Taehyung, Kagami, Jungkook, Felix, Toshiya
Kdyby jen Kagami viděl do hlavy seržantovi, jen by s ním souhlasil. A nebudou jediní, kdo si to myslí. Už jen to, jak se Doo staral o svou sestru a jak mu to vracela, je jasný důkaz toho, že starost nebyla zrovna v kurzu. Kagami ho pozoruje, jak si poradí s jeho odpovědí a málem se rozesměje. Byl roztomilý, ale nahlas mu to neřekne. Určitě by se to nesetkalo s úspěchem. "Neptej se na věci, na které nechceš znát odpověď." Nechá ho v jisté nevědomosti, jestli to myslel vážně nebo ne. Je pravda, že ho skoro vůbec neznal, ale možná to tak opravdu bude, pokud se uvidí častěji. Nejspíš se to bude dít, pokud jeho sestra bude přebývat tady.
"Za světla to nevypadá o nic lépe." Vtipkuje dál, když míří ke psům. Kecá, táta s vážně snažil, aby farmu opravdu dost vylepšil, i když Sugizo s tím zase tolik nesouhlasil. On sám by jisté vymoženosti klidně oželel, ale není to tak, že by se mu tady nelíbilo. Podívá se na něj s jistou starostí v očích, když mu prozradí, že je z toho unavený.
"Nedivím se ti, musí to být náročné. Ještě k tomu, když se tomu brání." Odtuší jako první.
"Kdyby ti to pomohlo, klidně ji vem sem. Sice jsou tu ti dva, ale zase je tady hromada očí navíc. Budou ji hlídat všichni a ty si třeba odpočineš." Navrhne mu. Nějak má potřebu mu pomáhat, i když o to nejspíš nestojí. Zadívá se na něj znovu.
"Tos mi toho moc neřekl. Moc lidí se tě na to neptám hm? Mě to vážně zajímá. Klidně si pořádně postěžuj. To je jedno na co to bude. Sousedi, škola, sestra. Je to fuk." Nabídne mu, aby se toho nebál. Pomalu drazí k oplocené části, uvnitř které jsou kotce plné psů.
"Já vím, že ne. Ale někdy to není na škodu se aspoň nabídnout." Usměje se na něj a kývne hlavou ke kotcům.
"Některé musím krmit častěji a po menších dávkách. Jak jsou na ulici dlouho, mají někteří problémy se žaludkem." Prozradí mu neplánovaně, co tu dělá.
"Když nejsou vyhublí a mají pěknou srst, je pravděpodobnější, že si je někdo vezme." Když mu prozradil tohle, asi nemá smysl o tom dál mlčet.
"Ale výcvik je jednodušší. Většina z nich jsou vděční a vážně se snaží." Naplní několik misek a začne je rozdávat.
"Hodně lidí mi říkalo, že je to marný boj, ale nějak toho nemůžu nechat." Pokrčí rameny.
"Ale to ty znáš." Narazí na jeho sestru. Je to jiné a přesto…Někdy mu taky přijde, že je to vlastně zbytečné a stejně v tom pokračuje. Toshiya si nedělá nic z toho, co na ně Felix práskne. Jsou všichni už dost staří, aby věděli, co se v ložnici dělá a co ne. Ještě pořád je trochu naštvaný na svého manžela, který bez mrknutí poslal výtržníka do jejich ložnice. Pořád si Felixe prohlíží, jak kdyby čekal, že mu věci z kapes začnou vyskakovat sami. Toshiya se sotva patrným náznakem pobavení v očích čeká, jestli doktor něco řekne, ale komentáře se nedočká. Ta vidlička, která na něj přiletí, ho však pobaví.
"To nebyla špatná rána." Okomentuje to a tentokrát se zasměje Felix.
"Mají natrénováno." Utrousí jen tak. Pak dojde na zpěv a to se tak trochu vytratí mimo realitu. Tae Felixe zaujatě poslouchá, ale pořád dost dobře vnímá přítomnost seržanta nedaleko sebe. Trochu se zarazí, když se doktorova pozornost strhne jeho směrem.
"Budu se konfliktům vyhýbat." Uculí se se svou typickou nevinností. Jungkook to všechno pozoruje a nakonec se zvedne a omluví se, že už půjde. Chce si samozřejmě zaběhat, ale tím, že Hye odešel, už ho to tu prostě nebaví. Tae se baví, protože doktor je prostě zábavný, ale nechce se mu vyloženě smát. Jenže po komentáři seržanta vyprskne smíchy.
