Hromadné - Mohl bys být moje tajemství. - část 1.

(farma)

Taehyung, Kagami, Jungkook, 

Kagamimu se společně se seržantem podařilo v klidu ubytovat ta dva výtržníky. Samozřejmě se to neobešlo bez poznámek, protože místo, kde měli spát, byl malý domeček kousek do hlavního domu. Mělo to dva pokoje, koupelnu a malou místnost, kde se dalo posedět se dvěma křesílky a stolkem. Bylo to speciální místo, právě pro tyto případy, takže to bylo jen velmi jednoduše zařízené. pro kluky, co byli zvyklí na luxus...Jungkook to hned přejmenoval na chatrč. Kagami Moo-yeolovi poděkoval, když se za nimi zavřeli dveře a šli kousek společně, než se rozdělili. Přece jen měl ještě nějakou práci a taky se postaral o koně, když byl Tae zraněný. Měl o něj opravdu obavy, ale taky by ho zajímalo, jak dopadl Doo se svou sestrou. Ani s ním nestihl mluvit, protože než se vrátil, odjeli domů a tak mu nezbylo nic jiného, než jít spát, protože číslo na něj stejně neměl, aby se přeptal. Vůbec netušil nic o tom, že seržant spát nemohl a strávil čas s jeho otcem. Tae taky poděkoval, jen to byl pan doktor, který se o něj staral a než mu vůbec stačil popřát dobrou noc, usnul. Měl celkem klidné spaní, byl totiž neskutečně unavený. Jeho poslední myšlenka byla na to, jestli někdo zavolal k němu domů, aby rodiče neměli strach. Snad Sugizo. Ráno je překvapivě první vzhůru Jungkook. Nejsou tu ve vězení, jen mají nařízené práce a tak se tiše proplíží domkem a vyjde na prázdné prostranství. Ještě ani nezačalo svítat. Na sobě má kraťase a nátělník. Mine svou motorku, kterou tu odstavil a vyběhne středem farmy a hodlá si udělat několik koleček, aby to stačilo jeho běžnému zápřahu. Tohle nikdy nepodceňoval a trénoval opravdu denně. divil se, že je Felix v takové formě, protože ho nikdy neviděl nic dělal. nebyl jak on, nebylo to ani něm vidět, ale jednou od něj dostal ránu a upřímně...Stačilo mu to. Jenže u něj nešlo tak moc o sílu, jako o to, že věděl, kam praštit. Hned po něm se probudí Tae. Nikdy nebyl zvyklý nějak zvlášť vyspávat a nepotřeboval ani budík, pokud vyloženě neponocoval, což s nestávalo. Párkrát v přítmí zamrká a přeostří na spícího Ji-hoona, který si ustlal na zemi. Kdyby se mu večer tak nemotala hlava, tak se s ním bude hodně dlouho hádat, kde kdo bude stát. Opatrně se pohne, aby ho nevzbudil, ale to marná snaha. Připadá mu, že by slyšel, i kdyby začal trochu jinak dýchat. 

"Nechtěl jsem vás probudit." Šepte provinile do ticha. 

"Děkuju za všechno." Dodá ještě a snad není vidět, jak se červená. Připadá si hloupě, je už dost starý na to, aby se o sebe dokázal postarat sám. 

"Udělám vám aspoň snídani." Nabídne mu rovnou, aby mu mohl aspoň trochu vrátit jeho starost. Je ještě hodně brzy a nemyslí si, že už někdo bude vzhůru.

"Včera to bylo dost náročné, kdyby váš přítel nepřišel, nechci ani přemýšlet o tom, jak by to dopadlo." Podle něj by se oba kluci navzájem dost škaredě pocuchali a on by to vážně vidět nechtěl. Obdivné poznámky na adresu seržanta si nechá pro sebe. Je mu jasné, že by se to bez komentářů neobešlo a to riskovat vážně nechce. 

