Hromadné -Já to sním za tebe, dej mi to. - část 2.

(farma)

Moo-yeol, Ji-hoon, Doo-hyun

Když Kagami zmínil, že musí být složité některé věci v jednotce akceptovat, Moo-yeol už na to nijak nereagoval. O podobných věcech vlastně nemluvil rád a pokud mohl dělat, že neexistují a že se ho to netýká, tak to taky dělal. Na co si zatěžovat hlavu, když to ještě není aktuální? Pak už se podívají na své pokoje a vzápětí vyrazí ven na obhlídku. Chvíli si povídají o tom, co je nového v jejich práci a u lidí, které navzájem znají a pak už se ocitnou ve vstupu do stáje. Moo-yeol si nemyslel, že na jednoho z kluků okamžitě znovu narazí, ale byl tady a staral se o koně. Zůstává stát poblíž vchodu s rukama v kapsách a jen se tak rozhlíží, zatímco Ji-hoon míří ke koním, nastavuje jim dlaň a znalecky je v duchu hodnotí. Závodní stáj to není, ale to tady ani nehledal. Jsou to krásná zvířata. Tae se jich zeptá, jestli by nechtěli na vyjížďku a on má co dělat, aby se nezačal pobaveně šklebit. Dokonce se ovládne a neohlédne se po svém kamarádovi, který vypadá trochu překvapeně. Tomuhle se chtěl tak nějak vyhnout. 

"Já bych šel." Řekne samozřejmě podrazácky Ji-hoon, jenže jemu se to řekne, on jezdit uměl. Moo-yeol zvažuje možnosti a taky to, co by tady jiného mohl dělat a nakonec přikývne. Byl voják, nebál se, jen se nechtěl shodit. Hrdosti měl na rozdávání. Nakonec přece jenom přikývne a pak oba dva chvíli sledují Tae, jak koně sedlá. Ji-hoon by to taky zvládl, ale nevěděl, co kterému koni patří a na co je zvyklý, bylo lepší se do toho neplést. Moo-yeol by si před odjezdem nejraději dal cigáro, ale to by podpálil stáj. I jemu dojde, že tady to není nejlepší nápad. Za chvíli už jsou koně připravení a on se kupodivu bez problémů dostane do sedla. Chvíli poslouchá instruktáž obou o tom, jak jezdit, takže je jasné, že to Ji-hoon umí. Prý pojedou jenom krokem, tak snad nespadne. Pak už se koňské tělo pohne do zvláštního houpavého kroku a on konečně ochutná, jaké to je. Není si úplně jistý, ale není to na něm poznat. Ani jeden se nepřevlékali, žádné dostihy se tady nekonají. Kopyta příjemně klapou po cestě a on zjistí, že to je sympaticky relaxační činnost. Dokonce se zvládá dívat kolem. Tae jede první, protože ví kudy a on má výhled na Ji-hoonova záda. Má tam vzad klid a nikdo po něm nic nechce. +Nakonec tomu přijdu na chuť.+ Pomyslí si a usměje se, když ho teď nikdo nevidí. Mezitím se k farmě přiblíží kolo a na něm starší kluk s brýlemi na nose. Vypadá s nimi inteligentněji, než většina chytrých, brýlatých lidí a taky to tak je. Doo-hyun měl IQ vyšší, než ledaskdo, ale zatím dokončoval vyšší studium a na univerzitu se teprve chystal. Byl klidný, stoický, tak trochu bez výrazu a většinu času působil, že má ostatní někde přímo v zadních partiích. Někdo říkal, že je povýšený, protože je chytrý, někdo že je trochu mimo, ale zábavný podle vrstevníků rozhodně nebyl. Ani nechtěl. Nechtěl, aby někdo věděl jaký je a co se mu honí hlavou. Měl svoje věci na starost. Pravdou bylo, že měl odvahu stát v čele, líbilo se mu říkat lidem, co se bude dělat a jak a nejspíš ho to potáhne nějakým podobným směrem. Nějaký výzkum, možná politika… Kdo ví? Ještě se nerozhodl. Na farmu jel z jediného důvodu. Jeho sestra se zase ztratila a hledali už všude. Možná byla tady. Většinu času to vypadalo, že se navzájem opovrhují, nesnáší a ona mu často nadávala, chodila za školu a kouřila a jemu přeskakovalo, protože ji pořád hlídal, což nesnášela. Pravdou bylo, že kdyby se mu něco stalo, taky by Eun-yu taky vyváděla. Byli prostě sourozenci k pohledání. Zabrzdí a napůl sesedne, když se rozhlíží kolem. Vypadá to, že tady vůbec nikdo není. Doo-hyun Kagamiho neznal. Tušil, že se pohybují po jedné škole, ale nikdy s ním nemluvil. Vlastně nikdy nemluvil skoro s nikým a byl přesvědčený o tom, že mu to nechybí. Zkusí Eun-yu hledat telefonem, ale samozřejmě má všechno vypnuté.

