Moo-yeol
Po zbytek dne má seržant Kim dost práce, i když ne takové, jakou většinou oceňoval. Nemusel moc papírování a klidový režim okolo, raději alespoň trénoval, ale dneska měli prostě volno. U večeře Yusukeho nevidí, ale to nebylo nic divného, protože mu dal trest, takže pracoval a jíst bude mnohem později a sám. Je vidět, jak se po něm někteří členové jeho skupiny shánějí a šeptají si mezi sebou, zatímco on se svými muži vede rozhovor o tom, jak na něj nováček zapůsobil, co si o něm kdo myslí a jak se sem vlastně dostal a tak vůbec. Hodně v nich taky zůstává smrt jejich kolegy a kamaráda nakonec odejdou stranou ostatních a dají si panáka. Alespoň jednoho, to nikdo neuvidí. Moo-yeol se rozhodne jít spát docela brzy, protože ráno bývá první na nohou. Chce vědět o všem a být vzhůru dřív, než kdokoliv, už jenom proto, aby si mohl v klidu zapálit. Kouřil tady kde kdo, nebylo na tom nic divného, pokud jste neškrtali zapalovačem u muničáku a on ze všeho nejraději seděl v jednom ze zaparkovaných džípů bez střechy a díval se jen tak do pouště na východ slunce. To dělá samozřejmě i teď a nikam nespěchá. Všude je klid a ticho. Při pohledu doprava je o něco dál vidět velké budovy laboratoře. Ten prostor je přísně hlídaný a dovnitř se dostane jenom málokdo, kromě stálé služby, ale on už tam byl a vůbec se mu tam nelíbilo. Nechá to být, v duchu se naposled rozloučí s mrtvým kamarádem, típne cigáro a seskočí z džípu, aby se vrátil a mohla začít každodenní rutina, jenže to by nesměl slyšet ty podezřelé hlasy. Vypadá to na několik osob, jsou asi čtyři, nejsou dobře vidět, protože jsou dost daleko, ale odněkud utíkají, krčí se a rychle na sebe šeptají, jako by chtěli rychle zmizet. Moo-yeol se zamračí a chvíli se za nimi dívá. Kouřit se tady mohlo, tak co tam dělali? Sledovali tajně porno nebo si honili navzájem? Jde ještě pár kroků s hlavou otočenou dozadu, takže si ani on nevšimne postavy, která se u něj vynoří a nejraději by si za to nafackoval. Nebezpečí tady nečekal, ale měl a jeho tělo se okamžitě napne do pohotovosti, připravené se rvát do roztrhání těla, dokonce toho dotyčného popadne za triko a chce s ním mrštit alespoň přes rameno, ale v další vteřině mu dojde, do jakého obličeje se to dívá. To už se válí v prachu na lopatkách a pod sebou má Yusukeho ruce. Asi taky jednal intuitivně, když se ho pokusil zachránit před modřinami. Koukne se dolů, kde vidí mezi svýma nohama jeho koleno a v duchu poděkuje všem božstvům za to, že tím kolenem nedostal. "Dobré ráno." Řekne taky pitomě a ušklíbne se.
"Vy nekouříte?" Docela by se divil, kdyby tady někdo měl čisté plíce, ale bylo by to obdivuhodné. Ten dovětek asi patřil právě tomu nebo možná jenom potřeboval jít na záchod někam, kde není celá jednotka, kdo ví. Měl celou noc službu, nebylo nijak divné, že tady byl. Oba dva chtějí rychle na nohy a ven z téhle divné situace, ale když mu Yusuke připomene, že má ruce pod ním, Moo-yeol si uvědomí, že ho drží dokonce i za hlavu, úplně jako nějakou slečinku, aby se náhodou neuhodil. Jasně, bylo to hezký, bla, bla a taky pěkně divný, když jeden uváží, že jsou profesionální armáda. S jeho pomocí se postaví na nohy a podívá se mu zaraženě do obličeje, když Yusuke pronesl tu větu o tom, že by mohl být seržantův typ. Kde kdo tady z něj tahal, jestli má doma holku, někde poblíž couru nebo to táhne s někým z čety, ale v tomhle ohledu byl jako enigma.
"Díky." Řekne mu místo čehokoliv a pak si všimne rychle se blížícího džípu. Jede sem v neobvyklou hodinu, neohlášeně a nejede přímo sem, ale oklikou směrem k laboratoři. Nechce být viděn a jeho posádka hlídá okolí. Moo-yeol popadne Yusukeho za triko a prudce ho strhne spolu se sebou za náklaďák. Kdyby si ti na autě všimli, že je viděli, nějak by se to okecalo, ale byli by pod drobnohledem a zbytečně by se to řešilo.
