Felix
Felix se pobaveně ušklíbne. Vlastně nic lepšího ani nečekal. Pro někoho jako je Ji-hoon jsou zlomeniny jako škrábanec. Pro něj to napoprvé bylo jiné. Už jen ten nářek zraněných a krev všude kolem. Kdyby to s ním ani nehnulo, byl by blázen. Z druhé strany se tím nedal odradit. "Já ti to připomenu, až na to přijde ta správná doba." Nenechá se jen tak provokovat a vrací mu to zpátky. Ví, že teď neumí vůbec nic. Je sice sebevědomý, ale to neznamená, že nezná své hranice. Moc dobře si uvědomuje na co má a na co ne. Taky proto se na té silnici nehnal k případům, kterým by nerozuměl. +To bych taky mohl ocenit.+ Dobírá si ho v duchu. Je znát, že je překvapený, když s něčím souhlasí a nakonec se neovládne a spokojeně přivře víčka, aby se nechal poplácat po hlavě.
"Ani to nebolelo co?" Broukne, aby nebyl úplně mimo své obvyklé chování, ale stejně jeho hluboký hlas zněl měkce a spokojeně. Obočí mu jde nahoru, jakmile se naproti němu objeví úsměv. Oplatí mu ho bez váhání. Tak nějak čekal, že mu řekne, jak se zbláznil a že ho veze rovnou zpátky. To se nestalo a on tak má celou noc, aby ho svedl a ukázal mu, že některé věci umí víc než dobře a taky to, že ho prostě bude chtít. Nic jiného si nepřipouští. Povzdechne si, když ho zase opraví a neubrání se protočením očima.
"Já vím, že ne." Zavrtí nad ním hlavou.
"To ale neznamená, že už za pět let nebudeš koukat, kde budu." Vyplázne na něj hravě špičku jazyka. Ji-hoon jeho poznámku slyšel, i když si byl jistý, že je mimo jeho doslech a tentokrát by nejradši protočil očima, ale nad sebou.
"Moje pitomosti tě budou bavit, věř mi. Už tě někdo znásilnil třeba v lékařském pokoji." Ne, ani teď a ani po tom všem se nebude ostýchat mu takové věci říkat. Nebo spíš právě proto.
"Anebo po dlouhé operaci hezky usadím do křesla a pomůžu ti se trochu uvolnit? Nikdy mi nevadilo si kleknout." Podsouvá mu představy, když míří k recepci a tam už se tváří jako ten nejhodnější kluk pod sluncem. Tu další poznámku zatím přešel. Jak kdyby ho chtěl nechat v nejistotě, jestli je pro něj opravdu ten nejlepší, i když ví, že si z toho doktor nic dělat nebude. Další slova si nechává až do hotelu na pokoj, kde se za chvíli objeví. Rozhlédne se a uzná, že to není špatné místo. Nic luxusního, ale je tu pořádek.
"To není z kapesného, to mám z vlastní kapsy." Prozradí mu. Sice s radostí využívá rodinné peníze, ale tohle by radši zaplatil sám, prostě pro ten pocit, že může. Otočí se k němu čelem a pak si zlehka vyhrne triko, aby mu ukázal svaly na břiše a poodhrne lem kalhot, aby ukázal značku prádla. Nic navíc. Provokuje záměrně, kdyby to nedělal, bylo by jasné, že o něj zájem vážně nemá.
"Nafotil jsem kolekci prádla, víš. A ne jen jednu." Mrkne na něj, než pustí látky a udělá několik kroků směrem k němu.
"Vím kolik ti je, ptal jsem se. Vlastně mě to dost vzrušuje, i když by mě to nikdy předtím nenapadlo." Stojí těsně před ním. Pomalu očima stoupá od klína až nahoru. V půlce těla se konečky prstů dotkne jeho břicha a pomalu je přesouvá nahoru, než skončí na jeho rameni.