"Tohle prostě nejde." Zvedne se konečně z houpačky a učení tam nechá. Je to snad poprvé, kdy ho dobrovolně odkládá. Takto proběhne ještě několik rychlejších písniček, které doktor tak trochu kazí a Felix je se smíchem zkouší zachraňovat. Pak však dojde na pomalejší písničku, kterou Felix nezná a doktor se asi potřebuje napít. Tae se pousměje, když skladbu pozná a má ji rád. Možná proto, že není tolik známá. Stojí se seržantem pořád trochu opodál. Podívá se na něj a trochu ho obejde, než prosty opatrně sevře látku jeho svršku na boku a táhne ho s sebou k nim, aby nestáli tak stranou. Tváře má zase červené a je vidět, že se stydí. Stejně nedokáže odolat a začne zpívat tentokrát on. První jen kouká do země, ale pak se neovládne a podívá se seržantovi přímo do očí. Má pocit, že se mu trochu chvěje hlas, ale pokračuje paličatě dál, dokud nejsou u ostatních. Pak ho teprve pomalu pustí a pokračuje dál ve skladbě. Felix celou scénu pozoruje a nakloní se, aby drcl do doktora, jestli to vidí taky. Přitom si položí ukazováček na rty, aby nic neříkal.
"Nemyslím si, že se dneska Tae vrátí k učení." Pošeptá mu a užívá si to, že se k němu může naklánět.
"Co ty hodiny zpěvu?" Nabídne mu rovnou, když má jen trochu možnost.
Moo-yeol, Ji-hoon, Sugizo, Doo-hyun
"Není marný. Stejně jako ten tvůj ne." Souhlasí s ním. Moo-yeol se podívá Toshiyovi do černých očí a zasměje se.
"Kdyby byla, musel bych dát výpověď." Řekne mu. Poslouchají doktorův a Felixův zpěv, když se Tae tak uvolněně směje a najednou vstane. Moo zrovna stojí s rukama v kapsách a sleduje ty dva, když se někdo z ničeho nic dotkne jeho oblečení na boku. Tak moc to nečekal, že by se snad i lekl a se zaskočeným výrazem sleduje Tae, který ho táhne směrem k ostatním. Už teď má nepříjemné tušení a jeho tvář se začne zatahovat, aby ho mlčky varoval, ale Tae si nemíní nechat říct. Stejně jako v kuchyni… Moo nebyl moc zvyklý, že by mu kdokoliv odmlouval, tohle bylo složité. Ji-hoon se otočí od stolu s pitím a zapomene na to, že má skleničku u pusy a nic mu do ní neteče a dokonce i Sugizo zvedne oči od strun, protože začne zpívat Tae. Felix se teď nepřidává a když Tae zvedne oči přímo k seržantovi, dovtípil by se asi každý. Sugizo si v duchu pomyslí něco o tom, že to je hodně odvážné a Ji-hoon nemůže uvěřit tomu, že se to děje. Vojáci byli sexy, ale toho kluka na podobný krok netipoval. Trochu se polije, když do něj Felix drcne bokem a vymění si s ním zaskočený pohled. Ještě nic říkat nechtěl, ale když Felix prohodí, že Tae se dneska už učit nechce, málem by nahlas řekl Chudák. Není si jistý, že Moo bude v tomhle snadný kousek, ale ještě neutekl ani je všechny neposlal do háje. Je pořád tak konsternovaný, že si ani neuvědomí, že má Felixe málem na uchu a že mu šeptá něco o hodinách zpěvu. Jasně, moc mu to nešlo a chtěl umět samozřejmě všechno, ale tyhle hodiny se zpěvu týkat neměly, to je mu jasné.
"Já umím zpívat." Řekne sebevědomě, i když to není žádná pravda a nakonec na ty dva přestane zírat a podívá se na drzounka vedle sebe. Byl opravdu moc hezký a taky opravdu moc mladý.
"Nevedu život kompatibilní s jakýmkoliv vztahem, leda bys byl anesteziolog na mém sále." Ani neví, proč mu to vlastně říká. Možná by měl rychle pochopit, že by se potkali asi dvakrát v roce, kdyby snad na něco došlo. Ne, že by bylo pozdě, byl to mladý kluk, medicínu by ještě stihl. Kam chodí, na střední? Moo zatím sleduje Tae a přeskládává si v hlavě, co má tohle znamenat. Ji-hoon si ho vůbec nevšímá, něco tam vrká, Sugizo hraje, Toshiya je kdo ví kde a nezachraňuje ho a zbytek utekl. Naštěstí se po něm nechce, aby zpíval taky, ale proč má pocit, že tohle je písnička pro něj? A co mu má pro pána říct? Už se jednou pohádali, nechce se ho dotknout zas. +Ty mi vážně dáváš.+ Pomyslí si a taky paličatě sleduje jeho oči.