"Uvolním vám postel, ať se můžete pořádně prospat." Napadne ho ještě. Samozřejmě by mohl jít k sobě, ale to se podle něj člověk rozebere a už by pak taky nemusel zabrat. Nějak mu nedochází, že má přehnanou starost o někoho, kdo je zvyklý na mnohem horší podmínky, než je spaní na zemi hezky v teple a v útulném pokojíčku. Jungkook mezitím stihne oběhnout celou farmu a zastaví se kousek za domem. J emu jedno, ze kterého okna na něj bude vidět, potřebuje se ještě trochu protáhnout a nakonec se opře o nedaleký stromek a kouká do dáli. Kdyby to chtěl přiznat, byla to příjemná změna prostředí. Byl tu zvláštní klid, který jeho hlava občas potřebovala. Oba s Felixem měli jistou pověst, ale taky v tom byla jistá maska, kterou nosili už od dětství. Pro korejské děti tu nebylo snadné žít a oba dva to pocítili na vlastní kůži. Naučili se bránit a přestali být terčem, jenže nesměli ani na chvíli polevit. To, že jejich rodiny měli peníze, sice bylo plus, ale v jistém ohledu to nevyřešilo vůbec nic. Možná jen to, že některé pokuty byly smáznuty mrknutím oka. Bylo lepší, když měli tuhle pověst, než aby po nich v jednom kuse šlapali. To však neznamená, že to bylo jednoduché. Dlouze vydechne v návaznosti na své myšlenky a z kapsy kraťasů vytáhne cigaretu a připálí si. Je dost daleko od všeho, co by mohlo chytnout. Zas tak lehkovážný vážně nebyl.

Moo-yeol, Ji-hoon, Hyeon-seong

Ji-hoon spí na zemi jako miminko. Je to opravdu tvrdé spaní, ale jemu to nepřekáží. Byl předním prestižním traumatologem v zemi a domů skoro nikdy nechodil. Spal na lékařském pokoji v tom lepším případě a v tom horším na sále na podlaze. Kdysi, když mu šlo taky o peníze, pracoval pro žoldnéřskou armádu a zažil věci, které by vydaly na sebrané spisy. Tohle byla skutečná dovolená. Nikdo mu nevolal, že se někde něco stalo a bude se operovat a byl z toho patřičně nervózní. Nejspíš si žádný z těch kluků tady nedovedl představit, jaký život vlastně žije a co všechno může jeden člověk dokázat a umět a nešlo jenom o tituly. Tím, že byl tak trochu na hlavu, postrádal stresové reakce při práci a tak ho nic nevykolejilo. Podobně to měl s jakýmkoliv adrenalinem, takže se klidně chopil řízení helikoptéry. Nebylo nic na světě, co by se bál naučit. Seržant Kim mu byl v některých ohledech podobný. Operovat sice neuměl, ale byl z podobného těsta, to proto si tolik rozuměli, i když byl o tolik mladší. A ano, Tae měl pravdu, když si pomyslel, že by ve spaní zaslechl i změnu jeho dechu. Jakmile se pohne, má obě oči otevřené a vypadá jako by měl za sebou tři ranní kávy. Přetočí se na zemi do tureckého sedu a zadívá se na něj. 

"O čem to mluvíš?" Řekne mu, jako kdyby si ze včerejška nic nepamatoval a už je na nohou. Jakmile Tae zmíní snídani, zatváří se uznale a kývne na něj. 

"Dobře, to ti nebudu rozmlouvat." Je to příjemná forma, jak mu oplatit malou starost. Spát rozhodně nemá v úmyslu, vždyť spal celou noc pro pána! 

"Spánek mě zdržuje." Mávne nad tím rukou a krátce zauvažuje o tom, co by bývalo bylo včera. Pro něj to jsou všechno modřiny, za které by si kluci mohli sami. Společně s Tae vyrazí do kuchyně. Do koupelny si zaběhne potom, stejně chce jít ještě běhat a cvičit. Moo-yeola nikde nevidí. Neví o tom, že dlouho do noci posedával s Toshiyou venku a pili, takže ještě spí. Býval by mu to odsouhlasil, protože Moo spánek potřeboval. Klidný spánek beze snů. 