"Vím, že to nikdo jiný udělat nemůže. To ty jsi mi ukázal, čím bych mohl být. Podvědomě mě to asi i napadlo, ale...Tohle asi musíš zažít." Kouká mu do očí a tváří se tak nějak přirozeně, žádná přehnaná přetvářka.
"Můžeš mi říct, že mě nechceš, nemám problém s odmítnutím." Pokrčí nenuceně rameny.
"Ale myslím si, že to udělat nechceš. Láká tě ta představa, že by to někdo měl podobně jako ty." Zkouší to tímto směrem. Prostě to tak nějak podvědomě tuší a je přesvědčený o tom, že se neplete. Udělá ještě půlkrok blíž k němu a opře se o jeho tělo. Dost sexy tělo a to i přes to, že je oblečený.
"Kdyby to nemělo vůbec smysl, nevezmeš mě sebou." Těkne očima od těch jeho ke rtům a zase zpátky, než se malinko nakloní, ale nepolíbí ho. Jen se zlehka otře o jeho rty a smyslně vydechne.
"Běž se umýt, objednám jídlo. Něco co se dá jíst i za studena." Zkouší provokovat jeho představivost, co by se mohlo dít, aby ho nejedli teplé.
"Můj postoj a myšlenky znáš, teď je to na tobě." Políbil ho jako první, řekl mu, co si o tom všem myslí a dal mu najevo, že to pro něj není chvilková záležitost. Je ale čas, aby další krok nechal na něm a počkal si, jak se rozhodne. Nechá dlaň po jeho těle zase sklouznout dolů a udělá krok dozadu, aby mu dal potřebný prostor, i když se mu vůbec nechce a že stačí jen drobný pohyb nebo náznak a prostě se na něj vrhne.
Ji-hoon
Ji-hoon se znovu usměje svým typickým způsobem a loupne po něm očkem. Kde bude za pět let? Jistě, někteří studenti vynikali nad jiné a dostávali nabídky k možnému pracovnímu poměru už před ukončením studia. Mohl by to být i jeho případ? Nebo se rozhodne někam odcestovat, jako to kdysi udělal on sám, a sbírat zkušenosti přímo v terénu? Hodně mladých doktorů rádo pracovalo v extrémních podmínkách nějaké rozvojové země nebo někde, kde byla válka. Pak by ale nejspíš nemohli být spolu. Vadilo by mu to? Jsou to zbytečně složité a vzdálené myšlenky. "V lékařském pokoji? Víš, je vidět, jak mladý a naivní ještě jsi. Ty nevíš, co se povídá o nemocnicích, doktorech a sestřičkách? A všechno se to odehrává na lékařském pokoji. Těch párty a všeho, co jsem na nich zažil…!" Mávne nad tím dlaní, jako kdyby to zase nic nebylo, ale Felix se nedá jenom tak a nabídne mu, co by se mohlo dít, až by si šel odpočinout. Většinou ten pokoj s někým sdílel, ale klidně toho dotyčného nechá spát venku na chodbě, když bude chtít. Na malý moment se mu to vážně mihne před očima. Jen by nikdo nesměl zavolat, že má jít operovat, to by asi nerozchodili ani jeden. Na tohle už nic neřekne, protože Felix to trefil a to se projeví právě tím, že mlčí a představuje si tu situaci. +Nevadilo si kleknout...a před kým vším jsi klečel?+ Začíná se zlobit, jasná známka žárlivosti. Nespokojeně si mlaskne sám nad sebou. Na ten věk mu vůbec neodpoví a až v hotelu mu řekne, že neplatil z kapesného. Ji-hoon vytáhne obočí nahoru. To byla nějaký dobrá brigáda, když tolik platili nebo to bylo z těch jeho nekalých činností? Vlastně by nebyl rád, kdyby ano. Felix se k němu otočí čelem a vyhrne si trochu tričko. Zatím mu nedochází, kam tím míří. Sleduje ho bedlivě a přisuzuje to jeho pokusům ho svést. Moc hezké vážně… Sklouzne očima na prádlo a ještě pořád nic. A pak to Felix uvede na pravou míru. Tak on fotil… jistě mohl by být modelem, proč ne, krásný byl dost. Pro něj to bylo hodně peněz za vůbec žádnou dřinu, ale jinak by se ty spoďáry asi neprodaly. Konec konců, taky byl kupní síla. Drahé věci nepotřeboval, ale měl je rád. Přikývne, že už to konečně pochopil, zatímco Felix vykročí směrem k němu. Najednou mu řekne, že si je vědom toho, jaký je mezi nimi věkový rozdíl a že se mu to líbí. Nerozmlouvá mu to, znal pár takových kluků a podle něj to nebylo jejich nízkým věkem, prostě to tak vážně měli. Znovu se frajersky pousměje.
