Epilog - Aqui x J - část 2.

(Amerika)

Aqui

Na tu Jeovu poznámku o tom, jak se snaží a měl by být raději mrtvý, se vážně nahlas rozesměje. To říct vůbec nechtěl, ale přiznává se, že to tak asi vyznělo. Ne, nechce, aby kvůli němu J umřel, takže na to pokračování už nic neřekne, ale pobaveně se usmívá se sklopenými řasami. Tak podle něj je pořád krásnější a krásnější? Kdo by to nechtěl poslouchat? J toho nenechává a dál ho rozesmívá, když mu říká o tom, jak věděl hned, že budou s Manym přátelé. To určitě, nemohl vědět vůbec nic a Aqui měl z koní paniku, ale bylo to roztomilé. Pak už je čas vyrazit na výlet a J mu slíbí, že mu botku když tak najde a osobně nazuje. Byl by zvědavý, jak by ji hledal někde uprostřed přeplněné dálnice, kde by ji třikrát přejel kamión, ale svoje představy si už nechá pro sebe. Políbí ho mezi lopatky jako vždycky, když vyrážejí, asi prostě pro štěstí a pevně se ho chytí. 

"Ale mohls mít, mohl sis ho vybrat a ta motorka taky mohla být bílá!" Křičí mu do ucha, protože některé věci prostě nemůže přejít mlčením. Volnou rukou si chytá vlající vlasy z pod helmy, jak kdyby to mělo smysl. Stejně je neupraví a stejně budou rozcuchané. Cesta trvá docela dlouho a Aqui dovede čas trávit tím, že si prohlíží krajinu kolem a víc mluvit nemusí. Ví, že J nepotřebuje celou cestu poslouchat hučení do ucha. Jakmile se začnou blížit k farmám, Aqui vycítí problém. Ještě nemá ponětí, o co jde, ale žádný výlet ven nebo někam do města to není. Žádné motokáry, drahé restaurace ani pěší turistika. Je to farma. Chtělo by se říct Zase. A to byl ten problém. +Co tu chceš?+ Tuší zradu. Sleze z motorky, odloží helmu a pokouší se upravit. Pozdraví se s tím cizím pánem. Očividně se s J zná a asi tuší, kdo je Aqui. Baví se J s lidmi o tom, s kým žije? Jak Aqui vypadá? Co se mu teď asi prohání hlavou? Když Aqui někoho nezná, vypadá často dost nepřístupně a schovává se za svou hradbu vlasů přes oko a make-upu a teď to není jiné, takže může působit vážně snobsky. Moc si to neuvědomuje. J, Akimu ani Sugizovi to nikdy nepřekáželo. Projdou stájí a zastaví se u boxu, kde je matka s hříbětem. Jsou samozřejmě nádherní, ale není to první takový pár, který Aqui vedle J viděl. 

"Krásní. Máš je někam dovézt nebo co?" Pořád si nic nepřiznává. +Proč mi říkáš, jaká je?+ Napadne ho a sleduje J, jak leze dovnitř, aniž by počkal na odpověď. Aqui se většinou díval jen zvenku a dovnitř chodit nemusel. Trochu ho to vyvádí z míry. 

"Ne, ona by se zlobila." Svádí to na klisnu. 

"Uhm." Snaží se vypadat chápavě a účastně, když mu J říká, že by potřebovala klidnou ruku. Není asi ten nejvhodnější kandidát na konzultace ohledně výchovy koní. J pokračuje o tom, jak tu kobylka zůstala poslední a jak ji asi nikdo nechce, protože tohle je nejspíš sportovní stáj. 

"Ty taky nemáš dobrý rodokmen a někdo tě chce." Rozesměje se. Tím nechtěl urazit jeho rodinu, jenom prostě nebyl šlechtic. A pak mu to dojde. I to, jak si právě naběhl. Celý zbledne, i když to může vypadat, že to víc už ani nejde a stáhne ruce podél těla. Skoro by udělal krok vzad. Vypadá to, že ho chce J minimálně prodat mocnému šejkovi výměnou za basu piv. 

