Hromadné - Mohl bys být moje tajemství. - část 2.

(farma)

Moo-yeol, Ji-hoon, Hyeon-seong

"Přesně tak." Odtuší Ji-hoon od novin. 

"Je to trest. Chtěli se mě zbavit…" Hořekuje, ale i kdyby, nenechal by se. Musí přerušit čtení a pousmát se, i když to jinak nedá znát a vypadá, že stále čte. Tae je se svým názorem roztomilý. To říká jenom proto, že nikdy nebyl v nemocnici v provozu, neví, jak funguje vedení a management, kdo šéfuje jakému oddělení a komu se údajně neodmlouvá, stejně jako neví, jak moc tohle všechno doktor Joo obrací vzhůru nohama. Tolik egoistických osobností a navrch on, to bylo pro všechny k zešílení. 

"Zkušení doktoři nechtějí od nikoho radit. Kdyby to zkusili na mě, hnal bych je za hranice Koreje. Naštěstí nikdo není tak dobrý jako já, aby to provedl mě." Řekne maximálně egoisticky, jenže on si to opravdu myslí. A ano, asi má narcistickou poruchu osobnosti, na psychiatrii nikdy nechodil. Snídaně se objeví před ním a on se narovná, aby se do ní bez okolků pustil. Přidá se k nim Moo a Tae se začne bránit, že otroka by nikdy nedělal. Ji-hoon se vítězně pousměje, protože si očividně ničeho nevšiml nebo mu to nevadí a Moo-yeol zapíchne pohled to Taeoho očí. Přísný pohled. Neměl by se z pana doktora tolik tetelit, ale když chce? Víc už mu k tomu neřekne ani slovo. 

"Na rozdíl od tebe mám charisma." Směje se Ji-hoon a vkládá si vajíčko do úst. Kim raději nic neřekne. Něco na tom bude, jinak to asi nedovede pochopit. Zavrtí hlavou, že nedá, obstará si ji sám, ale Tae stejně něco chystá. 

"Kávu, děkuji." Řekne a použije slovíčko, které Ji nemá ve slovníku. Ten si už zase čte, jenom teď pro změnu poslepu nabírá sousta a předstírá, že nevnímá. Moo je k sežrání, jak ho to štve. Moo-yeol by se Tae vážně rád zeptal, proč je s tímhle chováním tak v pohodě, ale… má, co chtěl. Víc už se do nich plést nebude. Zajede si dlaní do vlasů a vypadá, že znovu usne. Hyeon-seong si hraně povzdechne. 

"Tak to jsi asi běhal hodně dlouho…" Na oko ho pochválí. Jungkook vypadá na chvíli docela upřímně, když pronese, že ho těší. Hyeon-seong zvedne oči k těm jeho. Dokonce mu nabízí, že mu řekne svá tajemství. 

"Jasně, že chci." Tohle už předstírané není. Jungkook trefil jeho malou obsesi a navíc, informace byly cenné, často se hodilo i to, o čem jste si mysleli, že je vážně o ničem. Jenže pak si v hlavě vyhodnotí, že je čas odejít a chce to taky udělat, jenže Jungkook má jiný názor. Že se ho pokusí zastavit, to by Hyeon-seonga ještě napadlo, ale že to udělá takovým způsobem, to ani ve snu. Ucítí ruku okolo svého pasu a uvědomí si, jak se mu rozšířily oči údivem. Kupodivu pomalu a plynule se nechá vrátit na místo a celým tělem mu projede divné zamrazení. Vždycky byl na oko velmi klidný, takže jeho reakce je taková i nyní, když k němu znovu zvedne nestejné oči. Uchechtne se očima, když Jungkook prohodí, že se tady má přece napravovat a co je slušné a co ne. Jeho tajemství… 

"Kolikáté v řadě? Nebo spíš, kolik je nás vedle sebe? Těch tvých tajemství?" Není naivní, kluk jako on vymete, co se dá a on pro něj nebude žádnou výjimkou. Jestli on si myslí, že jsou lepší holky? Nebalil tady včera někdo někoho? Tu malou cácorku od Do-hyuna? 

