Hromadné - Sám se klidně zabij, ale od bráchy se drž dál. - část 1.

(farma)

Hyeon-seong

Kdyby jenom Hyeon-seong tušil, že na něj Jungkook žárlil a myslel si, že by ho Doo-hyun mohl balit nebo tak něco… Místo toho si myslel, že zůstal u grilu s ostatními a odešel až tehdy, kdy se zábava rozpustila. On sám raději zamířil rovnou do svého pokoje, protože už nechtěl nikoho potkat a taky chtěl v klidu přemýšlet o všem, co se toho dne stalo. Vážně dlouho mu trvalo, než se umyl a převlékl do pyžama, jak moc byl zamyšlený. Nešel ani na svoje tajné místo, pro případ, že by tady ráno někoho potkal nebo by Jungkook cvičil na stejném místě. Přemýšlel, jestli tam na něho bude čekat a vyhlížet ho a taky jestli by tam neměl jít, jenom přijít odjinud, ale nakonec se rozhodl nechodit nikam a taky se jednou pořádně vyspat. Byla neděle a po ní zase do školy, takže by měl taky někdy odpočívat. Když se probudí, všichni ostatní už určitě pracují. JK musel dávno cvičit a Kagami byl taky vždycky vzhůru. Dokonce i oba tátové, jenom každý dělal něco jiného. Sugizo už v domě není a pracuje někde venku, ale Toshiya je na svém obvyklém místě za šperkařským stolem a on za ním na chvíli tiše vklouzne. Zezadu ho obejme okolo krku a mlčky zůstane jenom tak. Byl z obou bratrů rozhodně tím mazlivějším, když na to přišlo. Nepotřebuje mu ani nic říkat, obvykle toho zase tak moc nenamluvil. Prohlíží si přes jeho rameno jeho práci a nakonec si odejde prohlédnout to, co je už hotové. Sedí u něj na posteli, všechno si zkouší a nic neříká. Dělávali to tak často. Stejně Toshiya neměl rád, když ho někdo rušil z myšlenek. Nakonec mu dá pusu na tvář, nechá ho tam a konečně vyjde ven. Zapomněl na snídani, ale na sadě si utrhne jablko. Všude je plno lidí, které zaměstnávají, doktora ani seržanta nevidí, ale vidí Felixe a taky Kagamiho. Vyhne se jim a zamíří ke svému tajnému místu oklikou. A málem zaroste do země, protože Jungkook je tam. Je na něm vidět, že už pracoval, je nějaký umazaný, ale stejně tady je a protahuje se. Nemohl v nejmenším tušit, že půjde Hyeon-seong okolo a v kolik hodin, ale asi si byl dost jistý tím, že tu má Hye něco konkrétního na práci a že tudy dřív nebo později prostě půjde. Protočí očima. Takhle mu všechno dojde až moc rychle. I přes to, že je dost teplo, má na sobě zase všechno svoje obvyklé oblečení. Má ho dostatek, ale nejspíš si patnáctkrát koupil to samé. Rozhodně to tak vypadá na první pohled. Zaboří ruce do kapes a bradu do roláku a tentokrát se mu nesnaží vyhnout. Snaží se jenom o to, aby vypadal trochu nenuceně. 

"Už zase neděláš, co máš?" Řekne mu místo dobrého rána. Jungkook mluvil o večeři, to bylo ještě hodně daleko, takže je to poměrně bezpečné, ale nikdo tady nebyl. Byli sami… Hyeho sebevědomí bylo v tomhle ohledu hodně nízko. Možná omdlí, když k němu přijde moc blízko. 

"Jak jste si to včera užili?" Snaží se nenápadně vyzvídat, co se tam dělo a co dělal především on a když se před ním zastaví, vystrčí bradu jako sebevědomí samo. Je mu to samozřejmě všechno hroooozně jedno. Prohlíží si ho, hodnotí ho, vzteká se sám na sebe, že ani neví, do jaké třídy chodí, ale asi bude starší. On přece věděl všechno, tak proč ne tohle? 

"Kdy přijede tvoje holka? Jakákoliv z nich?" Vyzvídá dál. Potřebuje vědět, s čím by se mohl potkat. 