"Co tam kruci vezete." Zamumlá pro sebe a už tahá z krabičky další cigaretu, kterou si mimoděk strká mezi rty. Nejradši by se tam vydal jako v akčním filmu, což samozřejmě nebylo možné.
Yusuke
Yusukemu je jasné, že se o něm hodně mluví. Očividně tady nováčky neměli zase tak často a on byl navíc Japonec. Jenže taky dobře trénovaný Japonec, který měl zkušenosti s tím, aby nakonec zapadl anebo vyčníval. Podle toho, co zrovna potřeboval. Tady musel vydržet a pak zapadne. Vrány nejsou obyčejný vojáci, nebojí se udělat co je potřeba a hlavně to nemusí komentovat. Těm to dokáže v akci, o tom nepochybuje, ale ostatním to holt musí vysvětlit ručně. Což se mu taky podaří a je si téměř jistý, že teď už dají pokoj. Ti mladší si nedovolí a vrány to nemají zapotřebí. Mohl by mít pár dní klid, ale stejně by si radši vzal noční směny, stejně jako teď. Za první by si to tady mohl víc obhlédnout a za druhé...Když na něj přece jen něco zkusí, bude to po tmě a beze svědků a to potřebuje. Ne, vážně by ho nenapadlo, že tady narazí zrovna na seržanta, ještě tak brzo ráno, ale...Nestěžuje si. Tohle je ta nejlepší varianta, kterou mu ráno mohlo přinést. A po kom by se mohl válet. Vnímal i první reakci an to, když se srazili: Samozřejmě, že ještě vteřinu navíc a nejspíš by skončil v prachu nebo s rozbitým rtem v tom lepším případě. Očividně ale ani jeden nedávali pozor. Jakmile Yusukemu docvaklo, s kým se srazil, jednal už zcela intuitivně, i když seržant je někdo, kdo rozhodně nepotřebuje chránit. Prostě to nějak proběhlo samo. Na ten jeho úšklebek se jen uchechtne. "Ano, dobré opravdu je." Utrousí poznámku dřív, než si to stačí řádně promyslet, ale snad to bude považovat za takový další vtípek. Na jeho další otázku málem vyprskne smíchy.
"Když se to hodí. Dám si." Odtuší, ale v téhle situaci a s tím, jaké objekty si většinou vybírá je asi vážně jako puberťák. +Teď bych si klidně dal. Trochu to pofoukat, málem přišel k úhoně.+ A ne, jeho mysl si nedá pokoj a on vlastně taky ne. Jednou se nějak pitomě podřekne i přes svůj trénink a zničí tím celou akci, to je mu prostě jasné. Zatím se to nestalo. Radši už nekomentuje to, jak ho drží, ale klidně by v tom ještě chvíli pokračoval. Ne, není mu přáno a tak se mu podaří dostat ruce zpoza jeho velmi hezky tvarovaného těla a jelikož vstane první, nabídne mu ruku, aby mu pomohl na nohy. Pak mu smete pár imaginárních smítek z ramene.
"Další trest?" Zeptá se a u toho se mu blýskne v očích. To je totiž to, co by se mu přesně hodilo. Odpovědi se nedočká.
"Kdykoliv. Pitomce tu určitě nikdo nepotřebuje." Dodá na to poděkování a myslí tím samozřejmě to, že kdyby se seržantovi něco stalo, nahradili by ho, stejně jako toho, místo kterého tu Yusuke je. Nadechne se, aby dodal ještě něco samozřejmě hodně vtipného, ale to už mu nohy kmitají za auto. +Moo-chan, jsi nějak hr.+ Baví se nad tím, než mu dojde, že něco sleduje. Vyhlédne, aby to auto taky viděl a jakmile odhadne typ vozu, už ví, co udělat, aby něco zjistil. Ostatně je to jeho práce.
"Tak si poslechneme, co si povídají. Za odměnu, chci trest. Noční směny do další mise. Pak vám to vysvětlím, ale radost z toho mít nebudete." Mrkne na něj, aniž by mu došlo, že to může vypadat všelijak. Vezme si od něj drze cigaretu a už z kapsy vytahuje drobnou mašinku a podává mu sluchátko.
"Hm, hlášení, hlášení." Hledá kódovanou frekvenci. Silně pochybuje, že běžné rádio budou mít zablokované ale mikrofon mívají všechny.
"Sex po vysílačce?!" Podívá se na Moo-yeola a ušklíbne se.
