(škola)
Kagami
"Tahle farma má vedlejší účinky, o kterých nevím?" Zeptá se Sugiza, když k tomu byla ta správná příležitost a nikdo je neslyšel. Táta se jen vědoucně usmíval a zase v tom byli nějaké vesmírné čachry. Tím se ji jistý. JK sice přišel, ale tvářil se celou dobu, že tam vlastně ani není. Za to Hye nezklamal a i když se na chvilku ukázal, zase nepozorovaně zmizel. Vypadalo to, že nejvíc jeho zmizení naštvalo JK, což osobně vůbec nechápal. Trochu se nacpali, nějakou dobu i zpívali, ale pak se všichni odebrali spát. Kdyby tušil, že jejich trestanec nespal u sebe, tak by se tomu vážně asi i zasmál. On sám musel brzo spát, protože ho ráno čekala škola. Samozřejmě hned po probuzení musel ještě oběhnout zvířata, hlavně psy, o které se staral výhradně sám. Takže jeho budíček byl ještě před svítáním. Stihl práci, pak i snídani a nakonec vyrazil do školy. Odvezl sebe i Hyeho starým pick-upem, který používali vlastně dost často. První část školy málem prospal a zapojil se jenom ve chvíli, kdy vymyslel nějakou vtipnou poznámku. Nikdy nebyl studijní typ a škola mu byla víceméně jedno. Jediný předmět, kdy dával pozor byla asi jen biologie a možná tělocvik. Nicméně dnešní den měl být vlastně speciální, ale to se týkalo až oběda. Jídelna byla v jiné budově, aby se tam mohli všichni z různých studijních oborů sejít. A tak vyrazí z té své a zamíří do vedlejší, kde hodlá vyšťourat Doo-hyuna. Něco mu slíbil a rozhodně na to nezapomněl. Jejich přednáška se zdá se protáhla a tak se opře o sloupek kousek od učebny a čeká na něj. Co si budou, nejradši by si zapálil, ale za to by vyfasoval minimálně vyhazov. To nepokouší ani on. Když se dveře otevřou, stočí k nim pohled, který kryjí sluneční brýle. Na sobě má samozřejmě košili, která patří k uniformě. Kravatu nemá a rukávy má vyhrnuté až nad lokty. Učitelé z toho nemají radost, ale vypadá to, že to po těch letech už vzdali. Stejně jako přehlíželi tetování, které teď bylo rozhodně vidět. Pozoruje vycházející studenty a tváří se, že nevidí holky, které se na něj vždycky podívají a pak si v hloučku šeptají. Asi odhadují, na koho čeká.
"Aaa doufám, žes na mě nezapomněl, to bych ti neodpustil." Prohodí hned, jakmile vidí jeho pohled.
"Tak pojď, mám hlad jako vlk." Zazubí se, když ho vezme kolem ramen a vyrazí společně s ním k jídelně. Po chvíli ho pustí a vrazí si ruce do kapes.
"Tak co, jak to šlo?" Ptá se ho se zaujetím a absolutně ignoruje pohledy okolí. Je vidět, že je mu docela dost jedno, kdo si co myslí.
"A co ségra? Zatím jsem ji u nás neviděl?" Snaží se zjistit, jak se vlastně má. Doo vypadal, že takové věci nikoho nezajímají a Kagami nemá problém být první.
"Vlastně jsem se chtěl zeptat v kolik končíš? Hye jel zpátky autobusem, měl míň hodin. Tak mě napadlo, že bych tě hodil domů. Anebo klidně můžeš se mnou klidně na vzduch." Myslí tím samozřejmě k nim na farmu, kdyby chtěl trochu vypnout a vypadnout někam jinam, než kde to zná.
"San se po tobě ptal, prý mu dlužíš nějakou dobrotu." Koutky mu cuknou a pustí ho dveřmi jako prvního. V jídelně už je celkem rušno a pár lidí na něj mávne. Platí jim pozdrav, ale už vyhlíží volný stůl, kam se později můžou společně posadit.
"Tam to vypadá dobře." Kývne hlavou ke stolku u okna, kde je zatím volno. První samozřejmě zamíří k pultu, kde si naberou jídlo. Kagami vypadá, že hodlá nakrmit celou vesnici.
