Lucas
Bylo to rychlé, to ano, ale možná o to lepší a víc prožité. Je pravdou, že se s tím nikdy zvlášť nemazlil, jenže tohle mělo úplně jiný podtext, než jednorázovky, kterým dával přednost. Přitiskne si čelo na jeho, i když se musí trochu sklonit a hlasitě oddechuje, jako by měl dostat infarkt. "Ty mě jednou přivedeš do hrobu." Zkonstatuje mezi nádechy a výdechy, když je konečně schopný mluvit. Ne, že by si stěžoval, klidně při podobném tréninku umře a ještě se bude usmívat. Zvedat ze svého klína, ho teď rozhodně nechce. Jediné, co teď určitě ví je to, že bude potřebovat sprchu, aby se nastartoval a mohl dál fungovat. Pak je možné, že se vrátí k tomu, kde před chvíli byli. Teď je akorát tak zralý na to zalézt do postele a doslova umřít, ale to mu nikdy nevydrželo moc dlouho. Nakonec se ale přemůže a skloní se k jeho rtům, aby jej mohl krátce a tentokrát celkem jemně políbit.
"Až něčeho takového budu mít dost, radši mě zastřel dobře?" Nadhodí pobaveně, a nakonec se zády opře do pohovky, aby mohl pomalu pobírat všechny zbytky sil.
Elli
Tiše se zasměje. "Aspoň neumřeme starý." Řekne mu ještě se chvějícím hlasem a nechá ho odlepit od sebe, aby se Lucas mohl zády opřít, zatímco on sám ještě setrvává jak je. Přijde další unavený smích.
"Až budeš něčeho takového mít dost, radši zastřel ty mě, protože bude jasný, že to přestávám dávat a to nesnesu." Řekne mu a myslí to vážně. Nesnesl by pomyšlení, že už mu nestačí, že jeho výkon není stoprocentní a nejlepší. A jestli to tak mezi nimi bude pokračovat dál, bude to i tom, že ho už Lucas nemá rád. Nakonec se rozhodne z něj nadzvednout a slézt, což způsobí, že všechno co bylo uvnitř začne téct po jeho stehnech na ty Lucasovy a taky na gauč... no nic. Celkem bezstarostně se vydrápe na nohy vedle pohovky, zajede si dlaní do mokrých vlasů a odejde do kuchyně, kde si začne natáčet vodu do skleničky. Musí se něčeho napít. Při tom, jak pije, se jednou dlaní přidržuje linky, protože má vážně dost a v tu chvíli ho něco napadne. Začne si dávat nějaká fakta dohromady a potěšeně zjistí, že by to šlo. Odloží skleničku a otočí se k němu čele
"Ty... Lucasi?" Začne.
"Co kdybychom si zase zajeli na pobřeží?"
Lucas
Až jeho smích ho probere z naprostého kolapsu a vzhlédne k němu s mírně pozvednutým obočím. Měl pocit, že už není schopný ničeho, ale jeho pozornost je pořád ještě trochu potřeba. "To sice ano, ale zas tak brzy by to být nemuselo. Navíc by mě celkem zajímalo, jak budeš vypadat s hůlčičkou." Neodpustí si rýpnutí a jeho další slova, raději přejde jen s protočením očí v sloup. Musel by se přiznat, jak moc jinak ho vnímá, a na to je podle něj ještě pořád brzy. Neřekne to nahlas ale tuší, že Elliho jen tak někdo nepřekoná, ať to vezme z jakékoliv stránky. Nemá pocit, že by za poslední roky potkal někoho, kdo by se mu alespoň trochu vyrovnal. Vlastně za celý život byli jen dva a Elli je rozhodně ten druhý. Ušklíbne se, když se začne šplhat na nohy a zanechá po sobě spoušť, povzdechne si pobaveně a sám se začne sbírat na nohy.
"Jo jasně, můžeme. Co doma, tady to známe." Ujistí ho, že je pro a započne svou belhací cestu do koupelny, kde na pár desítek minut zmizí. Když vyjde je už zase oblečený, konečně čistý a hlavně nabití novým přívalem energie. Což je až k podivu, když před chvíli ještě umíral na vyčerpání. Na tváři mu pohrává typicky bezstarostný úsměv, se kterým se natáhne po nedopité kávě a vyprázdní jí najednou.