Taehyung, Kagami, Felix, Toshiya
Kagami si všimne, že Doo možná chtěl něco říct na jeho poznámku, ale rozmyslel si to. z jedné strany je to škoda, jemu takové popichování nikdy nevadilo. Ani s klukem ne. Z té druhé si sám vlastně není jistý, kam by to dohnal. Možná je opravdu lepší, že to nechal být. Neozve se odmítnutí na jeho návrh, aby sem přijeli oba. Ví, že je na tom nějaké to mínus, ale byli by tu pod dohledem. Na farmě není v podstatě místo, kdo by někdo nebyl. Ti dva jsou tu pod neustálým dohledem, pokud to není extrémně brzo ráno nebo pozdě večer. Doo očividně na některé věci nic neřekne a je vidět, že si všechno musí pořádně promyslet. Kagami z posledního mlčení na jeho slova má pocit, že se o něj vážně nikdo nezajímá. Problémy měla očividně jeho sestra a kolem ní se všechno točilo. Tak to prostě bylo, možná proto by se ho rád zeptal znovu, ale taky chápe, že na některé věci potřebuje čas. Byl trpělivý, musel být už jen proto, čemu se ve volných chvílích věnuje. Nechá ho být, aby si to všechno srovnal v hlavě, zatímco se stará o psy. Doo mu chce pomoct a tak se na něj usměje a ukáže mu, co a jak. Taky mu ukáže, ke kterým může bez problému a kde by si měl dávat pozor. Někteří jsou tu jen velmi krátce a lidem moc nevěří. Podívá se na něj až ve chvíli, kdy konečně promluví. Jen se uchechtne a nakonec si povzdechne. "Není, pokud se podaří aspoň trochu toho dobrého, tak není." Usměje se víc, když si vzpomene na čtyřnohé, kteří svůj domov mají.
"Co takhle si zajít ve škole na oběd?" Nabídne mu trochu nenásilné a možné trávení společného času. Jistě, jsou tu lidé, se kterýma obvykle sedává, ale i když jsou oblíbení, Kagami si s nimi nemá zase tolik co říct.
"Bylo by fajn sedět po dlouhé době zase s někým normálním." Uchechtne se.
"Ne, že bych já byl, ale víš...Vylepšíš mi skóre." Obrací to v legraci, ale byl by rád, kdyby mu to nehodil na hlavu. Ozve se tiché šustění kousek do nich, než se za plotem objeví San s vrtícím ocasem.
"Ha, pán už má večerní obhlídku za sebou a zdá se, že je celá farma v pořádku." Zasměje se Kagami, když vidí, že má v tlamě balónek.
"To dělá vždycky. Když je po práci, chce si hrát a úplně ignoruje fakt, že by měl jít spíš spát." Protočí nad tím očima.
"Už víš, proč říkám, že jsme na tom mnohem hůř a potřebuju normální společnost na oběd. Můj nejlepší kamarád je totiž pes." Dělá si legraci sám ze sebe. Toshiya se ušklíbne, když seržant prohodí svou poznámku o výpovědi. To e další důvod, proč mu jejich společnost nevadí a klidně tu s nimi tráví čas. Mají poznámky, které někdo jako on dokáže ocenit. Stejně jako všichni ostatní pozoruje ten výjev a čeká, co se stane. Vsadil by se, že ho Moo-yeol odstrčí a vynadá tomu klučíkovi, co blázní, ale to se nestane. Překvapil, ale Toshiya nevypadá, že by z toho byl nadšený. Nebo spíš si moc dobře vzpomíná, co se tu dělo, když sem přijel poprvé. Tohle místo je vážně divné. +Žádní další parchanti.+ Pomyslí si kysele, ale není to tak, že y mu Tae vadil. Kdyby jen tušil, co provádí jeho syn a tím grázlíkem, asi by je nakonec přerazil oba. Tae si uvědomuje jen napůl, co dělá, ale pokud se pro něco rozhodne, tak to většinou dotáhne do konce. Teď se to děje taky. Je pravdou, že seržantův výraz nevypadá zrovna nadšeně a Tae si začíná být jistý, že to přehnal. Pořád se ale nebrání a tak dozpívá a celou dobu z něj nespouští pohled. Skoro to vypadá, že má odvahy na rozdávání. Opak je však pravdou a má pocit, že se mu zase chvějí kolena. Felix se málem rozesměje tomu, jak doktor vypadá a jak se tváří. Pak se uchechtne a pokývá hlavou.