"No co je? Potřebuju hromadu energie." Brání se s naprosto nevinným výrazem.
Doo-hyun
Když vychází ze třídy, vypadá stejně netečný ke svému okolí jako kdykoliv jindy a ruce má plné knih. Většina patří na hodiny, ale nese s sebou i medicínskou biologii, která jasně ukazuje na to, jakým směrem se chce ubírat, až tady skončí. Kagamiho si kupodivu nejdřív ani nevšimne už jenom proto, že vážně nečekal, že by si sem pro něj došel. Navíc se tady takových frajerských typů pohybovalo víc, čekaly většinou na holky a on neměl čas zabývat se takovými lidmi, jenže když si dav kolem něj začne až moc špitat a navíc mu dojde, že ten hlas mluví přímo na něj, musí se zastavit a zvednout mandlové oči za obroučkami kulatých brýlí přímo ke Kagamiho tváři. Sluší mu to jako vždycky, pro jisté lidi a holky musí být přímo okouzlující. Ty jeho kérky a rebelující dlouhé vlasy, jiskrný úsměv, nedbalá uniforma a dokonce sluneční brýle v budově… Výčet v jeho hlavě ještě chvíli pokračuje, když mu dojde, že tady stojí jako naprostý pitomec, už málem několik minut v kuse mlčí a prostě na něj jenom bez výrazu čučí a lidi kolem se začínají pochechtávat. Trhne sebou, posune si dvěma prsty brýle na nose, což zapříčiní, že ty knihy na jedné ruce málem neunese a skoro mu popadají, ale všechno zachrání, odkašle si a uhne pohledem. Co to s ním je? V duchu nad ním málem vzdychal, jak ty slepice okolo. Udělá cosi jako Ugh, protože nejde o to, že by na ten oběd zapomněl jako spíš o to, že si myslel, že to Kagami neudělá nebo prostě půjdou jinam a jindy. Bylo vážně vidět, že ho ještě neznal. Aby toho nebylo málo, Kagami ho vezme okolo ramen a chvíli ho tak vede a on jde jako beránek. Je o něco vyšší, než Kagami a stejně… Nakonec ho ale Kagami pustí a zeptá se ho, jak se má. Znovu si posune brýle na nose, zatímco tiskne knihy k sobě a slyší šeptání všude okolo nich, když je lidé míjejí a ohlížejí se. "Jsi tady něco jako celebrita?" Řekne nejdřív, jak ho to vyvádí z míry. Životu na škole nikdy moc pozornosti nevěnoval.
"Dobře, škola mi nedělá problémy." Řekne mu. To, že je vlastně tak trochu génius, záměrně vypustí. Ono je to asi trochu vidět, vzhledem k tomu jak mimo byl v ostatních věcech. Nejspíš je autista ani o tom neví. Ohledně sestry pokývá hlavou.
"Je naštvaná, sedí ve svém pokoji a s nikým nemluví. Nechce mi nic říct, ale pochopil jsem, že si jí ten Jungkook přestal všímat. Neodepisuje jí." Vysvětlí, aniž by tušil podobně jako Kagami, že v tom má prsty Hyeon-seongova okouzlující přítomnost.
