(odlehlá oblast)
Yusuke
"A jak doufám, dnešní dražba dopadne úspěšně." Promluví mužský hlas na vyvýšeném podiu vévodící celému sálu. Hlasitý potlesk na sebe nenechá dlouho čekat.
"A než se dočkáme zlatého hřebu večera, budou někteří značně posilněni." Hluboký mužský hlas pobaví všechny v jeho blízkosti a pak se s úklonou odporoučí na své místo. Pro Yuskeho přijde zlatý hřeb večera o něco dříve a rozhodně to nebude mezi ostatními. Čeká na vhodnou chvíli, kdy v sále vypukne menší chaos a on bude moci splnit úkol, kvůli kterému tady je. Trvalo mu víc jak rok, než se dokázal dostat právě sem, kde probíhaly nelegální dražby a už zbývá jen poslední krok, získat čip, který by mohl mít na svědomí tisíce lidských životů. Průvodce celou dražbou vyhlásí první předmět. Je jím samozřejmě velmi cenný kousek ukradený z národního muzea a s nevyčíslitelnou hodnotou. Jenže místo toho, aby z uzamčené krabice vytáhli onen šperk, protne místnost menší exploze. A to je přesně ten okamžik na který čekal. Není těžké se dostat ze sálu ven a už vůbec ne, aby pronikl do vysoce zabezpečených místností, díky kartě a skenu sítnice, které si obstaral během konverzace s těmi nejdůležitějšími.
"Dámy a pánové, zlatý hřeb večera právě přichází." Prohodí si pro sebe se svým typickým pousmáním, vsune miniaturní čip do sterilního obalu, společně s miniaturními kousky diamantů a pak už stačí jen poodtáhnou obvaz na svém předloktí a vsunout ho do rány vytvořené právě pro tento účel. Není to příjemné ale cestovat nákladním letadlem do zemí třetího světa bylo daleko horší. Vrátí drobné svorky, které stahují okraje rány k sobě na své místo a pak už stačí jen vyjít společně s ostatními, které evakuují. Odvezou je všechny na odlehlé místo a začnou hledat ztracené věci. Při skenování ručními detektory poslušně zvedne ruce nad hlavu a klidně se nechá prošacovat. Tiše sykne a vyčítavě se podívá na muže, který mu pohled oplatí s pozvednutým obočím. Otráveně mu ukáže obvaz na ruce.
"Myslím, že vás prémie rozhodně nečekají." Odtuší nepříjemně a zadělá tím muži na špatné spaní. Vrásky mu to nepřidělá. Za pár hodin už sedí v kanceláři u svého nařízeného a vytahuje sáček ze své rány. Tam už je ale jen čip.
"To je šestý ze sedmi." Prohodí a sleduje svého nadřízeného, který mu předává další složku.
"Je potřeba ho najít. Musíš se dostat do korejské armády. Čip zmizel někde v té oblasti. Dostaneme tě tam, zbytek už je na tobě." Oznámí mu nadřízený a Yusuke přikývne.
"To nebude problém. Potřebuju jen dobrý důvod k převelení." Pak už není důvod, aby se tu dál zdržoval. Čeká ho dlouhá cesta korejskou armádou. Uběhne rok, a on se chytá na nástup ke své nové jednotce. Čip zmizel na dlouhou dobu, ale teď se vynořil na světlo a v nejbližších měsících, chystají jeho prodej. Na černém trhu totiž dosáhl nejvyšší hodnoty. Potřebuje se dostat do konkrétní oblasti, kde operuje několik jednotek a potlačují tam několik skupin povstalců. Podle Yusukeho informací se čip nachází právě v té oblasti, ale bohužel naráží na drobné potíže s únikem informací. Už pár měsíců zpátky se dozvěděl o nové jednotce, která bude poslána právě do těch míst. Je plná potížistů, kteří se nikam nehodí a mají většinou drobné kázeňské problémy. Mají operovat na okraji a podle něj to bude skvělý způsob, jak mít přehled a nebýt na očích. Velet mu má mladý seržant, který má skvělé výsledky, ale je příliš mladý na to, aby vedl skupinu v předních liniích. Yusuke doteď proplouval armádou se skvělými výsledy, ale s problém s kázní. Bylo to hlavě proto, aby se nedostal do vedoucích pozic. Taky mu k tomu trochu pomohl jeho původ. Podle papírů se sice jeho rodiče přistěhovali do Korei, ale pořád byl původem Japonec a to se jen tak neodpouští. Převelení však dostal a jeho seržant, pod kterého spadal se ho očividně rád zbavil. V den nástupu dorazí na základnu opravdu brzo. Pošlou ho pro oblečení, které si nacpe do vaku a pak do místnosti, kde se dozví všechno potřebné, co už dávno ví. Je tam první a tak se po vzoru toho, jak se podle papírů má chovat opře do židle a vyhodí si nohy na stůl. Nečeká, že jeho nový seržant dorazí jako první. Když ho spatří ví přesně s kým má tu čest. Zvedne se z místa a zasalutuje.