"A kamarádi." A taky Felix… moc se s ním ještě nepotkal. Nejspíš ho vyzpovídá k smrti. Nemohl si pomoct, bylo to silnější než on a taky… šlo i o ten včerejšek. O tu ruku přece… a jeho oči. To Jungkook říkal. Hyemu prší poslední vteřiny do dalšího útěku. Řekne mu Mám něco na práci a obejde ho, to udělá. Pak zjistí, do jaké třídy chodí. A asi by bylo snazší počkat na odpověď, ale to nejspíš nedokáže. Kousne se do spodního rtu.

Jungkook

Jungkook nebyl ten večer nakonec v dobré náladě. Kdyby měl možnost, celé to vyřeší hodně po svém. Taky mu ale dochází, že kdyby to udělal, už by se z toho trestu nevyhrabal. Tak mu nezbývalo nic jiného, než si jít brzo lehnout a zkusit se z toho vyspat. Ne, neusínalo se mu dobře a přemýšlel nad tím, jak budou následující dny vypadat. Vykašle se na něj Hyeon úplně nebo ne? Slyšel přicházet Felixe, ale klidně se tvářil, že spí. Brzo ráno vstal a samozřejmě šel běhat. Myslel si, že si tím vyčistí hlavu. Tentokrát mu to vůbec nepomohlo a jen se celou dobu rozhlížel, jestli ho někde nepotká. Nestalo se a tak se pustil do práce. V domě opodál zůstal vlastně jen Toshiya. Měl rád dobu, kdy v domě nikdo nebyl. Nejlépe se mu pracovalo a mohl se plně soustředit. I když se většinou tvářil, že okolí příliš nevnímá, stejně po očku sledoval, kde jeho rodina je. Dnes mu šla práce od ruky a to i přes fakt, že většinu noci strávil se seržantem a dost toho vypili. Tedy on ne tolik, ale Moo asi dneska nebude úplně svěží. V duchu Taemu zatleská, protože ho řádně vyvedl z míry, aniž by to vůbec tušil, nebo to plánoval. Pořád si stojí za svým názorem, že si to má seržant užít a pak teprve přemýšlet, co dál. On by to tak udělal, vlastně se to před lety opravdu stalo a bylo to to nejlepší řešení, jaké kdy vymyslel. Nebo spíš nevymyslel. Obočí mu trhne nahoru, když se v místností objeví Hyeon-seong ale nic neřekne, jen dál pracuje. Je mu jasné, že se něco děje, jinak by tu nebyl. 

"O dost jsi přišel." Prohodí jen, ale pak se zase věnuje práci. Malinko se ušklíbne, když dostane pusu na tvář. Není mu to proti srsti právě naopak, ale nějak se neumí tvářit jinak. Narovná se, až se dveře za synem zavřou a zavrtí hlavou. 

"Ještě pár si jich může přijít pro radu." Málem by si nad tím povzdechl, ale pak se radši vrátí k práci. Venku zrovna Kagami úkoluje Felixe. Udělal toho dneska mnohem méně než JK, tak mu dal volno a věnuje se druhému trestanci, aby ho pořádně zapřáhl a on se nemohl flákat. Jen po očku zahlédne bratra a mávne na něj, ale tuší, že jakmile by z Felixe spustil pohled, zmizí mu za rohem. Jungkook toho mezitím využije a protahuje si daleko od nich ztuhlé svaly. Už jen trénink mu dával většinou zabrat a to do toho ještě nepracoval. Začíná vnímat únavy, kterou nikdy předtím nepocítil. Když se mu však v zorném poli objeví Hyeon narovná se a energie je zpátky. Ušklíbne se a zavrtí nad ním hlavou. 

"Udělal jsem toho dvakrát víc, než kdokoliv tady." Brání se bez mrknutí. 

"Dostal jsem volno navíc." Potřebuje si trochu popohnat ego, i když už je i tak dost vysoko. Ještě se trochu protáhne a dá tak vyniknout svým svalům na pažích, než se o krok přiblíží k němu. 

"Jídlo bylo fajn." Začne odpovídat úplně z jiného konce. 

"Jinak to stálo od jisté chvíle za houby." Nebude před ním nic schovávat. Zároveň mu nechce prozradit, jak moc žárlil. Nakloní hlavu na stranu a udělá ještě krok k němu. Už je vážně dost blízko. 

"Proč bych je sem tahal?" Odpoví mu na otázku otázkou.