"Já nevím nic o tom, jak vychovat koně a taky rozhodně nemám klidnou ruku, jak vidíš." Ruce se mu potí a chvějí. Sice si s Manym náramně rozumí a vedle něj zapomíná, že Many není křeček nebo malý pes, ale to bylo prostě něco jiného. 

"A co její máma!" Ukáže na klisnu, jako kdyby všechny žily se svými hříbaty až do smrti. 

"A až poletíme pryč? To ji taky nacpeš do letadla?" To, že Many umře a on bude hrozně brečet, to ho nějak nenapadne. Many prostě neumře, hotovo. Podívá se na hříbě. Je nádherné a miloučké, jen ho obejmout, jenže on má vážně strach. 

"Kup si ho ty!" Chce se mu snad i utéct. Očima šilhá ke kobylce. Má být jeho? Jeho dárek k narozeninám? A kde bude? Taky v záhonech? +Máš ráda polníček?+ Sklopí oči. 

"Many tu není, aby souhlasil." Vymyslí něco, co musí J zvážit.

J

Aqui ho smích mu ke štěstí stačí. Je dobře, že ho pořád dokáže rozesmát. Taky se mohlo stát, že ho po těch letech začne nudit, to by asi vážně nepřežil. Klidně bude blbnout od rána do večera, jen aby to tak zůstalo. Pak je tu ještě věc s motorkou a Aquim za jeho zády. Jízda samotná je pro něj něco, bez čeho nedokáže být. Věděl to už v době, kdy tu žil poprvé. Jenže s Aquim to bylo celé o milión procent lepší. Musí se pousmát, když ho Aqui políbí mezi lopatky a je rád, že ho zrovna teď nikdo nevidí, určitě se tváří jako pitomec. 

"Nemohla, víš jak by na tom bylo všechno vidět a ty nemáš rád špinavé věci." Křikne po něm zpátky, i když to tak moc pravda není. Kdyby to bylo obráceně, Aqui by se ho ani nedotkl v době, kdy pracoval na farmě a pak v Americe ve stájích. Bylo to z něj prostě cítit a na takových místech jeden bez špíny na svém oblečení prostě nevydrží. Stejně má pořád na tváři ten pitomý úsměv a vydrží mu po celou dobu jízdy. Zvládne se krotit až po příjezdu na místo. Pořád jsou tu lidé, se kterými musí pracovat. Oni to, s kým žije, samozřejmě ví a tak nemá problém s tím, že Aquiho bere za ruku, když ho táhne k jeho dárku, o kterém ještě neví. Jeslti měl někdo nějaké zvláštní pohledy... To zvládne bez mrknutí ignorovat. Kdyby to nedělal asi jim půjde rozbít...No ústa minimálně. 

"Stejně ti to sluší." Broukne, když se k němu po cestě nakloní. Sice je malinko rozcuchaný, ale stejně je z něj těžké spustit oči. 

"Mám sto chutí tě zatáhnout za roh. Ostatně míst by tu pár bylo." Dodá ještě bez sebemenších rozpaků. U většího boxu J cítí, že Aqui začíná něco tušit. Snaží se, aby to nebylo tak viditelné, ale teď už to asi zakecá těžko. Povzdechne si, když Aqui zůstane venku a tak se pro něj vrátí a za ruku si ho přitáhne před sebe a uzamkne ve své náruči. 

"Nebude se zlobit. Věř mi." Přesvědčuje ho. Trochu se vykloní, aby mu viděl do tváře, když do na poznámku mířenou jeho směrem. 

"No právě, já se dočkal, proč by nemohl i ona. Jenomže ona je nemůže ukecat, víš." Pokračuje dál. 

"Já vím, že nevíš nic o tom, co dělat a právě proto si myslím, že to bude nejlepší. Budete se učit společně. Je malá, nebudeš tolik panikařit jako s dospělým koněm. Přiroste ti k srdci, uvidíš. Já už takového parťáka měl a myslím si, že bys to mohl mít taky. Myslel jsem si to hned, jak jsem ji uviděl." Pokračuje dál ve svém vysvětlování. 

"Od její mámy bude muset za chvíli odejít a pokud nebude mít kam..." Tenhle byznys nebyl moc pěkný, pokud nešlo a drahé koně a dobré papíry. 