"Tady je vážně lepší být gay. Radši si užít za rohem, než aby mě poslouchala celá kavalerie." Odtuší s protočením očí v sloup a pak konečně trefí frekvenci. Připálí si zapalovačem, který mu vezme z ruky a zaposlouchá se do rozhovoru dvou můžu, kteří jsou v autě.
"Takový hnus jsem v životě neviděl. A ještě to žije. Jestli to zdrhne, zdrhám jako první." Yusukemu jde obočí nahoru. Samozřejmě, že to dělá taky proto, že sám potřebuje zjistit, co se tu všechno děje.
"A taky drápy, to je jak z nějakýho pitomýho hororu." Zdá se, že pánové mají z něčeho velké obavy, jde to poznat po hlase.
"Tak hlavně, že to hodně vynese, co je mi po tom, jak to vypadá." Yusuke tak trochu zapomíná kouřit. A pak přenos utichne, protože vjedou za ocelová vrata. Vytáhne si sluchátky z ucha a pomalu se otočí na seržanta.
"A nedáte si náhodou trest na nočních se mnou seržante?" Teď to vážně není žádná narážka, ale Moo vypadá, že tohle je něco, o čem by rád věděl víc. Pomalu shlédne na hračku ve svých rukách a pokrčí rameny.
"Když vám všichni jdou po krku, chce to páky. A já mám občas i kamarády. Někteří jsou vážně šikovní." Může mu věřit a nemusí, asi ho bude podezřívat. Chce to čas, aby mu uvěřil.
"To je důvod, proč mě poslední velící poslal sem. Neuměl si po sobě uklidit špínu." Asi není potřeba víc dodávat.
Moo-yeol
Některé Yusukeho poznámky Moo-yeol prostě nechápal. Nejspíš to bylo tím, že byl Japonec, prostě jiná mentalita, protože jinak si nedovedl vyložit, proč mu na pozdrav znovu říká, že ráno dobré je nebo co přesně myslel tím, že ke kouření musí být příležitost. Kdo si chtěl zapálit, našel si ji vážně kdekoliv a kdykoliv. Jak by ho mohlo napadnout, jaké poznámky se Yusukemu neustále honily hlavou a jakou měly spojitost s jeho vlastní osobou? Vytáhne obočí nahoru nejdřív nad tím oprašováním a pak nad otázkou, jestli může dostat další trest. Nejdřív se mu chce seřvat ho za to, aby si z něj nedělal legraci, ale Yusukeho oči kdo ví proč působí vážně. On ho chce?? Pak už je ale tady ten džíp a přeruší jejich konverzaci. Yusuke se nebrání, když ho Mooy-yeol táhne za auto a chvíli v tichosti pozorují jeho trasu směrem k bráně. Ohlédne se po něm, když Yusuke promluví a začne hledat něco po kapsách. Zamračí se, ale musí zvednout pohled k jeho očím, protože teď už ho o ten trest žádá na rovinu. Nemá jediný důvod mu vyhovět nebo ho nenapomenout, aby nedělal nesmysly, když tady jeho jméno ještě nic neznamená, ale Yusuke je rychlejší. Bere mu cigaretu a podává nějaké sluchátko. Sice po něm sáhne, ale… "Kde jste to vzal?" Při příjezdu ho přece měli důkladně prohledat. Kromě toho jakékoliv vlny budou na přísně hlídané základně, jako je tato, hlídány a kontrolovány a kde kdo si může všimnout, že je tu neznámé zařízení nebo že je to auto odposlouchávané. Zavrtí hlavou, aby to v žádném případě nedělal, i když tento typ zařízení nikdy neviděl, ale Yusuke si nedá říct a už ladí frekvenci.
"Od tohohle dávám ruce pryč." Zlobí se na něj. Dělá si naprosto, co chce, už moc dobře chápe, o co všem šlo. Netoleruje nic a nikoho a on si založí ruce na prsou a na chvíli vypadá rezignovaně. Ze sluchátka se ozvou typické zvuky, které chcete slyšet jenom tehdy, když jste sám s někým v posteli, ale jinak to každému připadá hrozné a on protočí očima. Yusuke to samozřejmě okomentuje po svém a taky k tomu dodá něco o gayích a on protočí očima podruhé. Pořád má založené ruce a div, že mu cigáro kvůli tomu nevypadne z pusy. V tom autě je přesně to, čeho se obával. Vlastně není potřeba to před Yusukem tajit, jenom si myslel, že se s těmi věcmi potká až tam venku. Z čeho mu vůbec není dobře je fakt, že to vezou dovnitř. Viděli jste Vetřelce a podobné filmy? Tak tak nějak nechce skončit. Sleduje Yusukeho měnící se výraz a konečně to vypadá, že sranda skončila a že to tady začíná brát vážně. Tak oni za to dostávají tajné peníze? To byla novinka u pro něj. Auto zmizí za branou a přenos utichne. Chce se mu natáhnout ruku a donutit ho, aby mu ty sluchátka dal, ale nakonec si to rozmyslí.
