Přijme cigaretu s jistým nadšením, přece jen jeden potah je sakra málo. Nejradši by si dal celou krabičku a pak by byl spokojený. Ty závislosti ho jednou přivedou do hrobu. Sleduje jeho nadšení, připadá mu neskutečné, jak dokáže být veselý z takových věcí. Začíná tomu ale přicházet na chuť, takže se začne usmívat zeširoka taky. Prostě je to nakažlivé, ať už chce nebo ne. "Jasně, jen doufám, že budu mít potom stejně dobrou náladu." Zkonstatuje s mírnými obavami, moc dobře ví, jaký dokáže s jistou hladinou být a nerad by to všechno zkazit nějakým ,,super“ výstupem. Ostatně Elli už má pár za sebou a nedopadly zrovna nejlépe. Pohledem ho doprovodí, dokud nezmizí v domě a sám si v klidu dokouří cigaretu sledujíc moře v dáli. Pak ji típne do popelníku a vydá se za ním, aby zkontroloval jak na tom je. Dojde až za jeho záda a nahlédne mu přes rameno, zahlédne nějaké ty paraplíčka a upřímně se zasměje. Tohle by si dobrovolně asi nikdy neobjednal.
"Tobě ta paraplata nedají spát co?" Nadhodí pobaveně, než se nakonec odejde usadit na zem před postel s rukama pohodlně opřenýma na ní.
Elli
Jako by tu jeho poznámku neslyšel... tedy on ji slyšel, ale moc ji nevnímá, respektive neanalyzuje obsah těch slov, protože nemá jednoduše čas. Vyrobí celkem třemi druhy alkoholu napuštěný duhový drink s paraplíčkem a ovocem a vším, co má tropický koktejl mít a vítězoslavně se na Lucase otočí, když je s tím hotový. Nejdřív ale to jeho kafe, no jasně. Už jen zalije hrnek vodou a ihned se rozvoní po domě. Vezme ho opatrně do obou rukou, protože je to schopný ještě vylít na zem a opatrně se s ním vydá směrem k němu. "Moc ti to tady u mojí postele sluší, víš?" Řekne mu po cestě a pak mu hrnek opatrně předá.
"Na párty musí být taky jídlo, ale já popravdě vařit teda neumím." Oznámí mu, když protáhne obličej a vrátí se do kuchyně, kde lustruje skříňky, co kde najde. No tak to vyřeší klasickými talíř, kde je všechno, co zrovna najde od sýrů po šunku a zaleninu a voilá! Studená kuchyně taky dobrá. Zabere mu to asi tolik času, co Lucasovi pití kafe.
"A víš, co mám ještě?" Odběhne do rohu obýváku, kde stáhne přehoz z gramofonu.
"I s Elvisem." Oznámí spokojeně, když to tam nacpe, aby tady nebyli potichu jak na pohřbu. Má párty se vším všudy! Tady neexistovala elektřina, takže ne každý měl doma něco podobného, ale on to sehnal. Tedy, jako většina věcí mu to bylo darováno.
Lucas
Líbí se mu, jak připravuje drinky, vypadá u toho tak soustředěně, jak ho už dlouho neviděl. Jak kdyby ho stačilo jen něčím zaujmout a on bude ve svém vlastním světě. Už to viděl, když měl v ruce kytaru, hrál a zpíval. Pousměje se nad tím faktem a nehodlá mu radost kazit poznámkami o barevnosti toho všeho. Jindy bych ji měl nespočet, ale teď prostě a jednoduše mlčí. To už se mu ale nese kafe, na které se těší v tuhle chvíli úplně nejvíc. "Jasně, že vím. Za koho mě máš?" Rýpne si pobaveně, než si opatrně převezme hrnek a napije se ještě vařícího kafe. Sice opatrně, ale vůbec mu nevadí jakou teplotu to má, naopak. Kdyby to bylo studené, nesjpíš by do toho nestrčil ani prst, tak moc to nesnášel. Pomalu dopije ještě horké kafe a s pozvednutým obočím sleduje, jak snáší na talíř nějaké to jídlo. Ušklíbne se nad faktem, že by potřeboval něco teplého do žaludku a chtě nechtě se zvedne, aby začal šmejdit po kuchyni mezitím, co on je v obýváku. Najde nějakou zeleninu a rajčata společně s těstovinami a začne pomalu připravovat jednoduchou italskou večeři. Není to nic, čím by se uživil v restauraci, ale na pro jejich chuťové pohárky by to mohlo stačit. Vypadá to, že se za ty roky naučil celkem vařit, i když je pravda, že tohle byla jediná z jeho oblíbených činností, zvlášť když mu do toho nikdo nekecal. Taky je pravda, že ne vždycky bylo na kupované jídlo, takže mu nic jiného nezbývalo.