Elli
+S hůlčičkou?+ Ušklíbne se a pak mu proběhne hlavou něco o tom, že tomu oba říkají doma a navíc prý tady to známe? On ale vůbec neví, co je v téhle zásuvce, nebo tamté nebo támhle v té skříni...! Bude se na to muset zblízka podívat co nejdřív. Je hrozně zvědavý a nejspíš to stejně za chvíli zase zapomene, ale i tak. Rád by si na spoustu míst postrkal spoustu svých věcí. A to jeho Doma, to bude jeho hlavinku zaměstnávat ještě dlouho. V očích mu nadšeně zazáří, když Lucas souhlasí, ale svůj plán si hodlá nechat pro sebe do poslední chvíle. On se sprchou nezdržuje... už zase... prostě ze sebe nechce smývat jeho stopy, na to bude čas večer. Místo toho se nasouká do svého oblečení a počká na něj, než vyjde z koupelny. Sleduje ho, jak v něm mizí zbytky kávy s botama nazutýma a nastartovaný u dveří. Asi je dost průhledný a je poznat, že mu o něco jde, ale neumí se moc ovládat. Nikdy a v ničem. Cesta proběhne v podobném duchu jako posledně a světe div se - brzy jsou na pobřeží. Najednou to všechno hrozně rychle utíká, když máte něco za lubem. Jindy se čas vleče a teď ho něco nezadržitelně nutí letět vpřed.Lucas
Ohlédne se za Elim, když tak evidentně spěchá a nepatrně stáhne obočí k sobě. Tuší, že to nebude jen tak, ale nechá ho, aby si užil své překvapení. Dá si poslední lok a cestou ke dveřím, kde se hodlá obout. Popadne koženou bundu, kterou si cestu oblékne možná jen čistě ze zvyku, než že by ji úplně potřeboval. obecně mu bylo vždycky víc teplo, než ostatním. Jakmile se obuje, zavře za sebou dveře a pro jistotu i zamkne, přece jen tam má celkem drahé hudební hračičky, a když už si je tak hezky nakradl, proč o ně hned přijít že? Před domem odchytne první kočár, aby se mohli bez problému dopravit až k pobřeží. Rozhodně ho nikdo nedonutí jít pešky, po takovém výkonu, který se nahoře udál, by mu nohy nejspíš za pár metrů upadly a to rozhodně nehodlá riskovat, na to se má až příliš rád. "Mám mít strach, když jsi tak nadšený?" Zeptá se, se smíchem, aby se tak nějak ujistil, že na něj nešije něco moc šíleného, u něj by to přece jen bylo celkem možné. Za těch pár dní už ho stihl docela poznat, i když se tomu hodně bránil.
Elli
Vyklopí se ven z kočáru a rozhlédne se po tolik známém místě. Vrátí oči zpátky k němu - pro nikoho jiného je v poslední době nemá - a našpulí hraně dotčeně rty. "Strach bych měl mít já, jestli moje výpočty nejsou správné, ale... beztak bych to měl začít nějak řešit." Je tajemný jako hrad v Karpatech, ale nakonec ho vezme za ruku a vydá se s ním po cestě mezi stromy. Tady u pobřeží je mnohem větší teplo, ale prosinec je prosinec. Netrvá to dlouho a mezi větvemi stromů se začne rýsovat střecha domu na stromě. Je poměrně dobře ukrytý a je jasné, že k němu jen tak někdo sám od sebe nezabloudí. Dům je zazimovaný a od země k němu vede prostorné dřevěné schodiště. Žádné žebříky, ani podobné pitomosti. Je jasné, že i když není moc velký, je velmi luxusní. Skoro se mu tají dech, když svírá jeho dlaň a stane na úpatí schodiště. Dům je zazimovaný, takže jako tropický ráj na první pohled nevypadá, ale opak je pravdou. Chvíli hypnotizuje jeho dveře a nakonec se zhluboka nadechne a vydá se s ním po schodech nahoru, aniž by mu vysvětlil, kde to jsou. Společně se blíží ke vchodovým dveřím, které jsou vykládány barevnými sklíčky a tvoří tak kruhovou podívanou se světlem. Dům by teď měl být prázdný. Jinak to bude docela zajímavé.