"Yusuke Masuda se hlásí do služby." Doplní ještě hodnost, kterou nemá vlastně žádnou a pak i osobní číslo. Přesně tak, jak mu velí jistá pravidla. Všechno plynulou korejštinou, která zní, jak kdyby se tu narodil. Pak už stačí jen počkat, až mu seržant zavelí pohov. +Fotku jsem viděl, ale realita je mnohem lepší. Škoda že by mě z armády vykopli, kdybych první den ohnul seržanta přes stůl.+ Proběhne mu hlavou. Jediné, co by ho navenek mohlo prozradit je blýsknutí v černočerných očích.
"Ostatní asi ještě spí." Prohodí si spíš pro sebe, jakmile pohov dostane a usadí se zpátky a přesně tak, jak seděl předtím. Jak kdyby mu to celé prostě a jednoduše nedošlo.
Moo-yeol
Kdyby se dnešní den dal shrnout jenom jako Starosti, bylo by na světě vážně krásně. Všechno je ale mnohem horší, horší než v nejhorším snu a to by si jeden myslel, že si jich lidi vymysleli už dost. Jeho jednotka zoufale potřebovala posily, dost kluků už tady přišlo o život, ale všechno se zametalo pod kobereček a těla mizela, aniž by se kdokoliv pídil po tom kam. Seržant Kim už věděl o všem, co se tady dělo, pokud by odtud vytáhl jenom prst, na místě by ho zastřelili a byl teď asi nejostřeji sledovanou osobou v okolí. To proto, že velel jednotce Černých vran, která měla tu čest s realitou, kterou lidský mozek nebude chtít přijmout. Která měla poslouchat rozkazy a nemyslet na to, jestli je to pro lidi nebo ne a jak ho tak znali, mohl by dělat problémy. Bylo to proti jeho přesvědčení, úplně všechno a aby toho nebylo málo, nemohl si vybrat nikoho prověřeného, ale někoho mu sem rovnou poslali a na nic se ho neptali. Nebyl to ani Korejec, byl z Japonska a měl podobný problém s kázní jako on sám. Seržant Kim byl toho přesvědčení, že v pekle jako je tohle, musíte mít po boku někoho, koho dobře znáte, komu svěříte život a kdo udělá to samé pro vás. Jeho jednotka byla jeho rodina a pro každého z nich by šel kamkoliv, ale jak tohle mají pro sebe navzájem udělat s tím novým klukem? Nedávalo to smysl a proto tomu od začátku nevěřil. Někdo ho sem nasadil, ale proč? A za jakým cílem? Kvůli Poručíkovi? Kvůli němu samotnému? Kvůli úkolu, který jim podkopne nohy, až to budou nejmíň potřebovat? Buď jak buď, musel se s tímto novým problémem vyrovnat a nějak ho vyřešit. Vejde ustaraně do místnosti, na sobě samozřejmě vojenskou uniformu ve velmi ležérním provedením, to znamenalo maskáče, kanady a tričko khaki barvy a na hlavě kšiltovku. Nikdy si nepotrpěl na ty okázalé hadry. Nikdo tam není, jenom ten nováček a když ho uvidí, vyšvihne se do pozoru a řádně se představí. To mu stačí, je mu fuk, že měl před tím nohy na stole. Sám se houpal na židli kdykoliv měl všechno na háku. Sjede ho nedůvěřivě kritickým pohledem od hlavy až k patě a naznačí mu pohov. Byl to vysoký, dobře stavěný chlap, nebude je brzdit nebo jim dělat ostudu, jenže problém byl v tom, co tu dělal. "Seržant Kim." Představí se stručně, protože tady se na jména nehrálo ani v jídelně u piva. +Opovaž se mi říkat veliteli.+ To samozřejmě dělal kde kdo, jenže on měl jediného velitele a to byl jejich Poručík. A ten tady nebyl. Jako vždycky ho někde sekýrovali za to, že si jednotka dělá, co chce. Posadí se polovinou pozadí na stůl a prolistuje složku, kterou už četl stokrát. To jméno mu snad měli změnit, takhle to budou všichni řešit.
