Taehyung, Kagami, Jungkook, Felix, Toshiya
"Ahoj." Pozdraví s téměř neznatelným pozvednutím koutku svého syna a znovu se věnuje hostům a Sugizovi, který právě přirovnává jeho nálady. Zatváří se vlastně dost spokojeně a v očích mu zaplane.
"Ušetříme za letenky." Trhne téměř neznatelně rameny a ani on se před kluky nekrotí. Krátce střelí očima k jejich synovi, který se pořád ohlíží, ale jeho pozornost si ukradne doktor, který narazí na jeho obživu a věc, kterou dělá opravdu rád.
"Samozřejmě to nebude problém." Odtuší.
"Mám několik kolekcí, ale vás bych tipoval na něco originálního." Chvíli si ho pohlíží ledový pohledem a pak přikývne.
"Pár nápadu bych měl, stavte si zítra večer. Klidně oba." Podívá se na seržanta. Vypadají oba jako jeho krevní skupina. Jako další dorazí Jungkook s Felixem. Zastaví se na půl cesty k posezení, jak kdyby se rozhlíželi, jestli vůbec dojít nebo ne. Jak kdyby měli na výběr. Felix do svého kamaráda dloubne bokem a jdou se posadit. Jungkook si počká, až se na něj nikdo dívat nebude a očima si najde Hyeho. Neubrání se pousmání a mrknutí. Je si jistý, že ho nikdo nevidí a zároveň ho chce přivést do rozpaků. Rozhlédnou se oba, kde se posadit a Felix si neomylně vybere místo kousek do doktora a Jungkook nemá na výběr a musí vedle něj. Kdyby to neudělal, vypadalo to divně. Sám se rozvalí na židli a vloží si zatím nezapálenou cigaretu do koutku. Čeká, že mu někdo vynadá, ale stejně to musel udělat.
"Umírám hlady, kde si můžu objednat?" Nahodí do prostoru, aby dostál své pověsti. Zakrátko za nimi dorazí i Kagami a s ním Tae. Vypadá to, že něco řeší.
"Nemůžeš ten projekt postavit z ničeho. Chtělo by to nějakého sponzora, který ti v tom pomůže." Je vidět, že mu Tae něco vymlouvá.
"Dobrý večer." Pozdraví všechny, a když mu Felix vysekne teatrální poklonu, aniž by vstal ze židle, jen protočí očima. Pro něj tohle chování prostě není. Možná proto byl vždycky na starší. No ještě, že mu nikdo nevidí do hlavy.
"Zdravíčko." Pozdraví všechny Kagami, i když se s některými už viděl.
"Tati, kde máš kytaru?" Zeptá se rovnou Sugiza s pozvednutým obočím. Vždycky si ji tahal na podobné akce a on se nebál ho doprovodit zpěvem.
"Věřte mi, až začne hrát, už nebudete chtít slyšet cokoliv jiného." Postará se Kagami o další téma k hovoru. Felix se nakloní dopředu a je vidět, že ho to zaujalo.
"Vážně, hrajete?" Zeptá se a je znát, že hudba je něco, co ho spolehlivě uklidní. Jungkook využívá každou chvilku, kdy mu nikdo nevěnuje pozornost a zaměřuje se na Hyeho. Z očí mu svítí jasná zpráva, že rande vlastně mají, takže v jeho balení bude klidně pokračovat. Tae kromě pozdravu nic neřekne a jen se přesune trochu stranou, na takové vajíčko, houpačku, kde si otevře sešit a začne si něco psát. Slíbil, že přijde, ale má ještě nějakou práci a už to dokládal dlouho a termíny odevzdání ho dohánějí.