"To proto, že v mém věku nikdo nevypadá tak dobře jako já." Řekne, ale cosi v jeho pohledu je měkké a upřímné. Felix se zastaví až těsně u něj a dotkne se ho konečky prstů na břiše. Zvláštní, jak ho ještě včera vnímal jako malého kluka a dneska ho bere jako někoho stejného jako je on sám. To pro to, co dnes viděl a co od něj slyšel. Cukne hlavou mírně do strany, když mu Felix řekne, že ho klidně může odmítnout. On ale znovu pokračuje a řekne mu něco, co je velká pravda. Ji-hoon míjel lidi kolem sebe a na nikoho se nikdy pořádně nepodíval, ale dneska potkal někoho, kdo je mu doopravdy podobný, kdo by mohl přemýšlet stejně jako on. To bylo to, co ho oslovilo. Ten obličej byl jenom bonus navíc. Ucítí váhu jeho těla, když se o něj Felix trochu opře, ale neuhne ani o milimetr. Pořád ho sleduje. Felix se nakloní těsně k němu. To byla taky pravda, ale kdyby ho nevyhecoval na rande za stodolou, kdo ví, jak by věci dopadly nebo jak dlouho by trvaly.
"To znělo jako že se mýt nutně potřebuju." Postěžuje si, ale aby ne… po tom všem? Dneska je Felix samé překvapení. Prý postoj a myšlenky znáš a zbytek je na tobě? Na jeho věk je vážně k neuvěření. Sleduje ho, jak od něj zase ustupuje a vlastně je mu za ten přístup vděčný, i když si toho nemusí zase tolik rozmýšlet. Otočí se na patě a na nějaký čas zmizí v koupelně, ale dohromady tam o ničem nepřemýšlí, jenom si užije zaslouženou relaxaci a když vyjde ven, má na sobě hotelový župan a půjčené papučky. Nic jiného s sebou stejně nemají.
"Vypadají komicky, jako kdyby mi bylo devadesát." Řekne a zavrtí v nich palci u nohou, zatímco si malým ručníkem vytírá vlasy.