"Její máma tu má místo, ale ona ne." Narazí na téma rozpočtu farmy. Kobyla byla miláčkem majitelovy dcery, ale hříbě už je moc. 

"Ne, až poletíme, bude ještě tady a později o ní bude postaráno, stejně jako o Manyho." Má to samozřejmě promyšlené. 

"Manymu se bude líbit, víš...Dědeček potřebuje vnoučata." Zavtipkuje jako první a u toho pomalu Aquiho posouvá před sebou k hříbě. To proti nim zastříhá ušima a udělá první váhavý krůček. J sjede po Aquiho paži a pomalu mu natahuje ruku jejím směrem. 

"Já už jsem jí koupil. Pro tebe." Pošeptá mu do ouška a nechává hříbě, aby k nim přišlo samo. 

"Jen se jí podívej do očí. Mám pro ni místo, najdu ho, pokud ji opravdu nebudeš chtít, ale já věřím tomu, že vám spolu bude dobře. Vidím, jak se chováš k Manymu, ale věř mi, nebude to stejné, když budeš s ní." Je o tom přesvědčený a svou pravdu si nenechá vzít. Samozřejmě jí sežene domov, když to bude potřeba, ale popravdě se mu do toho moc nechce. 

"Promyslel jsem to úplně všechno, teď záleží jen na tobě." V tomhle ohledu nebyl lehkovážný. Když klisnička přijde až k nim a váhavě se dotkne Aquiho dlaně, pustí jeho ruku a pomalu to nechává na nich.

"Ve všem ti pomůžu, o to neměj strach." Bude to pro oba po celou dobu, sám už dalšího koně po Manym nechce. Pořád razí názor, že podobný vztah ze zvířetem dokáže vybudovat jen jednou za život. Stejně jako si dokáže představit život jen s Aquim.

Aqui

Napnutí Aquho těla je hmatatelné, když ho J vezme za ruku a postaví před sebe uvnitř boxu, aby se z toho nemohl vykroutit ani nikam utéct. Neměl ten pocit rád, ale někde v koutku mysli dokázal pochopit, že to J považuje za nutné, jinak by Aquiho strachy nikdy nepřekonal. Proč si jen musel vzít do hlavy, že to dokáže? +Protože je to chlap od koní?+ Odpoví si vzápětí, jako už asi tisíckrát a protočí očima v sloup. Když J začne mluvit o tom, co sám zažil s Manym a jak by něco podobného Aqui mohl potřebovat, uhne tváří do strany. On sice Manyho poznal o hodně později, ale taky má pocit, že pro něj znamená moc. Je jediný, kterého se nebojí a který je s nimi jako člen rodiny. Nemá vůbec pocit, že potřebuje jiného nebo by potřebovat mohl, až Many nebude. Kdyby J nebyl, taky by si nikoho nehledal… Uvědomí si to a zaskočí tím sám sebe. Byl hodně mladý a bylo normální, že si lidé našli nové partnery, pokud nějakou nešťastnou náhodou přišli o ty původní, ale on… Přišlo mu to naprosto nemožné. Ještě, že mu teď J neviděl do hlavy. J na něj maličko tlačí, když mu říká, že pro malou klisnu tady nebude místo a že může skončit špatně. Takových koní bylo na světě stovky a on stejně nemohl zachránit všechny, tak proč by měl tohohle? Protože J koním rozuměl a věděl, že když mu nějaký padne do oka, tak to bude stát za to? Ano, tak jednoduchá ta odpověď byla. Viděl už desítky koní a žádného mu nikdy nechtěl dát a tohohle ano. Aqui si pomyslí, že asi jen těžko něco pokazí, když si ji nechá a bude ji krmit. Nikdo neříkal, že na ní bude jezdit, ale může jí dát i tak hezký život, peněz na to měl dost. Při svých myšlenkách si ani nevšimne, jak ho J nenápadně posouvá dopředu a dojde mu to až ve chvíli, kdy se hříbě zvědavě pohne. Trhne sebou a zapře se o tělo za svými zády, ale klisnička je vážně roztomilá. J mu suše oznámí, že už ji stejně koupil a jemu se chce otočit se a kopnout ho do holeně. Sice jsou tu nějaké nabídky na oko, že ji ještě může odmítnout, ale to jeho našeptávání, aby se jí podíval do očí, je víc než jasné. Aqui uhýbá schválně, ale ve chvíli, kdy se ho hříbě dotkne nozdrami, se na ni podívá a ví, že je to v pytli. 