"Jasně hoď tam Elvise, troch té kvalitní hudby neuškodí." Houkne na něj, ale svou pozornost plně věnuje jídlu, které začíná po domě vonět.
Elli
Elvis už si vesele hraje, ale Elli se nějak zasekne u všech těch desek, které má, když mezi nimi klečí jako mezi hračkami a prohlíží si jejich obaly. Jeho pozornost byla právě odvedena a i když už je viděl mockrát, stejně mu pokaždé přišly zajímavé. Rád je sbíral. Z dění ho vytrhne až příjemná vůně vařícího se jídla, linoucí se.... z kuchyně??? Obrátí tím směrem překvapené oči a nakonec desky odloží na zem, kde je všechny rozkrámoval, aby vstal a vydal se pomalu za ním. Zachytí se dlaní za hranu dveří, když nakoukne k lince. Lucas umí vařit? A navíc u toho vypadá neskutečně sexy.... neskutečně! "Nechceš si všechno svléct a nandat si jenom zástěru?" Zeptá se ho spontánně, ale to už je až u něj a obchází ho jako mlsná kočka. Otře se mu o záda, nahlédne na špičkách přes rameno, přejede dlaní po předloktí a pořád sleduje očima pánev a to, co je na ní. Pak se konečně pousměje a zvedne k němu oči, když se bokem natiskne na ten jeho.
"Jsi samý překvapení..." Vydechne tiše. On vařit neuměl. Nejspíš by se podřezal a Gigi to sice uměla, ale nebavilo jí to. Vařila jenom někdy, když byli oba dva doma. Ellimu bylo většinou jedno, z čeho je živý, ale někdo, kdo uměl vařit a ještě rád, to byl vážně bonus!
Lucas
Ještě trochu toho a trochu toho, lítá kolem jídla jak namydlený blesk, ale ne nějak zmateně, je si úplně jistý, co dělá. Je vidět, že to rozhodně nenadělá poprvé a ví, co kdy přidat, aby to mělo tu správnou chuť. Tak nějak se do toho zažere ještě víc, když už se blíží do finiše, že skoro ani nepostřehne jeho hlas, jen cosi nesrozumitelně zamumlá. Nějak není ženská a nedokáže dělat víc věcí najednou. To už se ale za jeho zády motá Elli a snaží se ho rozptylovat. "Zmiz nebo v tom budou chlupy, ty mlsnej kocoure." Houkne na něj s pokřiveným úsměvem a zamává jeho směrem vařečkou, která je od omáčky z rajčat a přidá ještě poslední ingredienci, než slije uvařené těstoviny a rozdělí je na dva talířky.
"Tak přece jsem za ty roky neumřel hlady. Nějak se živit musím." Prohodí pobaveně, než kupodivu s lehkostí nandá omáčku a ještě pohledem zkontroluje výsledek. Je celkem spokojený, na ty poměry, co tu našel a nenašel. Podá mu jeden talíř a druhý si nechá, teprve teď si uvědomuje, jak moc velký má hlad.
"Tak šup nebo se zboříš ještě dřív, než začneme." Mrkne na něj pobaveně a sám se pustí do jídla, opřený zády o linku, je za poslední dobu zvyklý jíst v pohybu, asi mu i líp chutná. Možná taky proto, že už dlouho tu nebyl někdo, s kým by si k tomu stolu sedl.