Felix
Ten jeho úsměv ho bude pronásledovat ještě hodně dlouho. Pokaždé, co ho vidí, si Felix pomyslí něco o tom, že je vlastně neskutečně roztomilý. Ano i na ten věk, který mu prostě vůbec nepřekáží. Je vidět, že nad jeho slovy přemýšlí a nebere je na lehkou váhu jako všichni ostatní, kteří už jsou starší. Možná proto mluví tak dospěle. Kdyby ho viděl jako malého kluka, Felix by se neobtěžoval mu ukazovat, jaký ve skutečnosti je. Ano, on i JK se chovali úplně jinak, než jací doopravdy byli. Vyrůstali v prostředí, kde bylo jednodušší být pitomý grázlík, který nepřemýšlí nad důsledky. Jenže když jim dal někdo potřebný prostor a myslel to vážně, mohlo se stát, že mu ukážou svou pravou tvář. Vyslechne si jeho vysvětlení, co všechno se děje na lékařských pokojích, ale znovu se neurazí ani si neodfrkne. "Já vím, už jsem o tom slyšel. Ale ještě jsem neslyšel, jak doktoři prohání zdravotní bratry. O tom se nemluví. Je tam mnohem víc prostoru a není to tak očekávatelné. A ty rád překvapuješ hm?" Obrátí to celé na jeho stranu, aby se klidně mohli dál špičkovat. Jeho bylo vážně těžké urazit a ví, že doktor se o to ani nepokoušel. S tím, co občas říká, by si to někdo mohl přebrat úplně jinak. Felixe to prostě baví. Pak už mu nabídne konkrétní představu a nepřestává se usmívat. +Tak na tohle jsi zabral. Kdo by taky ne.+ Baví se nad tím v duchu a je rád, že to řekl nahlas. Ji-hoon ho ještě pořád nezastavil, aby podobné věci neříkal a tak bude s radostí pokračovat. Ani ho nezastaví, když odhalí své břicho a prádlo a je vidět, že si není jistý, co mu tím chce Felix říct. V duchu se nad tím hrozně baví. Neuhýbá pohledem a tak si to zase přebere po svém. Totiž tak, že se to Ji-hoonovi líbí. Kdyby ne, už by se bránil a odvracel pohled, to je jasné. Tiše se zasměje, když přijde sebevědomá poznámka z jeho strany. Mohl by ho trápit něčím takovým, že už nějaké viděl, ale nechce.
"Samozřejmě. Vždycky jsem měl skvělý vkus." Odpoví mu v podobném duchu na svou adresu. Dojde na blízkost, která Felixovi způsobuje zrychlený tep a on si konečně plně uvědomí, jak moc na něj doktor působí. Tohle se mu vážně ještě nestalo. Možná je to tím, že ještě k ničemu pořádně nedošlo. Trápí ho tím a Felix si to zároveň užívá. Opravdu zvláštní a hrozně provokativní kombinace. Mohl by ho políbit a vzít si, po čem právě teď touží, ale taky právě proto to neudělá. To ale neznamená, že si s ním nebude dál hrát. Na to byl vždycky dost kreativní. Zasměje se tiše a pak zlehka pokrčí rameny.
"Hrabal ses v kde čem. A já pořád nevím, kam a jak na mě budeš sahat." Zase si s tím vůbec nedělá hlavu a když kolem něj Ji-hoon projde, neudrží se a plácne ho zlehka po zadku.
"K sežrání, radši vážně to jídlo objednám." Bez poznámky by to nebylo ono. Jakmile doktor zmizí v koupelně, postará se o jídlo, stejně jako o hudbu, která se rozline po pokoji. U toho rozpohybuje své boky a je znát, že to nedělá poprvé. Vlastně se tím s JK dost často baví a ano, jde jim to. Jídlo je tu rychle i v tuhle oční hodinu, a když Ji-hoon vyjde z koupelny, už je skoro všechno na stole. Felix ho první nepostřehne a tak mu nevědomky předvede pár tanečních pohybů, než ho vyruší jeho hlas. Ohledně se s prstem od omáčky mezi rty a vzápětí se zasměje. "Neumíš to správně nosit." Protočí nad ním očima.
"Jsi poprvé v hotelu?" Uculuje se nad tím.
"Jídlo je na stole, já jdu taky." Oznámí mu, než zamíří ke koupelně, a když ho mine, pootočí se a udělá krok za jeho záda. Protáhne paže kolem jeho boků a využije toho, že si suší vlasy.
"Ukaž." Broukne mu smyslně do ouška.
"Pomůžu ti." Zní to, jakoby mu hodlal pomoct s úplně něčím jiným. Místo čehokoliv jiného ho vezme za pásek županu, který plynule rozváže a nechá ho viset v poutcích na bocích.