"Jestli to u tebe někdo najde, nikdy jsem to neviděl." Řekne mu. A dává mu tím novou šanci na přátelský vztah.
"Copak, bojíš se?" Pořád vypadá stejně stoicky, ale opak je pravdou. Přešel na tykání, ale to je jenom proto, co se tady před pár vteřinami stalo a že jsou tady sami. Yusuke se trochu víc rozpovídá o věci, kterou drží v rukou. Samozřejmě bylo nebezpečné mu ji nechávat.
"Co s tím chceš dělat, všechny sledovat? Komu tu informace předáš? Víš, fakt se mi nechce, abys někam zvonil všechno, co se tady dozvíš. Někam to dej a už to přede mnou nevytahuj." Řekne, ale jeho hlas není protivný. Nakonec si povzdechne a podívá se směrem k laboratořím.
"Byl jsem uvnitř, jsem tady jediný, kdo tam byl. Dějí se tam divný věci, ale tohle tam neměli. Nikdo o tom neví, jenom Vrány. Na poslední misi jsme s tou věcí, co mají v autě, bojovali. Tam přišel o život. Nebyla to žádná sranda, měli jsme co dělat všichni. Běhá to někde tam venku, nikdo neví, kde se to vzalo a co to způsobí. Zatím hlídáme perimetr, aby to neuteklo do světa, ale je to otázka času." Ne, tohle není podělanej film.
"Je to nemoc? Mutace? Nějaký nový druh z laboratoře? Nikdo to neví. Prostě to je venku a oni to chtějí zkoumat." Kdyby na lék a příčinu, ale on jim nějak nevěří.
"Ti kluci nebyli Vrány, daleko s těma prachama nedojdou." Povzdechne si. Někde by povídali.
"Takže komu ohlásíš všechno, co jsem ti řekl? A víš, co tím můžeš rozpoutat?" Jestli informace uniknout, může z toho být třetí světová válka nebo ještě větší průser.
Yusuke
Je mu jasné, že některá jeho slova nedávají seržantovi smysl. On sám si v hlavě vede úplně jinou konverzaci, ale bohužel si je téměř jistý, že muž, který je tu s ním se to i když nedozví. Tedy neměl by, pokud chce Yusuke svůj úkol splnit. Jeho žádosti v první chvíli není vyhověno, ale počítá s tím, že až si promluví později a on mu všechno vysvětlí, nebude to takový problém. Měl dost pádných argumentů, aby to vyšlo a je přesvědčený o tom, že zrovna tento seržant to vezme v potaz. Obzvlášť, když mu to zařídí klid kolem jeho jednotky. Zbytek si Yusuke zařídí sám. Klidně mu slíbí, že kdyby se to nepovedlo, vezme všechno na sebe. jenže pak přijde věc, která dokonale zamíchá kartami. Yu nečekal, že svá esa v rukávu vytáhne tak brzo, ale má pocit, že by si tím mohl trochu pomoct a co si budou...Sdílená tajemství jsou někdy ta nejlepší věc, která zajistí důvěru. "Později, vážně." Zarazí jeho otázky dřív, než se vyrojí. Jestli to má stihnout, musí vážně pohnout zadkem.
"Beru to na sebe." Ušklíbne se ještě se zvláštním blýsknutím v očích. Tohle byl risk, ale on ho podstoupí, i když hrozí, že tím zabije víc jak roční práci. Jenže jeho instinkt mu velí, aby to udělal, že tady jde o něco mnohem většího. A tak se prostě a jednoduše rozhodl ho poslechnout. Nebylo by to poprvé, kdy mu pomohl v dost bizarních situacích. Když vidí to jeho protáčení oči asi by se rozesmál a obvinili ho, že nemá smysl pro humor, ale i na něj je to teď přehnané, a tak to nechá být s nic neříkajícím pozvednutím koutků. Když se dozví všechno, co jen pro tuto chvíli mohli, stáhne ruku i se zařízením dolů.
"Nenajde." Ujistí ho bez váhání a pak zavrtí hlavou. Už pár let postrádám pud sebezáchovy. Respekt z neznámých věcí a jistá opatrnost mi většinou stačí. Obočí mu jde malinko nahoru. +Už si tykáme? Zítra bude na pořadu dne co?+ Tohle je jeho nejlepší obrana. Ale nejde o to, že by něco podceňoval. Prostě stojí nohama na zemi a snaží se najít jakékoliv řešení se zdánlivě bezvýchodných situací. Následně zavrtí hlavou.