"Ty už holku máš." Připomene mu, ale Jungkookova ruka okolo jeho pasu nezmizí. Spíš mu dál našeptává pěkná slůvka, která má výborně natrénovaná. Hyeon-seong musí uznat, že balení mu vážně jde. Někdo na to nebyl typ, ale jemu to sedělo. Jungkook se skloní k jeho vlasům a znovu rozvibruje jeho tělo. Dívá se mu někam přes rameno, v obličeji zdánlivě klidný jako hladina rybníka, ale pod ní se toho děje hodně. 

"Líbí se ti, že jsem tajemný…" Zopakuje si po něm. 

"Neměl jsi říct spíš něco jako, že mi to děsně sluší a tak?" Podívá se na něj. Kagami ho bude hledat co nevidět. Jestli uvidí tohle, možná dojde k další rvačce. A kde je ten jeho ospalý kamarád? 

"Rozhodnu se, až budu vědět víc tajemství. Některé věci přece musí stát za to." Řekne nakonec a nic o pohlavních preferencích v tom není, takže Jungkook dostal nepřímou odpověď, jak to má. Hyeong-seonovi se nestávalo, že by byl v popředí pozornosti, to Kagami byl ten krásný a často balený.

Taehyung, Kagami, Jungkook

Tae se na Ji-hoona podívá soucitně. Vlastně to asi dokázal pochopit a nemá mu za zlé, že si tady stěžuje. Náladu mu to nepokazí. Na chvíli se zamyslí nad tím, co právě řekl o ostatních doktorech. Zní to vlastně dost egoisticky, když to tak řekne, ale Tae mu to věří. 

"Měli by být vděční, že jim někdo hledí po ruky, když jim to může pomoct a ve výsledku pomůžou ostatním lidem." Ne, dobře, tohle asi nechápe. Nejspíš je to tím, že jeho povaha tohle nemá ve zvyku. S radostí si nechal poradit a opravit to, co dělá špatně. Pak přece bude lepší a lepší, no ne? Podle něj je to docela logické. Tae kupodivu oplácí upřený a přísný pohled, i když si v první chvíli nedokáže uvědomit, proč tomu tak je. Copak nepochopil, že tahle snídaně byla na oplátku? Připadá si, jak kdyby ho někdy hodně přísně napomenul, ale pořád nechápe ten důvod. Jistě, varoval ho před Ji-hoonem a jeho poznámkami, ale zle se k němu nechoval, právě naopak. Dokonce kvůli němu spal na zemi, tak o co jde? A že dostal přezdívku? Ve škole jich schytal už tisíce a stonásobně horších. Jemu rozhodně nevadí být hodný a roztomilý. 

"Oba dva máte charisma." Odtuší nahlas a naservíruje kávu s trochu zaraženým úsměvem. 

"Nevím, o co vám jde oběma." Ozve se zničehonic, protože se v tom snaží najít smysl. 

"Asi jste ještě nezažili, že by někdo něco udělal dobrého pro druhého a měl z toho radost." Povzdechne si. 

"To ale neznamená, že to budu dělat pořád nebo někomu sloužit." Střelí pohledem k Ji-hoonovi, aby bylo jasno. Podá naaranžovaný talíř, který je skoro stejný s tím prvním k Moo-yeolovi. 

"Prosím." Ozve se jeho příjemný hlas, ale nezní tak vesele jako před chvílí. Je jasné, že mu celou jeho snahu pěkně zkazili. U Ji-hoona to čekal, byl připravený na jeho poznámky, ale seržant z něj udělal někoho, kdo se neuměl bránit a otročil by jen proto, že mu to někdo řekl. Byl hodný, ale nebyl pitomý. O to víc ho mrzí, že si to myslí zrovna on, když...Tohle všechno se mu prohání hlavou, když uklízí kuchyň tak, jak je zvyklý. Žádné pobrukování, i rádio, které si zapnul, už zase mlčí. 