"Teď už to není na devadesát. Teď je to na šedesát, ale sekund pro mě, než budu hotový." Zavrní spokojeně a bere to jako poklonu pro něj, ne shození své vlastní výdrže. Trochu víc vydechne, už to na něj vážně začíná být příliš.
"Nic nezačínej sám. Kromě jídla samozřejmě." Je vidět, že tohle svádění si vyloženě užívá. Pak už konečně zmizí v koupelně. Trvá mu to o dost déle a hlavně proto, že si musí vlasy vysušit fénem, jinak by mu z tě copánků voda kapala snad týden. Když však vyjde, je zase jako ze škatulky. Má na sobě stejný župan, ale jen velmi ledabyle zapnutý, takže mu z něj vykukuje kde co až na velmi konkrétní místa.
"Dá se to jíst?" Zeptá se ho a nakloní se nad stůl, aby jako první sáhl po kousku zeleniny a vzápětí rovnou po pivu.
Ji-hoon
Ji-hoon pokračuje v téhle zábavné válce a dál se tváří přezíravě nad věcí. "Zdravotním bratrům se ve skutečnosti říká zdravotní sestry, mají to dokonce na jmenovkách." Poučí ho, i když to zní vážně pitomě.
"Vlastně jich moc není, jsou to většinou spíš sanitáři a ošetřovatelé a nebo rovnou doktoři a málokterý vypadá k světu…" Nebylo to zrovna povolání, do kterého se kluci hrnuli.
"Mediků je ale dost." Blýskne po něm úsměvem. Upřímně se zasměje poznámce o jeho vkusu, protože to byl vlastně takový malý kompliment. Pak už dojde na koupelnu a jakmile je z ní venku, má možnost chvilku sledovat Felixovo taneční představení. Samozřejmě nepřeslechl tu jeho poznámku o tom, kam sahal nebo sahat bude, ale už byl na cestě do dveří koupeny a k tomu to plácnutí po zadku. Tady už rozhodně nemohlo být pochyb o ničem mezi nimi a jakmile uvidí ten prst od omáčky mezi jeho rty, znovu se mu připomene jistá klečící nabídka. Felix měl hezké rty, takové plné… Uchechtne se. Kolik on viděl hotelů?
"Většinou v nich mám svoje věci, ale nechce se mi tady chodit bos, když nevím kdo a co dělal na tomhle koberci." Řekne mu. Jak se jindy vážně hrabal v kde čem, najednou byl cimprlich. To byla druhá stránka jeho povahy, ta rozmazlenější. Přikývne, když mu Felix řekne, že si taky zajde do koupelny, ale za chvilku už ho má za svými zády a v uchu ho pohladí jeho hlas. Nejdřív si myslel, že mu chce pomoct s utíráním těch vlasů, ale Felix protáhne ruce okolo jeho pasu a za chvíli už se župan rozestoupí. Ji-hoon překvapeně zamrká. Pootevře rty, když mu sníží pomyslný věk a nadechne se, aby se začal bránit, ale Felix upřesní svoje slova a on se pousměje a mírně skloní pohled. Nevidí na sebe, ale to mu nevadí. Vážně na něj tak moc působí? Felix ho napomene, aby tady v ničem nepokračoval, než se vrátí a on shlédne sám na sebe, když zůstane v pokoji sám. Fungovalo to. Jeho klín není v klidu a on na chvíli zauvažuje, že když ten pásek zase zaváže, bude vypadat jako děcko. Prohlédne si jídlo, postel a malou pohovkou a odhodí mokrý ručník na křesílko. Posadí se na pohovku a zatím se natáhne pro lahev s bublinkami a nalije jim. Látku nezavázal, ale sedí tak, aby byla přehozená, kde být má a hned neukazovala všechno, jakkoliv ta boule přehlédnout nejde. Tělo mu říká, že má hlad, ale myšlenky má někde úplně jinde. Z koupelny je slyšet fén a trvá to snad celou věčnost. Je vážně v pokušení jít a zabouchat na ty dveře tak silně, až vypadnou z pantů, ale taky by vzbudil polovinu hotelu. +Jsi holka nebo co?+ Napomíná Felixe a mračí se nad ním, ale pak se konečně ukáže a míří ke stolu, jako by se nechumelilo. Sleduje ho černýma očima a hodnotí jeho výběr. Bublinky minul a vzal si pivo. On by si zase nejraději nalil červené. Roztomilé, jak se neznali… Za čas tohle všechno budou znát. Tedy pokud… Nakloní hlavu trochu stranou.