"Proč jste stál o to jít zrovna sem?" Prohodí konverzačním tónem. Fakt to chce vědět. Poslali ho? Našel si je? Padli mu nějak do oka? Nebo je to tím místem? Plynulost jazyka mu neujde a v duchu ji ocení. Působivé…
"Ne, ostatní nespí." Řekne svým obvyklým tónem, který zní jako něco mezi nezúčastněností, odměřeností a neustálým odstupem, ale takový už prostě byl. Yusuke se zase uvelebí a on mu to zatím toleruje. Nebyl tady nikdo, před kým by ho tím shazoval.
"Mají za sebou misi a dostali volno. Očíhnout si vás zvládnou sami. U toho být nemusím." Pravdou bylo, že poslední noc byla pekelná. Dostali se odtamtud jen tak tak a na to, co viděl, nezapomene do smrti. A doufá, že to nikdo další ani neuvidí. Tedy kromě tady Yusukeho, který tam příště bude s nimi.
"Jsou na ubikaci, náš stan je ten velký s číslem sedm tři čtyři. Skříňka…" Hodí mu klíček.
"Fasování, zbrojnice…" Další nezbytnosti.
"Volná postel je poznat." Neříká se mu to snadno, patřila kamarádovi, kterého Yusuke nahrazuje.
"Jsou to samí ostřílení hajzlíci, někteří kluci jsou dost mladí, snažíme se je nechat třeba víc vzadu nebo dělat radistu a takový ty věci…" Pokračuje v seznamování.
"Vaším úkolem je… zapadnout do rodiny." Co mu má říct? Uvidí to sám.
"První služby jsou se mnou." Samozřejmě, musí vědět, co tady má.
"Až to všechno budete mít, prostě přijďte za námi."
Yusuke
Yusuke netušil, co všechno se na tomto konci světa dělo. Dostal se k jistým informacím, ale spíš ohledně sporů a zásahů, které často hraničili s morálními zásadami armády. Podle jeho zdrojů šlo hlavně o čip, který by mohl nastolit vážně velký problém, ale to že to má mnohem horší pozadí...K těm informacím se prostě nedostal. Kolem této jednotky byla spousta tajemství a podle něj to bylo to nejlepší místo na další kroky. Kromě toho, pokud by se chtěl člověk, který vypouštěl informace někde schovat, bylo by to rozhodně tady. Tušil, že se potýkají s problémy, které se vyšším šaržím nelíbili. už sám měl tu čest poznat, jak se zachází s těmi, kteří si přebírají rozkazy po svém, ale to mu rozhodně vrásky nepřidávalo, právě naopak. Bude mít mnohem širší pole působnosti. Když vidí, jak se seržant oblečený, je rád, že tohle všechno bude moct brzo sundat. Nebo tedy aspoň určité části. Kdyby měl říct, co mu celé na tomto úkolu vadí, byla by to rozhodně uniforma. Má v tom sice skvělej zadek, ale tím jeho pozitivní výčet stačí. "Super." Odtuší jako první spokojeně a stáhne si vojenskou blůzu z ramen, aby odhalil černé upnuté triko.
"Myslel jsem, že se v tom uvařím." Odtuší ještě a ne, že by chtěl seržanta pobavit, ale spíš tím dokresluje obrázek, který si ohledně svého delšího působení v armádě vytvořil.
"Už jsem za to i seděl." Doplní jisté vysvětlení a má co dělat, aby nad tím neprotočil očima. +Mě zkoušeli říkat japonskej, ale velmi rychle je to přeslo.+ Nakloní hlavu na stranu a pozoruje ho, jak si prohlíží složku.
"Jméno si měnit nebudu. Nebude to problém, už s tím mám zkušenosti." Většinu narážek velmi rychle utnul a nikdy za to nebyl potrestaný, i když by bylo za co. Je si jistý, že si najde místo v jednotce. Ostatně není to poprvé. Nad jeho otázkou pozvedne překvapeně obočí nahoru.