Taehyung, Kagami

Tae si vždycky spíš užíval, když byl ve stáji sám. Nevadila mu společnost, jen byly chvíle, kdy ji úplně nevyhledával. Když však přijdou oba muži, ví co má dělat a je mu jasné, že jde hlavně o to, aby se tu oba návštěvníci cítili dobře. Ji-hoon má očividně ke koním lepší vztah, než Moo-yeol a jde k nim rovnou. Je vidět, že to není poprvé a že už aspoň trochu ví, jak se k nim chovat. Z druhé stany není jak někteří lidí, že sice ví něco málo, ale snaží se dělat chytré a občas je to prostě nebezpečné. "Tak super." Usměje se na oba bezstarostně a pospíchá, aby na něj nemuseli čekat. Klidně by je nechal sedlat, ale dělá to jen, kdyby ho o to požádali. Ví, že klienti by neměli dělat vlastně vůbec nic a o všechno by se měl postarat on sám. Když už jsou venku, ještě naposledy zkontroluje postroje, a když se ujistí, že je všechno v pořádku nasednou všichni a on krátce vysvětlí, co a jak. Stejně se nejvíc vyřeší během jízd a koně jsou natolik vytrénovaní, že se nelekají, ani se nikam nehrnou. Když dorazí k dlouhé louce, můžou se klidně srovnat. Tae se posune vedle seržanta a podívá se mu do tváře. "Není to špatný výhled hm?" Začne konverzaci. 

"Pro vás bude jezdění o něco jednoduší, máte natrénováno." Neudrží se, aby ho nesjel pohledem, ale rychle toho zase nechá. 

"Jakmile vejdeme do lesa, bude potřeba trochu ho směrovat. Jdou dobře neučení, ale lépe reagují na nohy, než na otěže." Vysvětluje mu.

"Můžeme to vyzkoušet tady, pokud chcete." Je tu dost prostoru. Podívá se na Ji-hoona, jestli by mu nevadilo menší zdržení. Louka je rozlehlá a kolečky by se tu dělali víc než dobře. 

"Vypadáte uvolněně a spokojeně." Stačilo mu, když se nenápadně poohlédl a viděl jeho úsměv. Málem spadl z koně no vážně. 

"Jsem to každý den, můžeme klidně trénovat." Nabídne mu, ale není to prvoplánové, aby s ním trávil čas. Prostě mu chce pomoct, aby si to užíval mnohem víc. 

"Jsou tu skvělá místa, kam se dá dojet a je tam obtížnější terén, vlastně celkem adrenalin." Oznamuje jim oběma, kdyby měli zájem. Koně mají silnější stavbu a jsou spíš do ho, než na rychlý běh. Kagami má mezitím spoustu práce u psů. Hodlá tam dneska strávit skoro celý den, kromě času, kdy přivezou seno. Vždycky si takový den v týdnu vyšetří, kdy se věnuje tréninkům všech a zvyká je na ostatní psi, aby později neměli problém. Je to vždycky na delší dobu, aby se mu nakonec neservali, ale není to nemožné. Už teď si vyhlédne pár jedinců, kteří budou moci brzo odejít a uvolnit tak místo dalším. Teď jim dá chvíli pauzu a jde si do domu pro svačinu. Všimne si, že koně chybí a jeden ze zaměstnanců mu prozradí, že vzal nové hosty ven. San se zdržuje opodál celou dobu a sem tam odběhne, jak kdyby musel zkontrolovat celou farmu. Teď už ho má zase u nohy, ale jen do chvíle, než pes zavětří novou osobu na farmě. Hned se tím směrem rozběhne a Kagami pozná. Že se něco děje a tak ho následuje. San jen neznámého oběhne jako hravé štěně a když Kagami pískne, už je u něj. 