"Nedávám je vůbec nikomu. Už je to dlouho, kdy jsem přišel na to, že informace jsou pro mě nejlepší cestou. Tohle mám hlavně proto, abych je nasbíral pro sebe. První týdny v armádě mi několikrát zachránili kůži, když po mě šli. Když víš, kdy se na tebe seběhnou, je snaží se tomu bránit." Zatím mu neříká celou pravdu. Potřebuje zjistit, jestli tohle vůbec má poslat svým vlastním nadřízeným. Taky si však nedělá iluze. Někteří z nich by toho rádi zneužili. Stejně jako se to nejspíš děje tady. Pak zpozorní a vyslechne si, co mu Moo prozradí. Je vidět, že nad jeho slovy přemýšlí.
"A co když zkoumají jen to, co vytvořili a vypustili do světa? Programy na mutace lidí tu byli přece od vždycky. Co když je to něco, co se nepovedlo." Nadhodí svou vlastní myšlenku na to celé. Pak zavrtí hlavou.
"Dokážu si představit, co tím můžu rozpoutat. A to rozhodně nechci." Krátce se rozhlédne kolem, jak kdyby přemýšlel, co s tím. Jedno ví jistě, tohle se dál nedostane, dokud nezjistí, komu může věřit a komu ne. Tyhle akce většinou sponzorovali ti nejvyšší, kteří měli prosty všude.
"Jestli se v tom hodlají rýpat, bude v tom hromada peněz. To znamená dlouhé prsty a reálnou možnost, že jak někdo bude vědět něco navíc, zmizí a už ho nikdo nenajde." Konečně dokouří tu cigaretu a tipne ji.
"Hodláš zjistit, jak daleký rozsah to má?" Podívá se seržantovi do očí.
"Pomůžu ti." Nabídne mu rovnou. A pak začne z upravených kapes tahat pár věcí. Jako první mašinka, kterou už viděl. Z další malé štěnice, které fungují na podobném principu. Totiž na vlnách radiových frekvencí. Je to jednoduché a přitom…Většina hledá mnohem modernější zařízení. Ty věci jsou tvořené přesně proto, aby prošli armádními kontrolami. K tomu přidá ještě drobné paralyzující hračky, které se taky většinou dost dobře hodí.
"Tady je všechno, co bych mít neměl a mám. Nikdo na to nepřišel. Můžeš je ráno předat svým nadřízeným a pak se mě zbavíš." Nepřestává mu hledět do očí.
"Nebo mi dej zase noční směnu, ráno to zařídím hned při snídani, aby k tomu byl důvod. A já se pokusím zjistit všechno, co jen jde. Pokud na to přijdou, nechám to na své hlavě. Stejně by mi ani nikdo nevěřil." Narazí na svůj původ. Tak to prostě bylo. Riskuje tím úplně všechno, ale vážně věří tomu, že to má smysl.
"Jestli s tím kšeftují, má to podle mě nějaký důvod a chtějí tím něco získat. Jen mám obavy, že ochrana lidí to nebude. Ne v tom pravém slova smyslu." Klesne očima k obsahu svých dlaní a pak znovu k seržantově tváři a trochu se ušklíbne.
"Teď bych se měl asi začít modlit hm?" Zavání to trochu černým humorem, jde mu vyloženě o krk.
"A to se mi vidina nočních rande začala vážně zamlouvat." Nikdy nic nezlehčoval, i když to teď tak vypadá. Tohle k jeho pravděpodobné smůle myslí vážně.