"Kamarádi nedorazí, bojí se, že by je tu taky zaměstnali." To je tak na půl pravda. Nechce, aby viděli, jak tady dřou. Mohlo by je to dost stát. Pak už překoná poslední místo mezi nimi, vezme ho kolem pasu a přitáhne k sobě. 

"Vyhýbáš se mi, že jsem tě doteď neviděl?" Zeptá se ho zvědavě. 

"Chceš další tajemství?" Nabídne mu rovnou něco, na co slyší. 

"Ale zadarmo to nebude." Trochu se k němu skloní, ale zatím se víc nepřibližuje. Kdyby vyjekl a někdo je slyšel, mohl by mít další problém. Zaujatě pozoruje jeho nestejné oči. 

"Nedělej to." Napomene ho vlastně celkem měkce a kývne hlavou k jeho rtům. Jestli si ho skousne ještě jednou, už to nevydrží a prostě ho políbí. Nakonec mu to tajemství řekne i tak. 

"Ještě jednou se s ním budeš bavit a asi mu rozbiju hubu." Práskne to na sebe, než se přiblíží ještě víc a zkusí ho políbit.

Hyeon-seong

Hyeon-seong zvedne obočí hodně nahoru, když se Jungkook označí za takového pracanta. Je tady hodně lidí a jsou zvyklí hodně pracovat, berou za to totiž peníze, ale nahlas mu nic neřekne a nechá ho u toho vychloubání. Je to vlastně roztomilé a kdyby to nebyla pravda, nebyl by JK špinavý a Kagami by byl rozhodně někde okolo, aby ho vyhnal do práce. Pochybuje, že by vpředu péroval Felixe a JK nechal, aby si dělal, co chce. Jungkook mu kupodivu začne odpovídat, ale popis jídla ho zrovna vůbec nezajímá. Chtěl samozřejmě vědět úplně jiné věci a tak se podívá někam stranou a udělá cosi jako Ahááá, jenže když JK dodá, že to stálo od jisté doby za houby, dovede si trochu domyslet, jakou přesně dobu myslí. Tvář neotočí zpět, ale cukne k němu očima a taky proto, aby si pojistil, kde přesně je, protože Jungkook už se zase nebezpečně blíží. Stejně jako včera. A on z toho má motýlky v břiše. Rezonuje to celým jeho tělem a on neví proč. Líbí se mu, že má někdo jako on zájem zrovna o něho? Zatím na něj nepůsobí jako špatný člověk. Proč by je sem tahal není zrovna ta nejlepší odpověď. Měl říct spíš něco jako Žádné holky už mě nezajímají, jenže neřekl a důvod toho, proč tady nechce svoje přátele, si taky nedovede domyslet. Navíc přestává myslet, Jungkook je moc blízko. Nějak se to stane, že má jeho ruku okolo pasu a včerejšek se opakuje. Stejné místo, podobná gesta a v něm by se krve nedořezal. Vypadá klidně jako hladina rybníka, ale není ani trochu. Jasně, že se mu vyhýbá!! Přesně kvůli tomuhle. 

"Ne, prostě jsem jenom měl svoje věci na práci. Byl jsem u táty…" Prohodí nevinně a vůbec nelže. Podívá se mu přímo do očí, když se ho zeptá, jestli chce další tajemství. Je jako rybka na háčku, neměl by být tak průhledný. Dokonce má pootevřené rty očekáváním. Zapře se zády do jeho ruky, jak se Jungkook sklání a on se snaží trochu uniknout. Neví, co by neměl dělat. Nemá ani ponětí, co přesně teď myslí a hlavou se mu prožene asi tisíc věcí najednou, ale ani jedna z nich se mu nezdá pravděpodobná a pak JK kývne bradou k jeho rtům. Co? Nemá si okusovat rty? A na to by si měl myslet asi jak? A proč mu to vadí? Jenže to ještě nekončí a Jungkook dodá, že jestli se s nějakým JÍM bude ještě jednou bavit, rozbije mu hubu. Oči se mu zaskočeně rozšíří, protože pro změnu neví, koho ze všech lidí mužského pohlaví myslí tentokrát, jenže Jungkook se chce vážně sklonit a on zpanikaří. Jako lasička se mu vyhne a pokusí se mu vymanit ze sevření. To mu nevyjde, ale polibku unikl. Hodí po něm očkem, co on na to, protože byl zdá se hodně výbušné povahy, ale není to tak, že by měl strach, že se kvůli tomu JK vytočí. Jenom je to všechno moc rychle. On o jeho přítomnost na jednu stranu stojí a na druhou se nechce dát snadno. 