"Ahoj, neboj nic ti neudělá, jen musí mít přehled o všem." Ujistí kluka ještě z povzdálí. 

"To je San a já jsem Kagami." Představí se jako první, než si ho pořádně prohlédne. Natáhne k němu ruku a díky černému nátělníku je vidět celá potetovaná paže, stejně jako druhá. Tu co mu podívá má vlastně černou až po loket. Prohlédne si ho ještě jednou. 

"Odněkud tě znám, viděl jsem tě na škole." Snaží se odhadnout, kde se potkali. Je to pravděpodobné, ale má pocit, že už si ho několikrát všiml. Tak nějak náhodou k němu zabloudil pohledem snad pokaždé, když se někde míjeli. Jméno neví, ale obličejem si je jistý. San vedle něj poslušně sedí, ale je jasné, že by si nejradši nově příchozího pořádně prohlédnout. 

"Nebojíš se psů?" Zeptá se jako první, aby ho případně mohl pustit, když se ujistí, že si ho San může očichat.

 "Radši se ptám, je přece jen dost velký a někteří z toho mají obavy." Mluví tak nějak jako pořád a u toho se usmívá. 

"Promiň, jsem ukecaný víc, než bych měl. Můžu ti nějak pomoct?" Dojde mu, že přijel na místo, kde nikdy předtím nebyl a nebyl si vědomí toho, že by bylo něco domluveno.

Moo-yeol, Ji-hoon, Doo-hyun

Celé koňské procesí pomalu dorazí k louce a Moo-yeol se najednou ocitne uprostřed ani neví jak. Obrátí tvář k Taemu, který na něj promluví, zatímco se Ji-hoon dívá jejich směrem a uvolněně se usmívá. 

"Ne, to není." Musí souhlasit a v duchu zalituje, že už není sám na svém tajném ocásku, kde si mohl přemýšlet o čem chtěl. Nikdo z nich ho nechtěl nechat. Ani Ji-hoon ani tenhle kluk. Jak kdyby věděl, kvůli čemu sem Moo-yeol přijel. Zatváří se zaskočeně, když Tae zmíní, že má natrénováno. To sice byla pravda, ale kluci to mezi sebou nijak zvlášť nezmiňovali a Ji-hoon na tom byl s postavou dost podobně. Z nějakého důvodu mu to ale Tae neřekl a mluví jenom na Moo-yeola. To asi proto, že on je ten, co jezdit neumí. Nepotřebuje dodávat sebevědomí, ale asi to bylo milé. Aby toho nebylo málo, Tae pokračuje o tom, že vypadá spokojeně a taky že by mohli trénovat denně a Ji-hoonovi začne podivně jiskřit v očích. 

"Klidně si tady trénujte, já se zatím projedu pořádně. S dovolením." Spíš to Taemu oznámí, protože on si vždycky dělá, co chce, zkušeně koně otočí na místě a pořádně ho pobídne, aby mohl cvalem vyrazit směrem od nich. Pořád bude na louce a na dohled ani koně nežene tryskem, ale chce se pořádně svézt, na co by tam koukal? Tae chce mít seržanta očividně v klidu pro sebe a on ho klidně nechá, jenom uvažuje o tom, že si vybral pěkný oříšek. Moo-yeol nečeká, že sebou kůň neklidně trhne, když jeden jeho společník cvalem vyrazí pryč, ale naštěstí se nerozeběhne za ním a nakonec zůstane stát. 

"Jak chceš." Řekne Taemu, protože by trénovat asi měl, než do lesa vjedou. Jedno se Ji-hoonovi nechat musí. Na koni mu to slušelo a vypadalo to dobře. Nechce se tu jen tak plácat, takže… kolečka.

