho výraz se změní, když doje na to, že by měl cokoliv vyprávět. Teď má možnost zachovat se dobře a říct mu všechno, ale nejde to. Musí se hodně ovládnout, aby se mu hlas nezlomil. Zamračí se, tentokrát má ale vztek sám na sebe, že to nechal zajít tak daleko. V první chvíli mlčí, není si úplně jistý, jestli má v tomto okamžiku dost odvahy, aby začal s nějakým vyprávěním. 

"Jo, Lucas se jmenuju." Začne tím nejjednodušším. Nebyl důvod, aby si měnil jméno, nepočítal s tím, že by ho později někdo hledal. Plivne před sebe na zem znechuceně nad svou vlastní osobou, směs slin a krve, která mu v ústech zaschla, když si po rané flaškou zkousl jazyk. 

"Ale jsem si jistý, že se vyprávění ujmeš s velkou radosti sám, zmetku." Sykne Valerianovým směrem naposledy, ani teď nenašel dost odvahy, aby se přiznal Ellimu do očí.