"Tak co budeš vařit?" Netrpělivě poklepe prsty do desky stolu, za který se usadil a jeho hlas je tak zvučný, že asi probudí všechny v domě. V nejmenším mu to nepřekáží. Hyeon-seong je oblečený, jako kdyby ani spát nešel. Na sobě má pořád černý rolák a přes něj kabát pod zadek, který je sice rozepnutý, ale i přes to bylo léto. Zrovna se vrací směrem od města, jako kdyby tam celou noc něco pohledával a nejdřív si Jungkooka ani nevšimne. Nestejnýma očima pročesává okolí s hlavou otočenou dozadu, takže by do něj málem snad i vrazil a když mu to dojde, je skoro pozdě. Rozhodně je pozdě na to, aby změnil směr a dělal, že ho nikdy ani nezahlédl. Po včerejšku netuší, co očekávat a taky… nechtěl mluvit nikdy s nikým, dalo by se říct, že je to po otci. Rozhodně jeho výchova. Ruce z kapes nevyndá a vlastně ani nezmění výraz, ale na očích je mu vidět jisté poplašené zaskočení. Přejede Jungkooka pohledem, moc toho na sobě nemá a vlastně vypadá dost dobře, ale rozhodně mu nezapomněl, jak se tu včera chtěl prát. 

"Ahoj." Řekne mu a chce ho nějak obejít. Proč ještě nikdo není vzhůru? Před tím nebyl ve městě jenom kousek dál od farmy tímhle směrem, kde měl takovou malou skrýš a v ní nanošené všechny zajímavé věci, o kterých nechtěl, aby někdo tušil, že je má. Byl jako detektiv, všude se válely výstřižky z novin a fotografie a on nechtěl, aby někdo tušil o jeho sbírce a znalostech všeho a všech. Každý tady byl vlastně svým způsobem divný. Teď se jenom přesvědčoval, že ho nikdo nesleduje a tak podobně. Nejspíš tam má zakopané ufo, mrtvého faraona, vikingský poklad a školu čar a kouzel. 

"Není divné, že ti Kagami ještě nedal žádnou práci?" Proč jen si ty provokace medovým hláskem nedovede odpustit? Protože rád testoval svoje okolí. Co se asi stane, kam asi zajdou a jak moc podcení jeho? Bylo to zajímavé.

Taehyung, Kagami, Jungkook

Tae nechápe, jak někdo může vypadat takovým způsobem po noci strávené na zemi. Ano, mohl klidně spát ve stanu, ale nikdy to nebylo jako na posteli. Prostě by to bylo znát. Jenže Ji-hoon vypadá dokonale odpočatě. Jeho provinilost se trochu zmenší. Trochu se začervená a neví, jak by jeho pocity měl právě teď vysvětlit a tak radši mlčí. Jeho tvář se však rozzáří, když mu Ji-hoon dovolí, aby mu alespoň poděkoval tím, že mu připraví jídlo. Kdyby si nebyl jistý, že mu udělá skvělou snídani, ani by mu to nenabízel, ale v kuchyni se uměl pohybovat dost dobře a většinou dostal pochvalu za to, co připravil. 

"To jsem rád." Dodá tiše, ale s úsměvem a už se začne hrabat na nohy. Sám by potřeboval sprchu, ale to jistě ještě pár minut počká, prostě ho nechce zdržovat. Když přejdou do kuchyně, začne se hned otáčet, aby bylo všechno co nejdřív hotovo. Orientuje se tu dobře, není to poprvé, co tu něco připravuje. 

"Něco rychlého a zároveň, aby to mělo všechno, co to mít má." Je vidět, že se zajímá i o jídelníček, ale není to tak, že by to přeháněl. 