Mezitím se k Doo-hyunovi rozeběhne docela velký pes. Vůbec se mu to nelíbí, ale stejně netečně nehne brvou. Jenom ho sleduje, jako by odhadoval, kdo má větší šance, kdyby něco. Odvaha mu nechyběla, ale někdy byl zbytečně paličatý, jako třeba teď, protože kdyby ho pes chtěl pokousat, měl by alespoň hnout rukou. Takhle pohne jenom očima, když se k němu Kagami blíží, zatímco pes mu dá pokoj. Očividně ho mají vycvičeného k lidem a to bylo dobře. Nepatrně se pousměje na pozdrav a lehce kývne hlavou, když se mu Kagami představí. Byl samozřejmě Japonec jako všichni tady kolem a on si mezi nimi nebyl jistý, ale to by nahlas nepřiznal. Nechápal, proč se sem jeho rodina musela přestěhovat, ale zatím s tím nemohl nic dělat. Byl všímavý, když se za ním někdo díval, ale zatím si vždycky myslel, že je to jenom proto, že má na čele napsáno slovo Korejec. 

"Lee Doo-hyun." Představí se taky, protože to s Kagamiho nataženou pravicí ani nejde jinak a zatváří se o něco přívětivěji, když mu Kagami řekne, že ho zná ze školy. Jeho tetování nejde přehlédnout, ale on sám žádné neměl. Vnímal to jako zbytečnost. To by mu asi neměl říkat… 

"Taky jsem tě tam viděl." Řekne mu a mohl by pokračovat o tom, že chodí o kousek výš na přípravku na vysokou, ale to by musel být společenský a on nebyl. Sklouzne očima ke psovi. 

"Ne, nebojím se jich." Řekne, ale to pro změnu neznamenalo, že si je chce hladit a mazlit se s nimi. Byl rezervovaný ke všemu a ke všem. Eun-yu by mu hned řekla, že je pitomec a zvedla na něj prostředníček. Na tu ukecanost nic neřekne, jen zvláštně na chvíli nakloní hlavu k rameni, jako by ho v duchu tipoval. Neříkali o něm, že je docela grázlík? Nebo to byl někdo jiný? Přejede očima farmu za jeho zády. 

"Nebyla tady v poslední době taková malá holka? Myslím vrůstem malá. Má černé mikádo, takhle." Ukazuje rukama délku jejích vlasů.

"Je docela drzá." V jeho podání to zní, jako by se ji chystal šikanovat. Bylo to přesně naopak. To ona dávala jemu a on ji prostě hledal, aby se jí nic nestalo. Eun-yu by na to měla jiný názor. Nevypadalo to, že tu je. Za to tu byl někdo jiný, i když se snažil vypadat, že ne. Před Doo-hyunovýma očima Kagamiho bratr ve skrytu nezůstal. Ví, že stojí vzadu u růží a myslí si, že není vidět. Schválně se do něj zapíchne pohledem.

Taehyung, Kagami

Tae si zase tak moc neuvědomuje, jak to celé zní. Ano, kdyby mohl tak by seržanta pozoroval pořád, ale snaží se krotit a nedávat to znát. Přece jen je mu jasné, že většina mužů by mu dala co proto, kdyby zjistila, že se na ně třeba dívá podobným způsobem. Je prostě lepší si to nechávat pro sebe. Tohle byla jen upřímná podpora, aby se Moo-yeol víc uvolnil a užil si jízdu, co nejvíce to jde. Jestli se mu to zalíbilo, není přece problém, aby se tu naučil něco víc. Trochu se zarazí, když jim Ji-hoon oznámí, že si tu půjde jezdit sám, aby na to měli čas. Rychle si prohlédne jeho výraz, jeslti to nevadí a vypadá to, že bude spíš rád, když ho nebudou zdržovat krokem. Kdyby byl nespokojený, Sugizo by mu na to jistě něco řekl. No, možná spíš Toshiya a Tae by asi hrůzou utekl. Ne, nebyl statečný ani trochu. "Tak dobře." Ozve se Tae až příliš pozdě. 

"To dělá pořád?" Zeptá se seržanta, aniž by mu došlo, jak by to mohlo vyznít. Ji-hoon podle všeho jezdit umí a dost dobře, Tae ho chvíli pozoruje, než s úsměvem otočí hlavu k seržantovi. 

"Chtít musíte hlavně vy." Prohodí smířlivě a trochu pobaveně. 

"Ale myslím si, že když to zvládneme, budete se cítit hned pohodlněji." Pokrčí rameny. Nechce mu nic kázat, ale zná to z vlastní zkušenosti. 