Elli
Rozesměje se, protože přezdívku Kitten si nedal jen tak pro nic za nic a je rád, když ho s kočkami srovnávají i jiní. Vytrhne mu vařečku z ruky, když už ji nepotřebuje a celkem dost provokativně ji začne olizovat jako by to bylo něco úplně jiného, zatímco se Lucas snaží věnovat těstovinám. Upírá pohled do jeho tváře a nechá toho, až ve chvíli, kdy je jídlo nandávané. Ta omáčka chutná už teď naprosto delikátně a je si jistý, že až ochutná víc, bude ho nutit vařit pořád. "Mohl jsem mezi tím romanticky prostřít, co?" Zabrouká koketně. Natáhne se pro svůj talíř, který vezme do jedné ruky a tou volnou ho popadne za tričko, aby ho táhl za sebou alespoň k pohovce.
"Pojď sem se mnou..." Láká ho, než se na ni usadí v tureckém sedu a konečně si nabere a strčí do úst první sousto. V tu chvíli ho složí naprosto dokonalá a vyvážená chuť jednoduchých ingrediencí, ale sakra tak dobře ochucené jídlo už dlouho neměl. Stočí k němu skoro šokovaný pohled.
"Doufám, že tam toho je hodně." Prohlásí a pak na celých deset minut ztichne. Kašlat na to, co se má, talíř i vylíže, až si od toho zasviní nos.
Lucas
Vážně raději jí ve stoje, je to pro něj praktičtější a proto nemá ve svém bytě ani jídelní stůl. Ostatně možná by se tam ani nevlezl. Jasně, mohl by jíst na pohovce, ale tak nějak mu to přijde jako luxus. To už ho ale Elli tahá směrem k jeho pohovce a nejspíš mu nezbude nic jiného, než ho poslušně následovat. Jindy by se asi bránil víc, ale dneska je celý den podivně klidný. "Víš, že já jsem s romantikou dost na štíru." Neodpustí si přesto podotknout, aby ho ujistil, že se bude cítit hodně divně. Jsou prostě věci, které se mění jen velmi obtížně. Usadí se na pohovku s talířem v ruce a pomalu sousto po soustu žvýká jídlo, které je celkem chutné, i když by ještě pár věcí přidal, ale ty tu bohužel nenašel. Když dojí, stočí pohled směrem k němu a zasměje se, když vidí, jak vylizuje talíř, přijde mu to tak nějak roztomilé, už dlouho neměl pro koho vařit a pro něj samotného to nikdy nebylo úplně ono. Komu by se taky chtěl, dělat jen jednu porci že?
"Je toho tam ještě tak na čtyři porce." Ujistí ho naprosto vážně a kývne hlavou směrem ke kuchyni, je spokojený s tím, že mu tak chutná. Přece jenom odhadnout množství, to byla úplně jiná disciplína.
"Nevypadáš, že toho tolik spořádáš." Sjede ho pohledem, on sám si dal menší porci, většinou jí častěji a po malých přídělech, víc stejně nestíhá.
Elli
Odlepí si talíř od obličeje a podívá se na něho. "Na čtyři?" Zopakuje po něm a v duchu si přebírá jestli je to dost nebo ne. Později tady Lucas nebude, aby znovu uvařil a čtyři porce se najednou zdají jako hrozně málo. Pak se natáhne, aby talíř odložil na konferenční stolek vedle pohovky a pocukne jemně rameny.
"Mám dny, kdy nejím vůbec a pak se mi to povede vždycky takhle nějak dohnat." Řekne mu vesele a vyskočí na nohy, aby došel pro ty párty koktejly. Jeden z nich mu vtiskne do dlaně a ze svého si ucucne. Neměl by se takhle zle stravovat, to ví, jenže depresi a obecně jeho výkyvům nálad, se dalo odmlouvat jenom těžko. Bylo toho hodně, co o něm Lucas nevěděl a bylo to lepší. Kdyby zjistil všechno hned, zlomil nad ním hůl, že je blázen. Odloží koktejl na stolek vedle talíře a uvědomí si, že hraje Jailhouse rock. Začne se před ním nakrucovat do rytmu téhle melodie.