"Vajíčka, šunka, slanina, spousta čerstvé zeleniny a ovoce." Vyjmenovává a u toho už vytahuje všechno, co bude potřebovat. 

"A lívance." Otočí se přes rameno, než se zazubí. 

"Kdybyste z toho něco nejedl, stačí říct." Počká si na souhlas, než opravdu začne. Kuchyní se rozezní tlumená hudba, která vychází z neviditelného reproduktoru po linkou. Kuchyně sice ladí s celým vzezřením statku, ale to neznamená, že není plná různý drobných vymožeností. Už to začíná pěkně vonět. Tae u toho ještě stíhá vykrajovat z ovoce a zeleniny různé tvary a zdobí tím talíře. Je to vlastně jistá forma umění. Malovat neuměl, zpívat...Říkali, že to mu jde a většinou si ani neuvědomuje, že si pobrukuje, ale když šlo o jídlo vždycky mu estetická stránka šla od ruky.

"Proč jste zrovna tady na dovolené?" Vyptává se a je znát, že se v jeho přítomnosti dost uvolnil, i když si musí přiznat, že ho rozptyluje to, jak vypadá. Jungkook by tu ještě chvíli stál a pak by si šel po svých. Chtělo by to ještě krátké cvičení, pak sprchu a můžou začít makat. Rád by to už měl za sebou, ale taky je mu jasné, že tady se z toho nevyvleče. Z druhé strany to není taková práce, jako sbírat odpadky u silnice, nebo pracovat někde na stavbě, kde by museli vážně dřít. Tady to vypadá na pohodový pobyt, jen kdyby chatička vypadala trochu líp. Má co dělat, aby nad tím neprotočil očima. Periferně zahlédne pohyb, a když se ohlédne, vidí kluka, který tu žije. Tedy myslí si to, podle jeho včerejšího vystupování. Nemá pocit, že by si ho někde všiml. Ve městě rozhodně ne a do školy...Tam spíš nechodil. Překvapeně mu vyběhne jedno obočí nahoru, když ho pozdraví. 

"Ahoj." Odpoví mu automaticky a přemýšlí, proč se dotyčný nerozhodl ho jen minout a vůbec si ho nevšímat. Prohlédne si ho velmi dlouze, jak kdyby mu něco probíhalo hlavou. V očích se mu blýskne a okamžitě zvedne pohled k jeho tváři, když padne ta provokace. Narovná se a zamíří jeho směrem. Zastaví se v jeho těsné blízkosti a podívá se mu zpříma do očí. 

"Málokdo je tak brzo vzhůru, jak já." Prohodí jako první vlastně celkem tiše. Prohlédne si rysy jeho tváře a uvědomí si, že ho zkoumá víc, než by asi bylo vhodné. Stejně to nepřestane dělat. 

"A proč mi nezadáš práci ty?" Nakloní hlavu mírně na stranu. Když může zkoušet provokace on, není problém, aby mu to vrátil, i když asi jiným způsobem, než čekal. 

"Ale první by mě celkem zajímalo tvoje jméno. Moje počítám, znáš nebo tě to nezajímá?" Je to jeho způsob, jak se dozví různé informace a ještě zjistí, jak moc velké hranice zrovna tento kluk má. Jen doufá, že se tu neobjev Felix, ten měl své způsoby, které mu ty jeho většinou dost pokazili. 

"Máš nějaké tajnosti, že se tu touláš tak brzo ráno?" Pokračuje dál ve svém malém výslechu. 

"Holku, kluka?" Nedá mu jen tak pokoj. Skoro to vypadá, že má nutkání ho pořádně vyvést z míry. 

"Zítra ráno tu budeš taky? Mohl bych ti po ránu dělat společnost, tohle by nebylo za trest, ale za odměnu…" Broukne na něj svůdný tónem, který umí vykouzlit během vteřiny, k tomu bez obtíží přidá klukovský úsměv, který skoro vypadá, že nic z toho, za co tu je, neudělal.