"Teď jsem já prominentní synek a ty tady pracuješ." Řekne mu a hravě mu zaplane v očích. Vždycky bylo všechno podle Jungkooka, takhle vyrostl, ale tady se role otočily. Líbí se mu to nebo z toho šílí? 

"Říkal jsi, že někam půjdeme?" Proč mu to připomíná????!!!! Nechce si říkat o to rande, ale snažil se nějak odvést jeho pozornost od polibků. Konečně se mu vykroutí, aby toho vzápětí litoval a když za nimi zapraskají větvičky, prudce do něj strčí oběma rukama. Má velkou sílu, takže když Jungkook udělá krok vzad a zakopne, dostane ho za záda za nejbližší příkop u kraje cesty, ztratí rovnováhu společně s ním a už se válejí za drny trávy. Docela to bolelo a jak se Hyeon-seong snaží dostat alespoň na kolena, zapře se dlaní a celou vahou o jeho břicho. To asi taky bolelo, ale JK ho má pevné jako skála. Ohlédne se a tam je… 

"San?" Pes vesele vrtí ocasem, ale podle všeho je tady sám na své obchůzce nebo ne? Hyeon-seong pozorně naslouchá, jestli neuslyší hlasy Kagamiho a Felixe. Odtud by neměli být vidět.

Jungkook

Jk na své vlastní pochvale nevidí nic špatného. Je pravda, že nikdy nemusel pracovat a teď je to pro něj vlastně taková premiéra. Nedochází mu vůbec, že se tím trochu formuje a možná nad tím bude později přemýšlet úplně jinak. Totiž, že nemusí využívat jen rodinné peníze, ale že by se mohl taky snažit sám. Sleduje jeho tvář, když mu vykládá, co bylo včera a čeká, jestli se v ní objeví nějaký ten zájem. Bude vyzvídat nebo vůbec ne? K jeho ne moc velké radosti se první reakce nedočká. Ta přijde, až zmíní, že v jitou chvíli to stálo za houby. Líbí se mu to! Prostě to ví. Trochu samolibě se pousměje, aby dal najevo, že si toho všiml a nenakecá mu opak. Pak už je čas zrušit tu prokletou vzdálenost mezi nimi a tak to taky udělá. Je mu jasné že by mu chtěl utíkat, ale už vážně pochybuje, že by to bylo kvůli odmítnutí. Nechce se dát snadno, vlastně to chápe, ale nehodlá ho nechat jen tak utéct a už vůbec ne, aby mu pořád proklouzávat mezi prsty. Čekal možná další vyptávání, proč tu holky nepotřebuje a proč kamarádi nepřijdou. To se taky nestane a v očích mu díky tomu zasvítí. Doufá totiž, že je to proto, jak na něj působí. Jestli kvůli němu nedokáže myslet, je to jen a jen dobře. Pozoruje výraz v jeho tváři a čeká na další, úplně nepatrné náznaky. Kdyby se mu moc bránil, samozřejmě ho pustí, ale tak to nevypadá. Nakrčí trochu obočí, jak kdyby mu úplně nevěřil, ale možná to tak bylo. Jeho sebevědomí dostane malou ránu. Samozřejmě to na něm nejde poznat ani trochu. +To zabolelo, víš.+ Komunikuje s ním v duchu a tak trochu ho prosí, aby mu dal najevo, jak na něj působí. Je fakt, že takové chování u vybraného protějšku vlastně moc nezná. Tajemství naštěstí zabere a tak s emu oči rozsvítí. Pouštět ho nechce ani trochu. Možná se neměl přiznávat, ale už to udělal. Nelituje toho a už vůbec ne, když vidí reakci, minimálně to rozšíření očí. Nenechá ho vlastně ani mluvit a chce konečně ochutnat jeho rty. Je k tomu ideální příležitost, nikdo kolem není a on má ještě trochu času, než se bude muset vrátit. Sevře ho malinko víc, ale pořád je to spíš nenásilné sevření a nechce mu dovolit, aby utekl. 