"Chtěl jsi párty, my love!" Vydechne z pod ofiny a přitančí až k němu, aby ho chytil za ruce a začal tahat na nohy.
"Nebudeme tady jen tak sedět, že ne?" Vrká rozpustile a málem se přerazí o stolek, který má za sebou. Jestli Lucas tancuje nebo ne, to je mu jedno, stejně tady nebyl nikdo, kdo by ho při tom viděl.
Lucas
Ještě chvíli jej pozoruje a nepřestává se usmívat. Marně vzpomíná, kdy se naposledy cítit tak dobře jako teď. Nakonec i on dojí poslední sousto a má pocit, že si toho naložil až příliš, nedává to ale na sobě znát. To už ale ten šílenec vstane a začne tancovat a nakrucovat se před ním. Nemůže z něj spustit oči. Nechápe vůbec, kde se v něm bere tolik energie. On sám jí moc navíc nemá, ale jeho elán je nakažlivý, ovšem to neznamená, že by změnil svůj názor na tanec. Vždycky si u toho připadal divně a pochybuje, že se to změnilo. "Ehm Elli, já neumím tancovat." Rozhodí rukama v obraném gestu a raději se napije toho jeho barevného pití, které chutná až překvapivě dobře.
"Nikdy jsem neuměl tancovat a většinou se tomu vyhýbám." Jak jinak, pokud se kdy dostal na párty většinou stejně zakotvil u baru nebo co nejblíže místu s pitím. Jo ukecat to on uměl celkem dost, ale tancování to ej úplně jiný level.
"Co kdybys mi zatancoval, a já tě pak ohodnotím?" Zkusí nadhodit s nádechem trochu vyděšeného pobavení a doufá, že Elli jeho návrh přijme se stejným nadšením, jako začal tancovat.
Elli
"Já taky ne!" Vydechne a tahá ho dál, ale Lucas se nechce nechat. Našpulí na něj rty, zajede si oběma rukama do vlasů a stále se u toho kroutí do rytmu.
"To nevím..." Dělá ofuky.
"Slíbil jsi, že bude oslava a co teda budeme dělat jiného?" Vyptává se, zatímco stále dělá drahoty, ale nakonec mu to nedá a přece jen před ním předvede pár tanečních variací připomínajících kočku u tyče. Pak si vyhrne tričko div ne pod bradu, chvíli provokuje a zase ho nechá klesnout níž. Jednou dlaní si přejede přes hrudník, na břicho a ještě níž k pásku, který si rozepne, ale víc taky nic.
"Asi si pro mě budeš muset dojít..." Zazpívá mu a dělá na něj gesto ukazováčkem Pojď sem.
"Budeme si teda hrát? A jak si budeme hrát? Můžeš... můžeš...." Přemýšlí a zamyšleně si při tom poklepává ukazováčkem na bradu, zatímco se stále kroutí po obýváku.
"Mě třeba přivázat k posteli..." Rozesměje se a divoce mu zajiskří v očích. Testuje, jak na to Lucas bude reagovat. Zatím mu to o sobě neprozradil a může se stát, že na to nikdy ani nedojde, ale možná bude reakcí překvapený a věci se stanou dřív, než by čekal. Jeden musí někde začít? Dokonce i on v sobě měl sem tam trochu trpělivosti, aby si nepokazil věci, o které stojí.
Lucas
Snaží se udržet si své vysezené místečko na pohovce, je to pohodlné a momentálně s emu nechce ani vstávat. Sleduje po očku Elliho, jak ho provokuje a má co dělat, aby se udržel a nevlítl na něj. Na to, že spolu strávili poslední dny a dělali spoustu věcí, má pořád ještě dost energie. "Co budeme dělat?" Zamyslí se pobaveně, když ho napadne, jak by ho mohl ještě víc popíchnout.