"Poslali mě sem. Můj velící už nevěděl, co se mnou. " Odpoví mu naprosto upřímně.
"Jakmile jsem se o této jednotce dozvěděl to málo, co se ke mně doneslo, byl jsem rád." Pokrčí nenuceně rameny.
"Myslím, že tady budu užitečnější, než v té předchozí. Nedřel jsem na to, abych pochodoval a ukazoval se na přehlídkách." Je to podle něj názor běžného vojáka, který chce do akce a jen salutovat polovinu dne.
"Mě řekli, že nás tu bude poprvé víc." Pokrčí rameny. Jeho velící měl očividně jiné informace a k němu se víc nedostalo. Tohle pro tuto chvíli stejně nebylo podstatné. Plynulým a velmi rychlým pohybem ruky chytne klíče, i když u se houpe na židli.
"Skvěle, jsem rád, že nedostanu hodinovou přednášku o tom, co nesmím dělat." Ocení to bez mrknutí, ale pořád je v tom jistá obezřetnost, aby zjistil, co si může dovolit. Zarazí se trochu, když už chce vstávat a podívá se na seržanta. Nakonec dokončí svůj pohyb.
"Takže postel ještě ani nevychladla počítám." Nebylo by to poprvé, kdy nahradil mrtvého vojáka. Už se mu stalo, že dotyčný ještě ráno vstal a pak do jeho postele lehl on sám. Nebyl úplně necitelný, ale už toho viděl hodně, spíš je jen otupělý.
"Tak to zapadnu přesně. Zvlášť s těmi hajzlíky." Ušklíbne se s nádechem chladného pobavení a sáhne po svém vaku s věcmi. Byl dost sebevědomý na to, aby to řekl, ale zase ne pitomý, aby si nedomyslel, že si místo bude muset těžce získat. To se většinou dělo, až při akci, kdy se něco posralo. Poukáže na dveře, jestli už může odejít, pořád má na paměti, že by nic neměl dělat bez rozkazu. Tak to prostě bylo. +To se budeme vídat často, hezké rande.+ Pomyslí si, protože seržant je rozhodně jeho typ. Jenže tím by ohrozil celou misi a to by neměl. +A kdo se to dozví?+ Některé věci ho nepřešly nikdy. Vyrazí ke dveřím, až je propuštěn a seržant už nic na srdci nemá. U nich se ještě ohlédne a upře na něj svůj nekonečně temný pohled.
"Budeme rodina. Ale až po první akci. Hajzlíky nikdo nepřesvědčí dřív, než až jim ukáže, že tu má smysl." Otočí se zpátky a vezme za kliku, přitom si přehodí vak přes rameno.
"Být chvíli outsider přežiju. Ale neříkám, že se to neobjede bez problému. Tak to bylo vždycky." Dodá ještě se zvláštním úsměvem, který seržant nemůže vidět. Pak už se vydá vyřešit všechny věci, které musí a mohl se vydat do stanu. Tam je to přesně tak, jak čeká. Seržant tu není a vojáci na jeho příchod mají svůj názor. Stačí jen, aby vstoupil a už je pod drobnohledem úplně všech. Klidným hlasem pozdraví všechny, představí se a zamíří rovnou k posteli, která je volná. Poznámky na jeho původ se k němu nesou, ale očividně ho nerozhodí. Jenže tím to neskončí a podle něj se něco semele ještě dneska. Na posteli, kde má spát je pečlivě narovnaná uniforma mrtvého. Tolik k tomu, že by si tady měl lehnout.
"Na zemi je místo." Ozve se za ním, ale ani to ho nepřekvapí. Místo toho, aby se ohlédl a začal to řešit, se jen pokorně ukloní uniformě a začne ji velmi pečlivě skládat. I když vypadá zaměstnaný tou činností, soustředí se víc na své okolí a na případné kroky, které by za sebou slyšel. Nebylo by to poprvé, kdyby se mu někdo snažil dát první den najevo, že by si neměl vyskakovat, a to dost citelným způsobem. Jen ať to zkusí, vyřeší si to po svém. Je schopný kohokoliv z nich vykuchat jídelními hůlkami a vážně mu to nebude líto.
"Asi už jim došli lidi, když posílají přistěhovalce. Pošleme ho dopředu ten nikomu chybět nebude." Zatím to jen zkouší slovně.