Moo-yeol, Ji-hoon, Hyeon-seong

Ji-hoon se na Tae jenom krátce podívá, když si pro sebe mumlá, co všechno by snídaně měla obsahovat. Obchází místnost, všechno si prohlíží a pak najde včerejší noviny. Někdy v mezičase si s jeho pomocí stihne obstarat také ranní kávu a pak už sedí u stolu s nohou ležérně přes koleno druhé nohy a s nosem zapíchnutým do rozevřených novin, zatímco levou rukou mimoděk míchá cukr v černé kávě. Vypadá trochu starosvětsky, protože dneska všichni čtou noviny v telefonu, ale on měl vždycky rád hmatatelný kus papíru. A taky ho nebolely oči. Udělá mimoděk gesto lžičkou, že lívance jsou v pořádku, protože stejně asi neexistovalo nic, co by nesnědl a čte dál, co je nového v okolí téhle farmy. Vypadalo to, že ve městě byla menší nemocnice a jinak nic. Tady se žádná velká chirurgie nekonala, všechno vozili jinam. Vypadalo to, že se snaží přijít na cokoliv, co by ho dovedlo zase zpět do práce. V tomhle ohledu neměl Moo-yeolovi co vyčítat. Tvářil se, že je nad věcí a klidně si odpočine a při tom se chtěl úmyslně nachomýtnout k něčemu většímu. Ze čtení ho vyruší Tae, který se ho ptá, proč je na dovolené zrovna tady. 

"Poslali mě sem. Protože tady nic není." Tváří se lehce dotčeně a otočí stránku. 

"Mají pocit, že tady nemůže k ničemu dojít a že tu není nikdo, komu bych koukal pod ruce, když operuje, nic víc." Na oko si povzdechne. Jeho specialitou byl příchod na oddělení v civilu, kde nikdo nevěděl, kdo je a hlasité komentování všeho, co tam dělají blbě, zatímco se sám pustí do práce, u které by ani neměl být. Netrvá to zase tak dlouho a před ním už jsou na stole lívance i snídaně. Někdy v tu chvíli se v kuchyni objeví taky Moo-yeol. Na sobě má volné kalhoty, ve kterých spal, volnější tričko a na hlavě rozcuchané vlasy z postele, protože do koupelny se teprve chystá. Udiveně sleduje scénku, při které si Ji-hoon hoví na židli, zatímco Tae po otřesu mozku kmitá a má pocit, že ho v tom kafi utopí. 

"Ty už sis našel otroka i tady?" Řekne klidně nahlas a Ji-hoon odloží noviny. 

"O čem to mluvíš? Na, vezmi si kus snídaně a jdeme běhat." Strká k němu talíř. 

"Pony se nabídl sám." Popohání ho. 

"PONY??" Zopakuje po něm Moo a Ji-hoon kývne.

"Jistě. Na cokoliv jiného je moc mírný." Vysvětlí, jako kdyby Tae ani nebyl v místnosti. Kim protočí očima. 

"Udělej mu pár vajec na měkko a pak mu je hoď do obličeje." Mračí se na přítele, zatímco mluví k Tae. Hyeon-seong věděl, že by bylo lepší mlčet a nepřitahovat na sebe pozornost, když se s ním vlastně setkat nechtěl, ale nějak to neuměl ovládat. Jungkook to samozřejmě nenechá jenom tak a vykročí směrem k němu, ale ne proto, aby se s ním pral, ale spíš testuje něco jiného. Stoupne si tak moc blízko, že by to většině lidí na planetě bylo vážně nepříjemné a Hyeon-seong se sice podívá kamsi okolo něj a zatváří se ve stylu Uhm, jasně, tohle… ale ruce z kapes stejně nevytáhne. 