"Řekla mi, že se teď zase bude věnovat baletu, doufám, že to tak bude." Dodá. Když zrovna cvičila, věnovala se tomu naplno a neměla čas na hlouposti, jenže trénink byl tvrdý a ona u toho nikdy nakonec nevydržela. Kdyby jí řekli, ať se už nevrací, byl by to průšvih, ale zatím se to nestalo, asi byla dobrá. Zaraženě se na něj podívá v půli kroku, když se ho Kagami začne ptát, v kolik končí. Odvezl by ho domů? Doo-hyun vypadá tak zaskočeně, že musí vypadat směšně. Měl by se učit, učí se vlastně neustále. Jenže doma byla sestra a on nechtěl, aby to komentovala nebo se Kagamiho ptala na JK. Na vzduch mohli jít vlastně kamkoliv, ale Kagami měl asi moc práce a tak…
"Můžeš pracovat a já se u toho můžu učit." Najde si cestu a překvapí sám sebe. On se nikdy neučil s někým!! Kupodivu se ale podvědomě široce usměje, když Kagami zmíní psa a že tam na něj čeká. Vážně by mohl? Jak by si ho mohl pamatovat? Mohl by mu odnést něco od oběda… Zase se probere, zvážní a konečně dojdou do jídelny, kde je samozřejmě celá škola najednou. Doo-hyun si nejdřív odloží knihy na vyhlédnutý stůl a doufá jako vždycky, že se jim nic nestane. Co chvíli se tam podívá, jako kdyby mu tam někdo hlídal děti, ale musí absolvovat kolečko s tácem a takto jim ten stůl alespoň nikdo nezabere. Tedy snad… Sleduje jeho tác, na který se už žádné jídlo nevejde a to ještě nebyli u salátů a dezertů, ale raději nic neřekne a nakonec se oba dva posadí. Tak jsou vážně tady. Na rande na školním obědě. S davem okolo.
"Dobrou chuť." Řekne mu a nemůže se té myšlenky rande zbavit. Jak by asi Kagami postupoval, kdyby to tak vážně bral?
Kagami
Kagamiho vlastně pobaví, když Doo vyjde ze třídy a první si ho ani nevšimne. Byl asi jediný z těch, kdo šli kolem. Kluci na něj většinou koukali hlavně proto, že si kradl pozornost holek. Nebyl ale ten, kdo by to střídal jen proto, že může. Prostě jen chtěl, aby měl ve škole klid a taky se mu holky líbily. Teda některé rozhodně ano. Teď ho však nezajímá ani jedna z nich, i když by bylo rozhodně z čeho vybírat. Pozvedne nepatrně obočí, jakmile se Doo vzpamatuje, a ještě málem upustí všechny knihy. Sám sebou trochu trhne, protože by mu okamžitě pomohl je sbírat, kdyby na to došlo. Některé věci dělá prostě automaticky, a to platí i o tom braní kolem ramen. Co ho samotného překvapí, tak je mu to víc než příjemné. Ne, že by nedokázal ocenit hezké kluky, ale málokdy nad nimi přemýšlel z trochu jiného pohledu. Teď s emu to děje, jenže ho to vůbec nevyděsí. To ani nejde s tím, kdo jsou jeho rodiče. Mohlo by to být vlastně rande? Začíná ho štvát, že ho bere do školní jídelny? Asi trochu ano. Zasměje se krátce nad otázkou. "Ale ne." Málem by nad tím mávl rukou.
"Spíš všichni čekají, co provedu." Dá to za vinu tomuto, a ne ničemu jinému.
"Je to pořád lepší, než když řeší, kdo jsi." Vysvětlí mu to úplně jednoduše a je znát, že nemá potřebu cokoliv zakrývat. Málem nad ním protočí očima.
"Ano, někomu, kdo má mozek jako ty určitě nedělá. My ostatní se můžeme jít zahrabat." Ví moc dobře, jak na tom je. Radši mu nebude říkat, že mu minimálně z jednoho předmětu hrozí propadnutí. Nedalo mu to a něco si o něm zjistil.
"Ptal jsem se, jak se máš." Usměje se na něj a snaží se ho dostat do rozpoložení, které měli, než z farmy odjel. Chce se k němu dostat blíž a sám vlastně ani neví proč. To nutkání se však rozhodl poslouchat. Ohledně se sestry je ale Doo sdílnější.
"Zase tolik ho nezaměstnávám. Je to divný." Zkonstatuje s pokrčením rameny. Že by měl JK někoho jiného? Na farmě ale nikoho neviděl.
"Na farmu ale nikdo jiný nejezdí." Kdyby jen tušil, jak blízko je jistému odhalení, asi sedne do náklaďáku hned a zabije ho.
"Balet? Hm to jsem nikdy ani neviděl myslím." Zatváří se trochu omluvně, ale spíš se culí nad sebou samým. Byl prostě kluk ze statku, tomu by určitě nerozuměl. Překvapeně se na něj podívá, když souhlasí, že pojedou na farmu.
"To je skvělý." Zazubí se.
"Pokusím se ti do toho kecat, co nejméně." Vtipkuje trochu, ale je fakt, že pusu moc zavřít neuměl.
"Z druhé strany ti neuškodí si dát chvíli pauzu. To milerád zařídím a když se ti nebude chtít domů…" Podívá se mu do tváře a krátce si ji prohlédne, jak kdyby nad něčím přemýšlel.
"Nemusíš." Doplní, než mu dojde, jak to asi zní, i když…Vlastně by se asi nezlobil.
"Máme nějaké volné pokoje. Vždycky se to dá nějak zařídit." Teď to trochu zachraňuje, ale je vážně zvědavý, jaký to bude mít efekt. Když se Doo usměje při zmínce o Sanym, Kagamiho to potěší taky.
"To víš, má čuch na speciální lidi." Složí mu kompliment, když si sedají ke stolu.
"Můžeme se po cestě stavit do obchodu, ukážu ti, co má nejradši. Ale varuju tě, pak už se ho nezbavíš a minimálně třikrát do hodiny přiběhne a bude chtít poškrábat. Ale co bych se mu divil." Najednou mu ty komplimenty jsou víc než snadno, aniž by mu to pořádně došlo.
"Dobrou chuť." Popřeje mu nazpátek.
"Není to špatný, ale příště tě zvu jinam. Mám kousek oblíbený místo. Uvidíš, že pak nebudeš chtít nikam jinam." Dál se celkem způsobně cpe a z tácu mizí postupně všechno. Sám ignoruje všechny kolem, co se dívají a očividně nechápou.
"Děláš ve volnu něco jiného kromě učení?" Zajímá se dál, aby ho trochu víc rozmluvil. Je vážně zvědavý, jestli se mu to podaří. Jakmile mají snězené, popadne oba tácy a odnese je, aby Doo nemusel hnout ani prstem. Jak kdyby na tom rande skutečně byli. Vrátí se během chvilky, ale nejde s prázdnou. Bere jim několik druhů dezertů.
"Nevím, co máš rád, tak jsem vzal tak nějak všechno." Uculí se znovu a to, jak přemluví obsluhující dámy si nechává pro sebe.
"A neříkej mi, že si nedáš. Nebo tě začnu krmit, a to teprve bude." Narazí na to, že jsou pořád ve školní jídelně. Začíná toho litovat čím dál víc.
"Je potřeba si to trochu užít. Máš hromadu práce, určitě na to kašleš. Takže je dobře, že sem tu a postarám se o to." Částečně je to takové malé dobírání a vlastně ho ani nezarazí fakt, že by to dělal rád.
Doo-hyun
Čekají, co Kagami provede? To vyšlo s tou celebritou nastejno, ne? Nic na to neřekne a nechápavě vytáhne obočí a rozhlédne se kolem, ale vlastně se u toho na nikoho nedívá, jen se snaží pochopit, co tím Kagami myslí. Jemu bylo vždycky ukradené, jestli někdo řešil kdo je a co si o něm kdo myslel. Pro všechny byl divný a on neměl potřebu chovat se tak, aby od toho odvedl pozornost. Prostě je nějak… neviděl. Zároveň byl ale dost vysoký a vlastně i dobře stavěný na to, aby si odpustili šikanu, i když ty jeho brýle k tomu vysloveně sváděly. Doo-hyun patřil mezi nejlepší studenty na škole, takže byl učitelům hodně na očích a tak si každý rozmyslel, jestli ho bude mlátit. Na to měli jiné, naprosto neviditelné outsidery. Podívá se na jeho profil, když zmíní vlastní učební talent, ale vlastně se na něj kvůli tomu nedívá nijak skrz prsty. Bylo mu jasné, že lidé nemuseli být geniální, aby to nebyli pitomci a on zase často slyšel, že pitomec je a při tom byl génius. Bylo to složité. Ani teď na to raději nic neřekne, i když by ho samozřejmě dovedl doučovat, ale nějak neví, jestli by Kagami vůbec po něčem podobném toužil. Jak se má? Asi pořád stejně… "Dobře." Usměje se na něj nakonec, protože to tak asi bylo a chce k němu být milý. Když se dozví, že JK by na odepisování klidně čas měl, udělá podobně nechápavý a zamyšlený obličej jako Kagami a chvíli se dívá pod nohy, jak jdou.
"Ne? Tak si buď dává přestávku nebo je někdo přímo na farmě." Řekne logickou úvahou, což asi neměl dělat, ale to ho samozřejmě ani nenapadne. Kagamiho téma baletu moc neosloví. On jej taky nesledoval, ale díky sestře mu trochu rozuměl a líbilo se mu, co jí to přináší, pokud tam zrovna chodila. Jemu bylo jedno, na co přesně chodí, hlavně, když něco dělá. Kagami vypadá opravdu potěšeně, když Doo-hyun souhlasí, že pojede po škole s ním a tak se znovu usměje. Když se mu nebude chtít domů? Jezdí tam hlavně proto, aby zkontroloval sestru. Ten podtext mu naprosto unikne, obzvlášť když Kagami mluví o pokojích.
"Nikdy jsem u nikoho nespal." Prohodí mimoděk. Možná jako malý kluk, ale moc si to nepamatuje. Zabere ve chvíli, kdy ho Kagami nazve speciálním a dlouze se na něj podívá. Pro něj nebo pro toho psa? Jeden by se skoro červenal, vážně cítí rozpaky.
"Jenom třikrát do hodiny?" Prohodí, když si sedají a přikyvuje na možnou návštěvu obchodu. Peněz moc neměl, ale pamlsky pro psa snad zvládne. Znovu zvedne oči, když Kagami dodá, že by se psovi ani nedivil a konečně mu začne trochu něco docházet. Vypadá to, že Kagami si své chování ani neuvědomuje, působí velmi spontánně. Kagami už ho zve na další schůzku a on nakloní hlavu trochu k rameni. Možná to místo taky znal, konec konců byl místní, ale Kagami mu neřekne, kde to je. Otázka na to, co dělá ve volnu, ho upřímně překvapí. Nadechne se a uvědomí si, že vlastně ne. Posune si brýle na nose. Dokonce ani moc nesportuje, cvičí jenom doma. Vlastně není ani správný šprt, protože počítač je mu taky cizí.
"Mám rád elektroniku, drobné vynálezy." Přizná nakonec. Postupně snědí oběd a než se naděje, Kagami mu bere tác a odnáší ho a on si začne říkat, že asi má odpověď na svou duševní otázku. +Takže je pozorný.+ Napíše si první bod osobního seznamu do své hlavy. Pousměje se nad tou náloží cukru.
"Chceš, aby mi to u učení rychle myslelo." Prohodí a jeden zákusek si vybere. Nepochybuje o tom, kdo sní ten zbytek, ale jeho by asi odvezli s glykemickým šokem. Zvláštně se pousměje, když dojde na to krmení.
"Vždyť nic neříkám." Prohodí tiše. Je mu jasné, že Kagami by to přede všemi klidně udělal. Zítra by toho byly plné sociální sítě. Přikývne. Kašlal na to. Snažil se, ale dost zapomínal. Neměl nikoho, kdo by mu připomněl, že si může dát pauzu a sníst něco dobrého nebo zdravého. Jejich rodiče platili nájem. Tam někde to skončilo.
"Mám tebe…" Zopakuje po něm. Kde se to vzalo? Od kdy ho má? A proč a na jak dlouho? Proč se ho Kagami tak drží? Jednoho divného kluka?
Kagami
Kagami vidí, jak se Doo tváří a je mu jasné, že úplně nechápe důvody, proč je to pro něj důležité. Vlastně je to dost jednoduché a taky to není tak úplně kvůli tomu, že by on sám měl dřív problémy. Ono většinou stačilo dost málo a když máte dva táty, tak se to prostě projeví. Obzvlášť na takovém malém městě. On sám si z toho hlavu nedělal a dokázal odrazit všechny útoky a zároveň zůstat stranou. Jenže pak přišel i Hye a pro něj to zase tak jednoduché nebylo. K tomu ani nebylo Japonec. Kagami velmi rychle přišel na to, že když bude oblíbený, na jeho brášku si nikdo prostě nedovolí. a tak se o to postaral. Naučil Hyeho se bránit a postaral se o to, aby to nikdy nemusel použít. K tématu učení, už se taky radši nevrací. Musel by přiznat, jak bídně na tom je a nakonec by si proti němu připadal pitomě. Nikdy mu to nevadilo, ale teď najednou nechce, aby v jeho očích vypadal jako idiot. +Kdybys ho ale požádal o doučování...+ Tohle bylo tak okaté, že víc by už snad ani být nemohlo. A vůbec, o co se tu vlastně snaží? Radši to nechá být, než mu dojdou další souvislosti a možná by byl i v rozpacích. Když mu však Doo odpoví jedním slovem, už se neudrží a těma očima vážně protočí. "Na tomhle budeme muset ještě zapracovat. Zajímá mě totiž úplně všechno i to, cos měl k snídaní. Slovíčkem dobře to nezachráníš." Ukáže na něj hůlkami, než se krátce zasměje.
"Připravím si otázky, jen se neboj." Je to další menší dobírání a zároveň je znát, že to doopravdy udělá. Ne, že by mu chtěl lézt na nervy, ale...Možná trochu nakonec poleze.
"Na farmě? To těžko. Kdo taky?" Ani ve snu by ho nenapadlo, že odpověď má dosah ruky.
"V jeho případě bych sázel spíš na to, že je to pitomec a neváží si toho, co má." Je to smutné vůči jeho sestře, ale takových typů tu bylo mraky. Kagami se uculí a vypadá spokojeně, když mu Doo prozradí, že u nikoho ještě nespal.
"Vážně ne?" V očích se mu blýskne, protože ho napadne úplně jiná souvislost.
"Nevypadáš jako někdo, kdo si tahá lidi domů." Nenechá to jen tak.
"Takže si to naplánuješ teď a večer si dáme bojovku. S baterkami po farmě." Oni to jako kluci dělali pořád. Trocha legrace a tu dobu i strachu, to přece musí zažít každý. Jak to dopadne, to už je druhá věc. On sám by věděl o jednom velmi příjemném konci.
"To víš, taky má hromadu práce, někdo to tam hlídat musí a on to bere hrozně vážně." Tváří se pobaveně.
"Něco nakoupím a ty mu to pak dáš." Mrkne na něj. Nikdy by po něm nechtěl, aby utrácel za pamlsky pro jeho psa, ale vypadá to, že by mu rád něco dal. Tak tohle je řešení.
"Vážně? Tak to musíme ještě probrat. Taky mě to zajímá, ale spíš s ohledem na naši farmu. Automatické zámky, kamerky na ohradách a tak." Je to samozřejmě všechno pro bezpečnost zvířat a jejich věcí.
"Samozřejmě, že chci." Souhlasí s ním, když přinese zákusky.
"A taky ti chci udělat radost." Práskne na sebe to, co si už pár desítek minut myslí. No co, maximálně dostane do zubů, nebylo by to poprvé. Zastaví se uprostřed pohybu a podívá se mu s úsměvem do tváře, když se pozastaví nad dvěma slovy.
"Máš." Zopakuje to ještě jednou.
"A proč by ne? Táhneš to všechno sám jak dlouho. Jsem si jistý, že se staráš úplně o všechno. Tak proč by se taky někdo nemohl na chvíli postarat o tebe. I kdyby jen o takové pitomosti." Pořád mu u toho kouká do očí.
"A já si to vážně užívám, tak mi to nekaž." Mrkne na něj znovu a očima krátce těkne k hodinám.
"A teď mě máš hlavně proto, že už ti za chvíli bude zvonit." Odnese všechno, co si sem přinesli, na tácech už nic nezbylo. Pak se zastaví u něj a shlédne na knížky v jeho rukách. Zavrtí nad ním s úsměvem hlavou a vezme mu je z ruky.
"Tohle k tomu patří taky." Utne všechny protesty, než ho doprovodí k učebně.