"Myslel sis, že tady sedím a jím?" I kdyby měl umřít hlady. Sáhne po něm a stáhne ho na sebe tak, že Felix nejspíš spadne na stůl a do jídla a půjde se koupat znovu, ale dost bylo hraní. Přitiskne rty na ty jeho, které ho celou dobu provokují a které ho zvaly už za tu stodolu. Je potřeba upustit páru z nehody a operace, no ne? Neměl by to dělat, mohl by z toho koukat parádní problém, ale k čertu se vším… Drží ho u sebe a líbá ho tak vášnivě, že skoro nemohou dýchat. Sklenička se převrhne a vylije a k zemi se odporoučí taky jeden talíř. Je znát, že se asi Felix snaží nějak posunout, aby se dostal za stůl k pohovce, ale to nebude nutné, nemíní se tady mačkat. Začne vstávat a tlačit ho na druhou stranu. Teď se přes ten pitomý stůl musí dostat on sám. Dostrkat ho k posteli mu se svou výškou nedělá žádný problém a jakmile jsou u ní, už mu stahuje župan z ramen. Ještě jeho rtům nedal ani na vteřinu pokoj.
Felix
Felix má co dělat, aby se nezačal smát nad Ji-hoonovým vysvětlením ohledně sester. Nedokáže si představit, že by mu tak někdo říkal a když už, tak by do toho asi vběhl s nějakým pěkným čepečkem. Na podobnou legraci měl vyloženě talent, ale asi by ho brzo vyhodili. Tohle se tady prostě nedělalo. "Hm, neměl bych konkurenci." Obrátí to hned v to nejlepší pro sebe. "Nakonec by na mě byla fronta." Je to jako by dostal nějakou medaili, tak se aspoň tváří, ale samozřejmě je to spíš jakési popíchnutí. Bez toho by to prostě nešlo. Viděl ten pohled svým směrem, když si zrovna oblizoval prst a taky se mu podle toho blýsklo v očích. Jsou gesta, která prostě nastartují představivost, a to si moc dobře uvědomuje. Hlavně, když si předtím všiml, jak doktor reagoval na jeho nabídku na kleknutí. Udělá to, pokud k tomu bude mít příležitost a ideálně v nějakou dobrou chvilku, kdy ho natolik rozhodí a on se pak bude muset tvářit, že se nic nestalo. Za Felix se bude někde za rohem smát. Užili by si společně hromadu zábavy, o tom není pochyb. Klidně si podobné trápení užije i na vlastní kůži, třeba s nějakou pěknou hračkou a mezi ostatními, to by ho bavilo. Byl hrozně extrovertní a to ve všech směrech. Nemusel být přímo na očích, ale ta možnost, že se někdo někde objeví, to byl příjemný adrenalin. Ne, tohle mu zatím říkat nebude, ještě by se vyděsil a to nechce.
"Tak to chápu." Odtuší nakonec, než zmizí do koupelny. Ani on by to nechtěl chodit jen tak. Nikdy si člověk nemůže být jistý, ani v tom nejlepším hotelu, i když tam je menší důvod k obavám. Trvá mu to, ale taky k tomu všemu musí ovonět všechny věci, které tu mají a zjistit, co mu příjemně voní. Jedna lavička se mu líbí a díky ní bude jeho kůže příjemně vonět. Nic přehnaného, to neměl rád, ale dokreslit atmosféru...No proč ne. Když vyjde z koupelny, schválně ho nechává bez povšimnutí. Zvedne k němu oči hned, jakmile promluví a se zaujetím pohledem sklouzne po jeho těle.