"U zvířat se vždycky vstává brzy. Celá farma je na nohách." Zvedne k němu oči, jako kdyby nebylo nutné mu tohle vysvětlovat a oplatí mu pohled. To, že si ho Jungkook tak dlouho prohlíží, mu divné nepřijde. Hyeon-seong měl prý pohlednou tvář, ale taky dost nevšední a studovat jeho oči bavilo asi každého. Navíc přece přijel s tou holkou…? 

"Já?" Chvíli se tváří, že přemýšlí, ale jemu vlastně bylo jedno, jestli se tady Jungkook bude napravovat nebo ne. Hlavně, aby tu nic neprovedl a všechno bylo oukej. Znovu se podívá nahoru do jeho očí, když se ho zeptá na jméno. 

"Jo, tvoje znám." Řekne nejdřív. 

"Moje je Hyeon-seong." Řekne mu klidně. Není to tajemství. 

"Ne, a ty?" Kontruje na otázku otázkou a napadne ho, že jeho kamarád asi ještě spí. Vypadal jako ten typ. Musí se dokonce krátce zasmát, když tím tajemstvím má být holka nebo kluk. Na to nemá vůbec čas. Na to byl spíš Kagami nebo jejich strýčci, než se usadili, ale on… byl trochu jako Toshiya… jak se to mohlo pořád dít, když neměli stejnou krev? Navíc si kdysi vybral Kagamiho, Hyeon-seong to ví. Zjistil si to. V kanceláři sirotčince otravoval docela často. Cosi v jeho pohledu se změní, když mu Jungkook řekne, že by mu bylo příjemné s ním strávit ráno. Asi si dovede domyslet, kam tenhle rozhovor žene, jenom ho to překvapuje. Tak není na holky? Jenom na holky? 

"A proč? Proč je můj případ jiný?" Dál hraje tuhle hru. Ve skutečnosti ho ale nějak potřebuje dostat ze své trasy, nechce ho každé ráno zrovna tady. Ten jeho úsměv mu vážně sluší to byla pravda. A on by měl jít. 

"Tak se měj." Řekne najednou úplně jednoduše a pohne se proti němu.

Taehyung, Kagami, Jungkook

Tae chvíli nevnímá, kde se Ji-hoon nachází a věnuje se přípravě jídla. Je toho dost, co chce stihnout a taky ho nechce příliš zdržovat. Když se ohlédne, sedí zrovna u stolu a čte si noviny. Chvíli od něj prostě nedokáže odvrátit pohled a musí na něj zírat. Neměl by to dělat, jenže vypadá tak klidně a v pohodě a taky mu to sluší, to je prostě nepopiratelný fakt. Málem by si nad tím povzdechl, ale naštěstí se zarazí včas. Otočí se rychle ke kuchyni a pokračuje dál v přípravě. Nechce se na něj teď ani podívat, protože se už zase červená. Pořád byl ještě mladý kluk, který některé věci jen těžko ovládal a nechce se ani za nic ztrapnit. Málem by přeslechl odpověď na svou otázku, ale naštěstí jeho mozek funguje za něj a přebere si to, aby mohl nějakým způsobem odpovědět a nevypadal jako někdo, kdo nechodil ani do školky. Obočí mu jde malinko nahoru, když se konečně otočí a vypadá zase stejně v klidu, jako když sem přišli. 

"Vypadáte jako někdo, kdo se jen tak nezastaví, musí to být vyloženě za trest." Nedokáže si představit, co má za sebou, ale zase asi tuší, podle toho, jak vystupuje, že bez práce být neumí. Nejspíš ani seržant ne, proto se jim tu nelíbí. 

"Nechápu, proč byste nemohl, jistě jim to jen pomůže. Přece není od věci, poslechnout si i jiný názor." Pokrčí rameny. Nepřijde mu na tom nic špatného. Nedokáže si představit, že by to pro někoho mohlo být třeba nepříjemné. Když všechno naservíruje před něj na stůl, ještě si to kritickým pohledem zkontroluje. Něco málo by vylepšil a snad bude mít možnost to příště udělat líp. Zarazí se, jakmile vejde seržant a ještě s takovými slovy. 