"Pracuju. To se přece nevylučuje." Odtuší rovnou a ještě chvíli a vysype mu stovky argumentů, proč je to rozhodně dobrý nápad. U toho se usmívá, protože moc dobře vidí hravost v jeho očích. Pak přikývne.

"Půjdeme, ale sám dobře víš, že teď nemůžu. Jsem tu pořád za trest. Do města mě pustí jen těžko." Málem by si nad tím povzdechl. Kdyby to bylo na něj, usadí ho na svou motorku a na tu večeři ještě dnes odveze. 

"Rande máš slíbené a já to nemám v plánu zapomenout." Ujistí ho, že svá slova myslel vážně a nehodlá si to rozmyslet. Nenechá se jeho řečičkami zmást a znovu se skloní, aby ho svými polibky přesvědčil, že je to rozhodně dobrý nápad. Jenže mu to zase nevyjde a než se naděje, tak se válí v křoví. Kdyby byl jen pozorovatel a ne účastník, tak se nedosměje ani za měsíc. Zamrká a snaží se trochu rozdýchat Hyenonovu váhu. Nebyl těžký, normálně by ho klidně unesl, ale když na vás i někdo lehký spadne a přímo na hrudník, rozhodně to člověk pocítí. Snaží se popadnout dech, jde to jen těžko. Stejně ho první držel kolem pasu, když padali, jak kdyby mohl zařídit, aby si neublížil. Teď už nemá vůbec chuť ho pouštět. 

"Je to jen pes, Kagamiho zaměstnává Felix, věř mi." Šeptne jeho směrem a už se usmívá. 

"Dlužíš mi něco na bolest. Spadl jsi bezpečně." Chce samozřejmě zásluhy, bez toho by to nešlo. Sevře víc jeho pas, aby se mu nemohl vysmeknout. Sice to není pohodlné ležení, ale to je mu teď úplně jedno. 

"Jenom malou pusu, ať vím, že má smysl se vůbec snažit. To ještě přece nebude znamenat, že se mnou budeš cokoliv mít. Jen to, že máš zájem." Jeho hlas je tichý a vlastně ho trochu prosí, aby ho tou nevědomostí dál netrápil. 

"Víš moc dobře, že se mi opravdu hodně líbíš a že tě chci poznat. Já pořád ale nevím, jestli to máš aspoň trochu podobně." Kouká mu do očí a pousměje se. 

"Jsi jen na holky? To by byl totiž úplně v háji." Usměje se, ale ne nějak přehnaně.