"Hm, tak už jsem tě přesvědčil." Okomentuje spokojeně stav jeho klína. Ne, přehlédnout to skutečně nejde a nejradši by se hned podíval, ale…Ještě musí vydržet.
"Vypadalo to, že máš hlad." Prohodí.
"Teď to spíš vypadá, že tě dostala chuť." Narazí na jeho vzrušení a u toho mu hladově jiskří v očích. Uvědomuje si, jak moc ho přitahuje a že ho dělí vteřina od toho, než ten stůl silou myšlenky přesune a vážně se na něj vrhne. Než tu představu vůbec dokreslí, jednou už doslova visí and stolen a dostane se mu toho, co chtěl poslední hodiny úplně nejvíc. Zmučeně mu zasténá do rtů, protože ani on nečekal takovou vášeň. +Doktůrku, jsi samé překvapení.+ Pomyslí si a je to asi to poslední co vůbec zvládne. Má co dělat, aby neskončil na tom stole, i když by to taky nakonec nemuselo být špatné, jen kdyby byl větší. Snaží se nějak dostat na druhou stranu, protože si ho potřebuje pořádně osahat, ale to se mu nepodaří. Místo toho jde Ji-hoon za ním. Nejradši by se tomu smál, protože vypadají najednou oba jak nadržení puberťáci, ale nejde to. Na to má příliš a velmi příjemně zaměstnaná ústa. Je znát, že už má něco za sebou a velmi zdatně mu s vášní konkuruje. Vždycky věděl, jak si to užít, dokonce dřív, než většina kluků kolem něj. Teď to hodlá zúročit úplně všechno a ukázat doktorovi, že nic lepšího prostě nenajde. +Ani hezčího.+ Ji-hoon se ani nemusí moc snažit, aby ho dostrkal k posteli, následuje ho dobrovolně a rád. U toho už stíhá dávat pryč ten neforemný kus látky, který mu nakročen vlastně slušel, ale teď mu překáží. Nakonec si najde dlaněmi jeho zadek a pevně ho stiskne. Moc se mu tam líbí a je to vidět. Pochválil by mu ho, ale nějak na to nemá prostor. Jakmile jsou oba župany dole, přitiskne ho víc k sobě a protáhne ruku d o těsného prostoru mezi nimi. Jejich chlouby se navzájem dotýkají a jsou tak akorát, aby je svými dlouhými a štíhlými prsty obejmul obě najednou. Sám si zmučeně zasténá do jeho rtů, ale líbat ho ani na vteřinu nepřestane, jen si občas dovolí víc stisknout jeho ret, ale jen tak akorát, aby to bylo na hranici bolesti a touhy.
"Doktore, potřebuju nutně zachránit. Doteď jsem umíral." Vydechne roztouženě, Když se musí oba aspoň na pár vteřin nadechnout a on sám plýtvá drahocenným kyslíkem. Jen mu to prostě chtěl říct. Chce vidět tu vášeň bez zábran a klidně se tím nechá úplně pohltit.