"To umíš, ale můžu ti pomoct být ještě lepší." Zahraje na notu toho, jak na něj působí. Podle něj, pokud má možnost se zlepšit udělá to.
"Je to taky dost o technice." Prozradí mu něco málo a je vidět, že tomu přece jen rozumí. Podívá se na něj s pozvednutým obočím, když mu prozradí, co by musel být, aby se stalo něco víc.
"A proč bych nemohl?" Felix neměl vůbec špatné známky, problém by spíš ohledně průšvihů. Nebýt toho, tak nejspíš exceluje. Svou výstředností zastínil úplně všechno. Na chvíli se zamyslí.
"Přijď zítra večer za stodolu. Potkáme se tam a já ti pomůžu se zpěvem." Nabídne mu.
"A když se ti bude chtít, můžeš mě začít učit, jak brát věci vážně." Prohlédne si ho dlouze.
"Je to prý nemožné, ale ty máš rád výzvy. Když tě to nebude bavit, tak to jednou dovolenou prostě skončí." Promne si rty o sebe, jak kdyby uvažoval nad tím, co všechno by mohlo být. Sám si ale moc neuvědomuje, že ho jako první napadlo, že by to byl Ji-hoon, kdo by ho poslal k vodě, i když to byl vždycky on, který rozdával kopačky. Kupodivu si ani nepřipadá hloupě, ale možná je to tou atmosférou kolem a taky tím pivem. Skladba pomalu dohraje a Toshiya pořád podivně mlčí, jen přeskakuje pohledem z jedné dvojce na druhou. Tohle nedopadne dobře. Tae nabere trochu dechu, ale hrdlo má trochu stažené. Až teď mu pořádně dochází, co provedl. Konečně promluví.
"Jen bys měl vědět, jak to je. Možná tak budou věci pochopitelnější. Nemám toho tolik za sebou, ale už jsem spoustu věcí promarnil tím, že jsem váhal. Chci to zkusit jinak, být upřímný. A taky nejspíš proto tak blbnu." Už zase rudne a mluví tak tiše, aby ho ostatní neslyšeli, jen ten, kterému jsou slova určena. Zároveň se mu snaží dát najevo, že od toho nečeká vlastně vůbec nic. Jak by mohl, když je takový kluk a proti sobě má muže, který toho viděl a zažil tolik. Odvaha však postupně vyprchá a začne od seržanta pomalu ustupovat.
"Už jsem vážně unavený, půjdu spát." Omluví se všem, když značně v rozpacích odtrhne oči od jedné, velmi konkrétní tváře a zamíří si pro učení a pryč. Připadá si trochu jako pitomec a zároveň toho zvláštně nelituje.
"Nebyl jsi na něj zlý, že ne?" Vloží se do toho Felix, když Tae tak uteče.
"Byl k sežrání. No vážně." Podívá se na doktora, jako by mu to snad měl posvětit.
Moo-yeol, Ji-hoon, Sugizo, Doo-hyun
Doo-hyun ke psům, kteří by mohli dělat problémy, raději nechodí. Příliš jim nevěřil a myslel si, že by to poznali a taky mu nevěřili a pak by mohli útočit. Nemíní nic pokoušet, takový milovník zvířat není. Kagami věděl, co s nimi a tak nakrmí ty, kde nic nehrozí. Chvíli je sleduje, jak se chovají a jak se vrhají na jídlo. Mírně se pousměje, když dojde na tu trochu dobrého. Souhlasil s tím, ale většina lidí si myslela, že je parchant, kterému jde jen o to jeho. Vystupoval tak záměrně, nechával je při tom, ale většinou dělal věci ku prospěchu ostatních. Pravdou bylo, že občas vzal věci do vlastních rukou podle svého chápání spravedlnosti a to sem tam lehce hraničilo s absencí demokracie, ale… obecně vzato se rozhodoval jako hodný člověk. Tedy… myslí si to. Kagami ho vážně překvapí, když ho pozve na školní oběd. "Divnější pozvání na rande jsem v životě neslyšel." Vypadne z něj dřív, než si to stačí rozmyslet a navíc to zase říká s tou kamennou tváří jako obvykle, takže není moc poznat, že to byl vtip. Samozřejmě dobře chápe, že o nic podobného nejde, Kagami si jen chce najít nového kamaráda a on to úspěšně kazí, ale už to řekl. Poslouchá pokračování o tom, že on má být ten normální a musí s ním souhlasit. Nikdo normální by si to o něm nemyslel, takže Kagami normální rozhodně není. Jednoduchá logická rovnice.