Lucas
Když už jsou na místě a on se vyhrabe z kočáru, pořád má problém z koordinací svalů, zvlášť po prosezené cestě, rozhlédne se kolem. V očích mu proběhne lehký stín, když poohlédne na moře a něco v jeho nitru se sevře, jakoby na chvíli nemohl dýchat. Pořád je pro něj trochu těžké být poblíž pobřeží a nemyslet na věci, které se staly. Naštěstí ho to přejde přesně v okamžiku, kdy ho Elli chytne za ruku a táhne kamsi ke stromům. Jak kdyby byl jeho štítem před tím, co se kdysi dávno stalo. Cítí se v jeho přítomnosti mnohem lépe. Vzhlédne překvapeně k domu na stromě a hned si začne nadávat, že ho něco podobného nenapadlo a má jen ubohý byt. Kdyby tušil, že je to možné, asi se o to pokusí. No ták, kdo by nechtěl dům na stromě? Už jen na pohled je to úžasný nápad a je zvědavý, co ho čeká. Musí pořád hledět vzhůru, takže si pomalu ani nevšimne, že jsou u schodiště. "Elli, to je paráda!" Vypadne z něj naprosto upřímně a začne po jeho příkladu se zatajeným dechem stoupat po schodech. Cítí se jako malý kluk, který objevil skrýš na stromě a má z toho druhé Vánoce tentokrát on.
"To je tvoje?" Zeptá se pomalu a zkouší, jestli mu něco prozradí dřív, než se dostanou až nahoru, jestli je to opravdu jeho a jak vypadá ta, co tu s ním žije. Její stopy podle něj budou všude a z toho se dá dost vyčíst. No, i když takový pařez jako on asi ne.
Elli
Vrhá po něm kradmé pohledy, když spolu s ním kráčí po schodech, ale jak Lucasovo nadšení ze stromu narůstá, srdce mu poskočí radostí a v žaludku se rozletí hejno motýlků. Skoro plaše se pousměje a sevře jeho dlaň pevněji. Vede si ho domů. I přes to, že v domě někdo žije. I přes to, že ten dům pro něj kdysi koupil ještě někdo úplně jiný. Začíná být živoucí součástí jeho života. Vzpomene si sám na sebe, když ho viděl poprvé, na to jak byl nadšený a několik hodin jezdil tobogánem dolů a schodištěm běhal zase nahoru. Ty vzpomínky byly šťastné, i když ne to, co potom následovalo. Nechtěl se toho domu zbavit, už prostě nemohl. Kdyby jenom Lucas tušil… "Ani jsem nečekal, že by tě to tak oslovilo." Hlesne a sáhne k řetízku, který mu jde od kapsy na zadku do kapsy na boku. Na něm visí klíče. Včetně těch Lucasových. Jeden z nich strčí do zámku a při tom přikývne.
"Jo, je můj." Odpoví mu a dveře se otevřou. Nechá ho, aby vešel jako první a očima visí na jeho tváři. Potřebuje vidět všechny jeho reakce. Gigi doma není, přesně jak doufal, to pozná na první pohled. Dům není tak velký a teď v zimě byly terasy zavřené. Celý je navrhovaný pro něj a jeho hravou povahu. Kdyby bylo všechno jinak, kdyby… On ale nechce, aby to bylo jinak, neměl by Lucase. Nejistě se usměje.
Lucas
Je natolik zaujatý tím místem, že pomalu ani nevnímá realitu něčeho jiného. Pak si ale uvědomí, že na něj mluví a zavrtí hlavou, aby se vzpamatoval. "Šílíš? Kdyby mi někdo řekl, že je něco takového možné, mám ho taky." Zasměje se, ale svá slova myslí naprosto vážně. Něco takového by si mohl přát jen v těch nejtajnějších snech a jeden z nich se mu právě zhmotňuje před očima. Pořád je ještě někde v hloubi kluk, který si těch bezstarostných dnů zase tolik neužil. Možná taky proto je mu s Ellim tak dobře. Nedočkavě sleduje klíče, jak se pomalu otáčí v zámku a má co dělat, aby se po otevření nerozběhl dovnitř jako dítě. Už by chtěl i překročit práh ale zarazí se uprostřed kroku.
"A nebydlí tu tak náhodou jedna těhule?" Optá se opatrně, jelikož by byl nerad důvodem k nějaké té scéně. Ne, že by mu to normálně vadilo, ale přeci jen se těhotným v takových situacích raději vyhýbá. Nerad by měl na svědomí rovnou dva. Počká si tedy raději na odpověď a zůstane stát na prahu, aby si byl jistý, že se nestane nějaké neštěstí. Kdyby se měl ale přiznat, tak už by byl nejraději uvnitř a všechno náležitě prošel.