Moo-yeol, Ji-hoon, Hyeon-seong, Sugizo
Moo-yeol se musí tiše zasmát, když Toshiya řekne, že ušetří za letenky. Z nějakého důvodu mu jeho humor a styl vyhovuje a taky to, že toho zase tolik nenamluví. Ne, že by byl sám nějaká tichá voda, co nemá ráda, když se kolem něj debatuje, ale přece jenom uměl taky dlouze mlčet a k tomu mlčení je často potřeba vhodný kamarád. Řeč se stočí ke šperkům a když Toshiya prozradí, že by nemuseli vybírat jenom z již navržených kolekcí, ale jsou k dispozici jiné návrhy a zakázková výroba, Ji-hoon hodně zpozorní. Nebyl až takový snob, aby nakupoval vyloženě u návrhářů, na to už by byl asi i jeho plat málo, ale když se ta možnost takto přátelsky naskytla, rozhodně by neřekl ne. Uznale zvedne sklenku s drinkem nahoru v náznaku souhlasu a přípitku. Moo-yeol se zatváří trochu zaskočeně, když Toshiya pozve i jeho, protože on neměl tolik času chodit v civilu a ověšený výjimečnými šperky, ale Toshiya ho pozval a on by už jenom kvůli tomu neřekl ne. Konec konců může se jenom podívat nebo se takové věci mohou sem tam hodit i jemu. Mohl by si udělat radost zrovna něčím takovým? Šperky přece neznamenají jenom blyštivé věci plné drahých kamenů, mohou být i velice mužné. Hyeon-seong se do diskuze ohledně šperků nijak nezapojuje, ale toho, že kluci přicházejí, si všimne už z dálky. Měl prostě oči všude a díky tomu mu na dno žaludku padne těžký kámen o hodně vteřin dřív, než by musel. Snaží se vypadat pořád stejně, ale asi mu to nejde. Táta Toshiya se naštěstí nedívá a táta Sugizo… neví, kde je a to se mu nestává často. Jungkook se na něj samozřejmě okamžitě usměje a mrkne a on má pocit, že změnil barvu z trvalo bledé na sytě rudou a už o tom ví celé město. Jeho pozdrav asi ani není slyšet, ale co už. Zaboří se do židle s rolákem až na rtech, ale co čert nechtěl, jedno volné místo vedle něj zůstane a Jungkook toho ani nemusí zneužívat, prostě tam doopravdy zbylo, takže to ani nebude nikomu divné. Tak teď už nemusí ani večeřet, stejně by do sebe nervozitou nic nedostal. Sugizo se otočí, když se Jungkook hladově ozvě a usměje se. Ta cigareta mu nikterak nepřekáží a taky slyšel od Kagamiho, kolik toho dnes kluci udělali a bez problémů, takže kývne hlavou ke grilu a ke stolům, že si klidně může jít vybrat. Chce, aby to tady působilo úplně normálně. Žádná nóbl rodina a žádný pocit nápravného zařízení. Ještě si pamatuje, jak sem Aqui rád kdysi utíkal, když už toho bylo doma moc nebo jak se cítí děti, když mají pocit, že se je někdo snaží napravovat, takže se snaží o co nejpřirozenější skupinu. Terapie je to podle něj pro všechny. Toshiya se potřeboval socializovat a ti dva dospělí si zase museli vzpomenout, že existovalo dětství. "Jakého sponzora?" Neunikne Sugizovi kousek debaty a vypadá hodně zvědavě, ale ve stejnou chvíli se ho Kagami zeptá, kde má kytaru.
"Přece v ložnici, jako vždycky." Řekne mu a kývne bradou, že si pro ni klidně může dojít. Měl jich několik a samozřejmě v různých verzích, ale Kagami měl rád hlavně tu jednu. Jenže Kagamimu jde spíš o to, aby hrál on sám a on se skoro stydlivě zasměje.
"Tak třeba potom, až se najíme." Dělá trochu drahoty, ale Ji-hoon už se toho chytá.
"Vždycky jsem se chtěl naučit hrát, tady bude dost času." Řekne a Moo se pousměje.
"Vždycky jsi chtěl dělat úplně všechno. Nikdo ti neřekl, že pak pořádně neumíš nic?" Zatváří se mile a vymění si pohled s Toshyou. To je ta jejich vzájemná podoba. Ji-hoon ho vůbec neposlouchá a zvědavě přeskočí pohledem k Felixovi, který taky ožije.
"Hudba spojuje." Zatváří se nadšeně Sugizo, protože to říká celý život a nedivil by se, kdyby Toshiya vedle něj protočil očima.
"Ano, hraju." Řekne Su, zatímco jeho druhý syn čelí přímému pohledu Jungkooka, protože si jich nikdo nevšímá. Proč mu všechno vychází?