Ji-hoon
Felix pronáší samé drzé řečičky, třeba tu o frontě, jako kdyby snad sám chtěl, aby ho měl kdokoliv, kdo jde po chodbě, ale Ji-hoon se v té chvíli nenechá vyprovokovat. Tedy ne k reakci na jeho slova, ale k něčemu úplně jinému. Jistě, že už ho přesvědčil, jinak by ho odvezl zpět na farmu a šel do svého pokoje. Nedovolí mu dál mluvit, i když se ještě pokoušel o nějaké komentáře ohledně toho jídla a jeho okamžité zmučené zasténání mu prozradí, že s ním bude mít jen málo práce. Jeden by to mohl přisoudit Felixově věku, ale rád si bude nalhávat, že ho tak moc dostal, že mu stačí už jenom tohle. Za chvíli jsou u postele a vzájemně se ze sebe snaží dostat všechno oblečení. Ucítí Felixův pevný stisk na svém zadku a teď je to on, kdo zamručí do jeho rtů. Už je to docela dlouho, málem by zapomněl, že kluci jsou trochu jiní, než holky. Intenzivně vnímá jeho tělo, které je mu tak blízko a dlaněmi sjede z jeho ramen po zádech a níž, před zadek a zase nahoru. Nikde nevydrží dlouho, protože je toho hodně, co chce cítit a všechno to chce jako obvykle najednou. Kromě toho mu chce dopřát co nejvíc příjemného a sám dobře ví, na kterých místech mu naskakuje husí kůže. Jemně jeho tělo masíruje, protože mu to přijde intenzivnější, než prosté hlazení, ale jakmile ucítí, co mezi jejich těly dělá, otevře oči a upře je někam do prázdna mezi ně, protože se jeho hlava začne soustředit. Nepřestává ho líbat, ale je znovu překvapený jeho jednáním. Tohle se mu děje poprvé. Felix promluví a na tom, jak mu říká doktore, je něco vzrušujícího. Povytáhne obočí nahoru, jako kdyby se rozhodoval, jestli mu má cokoliv věřit, ale tohle by Felix těžko předstíral. Je jedno, jestli je to jenom vášeň nebo něco víc, ale tahle chvíle je opravdová. Otočí se s ním a společně klesnou do peřin. Zatím ho nepouští ze svého sevření, jenom si dělá místo nad jeho tělem a nechává ho, aby si hrál s jejich klíny a tím je oba dva ještě víc nabudil. Zatím si dál užívá ty plné rty, na které před chvílí myslel a z nich se po chvíli přesune i na jeho krk. Trochu drancuje jeho kůži a tělo, ale pořád ho pevně svírá a chce, aby se Felix propínal v jeho náručí a zapomněl na to, že to byl on, kdo tohle všechno způsobil a kdo Ji-hoona tolik sváděl. Chce, aby prostě přestal myslet a jednal čistě intuitivně. Klesá po jeho těle přes klíční kosti na hruď, zanechává za sebou podrážděnou rudou pokožku a jemné otisky zubů a pořád ho pevně drží, dokud jenom může. Brzy se dostane až na to pevné břicho, které mu Felix před tím ukazoval a jazykem zajíždí do pupíku, zatímco se ocitá mezi jeho stehny. Nepodívá se nahoru, jakkoliv ho to láká a chtěl by ho vidět. Pohled pro něj byl vždycky velmi důležitý, jenže teď chce všechno vnímat trochu jinak. Dlaněmi zajede dolů pod jeho tělo, aby v každé mohl držet jednu část jeho pozadí a nosem se otře o jeho klín. Není tady čistě jenom proto, co chtěl před tím udělat Felix a co mu teď trochu ukradl, míní tady dělat mnohem víc. Pořád si myslel, že ho může provokovat, že Ji asi jinak ničeho nebude schopný, ale teď zaútočí na jeho klín se stejnou intenzitou, s jakou ho před tím začal líbat. Líbá ho a saje, tiskne v dlaních jeho zadek a každou vteřinu je na jiném místě jenom proto, aby se mohl ocitat ještě níž, slibovat mu, že už se bude dít víc a zase se vracet výš. Nepotřebuje vůbec nic, protože ho donutí vydat ze sebe kapky touhy, které jim pomůžou. Nechce se mu vyndat ani jedna ruka, ale asi bude muset, jinak by to bylo příliš drsné. Konečně se podívá nahoru a skoro zlomyslně se usměje.
Žádné komentáře:
Okomentovat