"Svačina bývá v deset, ve dvanáct zase oběd." Sdělí jim, kdyby to náhodou nevěděli, a pak zamíří ke dveřím. 

"Hezký den." Popřeje jim oběma a myslí si něco o tom, že jemu ho vlastně dost dobře zkazili. Pak, že jsou dospělí. Zamíří do stáje ke koním, kde má ještě spoustu práce. Domů pojede až večer, Su určitě zavolal rodičům a tak jistě ví, že je v pořádku. Určitě by je neděsil jen tak. 

"Tak je to vždycky hm." Postěžuje si čtyřnohému, když k němu vleze do boxu. 

"Tak je to vždycky, když se mi někdo líbí. Myslí si, že se o sebe nedokážu postarat a že bych někomu visel na krku." Povzdechne si. Jungkook mírně přivře obočí, ale pak se jen pobaveně ušklíbne. Vypadalo to jako kompliment, ale ono to tak jednoduché nebude, tím si je jistý. Jen krátce pokrčí rameny, aby mu nedal záminku se do něj trefit znovu. S tajemstvími se zdá se trefil. Vidí ten zájem v nestejných očích naproti sobě a je jasné, že tohle by mu mohlo zajistit další setkání. Pak už je čas ho zastavit a to se mu podaří. Dokonce to vypadá, že ho vyvedl z míry. Viděl, jak se mu rozšířili zorničky a ne, rozhodně se mu to nezdálo. +Bod pro mě.+ Pomyslí si spokojeně. Další plus je to, že ho hned neodstrčil. To mu napovídá, že nemluví tak z cesty, když mu nabízí jisté možnosti. Kdyby se mu aspoň trochu nelíbil, hned by ho odstrčil a nejspíš by mu i vrazil. 

"Chceš být jediný?" Oplatí mu jeho slova otázkou, která by mu prozradila opravdu hodně, ale silně pochybuje, že by mu na ni odpověděl. Uchechtne se, když zmíní holku, ale pořád ho nepouští. 

"Mám a kupodivu jen jednu." Prozradí mu první tajemství. 

"Hodí se mi k tomu, jak vystupuju." Další pikantnost a jistě pochopí, o čem to celé je. Vůbec se mu nechce ho pouštět a Hye se pořád nebrání. Pozvedne pravý kousek, ale ještě chvíli v podstatě boří nos do jeho vlasů. 

"Mohl jsem to říct, ale to ti taky může říct každý." Šeptá mu do pramenů, než se pomalu oddálí, ale jen tváří, aby se mu mohl znova podívat do očí. Odpověď ho vlastně potěší a hlavně to není odmítnutí. Nemá problém se víc snažit, právě naopak. Není typ, co by se vzdával snadno a tohle je pro něj ta správná výzva. Volnou rukou se dotkne jeho brady a trochu ji pozvedne. 

"Hm, tak dobře. Jen tak se mě nezbavíš. Máš sice nádherné oči, ale mnohem víc mě láká co je za nimi." Nepatrně se nakloní, skoro to vypadá, že ho chce políbit. Nakonec si vybere jen jeho koutek, kde ho zlehka líbne, teda pokud se mu nevytrhne. 

"Večer budu zase běhat. S radostí si tě chytím, když náhodou půjdeš kolem." Nechává to z části na něm. Bude se snažit, ale je tu pořád za trest, nemůže za ním jen tak chodit. Je na něm, jestli se objeví nebo ne.