"Co třeba společenské hry." Zatváří se naoko jako nějaký nudný páprda, jak kdyby to myslel smrtelně vážně. To co se začne odehrávat před ním dál a k tomu ještě to, co vypouští za slova, ho přece jen donutí vstát. Chtěl vydržet, ale s ním to prostě nejde. Prohlíží si jej dravě s chutí po něm rovnou skočit. Zatím tam vydrží jen tak stát s rukama v kapsách, svou sklenku odložil na stolek.
"Víš, že já tě ani přivazovat nemusím, ale není to úplně špatný nápad." Tváří se jakoby nad tím opravdu přemýšlel, vypadá jako šelma na lovu, která má vyhlídnutou svou kořist. Nejradši by ho popadnul a hodil na pohovku, nejspíš by ho klidně i povalil na zem, tak moc velkou pro něj má slabost. Pak se pomalu, krok za krokem rozejde jeho směrem, aniž by změnil výraz ve tváři s několikadenním strništěm. Je vážně zvědavý, co se bude dít dál a baví ho to, že to zatím neví.
Elli
Nevěřícně se po něm ohlédne, když vysloví to o těch hrách. "Jednak žádný neumím a jednak tady není ani člobrdo." Oznámí mu otráveně, ale jak se na něj podívá, hned je mu jasné, že si z něj dělá legraci. Znovu se začne rozpustile culit.
"Ahah, ty si mě dobíráš..." Tančí dál. Pásek letí k zemi. Teď na něj dělá gesto Ty ty ty a když Lucas pronese to o tom že ho ani poutat nemusí, musí se znovu rozesmát. Je to pravda a i když se pod ním vždycky svíjí, hrozně se mu to líbí. Uvězněn mezi těmi silnými pažemi... wow. Lucas už stojí a vrhá po něm takové pohledy, že se mu málem podlomí kolena, ale musí se udržet. Dotančí až k ložnici, kde padne na kolena a cosi hledá v krabici pod postelí. A najde to. Honem honem, než ho dojde. V rukou teď drží černý obojek s kroužkem na vodítko a jeho jménem vyvedeným ze stříbrných cvočků. Taková malá specialita, kterou nevytáhl ani nepamatuje. Kdo ví, jak se na to bude Lucas tvářit? Obrátí se čelem k němu tak, aby bylo jasně vidět, co drží v rukou, zatímco stále sedí na patách a zaklání hlavu na jeho vysokou postavu, která už je až u něho. Maximálně mu řekne, že je magor a že s tímhle nechce mít nic společného. No co...
Lucas
Beze slova ho pomalu následuje směrem do ložnice, tahle hra na kočku a na myš ho začíná bavit čím dál víc a navíc v něm probouzí vzrušení, které nejspíš nedokáže a možná ani nechce příliš ovládat. Tuší, že odtud přinese něco, co by se oběma mohlo líbit, i když si zatím nedokáže domyslet, co by to mohlo být. Když se k němu otočí čelem, trochu překvapeně zamrká, prohlíží si zvědavě obojek. "Nejspíš jsem to u tebe mohl i čekat, dokonce ho máš i podepsaný." Zkonstatuje trochu zastřeným hlasem, už tak nějak ani nechce skrývat, že má sto chutí si ho vzít hned. Měl by být asi trpělivější, ale jde to vážně špatně. Ještě chvíli si ho mlsně prohlíží, než kývne hlavou v jasném gestu, stejně ale ještě připojí slova.
"Tak se mrkneme, jak ti to v něm sluší." Vypadne z něj, než mu vytrhne obojek z ruky a sám se ujme zapínání, obratně ale s jistou opatrností, mezitím se natiskne svým tělem na to jeho. Ten kus kůže na jeho krku ho láká k tomu, aby ho za něj vzal a pořádně s ním trhl k sobě. Když už je blízko tváří u jeho ucha, neodpustí si kousnutí do lalůčku, jakoby se tím chtěl ujistit, že uspokojení už není daleko. Prsty zkontroluje, že obojek je zapnutý tak akorát a prsty po něm zálibně přejede, ten kluk je samé překvapení, většinou ale hodně příjemné, to mu musí nechat. Asi ho mělo napadnout, že se podobných věcí dočká, ale nebyly spolu tak dlouho, aby nad tím měl čas vůbec přemýšlet.