"Nebude to stejné? Ale mě se líbí, jak to s Manym je." Je pořád hrozně paličatý, ale vlastně už to hříbě hladí po nose. Kdyby jenom tušil, že J přemýšlím o něčem velmi podobném, jako před chvílí on sám, totiž, že už jiného koně mít nebude, stejně jako by neměnil partnera… asi by si ho vzal tady a teď a dokonce by dominantně žádal o jeho ruku. I před těmi cizími lidmi a její mámou. 

"Maggie…" Vypadne z něj mimo mísu, protože klisna už nejspíš jméno má a navíc tušil, že se to řídí nějakými pravidly jako jsou počáteční písmena matek nebo tak něco, ale jemu se líbila jako Maggie. 

"Když mě naštve budu jí říkat černá magie. Protože je bílá." Asi neexistoval způsob, jak by vás hříbě mohlo naštvat, takže Maggie byla v suchu. Na chvíli nechá koně být a pod jeho rukama se pomalu otočí čelem k němu. Maggie mu u toho okusuje kapsu. Podívá se mu dlouze do očí. Jako kdyby si v nich dovedl všechno přečíst. 

"Až ten kůň vyroste, pojedu na něm k oltáři. A vezmu si tebe." Oznámí mu něco vlastně docela šokujícího. Za A… na tom koni se bude dát jezdit docela brzy a to znamená, že taky bude umět jezdit. Brzy… Za B… požádal ho o ruku a byl první. Za C… rodiče umřou na infarkt. Do té doby bude jeho podnikání snad stabilnější a bude jedno, s kým žije. No a… 

"Když mě můžeš takhle šokovat ty, tak můžu taky začít." Nevinně zamrká a je to jako pokaždé. Aqui byl odvážnější, než by se mohlo zdát. Vypadal, že nedovede ani mluvit a pak podnikl něco podobného. Ale nebylo právě tohle to, co na něm J tolik miloval? Vytáhne se na špičky, aby ho mohl intenzivně políbit na rty. Máma klisna u toho zařehtá tak silně, že si Aqui myslí, že si snad cvrnkne do kalhot. Přitiskne se k J a vyčítavě se po ní ohlédne. Bylo to, jako kdyby je napomínala, že jsou tady malé děti. Vlastně byla škoda, že tu musela zůstat. +Kolik koní nakonec vlastně chceš?+ 

"A nemůžeš ji přibalit?" Podívá se zase na J a nemůže se dočkat, až se to všechno stane. Až na Maggie vážně pojede a stane se jeho oficiálním partnerem.

"Miluju tě. Až do konce." Řekne mu.

J

J vnímá, jak se Aqui podvědomě brání tomu, aby přišli blíž. Už jsou spolu dost dlouho na to, aby věděl, že s podobnými věcmi na něj musí opatrně a pomalu. S Manym měli blízký vztah, i když to nebylo tak propojené, ale postupně se k tomu dopracovali, i když to trvalo. Nakonec to dopadlo dobře a Aqui ho chodil venčit, jako pejska. Postupuje stejně pomalu a snaží se, aby Aqui nakonec nenásilně souhlasil, i když k tomu má klasicky trochu nekorektní metody. Kdyby jen tušil, co se Aquimu prohání hlavou...Vlastně by ho ujistil, že to má stejně. Nikdy se k nikomu nechoval tak obezřetně, jako právě k němu. Sice to občas mohlo vypadat všelijak, ale vždycky si dával pozor, aby na něj nebyl prostě příliš hr a něco nepokazil. Vlastně to nebyl až takový vtip, když tvrdil, že ho zkrotil. Jen to ne každý na první dobrou viděl. Za nic na světě by ho ale nevyměnil. Tuší, že Aquiho svým prohlášením o místě trochu obměkčí. Nechce malou klisničku dávat jinam, věřil vždycky víc zvířatům, než lidem a měl by obavy, že se nakonec dostane do špatných rukou, i kdyby to stokrát prověřil. Ví, že Aqui si sám sebou a tím, že to zvládne, není jistý, J to celé viděl jinak a vždycky s radostí dal na svůj instinkt. Nechává ho v klidu rozmýšlet a je si jistý, že se nakonec rozhodne správně a maličká půjde s nimi. J ani o krok neustoupí, když se o něj Aqui opře a vyčkává dál. 