Moo-yeol
Yusuke přikývne, že ten přijímač dobře schová a jemu nezbývá, než doufat, že to tak bude. Zároveň mu slibuje, že se odtud žádné informace nedostanou, ale může mu jenom mazat med kolem pusy. V profesionální armádě bylo hodně prvotřídních lhářů, museli takové být, protože kdyby padli do zajetí, nikdo nesměl nic vyzradit ani za cenu mučení a tak Moo-yeol nemůže spoléhat vůbec na nic z toho, co Yusuke říká. Pořád je přesvědčený o tom, že se sem nedostal jenom tak sám od sebe, protože ho zrovna nadřízený neměl rád. Bude mu to trvat hodně dlouho, než mu tohle uvěří a taky bude potřebovat hodně důkazů, že přestal být věrný svému pánu a začal být věrný jeho jednotce a ideálně poručíkovi Leemu. To byl jediný velitel, kterému seržant Kim doopravdy věřil a na všechny ostatní se díval se svou typickou nedůvěrou a věčně otevřenými zadními vrátky. Na jeho teorii pokrčí rameny. "Může to tak být, ale v závěru je to úplně jedno. Ty věci běhají venku. Už jsme s nimi měli tu čest. Nejsem si jistý, jestli nepřibývají a za jakých podmínek. Jednu z nich ti kluci ulovili a kdyby to bylo něco čistě z laboratoře, spíš by to chtěli přivézt živé a jejich polapením by to skončilo, ale podle mě nevědí, co to je." Pokývá hlavou a snaží se mu opravdu věřit. Věřit fakt, že nechce rozpoutat peklo na Zemi a to doslova. Že převezme jejich pošetilou snahu všechno zachránit a vrátit svět do původních kolejí bez vlastních cílů a zisků. Takhle svět nefungoval, ale to neznamená, že jeho jednotka nemůže vlastnit pár idealistů. Byli tady v poušti, ale někde tam venku byli civilisté a nebyli zase tak daleko. V dojezdové vzdálenosti několika hodin bylo malé městečko a lidé v něm nic netušili a jak si mohli ti nahoře být tak jistí, že ty věci udrží poblíž? Souhlasně přikývne na jeho další slova.
"Jako ti dva." Byli asi úplně pitomí, že si mysleli, že si namastí kapsy a prostě odtud jenom tak odejdou. Zauvažuje nad Yusukeho další otázkou.
"Jo, chci to vědět." Řekne nakonec a zvedne k němu pohled, když mu rovnou řekne, že mu pomůže. Yusuke se rozhodne dát mu novou záruku, když mu ukáže, co všechno má ještě po kapsách. Ani tohle nemusí být konečný výsledek, ale ukázal mu hodně z toho, co sem pronesl a co mělo být skryto a on s tím mohl naložit podle svého. Za tohle by ho dotáhl možná až před vojenský soud, kdyby to rozmázl jako odposlechy, maření mise a další skvělé prohřešky. Poslouchá jeho návrh. Pořád po něm chce tu noční směnu. Chce to udělat tak, aby ho Kim musel trestat.
"Uděláme to jinak. Bude lepší, když si dáš pár dní pohov a trochu zapadneš. Seo-jin je nedůvěřivý, bude tě testovat dlouho, ale lidem jako Seok-chan nebo Jin-ho můžeš věřit." Mluví samozřejmě o klucích ze svojí jednotky.
"Nevím, na co pořád potřebuješ ty noční, ale tu další zařídím i bez poprasku, prostě jsi mě po ránu lezl na nervy. Pak si dáš taky pohov. Mám dojem, že tady nezůstaneme dlouho a kromě toho… mám už svou cestu do laboratoře." Porozhlédne se po nebi, jako kdyby na něm mohl něco vidět, ale jenom tak nasává ranní vzduch. Loupne po něm okem, když se ho Yusuke zeptá, jestli by se měl začít modlit a pokrčí rameny.
"Když si myslíš, že ti to pomůže?" Vytáhne medově a zavrtí hlavou, když si Yusuke rýpne do vlastní předešlé poznámky o tom, že by ty noční měli sloužit ve dvou.
"Nemůžeš sloužit se mnou, nedával bys pozor. Dohodím ti sem Seo-jina, postará se o to, aby ses nepodíval nikam jinam než na perimetr, i kdyby to mělo být čtyřicet osm hodin v kuse." Pak by Yusuke umřel na křeče a únavu a takové ty věci.
"Jdeme…" Vydá se společně s ním na snídani.
Yusuke
Je mu jasné, že mu seržant nebude věřit hned. Není důvod, aby to dělal a kdyby to náhodou řekl, tak by mu stejně nevěřil. Anebo by byl pitomec, na což rozhodně nevypadá. Stejně tak tuší, že bude dál přemýšlel to tom, proč tu vlastně je. Pravdu mu říct nemůže, i když by to možná nebylo na škodu. Ví, že by ho tím ohrozil. Agentura, pro kterou pracuje by tohle brala jako nejvyšší možné selhání a pak nepohodlné svědky ničí. To se prostě nesmí stát. "Takže jste tu hlavně proto, abyste chránili lidi kolem. Žádné nepokoje, ani podobné nesmysly." Upřesňuje si své dedukce, které mu naskakují v hlavě. Bylo to skvělé krytí. V těchto místech to nikdy nemohl zpochybňovat.