Elli
Ten tón jeho hlasu.... ten TÓN! Jemu se to líbí! Líbí se mu, co drží v ruce. No to snad ne, asi omdlí přívalem vzrušení a čiré radosti. Místo toho k němu ale stále vzhlíží a sleduje ho s jakousi novou pokorou v očích, když si k němu kleká, aby mu obojek vzal a začal mu ho nasazovat. Po zádech mu přejede mrazení a chloupky se mu postaví do pozoru snad po celém těle. Nemá nejmenší tušení, co by se mělo dít, ale teď v tuhle chvíli je to na Lucasovi jako na tom dominantním. Vůbec nedoufal, že by ještě kdy našel někoho, kdo by s ním byl ochotný hrát tuhle hru. Tím spíš se strašně bojí, že o to zase přijde. Ucítí na sobě jeho horko a natiskne se na něj skoro zoufale. Ten obojek z nějakého zvláštního důvodu nosí prostě rád. "A sluší?" Vydechne a pak sykne, když ho Lucas něžně kousne do ouška. Když se od sebe zase malinko pooddálí upře modravé oči do těch jeho a srdce se mu silně rozbuší. Skoro plaše se usměje, když se dotkne konečky prstů jeho tváře a strniště.
"Lucasi..." Vydechne sotva slyšitelně.
"Co se mnou teď uděláš?" Šeptne vzápětí. Koktejly a všechno ostatní je zapomenuto, vidí jen jeho jako už několik dlouhých dní v kuse.
Lucas
Prohlédne si provedení obojku zblízka a musí uznat, že je velmi povedený. Někdo si na něm dal hodně záležet, aby hezky přiléhal a byl z kvalitních materiálů. Nakonec se přece jen narovná a prohlédne si ho z výšky vcelku. V očích se mu rozběhnout nadržené plameny, které sžírají jeho hlavu, jako snad nikdy před tím. Nějak ho předtím ani nenapadlo, kam by to celé mohlo zajít. Když ho však vidí, jak před ním klečí a co se mu odráží v očích…Vážně si to užívá. "Hm, musím uznat, že možná až moc." Vysekne mu svoji neutrální poklonu, ale je jasně vidět i na jeho kalhotách, že se mu to líbí až příliš. Vysloví jeho jméno, to je snad jako rudý hadr pro býka, prozatím se ale stále ovládá, i když čím dál hůř. A ještě k tomu se ho zeptá, co s ním hodlá dělat? Tohle je moc už i na něj, přece jenom si to hodlá řádně užít.
"V první řadě se svlékni, pak pokračuj i u mě." Oznámí mu a jeho hlas je najednou podivně hrubý, zdá se, že rozkazovat mu není úplně žádný problém, trochu si i užívá faktu, že ho aspoň jednou bude poslouchat a nedělat si, co chce. I přesto to začíná pomalu a zlehka, jak kdyby testoval, kolik si toho může dovolit. To uvědomění ho vzruší snad ještě víc, jestli je to ještě možné, což se podepisuje už nějakou chvíli v jeho slabinách.
Elli
Pořád na něj odspodu hledí a když ho Lucas pochválí, nadšeně se na zemi zatetelí. Je to jako dostat kostičku. Hodná kočička! Pak ale očima sklouzne k té bouli, co má přímo před nimi - musel by být asi úplně mimo, kdyby si jí nevšiml a zvolna si olízne rty. Ohoh... už už by se po něm začal natahovat, když v tom přijde první příkaz pevným hlasem. Ustrne v půli pohybu a znovu k němu vystoupá pohledem. Jako by sáhl na horkou troubu. Pak si ale sáhne mezi lopatky, chytne látku trička a jediným pohybem si ho stáhne přes hlavu a odhodí stranou. Pak se postaví, dorozepne si kalhoty a nechá je sklouznout ke kotníkům. Nic víc na sobě nemá, jako většinou. Celou tu dobu s ním udržuje oční kontakt. Přistoupí pomalu blíž a dlaněmi s roztaženými prsty mu přejede od lemu trička po břiše a hrudi nahoru, zatímco táhne látku s sebou, aby ho z něj nakonec taky svlékl. "To snad ani není příkaz..." Zabrouká, když se rty dotkne jeho hrudi, což nebylo součástí povelu, ale nedá se tomu odolat. Obratné prsty se začnou potýkat s jeho kalhotami, ze kterých ho posléze taky dostane a už značně rozohněně je z něj rve dolů. Jak moc ho bude chtít Lucas vlastnit?