Moo-yeol, Ji-hoon, Hyeon-seong

Ano, to byla přesně Ji-hoonova řeč. Tady přece nešlo o to, aby se dodržel nějaký postup nebo o něčí ego, ale o to, aby bylo zachráněno co nejvíc životů. Jenže zákony a další věci někdy prostě neobejdete. Moo-yeolův pohled nevydržel každý, ale Tae docela schopně odolává a nakonec jim řekne něco, co Moo-yeola zaskočí, totiž že mají charisma oba. Nebál se říct podobnou věc nahlas. Ji-hoon to slýchal často a seržant Kim vlastně taky, jenom trochu jinak. Bylo jiné, když vám pochlebovala nemocnice a novináři nebo jste se líbili holkám a když to říkali muži v jednotce, protože kupodivu měl dar na to si je získat. Na jeho výrazu se to promítne jenom trochu, za to Ji-hoon se usmívá čím dál tím víc spokojeně a pořád má nos zabořený do novin, jako by ho nic z té diskuze nezajímalo. Když jim ale Tae do obličeje řekne, že neví, o co jim jde, zvedne oči od novin dokonce už i on. Jemu přece o nic nejde, prostě tady sedí a dává si kávu a dobře se baví se svým přítelem. Moo vypadá taky překvapeně, protože takhle se s Ji-hoonem prostě špičkují, byl to jejich druh humoru a navíc to myslel dobře, aby si Ji z Tae nedělal rohožku, protože to dělával. Ne proto, že by byl hajzl, ale proto, že byl tak trochu autista nebo něco rozhodně. Chtěl ho jenom chránit nic víc, ale to se setkalo s maximálním nepochopením. On jako voják podle sebe dělal něco pro druhé v jednom kuse, nasazoval za to krk a kdyby nechtěl, v armádě by nebyl a Ji-hoon zrovna tak, ale… co má na tohle říct? Když Tae sekne po Ji-hoonovi, že mu rozhodně nebude sloužit pořád, ten se jen kouzelně usměje, ale Kim ví své a proto před tím řekl, co řekl. Vidí svému příteli tu čertovinu na očích a jeden mu padl k nohám ani nevěděl, že to dělá a pak už bylo pozdě. Zase to zkusí a vyjde mu to. Tae se očividně urazil, protože doservíruje snídani a se správně dotčeným výrazem vypochoduje z kuchyně. Ji-hoon si z toho samozřejmě v nejmenším nic nedělá, podle něj za chvíli splaskne, ale Moo nakrčí obličej a do jídla se nemá. 

"O co nám jde? O co jde jemu?" Zlobí se a Ji se zasměje. 

"Hoď to do sebe a jdeme běhat." Řekne mu prostě. Jungkook se Hyeon-seonga zeptá, jestli chce být jediný a on se ani nemusí moc zamýšlet. 

"Jasně… když se pro někoho rozhodnu, tak určitě." Řekne, ale ne tak, jak chtěl Jungkook slyšet. Neřekl mu, že to chce s ním. Zatváří se nevinně. Tak on holku má… ale ta ze včerejška nevypadal, že by s ním už chodila, ta vypadala, že to jenom chce a že si s ním hraje na kočku a myš. Takže tady bude ještě nějaká jiná. A tamta o ní nejspíš ani neví. Pousměje se při té další poznámce. Cokoliv mu mohl říct i někdo další, tak to prostě bylo. Nechává ho, aby u něj stál tak blízko a nakonec se jeden druhému vážně zblízka podívají do očí. Ale, ale a tohle byla pravda? Vážně ho mnohem víc zajímá, co má v hlavě? Nemůže říct, že ho to nezaujalo. 