"Ani nevím, jak ti mám říkat. Tvoje jméno je moc dlouho a nedá se nijak ohnout." Postěžuje si, aby řekl alespoň něco. Tae se učí, už zase… dokonce i tady. Byl dost chytrý na to, aby to nemusel dělat. Někdy by mu řád řekl, že je moc hloupý a proto to dělá a třeba by ho tok konečně popíchlo.
Taehyung, Kagami, Jungkook, Felix, Toshiya
Toshiya jen krátce těkne pohledem k seržantovi a koutky mu neznatelně povyskočí. Nikdy by to nepřiznal, ale těší ho, když jeho řeči mají úspěch. Tedy u některých lidí. U většiny je mu to dost jedno. Je vidět, že je zaujala nabídka na navržení vlastních kousků. Stejně jako doktor, tak i on pozvedne sklenku. "Je lepší jít vlastní cestou." Vidí to docela jasně. Kousky z kolekce jsou pro nezajímavé lidi, kteří jsou schopni utratit dostatečnou sumu peněz.
"Všechno to záleží na osobnosti. Je škoda plýtvat talentem." Klidně pronese sebevědomou poznámku a u toho lhostejně pokrčí rameny. S nimi by to vypadalo na dost zajímavou zakázku už jenom proto, jak kritičtí by mohli být. Jungkook sice podvědomě zaslechne debatu o špercích a jindy by se zajímal taky, protože on na to samozřejmě má, ale teď má jiné věci na práci. Cítí Hyeho nervozitu a dost se v tom vyžívá. To pro něj totiž znamená, že jeho slova nezůstala bez povšimnutí. Zatím si dá cigaretu za ucho, aby mu nepřekážela. První je na řadě jídlo, po celém dni má hlad jako vlk. Bez okolků vezme Hyeona za zápěstí a vytáhne na nohy, až sám vstane.
"Někdo mě musí hlídat, abych to nesežral všechno." Vysvětlí to rovnou a vzal jeho samozřejmě jen proto, že je po ruce a není dospělý. Klidně ho s sebou odtáhne ke stolu. Kagami pozoruje svého otce a málem by and jeho vysvětlením protočil očima.
"Ale no táák." Přesvědčuje ho dál. On by si klidně rád zazpíval. Potřebuje nějak zaměstnat, aby dodržel, co tátovi slíbil a nevypařil se do města. Kagami se zasměje nad seržantovou poznámkou a není jediný. Taemu uteče téměř neznatelné uchechtnutí a pozvednuté koutky. Sice se plně věnuje učení, ale to neznamená, že neslyší. Dojde mu to vzápětí a vážně doufá, že to nikdy neviděl, anebo si dotyčný bude myslet, že je to díky jeho poznámkám. Felix své nadšení nedokázal skrýt. Když však dojde na to, že hudba spojuje, opře se do židle se založenýma rukama.
"Sex taky." Odtuší bez váhání a nevině se uculí. S jeho obličejem to jde samo.
"To byste taky potřeboval naučit?" Nemá v sobě ani kousek studu a rovnou míří na doktora. Jo, klidně se hlásí dobrovolně. Sice dokázal balit kohokoliv, ale to neznamená, že si do postele pečlivě nevybíral. Měl dost vysoké nároky. Ji-hoon prošel bez mrknutí. Jungkook je u jídla a to znamená, že mu nepomůže. Nevadí, on si bez něj poradí.
"Klidně vás u toho naučím zpívat." Namotává si u toho pramen spletených skoro bílých vlasů na prst. Kagami protočí očima.
"Jasně, má to natrénovaný. U něj absolvovala celá naše škola." Rýpne si do něj bez mrknutí a mávne nad tím rukou. Felix si z toho nic nedělá.
"Právě naopak. Mám přísný přijímačky." Složí doktorovi v podstatě další kompliment. Jungkook si prohlíží, co je na stole a vypadá to, že zapomněl Hyeona pustit. Stojí však tak, že to nikdo z ostatních nemůže vidět.
"Tak co tu máte nejlepšího?" Nahlíží a pak se na něj podívá.
"Můžeš mi vybrat nějakou pěknou přezdívku." Nabídne mu jednu možnost.
"Je to těžký, někdo mi říká JK někdo jen J. Když to bude něco originálního, bude to jen pro tebe." Pokračuje dál ve svém svádění.