"Já vím, že ano. Ale vím, že tohle bude výjimečné." Pošeptá mu do ouška. Stačí už jen pár vteřin a Aqui ponese jméno. Tím je rozhodnuto, už není pochyb. 

"Je to skvělé jméno a tím, že nemá žádné papíry, jí klidně může zůstat." Odsouhlasí mu jeho volbu, které nic nepřekáží. Rozesměje se upřímně. 

"A já mám taky přezdívku, když zlobím?" Nenechá to jen tak bez odezvy. Povolí své sevření, jakmile se k němu Aqui otočí čelem a hned se mu podívá do očí. A teď ej to on, koho málem odváží na kolečkách nohama napřed. Jestli ho někdo umí dokonale překvapit, tak je to právě tohle stvoření proti němu.

"Dobře, myslím, že právě jsi mě šokoval tak na pět let dopředu." Vypadne z něj jako první. Uvědomuje si, že před lety by nejspíš po takovém prohlášení utíkal, teď ale nechce. 

"A do prstýnků si necháme dát Manyho hřívu." Neřekne mu přímo souhlas, ale tohle je vlastně dost jasné. Přitáhne si ho k sobě za pas. Nechá se políbit a vůbec se mu ho nechce pouštět. Kobyla na to má jiný názor. J si odfrkne. 

"Chtěl jsem dělat mnohem horší věci." Mluví ke zvířeti a dostane se mu jen pohrdavého pohození hlavou. 

"To by bylo, jak mít doma tchýni." Za chvíli ho z toho boxu vykope, to je jasné. 

"Majitelka jí má ráda, ale řeknu jí, že kdyby se situace změnila, i třeba finančně, vezmeme ji k sobě." Slíbí mu bez váhání, i když asi budou muset přikoupit ještě pozemek za jejich domem, ale to měl stejně v plánu. 

"Miluju tě, Hvězdo moje. Ne jen do konce, ale ještě dál." Pošpitá mu do rtů, než ho znovu políbí, tentokrát spíš krátce, ale o nic méně intenzivně. 

"Jsi to jediné, pro co stojí opravdu žít. Na světě jsou důležité věci, ale pro mě jsi jen ty to nejpodstatnější. Nikdy o tom nepochybuj." Pohladí ho po tváři a políbí na čelo. 

"A já vím, co tvé rozhodnutí ještě potvrdí. Tvoje maličká bude potřebovat spoustu nových věcí. Takže na řadu přichází moje smrt a tvá radost. Jedeme na nákupy. Ty ještě ani pořádně netušíš, co všechno je na výběr." Nepochybuje o tom, že klisnička bude mít tisíce barevných variací doplňků a určitě to stihnout ještě dnes. Dokonce to trvá ještě víc než hodinu, než se Aqui pořádně rozloučí. Pomůže mu pořádně se usadit na motorku a pak usadí i sebe. Ohlédne se přes rameno. 

"A jako svatební dar dostaneš motorku." Prohodí, než se začne smát. 

"Já vím, hrozně moc mě miluješ a vždycky budeš. Tak radši jedeme." Nastartuje, aby se Aquiho možné nadávky ztratili v ohlušujícím rámusu. Sluníčko jim krásně svítí na cestu a bude i dál. Malé hříbě je jen další krok k tomu, aby si právě tady dál tvořili svůj domov, který jim nikdo nevezme. Kdyby to přece jen někdo zkusil, budou oba dva bojovat do roztrhání těla. Tak moc jim to za to stojí, stejně jako ostatním, kteří jednoho letního dne přijeli na farmu. Jak kdyby ten kousek země měl své vlastní kouzlo, které jim všem zařídilo spokojený život. Snad tu magii nevyčerpali celou a zůstane ještě malinkatý kousek pro ostatní. Jedním létem to přece jen nekončí a život pomalu plyne dál. Kdo ví, co všechno se ještě na jedné malé farmě odehraje.