Hyeon-seong

Jungkook skoro zní, jako kdyby se mu omlouval za to, že ho na tu večeři nemůže vzít hned teď. Hyeon-seong si myslí, že kdyby se pár dní choval slušně, nemusel by to být problém, aby ho večer pustili do města, ale nechtěl se přimlouvat, aby pak nebylo jasné, že tam jde s ním zrovna on. Nechtěl hned čelit pohledům a otázkám svých tátů nebo bráchy. Ne, dokud si tím možným vztahem nebude naprosto jistý. A je mu jasné, že třeba Toshiyovi bude muset Jungkook hodně dokazovat, že to myslí vážně. Nebude mu to věřit, protože o něm hodně slyšel a protože je to rozmazlený kluk z lepší rodiny. Táta měl hodně bratrů, které ale nijak zvlášť nevídali a jako dítě to prý neměl jednoduché. Možná proto se nad nimi nakonec slitoval a vzal je z dětského domova k sobě na farmu. Chvíli o tom přemýšlí a převrací v hlavě, jak by se to dalo udělat, ale to už se k němu chtěl Jungkook sklonit a pak se semlelo to všechno i s tím pádem. Zrovna se ohlíží přes rameno na Sana a rukou se zapírá o Jungkookův hrudník přesně uprostřed, když si uvědomí, že jeho doprovod trochu chrčí námahou. Chce se narovnat na paty a pustit se ho, jenže Jungkook mu to nechce dovolit a už ho objímá okolo pasu. Vážně? Jenom pes? Ale on měl pocit, že je slyšel. Dával si tak velký pozor, co se kolem dělo, že slyšel všechny mnohem dřív, než oni jeho. Že by se přeslechl, protože se cítil nervózní z toho, co se tady děje? San k nim doběhne, kontroluje, že jsou v pořádku a olízne mu obličej. Pak se zase ztratí v trávě. Hyeon-seong pořád natahuje uši, jestli ještě něco neuslyší, jenže to by mu Jungkook nesměl začít šeptat málem do ouška věci, na které se začne soustředit. Vrátí tvář zase k němu. Trochu si ho prohlédne, když se Jungkook zmíní o té bolesti, ale kdyby se mu něco stalo, skučel by jinak. Přesto je pravda, že ho při pádu nepustil a intuitivně ho ochránil a i když si Hyeon-seong natloukl kolena, nic se mu nestalo. Nakloní hlavu k rameni a trochu si ušklíbne, když JK schovává důvod té pusy jenom za ujištění, že se má snažit. To ani omylem! Přesto se mu zdá, že je v jeho hlase něco jiného a o něco vážnějšího, než obvykle. Ne snad, že by ho nějak znal. Kdyby to neměl podobně, přece by mu včera nenechal svou ruku v dlani a nenechal by se držet okolo pasu, jenže to nechce říct nahlas, protože by tím musel hodně přiznat. Prostě to nejde, moc se stydí. Jestli promluví, tak ho nervozitou ještě pozvrací, takový má pocit a nechce nic pokazit. Ne, nebyl na holky ani trochu a nejspíš vůbec nikdy. Kagami ano, ten je honil pořád, i když nejen je, ale on nechodil nikdy s nikým. A tady tenhle kluk chodil úplně se všemi. Jak by pak pro Hyeho pusa neměla být problém? Trénovat mohl tak maximálně se zrcadlem. Dokonce i Tae měl zkušeností na rozdávání. Přeostří na jeho rty a má pocit, že tlukot jeho srdce musí přímo narážet do Jungkookovi hrudi. +Něco mu řekni, promluv.+ Napomíná ho jeho vlastní mysl. A pak to začne být silnější, než on. Chce se sklonit, cítí jak mu víčka těžknou a zavírají se a jak natáčí hlavu, aby se ho mohl dotknout rty a nejspíš ucítí i vlastní klín, jestli toho hned nenechá, samozřejmě proti jeho tělu, jenže… Vypadá to, že do něj střelil minimálně blesk, jak se prudce napne, popadne ho a strhne ho na bok a ještě dál příkopem dolů ze svahu. Několikrát se oba přetočí, hlínu mají už i ve vlasech a teď je to Hye, kdo skončí dole. Drží ho pevně za obě paže až mu prsty bělají a nahoře na cestě slyší hlasy. Hlasy Felixe a Kagamiho!! On to věděl!! Nemuseli by si jich všimnout, ale jestli ho sem zase poběží vítat San a oni je uvidí takhle, bude muset emigrovat. Spodní ret se mu zřetelně zachvěje.

Jungkook, Kagami, Felix

Teď ho nenapadá možnost, že by ho do města pustili a je mu to vážně líto. Má nutkání ho na to rande vzít, ale možná je dobře, že to nejde hned. Ještě pořád mu totiž ani neřekl, že by doopravdy šel. Náznaky tu jsou, ale jistotu nemá vůbec žádnou. Už vůbec ho nenapadá to, že by se musel před jeho tátou nějakým způsobem obhájit. Nikdy to nemusel dělat, asi i proto mu to nepřijde na mysl. Jeho rodiče byli jiní, do určitého věku měl chůvy a od jisté doby se vlastně staral sám o sebe. Mohl si dělat, co chtěl a jeho problémy byly většinou velmi rychle vyžehleny. Bylo jim jedno, s kým se potkává a co dělají a bylo jim i jedno, s kým zrovna chodí. Většinu času ani nebyli doma. I tohle měli s Felixem společné. Pravdou bylo, že rodiče přebývali ve městě hlavně kvůli práci a díky tomu si mohli dovolit snad cokoliv. Nejradši by se rozesmál, když na něm Hyeon skončí, ale je fakt, že zase tolik dechu mu nezbývá. Stejně ho nechce pouštět a dál ho paličatě drží u sebe. Jen trochu vyhlédne, aby viděl psa, který celý ten pád způsobil, ale víc zatím neslyší. Opravdu to vypadá, že přiběhl sám a jeho pán nikde není. JK si z toho nedělá hlavu a asi by měl spíš chuť se smát, kdyby je někdo uviděl. Nedochází mu, jaké problémy by z toho mohly být. Uchechtne se, když jeho momentální oběti olizuje obličej. On by to asi nesnesl, ale dobře se u toho baví. Oplatí Hyeonovi pohled do očí a čeká, co on na to. Vážně se snaží, aby aspoň jednu pitomou pusu dostal a tím si potvrdil, že celé jeho snažení má smysl. Chce ještě jeden malý náznak a už si ho nenechá proklouznout mezi prsty. Záleží mu na tom víc, než si vůbec uvědomuje. 