"Tak fajn, otěže necháme ležet tady." Zasekne je za rozsochu a ani mu nedojde, jak blízko se k němu naklání. 

"Ruce sem." Dotkne se ho na dlani a položí je skoro na stejné místo, ale tak, aby za ně neměl tendenci brát. V ten okamžik se krátce podívá nahoru do jeho tváře a malinko zčervená. Rychle se radši narovná a trochu rozpačitě pousměje. 

"Není na tom nic složitého a kůň se podobnými cvičením hezky protáhne. Když chceme zatočit, jedna noha půjde dopředu a druhá dozadu, aby se kůň kolem ní pěkně ohnul. Vypadá to asi takto." Ukáže mu to, aby na něj viděl z obou stran.

"Na druhou je to opačně. Neměl by být zalomený jen hlavou, ale ohnout se pěkně celým tělem. Pak to bude pohodlnější pro něj i pro vás." Zastaví se opodál. 

"Zkusíme první jen takové obloučky a pak ještě nějaké kroužky, aby se dalo udržovat směr." Nejsou v tom žádné příkazy ani nic podobného. S klidem vše vysvětluje a je znát, že se drží pořád ve stejném klidu a pohodě. 

Kagami vyčkává, než se neznámý trochu oklepe a nakonec mu přece jen podá ruku. Tak nějak má dojem, že za to většinou mohlo jeho tetování. Doma mu to nikdo nezakázal, táta sám byl jak omalovánky, tak proč by to dělal. Jen chtěl vědět, že to má pečlivě promyšlené a to on měl. Stiskne mu ruku se svým trochu přidrzlým úsměvem a kývne hlavou. 

"Těší mě." Je vidět, že to myslí vážně. 

"Nepovídej, všiml sis mě?" Dobírá si ho malinko, než se krátce zasměje.

"To jsem určitě udělal nějakou botu." Protočí sám nad sebou očima v sloup. Nejvíc byl vidět, když něco provedl. Když dostal Sana, propašoval ho do školy v batohu. Spolužáci měli radost, učitelé už tolik ne. 

"Tak dobře, pustím ho." Dá Sanovi volno a ten se k nově příchozímu přiblíží a jen ho očichá, než si sedne opodál, jak kdyby čekal, jestli ho pohladí nebo ne. Kagami nechá svého čtyřnohého přítele bez pozornosti a trochu stáhne obočí. I když byl potížista, hlavně ve škole, z nikoho si legraci nedělal a nesnášel pitomce, co si ostatní dobírali. 

"A proč ji hledáš?" Zeptá se jako první a je vidět ze zpozorněl. Už jenom ten tón, jakým mluví, se mu úplně nelíbí. Neviděl ji tu, ale zná spoustu míst, kde by v okolí mohla být. Klidně mu pomůže, v tom nevidí problém, ale chce první vědět důvod, proč ji hledá. Pokud by Doo-hyun měl něco jejího, mohl by zkusit Sana. Přece jen uměl hledat zatoulaná zvířata, třeba by dokázal stopovat i ji. Ohlédne se a všimne si, kam Doo-hyun kouká. 

"To je Hye, můj brácha. Můžeme se zeptat i jeho, jestli ji náhodou neviděl." Nabídne mu rovnou, ale z místa se zatím nepohne. Je znát, že chce první vědět důvod. Nezná ho natolik, aby věděl, že má sestru a že je to ona, koho hledá.

Moo-yeol, Ji-hoon, Doo-hyun, Hyeon-seong

Moo-yeol se ani nesnaží kontrolovat svůj výraz, když se ho Tae zeptá, jestli se Ji-hoon takhle chová pořád. Přikývne. 

"Mnohem hůř a nedá se na to nijak zvyknout. Můžeš s tím jenom počítat." Tae měl kliku, že nebyl jeho kolega, protože jim vybíral nejrůznější ne moc příjemné přezdívky a tak podobně. Takhle nějaké snad bude chvíli unikat. Ji-hoon se baví v nedohlednu po svém a pro něj je čas na trochu drilu, ale to on přece zná. 