Elli
Už už sahá po lampě, aby rozsvítil, když se ho Lucas zeptá na Gigi. Zarazí se trochu v půli pohybu, ale pak pokračuje. "Jo, bydlí. Gigi. Ale teď nebude doma, touhle dobou bývá ve městě kvůli malování. Neboj se, nerozrušíme ji." Řekne na vysvětlenou. Přece jen tohle jí bude muset vysvětlit a na poprvé asi raději bez Lucase. U dveří ze sebe skopne boty i s ponožkami a vydá se rovnou do obýváko-kuchyně a skoro ložnice v jednom. Za sklem, které tam v létě není, je vidět přikrytý bazén a terasu s lehátky, která používá i přes rok. Dveře do koupelny jsou zavřené. Všude možně se válejí věci - i její pochopitelně. Obrátí se k němu čelem a rozpřáhne ruce.
"Chtěl jsem ti ho prostě ukázat, víš." Řekne mu upřímně. Už to nemohl vydržet. Nějakou dobu se vídali, pořád jenom u Lucase nebo v obchodě a Elli mu nemohl ukázat nic z toho, co bylo jeho. Nemohli přijít na rande sem a jen tak tu pobýt. Ellimu bylo obvykle dost jedno, kde se zrovna nacházel, víc mu záleželo na tom, s kým byl, ale přece jenom… tento dům byl krásný a on ho doposud musel tajit. Už když tady byli naposled bál se, že ho Lucas zahlédne a bude se ptát, kdo tam bydlí. A vůbec to nebylo o tom, že by chtěl vyhodit Gigi. Kdyby to bylo na něm, bydlel by klidně se všemi, jenže tenhle způsob jeho přemýšlení ostatní většinou nesdíleli.
Lucas
Vejde dovnitř až ve chvíli, kdy ho ujistí, že tu nikdo další kromě nich není. Přikývne tedy beze slova, že tomu rozumí a začne se rozhlížet po domě. Jasně, je to tu všechno v jednom, ale rozhodně to má své osobité kouzlo, kterým je naprosto unesen. Nikdy nic podobného neviděl, o to víc se mu to líbí. Všechno si se zaujetím prohlíží do detailu a delší dobu zůstane pohledem viset na bazénu, který mu přijde naprosto luxusní. Dokázal by si představit, že se tam válí snad i hodiny. "Jsem rád, že jsi mě sem vzal, vážně je to úžasné. Díky." Řekne naprosto upřímně, než ho na krátkou chvíli popadne do náruče a zvedne ho do výšky, aby si mohl být Elli jistý, že svou radost rozhodně nepředstírá. Nejradši by teď udělal i další věci, ale pořád je to místo, kde nežije sám a tak se krotí. Zatím.
"Lepší vzpomínky na pobřeží, jsem si udělat nemohl." Dodá ještě, když ho pustí na zem a začne se procházet po místnosti, aby si prohlédl i zbytek. To, že je po zemi poházené oblečení přejde jen pobaveným uchechtnutím. On sám to tak měl doma pořád, ale tady se to alespoň pěkně rozprostře na větším prostoru.
Elli
Lucas jde směrem k němu, pořád se rozhlíží a on je z něj nervózní jako holka na prvním rande. Skousne si jemně spodní ret, ale pak ho Lucas popadne kolem pasu a zvedne. Zavýská nadšením na polovinu pralesa a pevně se ho chytí kolem krku. Místnost se okamžitě zaplní jeho spokojeným smíchem. Pak se ocitne zase na zemi a nechá ho, aby si prohlédl všechno, co chce. Špičkou nohy kopne do trička, co leží na podlaze, aby odjelo někam stranou. No jo, je hrozný bordelář. Většina těch věcí je jeho. Nakonec k němu dojde, nadšeně ho znovu popadne za ruku a vyvleče ho ke dveřím na terasu. Odemkne jejich kličku, strčí do nich, aby se otevřely a vytáhne ho na čerstvý vzduch, prosycený vůní moře. "Podívej tady tohle je nejlepší!" Ukazuje na tobogán, vedoucí někam do lesa pod domem. Mezi dvěma lehátky opodál stojí stoleček s popelníkem, a je jasné, že tady se hodně kouří. Tedy, on tady hodně kouří.
"Škoda, že není léto..." Broukne, když se zadívá na zakrytý bazén.
"Vždycky jsem chtěl žít u moře. Nemusím se v něm koupat, ale vydržím se dlouho dívat do dálky a poslouchat ho. Je to asi to jediné, co mě udrží v klidu." Zasměje se tiše a zašátrá v místech, kde mívá cigarety.