"To ti nepomůže." Zavrtí hlavou, jako by měl o něj strach. Jestli chce příspěvek k normálnosti do obecného mínění, měl by se mu hodně vyhýbat. Z jejich podivné debaty je vyruší navrátivší se pes a Doo-hyun k němu přenese pohled. Kupodivu se pousměje a natáhne ruku, aby mohl míček alespoň jednou hodit.
"Už půjdu." Řekne u toho. Je dost pozdě.
"Když si prohlížím totohle psa, je chytřejší, než většina lidí, tvůj výběr chápu." Řekne mu naprosto vážně a posune si brýle dvěma prsty na nose. Je všechno, jenom ne vtipný. Kagami se asi pokouší zemřít nudou. Nevsadil se s někým? Ji-hoon moc dobře ví, že se ho Felix jenom snaží dostat tam, kam chce, ale když mu připomene, že je zpěv i technice a že by se mohl zlepšit, i když není pan zpěvák, napadne ho, že proč ne? Vždycky chtěl všechno umět co nejlépe. A pak mu Felix řekne docela vážně, že by tím doktorem klidně být mohl a tím si najednou získá všechnu jeho pozornost. Nemusel by se toho chytat, Felix může mít hrozné známky a nulový zájem o obor, ale kdyby ano… Ji-hoon by byl tím nejlepším a zároveň nejhorším učitelem na světě. Nejlepším ve smyslu praxe a zkušeností, ale nejhorším tak, že by ho dřel z kůže, jen aby z něj vymlátil to samé. A především… pro něj byli pacienti na prvním místě úplně přede vším. Jestli si Felix bude myslet, že na tohle má, pak ani tak neví, co čeho by s ním šel. Když se na něj dívá, má tohle všechno vepsané v očích. Chytrost nestačí, musel by se dřít celé roky. Drtivá většina lidí na to neměla.
"Ano, mám rád výzvy, ale máš na to?" Pousměje se. Za tu stodolu klidně přijde, ale jestli si Felix myslí, že to tam bude mít ve vlastních rukou, vůbec neví, že podepisuje smlouvu s ďáblem.
"Dobře, sejdeme se tam." Řekne mu, jako kdyby si dávali sraz někde v kantýně na pracovní oběd. Felix se těší na pletky a on… kdo ví, co se stane. Sugizo pomalu dohraje a všimne si, že tihle dva jim už nevěnují žádnou pozornost. Ti druzí dva zase žádnou navíc nepotřebují a tak se podívá na manžela. Zajímalo by ho, co se mu teď honí hlavou? Moo-yeol vnímá, že skladba dohrála a nejspíš se na ně ostatní i dívají, ale zatím se pořád dívá Tae do očí. Jen by měl vědět, jak to je? Znají se od včerejška a daleko víc času s ním strávil Ji-hoon. Nejspíš se mu nikdy nestalo, že by někoho pobláznil v tak krátkou chvíli a tak silně, i když někdo jemu blízký vždycky říkal, že byl jasná jednička ve výběru. Takže Tae nechce váhat, ale co se to tady vlastně vůbec děje? Měl by říct něco vhodného, ale neví, jak celou situaci uchopit. Tae všechno hodí na únavu, ale Moo nic neřekne. Chápe, že se zachoval odvážně a že se potřebuje vzdálit a být chvíli sám. Opravdu to chápe. Sleduje ho celou dobu, co si balí věci a pak si zamne dlaní tvář. Prostě ho nechá odejít, aniž by něco řekl, ale někdy bylo lepší mlčet, než říct cokoliv, co nechcete. Za jeho zády zazní Felixův hlas, ale neohlédne se po něm.
"Buď zticha a věnuje se svému úlovku. Není jednoduchý ho donutit, aby zůstal." Usadí ho nepříjemně a ohlédne se na Toshiyu. Další picí večer?? Potřebuje to s ním probrat. Ano, s ním!
Taehyung, Kagami, Felix, Toshiya
"To víš, měl jsem obavy, že když tě pozvu na večeři, vyděsíš se a utečeš. Tak jsem to zkusil nenápadně." Pokrčí rameny a tváří se podobně jako on. Vypadá to, že to nakonec jako rande bylo myšleno. Je zvědavý, kdo z nich dvou to dřív propálí. Neřekl mu na, tak si ho ve škole najde a na ten oběd vážně vezme.