"Nádherné oči…" Zopakuje. Tak tohle si nemyslel každý. Pro většinu lidí byly znepokojivé, hlavně pro holky. Vnitřně zaroste do země, když se k němu Jungkook začne sklánět. Má dojem, že ho kopne mezi nohy, ale vlastní noha ho nechce poslouchat, takže nakonec neudělá vůbec nic. Normálně by se bránil, uměl to, neměl problém s někým trochu zatočit a úhybné manévry mu šly vážně dobře, chodili přece s bráchou na základy bojových sportů, ale tohle… Jungkookovy rty se dotknou jeho koutku a on zadoufá, že tohle fakt nikdo neviděl. Jungkook se narovná a víceméně ho pozve na rande. Na takové, o kterém se sám může rozhodnout, jestli na něj půjde, protože on si samozřejmě zjistí v kolik a kudy běhá. Bude mít celý den vážně o čem přemýšlet. Je trochu zmatený, takže na to nedovede odpovědět, ale zvědavost je velmi silná a neopatrnost taky. Přece je tady za trest… Neměl by si ho omotat tak snadno. Jenže to rozhodně nikomu neřekne, jako vždycky. Podniká věci na vlastní pěst, i když je rád, když jsou pak tátové nebo brácha poblíž. Pak mu vyklouzne a rychle zamíří směrem k domu. Neohlédne se, ale má toho ve své hlavě dost na práci. Skoro se lekne, když z domu vyjdou doktor a seržant, ale protáhne se beze slova kolem nich jako pára nad hrncem…

Taehyung, Kagami, Jungkook, Felix

Tae ani neví, proč ho to tolik dopálilo. Nejspíš proto, že mu dost záleželo na tom vypadat před seržantem dobře. Ne, že by doufal v něco víc, to se jen tak nestávalo, ale nechtěl být za pitomce, který se o sebe neumí postarat. Má za sebou věci, které ho při dospívání hodně ovlivnily a teď když se všechno uklidnilo, je rád, že se tím už nemusí zaobírat. Staral se o sebe sám už od chvíle, kdy to bylo reálné a nikdy nepočítal s tím, že by mu někdo pomohl. Sám se nechtěl dostat do problému, když byl jeho trestní rejstřík díky plnoletosti konečně čistý. Kdyby neměl extrémně dobré výsledky a skvělé doporučení ze školy, nikdy ho na veterinu nevezmou. Bylo by jim jedno, co se tehdy stalo a proč udělal to, co udělal. Tady o tom nikdo neví, tedy myslí si to. Možná Sugizo, ale tím si není jistý. Jeho máma o tom nemluví nikdy a muž, kterému říká tati, taky ne. Nechce se tím zaobírat ani ve své hlavě a tak se pustí do práce. Je potřeba nanosit koním vodu a tak popadne dva kýble a vyjde ze stáje, aby svůj úkol splnil. Když projde vraty, zarazí se. Z domu zrovna vychází ti, na které se tak utrhl. Nakonec je mu to asi i líto, měl se ovládnout, ale už se stalo a z druhé strany svá slova nechce brát zpátky. Chápe moc dobře, co dělají pro vlast, ale jeho slova byla spíš myšlena na konkrétní drobnosti, které člověk udělá, aby z toho ostatní měli radost. Nic velkého ani hrdinského, jen maličkosti, které třeba vylepší den. Ani si neuvědomil, že se zarazil na místě a vypadá trochu nepřítomně. Trhne sebou, když se vedle něj ozve hlas. 

"Ale, ale." Když se ohlédne, vidí Felixe, jak se opírá o stěnu stodoly a ukusuje jablko, které vzal čert ví odkud. Sady nejsou zrovna blízko a v kuchyni přece nebyl, to by ho viděl no ne?

"Kagami za chvíli přijde." Oznámí mu Tae, jak kdyby ho první přeslechl. 

"Tak který z nich?" Zeptá se ho Felix, jak kdyby mu bylo jedno, kdy dostane práci, a taky mu to jedno je. Tae stáhne obočí a vykročí k nádrži, aby napustil kýble. 

"Žádný." Odtuší bez přemýšlení.

"Co by taky dělali s pitomcem, jako jsem já." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. Felix v první chvíli protočí očima, než se pohne z místa, jablko nechá ležet, dojde ho a vezme mu oba kýble z ruky. 