Lucas
S potěšeným výrazem sleduje, jak ustrne v pohybu a začne se věnovat první svému svlékání a až pak začne zápasit s jeho oblečením. Vypadá to, že je u téhle ,,hry“ schopný poslouchat hona slovo, to se mu celkem zamlouvá, i když si není úplně jistý, jak přesně by tohle všechno mělo vypadat.Jindy byl Elli jako pytel blech, ale tohle ho spolehlivě krotí. Moc hodný kocourek. Nechá ale obavy stranou a plácne ho přes ruku, když se dotkne rty jeho hrudi, o tom přece nebyla řeč, no ne? Takže to bylo špatně a odměna nebude. "Ale je to příkaz…" Vyvede ho z omylu a vystoupí z kalhot, aby mu trochu usnadnil práci, čeká, až ho osvobodí i ze spodního prádla a znovu jej sjede pohledem.
"Ruce za záda a ani se nepohnou." Houkne na něj další příkaz, dokonce i jeho hlas je mnohem hrubší a přísnější a počká, než ho splní. Teprve pak se k němu sehne, nakloní se ke kůži na jeho krku a prsty levé ruky zahákne do kroužku na obojku, aby mu mohl zavrátit hlavu trochu dozadu. Takhle je mu vydaný na milost a ten pohled je vlastně dokonalý.
"Ani se nepohneš, rozumíš?" Dodá ještě, než začne zuby drásat jeho pokožku na krku a volnou rukou mapovat jeho tělo. Zastaví se až u jeho slabin a záměrně se vyhýbá jeho přirození. Když si usmyslí, že už si vyhrál dost, narovná se a nechá ho tak jak je.
"Otoč se a lehni si na postel." Přijde další seknutí hlasem, který zatím docela obstojně ovládá, i když má jistý podtón, který mu napovídá, jak na tom je.
Elli
Našpulí rty a vrhne na něj dotčený pohled, když ho plácne a dá mu tak jasně najevo, že mu nedovolil, aby se ho dotýkal. S tím není spokojený. Mračí na něj světlé obočí a v očích se mu objeví vzdor. Se stále stejným výrazem dá ruce za záda, ale je to jako by ho posadili na kaktus. Co chvíli mu v nich zacuká, jak se snaží neporušit, co má, ale při tom si nemůže pomoct. Lucas se ocitne blízko, moc blízko a když mu zakloní hlavu, hrdelně vzdychne a zachvěje se. Měl by asi říct něco jako Ano pane, ale místo toho mu zahoří v očích očekáváním. A pak ho Lucas začne líbat na krk. Víčka mu klesnou, nastaví mu ho a tím se samozřejmě pohne, ale spíš tak, aby mu ze své kůže ukázal co nejvíc. Jeho dech se stane hlubokým a mísí se s tichými vzdechy. A pak je najednou konec. Konec... není tady, je o metr dál. Další super dotčený a hodně vyčítavý pohled. V duchu si přehraje jeho příkaz...na břicho? Asi ano... otočí se k němu tedy zády, přejde k posteli a zvolna se na ni položí samozřejmě co nejsmyslněji a nejprovokativněji, jak jen to jde. Prsty přejede po bílém povlečení jako by hladil milence. Divadýlko mu nikdo nezakázal. Jeden by nevěřil, jak rychle se Lucas do své nové role vžije. Nemusel mu ani nic vysvětlovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat