Stojí tam nad ním jako nějaký dráb, připadá si teď trochu hloupě, nejraději by se mu věnoval naplno a dovolil mu všechno, ale z druhé strany fakt, že si s ním může dělat, co chce a moc mu odporovat nebude, se mu zamlouvá čím dál víc. Asi ještě nepotkal nikoho, kdo by po něm podobné věci chtěl. Neví přesně, co přesně by měl dělat a zároveň asi tuší, co se po něm chce. Pár minut si jej prohlíží, jak se tam válí na posteli a nakonec se přece jen rozjede k němu a usadí se vedle něj. Jen skoro neznatelně jej hladí po celém těle a zvlášť se zdržuje mezi jeho půlkami, kde si sem tam nedopustí provokativní štípnutí. "Tak co líbí se ti to?" Zeptá se, když neodolá pokušení a plácne jej přes zadek, možná o něco víc, než měl původně v plánu. Dráždí ho a ne málo. Má sto chutí si plácnout zvonu. Počká si na odpověď a pak přejede dlaní znovu po jeho pozadí a prstem zajede až k jeho vchodu, který jen jednou pohladí a dál pokračuje zase po jeho bledé kůži nahoru. Nutkání si ho vzít je už téměř nesnesitelné, přesto se ale skloní k jeho půlkám a neodpustí si silné kousnutí, když už je má takové, které k tomu přímo vybízejí. Byl by blázen, kdyby je nechal bez povšimnutí a ta značka, kterou vytvořil, taky stojí za to. Doufá, že mu tam zůstane, co nejdéle.
Elli
Matrace se zhoupne, když se Lucas posadí k němu a on okamžitě obrátí obličej jeho směrem. Pak ho začne konejšivě hladit po celém těle. Jen tak poslušně a klidně leží a nechá víčka klesnout. Strašně moc si to užívá a vrní při tom jako kocourek, nepatrně se natáčí za jeho dlaní tam, kde je to příjemné a vysloveně relaxuje. Přesně do chvíle, než ho Lucas plácne, až to štípne, což je jako studená sprcha. Oči doširoka otevře a zadek ho skoro brní, ale hned na to je zase pohlazen a kůže konejšena. Paradoxně mu to způsobí silný tlak v klíně proti matraci. Líbí? Líbí? "Ano..." Vydechne souhlasně, což přejde v táhlý sten, jak ho Lucas podráždí v místě jeho dvířek do nitra. Ruka jede vzápětí výš, což okomentuje nesouhlasným zakňouráním a pak ho Lucas kousne. Zatne půlky a zřetelně sykne bolestí, která se plynule přelévá ve slast. Tyhle pocity ho pořád fascinují a nechápe, že si je užívá tak málo lidí. Prsty se sevřou kolem látky povlečení a tlak v klíně vzroste.
"Bože..." Hlesne skrz zatnuté zuby.
"Co to dělá s tebou?" Začne se dožadovat jeho pocitů. Jaké to pro něj je? Bude chtít někdy pokračovat? Nebo to není jeho styl, který by hledal? Bylo by mu to líto, ale stejně by se ho nevzdal.
Lucas
Dál si pohrává s jeho kůží a zanechává po sobě místy své zuby. Nějak s tím nemůže přestat a čím dál víc se mu to líbí. Ta moc, kterou nad ním najednou má, mu dodává energii, kterou netušil, že ještě někde vyhrabe. Stejně si připadá jako po týdenní dovolené, kdy nemusel vůbec nic. Vnímá každý jeho stisk přikrývky, který ho vybudí k dalšímu prodlužování trápení a k tomu ještě jeho slova, no řekneme, že už moc nevnímá, co dělá. Vede ho instinkt, který se v ideální dobu probudil. "Mám sto chutí tě ošukat hned, ale asi bych měl ještě chvíli počkat. Zdá se, že máš ještě rezervy." Prohodí, aniž by si uvědomil, co vlastně říká a že je to nejspíš drsnější, než kdy jindy. Jeho mozek je teď někde v klíně a nejspíš tam ještě dlouho zůstane. Ne, už to dál protahovat nemůže, na to už je moc nadržený. Stoupne si, aby si vzápětí mohl kleknout před postel, a přitáhne si ho za boky částečně k sobě na zem, aby měl lepší přístup k jeho zadku. Na nic dál nečeká a najde prsty jeho vchod, kam první vsune jeden prst a vzápětí i druhý, aby ho jejich pohybem mohl ještě chvilku trápit a taky připravit na svůj vpád. Nejradši by celou přípravu přeskočil, ale to by mu po tom všem mohl vážně ublížit. To je to poslední, co by chtěl.
Elli
Jeho hlas mu způsobí další motýlky v břiše. Ano, má ještě hodně rezerv, ale na jejich první testování téhle hry to bylo úžasné a navíc má teď pocit, že nemá ani jednu. Chtěl by s ním zažít všechno a hned. Nestačí na to nijak zareagovat a už po posteli jede směrem k němu, napůl z ní sklouzne a zůstane přesně tak, že je zaklíněný mezi matrací a Lucasem. Prsty svírá prostěradlo a boky má ohnuté přesně v místě ohybu matrace. +Sakra...!+ Projede mu spěšně hlavou, ale nestane se přesně to, co čekal. Až tak drsný Lucas není a za to mu teď v duchu poděkuje. Asi by ho rozpáral... Silně zasténá a pevně semkne víčka, když ucítí jeho prsty uvnitř sebe. "Proboha... Lucasi!" Dostane ze sebe a celý se pod ním zakroutí, ale je to marné. Asi brzo udělá díru do postele vlastním přirozením, ve kterém mu cuká, jako by mu mělo upadnout... tohle je k nesnesení! Boky se zarazí proti němu, ale nemá úplně jasnou oporu pod koleny.
"Už to udělej!" Žadoní naléhavě a znovu se natlačí proti němu. Jak moc ještě Lucas potřebuje vybízet? Kdy byl na jeho místě on, nevydržel by to. Jenže přesně z tohohle důvodu tuto hru hrají. Nemají být stejní. Jeden z nich dvou to musí mít pevně v rukou a Lucas se to naučí, tím si je Elli jistý.
Lucas
Sám má co dělat, aby se vůbec dokázal ovládat natolik, že to ještě neudělal. Snaží se ho nejvíce vydráždit prsty, aby jeho vpád byl spíš příjemný, než bolestivý. JE to trochu za trest, ale podle něj to bude stejné i pro Elliho. Vzdá to přesně ve chvíli, kdy jej pobídne, aby to udělal, a on už nehodlá dál čekat. Ani nemůže, na to to chce až moc. Jeho dech napovídá, jak moc se nemůže dočkat. Nasměruje tedy své přirození k jeho vchodu a pomalým tlakem do něj začne pronikat. Pořád se ještě dost ovládá, aby mu opravdu neublížil. Když už je napůl uvnitř, té těsnosti už dál nedokáže odolávat a přirazí naplno s dlouhým výdechem. Jeho příčetnost už vzala dokonale za své. Mezitím dlaní najde jeho chloubu a začne po ní přejíždět v pomalém tempu, aby ho doslova přivedl k šílenství, ke kterému nemá ani on daleko. Párkrát pomalu přirazí, než své tempo začne zrychlovat a dýchat mu na záda. Volnou ruku přesune na jeho bok, aby jej měl pod úplnou kontrolou a mohl tak jen myslet na příval uspokojení, které se do jeho slabin nezadržitelně blíží. Snaží se svůj vrchol co nejvíce ovládnout, ale začíná to být nad jeho síly.Elli
To dráždění je šílené, za chvíli asi roztrhá sežmoulané prostěradlo a jak se snaží kroutit, spíš ubližuje sám sobě, protože v jeho železném sevření není úniku. Pak ustrne, když ucítí tlak mezi svými půlkami a je to něco mezi bolestí a slastí, kdy padne čelem zpátky do peřin. Při jeho prudkém přírazu skoro vykřikne a vybuchne v něm gejzír vášně, slasti, touhy a kdo ví čeho ještě. Nechce, aby to skončilo, nechce, aby z něj ještě někdy vystoupil, chce jen tohle a napořád. Svůj hlas už si ani neuvědomuje, ale musí ho být plný dům, protože začíná trochu chraptit. Když se ho pak ještě Lucas dotkne tam dole a začne ho zpracovávat v tom mučivém tempu, začne se mu motat hlava a všechno se mu míhá před očima. Nejde to popsat a nejde to vydržet. Zmučeně se mu snaží vytrhnout a zároveň narvat boky co nejvíc proti němu, ale už to víc nejde. Připadá si jako šílený, vůbec se neovládá.... vůbec. Po zádech mu teče pot a pak vybuchne v orgasmus tak silný, že vůbec neví, kde je. Uvědomuje si jen ten neskutečný pocit v celém těle a před očima mu doslova tančí celý vesmír.Lucas
Přiráží čím dál rychleji a už má obě dvě ruce na jeho bocích, aby si trochu pomohl. Má pocit, že je to pořád ještě pomalé na to, jak moc ho chce a jak ho svým jednáním vydráždil. Kolena se mu podlamují a on už začíná mít pocit, že tohle nemůže dlouho vydržet. V okamžiku kdy vyvrcholí Elli stane se to samé i u něj, má pocit, že mu explodovaly všechny vnitřnosti. S každým dalším zážitkem s ním, má pocit, že už to lepší být nemůže. Vždycky ho překvapí, že se plete. "Bože Elli." Vypadne z něj šeptem, když jej začne plnit až po okraj a svalí se na jeho záda s hlubokým oddechováním, které nehodlá korigovat. Ani nemůže, jinak by na místě umřel. Nějak se nemůže přinutit vnímat realitu, jen tam na něm leží a podpírá se z posledních sil rukama, aby ho úplně nezalehl. Za chvíli už vydechuje o něco klidněji do jeho kůže. Vnímá každou kapku svého potu, jak mu stéká po zádech, až na ty jeho. Konečně se přinutí po několika minutách oddálit bokem, aby ulehčil svým rukám a hlavně kolenům. Z posledních sil si jej přitáhne do náruče a konečně se odhodlá zavřít ve chvilce odpočinku oči.
"Tohle mě neomrzí." Ozve se jeho pořád trochu chraplavý hlas.
Elli
Ležel by na posteli jako hromádka neštěstí - nebo spíš všeobjímajícího štěstí, kdyby ho Lucas nepřitáhl k sobě do objetí. Kolem krku ho hřeje obojek a sám je u něj tak nějak smotaný do klubíčka. Až po delší chvíli si plně uvědomí, co se tu před chvílí odehrálo a na obličeji mu to vykouzlí poloomámený úsměv. "To doufám." Šeptne mu opožděnou odpověď a nabírá nové síly. Poslouchá rychlý tlukot jeho srdce, vnímá jeho horkou kůži, která má teď snad o pět stupňů víc i mokré prostěradlo pod nimi. Asi by měl převléct... ale to pak nebude vonět po něm.
"To byla parádní divočina." Broukne po chvíli odněkud z jeho kůže, když už zase pomalu začne mít roupy. Vymaní se z jeho sevření a posadí se - přesně na dvě vteřiny, protože zadek má slušně použitý a docela to zabolí. Vyskočí na místě jako čertík a honem poposedne na bok.
"No..." Vydechne jenom a pak se rozesměje.
"Ani jsi mě nemusel vyplácet." Vrátí se k jejich nové načaté praktice a zahoří mu v očích, když se podívá do těch jeho. Kousne se jemně do rtu. Všechno mu obrací vzhůru nohama, celý život. Ženě se kterou má mít syna řekl, že ho přitahuje někdo jiný a při tom u něj nemá žádné záruky. Žádné... Sklopí pohled. Padá do věcí hrozně po hlavě, ale nejde tomu pomoct.
Lucas
Drží ho ve svém svalnaté náruči s očima zavřenýma, aniž by se prozatím z mohl na jediný pohyb. Musí se trochu zkoncentrovat a začít přemýšlet nad tím, jak se dýchá a vlastně i přemýšlí. Celé tělo, jakoby mu odmítalo poslušnost a nedokáže se ani přimět zvednout víčka, jen tiše oddechuje, aby nabral tolik potřebnou energii. Brzo se mu zase vrátí, ale teď má pocit, že už ani nezvedne ruku. Je to však ta nejlepší únava, jakou za poslední roky zažil. "Celkem zajímavá zkušenost. Čekám, k čemu se dostaneme příště." Prohodí s nádechem pobavení, když si je jistý, že ho hlas nezradí a nebude mu přeskakovat, jako kdyby byl v pubertě. Otevře jedno oko a hodí ho po něm, aby si zkontroloval jak se tváří. Chce vidět, jak moc je spokojený s tím, co právě teď prováděli. Pořád si není tak nějak jistý, co se z toho nakonec vyvrbí. Není si jistý, co si o tom má myslet, ale líbilo se mu to. Když ale Elli sklopí pohled je mu jasné, že dokud o to bude stát, bude tu pro něj vždycky. Ať to stojí, co to stojí. Není ještě připravený to vyslovit nahlas, jinak to ovšem nebude. Jediné na co se teď zmůže, je že se zvedne do sedu, přitáhne si jej k sobě a políbí ho jemně a nenuceně, aniž by cokoliv řekl. Podle něj toho vlastně říká mnohem víc, než co je schopný vyjádřit slovy.
Elli
Pousměje se pro sebe, když mu řekne, že čeká, co bude příště a zatím k němu oči nezvedá. "To záleží hodně na tobě... na co si troufneš." Řekne tak nějak neurčitě, protože on sám si troufne vážně na hodně, ale pak je už přitažen do náruče a objímán a líbán, takže se celý okamžitě zase podvolí a polibek mu oplatí - najednou tak něžný. Když se dostane k pauze pro nádech, podívá se mu upřeně do očí. Potřebuje někoho, kdo ho při tom všem pohlídá a zařídí, že to nepřeženou.
"Líbí se ti to? Být dominantní?" Zeptá se celkem vážně, ale koutky rtů se mu rozverně zvedne nahoru. Nebylo to jenom o ložnici, pro něj to byl životní styl ve smyslu, že potřeboval vést a sám být v klidu s tím, že je ten, kdo se nemusí starat. Moc to neuměl, to proto mu to nešlo se ženami. Vůbec nemá ponětí, kolik času uběhlo od chvíle, co jsou tady, ale přistiženi zatím nebyli. Lehce ho líbne na nos a rozesměje se.
"Víš, že je to celé o důvěře? Půjčím ti sebe, ale musíš všechno řídit." Zašeptá horoucně. Kdyby mu někdo řekl, že se tohle bude dít po jejich setkání, kdy ho Lucas přirazil ke zdi, nevěřil by tomu. Řekl by, že je to prostě nemožné a odešel by s mávnutím ruky, ale teď...? Tak nějak se mu s ním plní nejdivočejší sny.
Lucas
Ze svého pevného náručí ho zatím nepouští, jen si prohlíží jeho tvář a snaží se z ní vyčíst, co to všechno vlastně má znamenat. Je pravdou, že nikoho jemu podobného ještě nepotkal. Elli vypadá, že tento způsob se mu víc než zamlouvá a že to rozhodně není naposledy, kdy něco podobného zkouší. Už se vůbec se nepozastavuje nad faktem, že s ním počítá do budoucna. Možná by neměl, přece jen bude za chvíli táta, kdo ví, co se pak změní. Nechá ho chvíli mluvit, než se i s ním svalí do přikrývek, ale pořád ho u sebe přidržuje, aby mu náhodou nechtěl utíkat. Rozmýšlí si pečlivě, co by mu na to měl odpovědět. "Líbí možná víc, než by mělo jen..." Zarazí se na chvíli a teď vážně přemýšlí, jestli má pokračovat ve svých slovech nebo ne. Zahledí se nad sebe upřeně, nejraději by teď utekl ven na cigáro. Nejspíš by to ještě před pár týdny udělal, teď si je ale jistý, že už nechce být víckrát zbabělcem, který od otázek a odpovědí na ně utíká.
"Fakt bych ti nerad ublížil. "Vypadne z něj dřív, než si to stačí uvědomit. Dává mu tím jasně najevo, jak moc muna tom záleží. Pokrčí nad tím rameny, už to řekl, vzít zpět to nechce, tak co.
Elli
Už jsou zase vleže a on se směje, zatímco se ho prsty drží za paže. Jen... jen? V očekávání hledí do jeho očí a srdce se mu rozeběhne o něco rychleji. Všechna jen jsou vždycky podezřelá. Asi jako Musím ti něco říct, ale až potom nebo... Není to tak, jak si myslíš. Lucas hledí notnou dobu někam na strop a on už pomalu začne mít strach, co z něj vyleze, ale to, co uslyší vzápětí ho přiměje spíš roztát. "Lucasi..." Splyne mu ze rtů.