"Donutili tě tady být nebo bys za mnou přišel sám?" Zeptá se ho narovinu. Uvědomuje si, že může být klidně odmítnut, ale stejně se zeptá. Kagami chvíli pozoruje ty dva u jídla a na pár vteřin u toho vypadá podezřívavě. Nakonec nic zvláštního nevidí a tak toho nechá. Místo toho se podívá na Tae a povzdechne si.
"Ten se z toho učení jednou zblázní. Už je ze všeho venku, školu má jistou a ze třídy je nejlepší. Stejně si to neumí užít." Mluví spíš pro sebe, ale nějak se nekrotí a tak ho ostatní můžou slyšet.
"Z čeho je venku?" Nakloní se Felix a je zvědavost sama.
"Neříkej mi, že zrovna on měl průšvih." Očividně se to po škole nerozneslo, když to zrovna on neví.
"Se ho zeptej sám, třeba ti to řekne." Nehodlá Kagami prozradit nic navíc, i když už se prořekl.
"Povím ti to o tom, něco mě napadlo." Pousměje se na tátu, je to jen takový nápad a tady o tom mluvit nechce.
"Tak co bude s tou kytarou." Popohání s úsměvem svého tátu. Toshiya se ušklíbne.
"Pak že děti nejsou otravné." Odtuší na Kagamiho adresu a ušklíbne se. Ten si z toho nic nedělá, jen se culí.
"Ano, a proto nás máš tak rád." Opáčí mu a na to Toshiya už nic neřekne. Má pravdu, bohužel. Jen si pro sebe něco zamumlá a raději se napije.
"Pivo by nebylo?" Zkusí to Kagami opatrně.
"Dvakrát? Možná třikrát." Přidá se Felix a samozřejmě myslí i na svého kamaráda.
"Budeme zítra makat za tři." Slibuje energicky. Zítra určitě přijdou na způsob, jak tu práci aspoň částečně obejít.
Moo-yeol, Ji-hoon, Hyeon-seong, Sugizo
Ji-hoon se musí vážně rozesmát. Prý škoda plýtvat talentem na lidi, co si to nezaslouží. Toshiya si to ve svém oboru mohl dovolit a on s tím v jeho případě souhlasil. Seržant si pomyslí něco o tom, proč do téhle kategorie řadí taky jeho, ale možná o sobě ještě něco neobjevil. Hyeon-seong vůbec nečeká, že by ho Jungkook mohl tahat na nohy a k jídlu a ještě před jeho rodiči. Proč jeho, že ano? Vypadá silně zaskočeně a není sám, protože Sugizo se po nich zaraženě ohlédne a Moo-yeol taky. Mladý výtržník si asi našel oběť. Sugizo zatím nic neřekne, ale po očku je sleduje. Jeho pozornost trochu rozptyluje Kagami, ale nenechá se odvést od grilování. Zato Hyeon-seong už se dívá na talíře s jídlem. Do žádného se mu nechce a tak se tam jen tak opře bokem a pozoruje Jungkooka, jak si nandává, jako kdyby nejedl tak měsíc v kuse. "Už vím, proč musíš ráno tolik běhat. Až budeš starší, už ti to nepomůže a hrozně ztloustneš." Řekne a Sugizo se pousměje. To byl celý on, pořád vedl podobné řečičky. Pozoroval lidi, jestli se urazí nebo ne. Pak ale vzduchem zazní Felixova poznámka a Hye k němu prostě musí stočit nestejné oči. Není sám, protože teď se na něj dívají asi úplně všichni. Sugizo vypadá pobaveně a čeká, co z toho bude. Jak by mohl něco říct, když byl v mládí jako urvaný ze řetězu? Pořád je, s manželem jako je Toshiya. Ji-hoon se zarazí v polovině pohybu a pozvedne bradu, zatímco se s vidličkou v ruce otáčí směrem k tomu drzounkovi.