"Takže to budou chtít zjistit a je dost možné, že to u posledního vzorku nezůstane." Přemýšlí dál nahlas. Nelíbí se mu to, tohle vždycky zavánělo velkým problémem. Stačí jen jediný člověk, který z toho bude chtít vytáhnout něco víc a je to. Už to párkrát viděl, co dokáží informace v nesprávných rukách. Je nakonec rád, že seržantovi může říct některé věci a tím si zajistit, že tu zůstane.
"Tak to se vám bude jistě hodit pár rukou navíc." Svými slovy ho v podstatě ujistí, že se nehodlá stáhnout ani nechat převelet a stojí si za svým, že jim pomůže.
"Dlouho jim ta pitomost nevydrží." Pokrčí rameny s tichým povzdechem. Asi není způsob, jak je zachránit, než přijdou o život. Museli by se prozradit. Není mu to jedno, ale pokud mají něco zjistit, nesmí na sebe upozornit. Zvedne k němu pohled a vyslechne si, jak to teď bude. Trochu se u toho šklebí, protože ta noční by se mu vážně hodila. Tam by odrazil možné pokusy těch, kteří se o něco pokouší od první chvíle a zároveň by měl prostor něco zjistit. Je vidět, že se mu forma bez poprasku moc nelíbí.
"Škoda, už jsem jim zařídil impotenci, chtěl jsem v tom pokračovat." Prozradí mu i něco navíc, ale nakonec přikývne.
"No dobře, kazíš mi radost, ale co mám s tebou dělat." Možná si dovoluje příliš, ale je to jen drobné popichování. Nikdy neměl v plánu se stavět proti seržantovi. Tenhle má navíc mozek a taky to celé směřuje tím správným směrem. Taky něco navíc. Uchechtne se, jakmile mu seržant odpoví na otázku modlení.
"Neříkám, že to nedělám, ale většinou je to za jiné věci. Zbytek umím zařídit sám." Je to sebevědomé, ale taky pravda. Za ty roky se vždycky spoléhal sám na sebe a popravdě je pro něj občas těžké spolupracovat. V rámci role to však zvládne. Nadechne se a pak protočí očima.
"Máš pocit, že dokážeš ohrozit mé soustředění?" Vrátí mu to zpátky, aby si náhodou moc nemyslel a demonstrativně ho seje pohledem od hlavy až k patě.
"Ale asi máš pravdu, Seo-jin mě nebude tolik rozptylovat." Je to v podstatě kompliment, ale otázkou je, jestli to myslí vážně nebo si ze seržanta dělá jen legraci. Kluci v armádě takto vtipkovali celkem běžně. Yu to ale myslí vážně.
"Začínám si myslet, že ti dělá dobře, kazit mi radost." Obviní ho ještě. Před ostatními se k němu bude chovat, tak jak se sluší a patří. Nikdy by ho neshodil. To ale neznamená, že jak budou sami, nechá si všechno líbit. Vykročí ke stanu, ale ještě, než tam dojdou se rozhlédne, jestli kolem nikdo není a když jsou pěkně v zákrytu za autem dopřeje mu plácnutí po zadku.
"Máš pravdu. Nesoustředil bych se vůbec. Třeba ti to zlepší den. Ale noční bez tebe, to nebude ono. Dobrou chuť." Popřeje mu ještě, než ho tam nechá a projde do stanu jako první. Ještě ho nepřijali mezi sebe, pochybuje, že ho ke stolu pustí, navíc tu ještě nikdo není. Nabere si snídani a k tomu kafe. Tváří se, že se mu chce spát, ale přitom se probírá celým jejich nočním rozhovorem. K jeho překvapení se k němu připojí kluk, který vypadá, že sotva vylezl ze školy a tak se dají do řeči. Je zvědavý, jak to všechno teď bude a i když by většina utíkala, on se nikam nechystá. Je vážně zvědavý, co se dozví a jak rychle se to celé zvrtne. Prozatím jen stačí, aby byl úplně obyčejným vojákem, který se ztratí v davu. To přece nebude problém.