"Nemůžeš mi ublížit. Jak? Tím, že mi dáš na holou? Tím, že mi… hm..." Zarazí se vprostřed věty, protože už z něj málem vypadlo Tím, že mi tam vrazíš, co tě napadne, ale... nebylo by to přece jen moc? Hned takhle z kraje? Vypadá dost na pochybách. Ano být dominant znamená zodpovědnost za ně za oba, ale co by se mohlo stát? Pohladí ho jemně po tváři.
"Stejně skoro neposlouchám." Odlehčí celé téma.
"Mám žízeň." Oznámí nakonec, vymaní se z jeho sevření a zvesela se postaví na posteli, několikrát zapruží v kolenou a pak seskočí, aby si tak jak je, s tím nahatým zadkem, doběhl pro ten nevypitý koktejl. S tím jak, je jeho tělo vysílené se mu okamžitě zamotá hlava z alkoholu.
"Ty bláho!" Řekne, když jednou dlaní šátrá po něčem, čeho by se chytil.
Lucas
Kouká svým modrým pohledem stále do stropu. Řekl si sice, že nebude zbabělec, ale nedokáže se Ellimu stejně podívat do očí.Pořád má pocit, že mu prozradil až moc a že se teď stane něco příšerného. Čeká od něj výsměch, čeká že ho bude mít za blázna. Jsou to hrozně zvláštní pocity, které teď má a doufá, že rychle sami od sebe zmizí. Ani jedno ani druhé se ale nestane, k jeho velkému překvapení. Slyší slova o tom, že mu nemá jak ublížit, ale on sám moc dobře ví, že když se dostane až příliš do v svého nitra může se nechat unést a to by rozhodně nedopadlo dobře. Přece jenom si moc dobře pamatuje, co se stalo v hostinci. Jakmile se napije, může být všechno jinak. Je pravda, že s Ellim necítí takovou potřebu se napít, ale jak dlouho to bude trvat? Využije okamžiku, kdy si Elli skočí pro sklenku. chvíli ho ostražitě pozoruje, když zavrávorá a už už by mu přispěchal na pomoc. Vypadá to, že to není potřeba a tak se jen zvláštně pousměje a pokračuje ve svém původním plánu. Natáhne si jen kalhoty a zamíří k bazénu, kde si s cigárem stoupne k zábradlí a zahledí se před sebe. +Jsem asi magor, měl jsem toho nechat dokud to šlo...+ Proběhne mu hlavou, když si znovu uvědomí, do čeho se nejspíš žene. Prozatím jen někde v koutku, sám ale moc dobře ví, že je to pravda a měl by s tím skončit, než se někomu něco stane.Elli
Nalije do sebe skoro polovinu koktejlu a odloží sklenku někam stranou. On sám si s oblékáním vrásky nedělá. Jednak se tuhle hecovali, že na oblečení kašle a doma bude chodit nahý a jednak oblečení z duše nenávidí. Už aby bylo léto a on si mohl chodit jen tak. Tady v domě na stromě to klidně šlo. Sice se po pláži pohybovali lidé, ale bylo jich málo a sem nebylo vidět. Už viděl, jak by nějaký Nefilim létal zrovna jemu nad střechou a pohoršoval se. Chvíli hopsá po domě, přemýšlí kde co lítá a kde v zimě spí berušky a pak mu dojde, že Lucas není v posteli. Nahlédne do koupelny, ale tam taky není. Zvesela přeskotačí přes kuchyň, u toho si brouká nějaký nápěv a nakonec si ho všimne ve dveřích na terasu. Pousměje se a chvíli si ho prohlíží, jak moc mu to tam sluší. Nakonec jak je, vyběhne do té zimy za ním. Popadne ho kolem pasu a zavrní mu do kůže na zádech. "Ty jdeš kouřit a vůbec nic mi neřekneš? Můžeme se vsadit, kdo bude mít dřív zápal plic!" Hecuje ho k nové hře a hlavou už běží myšlenky na úplně jiné kouření, ale stejně mu jde nejvíc o to, aby se k němu mohl tisknout a mačkat a užívat si jeho vůni.