"Vypadám, že potřebuju doučování?" Řekne tónem někoho, kdo je zvyklý rvát v řečené disciplíně rekordy a v očích mu zaplane temný oheň. Jestli je někdo plný vášně, tak on!! Moo-yeol chvíli ze sedu pozoruje svého přítele a pak se taky podívá na Felixe. Bude s ním flirtovat? S Ji-hoonem? Podobné téma ho nechá klidným, ale je to spíš proto, že ho v sobě dlouhodobě silně potlačuje, než proto, že by byl takový stoik. Některé věci musíte chtě nechtě zapomenout. I on měl ale v sobě hodně vášně a vzpurnosti. A pak to Kagami zabije takovou poznámkou, u které se hlasitě rozesmějí úplně všichni. A ten smích trvá docela dlouho.
"Alespoň víš, na čem jsi…" Rýpne si do kamaráda Moo-yeol. Felixova snaha byla po zásluze potrestána. Hyeon-seong sklouzne očima na stále spojené ruce, které díky Felixovi a Kagamimu nikdo nevidí a poslouchá vysvětlivky ohledně jeho jména. JK zní dobře, ale má pravdu, originální to není.
"Hmm…" Řekne jenom, jako by ho to nezajímalo, protože zatím nic nevymyslel. Nečekal, že Jungkooka bude upřímně zajímat, jestli by za ním dneska býval přišel nebo ne. Zvedne k němu svoje oči a chvíli se dívá do jeho tváře.
"Já nevím, oznámili mi program, než jsem se stačil rozmyslet." Řekne stejně upřímně, ale lhal by, kdyby měl tvrdit, že ho nehřeje na srdíčku, že se ho na to JK ptá. Zajímá ho to, chtěl aby přišel… Podívá se někam dolů a nepatrně se pousměje. Řeč se stočí k Tae a Ji-hoon se na Kagamiho podívá.
"Ambice jsou velmi důležité. Škoda, že nestuduje medicínu, podobné lidi mám rád." Kdyby byl medik, zkusil by ho a možná by ho táhl k sobě do oboru. Pořád hledal ty nejlepší. Chytré, neochvějné… Moo-yeol se pro sebe pousměje, když se doktor Tae zastane, ale bez komentáře se zvedne a dojde k masu, aby si konečně taky nandal a pořádně se najedl. Zaslechne ale, o čem se baví Kagami s Felixem. Průšvih? Někdo jako Tae? Neměl by poslouchat, ale poslouchá. Sugizo přikývne, když mu Kagami řekne, že mu všechno řekne později a když znovu vandruje do té kytary a Toshiya to okomentuje, zvedne se další vlna smíchu.
"Až se najíme…" Nenechá se Su do ničeho tlačit a zauvažuje nad tím pivem. Podívá se na manžela, co on na to, ale jedno by nemělo vadit.
"Jenom jedno pro každého…" Souhlasí, aby si vzali. Hye si zatím pořád nebere nic k jídlu. Je nervózní a na svém místě taky spokojený.
Taehyung, Kagami, Jungkook, Felix, Toshiya
V Toshiyových očích se zablýskne, když Ji-hoona rozesměje. Očividně má tu správnou povahu a nedotýká se ho tvrzení o ostatních. Tím mu dokáže, že stojí za to, aby pro něj něco takového udělal. Konečně zase nějaká záživná práce. Nic na to samozřejmě neřekne, jen aby dostál své povaze. U seržanta...Ten večer kdy s ním mluvil, ho přesvědčil, že by měl zahrnout i jeho. Sám si to asi neuvědomuje, ale Toshiya si tím je jistý. Jungkook ho klidně drží dál a očividně se nebojí toho, že by někdo přišel. "Neztloustnu nikdy. Jakmile budu muset, začnu makat třikrát tolik." Odtuší bez váhání, ale pravdou je, že většinu času si dával vážně pozor na to, co jí. Jenže po dnešním dnu plném dřiny se prostě musí pořádně najíst, jinak umře do pěti sekund. Jungkook se jen ušklíbne, když ej Felix zase nejvíc slyšet. Klidně ho v tom nechá koupat samotného, nepochybuje o tom, že si bez mrknutí poradí. Felix si nic nedělá z toho, že se smějí. Právě naopak, stačí mu ta pozornost, aby byl spokojený. Když se ozve doktor, nakloní hlavu na stranu a velmi pomalu a důkladně si ho prohlédne úplně celého. Kdyby měl lízátko, už ho má v puse a provokuje ještě víc.