Lucas
Je to sice malé útočiště, ale rozhodně je minimálně kouzelné, to by klidně přiznal i nahlas. A to se jindy podobných komentářů rád zdržel. Stále se nemůže vynadívat na všechny detaily tohoto místa, ale není mu to přáno dlouho. Někdo, přesněji Elli ho chytne za ruku a už ho zase táhne někam pryč. Je mu jasné, že mu ukázal nejradši všechno a hned, ale jeho tempo prostě nemá šanci stíhat. Zamumlá něco o tom, že si to chtěl prohlédnout, ale když vidí jeho nadšený výraz, neřekne už ani popel. "Co co?" Nepochopí v první chvíli, jelikož má oči stále upřené do domku, ale když se podívá na tobogán, spadne mu čelist.
"No to už ani není možný." Houkne vyjeveně, v první chvíli je ohromen a v druhé by ho nejradši vyzkoušel hned zima nezima. Ne, kluk v něm ještě úplně nezmizel a podobné věci mu to s radostí připomínají.
"Se ti divím, že se ti chce vůbec přespávat u mě." Zavrtí nad tím hlavou, vymaní se z jeho sevření a jde se podívat tobogánem dolů, aby zjistil, kolik toho z téhle výšky uvidí. Nechtěl shazovat své místo k bydlení, ale když vidí tohle….Dobrovolně by k sobě do bytu asi nešel. Je to tam malé, sousedi hluční a novotou to taky zrovna nevoní.
Elli
Nadšeně mu zazáří v očích, když vidí Lucasovu radost a musí říct, že ho upřímně překvapuje, protože by to do muže jako on neřekl. Sleduje jeho záda, když se jde podívat k tobogánu a zasune si ruce do kapes kalhot. Lehce se usmívá a pak trochu zaváhá s odpovědí. "No, víš... když chci být s tebou, jiná možnost teď moc nebyla. Byl bych býval opravdu rád, kdybychom mohli být tady, protože jsem tady doma a je tady tohle všechno.... ty máš rád moře... ale, teď to nejde, minimálně dokud nevyřeším tuhle situaci..." Řekne na svůj poměr docela dlouze a překvapivě rozumně. Ono to někdy i má hlavu a patu, co říká. Výjimečně.
"Navíc... ty bys tady chtěl být s mnou?" Zeptá se s nádechem váhání v hlase a zadívá se pohledem na popelník. Pak přejde ke stolku, na kterém stojí a z jeho zásuvky vytáhne cigarety a zapalovač. Jednu si rovnou vloží mezi rty a škrtne. Už v něm za chvíli nic nebude a jiný ze Země už nemá. Nadechne kouř do plic a zadívá se někam mezi větve stromů. Cítí jeho náklonnost k sobě, ale jinak si dohromady nic moc neřekli. Je mu jasné, že ty dárky a ten náramek musí mít mnohem hlubší význam, ale... nakonec se k němu vrátí světle modrýma očima a upře je do těch jeho.
Lucas
Ohlédne se k němu přesně v okamžiku, kdy mu zazáří oči. Zarazí se, podobný výraz vídával hodně často v minulosti a strašil ho ve snech ještě donedávna, teď už má ale nějakou dobu klidné spaní a ví, že za to vděčí jen a jen mu. Pár okamžiků tam jen stojí s rukama v kapsách kalhot, ale nakonec se přece jen rozmyslí, co mu na to chce říct. Někdy pro něj prostě není jednoduché, aby se vyznal v tom, co chce a co by měl udělat. "Času je dost, není s řešením, kam spěchat." Odpoví mu krátce přitom výstižně, on přece nemá potřebu ho do ničeho nutit, na to kdy nebyl příliš stavěný. Jsou věci, které prostě neovlivní a neměl by mu za zlé, kdyby se rozhodl, že ho nechá na druhé koleji. Sleduje ho až do té doby, kdy si zapálí cigaretu, pak se otočí a hladí na moře. V jeho tváři se usadí nic neříkající výraz.
"Že se vůbec ptáš." Opáčí mu s tichým uchechtnutím. Tyhle citové záležitosti, no prostě už si nějak odvykl je řešit, ale je jisté, že s Ellim chce trávit, co nejvíce času. Ví, že je to něco jiného, než doteď, ale musí si přiznat, že je to i ze sobeckých důvodů, s tím se mu ale raději svěřovat nebude. Nerad by, aby si to vyložil jinak, než to ve skutečnosti je a mohl by si nakonec myslet, že ho jen využívá, což pravda není.