"Jistě." Odpoví jenom na to, že chtít musí především on, ale přece souhlasil, ne? Kdyby nechtěl, vůbec na toho koně neleze. Tae popojede až těsně k němu a začne mu brát otěže z ruky. Moo si nejdřív přijde trochu nejistě, jak kdyby ho ty otěže nějak zachránily, kdyby padal, ale to už má jeho rozcuchané vlasy skoro v obličeji a musí přeostřit spíš na ně, než na sedlo. Tae ho zrovna bere za ruce a dává mu je na předek sedla, aby měl přece jenom dobrý pocit a jím projedou pocity, které nejsou zase tak neznámé, za to velmi silně zakázané. Existoval někdo, kdo mu byl velmi blízký a o kom si dřív myslel, že by to byl ON, kdyby býval dělal jinou práci. Nakonec nikdy na nic nedošlo ani si navzájem nic otevřeného neřekli. A bylo to tak nejlepší. Tae ale vypadal úplně jinak, než on. Když se nad tím ale Kim zamýšlel, musel si přiznat, že jeho chování bylo v jistém směru podobné. +Bože...+ Povzdechne si sám nad sebou a raději poslouchá další instruktáž. Tae poodjede, aby mu předvedl, jak se pracuje s nohama a on zatím uvažuje, proč se tak začervenal, když se na něj krátce podíval. Asi mu vadilo být tak blízko někoho dalšího… Nedává zase tak moc pozor, ale naštěstí se po něm nechce nic tak složitého. Kůň ví, co má dělat i bez něho a on ho podezřívá, že zatáčí jen proto, že to viděl u Tae, ale alespoň má dobrý pocit, že mu to jde a kůň se někde nepase, zatímco se on vzteká nahoře a doufá, že se alespoň pohne. 

Doo-hyun znovu nakloní hlavu k rameni, když se Kagami tak okatě podivuje, že si ho všiml, ale pak se pousměje nad tou botou. Nedovede ho ještě pořád konkrétně zařadit, ale jeho tušení asi bylo správné. Nejspíš by si ho všiml právě i kvůli tetování a nebo prostě jenom proto, že měl jeden z nejhezčích obličejů ve škole, ale nebyl si jistý. San se k němu přiblíží a očichává mu nohy. Neskloní se, aby ho pohladil a místo toho sleduje, jak se Kagamiho výraz mění, když chce vědět, proč sestru hledá. Tohle byla celkem běžná reakce a on moc nechápal, proč by měl svoje věci komukoliv vysvětlovat. Prostě se slušně zeptal a čekal slušnou odpověď, ale bylo to vždycky stejné. Znovu se zadívá na toho kluka tam vzadu a přemýšlí, jestli být hodný nebo naštvat ještě někoho dalšího, šlo mu to dost snadno. Kagami by mu dal hravě do zubů a Eun-yu by mu pak slepila brýle izolepou, protože se neuměl bránit. To už se taky stalo. Hyeon-seong se neschová, když se jeho směrem ohlédne i Kagami, už byl stejně spatřen. Místo toho neochotně vyrazí směrem k nim. Tohohle už Doo-hyun viděl zcela jistě, s těma očima byl totiž Hyeon-seong nepřehlédnutelný. Hodně se o něm mluvilo. 

"Tvůj bratr…" Zopakuje po něm a převrací to v hlavě, zatímco k nim zmíněný jde s rukama hluboko v kapsách. Hyeon-seong se docourá až k nim. 

"Ahoj." Řekne jim a Doo-hyun přikývne na pozdrav. Nakonec se rozhodne být zatím hodný. 

"Je to moje mladší sestra." Řekne jednoduše. 

"Já ji znám." Řekne Hyeon-seong. 

"Chodí za školu. Za lidmi, za kterými by neměla." Ukrajuje informace jako med, jako kdyby ho to bavilo. Doo-hyun vypadá nepotěšeně. Moc dobře to všechno ví, jen by to nemuselo řešit celé město. Stiskne rty na protest proti chování své sestry. 

"Někdo tady má držet trest… myslím, že je s ním." Řekne a usměje se sladce, ale jeho oči jsou studené. Doo-hyun má pocit, že mu asi přeskočí. S podobnými typy neuměl soupeřit, co bude dělat? Chce jenom, aby byla doma a v pořádku. Eun-yu ho s tím samozřejmě pošle do háje.