"Cože?" Nechápe, o co tady jde. Mírný? On? Ne, jen nemá rád konflikty a navíc...Doktor se o něj celou dobu staral, to je přece maličkost. 

"To bych neudělal. Není důvod. Nabídl jsem se sám, jako omluvu za to, kolik problémů jsem včera způsobil." Vysvětlí to rovnou a je znát, že se v určitých chvílích mluvit nebojí a bude se bránit. 

"Dáte si taky snídani. Trvalo by to jen chvilku." Vlastně ani nečeká a jde přidělat ještě trochu s novým elánem, který jasně značí, že mu to ani v nejmenším nevadí. 

"Kávu nebo čaj?" Zeptá se, když se ohlédne přes rameno a rozpačitě se pousměje. Na to u Ji-hoona zapomněl, teď to může napravit. Jungkook sleduje, kam se jeho momentální společnost dívá a je jasné, že mu to není zrovna příjemné. Chtěl ho svým postojem vyvést z rovnováhy, ale není si úplně jistý, jestli se mu to povedlo tak, jak měl v plánu. 

"Když jsem vyběhl já, nikdo nikde nebyl. Ty taky nejsi vzhůru pět minut." Sice to neví jistě, ale myslí si to. Zvláštně se pousměje a přikývne. 

"Ano ty. Když může tvůj bratr, proč bys nemohl ty?" Ne, že by doufal v nějakou protekci. Spíš by ho zajímalo, jestli by do toho šel nebo by se dál bránil a co by mu zadal. 

"Těší mě." Usměje se upřímně a v očích mu zajiskří. Zamyslí se nad vrácenou otázkou a pokrčí rameny. 

"Mám, chceš je slyšet?" Pobízí jeho zvědavost. Jistě, kdyby mu některé věci řekl, mohl by je použít proti němu. Stejně by to nejspíš udělal a byl by zvědavý, co by na to řekl. Nadechne se, aby mu dál odpovídal, ale on se s ním rozloučí a chce ho obejít? Tak to ne. Natáhne ruku, v podstatě ho obejme kolem pasu a pomalu si ho přitáhne k sobě. 

"Na něco ses ptal. Nechceš slyšet odpověď?" Nepouští ho a pořád se mu dívá upřeně do očí. Ta otázka skoro zněla, jako by chtěl slyšet komplimenty. Nemá problém v jeho případě nějaké říct. 

"Mám se tu napravit, nebylo by zdvořilé nechat otázku nezodpovězenou, no ne?" Zahraje to na tuhle stránku. Kdyby se mu to nehodilo, tak to samozřejmě neudělá. 

"Jsi tajemný. Mohl bys být moje tajemství." Navrhne mu tichým hlasem, aniž by ho pustil. Nesvírá ho silně, mohl by se mu vysmeknout, ale pouštět ho taky nechce. 

"Oba víme, jaké je to být odlišný. Jsem ve více směrech, ale i když mám jistou pověst, nemůžu si dovolit všechno. Líbíš se mi." Očividně nemá problém mu tyto věci říct naplno a je vidět, že nemá strach, že by to poslal dál. 

"Ale pokud si myslíš, že jsou lepší holky…Hm, ber to jako kompliment a ty nerozdávám často." Samozřejmě je možné, že to nemá stejně a teď se projevuje jeho pravá povaha, která je o hodně mírnější a je vidět, že by se nenaštval, kdyby ho odmítl. 

"Pokud ti to není úplně proti srsti, můžeme v našem náhodném setkání klidně pokračovat." Nakloní se o trochu blíž a vdechne vůni jeho vlasů. Pro podobná gesta měl vždycky slabost a nutkání to zkusit bylo příliš velké.