"Ukaž. Beru to jako první pracovní činnost ze svého trestu." Ignoruje fakt, že to tak nefunguje a pak se ohlédne na ty dva. 

"Jestli chcete jít běhat, můžete tady dokola." Znovu si říká, co jen chce. No co, to není trestné.

"Bude aspoň na co koukat." Nestydí se ani trochu a Tae by je nejradši poslal dál. Zrovna jim se dneska chtěl vyhýbat. Jungkook pozvedne obočí a ušklíbne se. 

"I za cenu toho, že ti to celé město bude házet na hlavu? Tys toho neměl ještě dost?" Pochybuje o tom, že se jemu narážky, urážky a naschvály vyhnuli. 

"Neměl jsi toho náhodou dvakrát tolik, když se podívám na tvoje rodiče." nemyslí to vůbec zle, on proti tomu nic nemá, ani nemůže. Jenže už toho taky viděl hodně, jak ve městě, tak ve škole. Je mu jasné, že pochopí, jak to s tou holkou vlastně je, ale do dalšího vysvětlování se zatím nepouští. Když to bude chtít vědět, tak se ho zeptá. 

"Hm, opravdu nádherné." Broukne ujištění, aby bylo jasné, že si to opravdu myslí a v tomto ohledu ho nechce nechávat na pochybách. Proč by to dělal, chce, aby se s ním cítil dobře, a vypadá to, že se mu to daří. Dost riskuje, když se k němu skloní ale Hye neuhne a nebrání se mu a tak ten pohyb dokončí. Nemá potřebu být moc hr, jsou stránky, u kterých dokázal být trpělivý, i když to tak na první dobrou nevypadalo. Sám se předtím ještě po očku rozhlédl. neudělal by to, kdyby kolem nich někdo byl. Přece jen by si tím mohl zničit šanci, když už by nějaká byla. Vypadá to, že by mohla být. Ani nečeká, že by mu na to odpověděl, v nejlepším případě souhlasil. Nechává mu potřebný prostor, aby si to probral v hlavě. Stačí jen počkat do večera a pak se uvidí, jestli jeho nabídku víc zvažuje nebo ne. Nemyslí si ani, že by jejich večerní setkání bylo nějak závazné. Jsou prostě věci, které potřebovali svůj čas. Když se mu vymaní ze sevření a zamíří rychle pryč, pobaveně se uchechtne. 

"Měj hezký den, já ho mít budu." Zavolá za ním ještě, aby ho možná trošku zkusil vyvést z míry, ale pak už i zamíří zpátky do jejich chatky. Chce si dát rychlou sprchu, než půjdou pracovat. Záměrně to celé trochu obchází, aby náhodou nikoho nepotkal. Mohli by ho taky zapřáhnout dřív, než by bylo nezbytně nutné a navíc viděl Felixe tahat kýble a ne, pomoc mu teď vážně nechce.