"Právě proto jsem tady." Ozve se Yusukeho strohá odpověď, když pečlivě ukládá uniformu do své skříně a nahoru položí minci, kterou našel na jednom svém působišti pod polštářem. Toho vojáka taky nahradil. Najednou za sebou slyší kroky.
"Ukážeme mu, jak se zametá podlaha. Má moc čistý hadry. Je dost vysoký, jím to zameteme za chvíli." Ten hlas je příliš blízko a kroky taky. Yusuke zpozorní a jakmile ucítí ruku na svém rameni konečně se pohne. Plynulým pohybem ho za ruku vezme přetočí se k němu čelem a nepotřebuje ani mrknutí, aby mu popruh vaku omotal kolem krku a pověsil ho za tyčku od konstrukce horní palandy. Stačilo mu jen ho trochu víc pozvednout, aby hezky visel. To už se snaží na nohy hrabat i ostatní, aby přidušenému pomohli.
"Když mi řekneš, kde je smeták, klidně to udělám." Sykne na muže, když se k němu nakloní a v ten okamžik vejde do stanu seržant. Yusuke k němu těkne očima, ale v ruce už má nůž a přeřízne popruh, aby muž dopadl na nohy a přestal se dusit. Ostatní se zastaví a čekají, co se bude dít. Narovná se a podívá se na Kima. Ví, že to bylo moc a zároveň je přesvědčený o tom, že bude mít chvíli klid. Za ním už jsou na půl vybalené věci a taky je vidět, uniforma ve skříni, kterou tam uložil. Možná si nakonec půjde sednout rovnou, i když to úplně neměl v plánu.
Moo-yeol
"To byl dost trapnej velitel, když si s tím neporadil, ne?" Řekne konečně něco a pousměje se. Ve složce vidí jeho jméno, je to pěknej kretén. Doufá, že tohle je ale mezi nimi. Podává mu ruku na důvěru, tak snad se mu ji Yusuke hned nepokusí urvat.
"Hmm…" Odtuší na ty přehlídky. To mu tady rozhodně nehrozí, ale zná toho chlapa, co mu velel a ten se rád ukazoval. Jednoznačně mířil do důstojnických řad, ale ne proto, aby chodil na mise jako oni, ale proto, že to bylo teplé, bezpečné a dobře placené místo. Ví, o co jde, když se Yusuke začne divit, že tady s ním není víc nováčků. Nemůžou si dovolit, aby o o tom někdo věděl, tak všechny posily zakázali a oni je zoufale potřebovali. Udrží si kamennou tvář.
"Ne, zatím ne. Jsme VIP tým, k Černým vranám se nedostane každý. Je tady s námi několik dalších týmů, ale jsou běžné, my jsme jediní specialisté." Vysvětlí mu.
"Já myslím, že sám dobře víte, co nesmíte dělat, proč bych se namáhal." Odtuší. Na o otázku o posteli vážně pokývá hlavou.
"Byl vrána, kus za kus. To proto jste přijel sám." Je to vlastně taková čest.
"Odchod." Řekne mu nakonec a sleduje jeho pochod ke dveřím, kde se Yusuke ještě rozhodne něco mu sdělit. Ani teď si není úplně jistý, co tím chce říct. Každý nováček si vyžral problémy, ale jestli je míní způsobovat, asi ho někde schválně nechá.
"Jasně." Řekne jenom a pak si jde po vlastních rozkazech až do chvíle, kdy může zamířit na ubikaci. Není to zase o tolik později, než co tam dorazil Yusuke. A problémy zdá se začaly, protože jeho očím se naskytne scenérie na vojáka visícího na palandě a Yusukeho, který ho tam dostal. Okolo je docela povyk, mláďata z okolních čet si netroufají jenom pyskují a když najde očima vlastní chlapy, ti klidně sedí opodál a nijak se neangažují. Vran je málo, ale těch, které si bere do svého auta a na svoje malé mise je ještě míň. Dobří a šikovní chlapi, co by se s tímhle nikdy nezahazovali a kteří to nedělají ani teď, prostě se do toho nemíchají. Yusuke tohle rozdělení ještě nezná. Všichni jim jdou z cesty, všichni totiž vědí, že jsou nejlepší. Rychle přelétne očima celou situaci a uniformu ve skříni. Byla na posteli, aby kamarádi mohli držet smutek a pak samozřejmě odcestuje společně s tělem. Vykročí k těm dvěma, mine je a uniformu si zase vezme. Beze slova ji podá svému nejbližšímu pobočníkovi, který se mu ihned objevil za zády a ten s ní odejde pryč ze stanu. Pak udělá jediné gesto bradou, aby Yusuke laskavě zase vypochodoval ze stanu ven a jakmile se to stane, vyjde za ním a za sebou ho vede dost daleko od všeho a všech. Tohle přechcávání se mezi chlapama je mu jedno a je důležité, ale už vešel a byl nadřízený.