Lucas
Stojí tam bez hnutí a chlad, který objímá holou kůži, mu zrovna vrásky nedělá. Je to všechno jen o zvyku, on je zvyklý na hodně věcí ale to k čemu se schyluje v jeho hlavě, to se nedá srovnat s ničím, co dosud zažil. Všechno se mu vrací a zároveň to není tak bolestné jako jindy. Tedy zatím. Ví, co by měl udělat, ale pořád se tomu podvědomě brání. Stejně to jednou praskne, ale on e postará o to, aby to nemělo důsledky. Prostě musí. Jediný jeho pohyb prozatím obstarává potáhnutí z cigarety. Dost ho zaměstnává souboj v jeho nitru. Když ho Elli obejme kolem pasu, trhne sebou a s dlouhým nádechem po něm hodí koutkem oka. Je neskutečně roztomilý. Na tváři už mu zase hraje bezstarostný úsměv, jen on ví, že je to velmi dobře natrénovaná maska, kterou má už několik týdnů. Poslední dny ji ale používá jen málokdy. +Sakra proč musí být zrovna tak...+ Proběhne mu hlavou, než rukou zakryje tu jeho, tipne cigáro do popelníku a začne ho tahat směrem dovnitř. "Já jsem vůči zimě odolný, ale u tebe si tím jistý nejsem. A rozhodně ti nehodlám po večerech vařit čaj a nahřívat ponožky." Zkonstatuje přísně, aby ovšem odlehčit svůj výraz vlepí mu polibek do vlasů. Některé věci už začíná dělat automaticky, aniž by si to uvědomil. Tohle byla jedna z nich.
Elli
"Fůůůj, ponožky!" Ohradí se okamžitě, přivře oči pod jeho políbením do vlasů a nechá se táhnout zpátky do domu. Samozřejmě, že ponožky nosí, prostě musí, ale to neznamená, že je má nějak v lásce.
"Já jsem ale ještě svojí dávku nikotinu neměl!" Brání se, ale proti jeho síle je víc než bezbranný. V domě se mu konečně vysmekne.
"Nevypil jsi svůj koktejl!" Ukáže na sklenici štíhlým prstem a pak se s otočkou dostane ke dveřím do koupelny.
"V bytě nemáš vanu." Zabrouká, když se mu podívá upřeně do očí.
"Co bys řekl tomu, kdybychom si vyzkoušeli tu mojí?" Nadnese a pozadu zacouvá do koupelny, kde se ozve štelování kohoutků a za chvíli i tok vody. Nečeká žádný odpor a tak začne rovnou do plnící se vany nalévat nějaké ty olejíčky a podobné hovadinky. Lucas vypadá nějaký zamyšlený od té chvíle, co to dodělali možná je to kvůli té drsnější praktice. Musí ho trochu uvolnit. Vana v domě na stromě je opravdu krásná, samostatně stojící a s výhledem ven, takže by se mu tady mělo líbit. Všechno bylo ve světlém dřevě a obložení vany vypadalo jako z nějakého proutí. Nebyly tu úplně volné stěny, jen dvě velká okna, ale s roletami a především vážně do podrostu. +Aby sem tak vlezl nějaký pavouk...+ Teď v zimě…
Lucas
Zůstane stát uprostřed domu a rozhlíží se po nabízeném koktejlu. Potřebuje nutně něco dělat, aby konečně přestal přemýšlet. Napadne ho myšlenka, kterou v tuhle chvíli považuje za spásnou. Tohle pro něj zašlo až moc daleko. Cítí se jako ten největší podrazák na světě, přece jen se nikdy do svého zadání... No nikdy k nikomu necítil tolik, co k němu. Tedy kromě Kate ale ta nebyla jeho práci, za to Elli ji je. V první chvíli to netušil, ale později na to přišle a teď…Má pocit, že ho zabije jen tím, až to zjistí. "Jasně hned to do sebe kopnu." Houkne směrem k němu a sleduje jeho odchod do koupelny. Rozhlédne se ještě jednou po domě, pohledem vyhledá jednu ze skoro plných flašek s chlastem a část do sebe obrátí a zbytek vlije do umyvadla. Rychle naškrábe vzkaz. Není to tak snadné, jak to na první pohled vypadalo. –Promiň, nechtěl jsem být pravým Lucasem.- Popadne své věci a s tichostí, které je naučen, zmizí ze stromového království. Když je stále ještě na dohled, ohlédne se krátce k domku, již oblečen a dlouze si povzdechne.
"Tohle už nedám, ani kdybych chtěl…" Vypadá to na dlouhou noc se svým vlastním svědomím. jedno ale ví, už nikdy Elliho nesmí vidět. Musí zařídit spoustu věcí a hlavně to, aby ho nikdo nenašel.
Žádné komentáře:
Okomentovat