Moo-yeol, Ji-hoon, Hyeon-seong, Sugizo

Když Ji-hoon s Moo-yeolem vybíhali z domu, promluvil na ně jeden z těch kluků ze včerejška a kupodivu s ním byl i Tae. Oba dva se zatvářili překvapeně, ale Ji-hoon se na poznámku samozřejmě zazubil a pak už běželi. Zbytek dne strávili tak nějak společně. Potřebovali se vrátit, osprchovat a převléct a pak vyrazili do města, kde se zdrželi až do odpoledne. Když se vrátili, přišli za nimi Sugizo s Toshiyou, že by dnešní večer chtěli udělat takovým společným a seznamovacím, protože tady přece jenom měli ty dva na nápravu a jestli by se toho účastnili. Nemuseli, ale zároveň to mohlo být trochu výchovné a pomoct to situaci. Seržant v tom viděl další příjemný večer s Toshiyou, pokud by se snad mládenci chtěli sežrat vzájemně a doktorovi to taky nijak zvlášť nevadilo, takže slovo dalo slovo a po setmění se sešli na zadní terase, kde byl už rozpálený gril a plno jídla a pití. Moo-yeol neměl ponětí, jestli tady Tae bude, přece jenom tady prý nebydlel a už tu s nimi přespával předešlou noc, ale moc mu do toho nebylo a navíc spolu nejspíš nemluvili nebo co to mělo být. Když s Ji-hoonem dorazí, omladina tady ještě není. Když se Hyeon-seong o večeru dozvěděl, málem ho ranila mrtvice. Měl trochu jiné plány a nechtěl se s Jungkookem setkat tolik na očích a být nucen do sociální interakce se všemi, ale co mohl dělat? Navíc to bylo tátům na očích. Hlavou mu pořád vrtá to, o čem spolu s Jungkookem mluvili. Měl takové zvláštní jméno, netušil, jak by mu měl říkat zkráceně, protože korejská jména se nekomolila jako japonská. Obě dvě části k sobě patřily, i tak to tady každý Japonec dělal. Prý jestli i za cenu toho, že o něm bude mluvit celé město. Asi ano… Jistě, poslechl si toho hodně. Adopce, oči, příslušnost k jinému národu a taky tátové a obecně celá rodina okolo nich, když se sešla. Jenže taky právě proto věděl, že to jde zvládnout a mít šťastný a úspěšný život a nikdy nezapomněl na to, když si pro něj do sirotčince přišli. Už nebyl malý, nikdo ho nechtěl, vůbec nikdo. Pro všechny tyhle věci. A oni ano. A to málo mu stačilo k tomu, aby jim byl naprosto loajální. I přesto, že ho denně sžíral smutek nad tím, že se ho pravá máma vzdala a proč. Nedovedl to pochopit a nedovedl na to ani zapomenout. Myslí na to, že ho Jungkook ujišťoval o tom, jak krásné má oči, i když mohl snadno lhát a taky na ten polibek na koutek. A než si stačil rozmyslet, co bude večer, někdo to rozhodl za něho. 

"Ahoj." Řekne tátům a vlastně i těm dvěma, co už tady s nimi jsou. Nikdo další ještě nepřišel. Protáhne se podél stěn až ke grilu, kde okoukne, co se dělá a jestli nemá s něčím pomoct. Sugizo se po něm podívá, ale nic po něm nechce a dál vede přátelský rozhovor s jejich dvěma hosty. Zatím o tom, co bylo k vidění ve městě. Potom se vždycky dostanou k nějakým zážitkům z cest a akce, protože těch je nekonečno, ale Ji-hoona taky hodně zajímá Sugizův bývalý život v Andách. 

"Takže jste byl taky dobrodruh. Divím se, že vám to nekoluje v krvi napořád." Prohodí se sklenku v ruce. 

"Ale koluje…" Řekne Sugizo a podívá se na Toshiyu vedle sebe, protože tohle jsou Andy uprostřed bouře, jinak se to nazvat ani nedá. Hyeon-seongovi to neujde a trochu neví, kam s očima. Slyšel už podobných narážek samozřejmě hodně, ale stejně… jsou to jeho tátové. Kdykoliv se něco šustne, ohlíží se, jestli to je Jungkook, ale není. 

"Co jsi tak nervózní?" Zeptá se ho Sugizo a on jen mlčky naznačí rty, že vůbec není. Moo-yeol si pomyslí, že je to s mladými nějak moc komplikované a že asi nerozumí ani jednomu z nich. V armádě bylo všechno jasně dané a čitelné a tyhle situace ho nějak zmáhaly. Ji-hoon si nejspíš ničeho nevšiml jako obvykle a zajímají ho úplně jiné věci. 

"Říkal jsem si, že bych koupil nějaký váš šperk." Promluví na Toshiyu. Sice se válel v prachu Afriky, ale když na to přišlo, rád chodil jako páv.