"No tak." Pobídne ho měkce, aby konečně něco řekl, a chce dodat, že jinak ho nepustí. Jenže to zase nestihne a use koulejí dál dolů. Chvíli vážně neví, kde je nahoře a kde dole. Na poslední chvíli dá před sebe ruce a je to tak tak, aby ho svou vahou nerozmáčkl. Opírá se dlaněmi vedle jeho hlavy, a i když je zašpiněný od všeho možného, stejně se usmívá. Teď už ho nepustí vůbec. 

"Jeden by řekl, že to děláš schválně." Neodpustí si poznámku, která se mu dostala na jazyk jako první. Klesne pomalu na předloktí a jen krátce se ohlédne přes rameno, jestli opravdu nikoho nevidí. Nic, zatím se sem nikdo nedostal, tak má chvilku čas, aby celé té situace využil. 

"Budeš muset být hodně potichu, aby nás neuslyšeli." Ne, psa nepřipomíná. Moc dobře si uvědomuje, že by je našel. 

"Pořád mi dlužíš odměnu. Nezapomenu na to, ani když mě shodíš ze srázu." Uculí se a bez dalšího přemýšlení se skloní, aby konečně ochutnal jeho rty. Teď už nemá kam uhnout. První si dovolí jen několik letmých prolnutí a počká, jestli ho pustí dál. Neprodlužuje to, jen to prostě musel konečně udělat. Zase tolik trpělivý nebyl, aby to vydržel tak dlouho. Pak se ale ozve šustění a tak hbitě vstane a pomůže mu na nohy. Pustí ho přesně v okamžiku, kdy se u nich objeví pes a vzápětí slyší volání.

"Jsme tady." Křikne zpátky a začne se drát nahoru. Rád by Hyenovi pomohl, ale neví, jestli vůbec může. 

"Tohle je terén na houby." Brble naoko. 

"Člověk jenom vleze do lesa a už letí." Nadává dál. Když už jsou oba dva nahoře u těch dvou, ušklíbne se a snaží se oprášit. 

"Příště asi poslechnu, no vážně." Prohodí směrem k tomu, který ho dolů dostal. Kagami si je oba prohlédne a bez většího podezření se vrhne k bratrovi, kterému pomůže nahoru. 

"Jsi v pohodě? Nic se ti nestalo?" Hned vyzvídá, a když zjistí, že je v pořádku, ohlédne se na JK. 

"Jsi vážně pitomec. Sám se klidně zabij, ale od bráchy se drž dál." Vrčí na něj nepříjemně. 

"Tohle není město. Mohli jste skončit vážně špatně" Je vidět, že je na něj naštvaný a momentálně je dost v nemilosti. Felix stojí opodál a jen se kření. Jeho oči jsou však v pozoru a je vidět, že mu to nesežral. Pozoruje Hyeona a snaží se odhadnout, co se tu všechno stalo. 

"Zpátky do práce, pauza skončila. A jestli na něj ještě sáhneš, tenhle trest bude ještě pohoda." Klidně mu vyhrožuje a JK už taky nabírá. 

"Co si sakra myslíš? Že se tě snad leknu? Držím hubu, makám celý den a pak se nechám ještě seřvat, tak to ani náhodou." Udělá krok dopředu a je jasné, že to jen tak nenechá být. 

"J vychladni." Ozve se konečně Felix. 

"Takhle tu budeme trčet ještě pěkně dlouho." Prohodí skoro znuděně, ale pravdou je, že kdyby tu byl doktor, asi by si to vážně užil. Ani ve snu by ho nenapadlo, že jeho kamarád by na tom mohl být stejně.