Elli
Času je dost... no dobře. Však je, kam by se honili. Žádné dlouhovlasé slípky teď kolem něj dlouho neviděl, možná to je spíš tím, že si kromě srazů v bytě jedou každý hodně po vlastní ose, ale z peřin by jí cítil a kdekoliv jinde je mu to zatím celkem dost fuk. Nevidí to, nepředstavuje si to... +Um... vážně, Elli+ Zavře pevně oči a zavrtí odmítavě hlavou a když je znovu otevře, Lucas zrovna celkem horlivě souhlasí. Po tváři se mu rozlije spokojený úsměv. Znovu si potáhne a když kouř zase vydechne, koketně ho pošle jeho směrem, zatímco se u toho nakroutí jako panenka a zajede si dlaní do vlasů. Objeví se další záře v očích, ale tentokrát čistě provokativní. "Ty nebudeš kouřit? Není ti dobře?" Podiví se na oko a zazubí se na něj, než se k němu vydá. Zastaví se po jeho boku a taky nahlédne do útrob tobogánu.
"Hrozně moc jsem se toho v něm najezdil." Řekne mu s lehkým úsměvem na tváři a pak mu mezi rty vloží vlastní cigaretu, aby si taky potáhl.
"Můžeme ti zkusit najít nějaký kafe, hm?" Gigi ho nepila a on… nemá ponětí, kde co je. S úklidem na to byl už mnohem líp, než dřív, ale pořád to nebylo ono. Až tady bude dítě, nenajde ani plínu, no vážně.
Lucas
Sleduje moře, po dlouhé době ho tak nějak spíš uklidňuje. Je to super místo, ale najednou, zvlášť při řešení podobných otázek, se cítí trochu mimo a možná proto se na něj zatím ani nepodívá. Připadal by si jak malej kluk a to by jeho egu rozhodně neprospělo. Nechce vypadat zranitelně, to je asi přirozenost většiny chlapů. Z myšlenek ho probudí, až Elliho hlas, který se ozve blízko u něj. Nasadí tedy svůj obvyklý naprosto bezstarostný výraz a otočí se na něj s mírným zábleskem v očích. "Já si raději nechávám." Odpoví mu s pobaveným uchechtnutím, ale s nabízené cigarety si samozřejmě potáhne, opravdu by musel být nemocný, aby si nedal.
"No já jsem si říkal, že by to stálo za nějaký soukromý večírek. Teda podle toho, kolik máme času." Pokrčí rameny s naprosto nevinným výrazem ve tváři. No jo začíná mu opravdu jít. Je ale jen těžko říct, jestli by mu to někdo věřil.
"Ale to kafe by taky nebylo k zahození, zvlášť když ho budu mít až pod nos." Dodá ještě se stále stejným výrazem. Samozřejmě, že neřekl, že mu ho udělá, ale tak zkusit to musí. Konečně jak je to dlouho, kdy mu udělal jen to blbý kafe někdo jiný?
Elli
Nakloní hlavu k rameni, když je mu naznačeno, že to kafe by měl připravovat on a je jasné, že nad tím faktem několik okamžiků uvažuje, jak si to postupně uvědomuje. Krátce se uchechtne, když si představí sám sebe, jak něco takového dělá, ale nakonec pokrčí rameny. "No dobře." Vrazí mu tedy svojí cigaretu do úst definitivně, protože dovnitř s ní nechodí ani on. Pak se začne zvolna usmívat čím dál tím víc a víc a víc...oči jasnější a jasnější....
"Párty? Ty chceš párty? Konečně někdo s kým můžu pít alkohol!" Výskne nakonec a otočí se ne patě jako na obrtlíku, aby zaběhl dovnitř do domu. Rozhlédne se po kuchyni a honem vzpomíná na to, kde co je...to je s Gigi docela problém. Ona dává věci na ještě nesmyslnější místa, než on. Nakonec se ale voda přece jen vaří a hrnek je na lince připravený k zalití. No a teď ty drinky, ty mu vždycky šly. Někde tady ještě budou takové ty super skleničky a paraplíčka a samozřejmě do nich jen tak náhodou zvrhne z lahví víc, než kolik by se na koktejly slušelo. Ne, že by zapomněl, že měl Lucas s alkoholem problémy a ne že by snad přeslechl to o tom, že kouřit si nechává… Na to bude reagovat později a spíš činy, než slovy. Pro sebe se usměje.
Žádné komentáře:
Okomentovat