"Vyzvednu tě po hodině. Tak ať se daří. Zachraň naši pověst, někdo tady musí být ten hezký a geniální." Přidá ještě poznámku, než zamíří ke své učebně, která je v jiné budově. Přijde pozdě, ale to není žádná novinka. Jakmile skončí, jde rovnou ke dveřím, odkud by měl Doo vyjít. Jakmile ho uvidí, vykročí mu naproti a rovnou už mu bere knihy z rukou. Vymění je za láhev s ledovým čajem. Je vychlazený, tak snad si dá rád.
"Já jen, aby ti nechtěly znovu málem spadnout víš." Trochu si ho dobírá.
"Jak to šlo?" Zeptá se rovnou a už je zase u toho vyzvídání.
Doo-hyun
"S baterkami po farmě?" Podívá se mu do očí.
"Potřebuješ baterku, aby ses nebál?" Tohle muselo znít troufale, ale Doo-hyun trochu postrádal pud sebezáchovy a přece věděl, že tady medvědi a podobné věci nejsou. Ale myslel si, že to Kagami ví taky a… Raději se ani nepodívá, jak se tváří. Řeč se stočí zpět k Sanovi a on se znovu usměje. Klidně to koupí, ale o tom se můžou hádat v krámě. Když ale Kagami řekne, že ho téma elektroniky zaujalo, cosi v Doo-hyunově obličeji se změní a dostane vřelejší nádech. „Ano, přesně takové drobné věci.“ Řekne souhlasně.
"Myslel jsem, že takové inovace máte." Farma působila dost moderně, ale pravdou bylo, že čím víc elektroniky, tím vyšší cena a taky se to rádo rozbíjelo a pak musíte mít někoho, kdo to umí opravit. Nepatrně zčervená, když mu Kagami tak na rovinu řekne, že mu chce udělat radost, ale než se naděje, ještě ho k tomu ubezpečí, že ho skutečně má. Připojí i vlastní vysvětlení a on se na něj znovu musí podívat. Dneska to asi nedojí.
"Dobře, ale proč? Takhle by ses mohl starat o půlku školy." Nehádá se s ním o tom, jestli to má těžké nebo ne, to stejně nemá smysl. Kagami si to prý užívá. A ještě ho napomene, aby mu to nekazil. Skloní oči a raději si nacpe pusu dortem.
"Co, zvonit?" Vážně se tady zapomněl, ale Kagami už zase uklízí a taky mu chce nést věci a to se prostě nosí holkám. Hrábne oběma rukama po knihách, ale on mu je zase vytrhne jako nic a tak musí jít o půl kroku za ním a mračit se na jeho záda, protože sám nenese nic. Teď už si pohledů okolí všímá dokonce i on. Snaží se zhluboka dýchat, radši dělá, že nerozumí japonsky a kolem nikdo není a nakonec se oba zastaví u učebny.
"Naši pověst?" Zopakuje po něm vykolejeně, protože to zní, jako kdyby byli pár a převezme si knihy. Jenže už zvoní a on musí zmizet ve třídě. Na konci vyučování ho zahlédne až u východu z budovy. O knihy okamžitě přijde a dostane čaj. Měl by zajet domů, podívat se, kde je sestra a možná si vzít něco na sebe a tak, ale… sleduje lahev ve svých rukou a ani mu nedojde, že si ho Kagami dobírá. To jeho auto není žádný zázrak, ale jemu se moc líbí, co by za takové dal.
"Dobře." Odpoví mu na to, jak to šlo. Psali nějaký test, přišel mu lehký. Usadí se na sedadlo spolujezdce a konečně se napije. Byl dobrý, asi domácí. Vyrazí společně nejdřív do obchodu, kde se málem poperou o placení za pamlsky, takže jich mají moc a nakonec se dostanou i na farmu. Doo-hyun se pokouší napsat sestře, ale k ničemu to není a polohu to ukazuje někde ve městě.
"Co je to za auto?" Všimne si Yusukeho náklaďáku. To tady před tím nebylo. Vyskočí ven a už k nim metelí San. Nečeká, že by šel k němu, takže zůstane rovný jako svíčka, ale široce se na něj usmívá.
Žádné komentáře:
Okomentovat