"Místo odpočinku pořádková služba celou noc. Ještě jednou a půjdeme dolů s platem, pak začnu být zlý." Dá mu najevo, že klidně přeskočí všechny písemné důtky a prostě ho odsud nechá vyrazit. Asi… protože taky záleží, kdo ho sem dostal a proč.
"Jinak budu další trapnej velitel a to mě bude fakt bolet." Zastaví se a podívá se mu přímo do očí.
"Nechceme být trapná jednotka, chceme být nejlepší jednotka a jde nám to. Chceme, aby se z nás každej posral, jen jdeme okolo, ale ne proto, že si uděláme pořádek v postýlce, ale proto, co jsme dokázali venku. Chci se vrátit z mise s pocitem, že se z nás pochčijou strachy, jen nám skřížej cestu a zároveň jsou nám fakt vděčný a na to potřebuju dobrý a rovný chlapy." Mírně rozhodí rukama.
"Jestli seš tady ze stejnýho přesvědčení, najdi si k tomu cestu, jestli tě sem někdo dostal a plníš mu vlhkej sen o tom, jak se tu všechno změní a kdo odtud vypadne tak hodně štěstí, ale zadarmo ti to nedám. Odchod." Uvnitř sebe cítí, že začíná nabírat, půjde si zapálit tamhle k těm náklaďákům.
Yusuke
Mohl by komentovat ještě dost věcí, které se odehrály v místnosti, kam přišel jako první. Jenže si dával dobrý pozor, co mu může říct a co ne. Sám si ještě nebyl jistý, co všechno by si o něm po tom mohl myslet, kdyby souhlasil. "Názory na věc jsme měli vážně rozdílné. To vysvětluje dost." Odtuší trochu neurčitě, ale pravý, pozvednutý koutek naznačuje, že s jeho názorem souhlasí. Ruku ale bez mrknutí přijme, jakoby to bylo stvrzení, že se nic dál nedostane. Nemělo by, důvěra v jednotce byla na prvním místě, ale Yusuke moc dobře věděl, že ne všude se to nosilo. Něco mu říká, že tady to bude jiné. Přikývne na jeho vysvětlení příčiny toho, že je tu sám. Vlastně měl nehorázné štěstí, že se sem dostal na první pokus. Taky ale ví, že jeho bývalý velitel doufá, že tohle bude jeho poslední místo a odvezou ho odtud nohama napřed. Přikývne, že jeho slovům rozumí a pak už je čas k odchodu. +Ano, já vím, co smím dělat, ale to neznamená, že nebudu dělat to, co musím.+ Pomyslí si a to co se stane ve stanu vlastně očekával. Yusuke moc dobře vnímá, co všechno se kolem něj děje a podle toho si přesně rozřazuje, kdo kam patří. Nakonec to bude mít dvojí efekt. Zjistí, co potřebuje a snad si za chvíli zajistí klid. I když o tom druhém bude za chvíli pochybovat. Vidí, jak se kamarádi pověšeného narovnávají a propalují ho pohledem. Bude se chtít mstít a muž, kterého připevnil jako obrázek na palandu, bude stát v jejich čele. Uhne z cesty, aby si mohl seržant uniformu převzít. Tohle podle něj nebyl akt truchlení, ale tak trochu podpásovka na něj, ale to je jedno. Nehodlá s ní provést nic, co by ji zneuctilo, právě naopak v duchu zemřelému věnoval několik modliteb. Teď jen stojí v pozoru s pohledem upřeným před sebe a vlastně ani nemrkne. Jakmile dostane pokyn, vyrazí za seržantem ze stanu. Ví moc dobře, co se bude dít, jen si není jistý výškou trestu. Když dojdou na místo, které si Moo zvolí, zůstane zase stát v pozoru a vlastně mu dost drze oplácí pohled do očí. Neměl byl, ale chce, aby věděl, že si za to ponese následky, aniž by protestoval nebo si myslel, že si to nezaslouží. +Tobě se to nelíbilo? Mě ano. I když ten chlap vážně nebyl můj typ.+ Konverzuje se seržantem v duchu. +Tebe bych pověsil úplně jinak a mohlo by u toho být taky pár rozkazů.+ Pokračuje dál ve svém soukromém rozhovoru. Sám moc dobře ví, jak dlouho bojoval se svými rolemi. Obzvlášť v takových situacích, které se příčili jeho pravé povaze. Trvalo to roky, než dokázal ve všech směrech vyměnit kůži, aniž by ho to drásalo. Mohl by mu říct stovky věcí, mohl by se zkoušet bránit, ale neudělá to. Taky mu ale neodpoví, proč tu vlastně je. Nebyl tázán. Sám moc dobře ví, že potřebuje první misi a pak už všichni dají pokoj. Do té doby musí přežít a nesmí se nechat zavřít. Když seržant zavelí odchod, zasalutuje.