"To nevadí, stejně to zkusím." Dá na odiv svou paličatost a pak kývne hlavou a zasměje se. Je rád, že je San jeho nejlepší přítel.
"Asi se ani já nedivím. Doprovodím tě. Taky už musím jít stejně spát nebo ráno nevstanu." Zasměje se a vyrazí společně s ním přes farmu až k bráně. Dá mu během ní své telefonní číslo, má to jeden hlavní důvod.
"Dej mi prosím vědět, jak dorazíš domů. Přece jenom je tma." Stará se, i když by nemusel.
"Je to kolem lesa, nikdy nevíš, co může vyběhnout." Snaží se to obhájit, ale zní to asi taky dost pitomě.
"Tak dobrou." Mávne mu, než se s úsměvem vydá k domu. Čeká ho ještě sprcha a pak postel. Ani nezkoumá, jestli jsou ostatní ještě venku. Těší se, až odpadne. Felix pozoruje doktorovu tvář a vyčkává, jestli se na to chytí nebo ne. Podle něj mu to nedá a opravdu bude chtít být lepší. Někdo jako on rozhodně. S radostí mu pomůže a jistě ho přesvědčí, že užít si léto i trochu jinak může být zábava. Vůbec o svých schopnostech nepochybuje. To druhé byla spíš poznámka, ale když vidí, jak se Ji-hoon zatváří, začíná mu být jasné, že na tohle on slyší. Odhadl ho vlastně celkem dobře, až se sám sobě diví. +Jsi nejlepší.+ Pochválí se aspoň v duchu, aby mu do jeho přemýšlení nezasahoval. Nakloní hlavu na stranu, jak kdyby sám uvažoval nad tím, na co má a na co ne.
"Ještě mě neznáš, nevíš, jak dokážu být paličatý, když něco chci." Popichuje ho dál, aby bylo jasné, že kdyby se rozhodl, vystuduje, co jen bude chtít a kde bude chtít. Netuší nic o tom, že by to spíš mohla být past pro něj. To ho v jeho věku prostě nenapadne. A i kdyby, vadilo by mu to? Nejspíš ne. Pokud dosáhne toho, čeho chce, je schopný udělat vlastně cokoliv. Jen by asi měl přemýšlet nad tím, jestli je to ještě pořád o dokazování nebo je v tom víc. Pak doktor souhlasí a to už nepřemýšlí vůbec, jen je sám se sebou spokojený.
"Skvěle. Bude se ti to líbit, slibuju." Mrkne na něj svůdně a ještě se chvíli podívá na seržanta, který ho tak nádherně usadí.
"Že by žárlivost?" Neopustí si ještě jednu poznámku a pak pošle doktorovi vzdušný polibek.
"Půjdu spát, musím se vyhajat do krásy." Dělá si z toho legraci a po přání dobré noci pro všechny se odloudá k vlastní chatce. Jung-kook tam kupodivu je a už spí.
"O dost jsi přišel." Zasměje se tiše, než se opláchne a konečně taky zapadne pod pokrývku. Tae už se ani neohlédne. Vlastně ani teď nechce vědět, co si o tom Moo myslí. Jen měl takovou pitomou potřebu mu to říct. Jakmile se uloží, tiskne víčka silně k sobě, ale spánek se ne a ne dostavit. Toshiya ještě pořád sedí na místě a nic neříká. Vidí pohled seržanta svým směrem a Su se asi dovtípí, protože se s ním rozloučí a odejde. Pak konečně vstane a pošle se vší parádou doktora spát.
"No na co čekáš?" Protočí nad seržantem očima a pobídne ho, aby zamířil k jisté chatce, kde je takové příjemné, zamčené pánské doupě s velmi kvalitními zásobami alkoholu.
"Ale jestli ode mě čeká lepší radu, než že ho máš co nejdřív někde opřít, tak jsi na špatné adrese." Dostojí své povaze, která se s ničím nemazlí. Otevře mu dveře a pobídne ho dovnitř.
"Jeslti se pak rozsype, tak nestojí za nic. Jednoduché." Dodá ještě s blýsknutím v očích, ale už jen tou radou mu vlastně dává najevo, že by to možná stálo za to zkusit. Jakmile se dveře zavřou, je jen těžko říct, co všechno se za nimi stihne probrat.
Žádné komentáře:
Okomentovat