"Hm, ne." Klidně mu to dopřeje.
"Ale taky může zdání klamat, proto se ptám. Ale klidně si můžeme prohodit role." Uculí se. Je znát, že jeho sebevědomí mu v ničem nebrání. Vždycky byl otevřený všemu, ale druhá strana na to musela mít to správné ego a povahu. Jinak by do toho nešel. Vidí oheň v doktorových očích, a kdyby na tom nevisel jeho trest, asi si klidně teď a tady sáhne do kalhot. Kruci, musí ho dostat, prostě musí. Další vlna smíchu mu vyžene koutky nahoru. Zase to není noci, po čem by musel utíkat do chatky a bát se vytáhnout palec.
"Pořád jsme jen u slovíček. Stavte se a probereme to, spolubydlící je terénní, může spát do konce dovolené venku." Klidně ho přede všemi pozve a chudák Jungkook se asi nemůže bránit. +Jen si vrkej, vypakuju tě když tak za ním.+ Proběhne Felixovi hlavou, protože on tuší, co se u stolu děje. Jungkook už má naložený první talíř a začne nakládat druhý. Tentokrát mnohem lépe vyvážený a nic, co by bylo přehnaně těžkého do žaludku.
"Dobře, to mi prozatím stačí. Nebylo to na první dobrou ne." Usměje se na něj bez jakékoliv přetvářky a nakonec druhý naložený talíř posune jeho směrem.
"Restaurace to není, ale pořád se o to můžu postarat." Prohodí tiše a kývne hlavou k talíři. Je totiž pro něj.
"Chceš další tajemství?" Zkouší ho dál lákat.
"Myslím, že oba dva víme, jaký je rozdíl mezitím tím někým být a nějak vystupovat." Zvedne k němu oči, mrkne na něj, pomalu ho pustí a konečně se vrátí ke stolu, aby to nezačalo být podezřelé. Svůj talíř bere s sebou. Kagami se podívá na doktora a přikývne.
"To ano, ale je rozdíl mezi ambicí a posedlostí." Má na to svůj názor. Tae se ničí, nespí, někdy ani není. Podle něj to není zdravé a myslí si, že to dlouho nevydrží.
"Studuje, svým způsobem. Jen jeho pacienti nemluví." Pak už dál věnuje pozornost tátovi a teatrálně a nahlas si povzdechne.
"Pak budou už všichni ospalí." Myslí tím, až se pořádně nají, ale vzápětí ožije, když jim Su dovolí pivo.
"Skvěle. Hned jsem tu." Odběhne pro ně a donese jedno pro všechny. Tae mezitím dopíše stránku a krátce zvedne pohled, aby zjistil, kde se co děje. Byl zase trochu mimo a vůbec by ho nenapadlo, že se o něm mluvilo. Oči mu padnou na seržanta, který si zrovna nadává jídlo. Celou dobu i při učení mu hlavou probíhal okamžik, kdy byli s koňmi venku. Byl tak blízko a zároveň tak daleko. Pro něj to bylo vždycky beznadějné. Smutně se pousměje, i když trochu nepřítomně a když procitne, Moo zrovna otáčí hlavu jeho směrem. Rychle sklopí hlavu k učení a zčervená. Naštěstí to snad neviděl. Je dost daleko a vypadá to, že byl i rychlejší. Kagami je zpátky v podstatě okamžitě a už rozdává pivo. Nakonec mu zůstanou jen dvě. Vydá se za Tae, ale ten ho odmítne s děkovným pousmáním.
"Dneska toho mám moc, chtělo by se mi po tom spát." Trochu kecá, chce se mu spát už teď, ale lehnout si ani za nic nepůjde, dokud to nedokončí.
"Ale no tak, termíny máš až za měsíc." Snaží se ho přemluvit, aby si trochu odpočinul.
"To ano, ale ne na tohle. Vzal jsem si úkoly navíc." Vysvětlí mu to.
"Jen běž za ostatními, já už za chvíli půjdu spát." Lže, sice za chvíli odejde, ale spát rozhodně nepůjde. Proto si domluvil, že tu ještě dnes zůstane. Doma by celou noc nemohl zůstat vzhůru. Tváří se, že nevidí Kagamiho ustaraný pohled.
Žádné komentáře:
Okomentovat