"Rozkaz, seržante." Doplní, otočí se na patě a vyrazí na místo, kde začne svou celonoční službu. Mohl by mít před sebou klidně čtyři služby a nespat tak dlouho a byl by schopný jít do akce. Většinou si nemohl dovolit takový luxus jako odpočinek, když něco nevycházelo podle plánu. Dostane hromadu úkolů, které je potřeba splnit a u toho má samozřejmě pochůzky, aby zajistil čistý prostor a náhodou se tu nepohyboval někdo, kdo tu nemá co dělat. Úkoly má hotové v reálném čase, až jsou všichni kolem překvapení a teď už mu zbývá jen chodit pořád dokola, ale to je vlastně dost příjemná služba. Tedy do doby, než dojde ke konci areálu. Mimo světla a jak mu dojde později i mimo kamery. Projde mezi dvěma vojenskými auty a periferně zaslechne pohyb. Pak už to jde všechno ráz naráz a má co dělat, aby tři muže, kteří to na něj zkoušeli i ve stanu a toho, kterého pověsil, vůbec zvládl. Neměl by problém se jim ubránit i na takovou situaci byl cvičený, ale nechtěl, aby na sobě měli jakékoliv známky boje. Takže útočí na místa, která jsou citlivá, ale nebudou na první pohled vidět. A podaří se. Sám skončí bez újmy, ale bylo to jen tak tak. Jednou málem dostal do zubů a to už by nejspíš nezakryl. Muži zmizí jako pára nad hrncem a Yusuke se jen opráší a tichým povzdechem. Sice na něm není nic vidět, ale příjemné to není. Vykročí dál, aby mohl dokončit obchůzku. Projde kolem několika náklaďáků a když za jedním zahne doprava a udělá ráznější krok, do někoho vrazí. Vážně o něm vůbec nevěděl. Pokusí se muže zachytit, aby nespadli oba, ale nakonec se mu to podaří a skončí přímo na něm s kolenem mezi jeho nohama. Tohle bylo těsné, ještě kousek a měl by na svědomí další dnešní neplodnost.
"Dobré ráno seržante." Prohodí úplně jinak než by měl, ale tohle je vážně pitomá situace. Tedy jemu se líbí, ale nikdo by je asi vidět neměl. Přeostří na své koleno a uchechtne se, když vrátí pohled zpátky do jeho očí.
"Tohle bylo těsné." Dodá ještě s cukajícími koutky.
"Vaše zlozvyky vás jednou zabijou." Narazí na cigarety v jeho ruce, kterých si všiml.
"Ty moje taky." Ne, tohle mu radši vysvětlovat nebude. Ještě, že má tak skvělé sebeovládání, jinak by asi potřeboval studenou sprchu.
"Rád bych vstal, ale musíte mi pomoct, mám ruce pod vámi." Nepřestává mu zblízka hledět do očí. Snažil se, aby si neublížil víc, než by bylo nutné. Takže jednu ruku má podvlečenou pod jeho tělem a dlaň na temeni, aby se nepraštil, samozřejmě svou vlastní váhu drží na kolenou a předloktích, ale stejně jsou si dost blízko. Tu druhou provlečenou pod jeho pasem. A ano jeho předloktí a lokty dostaly pěkně zabrat.
"Přece jenom i kdybych byl váš typ, takhle by nás první den vidět neměli." Podobně vtipkovalo dost vojáků. Yusuke je však docela zvědavý na jeho reakci.
Žádné komentáře:
Okomentovat