Moo-yeol
"Jo, tak něco." Řekne Moo-yeol souhlasně a zasune dlaně do kapes kalhot. Když nekouřil, většinou alespoň žvýkal a teď má co dělat, aby to vydržel jenom tak. Když jsme byli naposled venku, něco jsme tam zastřelili a umřel náš kamarád. Mrtvé jim to očividně nestačilo, i když nikoho z nás k mršině nepustili. +Nebo to neumřelo.+ Napadne ho další možnost. Buď jich je víc, nebo není snadné to zabít. Přikývne, když Yusuke řekne, že se jim určitě budou hodit ruce navíc. Kdyby chtěl do jednotky skutečně zapadnout, nakonec nikdo nebude řešit, že je Japonec a zpochybňovat jeho schopnosti, to si k Vranám prostě nikdo nedovolil. Přikývne na slova ohledně těch kluků. I jemu jich bylo líto, ale na druhou stranu litovat pitomce nemělo žádný smysl. Brzy je pustí z hlavy, protože to prostě není součást jeho blízkého týmu a za blbost se platí. Hodí po něm obličej, že diskuze nepřipadá v úvahu, když vidí, jak se Yusuke tváří na jeho vlastní návrh dalšího postupu. Není nejlepší, aby se tady navzájem mydlili, mají venku důležitější cíl. "To byli oni, kdo odtud tak upaloval?" Zvedne obočí, když narazí na ty postavy, které viděl, než do sebe nabourali. Jestli to Yusuke odkývá, najde si je a impotence bude jejich menší problém.
"Jo, všiml jsem si." Klesne očima do míst, kam Yusuke poschovával všechny svoje tajné věci, když zrovna mluví o tom, co všechno si dovede zařídit sám. Pak se musí uchechtnout, když se ho Yu zeptá, jestli si myslí, že by ohrozil jeho soustředění.
"Podle toho, jaký pořád vedeš řečičky to vypadá, že by sis nevšiml ani kdyby kolem proletělo nákladní letadlo." Řekne mu sebevědomě pro změnu on a začíná se docela dobře bavit. Jistě, že ho bavilo kazit mu radost a jistě že ho Seo-jin bude rozptylovat méně, tedy v tomhle ohledu. Moo byl prostě hezčí a sympatičtější. Seo-jin byl prudký, paličatý, zkrátka ještě horší, než on sám a byl takový idol všech žen, neměl v sobě tu klukovinu jako Moo. Když byl v civilu, Moo často slýchával, že pořád působí moc mladě a chlapecky, bez ohledu na to, kolik nabral svaloviny a jak moc se dovedl ksichtit. Pak už se společně vydají směrem na snídani, ale Moo-yeol by vůbec nečekal, co si ten hajzlík dovolí. Plácl ho klidně po zadku jako nějakou holku, co jde okolo a vůbec ho netrápí, že je nováček a podřízený. Málem z něj nadskočí, prudce se po něm otočí, jenže ve stejnou chvíli jdou kolem nadřízení ze štábu a do pozoru jdou oba dva. Pak už je okolo moc lidí a uší, ale stejně mu skrz zuby a gesty naznačuje, že ho za tohle přizabije, jak bude mít příležitost. Prý noční bez tebe… Ještě mu naznačí podříznutí krku, jakmile se otáčí u vchodu do velícího stanu a málem vrazí do někoho dalšího. Pak už se musí věnovat své práci a na snídani půjde o něco později. Tohle je tedy pěkný dáreček, bude mít co dělat, aby si kluci nevšimli, jak se bratříčkují hned o začátku. Ten kluk, co se k Yusukemu ve stanu připojí nepatří vyloženě k Vranám, ale je členem týmu poručíka Tchaka a jmenuje se Chan-yeong. K Vranám by nicméně moc chtěl a ano, právě opustil školu. Neměl žádné zkušenosti, takže v jednotce být nemohl, ale na akademii patřil mezi nejlepší a odvaha mu nechyběla, stejně jako srdce na pravém místě a velká dávka naivity. Byl statečný, ale taky zranitelný a když měl možnost mluvit z někým od Vran osobně, samozřejmě toho hned využil. Byla čest sloužit pod poručíkem, jenže ten tady nebyl a tak pořád jenom seděli v týle a nikam nemohli. Co by dal za to, kdyby na misi pustili s Vranami i někoho dalšího. Nechce ale na Yusukem viset nějak nepatřičně a tak si prostě jenom povídá se slušným odstupem a pokud jde o něho, ani ho nenapadne řešit, že není Korejec. Postupně na jídlo přicházejí další, ale buď nikdo nemá náladu se navážet nebo prostě moc dobře vědí, že Chan-yeong patří Tchakovi a prostě si nic nedovolí jenom z principu. Dalo by se říct, že spolu klábosí u kafe tak dlouho, jak to jenom jde a když se později Moo-yeol objeví ve stanu a zahlédne je, pro sebe se usměje a záměrně zamíří na místo v rohu, aby si ho nevšimli. Toho mladíka znal, měl potenciál. Teď si ale mohl tak možná leštit kanady. +Tak co, není tenhle roztomilejší?+ Pomyslí si pobaveně v duchu…
Žádné komentáře:
Okomentovat